Mohl byste nám prosím vysvětlit, jak je možné, že se duše vyvíjí jenom na planetě Zemi?

Sri Chinmoy: Duše se projevuje jen na této planetě, protože tato planeta je ve vývoji. Vývoj znamená neustálý pokrok, neustálé dosažení. Když chce někdo dělat pokrok, když se chce překonávat, potom tady je to pravé místo. V jiných světech jsou kosmičtí bohové a jiné bytosti spokojeni s tím, čeho už dosáhli. Nechtějí svá dosažení překonat ani o píď. Tady na Zemi ale nejste spokojeni, já nejsem spokojen, nikdo není spokojen s tím, čeho dosáhl. Nespokojenost neznamená, že se na někoho zlobíme nebo že se zlobíme na svět. Ne! Nespokojenost znamená, že máme neustálou aspiraci jít dál a dál. Máme-li jen špetku Světla, chceme více Světla. Stále se chceme rozvíjet.

Když vzniklo stvoření, duše se vydaly různými cestami. Ty, které chtěly absolutní Pravdu, nekonečnou Pravdu, přijaly lidské tělo, aby tuto Pravdu mohly jednoho dne na zemi vlastnit, odhalit a projevit. Podle naší indické tradice existují tisíce kosmických bohů. Ochranných božstev a kosmických bohů je tolik, kolik je lidských bytostí. Tato božstva a bohové setrvávají ve vyšších světech, a to buď ve vitálním nebo intuitivním světě, anebo na nějaké vyšší úrovni. V současnosti mají mnohem větší sílu než my, třebaže jsou jejich schopnosti omezené. Pokud jsme ale osvobození a realizovaní, pokud jsme naprosto ztotožněni s Vědomím Nejvyššího, s Vůlí Nejvyššího, potom je překonáváme.

Naše lidské schopnosti jsou nekonečně větší než schopnosti takzvaných ochranných božstev, protože oni jsou spokojení s tím, co mají, kdežto my spokojení nejsme. Ve skutečnosti to ale není otázka nespokojenosti; je to záležitost neustálé aspirace. My víme, že náš Nejvyšší Otec je nekonečný. Cítíme, že jsme se ještě nestali Nekonečnem, ale pláčeme pro další a další rozšíření. Tato planeta má takovéto vnitřní naléhání. Na jednu stranu je temná, nevědomá a nezajímá se o božský život. Na druhou stranu je v ní ohromující vnitřní naléhání, které si většina lidských bytostí stále ještě neuvědomuje. Když působí toto vnitřní volání, naše možnosti a dosažení jsou bez konce. A jakmile dosáhneme Nekonečného, přirozeně překonáme dosažení jiných světů.

Budou muset lidé v budoucnosti stále aspirovat jako my? Nebo dojde k tomu, že se už nebudou na zemi rodit?

Sri Chinmoy: Lidé se budou dále rodit a také vývoj bude pokračovat. Teď jsme lidské bytosti, a ne zvířata. Máme však mnoho zvířecích vlastností: hádáme se, bojujeme a válčíme, děláme tolik nebožských věcí. Ve skutečnosti svou nenávistí a žárlivosti škrtíme jeden druhého. Na druhou stranu si však jakožto lidské bytosti děláme nárok být nadřazeným druhem, protože vedeme vyšší život. Ale jakým způsobem? Když půjdeme do sebe, zjistíme, že jsme lidská zvířata. I tak jsme ale udělali nějaký pokrok. Už nechceme být zuřivými zvířaty. Mezi námi jsou lidé, kteří skutečně aspirují a pláčou pro Boha. Nakonec uvidí Pravdu a vrostou do Pravdy. To je evoluce.

Nedá se říci, že za čtyři sta nebo pět set let už nebudou žádné zvířecí nebo lidské inkarnace. Budou zde zvířata a budou zde i lidé, ale budou dokonalejší. V současnosti aspiruje možná jeden člověk z deseti tisíc. Přijde ale doba, kdy tomu bude naopak. Lidstvo udělá takový pokrok, že z deseti tisíc lidí jen jediný nebude aspirovat.

Nemůžeme říci, že se bude odehrávat jiný druh evoluce, ve které by všichni sestupovali na zem plně osvícení. Ne. Pro realizaci Boha jsem tvrdě pracoval po celá staletí. Že by někdo jiný nemusel pracovat vůbec? Udělá za něj Bůh všechno okamžitě? Ne, každý musí pracovat. Boží Milost sestupuje jen tehdy, když tvrdě pracujeme, když velmi oduševněle aspirujeme. Pravda, jsou lidé, kteří realizovali Boha v mládí, před svým patnáctým rokem. Můžete na to říci: „Ó, já jsem meditoval dvacet nebo třicet let a on jenom pět nebo deset. Jak to, že realizoval Boha?“ Nevíte však, že před padesáti nebo sedmdesáti lety — ve své minulé inkarnaci — po mnoho let velmi hluboce meditoval. Podobně je i svět nyní nedokonalý a jen pomalu a postupně spěje k dokonalosti. Nestane se, že by v nějaký určený čas zasvitlo Světlo a všichni neaspirující lidé se najednou rozběhli k Cíli. Ne. Evoluce je pomalý a postupný proces.

Jak dlouho se budeme muset reinkarnovat?

Sri Chinmoy: Pokud nějaký člověk aspiruje, urychluje svou realizaci. V opačném případě si obyčejná lidská bytost bere stovky a stovky inkarnací, než skutečně dosáhne realizace. Aspiranti, kteří vědomě vstoupili na duchovní cestu a pokoušejí se ukáznit pomocí svého vnitřního pláče, získají přirozeně svou realizaci dříve než ti, kteří stále ještě spí a nejsou si vědomi vnitřního života.

Pokud je to Boží Vůle, člověk si po realizaci už nemusí brát další inkarnace. Je-li unavený, může říci: „Ne, nechci lidstvu pomáhat; chci pouze realizovat Boha. Po realizaci bych chtěl zůstat na nějaké jiné úrovni vědomí.“ Některé realizované duše se však budou chtít vrátit do pozemského vědomí a sloužit aspirujícímu lidstvu. Všechno to záleží na jednotlivci a na Boží Vůli.

Řekl jsi, že duchovní Mistr je praktický člověk, protože chce přinést Boha lidem. Ale je praktické pro člověka žijícím ve světě, aby aspiroval?

Sri Chinmoy: Problém je, že nemáme žádnou představu o duchovnosti. Myslíme si, že duchovní člověk musí opustit svět a žít v jeskyni; jak by jinak mohl být duchovní? Ale ve skutečné duchovnosti člověk nemusí opustit svět, aby realizoval Boha. Kde je Bůh? Bůh je uvnitř tvého srdce, uvnitř srdce každého.

Duchovní člověk by měl být normální člověk, řádný člověk. Samotný Bůh je normální; není blázen. Aby duchovní člověk dosáhl Boha, musí být ve svých každodenních činnostech božsky praktický. V božské praktičnosti se dělíme o své vnitřní bohatství. Za každým činem cítíme božskou motivaci a o výsledek se dělíme s ostatními. Duchovnost nepopírá vnější život. Vnější život by měl být projevením božského života uvnitř nás.

Zdá se mi, že má aspirace je dvojího druhu. Jedna je jako dynamický pláč a druhou bych mohl nejlépe popsat jako uvolněný, míruplný pocit. Která z nich je lepší?

Sri Chinmoy: Musíš vědět, zda je tvůj uvolněný pocit skutečně vnitřní hlas nebo jen pocit určité letargie. Někdy si lidé po půlhodinové meditaci myslí, že udělali něco mimořádného. Myslí si, že mohou hodiny odpočívat, protože svou úlohu již sehráli. Ale tvůj vnitřní pláč musí být nepřetržitý a dynamický. Tehdy po dvou nebo třech hodinách meditace zaplaví celou tvou bytost proud dynamické aspirace. Pak postupně získáš vnitřní mír v těle, ve vitálnu, v mysli a v srdci.

Na začátku musíš těžce pracovat. Musíš usilovat, abys nepřetržitě plakal. Jakmile se ale dostaneš do chodu, není třeba se starat. Když chceš jet autem, musíš otočit klíčkem a udělat další různé věci. Jakmile však motor běží, můžeš polevit. Stejně tak v meditaci potřebuješ nejprve dynamický vnitřní pláč. Jen tehdy můžeš získat vnitřní mír a vyrovnanost.

Skutečná duchovní vyrovnanost není sebepodvádění. Ale uvnitř nás je mnoho sil, které se nás budou snažit přesvědčit, že jsme udělali něco špatného. Ve tvém případě, zvláště proto, že jsi mým žákem, bych chtěl, abys všechnu svou pozornost věnoval dynamickému vnitřnímu pláči. Dynamický vnitřní pláč tě přivede ke tvému Cíli. Je-li to Boží Vůle, tak během tvého pochodu nebo běhu k nejzazšímu Za ti Bůh předá zvláštní poselství o nejlepším způsobu aspirace vhodném pro tebe.