Avatáři

Jaké kritérium můžeme použít, abychom poznali Avatára?

Sri Chinmoy: Když jednou Vivékánanda navštívil východní Bengálsko, přicházelo k němu mnoho žáků různých mistrů a prosili ho, aby navštívil jejich Mistra, kterého prohlašovali za Avatára. Říkali: „Pojďte prosím navštívit mého Gurua. Je to bezpochyby Avatár.“ Po chvíli mu opět někdo řekl: „Můj Guru je Avatár. Vím to. Prosím, pojďte a uvidíte ho.“ Takže prohlásil, že ve východním Bengálsku Avatáři rostou jako houby po dešti.

Bohužel západní svět slovu „Avatár“ nerozumí. Možná to bude trvat pár let nebo dokonce staletí, než pochopí význam slova „Avatár“ — odpusťte mi, že jsem tak upřímný. Existují některá velmi významná a smysluplná slova, která jsou v duchovním vědomí jsou tak těžká, že obyčejný člověk jim nikdy neporozumí. Slovo „Avatár“ je jedno z nich, možná to nejtěžší slovo. Víte, jak to vyslovit, ale aby si někdo uvědomil nejvyšší podstatu Avatára, musí se stát téměř duchovně svatým.

Rozdíl mezi jogínem a Avatárem je jako rozdíl mezi dítětem a vyspělým člověkem. Člověk musí mít velmi, velmi vysoký standard duchovního vědomí, aby získal dokonce ten nejmenší záblesk Avatára. Sri Krišna byl Avatár, ale poznalo to jen pět osob. Sri Rámakrišna byl Avatár a jen velmi málo lidí to poznalo. Kristus byl Avatár, ale jen málo lidí ho tak poznalo. Ale dokonce i tito Avatáři nemají stejný standard. Můžete rozpoznat někoho, kdo je o jeden nebo deset centimetrů vyšší než vy. Můžete rozpoznat mudrce, svatého nebo jogína. Ale jogín je nekonečně vyšší než mudrc nebo svatý. Jogín znamená člověka, který je spojen s nejvyšším. Ale Avatár je přímým potomkem Boha, vtělená část Boha, která neustále působí v Nejvyšším a zároveň i v nejnižším. Jogíni zůstávají na určité vysoké úrovni a tam působí. Pokud sestoupí z této úrovně, aby pozvedli lidstvo, nemohou působit dostatečně a někdy jsou tam polapeni; potom jsou ztraceni. Zůstávají na určité úrovni vědomí, a když ostatní mohou postoupit na tuto úroveň, mohou jim pomoci. V případě Avatára, ten může zůstat v Nejvyšším a nejnižším zároveň, ale když pracuje na nejnižší úrovni, není nejnižším ovlivněn.

Avatár je lidská bytost. Mluví, jí a dělá vtipy. Když však vstoupí do svého Nejvyššího, jde daleko za výhled vašeho vidění. Pokud jste někdy získali dokonce jen malý záblesk vyšších světů, ke kterým má Avatár volný přístup, budete cítit, že celý váš život bude předmětem úplného odevzdání u nohou vašeho Pána. Dokonce i kdyby vás Mistr odkopl nebo vás vyhodil ze svého Centra, zůstanete mu věrní, protože jste od něho získali něco, o čem víte, že nikdy nebudete schopni dostat se od kohokoliv jiného na zemi.

Když je na zemi Avatár, ztělesňuje vědomí všech ostatních Avatárů, kteří přišli na svět. Když Sri Rámakrišna byl na své smrtelné posteli a Vivékánanda, jeho nejdražší žák, o něm pochyboval dokonce v poslední chvíli, tehdy řekl: „Ten, kdo je Ráma, ten, kdo je Krišna, je v jedné podobě Rámakrišna.“ Na Východě je snadnější uvěřit, že Ráma je ve mně, Krišna je uvnitř mě, Rámakrišna je uvnitř mě a další Avatáři jsou uvnitř mě. Na Západě, známe bohužel jen jednoho Avatára, Krista. Buď ho přijmeme, nebo ho odmítneme. Pokud ho přijmeme, pak podle církve pro nás nemůže být jiný duchovní Mistr; ale pokud ho odmítneme, pak možná budeme věnovat pozornost jinému duchovnímu Mistrovi!

Kristus, Buddha, Srí Krišna a všichni velcí duchovní Mistři přišli ze stejného Božského Zdroje. Pokud říkáme, že Kristus je jediným Spasitelem, pak ihned někdo z Krišnových žáků řekne: „Ne, Krišna je jediným Spasitelem.“ Zde začíná problém. Měli bychom cítit, že Nejvyšší je jediným Spasitelem. Je to on, kdo vstoupil do formy, kterou nazýváme Kristem. Vešel do formy Krišny, do Rámakrišny a dalších. Tímto způsobem půjdeme všichni k Nejvyššímu. To konečné je Nejvyšší. Stejně jako my, Krišna, Buddha a všichni Avatáři přišli od Něho a my všichni musíme jít k Němu.

Jak můžete rozlišovat mezi Kristem, Rámakrišnou a Bohem, pokud jsou ve vědomí stejní?

Sri Chinmoy: Není vůbec nutné rozlišovat. Přicházeli v různých časech, ale všichni jsou jedním. Jsou to Boží děti v různých podobách. V této inkarnaci máte jméno a ve vaší předchozí inkarnaci jste měli nějaké jiné jméno. Dokonce i v této inkarnaci vás vaše matka volá jedním jménem, váš manžel jiným jménem, vaše děti jiným jménem a my vás pravděpodobně budeme nazývat dalším jménem. Ale přesto jste stejná osoba. Duch je jeden, ale formy jsou jiné. Bůh je univerzální Duch, ale přijímá jiné formy. Kristus si vzal lidské tělo, lidskou podobu. Buddha si jej vzal, Sri Rámakrišna si jej vzal, Sri Krišna si jej vzal, každý přijal lidskou podobu. Když duše vstoupí do těla, tato duše musí projevit vnitřní božství. Velcí duchovní Mistři se projevili, ale vy jste se ještě neprojevili. Takže v duchu jsme všichni jedním, ale ve formách jsme se stali mnohými. Tímto způsobem může existovat božská hra.

Jaký je rozdíl mezi vědomím, kterého dosáhl Buddha a kterého dosáhl Kristus?

Sri Chinmoy: Odpusťte mi, že to říkám, ale vědět, co Ježíš Kristus dosáhl nebo nedosáhl, vám ani v nejmenším nepomůže. Důležité je, zda se snažíte růst do samotného obrazu Krista. Pouze to vám pomůže. Chcete-li vědět, co Kristus dosáhl, co Buddha dosáhl, nebude to pro vás vůbec užitečné. Pomůže vám, jen když se snažíte růst do vědomí Krista nebo do vědomí Buddhy. Přijde však čas, kdy budete muset překonat i tohle. Musíte cítit, že Bůh vzal zvláštní duši a přinesl ji do světa s vnější formou. Jednoho nazval Kristem a druhého Buddhou. Bůh chtěl, aby tyto zvláštní duše hrály roli Krista a Buddhy. Po vás chce, abyste hrál roli někoho jiného.

Bůh chce hrát v každém člověku jedinečným způsobem. Řekněme, že tyto velké duše hrály roli božských lvů. Teď chce, abyste se choval jako malý hmyz. Tím, že se chovali jako lvi, splnili své úlohy velmi uspokojivě. Ve vašem případě, kdyby Bůh chtěl, abyste byli hmyzem, pak pokud budete hrát roli hmyzu velmi uspokojivě, bude Bůh velmi potěšen. Nebude se vás ptát: „Proč jsi nehrál roli lva?“ Požádal vás, abyste hrál roli hmyzu, a neočekává, že budete dělat něco jiného. Každá duše musí hrát svou vlastní roli. Kristus, Buddha, Sri Krišna — hráli úspěšně svou roli jen proto, že byli Boží vědomé nástroje. Vnitřně stále hrají na zemi své role. Nyní my hledající musíme hrát své role. Pokud nebudeme hrát své role, pak Bůh zůstane nenaplněný a neprojevený.

V Indii někteří duchovní učitelé říkají svým žákům: „Nepoužívejte pojmy „Nekonečnost“, „Nesmrtelnost“ a „Věčnost.“ Jen přemýšlejte o tom, kde jste.“ Říkám vám totéž. Neobtěžujte se s Kristovým nebo Buddhovým vědomím. Zabývejte se svým vlastním vědomím. Aspirujete? Pokud ano, pak s vámi bude Bůh nejvíce potěšen. V žádném případě nechci vás a nikoho odrazovat. Ale ze zvědavosti chcete vědět některé věcí a tyto věci vám nakonec budou stát v cestě. Právě teď, pokud myslíte na cíl, který oni dosáhli, budete zcela ztraceni.

V Indii se mnoho lidí zbláznilo tím, že neustále přemýšleli o realizaci Buddhy, Krišny nebo Rámakrišny, místo toho, aby začali skutečnou cestu, meditaci. Neustálým uvažováním o realizaci Krišny nebo o realizaci Buddhy sami sebe přesvědčili, že dosáhli vědomí Krišny nebo vědomí Buddhy. Když si mysleli, že dosáhli tohoto vědomí, začali být šílení. V Bengálsku bylo mnoho lidí, kteří měli fyzickou sílu, vitalitu, mentální sílu, a tak po celou dobu jen mysleli na Vivékánandu, dokud neucítili, že jsou dalším Vivékánandou. Pak, když byli vyšetřeni nebo testováni, když se měli postavit světu, zjistili, že jsou nejméně významným stvořením.

V duchovním životě je vždy lepší postupovat krok za krokem. Když jste se dostali vysoko, velmi vysoko, budete moci vidět Buddhovo vědomí a vědomí Krista. Ale teď je zbytečné, abyste na toto mysleli. To vás jen mate.

Maraton má více než dvacet šest mil. Jestliže běžec ve chvíli, kdy startér vystřelí, myslí na to, že cíl dosáhne po dvaceti šesti mílích, bude úplně znechucen. Bude si myslet: „Musím běžet dvacet šest mil!“ a pak to prostě vzdá. Ne, během závodu musí myslet jen na to, že urazil čtvrt míle, půl míle, míli a tak dále. Když bude myslet na to, že musí dosáhnout cíle najednou, v té chvíli bude zklamaný. Řekne si, že to není možné. Pokud dítě v mateřské škole myslí na univerzitní diplom ve chvíli, kdy se učí abecedu, pak je to nemožné. Pokud bude myslet na to, že musí získat univerzitní diplom co nejdříve, jen se zblázní. Ale pokud bude cítit, že teď je v mateřské škole, zítra bude na základní škole, pak na střední škole a tak dále, bude mít neustálou inspiraci.

Mají všechny duše stovky nebo tisíce inkarnací před realizací?

Sri Chinmoy: Ano, jsou to jen Avatáři, kteří nemají tolik inkarnací. Ale existují i některé výjimky dokonce i mezi duchovními Mistry. Podívejte se na Buddhu. Prošel tolik inkarnací ve zvířecím a v lidském životě. Ale jiní duchovní mistři nemusí tolika inkarnacemi procházet; oni si nechtěli tolikrát užívat tento svět.

Když je Avatár v některé ze svých zvířecích inkarnací, bude vědět, že je Avatárem?

Sri Chinmoy: Část vědomí Avatára to bude vědět, ale jeho vědomá mysl o tom vědět nemusí. Teprve až mysl získá nějaké světlo, bude schopen to vědět, a proto je lidská inkarnace nezbytná. Pokud si něco neuvědomujete myslí, nemůžete si to vědomě uvědomit. Ve zvířecím vědomí není žádná mysl.

Spojení Sri Chinmoye s velkými Mistry

Co se děje, když s vámi meditují následovníci Krista nebo Buddhy nebo jiných velkých Mistrů, kteří již odešli?

Sri Chinmoy: Kristus a Buddha jsou duchovní mistři nejvyššího významu. Stalo se, že jsem také duchovním Učitelem. Duchovní učitelé, pokud jsou opravdu duchovní, jsou naprosto jedním. Přicházejí z jedné rodiny. Jednou Sri Rámakrišna řekl svému milovanému žákovi Vivékánandovi: „Ten, kdo je Ráma, ten, kdo je Krišna, je v jedné podobě Rámakrišna.“ Jakmile se člověk stane realizovanou duší, stává se částí a součástí univerzální skutečnosti. Kristovi žáci a žáci Buddhy, pokud jsou opravdoví žáci, nebudou mít žádný problém se mnou meditovat při veřejných meditacích, neboť je neodvádím z Kristova ani z Buddhova vědomí. Naopak, díky síle své božské neoddělitelné jednoty s Buddhou a Kristem jim mohu pomoci dosáhnout jejich Milovaného.

Jsem tady na zemi jako poslíček. Řeknu tvrdým katolíkům a hlasatelům jiných velkých vzestoupených Mistrů, že potřebují jít přes sekretářku, aby se dostali k šéfovi. Pokud chtějí mít schůzku s Mistrem, musí jim pomoci sluha nebo sekretářka. Je to sluha, který vám otevře dveře a sekretářka, která vám zajistí schůzku. Tito lidé mě mohou chápat jako sekretáře nebo sluhu. Poté, co jsem jim pomohl dosáhnout jejich Mistra, moje role skončí. Nikdy nebudu vyrušovat jejich rozhovor. Také platí, že pokud je někdo velmi blízkým žákem Krista nebo Buddhy, jestliže měl s těmito Mistry v předchozím životě nejdůvěrnější vztah, pak bude schopen jít přímo k nim. Pokud máte se šéfem velmi důvěrný vztah, nepotřebujete pomoc jeho sluhy. Ale tyto případy jsou velmi, velmi vzácné.

Jak se liší vaše cesta od cesty Sri Rámakrišny?

Sri Chinmoy: Všechny cesty nakonec vedou ke stejnému cíli a cesta Sri Rámakrišny a má vlastní cesta jsou cestou lásky, oddanosti a odevzdání. Ale existují některé jemné rozdíly. Sri Rámakrišna řekl, že nemusíte číst žádné knihy; řekl, že všechno přijde zevnitř. Sri Rámakrišnovi vůbec nezáleželo na mysli. Řekl: „Žádná mysl! Jen plačte, plačte!“ Je pravda, že nejvyšší Moudrost, nejvyšší Poznání, pochází zevnitř. Ale protože nám Bůh dal mysl, cítím, že ji musíme do jisté míry využít tím, že čteme inspirativní a povznášející knihy napsané skutečnými duchovními Mistry. Ale opět, mysl je nedokonalá a přeji si, aby se žáci dostali za mysl. Sri Rámakrišnova cesta a naše cesta se nikdy nedostanou do konfliktu. Je to velmi vysoký duchovní Mistr a já pro něj mám tu největší lásku a obdiv. Napsal jsem hru a pár článků o Sri Rámakrišnovi. Před několika lety jsem pro Vivékánanda's Centennial napsal dvanáct článků o Svámí Vivékánandovi a Sri Rámakrišnovi.

Nikdy jsem neřekl, že naše cesta je lepší než cesta někoho jiného. Ne, v žádném případě. Ale pokud chcete znát rozdíly, mohu najít nějaké malé rozdíly. Oceňuji lásku, oddanost a odevzdanost Sri Rámakrišny. Ale také říkám, že musíme do jisté míry použít mysl. Vivékánanda, jeho nejdražší žák, využil mysl, když přišel na Západ. Vivékánanda byl intelektuální obr. Takže vždy existuje kompromis. Sri Rámakrišna se nestaral o studium a s obtížemi dokázal napsat své jméno. Ale ztělesnil nejvyšší Pravdu.

Sri Rámakrišna uctíval Matku Kálí, Božskou Matku. Zbožňoval Nejvyšší v ženské podobě. Cítil Božskou Matku ve svém nejvyšším vědomí. Ale nedovolil svým žákům, aby se stýkali se ženami. Řekl svým mužským žákům, aby se ženám vyhýbali. Cítil, že je to pro jeho žáky to nejlepší. Většina našich indických duchovních Mistrů žádali své žáky, aby se se ženami vůbec nestýkali, a žádali ženské žáky, aby se nestýkaly s muži. Ale já ve své filozofii říkám, že muži a ženy jsou Boží děti a musí jít společně. Jeden doplňuje druhého. Ale opět neexistuje žádný zásadní rozdíl mezi cestou mojí a cestou Sri Rámakrišny. Existují jen jemné rozdíly.

Jaký je rozdíl mezi vaší cestou a cestou súfismu?

Sri Chinmoy: Světlo súfismu a cesta, kterou sledujeme, jsou podobné. Cesta súfismu je cesta lásky a naše cesta je také cesta lásky. Nejsem dobře obeznámený se súfismem, ale mohu vám říct o naší cestě. Na naší cestě se božský milovník snaží stát neoddělitelně jedním s nejvyšším Milovaným. Bude to však chyba, pokud budeme říkat, že zůstáváme navždy božským milovníkem a Milovaný vždy zůstává Milovaným. Božský milovník a milovaný Nejvyšší hrají hru na schovávanou a mění vzájemně své role. Milovník pláče po Milovaném, a pak se milovník stává Milovaným. Když milovník pláče po Milovaném a Milovaný mu věnuje úsměv, začíná milovníkovo uspokojení. Je naplněn. Opět, když Milovaný vidí, že milovník po něm pláče, že pláče po své úplné jednotě s Ním, tehdy je uspokojen a naplněn. Ale tento pláč, který chce vidět v milovníkovi, není pláč níže postaveného. Ne, je to jen pocit vnitřní jednoty vyjádřený jiným způsobem. Může být vyjádřen úsměvem a také pláčem. Pláč a úsměv jsou jako panna a orel téže mince. Když pláče vědomí země a usmívá se vědomí nebe, Bůh Odhalený a Bůh Naplněný jsou kompletní.

Jste si vědom toho, co se současně odehrává na všech úrovních?

Sri Chinmoy: Mohu si být vědom toho, co se děje současně na všech úrovních, ale obvykle to není nutné. Vždycky však mám obecnou představu o tom, co se děje na všech úrovních. Je to jako dům. Pokud jsem v jedné místnosti, pak jsem si vědom všeho, co se tam děje; ale můžu mít také obecnou představu o tom, co se děje v ostatních místnostech. Pokud však pracuji na určité úrovni, abych pomohl svým žákům, jsem si více vědom toho, co se děje v této úrovni.

Co se týče života mých žáků, existuje něco, do čeho nejsem zapojen? Pokud trpí jeden žák kvůli chování jiného žáka, nakonec jsem to já, kdo bude trpět. „Je to mimo mě.“ To jsou slova, která používám, ale ve skutečnosti trpím já. Říkám: „Neobtěžujte mě, neobtěžujte mě,“ ale když se něco pokazí, vím, jak moc trpím. Moje utrpení je naprosto nesnesitelné, když žák upřímně trpí.

Někteří žáci žijí daleko. Jaký je význam toho, že za vámi přijíždí, aby vás viděli a byli ve vaší fyzické přítomnosti?

Sri Chinmoy: Především žáci, kteří přijeli z daleka, aby viděli duchovního Mistra, jednají s božskou moudrostí. Mistr je ve fyzickém a žák je ve fyzickém. Většinu času musí být naše fyzické vědomí přesvědčeno o tom, co se děje. Ve vnitřním světě zažíváme mír, světlo a blaženost, ale když otevřeme lidské oči, naše pozemské oči, nic nevidíme. Pak se cítíme bídně. Ale pokud můžeme zažít stejnou pravdu — stejný mír, světlo a blaženost — s našimi vnějšími smysly, pak získáme nekonečnou radost. Duchovní a fyzické musí hrát společně všude, kde je to možné. Pokud žije žák daleko, měl by jednat tak, aby viděl Mistra tak často, jak je to možné, protože fyzická přítomnost Mistra pomáhá přesvědčit fyzickou mysl žáka. Jinak fyzické vzdoruje. Pak zažívají žalostný stav „sejde z očí, sejde z mysli“. Pokud si žák vytvořil svou pevnou, neoddělitelnou jednotu s Mistrem, pak je to úplně jiné. Ale pokud okolnosti dovolují žákovi, aby přišel k Mistrovi, měl by vždycky jít.

Nezbytnost je zde velmi jednoduchá. Vlastník nekonečného světla, míru a blaženosti musí být viděn s fyzickýma očima, pokud je to vůbec možné. Pokud obdivujeme v muzeu obrazy umělce, pak když uvidíme umělce, dostáváme obrovskou radost. Vidíme-li básníka, jehož básně jsme dlouho oceňovali a obdivovali, získáváme radost navíc. Schopnost a držitel této schopnosti, tvůrce a stvoření, nám dávají radost. Jsme nesmírně šťastní, když pozorujeme Boha stvoření: stromy, řeky, nebe, hory, veškerou krásu přírody. Ale co je cílem našeho ocenění? Ve stvoření chceme vidět Boha Stvořitele, Držitele a Zdroje krásy, kterou vidíme všude kolem nás. Takže žák by měl navštěvovat Mistra, pokud v Mistrovi cítí všechny božské kvality. Když se modlí a medituje, prožívá tyto Mistrovy schopnosti a vlastnosti vnitřně. Pokud však vidí Mistra na fyzické úrovni, tváří v tvář, pak tyto vlastnosti prožívá i navenek.

Opět to neznamená, že musí být dvacet čtyři hodin denně před Mistrem. Na fyzické úrovni žijí někteří žáci blízko mě, zatímco jiní žijí daleko. Ti, kteří žijí blízko, nepochybně získávají navíc příležitosti k dosažení pokroku. Pokud se někdo může k Mistrovi přiblížit na vnitřní i na vnější úrovni, učiní nejrychlejší pokrok. Ale lidé, kteří žijí daleko, mají z určitého pohledu štěstí, protože neprocházejí některými utrpeními, které zažívají žáci, kteří jsou Mistrovi poblíž. Pokud se usměji na určitého žáka, a ne na vás, okamžitě se můžete stát obětí žárlivosti. Právě teď, dokonce i když se podívám na vaši vlastní ženu, pokud nemáte pocit jednoty, okamžitě si myslíte: „Guru se široce usmál na mou ženu, ale na mě se neusmál.“ Potom začnete žárlit. Jste-li s ní sjednocen, pak samozřejmě budete cítit, že jste ode mě dostal také úsměv. Pokud jste duchovně rozvinutý, vaše jednota vám dává úplné uspokojení. Ale pokud jste v Austrálii, nemůžete vidět, jestli se usmívám na někoho jiného. Takže být ve fyzické přítomnosti Mistra může být nevýhodou.

Další výhodou nebo užitkem, že jste daleko od Mistra, je to, že vnitřně cvičíte duchovní život a snažíte se s ním vytvořit vnitřní spojení. Když ho potom uvidíte na fyzické úrovni, tehdy budete mít zlatou příležitost přesvědčit svou fyzickou mysl o tom, co již tak silně vnímáte.

Kristus a jeho žáci

Věříte vy a vaši žáci v Božího Syna jako křesťané?

Sri Chinmoy: Samozřejmě věříme v Ježíše.

Důvod, proč jsem se vás ptal, jestli věříte v Ježíše Krista, je to, že Židé říkají, že Spasitel se ještě nenarodil.

Sri Chinmoy: Já jsem ale hinduista a v Ježíše Krista věřím tak, jako věřím v Pána Krišnu.

V jakou formu Ježíše Krista věříte?

Sri Chinmoy: Jako v Syna Boha, posla Pravdy, božské Pravdy.

Věřím, že existuje jen jeden Spasitel, a tím je Ježíš Kristus. Jak to zapadá do vašich představ?

Sri Chinmoy: V pořádku; váš Spasitel je velice skvělý člověk. Protože je velkým člověkem, má přirozeně nějaké sluhy. Řekněme, že jsem jeho služebníkem. Nevíte, kde tento skvělý člověk žije nebo jak se k němu dostat, ale já ano. Ačkoli mohu být jen jeho služebník, vím, kde Mistr žije, kde má sídlo a co dělá, a mohu vás tam vzít, abyste ho viděl. Nemůžete ho vidět bez mé pomoci nebo bez pomoci některého z jeho služebníků.

Myslíte si, že můžete jen zaklepat na dveře, a sám Mistr přijde a otevře vám dveře? Ne, Mistr neodpoví na klepání, pokud s ním nebudete mít velmi, velmi silné vnitřní spojení. Ale ke dveřím přijdu já. Podívám se na vás a pokud nejsem spokojen s vaší upřímností nebo aspirací, pak budu vědět, že ani on nebude mít zájem se s vámi setkat. Ale jestli potěšíte služebníka, půjdu a řeknu šéfovi, že někdo velmi příjemný se s ním chce setkat. Jelikož jsem s vámi tak potěšen, přirozeně řekne: „Dobře, přiveď toho člověka, o němž mluvíš.“ Tak vás k němu přivedu a má role skončí.

Ale co když ten velký džentlmen, kterým je Kristus, vám v tu chvíli vyhubuje? Když vás k němu vezmu, může vám říct: „Ty hlupáku! Před dvěma tisíci lety jsem měl jedno jméno a jednu formu. Myslíš si, že budu pokračovat se stejným jménem a stejnou formou navždy? Před dvěma tisíci lety jsem přišel v jednom těle, v jednom vědomí. Myslíš si, že se nemůžu změnit?

Ty opakovaně měníš své tělo; každých pár let měníš svůj byt. Musíš to měnit. Nemám já právo na změnu? Mám dva tisíce let pokračovat se stejnou formou, stejným tělem, stejným jménem, stejným oděvem, stejným vědomím? Měl bych a musím se změnit. Toto znamená pokrok. Změnil jsem své tělo: změnil jsem své jméno. Tvá duše ví, že ta osoba, která si říká můj služebník, mě reprezentuje na zemi. Jméno může být jiné, forma může být odlišná, vědomí může být jiné, ale Zdroj je stejný a schopnost je stejná. Představuje mou pravou skutečnost na zemi. Tak proč bych dělal tvou práci těžší, abys mě musel dosáhnout v Nebi, když se můžeš snadno setkat s mým bratrem, který je na zemi, a uvnitř něj mě najít?“

Jaký je váš osobní názor na Ježíše Krista? Věříte, že něčeho dosáhl?

Sri Chinmoy: Rozhodně. Můj osobní názor na Ježíše Krista je, že je Božím Synem. Pokud máte pocit, že ničeho nedosáhl, bohužel s vámi nemohu souhlasit. Na základě své vlastní realizace vím, že je skutečný Boží Syn a skutečný Spasitel světa. On byl realizovaný Bůh a byl plně osvícený. Měl srdce plné soucitu; jeho srdce bylo záplavou soucitu. On byl, je a vždy zůstane Spasitelem lidstva.

Ale pokud někdo říká, že je Spasitelem, jediným Spasitelem, a že Krišna, Buddha a ostatní nejsou Spasitelé, pak bohužel nemohu souhlasit, protože znám tyto velké Mistry stejně jako Krista. Pokud říkáme, že Kristus je jediný vyvolený Boží Syn, pak omezujeme Boha. Tito ostatní Mistři existovali. Tito všichni jsou Božími vyvolenými dětmi nejvyššího řádu. Jsou bratři a Bůh, Nejvyšší, je jejich Otec. Jak se tito Mistři stanou vyvolenými? Jsou vybráni proto, že obětovali své touhy: přijali pouze život aspirace — božské aspirace a vnitřního pláče.

Dosažení Ježíše Krista je mimořádné. Žádný duchovní hledající nemůže tuto Pravdu popřít. V okamžiku, kdy upřímný hledající vstoupí do oblasti spirituality, která je skutečnou realitou, v tom okamžiku okamžitě uvidí, jak velký, jak vznešený, jak vysoký, jak daleko za letem jeho představivosti je trůn Ježíše Krista. Toto říkám silou svého vlastního vnitřního zážitku a realizace.

Byl Kristus Avatár?

Sri Chinmoy: Avatar znamená přímý zástupce Boha — Boha v lidské podobě. Je otázkou individuálního názoru, zda byl Kristus Avatár. Mohu jen říct na základě své vlastní realizace a na základě vaší vlastní realizace můžete říct něco jiného. Na základě své vlastní realizace si přeji říct, že byl, je a bude vždy Avatárem. Pokud to někteří chtějí vyvrátit, mají naprostou volnost. Toto je moje osobní realizace.

Avatár je někdo, kdo je přímým představitelem Nejvyššího Absolutního, a který ztělesňuje zároveň Boží vizi a skutečnost. Kristus zároveň ztělesnil vizi a projevil skutečnost. Nejenže ztělesňoval, ale stále ztělesňuje a bude věčně ztělesňovat Boží vizi a skutečnost spolu s Krišnou, Buddhou, Rámakrišnou a dalšími. Všichni přišli ze stejného základu, jen s různými jmény. V tuto chvíli říkáme „Krišna“, protože se nám líbí forma Krišny. V příštím okamžiku budeme mít rádi formu Buddhy, a tak mu budeme říkat Buddha. V dalším okamžiku ho můžeme nazvat Kristem. Ale oni jsou věčně jedním: Kristus, Buddha, Krišna, Rámakrišna a další Avatáři.

Chtěl bych vědět, jaký je rozdíl mezi kosmickým vědomím a vědomím Krista.

Sri Chinmoy: Kristovo vědomí a kosmické vědomí jdou společně. Kosmické vědomí je jako dům. Jelikož se jedná o dům, očekává se, že tam někdo bydlí. Kdo tam bydlí? Kristovo vědomí. Pak opět v Božské hře hráči mění své role. Kristovo vědomí se stává halou, protože člověk, který si uvědomil Nejvyššího, se stal částí Nejvyššího a kosmické vědomí se stává obyvatelem sálu.

Vědomí Krista a kosmické vědomí jsou jedním. Někdy je Kristus uvnitř domu, žijící v kosmickém vědomí. Jindy je skutečnost obrácená. Kristus ztělesňuje kosmické vědomí. V jednu chvíli je někdo domem a v další chvíli je ten samý obyvatelem domu.

Na základě jeho nejvyššího vědomí, silou jeho neoddělitelné jednoty s jeho věčným Otcem, Kristus řekl: „Já a můj Otec jsme jedním.“ Jak to mohl říct? Po celou dobu říkáme, že Bůh je náš Otec, ale pro většinu z nás je to jen nejasná představa. Slyšeli jsme je to od svých rodičů nebo jsme si to přečetli v knihách. Ale v Kristově případě je to realita, živá skutečnost.

Proč nedal Kristus žádnému svému žákovi realizaci?

Sri Chinmoy: Kdyby byl jeden z jeho žáků připraven, Kristus by byl prvním člověkem, který by mu dal realizaci, protože by pak mohl převzít některé z Kristových povinností. Máte-li něco na fyzické úrovni, nemusíte to dát jiným, protože nechcete, aby ostatní měli stejnou slávu. Jste nejistí. Ale na duchovní úrovni to tak není. Když něco dostanu na duchovní úrovni, dávám to velmi ochotně. Vím, že pokud dávám, ten, kdo to přijme, bude schopen pracovat pro Nejvyššího nejúčinněji. Jediná otázka spočívá v tom, že v duchovním světě není možné dát, pokud někdo není připraven to přijmout.

Nejhorším možným prokletím je stát se Guruem. Utrpení, které skutečný Guru zažívá tím, že se sjednotí se svými žáky, je skutečné mučení. Rámakrišnova teorie byla zůstat stále hledajícím, dítětem. Jakmile se stanete Guruem, musíte se naučit v každém okamžiku pít jed a nic jiného. Samozřejmě, že ve svém vnitřním životě můžete pít nektar, ale ve vnějším životě musíte pít jed. Kristus by byl prvním člověkem, který by dal svým žákům realizaci, ale kdo byl připraven ji přijmout? Jeden žák ho zradil; jeden ho popřel; jeden o něm pochyboval. Jeho žáci mu dělali všechno možné. Někteří z nich k tomu neměli příležitost. Jinak by také udělali nějaké nebožské věci. Toto je osud všech duchovních mistrů.

Ale nedal Petrovi něco zvláštního?

Sri Chinmoy: O Petra měl zvláštní zájem. Udělal ho představitelem církve, protože musel mít vůdce. Takže vůdce dostal možná trochu víc. Ale pokud se jedná o skutečnou realizaci, nemohl ji dát. Nemohl ji dát, protože jeho žáci nebyli dostatečně vnímaví.

Byl Jidáš tak špatný nebo byl jen hloupý? Někdy, když jsem o něm čtu, je mi líto, že je takto obviňován.

Sri Chinmoy: Existují dva způsoby, jak se dívat na tuto událost. Jeden způsob je říct, že Jidáš byl velmi špatný, že všechno bylo jeho vina a že byl Kristus ukřižován kvůli Jidášovým zlým vlastnostem. Druhou možností je říct, že Jidáš byl nástrojem Boží Vůle. To znamená, že pokud by Bůh nechtěl, aby byl Jeho Syn ukřižován, pak by Ježíšovi nemohlo být ublíženo. Bůh chtěl, aby byl Ježíš ukřižován; proto použil Jidáše jako svůj nástroj, aby to zařídil.

Z nejvyššího hlediska je pro evoluci světa někdy nezbytné, aby se vykonala oběť na fyzické úrovni. Váš syn vás nemusí poslouchat, když mu řeknete, aby se choval správně. Ale pokud onemocníte, bude vás poslouchat. Tím, že Kristus vykonal tu nejvyšší oběť, Bůh urychlil pokrok lidstva. Kdyby lidstvo naslouchalo Kristu, pak by nebylo nutné, aby byl ukřižován.

Na druhou stranu musíme vědět, že svou roli také sehrály nepřátelské síly. Z jednoho pohledu bylo ukřižování Krista pro svět velkou ztrátou. Kdyby byl schopen žít ještě několik let, mohl by projevit více Božího Světla, a to by bylo pro světový duchovní vývoj velkým přínosem. Ale z pohledu Božího Věčného času to bylo všechno součástí kosmické hry. Takže to je velmi komplikovaná záležitost a každý musí vidět tuto událost podle úrovně svého vlastního vývoje.

Velký katolický mystik Meister Eckhardt kdysi řekl: „Já a můj Otec jsme jedním v mém pokračování.“ Katolická církev mu potom vyhrožovala upálením na hranici. Pro církev to bylo rouhání. Když člověk dosáhne seberealizace, do jaké míry má skutečné právo říkat: „Já a můj Otec jsme jedním?“

Sri Chinmoy: To, čemu říkáme seberealizace, má různé úrovně. Existují lidé, kteří realizovali Boha na vitální úrovni. Jiní ho realizovali na fyzické úrovni, na mentální nebo na intuitivní úrovni. Někteří ho realizovali na supramentání úrovni, která je za nadmyslí a daleko za mentální úrovní. Ale největší jogíni realizovali Boha ve všech úrovních, od nejvyšší až po nejnižší úrovně vědomí. Jednají vždy z Božského Vědomí, z Božího Vědomí. Jelikož jednají z Božského Vědomí a jsou absolutně jedním s Boží Kosmickou Hrou, mají plné právo říct, že jsou jedním s Bohem. Je to vlastní rodné právo každé duše být zcela jedním s Bohem.

Kristus měl naprostou pravdu, když řekl: „Já a můj Otec jsme jedním.“ Sri Rámakrišna, který byl uctívatelem Matky Kálí, se ve svých pozdějších letech ztotožnil s Kálí do takové míry, že ho jeho manželka Sarada Déví oslovovala Kálí a jeho žáci také říkali, že on a Matka Kálí jsou jedním. Ve svých raných meditačních letech se Rámakrišna horlivě modlil ke Kálí. A když byla jeho realizace na všech úrovních kompletní, stal se zcela vědomě jedním s Kálí. Jeho žáci a jeho manželka viděli a cítili, že není člověk, ale je samotnou bohyní Kálí. Kálí je bohyně a je Nejvyšší bohyně. Takže když člověk realizuje Boha na všech úrovních vědomí a je schopen jednat z Božího Nejvyššího Vědomí, pak může snadno říct, že on a Bůh jsou jedním. Ale pouze silou svého absolutního vědomého sjednocení s Bohem, Božským, Nejvyšším, může někdo prohlásit, že on a Bůh jsou jedním.

Jaká je převládající kvalita Krista?

Sri Chinmoy: Právě teď není možné, aby člověk vynesl všechny své božské vlastnosti do popředí; nejednají na jeho příkaz. Ale v případě velkých duchovních Mistrů jsou všechny kvality tam a oni je mohou kdykoli vynést do popředí. Pokud chtějí projevit soucit, projeví soucit. Pokud chtějí ukázat světlo, mír a blaženost, mají tyto vlastnosti na svůj pokyn a zavolání.

Takže nemůžeme jmenovat jednu převládající kvalitu. Hledající musí cítit, jaká kvalita, který aspekt ho nejvíce inspiruje. Pokud má hledající rád aspekt soucitu, pak se bude modlit k Ježíši, aby mu ukázal svůj Soucit. Pokud hledající potřebuje pokoru, řekněme, že se bude modlit k Ježíši, aby mu dal pokoru. Ale nemůžeme říci, že to jsou Kristovy převládající vlastnosti. Jako duchovní Mistr ztělesnil Kristus všechny božské kvality: pokoru, čistotu, soucit a tak dále. Ale také na základě své jednoty s Otcem ztělesnil i božskou autoritu. Pokud ho lidé chtějí kritizovat, mohou říci, že byl pyšný. Takto obyčejní lidé vnímají jeho božskou autoritu. Kristova božská autorita ale nebyla autokratická. Zdaleka ne. Autorita přišla silou jeho jednoty s absolutním Nejvyšším.

Jaký je význam věty z Bible: „Požehnaní jsou ti, kteří uvěřili, aniž by viděli.“

Sri Chinmoy: Co řekl Kristus je extrémně důležité. Lidé, kteří věří jen tomu, co vidí na vlastní oči, jedí jen polovinu ovoce. Jestliže chcete pravdu prozkoumat, abyste viděli, jestli má ocas nebo nos, pak ji ztratíte. Pravda je záležitostí ztotožnění. Kristův výrok o víře a pochybách je: Požehnaní jsou ti, kdo věří, aniž by neustále požadovali důkaz.

Co se dělo s Kristem v době jeho života, které není v Bibli zaznamenáno?

Sri Chinmoy: Kristus šel do Indie a získal ponaučení od indických Mistrů, ale nepřijal Gurua. Jeho Guru byl Jan Křtitel. Byl pokřtěn a dostal od něho zasvěcení. V době, kdy zemřel jeho otec, byl v Kašmíru. Vrátil se do Palestiny. Dokonce i nyní v Indii existují některé z talismanů, které používal.

Říká se, že v tomto období se opět objeví Božský Avatár Kristus. Máte nějaké přesvědčení ze svého vlastního super-vědomí, které by nás v této oblasti mohlo osvítit?

Sri Chinmoy: Je to věc vnitřní víry. Skutečný Kristus se každodenně rodí v našem vědomí. Skutečný Kristus je Kristus, který je nesmrtelný, a ne Kristus, který žil třicet tři let; nikoli lidský Kristus, ale božský Kristus. Lidský Kristus, tesařův syn, žil na zemi třicet tři let, ale božský Kristus, který realizoval Boha, který se stal jedním s Bohem, který zastupoval Boha a stále zastupuje Boha na zemi, je stále naživu a současně se každý den rodí v lidských srdcích.

Je nějaký rozdíl mezi Ježíšovým učením a učením jógy?

Sri Chinmoy: Nakonec zde není žádný rozdíl. Kristus realizoval Boha a nabídl Boha lidstvu. V józe je také konečným cílem realizovat Boha a nabídnout ho lidstvu.

V józe máme čtyři cesty. Prvním třem říkáme hlavní a je tu jedna, která je větví, a je také velmi mocná. Tři hlavní cesty jsou: cesta karma jógy nebo nesobeckého řízení, cesta bhakti jógy nebo lásky, oddanosti a odevzdanosti, a cesta Džňána jógy nebo moudrosti. V Džňána józe je významná větev, kterou nazýváme rádža jóga, jóga mysticismu. Všechny tyto čtyři cesty vedou k určenému cíli.

Protože Kristovo učení bylo založeno na lásce a soucitu, mohlo by spadat do kategorie bhakti jógy. Ale znovu, musíme vědět, že láska sama je moudrostí. Říci, že láska je jedna věc a moudrost něco jiného, ​​je nesprávné. Ten, kdo miluje Boha, má největší moudrost. Láska a moudrost nesmějí být odděleny. Pokud někoho miluji, neustále mu sloužím. Skutečnou činností mého života, opravdovým účelem mého života je sloužit osobě, kterou miluji. Takže láska je služba a láska je moudrost. Ale když chceme odlišit cesty, říkáme, tato je láska, tato je moudrost, tato je služba a tak dále.

Tak, abychom se vrátili k tvé otázce, není zde konečný rozdíl v učení. Ale i ve stejném předmětu má každý učitel odlišný způsob interpretace nebo zdůrazňování pravdy. Pokud dva učitelé učí stejný předmět, budou ho interpretovat dvěma odlišnými způsoby. Ale v době zkoušení bude jen jediná zkouška. Konečným učením Ježíše Krista a konečným učením naší jógy je vědomá jednota s Bohem. Kristus řekl: „Já a můj Otec jsme jedním.“ My Indové říkáme: „Já jsem Brahman.“ Brahman je absolutní všepřesahující Skutečnost a Pravda.

Kristus předvedl čtyřiačtyřicet zázraků a míval velmi plodné a oduševnělý kázání. Ale stal se srdcem, hlavou a životním dechem lidstva ne kvůli svým zázrakům, ale protože vyslovil jednu větu: „Otče, ať se stane Tvá Vůle.“ Svět ho přijal, uchovává, cení si ho a uctívá ho kvůli jeho božskému vyjádření: „Otče, ať se stane Tvá Vůle. „

Duchovní Mistři se snaží přizpůsobit okolnostem, probouzející se vědomí každého jednotlivce. Pro některé je snazší sledovat cestu lásky, zatímco pro jiné cestu moudrosti. Stejně pro další je snazší sledovat cestu nesobeckého jednání. Ale Cíl, věčný Cíl, zůstává stejný. Ti, kteří následují tradiční indické cesty jógy a ti, kteří následují křesťanství, cestu Ježíše Krista, nakonec přijdou ke stejnému Cíli. Cíl je vždy jeden, ale cest může být mnoho.

Sri Rámakrišna a Svámí Vivékánanda

Kdo byl Rámakrišna?

Sri Chinmoy: Rámakrišna je dítětem Matky Kálí, dítětem Božské Matky, která je soucitem a láskou. Nejprve přišel k Matce Kálí, kosmické Matce, potom se stal Matkou samotnou.

Osvobozená duše má světlo do určitého rozsahu. Pokud přijde na svět, aby potěšila Nejvyššího, je zde stále možnost, že upadne?

Sri Chinmoy: Samozřejmě, samozřejmě.

Takže pokud cítí, že by chtěl naplnit Nejvyššího příchodem na svět, projevováním, pak je zde nebezpečí, že ztratí své světlo?

Sri Chinmoy: Samozřejmě, že tu je. Sri Rámakrišna přinesl další duši stejně silnou jako Vivékánanda, přesně na stejné úrovni, ale nikdy tu osobu na zemi neviděl. Tak velký duchovní Mistr přinesl dvě osvobozené duše — Vivékánandu a další. Ale ten druhý upadl. Nevědomost ho přikryla a nikdy nepřišel ke svému Mistrovi. Nevědomost zahalila tuto osvobozenou duši do takového rozsahu, že ho Sri Rámakrišna nemohl najít.

Chceš od svých žáků, aby riskovali možnost takového zážitku?

Sri Chinmoy: Především, mám mezi svými žáky nějaké osvobozené duše? Od svých žáků chci, aby tu meditovali a pak šli božsky pracovat. Aspirovat a projevovat. Obojí jde dohromady. Zatímco projevuješ, aspirovat, projevování samotné je formou aspirace. Nemůžete oddělovat projevování od aspirace. Když cokoliv manifestuje, aspirujete pro další poznání, další světlo, další moudrost.

Pokud chtěl Sri Rámakrišna přinést dolů tuto druhou duši, proč ji nemohl přinést blíže k sobě, aby byla pod jeho vlivem?

Sri Chinmoy: Sri Rámakrišna nezůstal na zemi dlouho. Měl vymezený čas. Kdyby zůstal na zemi dalších osm let, mohl by rozvinout někoho dalšího do kalibru Vivékánandy, kdyby chtěl. Ale znal hranici svého času. I ti, kteří k němu přišli, přišli ke konci jeho života. S obtížemi s ním mohli meditovat šest či sedm let předtím, než odešel. Dokonce i jeho nejbližší žáci, kteří byli v jeho úzkém kruhu, s ním byli jen krátký čas.

Když ta ztracená duše poprvé přišla dolů, nemohl ji přinést blíže k sobě, aby byla v jeho dosahu?

Sri Chinmoy: Ale on sám když přišel, ještě musel realizovat Boha. Ještě musel otočit několik stránek. Já jsem realizoval v předešlých inkarnacích. I já jsem musel pracovat mnoho let, abych poopravil knihu, zejména během prvních tří-čtyř let. Trvalo mi to dvacet let, než jsem úplně prošel tu speciální knihu realizace Boha. Sri Rámakrišna byl ve své poslední inkarnaci osvobozenou duší. Ale zabralo mu mnoho let, než realizoval Matku Kálí. Nerealizoval Kálí jen znenadání. Ale když už jednou realizoval Boha, velmi snadno znovu realizoval Boha v dalších dvou formách: muslimské a křesťanské.

Ale když jde o získání někoho pro manifestaci na zemi, je to opravdu složité. Získat někoho jako byl Vivékánanda je velmi obtížné. Kdyby Vivékánanda nebyl přišel na Západ, kdo by manifestoval Rámakrišnu? Nikdo! Realizace sama je tak těžká, ale Sri Rámakrišna to dokázal. Byl tělem, ale na manifestaci potřebujeme i ruce a nohy. Je to jako strom, pouze kmen nestačí. Větve jsou také zapotřebí. Pokud zde nejsou větve, nikdo to nenazve stromem.

Proč Sri Rámakrišna ty dvě výjimečné duše, které přinesl, nedal do rodin, kde by na ně mohl dohlížet?

Sri Chinmoy: Měl jistotu, že je najde. Sri Rámakrišna byl přísný v přijímání žáků. Nejprve je okultně pozoroval, pak jim četl z dlaně a z čela, a pak díval do jejich očí. Přijímal žáky jen po jejich přezkoušení mnoha způsoby. Neuspokojoval se jen s viděním jejich duší. Kárám své žáky, když se těší z nevědomosti, ale neurážím je na veřejnosti. Sri Rámakrišna lidí urážel před všemi.

Nemohla božská Milost tyto dvě duše aspoň zkontaktovat?

Sri Chinmoy: Božská Milost může všechno. Ale současně i nevědomost je mocná. Božská Milost je všemohoucí, ale pokud má někdo vědomě rád nevědomost, pak Milost nikoho nenutí. Kouření je velmi špatné. Předpokládejme, že někdo chce vědomě kouřit několik dní. Říká, že po takovém a takovém datu se kouření vzdá. Ale neví, co se během té doby může přihodit. Ten den může být zítra nebo o dvacet let později. Během těch dvaceti let se mohou ztratit všechny jeho božské schopnosti. V Indii je mnoho lidí, kteří říkají, že právě teď se pro ně duchovnost nehodí. Říkají: „Nejprve se těšme ze světa. Pak, když prožijeme dlouhý život, budeme meditovat.“ Ale dlouho předtím, než budou připraveni meditovat, možná zemřou. Takto nás spoutává nevědomost. Potom božská Milost jen řekne: „V pořádku, když se tak velmi stará o nevědomost, nechme ho, aby se z ní těšil.“

Jako katolík bych chtěl vědět, jak vysvětluješ, že smrt není definitivním koncem našeho života?

Sri Chinmoy: Vidíš v zmrtvýchvstání Krista, že smrt není koncem. V Indii rovněž mnoho duchovních Mistrů dokazovalo svým drahým, že smrt není koncem. Objevovali se jim v jasném jemnohmotném těle. Dám ti jen jeden příklad. V Indii žil velký duchovní Mistr, volal se Sri Rámakrišna. Když opustil své tělo, jeho žena se stala vdovou. V Indii, když manžel zemře, manželka musí odložit všechny náramky a šperky. Když to dělala manželka Sri Rámakrišny, objevil se před ní její manžel velmi jasně a řekl: „Co to děláš? Neměla bys odkládat ty ozdoby a šperky. Naopak, od nynějška bys měla nosit všechny zlaté náramky a šperky. Teď jsem se stal nesmrtelným. Proto bys měla nosit něco nejkrásnějšího a nejvýznamnějšího.“ Je mnoho, mnoho takových případů, jen možná nejsou zaznamenány.

Jednou jsi nám vykládal o člověku, který nerealizoval Boha v poslední chvíli, protože mu jeho Guru nepomohl přemoci pochybnosti. Kdyby byl jeho Guru dostatečně mocný, mohl by Guru tomu člověku tehdy pomoci?

Sri Chinmoy: Guru byl dostatečně mocný: v té době žil, ale na neštěstí se ten člověk se svým Guruem pohádal. Guru se na něj zlobil, a tak mu nepomohl. Ale mohl to udělat. Kdyby se ten hledající nepohádal s Guruem, určitě by byl realizoval Boha.

Sri Rámakrišna dal Vivékánandovi všechno, ale když Mistr opustil tělo, Vivékánanda chtěl mnohokrát jít k Pahari Bábovi po další zasvěcení. Sri Rámakrišna, velký Avatár, ho zasvětil a dal mu všechno, a Vivékánanda pak chtěl jít k Pahari Bábovy po další zasvěcení. Takto může pochybnost napadnout dokonce i takového vynikajícího hledajícího jako byl Vivékánanda. Po smrti Sri Rámakrišny šel Vivékánanda patnáctkrát nebo šestnáctkrát k Pahari Bábovi, když se zabýval myšlenkou získat od něj zasvěcení. Nakonec se mu ukázal Sri Rámakrišna s tváří plnou smutku a řekl mu: „Nechoď, nechoď.“

Žáci Vivékánandy řeknou, že měl velké srdce a chtěl pracovat pro lidstvo, ale potřeboval lepší zdraví. A proto chtěl jít k okultistovi jako byl Pahari Bába. Ale opravdoví hledající jednoduše řeknou, že pokud Sri Rámakrišna od něj chtěl, aby pracoval na zemi pro pozemské vědomí, nebyl by ho Sri Rámakrišna vyléčil z nemoci? Vyléčit takový druh choroby není nic pro takovou duchovní postavu jako Sri Rámakrišna, pokud to chce. Vivékánandův čas nadešel, sehrál svou roli.

Krišna byl velkým Avatár. Ale zasáhl ho šíp lovce a zabil ho. Ale v bitvě u Kurukšetry, s kolika zbraněmi se Kuruovci snažili zabít Krišnu. Zabíjel každého se svou sudaršanou, zlatým diskem. Měl sílu uniknout smrti, pokud chtěl. Ale Krišna věděl, že jen hraje hru. Když jeho role skončila, dovolil šípu lovce, aby ho zabil.

Vivékánanda byl také duchovním hrdinou. Dokončil svůj úkol, ale jeho vitálno chtělo zůstat na zemi. Tak odešel k Pahari Bábovi, i když Sarada Déví ještě žila. Dokonce i Vivékánanda trpěl obrovskými pochybnostmi. V poslední chvíli, kdy Sri Rámakrišna opouštěl tělo, Vivékánanda o něm stále pochyboval. Tehdy musel Sri Rámakrišna říci: „Ten, kdo je Ráma, ten, kdo je Krišna, je v jedné formě Sri Rámakrišna.“ V té chvíli a stejně mnohokrát před tím, dal Sri Rámakrišna Vivékánandovi mnoho vysokých zážitků. Dostal od Rámakrišny všechno. Když vyšla do popředí Vivékánandova oddanost, říkal, že ze zrnka písku by mohl Sri Rámakrišna udělat tisíc Vivékánandů. Kdyby si byl udržel takový druh víry, nikdy by neodešel k Pahari Bábovi, který byl nekonečně nižší než Sri Rámakrišna. Ale toto je to, co může udělat pochybnost. Pochybnost může zasáhnout i hrdiny jako Vivékánanda. Pochybnost má moc změnit lva na domácí kočku.

Pozoruješ nějaké výsledky práce, kterou Vivékánanda vykonal v Americe?

Sri Chinmoy: Velké duše, osvobozené duše, realizované duše a spasitelé přicházejí na tento svět kvůli přeměně světa, ale prakticky je to nadarmo. Přijdou sem, ale jen těžko mohou čehokoliv dosáhnout. Byl to Vivékánanda, kdo přinesl indickou duchovnost na západ. Přetrvávala, ale trvala by déle, kdyby na západ nepřišlo tolik učitelů hatha jógy. Na jedné straně lze říci, že lidé na západě nebyli dost duchovní, aby s něčím začali, a proto bylo správné, že začali s hatha jógou, což je jako školka. Je obrovský rozdíl mezi cvičeními hatha jógy a obyčejnými fyzickými cvičeními, a je velkou výhodou dělat hatha jógu. Ale na druhé straně, pokud by začali s jógou koncentrace a meditace hned od začátku jako Indové, udělali by mnohem rychlejší pokrok. V Indii je mnoho ášramů, kde vůbec necvičí hatha jógu. Hatha jógu tam nepovažují za důležitou. Stejným způsobem mohli začít se skutečnou meditací v Americe.

Ale po Vivékánandovi sem přišlo mnoho Svámí a začali učit hatha jógu. Ignorovali meditaci a vnitřní život, takže lidé na Západě spojovali jógu jen s fyzickými cvičeními. Vivékánandovo hnutí Védanta nepodporovalo hatha jógu. Znovu, i v Americe byli někteří, kteří měli zájem o hlubší duchovnost. Pak se učitelé hatha jógy, kteří možná nikdy nemeditovali, dělali moudří. Připojili meditaci ke svému vlastnímu učení, aby si mohli udržet alespoň nějaké žáky.

Ale co se týče meditace, rád bych řekl, že mnoho mých žáků medituje delší čas a upřímněji, než někteří z těch Svámí meditovali v Indii. Možná tam byli třicet, čtyřicet nebo i padesát let, ale z těch čtyřiceti či padesáti let možná vážně nemeditovali ani měsíc. Někteří z těch učitelů vůbec neměli duchovního Mistra, zatímco ostatní byli s nějakou duchovní osobou velmi krátký čas. Pak přišli na západ a spoléhali se na svého Mistra. Říkali: „Mám toho a toho jako svého Mistra“. Ale někteří z těch takzvaných žáků dokonce ani nebyli v ášramu svého Mistra. Nebo možná byli v ášramu den nebo měsíc. Zatímco Mistři žili, možná ti Svámí byli jejich nejhoršími žáky. Mistři dokonce možná ani nevěděli, že tito žáci byli s nimi. Ale pak se tito takzvaní žáci stali samo stylizovanými „vybranými nástroji“ svých Mistrů na západě.

Buddha

Vídám tě oblečeného ve žluté, a to do určité míry znamená učení Gautama Buddhy. Řekl, že duše se vrátí v bezprostřední inkarnaci.

Sri Chinmoy: Ne, Gautama Buddha se nestaral o reinkarnaci. V jeho filozofii jednou, když vstoupíš do Nirvány, je cyklus znovuzrození ukončen. Pán Buddha se nestaral o reinkarnaci. Prostě řekl, že když jednou vstoupíš do Nirvány, tvá úloha je ukončena. Ale jiní duchovní Mistři chtějí znovu přijít na svět, aby sloužili lidstvu.

Jaký je tvůj názor na reinkarnaci?

Sri Chinmoy: Reinkarnace je potřebná pro obyčejné lidské bytosti, ale ne pro duše, které realizovaly Boha. Ale pokud je to vůle Nejvyššího, abych si vzal další inkarnaci, potom musím sejít dolů. Jinak duše, která realizovala Boha, může navždy zůstat v nejvyšší Blaženosti. Ale nejvyšším druhem Blaženosti je i toto: sloužit Nejvyššímu a lidstvu. Buddha se nestaral o tento druh služby. Doporučoval svým následovníkům zůstat v nirváně. Jsou již stovky duší, které vstoupily do Nirvány, a které už nesejdou dolů. Cítí, že jim svět dal dostatek špatných zkušeností. Jsou s nimi více než spokojené, a už se nechtějí vrátit zpět. Takže ti, kteří sledují přísnou cestu Pána Buddhy a dosáhnou svůj nejvyšší Cíl, nejsou pro reinkarnaci. Nepřijdou zpět na svět a nepřijmou od světa více utrpení.

Buddha chtěl zůstat vždy v dokonalé blaženosti. Nestaral se o přetvoření fyzické přirozenosti. Cítil, že když jednou můžeš uprchnout z cyklu lidského utrpení, měl bys zůstat v blaženosti. Ale filozofie hinduismu říká, že bys měl pracovat, abys přetvořil utrpení lidstva. Buddha měl srdce větší než vesmír. Plakal po konci lidského utrpení, ale jeho moudrost ho odvedla na jinou cestu. Pokud sleduješ tu cestu, nevrátíš se na svět, když si jednou dosáhl vysvobození.

Je i jiná Nirvána, která je vyšší než Nirvána, kterou uskutečnil Buddha. Ve svých pozdějších letech jednou Buddha řekl, že nechce mít nejvyšší Nirvánu, dokud všechny lidské bytosti nebudou osvobozeny. Ale pak vstoupil do své vlastní Nirvány a na zem se již nevrátil.

Podle velkých indických duchovních Mistrů, byl Buddha nejdokonalejším člověkem, jakého Matka Země měla. Sri Rámakrišna, Vivékánanda a mnozí další říkali, že Buddha byl nejdokonalejším člověkem na zemi.

Jakou úlohu hraje v Buddhově filozofii duše?

Sri Chinmoy: Buddha nepoužíval výraz „duše“, ale říkal, že existuje vnitřní bytost, vnitřní existence. Říkal, že je to naše vnitřní existence, která je nakonec vysvobozena z pout nevědomosti. My všichni žijeme v nevědomosti, ale je tady vnitřní jemná existence, kterou on nikdy nenazval „duší“. Používal výraz „vnitřní bytost“ nebo „vnitřní existence“, která nemůže být zasažena nemocí, rozpadem nebo smrtí. To byl jeho název.

Jiní Mistři

Byla Rasalila Pána Krišny nebo hra nektarové lásky s gópiemi pouhou představou?

Sri Chinmoy: Ne. Odevzdaná realizace nekonečné Lásky se jmenuje Rasalila. Tato hra je spásou lidskosti a soucitu Božskosti.

Pomohl duchovně gopiím jejich život s Krišnou?

Sri Chinmoy: Ohromně jim pomohl. Byly běžnými lidskými bytostmi a dostaly od něj božskou radost a božskou inspiraci. Staly se o mnoho lepšími než obyčejné ženy.

Mohl bys nám něco říct o duších Rámanudži, Šankary a Madhavy? Realizovali Boha?

Sri Chinmoy: Všichni byli intelektuálními obry. Současně měli velkou aspiraci. Někteří lidé zastávají názor, že Šankara byl inkarnací Pána Šivy. Pán Šiva je velkou duchovní bytostí, je jedním z bohů naší hinduistické Trojice. Ale ve smyslu realizace nemůže být Šankara ve stejném postavení jako skutečný duchovní Mistr nebo jogín. Podle některých duchovních obrů nebyl duší, která realizovala Boha.

A Rámanudža a Madhava byli daleko za ním. Ale všichni mluvili o filozofii Védanty a vlastně založili tři různé cesty. Konečně, tyto tři cesty mají pouze jeden cíl. Když vstoupíme na každou cestu, cítíme, že na konci své pouti dosáhneme stejný cíl. Šankara žil v osmém století našeho letopočtu. Dnes je v Indii Šankara považován za světce, duchovního obra, ale není to úplně správné. Realizované duše jsou v jiné kategorii. A Madhava a Rámanudža byli daleko od realizace v pravém slova smyslu.

Řekl bys nám něco o Sri Aurobindovi?

Sri Chinmoy: Pokud chcete vědět něco o Sri Aurobindovi, radil bych vám číst jeho knihy, zejména The Life Divine. Božský život je o jeho vlastním životě, jeho vlastní realizaci, jeho vlastní manifestaci. Jeho žáci o něm napsali také mnoho knih, ale knihy, které on sám napsal jsou nekonečně lepší než všechny knihy napsané jeho žáky dohromady. Pokud přečtete The Life Divine, poznáte poselství, unikátní poselství, které Sri Aurobindo vnesl do zemského vědomí. The Life Divine je jeho nejvyšší realizací a božskou manifestací. Tato kniha říká vše. Je mnoho pravých duchovních Mistrů, kteří nenapsali nic. V jeho případě má svět ohromné štěstí, že on nabídl své nekonečné vnitřní světlo moudrosti svými spisy. Člověk nemusí chtít přečíst všechny jeho knihy, jen jedna kniha stačí. Pokud budete číst The Life Divine, pocítíte, čím on je a co může nabídnout. Ale znovu, to, čím on je, je nekonečně vyšší než tato kniha, než jakákoliv kniha, než všechny knihy dohromady. Ale cokoliv svět může přijmout z jeho prací, nabízí přes tuto knihu. Takže pokud chcete vědět více o Sri Aurobindovi, radím vám přečíst si jeho nejvyšší jedinečnou knihu.

Kdo byl první člověk, který realizoval Boha?

Sri Chinmoy: Není to zaznamenáno. Podle indické tradice to byl Rámačandra. Ale jméno prvního člověka, který skutečně realizoval Boha, není ve světové historii zaznamenáno. Takže to nemohu říct, protože pak by zde byly hrozné spory.

Byl někdy Šiva ve fyzickém?

Sri Chinmoy: Ne, Pán Šiva nebyl ve fyzickém jako Sri Krišna. Zůstal v jemném fyzickém a přebýval v Himálajích. Kristus byl ve fyzickém, Buddha byl ve fyzickém, ale Pán Šiva byl v jemném fyzickém. V jemném fyzickém byl Šiva opravdu skutečným.

Jaká byla Rámanudžova filozofie?

Sri Chinmoy: Rámanudža říkal, že se můžeme sjednotit s Bohem, ale že zde současně zůstane nepatrný rozdíl. Bůh bude stále trochu nad námi, abychom Ho museli uctívat. Nikdo z nás nikdy nebude stejný jako Bůh, přestože se můžeme sjednotit s Vědomím Boha. Na poli uskutečnění a projevení navždy zůstaneme oddanými.

Sluha už navázal vnitřní spojení s Mistrem. Sluha ví, jaká je Mistrova vůle a má k Mistrovi volný přístup. Ale sluha je stále sluha a Mistr je Mistr. Jeho filozofie říká, že pokud Bůh zůstává o kousek výš než oddaný, pak oddaný získá vrcholnou radost. Ti, kteří následují cestu oddanosti, vždy chtějí být pouze o kousek vzdáleni od Nejvyššího, aby to mohli okusit. Ale na cestě poznání a moudrosti aspiranti chtějí splynout s nejvyšší Pravdou. Nechtějí jen ochutnat, chtějí se stát zcela jedním. Rámanudža šel cestou oddanosti. Sri Rámakrišna šel také touto cestou. Chtěli okusit Nejvyšší Blaženost a být zcela uspokojeni.