Život umění a světlo duše

Návrat na obsah

Část 11


AL 1-27. Na následující otázky týkající se umění odpovídal Sri Chinmoy 17. září 1974 během setkání jeho Centra v New Jersey

Jaký je nejlepší způsob, jak získat tvořivou inspiraci?

Sri Chinmoy: Nejlepší způsob, jak získat inspiraci, je skrze vnitřní aspiraci a vnější zasvěcení jedinému cíli. Tím cílem je sebeobjevení.

Existuje nějaká nejvyšší forma umění?

Sri Chinmoy: Ano, nejvyšší formou umění, tou absolutně nejvyšší formou umění pro hledajícího, je realizace Boha. Tato realizace musí být dosažena skrze aspiraci a zasvěcení. Aspirace a zasvěcení jdou ruku v ruce. Jestliže se staneš hudebníkem a je to tvé živobytí, musíš cítit, že tvá práce není práce, ale zasvěcená služba Nejvyššímu. Pokud ji bereš jako práci, kterou děláš pro peníze, potom se nejedná o umění. Jakmile hraješ, musíš aspirovat po dosažení Nejvyššího a musíš cítit, že zasvěcuješ svou schopnost, svou ochotu či své dosažení tomu Nejvyššímu v sobě. Jestliže to děláš, je to to nejlepší umění na zemi, absolutně nejvyšší umění v tvém životě aspirace.

Jak může člověk napsat duchovní hru?

Sri Chinmoy: Nejprve musíš přečíst několik duchovních knih. Potom se modlíš k Nejvyššímu, aby ti dal potřebnou inspiraci a potřebnou schopnost. Jestliže přečteš několik duchovních her, tvá fyzická mysl získá určitou praxi, jak pracovat s formou takové hry. Neznamená to, že budeš kopírovat něčí hru. Ne! Naučíš se styl, formu, ale forma není život; forma je tělo. Uvnitř těla musí být duše nebo duch. Pokud se potom budeš modlit k Nejvyššímu pro schopnost, jíž je inspirace, pak jakmile schopnost získáš, budeš formu již znát. Tehdy jí musíš dát ducha. Abys jí dal ducha shůry, musíš vzývat světlo Nejvyššího nebo Nejvyššího samotného. Jakmile duch vstoupí do formy, je to jako když život vstoupí do těla.

Co mají společného duchovnost a umění?

Sri Chinmoy: Duchovnost a umění jdou vždy společně ke stejnému cíli. Můžeš říci, že duchovnost je cesta, která vede na místo určení, a umění je cestovatel, který tuto cestu následuje. Jestliže cesta dosáhne cíle bez cestovatele, tehdy není spokojena. Je to proto, že nikoho nepřivedla, nikdo ji nenásledoval a ona se cítí zbytečná. A samozřejmě, pokud není žádné cesty, jak může cestovatel dosáhnout svého cíle?

Umění je pozemský cestovatel, poutník, a duchovnost je cesta. Jestliže oba dosáhnou svého společného cíle, oba cítí, že jsou spokojení. Jak umění, tak duchovnost mají jeden cíl, a tímto cílem je nejvyšší radost, nejvyšší štěstí.

Co je nejvyšší povinností umělce?

Sri Chinmoy: Nejvyšší povinností umělce je meditovat předtím, než něco vytvoří a zatímco tvoří, aby byl ve velmi kontemplativním, božském rozpoložení. Když je potom jeho dílo hotové, položí je k nohám Pána Nejvyššího. Bez ohledu na to, co o jeho díle řeknou druzí, bez ohledu na to, jaké jsou jeho pocity vůči svému dílu, jakmile je jeho dílo dokončeno, umístí jej k nohám Nejvyššího, aby jej On použil svým vlastním Způsobem. Toto je nejvyšší povinnost duchovního umělce.

Můžeme použít meditaci, abychom zvětšili svou tvořivost?

Sri Chinmoy: Zajisté! Modlitba a meditace jsou jediný způsob. Mnoho lidí se nenarodilo jako básníci nebo umělci. Ale cvičením meditace vnesou do své bytosti literární schopnosti, malířské schopnosti, hudební schopnosti, protože meditace znamená nový život. Jakmile do vás vstoupí nový život, stanete se novým člověkem. Řekněme, že předtím jste nebyli umělci. Bůh vám dal určitý druh života s určitými schopnostmi. Když ale do vás vstoupí nový život, znamená to, že do vás vstupuje nová příležitost, nová cesta, nové světlo. V tu chvíli můžete lehce získat umělecké schopnosti.

Jak můžeme vědět, který talent máme rozvinout, jestliže máme různé umělecké sklony?

Sri Chinmoy: Pokud má hledající více uměleckých sklonů, musí se rozhodnout, který mu dává největší uspokojení. Protože jsem duchovní člověk, ovládám do určité míry různé umělecké formy. Mám talent na psaní básní a mám rovněž talent na psaní jiných věcí, jako jsou hry. Musím ale říci, že mám větší talent na psaní básní. Dokážu velmi snadno napsat každý den sto básní, pokud chci. Psaní poezie je pro mě jako pít vodu. Ale i tři hry denně by pro mě byly velmi obtížné. Je to proto, že na poli literatury je poezie mnohem blíže k duchovnosti než hry, příběhy nebo eseje a články. V Indii je umělec nazýván Zřec Pravdy. Ten, kdo vidí, se nazývá Kavi, Básník-zřec. Proč bych měl neustále cvičit své duchovní schopnosti, abych napsal několik her, jestliže poezie ke mně přichází spontánně, prakticky bez jakékoli námahy? Pokud musím říci, jakému literárnímu umění dávám přednost, řeknu přirozeně, že poezii. Budu rozhodně přikládat více důležitosti své poezii než hrám, příběhům a dalším věcem.

Ve tvém případě, pokud máš dvě nebo tři umělecké schopnosti, měla by ses rozhodnout pro tu, která ti dává největší radost, která k tobě přichází spontánně. Zároveň však není nic špatného na tom, pokud se snažíš rozvinout nebo zvětšit své schopnosti v různých uměleckých formách. Proč by ses měla omezit pouze na poezii či hudbu, jestliže máš rovněž jiný talent? Ve sportu existuje desetiboj pro ty atlety, kteří jsou všestranní. Podobně, pokud máš schopnost dělat dobře deset věcí, proč se spokojit pouze s jednou? Říká se však „devatero řemesel, desátá bída“. Pokud se toto rčení týká tebe, potom to nejlepší, co můžeš udělat, je zjistit, jaká forma tvořivosti ti dává nejspontánnější radost. To bude pro tebe ta pravá, na kterou se koncentrovat a kterou rozvíjet.

Má stříbrná barva nějaký význam ve vztahu k umění?

Sri Chinmoy: Stříbrná barva má zvláštní význam, který se dá aplikovat kdekoli. Znamená čistotu. Pokud někdo vidí tuto barvu během meditace, musí vědět, že ve svém životě dosáhl výrazného pokroku, pokud jde o čistotu. Pokud vidíte stříbrnou barvu, tehdy musíte cítit, že vaše mysl se pročišťuje, vaše vitálno se pročišťuje, vědomí vašeho těla se pročišťuje. Stříbrná je čistota. To platí pro stříbrnou barvu i v umění.

Jak může člověk své umění duchovně oživit?

Sri Chinmoy: Můžeš to udělat svou aspirací. I když uděláš dvě stě špatných maleb, máš pořád aspiraci udělat něco dobrého. Nemaluješ pro peníze či jiné světské motivy. Pokud je někdo skutečně upřímný hledající, jeho aspirace dá jeho umění život. Kolik však najdete umělců, kteří jsou skutečně upřímnými hledajícími? V dílech většiny umělců aspirace naprosto schází. Přirozeně tedy nedokáží vnést do svého umění duchovnost.

Je veškeré umění projevením Krásy Nejvyššího?

Sri Chinmoy: Ano! Veškeré umění je zcela jistě projevením Krásy Nejvyššího. Umění je krása a krása je umění. Umění, krása a radost jsou jako tři bratři. Když Keats řekl, že „krásná věc je radost navěky“, měl úplnou pravdu, protože radost je krása sama. Keats řekl ještě něco nesmírně důležitého: „Krása je pravda, pravda krása.“

Pravda představuje to Nejvyšší. Když se Krása stane jedním s Pravdou, Krása se přirozeně stane rovněž tím Nejvyšším, což není nic jiného než Bůh. Umění je Božím výtvorem, projevením Boha. Jestliže myslíte na umění a na Boží Krásu, uvidíte, že jsou jako rub a líc téže mince; nelze je oddělit.

Jak mohu vnést více síly a vřelosti do umění mého života?

Sri Chinmoy: Je to vždy skrze vědomé zasvěcení. Vědomé zasvěcení znamená, že nabízíte sami sebe něčemu, abyste to těšili jeho vlastním způsobem. Jestliže zasvětíte sebe něčemu s myšlenkou, že jednoho dne to získáte nebo obdržíte a potom to použijete vlastním způsobem, tehdy to vůbec není skutečné zasvěcení. Pokud chcete vydělat peníze, abyste je použili svým vlastním způsobem, pak je to špatně. Jestliže však chcete vydělat peníze, aby vás a vaše peníze použil Nejvyšší svým vlastním způsobem, jestliže máte takovýto postoj, potom automaticky ve svém životě získáte sílu a vřelost.

Když nás někdo, kdo je nadřízený, nás používá svým vlastním způsobem, automaticky získáváme sílu a energii; a Nejvyšší je náš skutečný nadřízený. Jestliže však chceme něco dělat pro své vlastní účely, dokonce i když se do toho chceme vrhnout celým svým srdcem i duší, protože víme, že nakonec to budeme schopni ovládat a regulovat, síla nadšení a vřelost se často nedostavuje. Pokud jsme tedy neupřímní, máme pocit, že pokud můžeme něco udělat svým vlastním způsobem, potom není důvod poslouchat svého Vnitřního kormidelníka, Nejvyššího. Myslíme si, že když nás použije svým vlastním Způsobem, staneme se otroky a budeme se Mu muset poddat. Avšak v okamžiku, když se staneme upřímnými hledajícími, hluboce nás bolí, děláme-li něco svým vlastním způsobem, aniž bychom se nejprve obrátili na Něj. Jestliže uděláme jen jedinou věc bez Jeho vědomí, Jeho souhlasu, Jeho povolení, Jeho nařízení, cítíme se bídně. Vřelost, energii a sílu dostanou upřímní hledající pouze tehdy, pokud vědí, že dělají něco, aby potěšili a naplnili svého nadřízeného, Nejvyššího.

Jak mohu proměnit své každodenní činnosti v umění?

Sri Chinmoy: Musíš cítit, že každá hodina je jednou stránkou knihy tvého života a ty že studuješ, učíš se nazpaměť a používáš moudrost této stránky ve svém životě. Každou hodinu musíš cítit, že ses naučila jednu stránku knihy svého života. Jakmile do tebe vstoupí moudrost této stránky, objeví se v tobě okamžitě určitá forma tvořivosti. Tvořivost neznamená pouze psaní básní a příběhů. Ne! Tvořivost může být uvnitř srdce člověka; tvořivost se může odehrávat uvnitř tělesného vědomí člověka. Tvořivost znamená určitou formu projevení uvnitř tebe. Jestliže studuješ tuto konkrétní stránku, moudrost, která je tam zaznamenána, se šíří uvnitř tvé bytosti. Tomu se říká tvořivost. Pokud dokážeš cítit, že každá hodina je stránku tvé knihy života a že ty ji studuješ, potom každá tvá činnost bude umění.

Když Krišna a Ardžuna bojovali v bitvě u Kurukšetry, byl ten souboj uměním?

Sri Chinmoy: Určitě! Když se Ardžuna a Krišna účastnili bitvy proti nebožským silám Kuruovců, jednalo se o umění. Bylo to umění spravedlnosti, umění projevení světla na zemi, umění nadvlády pravdy nad lží. Ta bitva samotná byla uměním, nejvyšším uměním, jež chtělo porazit nevědomost toho času ve světě převládající. Porazit nevědomost, porazit nebožské síly je skutečnou formou umění, protože když porazíte nevědomost, vyčistíte cestu pro světlo, světlo, které potřebuje neustálé rozpětí, neustálé projevení. Co jiného tedy tato bitva mohla být než čistá forma umění, nejvyšší umění, umění uskutečnění pravdy, umění odhalení pravdy a umění projevení pravdy?

Jakým způsobem nám kosmická bohyně Sarasvatí pomáhá v umění?

/Sri Chinmoy Sarasvatí je podle naší indické filozofie matkou umění, matkou hudby, matkou vědění. Hraje na vínu, a když hraje, osvětluje aspirující vědomí lidstva. Ona je tím nejvyšším umělcem, a když její Soucit plyne skrze nějakého člověka, pak přijímá-li tento člověk její Soucitné světlo, stává se nejvyšším umělcem.

Když mi bylo čtrnáct nebo patnáct, Sarasvatí ke mně jednou přišla a hrála nanejvýš oduševněle na svou vínu. Potom rozbila svou vínu na kusy a tyto kusy mi dala. Řekla mi, že vzala veškeré své vědění a veškeré své hudební schopnosti a další schopnosti a vhodila je do mě, avšak pouze tolik, kolik jsem byl schopen přijmout. Snad jsem přijal alespoň trochu moudrosti.

Může nějaký umělec namalovat obrázek vaší zlaté aury?

Sri Chinmoy: Ano, umělec to může udělat velmi krásně. Když jsem byl nedávno na Islandu, setkal jsem se s malířkou, která byla zároveň velmi úspěšným médiem, ačkoliv pokud jde o duchovnost, potřebovala ještě velký pokrok. Ukazoval jsem jí a její skupině, jak se koncentrovat, meditovat a kontemplovat. A zatímco jsem to dělal, viděla mou zlatou auru a mou modrou auru. Seděla přímo přede mnou, a přitom kreslila obrázek mé aury. Musím říci, že jako malířka nakreslila mou auru velmi zdařile.

Když v sobě někdo cítí krásnou báseň, co brání jejímu vnějšímu projevení?

Sri Chinmoy: Existují dva hlavní důvody. První důvod je ten, že když cítíte nějakou báseň, zpochybňujete ji; pochybujete, zda je skutečná či nikoli. Říkáte si: „Jak mohu mít tak krásný pocit? Před pěti minutami jsem lhala, před deseti minutami jsem na někoho žárlila, takže to je nemožné nyní něco takového cítit.“ Avšak to, co jste cítili před pěti minutami, nemá nic společného s tím, co cítíte teď. Mysl je tak chytrá. Když máte úžasný zážitek, velmi dobrý, vysoký zážitek, vaše mysl na něj okamžitě chrstne studenou vodu, protože nechce, abyste měli radost v její čisté podobě. Vaše mysl se vás okamžitě zeptá, jak můžete takovou věc zažívat, když jste se ještě před malou chvílí chovali tak nebožsky. Mysl vám řekne, že je to vše jen mentální halucinace. A v okamžiku, když se toho zážitku vzdáte, vám stejná mysl řekne: „Vidíš, jaký jsi blázen! Všechno jsi ztratil, všechno jsi zahodil. Jen Bůh Sám ví, kolik měsíců to bude trvat, než získáš tento zážitek znovu.“

Druhý důvod, proč nedokážete vyjádřit báseň, kterou máte uvnitř sebe, je, že existuje propast mezi vašimi pocity a tím, čím se stáváte. Když něco cítíte, pokud se tou věcí okamžitě nestanete, vaše vitální bytost se vzbouří. Vitální bytost má pocit, že jste pozvali cizince, který do vás má vstoupit, a začne žárlit. Chová se přesně jako dítě, když vidí, že matka s otcem někoho pozvali, aby s nimi pobyl v domě. Přirozeně začne žárlit, protože cítí, že nyní mu nebudou jeho rodiče schopni věnovat takovou pozornost jako předtím. Pokud v sobě něco cítíte, znamená to, že jste někoho nebo něco pozvali do svého domu, on však ještě nevstoupil. Jakmile jednou vstoupí, projevení je prakticky dosaženo, avšak než vstoupí, dítě se může vzpouzet. Může začít plakat a říkat: „Nechci ho, nechci ho.“ Avšak pokud rodiče zvážní a řeknou: „Pozvali jsme jej a on zde rozhodně zůstane,“ je po všem. Jestliže se jednou stanete tím, co cítíte, obtíž je překonána. Toto jsou dvě věci, které vám brání projevovat ve svém vnějším životě to, co cítíte uvnitř sebe.

Je umění jinou formou meditace?

Sri Chinmoy: Záleží na druhu umění. Pokud je to duchovní umění, potom je to zajisté forma meditace. Jestliže však hraješ nebožskou hudbu nebo píšeš nesnesitelné knihy nebo se při malování tvé myšlenky podobají pouliční stoce, o žádnou formu meditace se nejedná. Když tvoříš a tvé vědomí je při tom v nižším vitálním světě, nebude to forma meditace. Pokud však zpíváš něco oduševnělého nebo jsi ve velmi vysokém vědomí, zatímco tvoříš, pokud předmětu, jímž se zabýváš, dáváš sama sebe božským způsobem, potom to, co děláš, je rozhodně forma meditace. Musíš vědět, co tvoříš a kde je tvé vědomí, když to děláš.

Je umění renesanční doby více inspirované než moderní umění?

Sri Chinmoy: Tehdy mělo v sobě umění více duše a smysluplnosti než umění současné. V tom, co mnozí moderní umělci dělají, nevidím hlavu ani patu. Odvětí, že jsem člověk neznalý věci, a co vůbec vím o umění. Já však jednoduše řeknu: „Ano, nic o tom nevím, to je pravda. Ale když přede mne dáte práce Leonarda da Vinci nebo Michelangela a svou práci dáte hned vedle, proč mě jejich umění přitahuje a inspiruje, a vaše ne? Je to tatáž osoba, která soudí; mám tytéž oči, stejné srdce, stejné vnitřní vlastnosti a stejný nedostatek vědomostí.“ Neříkám, že všichni moderní umělci jsou špatní umělci. Zdaleka ne. Existují někteří vynikající moderní umělci. Avšak všeobecně nejsou moderní umělci tolik inspirující nebo povznášející jako umělci renesančního období. V oblasti tvůrčího umění byla ta doba daleko pokrokovější, duchovnější a duši více povznášející než současná.

Před několika měsíci jsem nakreslil sérii obrazů, ve kterých nikdo nic neviděl. Dal jsem jim však bombastická jména, abych dokázal, že jsou všechny duchovní! Většina moderních umělců dělá totéž. Co malují, ví jen Bůh. Když se jich však zeptáte, co vidí ve svém umění, jedná se o absolutní odhalení a projevení, absolutní kosmickou vizi. Když však Leonardo da Vinci maloval vědomí Mony Lisy, zachytil jej celé naprosto živě — Hrdost Věčnosti. Díváte se na Monu Lisu a vidíte, že je Božským Světlem a Nesmrtelným Životem.

Když je někdo velmi ošklivý, snaží se oblékat si ty nejdražší, nejkrásnější šaty. Pokud je však skutečně ošklivý, pak to nepomůže. Moderní umělci se zabývají pouze barvou, čárou a zvukem, ale není v tom žádná duše. Jak dlouho můžete oceňovat tělo a formu, jestliže jim chybí duch? Moderní malíři umí namalovat tělo člověka, jeho tělesné vědomí, ale není v tom žádný duch. Umí skládat hudbu, ale všeobecně v tom však není žádná božská harmonie. Proto pokud jde o duchovnost, moderní umělci nemohou uspět. Mnoha lidem to možná dává radost, ale jejich vědomí to neinspiruje ani nepovznese.

Jaký je duchovní význam tantrického umění Tibetu?

Sri Chinmoy: Duchovní význam tantrického umění spočívá v tom, že jde o životní energii, životní energii, jež směřuje vzhůru, dolů, dovnitř a vně. Kdekoli se jí naskytne volný průchod, životní energie protéká, aby se stala jedním s univerzálním Vědomím. Kdekoli není překážka, tam dochází k projevení nového života.

Snižují neaspirující malíři a hudebníci naše vědomí?

Sri Chinmoy: Neaspirující malířství a hudba rozhodně naše vědomí snižují. Všichni hledající, ale obzvláště začátečníci se musí snažit vyhýbat neaspirujícím lidem a věcem, protože je velké nebezpečí, že klesnou. Protože jsme hledající, snažíme se udržovat a povznášet své vědomí po celý čas co nejvýše. Pokud je však naše vědomí o kousek výše než vědomí někoho jiného, je zde velká šance, že nás tento člověk buď stáhne dolů, nebo my sami budeme v pokušení sestoupit. Pro obyčejné lidi to není až tak velké nebezpečí. Pokud je již někdo na nejnižším bodě, nemůže už sestoupit níže. Jestliže jsme však začali stoupat, můžeme celkem snadno opět klesnout.

Vrána k vráně sedá. Neaspirující hudba a neaspirující hudebníci jdou ruku v ruce, neaspirující výtvarníci a neaspirující umění jdou ruku v ruce a neaspirující lidé jsou pozorovatelé. Když dělají špatní lidé něco špatného, najdou se vždy špatní lidé, kteří to ocení, a když dělají něco dobří lidé, rovněž se najdou lidé, kteří to oceňují a obdivují. Pokud je někdo duchovně silný, dokáže táhnout neaspirující směrem nahoru. Ale stejně tak, pokud je někdo velmi silný negativním způsobem, může stáhnout slabé aspiranty dolů.

Je duše umělec?

Sri Chinmoy: Zajisté! Duše sama je umělec a její schopnost je neomezená. Duše je starší bratr, který učí mladšího bratra, zatímco on maluje. Potom tato duše řekne svému mladšímu bratrovi, tělu: „Pracujme společně; ukažme své umění společně.“ Lidé se přijdou podívat na umění velkého, dobře známého umělce, pokud je však nějaký aspirující umělec neznámý, nikdo se na jeho práci nepřijde podívat. Pokud se však tento nevýznamný umělec chce učit od toho pokročilého, vstoupí schopnost pokročilého umělce do toho druhého. Tímto způsobem vstupuje schopnost duše do těla. Je to jako oceán, jenž vstupuje do kapky. Nekonečné vstupuje do konečného a konečné vstupuje do Nekonečného. Je to jako mít jeden dolar a jednu penci. Jakmile se stanou jedním, máte sto a jeden cent, a vy to vše dohromady nabídnete k Nohám Nejvyššího.

Jestliže je Nejvyšší Tvůrcem, nejvyšším Umělcem, není také zodpovědný za své stvoření?

Sri Chinmoy: Nejvyšší je odpovědný za vše; my jen musíme vědět, že nám dal omezenou svobodu. Rodiče stvořili dítě, ale nekontrolují každý jeho dech. Dali mu, řekněme, dolar a pozorují, co s ním dělá. Sledují, zda ho použije na to, aby si koupil duchovní knihu, nebo zda si koupí něco nebožského. Podobně tobě dává Nejvyšší omezenou svobodu a potom pozoruje, co s ní děláš. Tímto způsobem si hraje. Pokud vidí, že používáš Jeho svobodu božsky, potom ti dá svobody mnohem více. Pokud ji ale zneužiješ, potom si musíš vytrpět následky. Jak bys mohl dávat vinu chudákovi Nejvyššímu?

Avšak i když používáš svou svobodu dobrým způsobem, nezískáš plné uspokojení, dokud nebudeš používat svou svobodu k tomu, aby ses stala s Bohem jedním. Tehdy bude v tobě a skrze tebe vždy vědomě konat Nejvyšší. Je jako otec, který říká: „Chceš být šťastná svým vlastním způsobem. Dám ti příležitost. Ale protože se pořád snažíš držet si svou individualitu, proč bych tě měl neustále vést a ochraňovat. Dobře, používej svou individualitu, ale používej ji dobrým způsobem.“ Pokud ti dá schopnost a příležitost a ty ji zneužiješ a ze svého života uděláš zmatek, jak můžeš vinit Boha? Nejlepší je nechat Nejvyššího konat v sobě a skrze svou svobodu. Pouze pokud dovolíš Nejvyššímu, aby konal v tobě a skrze tebe, stane se svět dokonalým.

Je umělecká dovednost totéž, co schopnost ji projevit?

Sri Chinmoy: Mezi schopností tvořit a schopností to projevit je rozdíl. Pokud sestoupí Boží Milost, schopnost tvořit a schopnost projevit se stanou jedním. V tu chvíli se schopnost projevit stane určitým prodloužením schopnosti tvořit. Dejme tomu, že vystudujete vysokou školu. Když získáte doktorát, lidé od vás okamžitě očekávají, že budete schopni učit druhé. Avšak navzdory tomu, že máte titul, řekněme, že nebudete vůbec umět učit. Schopnost jít vysoko máte, ale schopnost projevit svou výšku nemáte. Když ale někteří lidé získají titul v nějakém konkrétním předmětu, tehdy mají schopnost učit druhé. V nich jde schopnost tvořit a schopnost projevit pospolu.

Řekněme, že dokonce i po získání titulu se stále chcete učit. Přestože postrádáte schopnost učit, pořád chcete jít výše. Dokonce i po získání doktorátu chodíte do knihovny a čtete stovky knih. Vašemu učení není konce. Protože se nezastavíte na určité hranici, pouhý váš pohyb se vyvine ve schopnost do určité míry projevovat. Je to jako řeka, která nepřichází k žádnému konci. Zatímco plyne, plyne a plyne, rozlévá vodu hned tím směrem a hned zase druhým; projevuje své vědomí. Je-li to rybník, vše se zastavilo. Je-li to nádrž, pohyb se zastavil. Pokud se to však stane řekou, ta stále plyne a projevuje se. Schopnost tvořit tedy může nakonec přerůst ve schopnost projevit, pokud člověk neustále tvoří a tvoří. I když někdo schopnost projevovat nemá od samotného začátku, je docela možné si tuto schopnost rozvinout.

Někteří duchovní Mistři, kteří realizovali Boha, nechtějí lidstvu pomoci. Setkání se světskými lidmi se k smrti děsí. Říkají: „Světští lidé jsou horší než zvířata. Když se s nimi budeme stýkat, všechny jejich zvířecí vlastnosti vstoupí do nás. Ze zvířecí říše jsme vystoupili s největšími obtížemi, tak proč se s nimi stýkat?“ Avšak někteří Mistři říkají: „Ne, my jsme silnější než zvířata, proto se s nimi můžeme stýkat, zkrotit je a přeměnit je.“ A někteří ze soucitu říkají: „Kdysi dávno jsme byli také jako oni. Jen proto, že jsme vystoupili ze zvířecí říše duchovním cvičením, máme nechat své mladší bratry na holičkách? Ne, pokusíme se jim pomoci. Pokud nás zastihne nevědomost, zatímco budeme svým bratrům a sestrám pomáhat, nevadí. Koneckonců, jestliže je starší bratr skutečně připraven dát svůj život, aby zachránil mladšího bratra, Bůh jím bude opravdově potěšen a řekne: ‚Dobře, protože ses pokoušel zachránit svého mladšího bratra, dám ti nový život.‘“

Jak můžeme vstoupit do umění Nesmrtelnosti?

Sri Chinmoy: Do umění Nesmrtelnosti můžete vstoupit jen skrze neustálou aspiraci. Když meditujete, musíte cítit, že to, co je nekonečné, je nesmrtelné, a co je konečné, je smrtelné. Cokoli dalece přesahuje a překonává vaši pozemskou vizi, může být předmětem vaší meditace. Jestliže chcete meditovat, meditujte na něco rozlehlého. Podívejte se na oblohu, meditujte a rozlehlost oblohy do vás vstoupí. Nebo meditujte na rozlehlý oceán a vstoupí do vás vědomí oceánu. Vše, co je rozlehlé, je nesmrtelné. Rozlehlé vědomí oblohy a rozlehlé vědomí oceánu je nesmrtelné. Konečné vždy spoutává, nekonečné se rozpíná. Věc, která spoutává, nemůže být nikdy nesmrtelná, ale věc, která se rozpíná a osvobozuje, je nesmrtelná. Meditujte tedy, prosím, pouze na věci, které jsou rozlehlé.

Jak mohu meditovat na Nejvyššího v umění?

Sri Chinmoy: Neodděluj, prosím, Nejvyššího od umění. Voda a vzduch jsou neoddělitelné; podobným způsobem jsou Nejvyšší a umění neoddělitelní. Když medituješ na umění, ciť, že uvnitř umění je někdo, kdo je životním dechem umění. Ciť, že umění je tělo a uvnitř tohoto těla je duše. Jakmile duše odejde, tělo je bez života. Na druhou stranu, pokud je duše bez těla, nemá kde přebývat. Nemůže zůstat na ulici. Člověk bez domu je bezdomovec a dům bez člověka je zbytečný. Dům a člověk se navzájem potřebují, aby završili tutéž hru jako tělo a duše. Stejným způsobem jdou společně i umění a nejvyšší Umělec, aby tuto hru završili.

Když se díváš na umění, snaž se uvnitř něj vidět Umělce. Toto uděláš pouze tehdy, pokud je budeš brát jako jedno. Když uvidíš umění, ucítíš, že uvnitř umění je něco, co strašně potřebujete, a to je Nejvyšší. Nejvyšší je jak uměním, tak i umělcem, jak tvůrcem, tak i stvořením. Když si to uvědomíš, můžeš velmi snadno na Nejvyššího uvnitř umění meditovat.

Je pro hledajícího nezbytné, aby oceňoval rozličné formy umění?

Sri Chinmoy: Jen tehdy, když si to hledající přeje. Jestliže hledající nedokáže oceňovat umění, nebude mu to stát v cestě. Pokud někdo nemá schopnost oceňovat umění, jeho duchovní pokrok to nijak nezpozdí. Řada duchovních Mistrů neznala ani základy umění; nic o tom nevěděli a nestarali se o to, jejich realizaci to však vůbec neoddálilo. Pokud máte schopnost umění ocenit, dělejte to, a pokud ji nemáte, nevadí. Vaše realizace Boha závisí zcela na vaši aspiraci.

Samozřejmě, pokud dokážete oceňovat něco dobrého na druhých, je vám to ku pomoci. Jestliže někdo dosáhl něčeho velkého ve světě umění a vy to dokážete ocenit, stává se pro vás jednodušším realizovat Nejvyššího, protože Bůh je i v umění. Pokud postrádáte schopnost oceňovat umění, pokud máte osobní předsudky proti určitým formám umění, neobtěžujte se tím. Zůstaňte pouze se svou aspirací, protože vaše vlastní aspirace vám dá realizaci. Pokud ale necítíte žárlivost vůči určitému umělci, pokud vůči němu nebo jeho umění nemáte osobní předsudky a pokud máte schopnost umění ocenit, potom bude váš pokrok celistvý a úplný.

Jak mohu použít umění lásky jako inspiraci ve svém každodenním životě?

Sri Chinmoy: Když se modlíš a medituješ, ciť prosím, že láska, kterou máš, nemá nikoho vlastnit ani spoutávat. Láska, kterou máš, je pouze k tomu, aby se šířila, jen k tomu, aby dala osvícení druhým. Pokud někomu chceš dát svou božskou lásku, znamená to, že chceš vidět nějakého člověka jako sebe samého; chceš jej vidět jako přesnou repliku svého života. Dáváš, abys jej viděl jako prodloužení sebe samého. Když medituješ, musíš říci Nejvyššímu, že to, co ti dal, právě tuto věc chceš sdílet se svými bratry. Můžeš se podělit se všemi okolo sebe; není to jen možné, je to nevyhnutelné.

Část 22


AL 28-73. Na následující otázky k umění odpovídal Sri Chinmoy 24. září 1974 během setkání v domě jednoho ze svých žáků

Jaký je vztah mezi uměním a geometrií?

Sri Chinmoy: Umění je zároveň konečné i nekonečné. Geometrie nám nabízí poselství konečného postupujícího k nekonečnému. Někdy nám chce geometrie nabídnout záblesk Nekonečna v samotném konečném. Umění to dělá rovněž, ale když to dělá umění, děje se to v jemné, delikátní a duši podněcující podobě. Geometrie to dělá suchým, soustředěným způsobem, svou intelektuálně rozvinutou myslí.

Existuje nějaký vztah mezi sportem a uměním?

Sri Chinmoy: Sport znamená radost. Sport znamená štěstí, vnitřní štěstí. Víte, že pocházíme z radosti, vrůstáme do radosti a při završení naší cesty vstupujeme do radosti zpět. Největším darem umění je radost a radost je také objevem sportu. Jdou společně. Pokud ale odhalíte radost skrze umění, je odlišná. Tam přichází do mentální a vitální úrovně, zatímco získáte-li radost ze sportu, vstupuje do fyzické a vitální úrovně. Avšak cíl umění a cíl sportu jsou totožné. Obojí ztělesňuje tentýž konečný cíl a má tentýž společný cíl. Uvnitř umění je největší radost a uvnitř sportu je největší radost.

Je to pouze krční čakra, která nám umožňuje stát se malíři a hudebníky?

Sri Chinmoy: Pokud se koncentrujete na krční čakru, budete schopni stát se velmi dobrými malíři, hudebníky, spisovateli, tanečníky či zpěváky. Neznamená to, že ostatní centra nemají schopnost vám v tomto směru pomoci, ale krční centrum má tu schopnost největší. Je to jako lednička v domě. Vědomí jídla nebo vibrace tohoto jídla je v celém domě, pokud však jdu do ledničky v kuchyni, získám jídlo okamžitě.

Jaký je vztah mezi evolucí a uměním?

Sri Chinmoy: Protože se všichni vyvíjíme, umění dělá také pokrok. Vezměme evoluci jako strom a umění jako semínko. Umění je uvnitř a evoluce je vně. Boží Ticho v nás je naše vnitřní umění. Boží Zvuk je naší vnější evolucí.

Považuješ kouzelnictví za umění?

Sri Chinmoy: Kouzelnictví je forma umění, ale pouze tehdy, pokud je používána nevinným způsobem. Pokud dáváte nevinnou radost nevinným způsobem nevinným lidem, potom je kouzelnictví umění. Pokud však máte představu, že se chcete stát největším kouzelníkem a každého obalamutit, není to umění. Když děláte trik, neměli byste mít představu, že někoho klamete; pouze ciťte, že děláte něco, co dá ostatním radost. Musíte vědět, jaký máte při předvádění kouzel motiv. Pokud to děláte s představou, že ostatní klamete, není to umění. Umění musí být na vyšší úrovni. Pokud chcete pouze rozdávat radost, pokud ztělesňujete nevinnou radost, musíte vědět, že schopnost projevit a rozdávat radost je forma umění.

Má každý nějaké umělecké schopnosti, v jednom nebo jiném životě?

Sri Chinmoy: Každý musí mít umělecké schopnosti. Buď v této inkarnaci, nebo v předešlé inkarnaci, anebo v některé z budoucích inkarnací, bude mít každý umělecké schopnosti. Jednou formou uměleckých schopností je být schopen něco nakreslit, jinou formou je hra na hudební nástroj. Avšak život samotný může být rovněž umění. Toto konkrétní umění není odepřeno nikomu. Toto umění, jež je uměním nejvyšším, může mít každý. Ostatní druhy umění jsou jako větve, které vyrůstají z umění, kterým je strom života. Jestliže má některá větev to nejlahodnější ovoce nebo překrásné květy, přidává to přirozeně kráse a bohatství celého stromu.

Může existovat umění bez duchovní svobody?

Sri Chinmoy: Božské umění nemůže existovat bez duchovní svobody, ale obyčejné umění bez duchovní svobody může existovat a existuje. Obyčejné umění je umění, které si hraje pouze s barvou a formou a naprosto ignoruje nejvyšší důležitost ducha a esence.

Jak můžeme rozpoznat oduševnělé umělecké dílo?

Sri Chinmoy: Pokud vám nějaké umělecké dílo dá pocit, že uvnitř něj je to nejkrásnější dítě, můžete vědět, že se jedná o oduševnělé umělecké dílo. Pokud vidíte uvnitř to nejkrásnější dítě a pokud cítíte, že toto dítě na vás mluví a vy mluvíte s ním, potom můžete vědět, že je to oduševnělé umění.

Snaží se všichni umělci vyjádřit skrytou aspiraci?

Sri Chinmoy: Ano. Někteří to dělají vědomě a někteří to dělají nevědomě. Ty, kteří to dělají nevědomě, nedokážeme vždy ocenit. Všechny lidské bytosti se snaží realizovat Boha, ale s těmi, kteří neaspirují vědomě, nám obvykle není příjemné trávit čas. Všichni v průběhu Věčnosti realizujeme Boha, protože je to prostě Boží Plán. Avšak existuje velký rozdíl mezi vámi lidmi, kteří aspirujete vědomě, a těmi, kdo neaspirují. Jim může trvat miliony let, než dosáhnou toho, co vy uděláte za několik stovek let, když jste nyní začali aspirovat vědomě. Podobně musíte znát rozdíl mezi vědomě aspirujícími umělci a umělci nevědomě aspirujícími.

Jaký je rozdíl mezi básní pocházející z vyššího vitálního světa a básní pocházející z osvíceného mentálního světa?

Sri Chinmoy: Když budete mít báseň z vyššího vitálního světa, získáte pocit, jenž se dá nazvat přívalem. Je to jako velmi velká vlna, obrovská vlna, která se valí ke břehu z oceánu. Pokryje vše do délky i šířky a spláchne veškerou nečistotu i všechno ostatní, čeho se dotkne. Pokud však máte báseň z osvíceného mentálního světa, pak i když se vás jen dotkne, okamžitě budete mít v celé své bytosti pocit osvícení. Jedna je jako velká nárazová vlna, která se šíří všude kolem, vše zaplavuje a spláchne všechnu nečistotu. Druhá naprosto osvítí celou vaši bytost. Předtím jste cítili, že jste byli v temnotě, že jste byli tím nejošklivějším člověkem, naprosto nečistí. Když však přijde záblesk z osvícené mysli, věci, které byly temné, jsou plně osvíceny. Vaše celá existence mohla být v temnotě, ale jakmile složíte báseň z osvícené mysli, vaše vnější bytost začne zářit, svítit a zcela se přeměňovat.

Guru, existují určitá dosažení, která budou jedni lidé nazývat uměním a druzí vědou. Jaký je rozdíl mezi uměním a vědou?

Sri Chinmoy: Je pravda, že určitá dosažení budou někteří lidé nazývat vědou a někteří uměním. Musíme však vědět, že vědecké dosažení pochází většinou z mysli nebo intelektu nebo někdy dokonce ze záblesků intuice. Ale pokud tatáž věc pochází ze srdce nebo duše spíše než z mysli, je umění. Vědecké dosažení nemusí být z mysli, dokonce ani z intelektu; největší vědecká dosažení pocházejí přímo z intuitivní úrovně. Pokud však dosažení pochází ze srdce, z psychické bytosti, vnitřní bytosti, potom se jedná o umění, spontánní umění. Věc je stejná, ale nazýváme ji různými jmény podle toho, odkud pochází. Dvě továrny mohou vyrábět stejnou věc, ale právě proto, že výrobek pochází ze dvou odlišných továren, má dvě rozdílné značky. Ve skutečnosti je však ta věc stejná.

Měli bychom určitým způsobem nasměrovat svou pozornost, abychom ocenili velké umění?

Sri Chinmoy: Nejlepší je, když se stanete sami umělcem. Pokud se umělcem stát nedokážete, tehdy budete umělce oceňovat. Nejprve se chci něčím stát; pokud se tím stát nemohu, potom okamžitě vstoupím do někoho, kdo se tou věcí stal, a sjednotím se s ním. Když vstoupím do jeho duše a vytvořím si k ní volný přístup, když se s ním stanu jedním, vyvinu si postupně stejnou schopnost, kterou má on.

Existují lidé, kteří se nezajímají o umění jako je hudba, malba či tanec; starají se pouze o svou vlastní duchovní realizaci. Existovala řada duchovních Mistrů, kteří se nestarali o žádný druh umění kromě toho nejvyššího, kterým je realizace Boha a objevení Boha. Pokud však chcete být stromem s větvemi všude kolem a s miliony listů a květů, potom je pro vás naprosto nezbytné oceňovat druhé, kteří mají umělecké schopnosti, po kterých pláčete. Tím že je oceňujete, si postupně, krok za krokem vyvinete schopnost oceňovat jejich umění, a to je jeden ze způsobů, jak si rozvinout umělecké schopnosti.

Člověk slyší básníky hovořit o Múzách. Jedná se pouhou metaforu, nebo skutečně existují bytosti ve vyšších světech, které vládnou určitým uměním?

Sri Chinmoy: Pro každé umění existuje konkrétní božstvo. Ale také existuje bohyně Sarasvatí, jež je hlavní vládkyní umění. Není to tak, že by jen hrála na vínu. Ona dává vědění a moudrost, to největší umění. Ze všech umění je Světlo Moudrosti to nejlepší. Existují další božstva, která vládnou umění všeobecně. Pokud nějaký hledající nechce přijmout život samotný jako umění, pokud chce pouze být malířem nebo hudebníkem nebo zpěvákem nebo něčím jiným, potom nepůjde za tím, kdo ztělesňuje vše.

Pokud chci být malířem, půjdu ke konkrétnímu božstvu, které má určitou božskou schopnost malovat. Jestliže však chci být Božím umělcem, jestliže chci, aby můj život byl nejvyšší umělecké dílo, v tu chvíli jde má modlitba k Nejvyššímu — k tomu, kdo ztělesňuje všechny schopnosti života. Nemusí to být Nejvyšší sám, ale třeba někdo, koho učinil Nejvyšší svým zástupcem, někdo, kdo ztělesňuje všechny umělecké schopnosti, jež představují život jako takový. Pokusím se dosáhnout kosmického boha nebo bohyně, kteří ztělesňují veškeré kvality života jako umění.

Guru, mohou všechny části bytosti vytvářet umění?

Sri Chinmoy: Ano, všechny části bytosti mohou vytvářet umění prostě tím, že něco oceňují. Jakmile někoho nebo něco oceňujeme, vytváříme umění. Samotné naše ocenění je formou krásy, tvořivou schopností nebo formou umění. Naše ocenění se stává aktem nabízení. Nabízení je tvoření a tvoření je umění. Dokonce i když jíme a oceňujeme jídlo, naše ocenění je okamžitě formou umění, protože naše ocenění dává život věci, kterou jíme. Jinak je bez života. Když vidíme květinu a oceníme ji, okamžitě té květině přidáváme krásu. Pokud použijeme své třetí oko, uvidíme, že květina již krásná je; ale ve chvíli, kdy ji oceníme, se naše ocenění stává přídavkem života ke kráse květiny samotné. Takže každá naše část, pokud ji správně používáme, může vytvářet formu umění.

Pokud bychom rádi psali poezii, ale ztratíme inspiraci, jak ji můžeme znovu získat zpět? Měli bychom ji prostě nutit?

Sri Chinmoy: Pokud se ji pokusíte nutit, bude mezi vaším prvním a druhým řádkem zející propast. První řádek bude naplněn světlem a druhý řádek bude čistá próza. Pokud se pokoušíte nutit inspiraci, aby k vám přišla, nepřinese to nic. Prostě na inspiraci čekejte. Někteří lidé napíší řádek a potom musí čekat deset dní nebo dokonce dva roky.

Protože vy jste hledající, dva roky čekat nemusíte. Vivékánanda říkával, že pokud nemůžete pít tu nejčistší vodu nebo vodu z Gangy, neznamená to, že musíte pít vodu z ulice. Ne, víte, že byste z toho onemocněli. Takže i tady, pokud nemůžete získat nejvyšší inspiraci nebo si ji po jednom řádku udržet, nejlepší je v tu chvíli už nepsat. Když budete následující den nebo příští den aspirovat, za několik dní získáte inspiraci. Nepokoušejte se dokončit tu báseň hned. Jinak skončíte s jedním diamantem a zbytek budou pouze kousky hliněné nádoby. Což by bylo to nejžalostnější. Pokud chcete něco nabídnout světu, musíte se pokusit udržet stejný standard.

Existuje nějaký rozdíl mezi cílem spisovatele, hudebníka a malíře?

Sri Chinmoy: Cíl mají stejný, ale jdou jinými cestami. Tím že člověk napíše esej, získá ohromnou radost; má pocit určitého dosažení. Někdo jiný získá nesmírnou radost tím, že zahraje nějakou skladbu. Tato radost má nesmírnou intenzitu a celé tělo takového člověka je prostoupeno vnitřní radostí. Díky této radosti kráčí člověk po cestě k nejvyššímu Cíli. Když napíšete třeba příběh a cítíte, že jste skutečně něčeho dosáhli, radost získaná z vaší tvořivosti je rychlost, s níž pak pochodujete či běžíte ke svému cíli. A radost, kterou někdo získá z hraní určité hudební skladby, je rychlost, s níž jde ke svému cíli. Cíl je stejný, ale jako básník nebo malíř nebo hudebník půjdete jinými cestami, podle toho, ze které úrovně získáváte svou inspiraci.

Je špatné, když oceníme nějaký umělecký zážitek pouze v sobě a nenabídneme jej navenek?

Sri Chinmoy: Pokud v sobě něco máte a oceňujete to, musíte vědět, zda je Boží Vůlí nabídnout to druhým. Pokud cítíte zevnitř, že pro vás ještě hodina neudeřila, abyste se o tento zážitek podělili s ostatními, pokud vám uvnitř Nejvyšší říká, abyste to oceňovali pouze pro sebe a drželi to zatím v sobě, neznamená to, že se budete chovat jako lakomec. Ne! Jde o to, že vaše hodina podělit se s jinými ještě neudeřila. Nejvyšší chce, abyste nashromáždili a posbírali více této síly ocenění uvnitř vás; chce po vás, abyste ji zdokonalili. Pokud je to však Boží Vůle, abyste to nabídli, a vy to správné osobě nenabídnete, potom děláte chybu. Musíte vždy vědět, co je Vůlí Nejvyššího. Jestliže přišel čas, abyste se podělili o svůj zážitek, podělíte se; pokud váš čas ještě nepřišel, podržíte si ho pro sebe. To je zcela v pořádku.

Když píšeš báseň nebo píseň, vzýváš někdy duši jiného velkého umělce a používáš jeho schopností?

Sri Chinmoy: Jestliže chcete psát jako Shakespeare, pak je-li jeho duše ještě ve světě duší a vy jeho duši dokážete vzývat a dosáhnout jí, tato duše vám může dát něco ze svých schopností. To je naprostá pravda. Nebo pokud je ten člověk stále naživu, i tehdy můžete jeho duši vzývat. Ale pouze tím, že budete vzývat například duši velkého spisovatele nebo zpěváka, nemůžete získat jeho nejvyšší dosažení. Pokud se předtím, než začnete zpívat, budete modlit k Nejvyššímu a řeknete: „Teď se chystám zpívat. Byl bych Ti tolik vděčný, kdybys mi dal ten nejoduševnělejší hlas, jako měli ten nebo ta,“ je to ta nejúčinnější metoda. Pokud se snažíte vzývat duši někoho, kdo je dobrý zpěvák, vaše mysl může okamžitě myslet na jeho nebo její nebožské vlastnosti. Víte, že někdo dobře zpívá, ale možná byste nemohli ocenit vnitřní život toho člověka. Oceňujete pouze určitou schopnost, kterou chcete, ale vaše fyzická mysl je tak špatná, že vám nedovolí oddělit duši tohoto člověka od života na fyzické úrovni. Chcete myslet na duši, ale na mysl vám přijde okamžitě tělo. A jakmile přijde tělo, myslíte ihned na dvacet špatných věcí tohoto člověka, takže od něj mnoho pomoci nezískáte.

Modlete se k Nejvyššímu a představujte si Jej přímo před sebou. Řekněte: „Nejvyšší, modlím se k tobě, abys mi dal takovou a takovou pěveckou schopnost.“ V tu chvíli vkládáte Nejvyššího mezi sebe a druhou osobu, jejíž skvělý hlas chcete mít. Tehdy získáte schopnost a ta vám nemůže nijak uškodit. Neznamená to však, že získáte stejnou schopnost nebo stejnou výšku jako ta druhá osoba. Než jdou vojáci v Indii do boje, myslí na Bhímu nebo Ardžunu nebo nějakého jiného proslulého bojovníka. Dělají to, aby získali jeho sílu a srdnatost. Často se však stane něco jiného. Bhíma byl velmi silný a mocný, ale zároveň měl mnoho nebožských kvalit. Když jej budete vzývat, spolu s jeho sílou do vás mohou vstoupit také tyto nebožské kvality. Pokud se však modlíte k pánu Krišnovi a požádáte o Bhímovu schopnost, potom vám Krišna dokáže dát pouze Bhímovy božské kvality, a vy je podle své vnímavosti přijmete. Toto je docela možné.

Díváme-li se na stvoření jako na umělecké dílo, jaký aspekt stvoření je pro Stvořitele nejvíce naplňující?

Sri Chinmoy: Aspirace je nejvyšší forma umění. Není žádného umění, které by bylo výš než aspirace. Pokud někdo aspiruje celým srdcem, potom je Bůh nanejvýš spokojen a zároveň naplněn. Aspirace přírody, individuální aspirace, univerzální aspirace jsou věci, které Boha naplňují nejvíce. Pokud aspiruje celá bytost — tělo, vitálno, mysl, srdce i duše —, tehdy je Bůh nejvýše potěšen, spokojen a naplněn.

Je účelem umění přidat něco realitě?

Sri Chinmoy: Když tvoříte umění, okamžitě to přidá realitě ve smyslu inspirace, ve smyslu schopnosti, ve smyslu krásy. Jestliže je umělec upřímný a oddaný, potom pokaždé, když tvoří, nabízí nový život, vždy pokračující a vždy přesahující život, a vstupuje do Nesmrtelnosti. Hledající se zabývá věčným Životem, nekonečným Životem. Pokud je umělec hledající, potom neustále vytváří nový život, který se stává jedním s Nekonečností a Věčností. Pokud je to hledající, vytváří něco v nekonečné míře nebo vstupuje do něčeho nekonečného a věčného. Pokud však umělec není hledající, bude svým uměním přidávat k již existující schopnosti stvoření pouze malou kapku. Pokud není hledajícím, je jako dítě, které přidá svůj dolar k milionu dolarů svého otce. Jeho příspěvek je nekonečně malý, ale přece něco přidává.

Jak se můžeme naučit získávat z umění inspiraci, namísto abychom se z něj pouze těšili?

Sri Chinmoy: Pokud se těšíte z umění s láskou svého srdce, potom z něj automaticky získáváte inspiraci. Pokud se z něj však těšíte svou myslí, pak v ní uvíznete. Umění pouze poměřujete a soudíte. Tehdy, i když se z umění těšíte, přesto nepřichází jako inspirace. Pokud se z něj však těšíte svým srdcem, potom se s tím dílem ztotožňujete. Vaše srdce z něj získává inspiraci, protože je tam jednota. Tato inspirace je nyní uvnitř vás a přeměňuje se v aspiraci. Zítra bude odhalením a projevením.

Pokud máte radost ze srdce, je tam ztotožnění; pokud je to však radost v mysli, dokonce i když to oceňujete, chováte v sobě pocit, že vy sami byste namalovali tu věc nebo napsali nějakou věc lépe než tento umělec. Svou myslí se těšíte, a navíc zkoumáte a posuzujete. Když jde spolu s radostí zkoumání, nebudete schopni brát toto dílo jako inspiraci, protože v tu chvíli máte spoustu práce s posuzováním a opravováním. Těšíte se z něho, ale zároveň ukazujete svůj pocit nadřazenosti tím, že se dílo snažíte opravit a zdokonalit. Pokud se z něj však těšíte svým srdcem ztotožnění, automaticky získáte z umělcova výtvoru inspiraci. V srdci se s touto inspirací ztotožňujete a dříve nebo později se tato inspirace odhalí ve vašem životě jako nová forma stvoření.

Jak můžeme nejlépe pomoci nejvyššímu Umělci v jeho Umění?

Sri Chinmoy: Nejlepší způsob, jak pomoci nejvyššímu Umělci, kterým je Nejvyšší, je vědomou modlitbou za Jeho Vítězství. Nemůže existovat žádná větší služba. Používejme raději výraz „služba“ než „pomoc“. Pokud řekneme „pomoc“, okamžitě vystoupí do popředí ego. Jak se však chystáme pomoci Nejvyššímu, který má vše a je vším? Když řekneme „služba“, tehdy získáme pocit oddanosti, pocit ztotožnění. Když budeme brát svou modlitbu jako službu, On na nás bude pyšný, když ji však budeme brát jako pomoc, staneme se pyšnými my.

Ve chvíli, kdy řekneme: „Ó Nejvyšší, ať je ve mně a skrze mě každou vteřinu, po celou Věčnost, vyhlášeno Tvé Vítězství“, v tu chvíli musíme cítit, že Nejvyššímu sloužíme. Nejlepší službu, kterou Mu budeme schopni dát, je trvale se modlit, aby v nás a skrze nás, v našich drahých a skrze naše drahé a v každém jedinci a skrze každého jedince na zemi bylo vyhlášeno Jeho Vítězství. Pokud máme takovou stálou modlitbu, potom sloužíme nejvyššímu Umělci nejlépe.

Guru, spočívá nejvyšší cíl umění a umělce ve vyjádření nejryzejší duchovnosti?

Sri Chinmoy: Naprosto! Nejvyšší cíl spočívá pouze v ryzí duchovnosti. Duchovnost zde znamená Nekonečnost, Věčnost a Nesmrtelnost. Duchovnost je realitou každého člověka. Pokud člověk nakonec nedosáhne své vlastní reality, potom je vždy selháním. Takže konečný cíl jakéhokoli umělce, bez ohledu na to, jaký je to umělec, je duchovnost — pokud vůbec nějaký cíl jako takový má. Je to proto, že duchovnost je jediná realita, která ztělesňuje Nekonečnost, Věčnost a Nesmrtelnost. Umělec může dosáhnout tohoto cíle skrze svůj umělecký projev, když přitom setrvává v nejvyšším vědomí.

Duchovnost neznamená přebývat uvnitř jeskyně či na vrcholku Himálají. Neznamená to modlit se a meditovat někde v koutě. Ne! Duchovnost znamená božské naplnění života, božské odhalení a božské projevení života. Život ve svém plném rozkvětu se jmenuje duchovnost. Život musí rozkvétat lístek po lístku a potom, až se stane skutečnou květinou, se jmenuje duchovnost. Božský úsměv v nás, Úsměv Nejvyššího, musí být projeven. Když je projeven, říkáme tomu duchovnost. Duchovnost znamená přijmout život v jakékoliv formě a vidět každou vteřinu Stvořitele, jak tvoří a tančí v každé činnosti. Každou vteřinu musíme cítit, že uvnitř nás tančí Nejvyšší. Tančí, protože něčeho dosahuje a něčím se v nás a skrze nás stává.

Proč mají někteří lidé umělecké schopnosti, zatímco jiní ne?

Sri Chinmoy: Proč jsou někteří lidé hladoví po realizaci Boha, zatímco jiní ne? Vy jste hladoví po realizaci Boha; proto vám Bůh dává svou potravu. Kdybyste hlad neměli, potom by vás Bůh nekrmil. Tyto věci závisí zcela na vnitřním hladu člověka. Někteří lidé cítí potřebu rozvinout si umělecké schopnosti a někteří ne, právě tak jako se někteří chtějí stát básníky, zatímco druzí se chtějí stát zpěváky.

Můžete se zeptat, proč nedal Bůh stejný hlad všem. Odpověď je, že Bůh dal každému omezenou svobodu a s touto omezenou svobodou si někteří řekli, že se nechtějí stát hudebníky, zpěváky či malíři. Jiní však cítili, že umělecké schopnosti jsou v jejich životě něčím velmi dobrým, velmi skvělým a velmi nezbytným. Závisí to zcela na volbě jednotlivce. Byla nám dána omezená svoboda. S touto svobodou bude někdo cvičit dvacet hodin denně, aby se stal hudebníkem, a někdo jiný stráví tento čas čtením novin a sledováním televize. Pokud trávíte svůj čas čtením New York Times nebo Daily News, získáte informace ze světa, ale nestanete se velkým hudebníkem. Příležitost je k dispozici, čas rovněž. Vy používáte čas k jednomu účelu a někdo jiný využívá tentýž čas k jinému účelu. S touto omezenou svobodou a omezenou příležitostí směřuje k určitému cíli, jehož nakonec dosáhne. Zcela to závisí na vašem vnitřním hladu a tom, čím se chcete stát.

Jak můžeme jako umělci vykonávat všechny své povinnosti?

Sri Chinmoy: Jako umělci můžeme provádět všechny své povinnosti, jestliže vidíme uvnitř všech svých povinností život inspirujícího a život naplňujícího nejvyššího Umělce. Pokud budeme brát všechny své povinnosti jako příležitosti, a ne jako těžká břemena, potom cokoli nabídneme světu, je nepochybně oddané a nádherné umělecké dílo.

Pomáhá zájem lidstva o scénická umění pokroku světa?

Sri Chinmoy: Tanec, divadlo a hudba jsou určeny k tomu, aby pomohly pokroku světa. Aspirace je nutně následována realizací a realizace je nutně následována manifestací. Pokud dělají účinkující vše s božským postojem, aby inspirovali a určitým způsobem povznesli diváky, potom to zajisté pomůže divákům v pokroku. V opačném případě nemůže špatný motiv účinkujících a špatný motiv obecenstva pokroku světa nijak pomoci. Inspirace, kterou dnes obecenstvo získává, musí být zítra rozšířena do vyšší a hlubší pravdy, a tomu říkáme aspirace.

Jak můžeme mít na paměti, že i ten nejpodřadnější skutek je formou umění?

Sri Chinmoy: Musíte si v každém okamžiku pamatovat, že vy nejste ten, kdo koná; vy jste pouze nástroj. Když jste v kuchyni a dotýkáte se plotny, musíte cítit, že to nejste vy, kdo se plotny dotýká; je to někdo uvnitř vás, kdo se jí dotýká. Musíte se vždy ztotožnit s nějakou vnitřní realitou, vyšší realitou, s tím, co je ve vás skutečně božské. V této chvíli, když na sebe myslíte, myslíte ihned na všechny své nedokonalosti. Když však myslíte na sebe, musíte si myslet, že ve vás a skrze vás působí někdo božský a že vy jste pouze nástrojem. Pokud to dokážete cítit, potom se automaticky realizace toho „někoho“ uvnitř vás stane vaší. Jestliže na sebe myslíte jako na představitele nebo vědomý kanál někoho, kdo je vší Moudrostí a Světlem, a cítíte, že On koná uvnitř vás a skrze vás, potom okamžitě uvidíte, že vše, co děláte a čeho se dotýkáte, vás vede k vašemu určenému cíli.

Jinak když se dotknete hmotného předmětu, který považujete za nebožský, a vy sami o sobě jako člověku přemýšlíte jako o nebožském, potom jsou vedle sebe dva nebožští nemocní bojovníci. Musíte cítit, že něco uvnitř vás je skutečně silné, božské a krásné a tato věc samotná vás používá, aby se naplnila. Pokud se stanete vyjádřením nebo nástrojem toho božského v sobě, potom vše, čeho se dotknete nebo co děláte, bude pro vás novým objevem; vše bude mít pro vás v každém okamžiku nový život. Vaše činnosti se nebudou zdát podřadné; nebudou se zdát monotónní či mechanické. Ne, ne, ne! Pokaždé, když se něčeho dotknete, dáte tomu nový život a ta věc dá nový život vám. Z každé věci, které se dotknete, bude vycházet nová inspirace, nový život, a vstoupí do vás. Tehdy budete zpívat píseň vždy se rozpínajícího a vždy přesahujícího života.

Může poslech hudby povznést vědomí člověka?

Sri Chinmoy: Pokud posloucháte duchovní hudbu, hudbu ze srdce a duše, a ztotožňujete se s ní, pozvedne to přirozeně vaše vědomí. Pokud však posloucháte obyčejnou vitální hudbu, ta vaše vědomí sníží. Oduševnělá hudba již má svou vlastní výšku. Zatímco posloucháte, ztotožňujete se s ní a ona vás jako magnet táhne nahoru. Pokud někdo už došel do horního patra budovy, znamená to, že zde je schodiště. Musíte se ztotožnit s tímto schodištěm a rovněž s člověkem, který už tam vystoupil. Pouze potom vám bude schopen ukázat, jak se tam dostal a kde to schodiště vlastně je. Ocenění znamená ztotožnění. Pokud se stanete jedním se schodištěm a zároveň s člověkem, který to schodiště pro vás ve své hudbě vytvořil, můžete rovněž dosáhnout nejvyššího poschodí.

Jaký je nejvyšší cíl umění?

Sri Chinmoy: Nejvyšším cílem umění je objevení svého vlastního Já či realizace Boha a zdokonalení života. Víme, co je realizace Boha. Co je zdokonalení života? Zdokonalení života je nepodmíněné a trvalé odevzdání se Boží Vůli, Vůli Nejvyššího.

Co si Nejvyšší přeje, abychom se naučili ze svých uměleckých výtvorů?

Sri Chinmoy: Nejvyšší si přeje, abychom se naučili vděčnost, pocit stálé vděčnosti. Tato vděčnost se rozpíná nejen sama o sobě, ale také rozpíná naše vědomí. Každý božsky inspirovaný umělecký výtvor je jasným znamením rozšíření našeho aspirujícího vědomí dosahujícího Boha a Boha projevujícího.

Může umělecké dílo projevovat vyšší stav vědomí, než jaký sám umělec ve skutečnosti dosáhl?

Sri Chinmoy: Umělec, jako nějaký výtah, může jít na kratičký okamžik velmi vysoko a vytvořit něco velmi vysokého. Potom, v dalším okamžiku, může upadnout. Avšak přestože jako lidská bytost může upadnout, věc, kterou vytvořil, zůstává ve své původní výšce. Možná že tento umělec už nikdy znovu v této inkarnaci stejné výšky nedosáhne, ale jeho umělecký výtvor zůstává. Avšak bez toho, aby dosáhl určité výšky alespoň na prchavý okamžik, umělec nemůže na takové úrovni nic vytvořit.

Když Keats napsal, že „krásná věc je radostí navěky“, byl ve velmi vysokém vědomí. Zůstal však v tomto vědomí? Když čtete celé „Endymion“, vidíte, že je tam mnoho veršů, které nejsou vůbec dobré. První verš je však velmi mocný. Dosáhl této výšky na prchavý okamžik a napsal nesmrtelný verš, potom ale velmi pohodlně spadl dolů a zůstal tam. Avšak jeho dosažení zůstává nesmrtelné. Stalo se dosažením lidstva a pokladem lidstva. Je to jako stavitel, který postaví skvělý dům. Na chvíli cítí, že je to jeho dům; potom se však člověk, který jej zaměstnal, začne zabydlovat a stavitele odvrhne.

Jestliže umělec vytvoří něco, co má určitou úroveň vědomí, musí sám tohoto vědomí dosáhnout, kdyby to mělo být jen na prchavý okamžik. Když řeknete, že jeho dosažení je na určité výši, znamená to, že do této výšky vystoupil; jinak by to nemohl vytvořit. Někdy může umělec vystoupit do Výše Nejvyššího tím, že se modlí nebo vzývá Soucit nebo Požehnání Nejvyššího. Ve skutečnosti nemusí této výšky dosáhnout; jde prostě ke Zdroji a požádá Nejvyššího o pomoc. I když zůstane jen u paty stromu, pokud upřímně pláče po mangu, potom mu vlastník stromu, Nejvyšší, řekne: „Dobře, seď tady a Já vyšplhám místo tebe a snesu pro tebe mango.“ Toto je však velmi vzácné. Většinou, pokud jste velmi hladoví po mangu, musíte vyšplhat nahoru na strom sami.

Existuje nějaký duchovní význam tance jakožto umění?

Sri Chinmoy: Tanec je nepochybně forma umění. Pán Šiva je nejvyšší Tanečník. Svým svět ničícím tancem, jenž se nazývá Tandava, transformuje stvoření a dává mu nový život. V něm dosahuje význam tance nejvyšší výšky umění.

Je spojení jednoty mezi Guruem a žákem formou umění?

Sri Chinmoy: Absolutně! Je to nejvyšší formou umění. Toto umění zůstává po celou Věčnost. Tato vazba se nezruší ani v případě, že žák opustí Mistra. Kvůli nevědomosti může žák zrušit vnější spojení, ale v případě, že Mistr je skutečný jogín, pak vnitřní vazba bude zachována po celou Věčnost. Mistrovo přijetí žáka samotné se nazývá spojením, jednotou. Jakmile byl jednou žák přijat velkým jogínem nebo Avatárem, pak i v případě, že žák sám odejde, tak se nakonec vrátí. Může to trvat deset let nebo dvacet let nebo dvě stě let, a Mistr nemusí být v té době ve fyzickém těle, ale žák se vrátí. Pak se Mistr může ztotožnit s jiným Mistrem, který je ve fyzickém, pokud chce. Pokud cítí, že druhý Mistr může trochu pomoci jeho žákovi, pak umožní žákovi jít k tomuto jinému Mistrovi a bude v té době pracovat skrze a přes druhého Mistra.

Mistrova jednota s žákem a žákova jednota s Mistrem je tím nejvyšším. Když se žák stává jedním s Mistrem, přirozeně je to nejvyšší formou umění, protože Mistr ztělesňuje, odhaluje a projevuje Nejvyššího svým žákům. Můžeme říct, že pro ně představuje Nejvyššího. Co jiného může být nejvyšší umění, ne-li tato vytvořená žákova jednota se svým Guruem, který pro něj představuje Nejvyššího?

Může umělec realizovat Nejvyššího skrze dokonalost svého umění?

Sri Chinmoy: Musíte vědět, jaký druh umění tvoří. Předpokládejme, že jsem umělec a že jsem nakreslil okurku. Je to skvělá okurka, protože mám okurky velmi rád. Okamžitě vidíte, že je to okurka; i slepý to může vidět. Avšak bez ohledu na to, jak dokonale jsem tu okurku nakreslil, nemůže mi dát realizaci. To je nemožné! Předpokládejme, že jsem nakreslil úžasné křeslo. I dítě dokáže říci: „Ano, to je krásné křeslo!“ Ale tím, že nakreslím toto křeslo, nerealizuji Boha. Každý řekne, že je dokonalé; i když jej bude zkoumat truhlář, řekne, že je dokonalé. Dokonalost tam je, ale tato dokonalost mi nedá realizaci Boha.

Když vytvářím umění, musím vědět, kolik mám výšky duše. Můžu být velmi špatný umělec, nejhorší umělec na světě, a nemusím vůbec dobře kreslit. Důležité však je, kolik je v mém úsilí tvořit mé intenzivní aspirace. Ne tvoření samotné, ale to, kolik jsem použil aspirace, mě přivede k Bohu.

Ztěžuje to, že používáme při tanci fyzické tělo, začlenění tance do duchovního života více než začlenění jiných uměleckých forem?

Sri Chinmoy: Většinou ano. Avšak v Indii jsou tanečníci, kteří když tančí, skutečně nabídnou Vnitřnímu kormidelníkovi, Nejvyššímu, své zasvěcení a oddanost. Když se dívají do obecenstva, nevidí žádné jednotlivce jako takové; vidí všechny ty lidské bytosti jako nejvyšší bohy a bohyně. Jestliže vidí obecenstvo tímto způsobem, nesmírně jim to pomáhá v jejich duchovním životě. Pokud je obecenstvo ve vyšším vědomí a tanečník sám je ve svém vysokém vědomí, potom může být tanec skutečně duchovní umění. Tanečník, jako dítě, dává obecenstvu nevinné, naprosto oduševnělé rozechvění. Tanečník dává světu to, co má, a svět od něj přijímá s intenzivní vděčností. A samotná skutečnost, že obecenstvo tanečníka oceňuje a obdivuje, mu přidává k jeho vlastní schopnosti a kráse.

Často se však stává, že tanečníci začnou s dobrým úmyslem, potom však začne hrát svou roli mysl. Chce získat ocenění a obdiv. Fyzické tančí, vitálno tančí, ale mysl je jako magnet, který se celou dobu snaží získat ocenění a obdiv. Zatímco mysl získává ocenění a obdiv, nižší vitálno člověka, který tanec oceňuje, vnáší do systému tanečníka svou nečistotu. Tehdy tanečníkovo vlastní vědomí nesmírně upadá a jeho původní čistota je naprosto ztracena. I když je v nejvyšší čistotě, obecenstvo může prostě jeho duchovní kvality pozřít.

Jindy si tanečník může myslet, že nabídne pouze naprostou čistotu a Božskost, ale jakmile začne tančit, namísto krásy duše šíří vulgárnost a nižší vitální pohyby. Obecenstvo může být v aspirující náladě, ale tanečník může být velmi nízko a vědomě či nevědomě šířit nižší vitální síly. Obecenstvo může začít s naprostou čistotou, třeba po meditaci, ale jakmile tanečník začne, fyzická krása tanečníka okamžitě přitahuje nižší vitálno publika do té míry, že obecenstvo nedokáže zůstat ve vysokém vědomí. Potom se stane tanec pouhou fyzickou a vitální přitažlivostí. Tehdy v něm není žádná duchovnost.

Aspirant musí být velmi opatrný, když začíná pohyb těla. Obtíž je v tom, že nevíme, kde se pokušení těla skrývá. Pokušení nemusí být na žádném konkrétním místě. Může se skrývat dokonce uvnitř očí. Jakmile se na někoho podíváte jediným okem, může to stačit, abyste toho člověka chytili svým pokušením. Dokonce jediným prstem můžete udělat gesto, které dokáže lidi rozrušit. Anebo obecenstvo může jediným pohledem probodnout tanečníka a tanečníkova čistota je v koncích. Pokud obecenstvo a tanečník zůstanou ve svém nejvyšším duchovním vědomí, je to ideální tanec, toho je však téměř nemožné dosáhnout.

Když Bůh stvořil přírodu, byl to jeho umělecký výtvor?

Sri Chinmoy: Bůh tehdy slovo „umělecký“ nepoužil. Jen si říkal, že to, co chce, je projevení Jeho Snu, Jeho Vize. Když řekneme „umělecký“, okamžitě stáhneme stvoření dolů do mentální úrovně. Pokud však vidíte stvoření jako vyjádření nebo odhalení nebo projevení Boží Vize, je to lepší způsob popsání toho, co Bůh ve skutečnosti udělal. Musíte říci, že Bůh stvořil přírodu s vizí projevení svého Snu jako Skutečnosti. Jeho Sen byl na počátku neskutečný, On jej však chtěl učinit Skutečností tím, že jej snese do pozemského vědomí a projeví jako něco hmatatelného.

Existuje umění i v jiných světech kromě země?

Sri Chinmoy: Ano, umění existuje i v jiných světech a v jiných úrovních vědomí, než je země, toto umění však neslouží k projevení. Toto umění existuje jen samo pro sebe. Přichází spontánně. Tady na zemi, kdykoliv něco děláme, i když pouze existujeme, děláme to pro druhé. Předpokládejme, že zde na zemi existujete jako strom. Strom bude mít květy a ovoce. I když mi tento strom nechce nic dát, mohu pořád vyšplhat po kmeni nahoru a sníst jeho plody nebo natrhat jeho květy nebo si mohu pouze užívat jeho stínu, pokud chci. V jiných světech to však tak není. Můžete tam oceňovat krásu něčeho, ale nemůže ji vlastnit. Můžete oceňovat krásu něčeho, nemůžete si to však přivlastnit nebo použít ke svému záměru. Jakmile je tady na zemi umění vytvořeno, můžete jej násilím ukrást nebo koupit nebo žádat umělce, aby vám to dal. V jiných světech jej můžete nanejvýš oceňovat, ale nemůžete si jej přivlastnit, nemůžete jej žádat, nemůžete jej získat, protože není projeveno.

V jiných světech vidíte Gandharvy — nebeské hudebníky jako je Nárada, který je nejvýznamnější. Existuje svět hudebníků, kde je neustále pohromadě hudební orchestr. Ve vnitřním světě existuje také svět pro malíře. Existují někteří umělci, kteří se nikdy neinkarnovali, ale pouze zůstali ve vnitřním světě. A někteří velcí umělci, duchovní umělci ze země se jdou do tohoto světa radovat, poté co opustí své tělo.

Jsou velcí umělci inspirováni duchovně a je jejich umění vyjádřením jejich duše?

Sri Chinmoy: Pokud jsou duchovní, potom budou inspirováni pouze duchovně. Jinak může umění jakožto radostné vyjádření pocházet z mentální úrovně nebo vitální úrovně nebo z úrovně fyzické.

Guru, v čem spočívá tajemství umění zdokonalení sebe sama?

Sri Chinmoy: Tajemství umění sebezdokonalení můžete nalézt v sebedávání. Neexistuje žádný jiný způsob, jak dosáhnout dokonalosti, než dát se správné věci — ne slepě komukoli, koho vidíte na ulici, ale správné osobě. Kdo je ta správná osoba? Ta správná osoba je Bůh. Pokud chcete sami sebe dát té nejlepší věci, nejdokonalejší věci, musíte jít za tím, kdo je ve vás nejlepší, a to je Bůh, Vnitřní kormidelník. Abyste se stali dokonalými, musíte se stýkat s Tím, kdo již dokonalý je. Pokud se s Ním stýkáte a dáváte Mu to, co máte, potom vám řekne, jak se stal dokonalým On sám.

Jak se může můj život stát opravdovým uměleckým dílem?

Sri Chinmoy: Pouze skrze sebedávání. Kdykoli něco děláš, ciť, že dáváš něco ze sebe. Jednou jsem ti řekl, že když dáš u vás v obchodě zákazníkovi sklenici džusu, musíš jedenkrát — aspoň jedenkrát — vyslovit v duchu jméno Nejvyššího. Ciť, že nedáváš pouze nějakou tekutou věc a papírový pohárek nějakému člověku. Ne. Musíš cítit, že jej dáváš samotnému Nejvyššímu, Tomu, koho vzýváš a koho zbožňuješ. Když cítíš, že to dáváš samotnému Nejvyššímu, tehdy přirozeně přichází nejvyšší oddanost a odevzdanost. V tu chvíli vstupuje celá tvoje existence do Nejvyššího v tomto člověku.

Nejlepší formou umění je sebedávání s jasnou vizí toho, komu se dáváš. Ty se nedáváš tomu člověku, ale živoucímu ztělesnění Nejvyššího nebo Nejvyššímu samotnému, jehož vidíš uvnitř této osoby. Pokud nabídneš sám sebe tímto způsobem, každou vteřinu se každá tvoje činnost stává nejvyšším uměním a život samotný se stává nejvyšším uměním.

Existuje veškeré umění, které kdy bylo vytvořeno a které ještě vytvořeno bude, nejprve na nějaké jiné úrovni a pokud ano, v jaké formě?

Sri Chinmoy: Vše, co je zde, existuje i na vyšší úrovni. Na zemi nemůže existovat nic, co neexistovalo nejprve ve vnitřním světě. Každá schopnost, kterou někdo má, pochází z jiné úrovně. Tam však tato schopnost není tak projevena nebo tak zjevná. Je jako mlhovina. Je tam pouze esence této schopnosti. Jakmile je projevena, stane se něčím pevným a hmatatelným. To, co existuje na jiné úrovni, nemá hmotnou podobu. Z beztvarého se vytváří forma na pozemské úrovni, tak jako voda, která je beztvará, se stává ledem.

Můžeme říci, že na jiných úrovních je stvoření jako semínko. Na pozemské úrovni nemůže být žádného dosažení, žádného tvoření, žádného projevení, pokud neexistuje nejprve semínko na úrovni vnitřní. Toto semínko ztělesňuje věc, která má být projevena. Avšak dokud semínko nevyklíčilo do rostlinky, nemůžeme jej ani vidět, natož ocenit. Když je na vnitřní úrovni, náš vnější zrak jej neuvidí, protože je příliš jemné. Právě proto, že je tak jemné, máme pocit, že uvnitř něj není žádná schopnost. Když se pak stvoření objeví na pozemské úrovni, máme pocit, že přišlo zčista jasna, že někdo mávl kouzelným proutkem a ono se jako kouzlem zjevilo. Tak tomu však není. Vše existuje ve vnitřním světě ve formě semínka, a teprve potom se to může projevit ve vnějším světě. Ztělesnění skutečnosti Pravdy, která je zde projevena ve formě umění nebo v jakékoli jiné formě, nejprve existovalo ve vnitřním světě.

V indických posvátných spisech se říká, že kosmický banyán je odlišný od obyčejného stromu. U obyčejného stromu vidíme, že semínko je pod zemí a strom z něj vyrůstá nahoru. U kosmického stromu je však semínko nahoře a strom z něj vyrůstá dolů. védští zřeci říkali, že tento strom směřuje k zemi a jeho kořen je na vrcholu, na nejvyšší úrovni vědomí. Uvědomili si, že stvoření ve formě semínka je nahoře, nikoli dole.

Guru, v mém zaměstnání musím procovat s neduchovní hudbou. Jak mohu být tvořivý a nebýt jí ovlivněn?

Sri Chinmoy: Ve tvém případě nejde o to, že bys opravdu tvořil. Když není hudba duchovní nebo božská, co můžeš vytvořit? Pokud s ní chceš něco vytvořit, přidáváš jen svou schopnost k nevědomosti. Tehdy se od tebe nečeká, že budeš něco tvořit. Nejlepší, co můžeš udělat, je snažit se nebýt neduchovní hudbou ovlivněn a zůstat ve vysokém vědomí. Tvoje nejlepší tvorba nemá být ovlivněna něčím, co se snaží snížit tvé vědomí. Tvoje tvorba ti má pomáhat udržovat duchovní výšku. Pokud dokážeš zůstat ve své aspiraci, tato aspirace samotná je tvoření.

Jak může člověk udržet ego stranou svého umění?

Sri Chinmoy: Musíte být chytří. Pokud přijde vaše ego, ciťte, že vy jste jedna osoba a ego je druhá. Ta druhá osoba je nebožská, vy se s ní však stýkáte. Máte kousek chleba a dělíte se o něj s někým, koho navenek nazýváte přítelem. Avšak ze své vlastní vnitřní zkušenosti víte, že toto ego je vašim skutečným nepřítelem. Proč byste se měli dělit s někým, kdo nemá stejný cíl, jako máte vy? Pokud má někdo stejný cíl, přirozeně se s tím člověkem podělíte. Ego však stejný cíl nemá. Právě naopak, bude vám stát v cestě, když se budete snažit kráčet ke svému cíli. Tím, že krmíte někoho, kdo má jiný cíl než vy, zdržujete jen svůj vlastní pokrok a oslabujete svou vlastní sílu.

Váš Milovaný Nejvyšší na vás čeká. Pláče, pláče pro vás, abyste Jej dosáhli. Jenomže vy dáváte polovinu své síly někomu, kdo je váš skutečný nepřítel. Nejvyšší vám dává příležitost a schopnost běžet co nejrychleji, vy se však dělíte o polovinu své schopnosti s někým, kdo běží k jinému cíli, k cíli zničení. Tehdy musíte cítit, že je váš skutečný nepřítel. Pokud krmíte skutečného nepřítele, zdržujete pouze svůj vlastní pokrok. Jestliže se díváte na ego tímto způsobem, dokážete velmi snadno oddělit své tvořivé schopnosti od ega.

Existuje nějaké duchovní centrum pro umění a měli bychom se na něj koncentrovat, než začneme tvořit?

Sri Chinmoy: Duchovním centrem pro umění je krční čakra. Pokud si dokážete toto centrum otevřít, můžete být velmi dobrým hudebníkem nebo umělcem jakéhokoli druhu. Z tohoto centra se mohou vyvinout všechny umělecké schopnosti. Potíž je v tom, že pokud vaše přirozenost není čistá, potom pokud si toto centrum otevřete a stanete se velkým umělcem, bude to vše jen pro jméno a slávu a veškerá vaše aspirace zmizí. Když si otevřete krční centrum a vaše pupeční a nižší centra nejsou řádně pročištěná, potom jakmile něco budete tvořit, chvála světa sníží vaše vědomí. Může se stát, že budete tvořit pouze pro potlesk světa, a ne s myšlenkou na to, že skrze svou tvorbu sloužíte Bohu. Pokud nedokážete mít vnitřní jistotu čistoty, nejlepší je modlit se k Nejvyššímu, aby vás pročistil a osvítil vaše vědomí, tak aby nemohlo spadnout z duchovního života, až získáte otevřením této čakry neomezené umělecké schopnosti. Jestliže jste si však ve svém životě vědomě vytvořili určitý standard míru, světla a blaženosti, můžete toto centrum bezpečně otevřít a vytvořit něco krásného, co má smysl a trvá navěky.

Guru, jak člověk pozná, že jeho poezie vychází z inspirace duše, a není výtvorem obyčejné mysli?

Sri Chinmoy: Pokud něco pochází z inspirace duše, ucítíte takové rozechvění, že každý nerv, každá část vaší bytosti, vnitřní a vnější, bude radostí tančit. Váš malíček, váš nos, vaše oči, vaše vědomí — vše bude tančit radostí. Pokud něco přichází jako projevení duše, potom nebude jediné části vaší bytosti, která by s radostí neodpověděla a nestala se radostí samotnou. Budete v radosti plavat od vrcholku hlavy až po chodidla. Pokud však váš výtvor pochází z hledající mysli nebo z brilantní mysli skrze spoustu námahy a tvrdé práce, budete cítit pouze určité množství radosti. Nebudete cítit radost jako vlnu, která prochází od hlavy k chodidlům. Vše, co prochází skrze mysl, jakákoli mentální tvorba, vám nikdy nedá uspokojení v celé vaší bytosti. Pokud je to však výtvor duše, nezůstane jediné části vašeho těla, vašeho vitálna nebo vaší mysli, která nebude zasažena či osvícena, která nebude reagovat na vnitřní rozechvění, které máte.

Jaké je nejvyšší umění aspirujícího života v případě hledajícího a v případě realizované duše?

Sri Chinmoy: Pro hledajícího je nejvyšším uměním života realizovat nejvyšší absolutní Pravdu. Pro realizovanou duši, která je věčným hledajícím, je nejvyšším uměním aspirujícího života stát se částí a součástí univerzálního Vědomí a zpřístupnit jej všem, kdo to potřebují.

Poznámka editora k prvnímu vydání

Téma role umění a tvořivosti v lidském životě člověka hluboce přitahovalo od nepaměti. V této knize otázek a odpovědí hovoří Sri Chinmoy o umění z nejvyššího duchovního hlediska. Jako osvícený jogín s přístupem k nejvyšším úrovním umění je Sri Chinmoy schopen nabídnout světlo, jež jen vzácně nalézáme v diskusích na toto téma.

Autor vede čtenáře za veškeré mentální a filozofické formulace do světa, který lze vidět jen zřídka a který je popisován jen málokdy, pokud vůbec. Vede čtenáře na cestu do vnitřního světa, odkud tvořivost pramení. Vede čtenáře do světa, kde umění existuje ve formě semínka dříve, než je vůbec projeveno ve fyzickém světě. Potom se ale popravdě nejedná o knihu. Je to spíše brána do hlubší, vznešenější skutečnosti; do vyšší, jemnější úrovně vědomí.