Miguelův rozhovor s Bohem

„Bože, máš chvilku? Musím se Tě na něco zeptat. Moje matka mi říká, že Tě musím milovat každičký den. Má pravdu?“

„Ano, tvá matka má pravdu.“

„Jak Tě mohu milovat, když Tě moc dobře neznám?“

„Řeknu ti, co dělat. Je pravda, že Mě moc dobře neznáš, ale svou matku znáš dost dobře. Ode dneška se ji snaž milovat více. Množství lásky, které od tebe potřebuje, si nechá pro sebe, a zbytek dá Mně. Podělíme se o tvou lásku, ano?“

„Děkuji Ti, Bože.“

Eduardův rozhovor s Bohem

„Bože, moje matka mě neustále trápí. Říká mi, že se k Tobě musím modlit každé ráno a večer. Říká také, že pokud to budu dělat, budu Tě moci vidět každý den. Řekla mi ještě něco. Řekla mi, že jsi velmi laskavý. Je-li to pravda, udělal bys pro mě prosím něco? Můžeš mi říci, jak Tě mohu vidět každý den, aniž bych se k Tobě modlil?“

„Dovolím ti, abys Mě viděl ne jednou, ale dvakrát denně. Trochu se ke Mně ale musíš modlit. Počkej, mám dobrý nápad. Říkám ti potají, že ti dám tu nejsnazší modlitbu. Nesmíš ji nikomu říct, je to všechno jen mezi námi, největší tajemství!

Každé ráno si stoupni před veliké zrcadlo v obývacím pokoji a měj oči napůl otevřené. Podívej se do zrcadla na své oči a usmívej se a usmívej. Určitě Mě spatříš ve svých očích. Nejdřív Mě uvidíš ve svém pravém oku a potom v levém oku.“

„Bude to tak vždy? Nemohu Tě nejdřív vidět v levém oku a potom v pravém oku?“

„Ano, ale k tomu musíš nechat obě oči zavřené, zopakovat sedmkrát Moje jméno a pak oči otevřít. Pak Mě uvidíš nejdřív v levém oku.“

„Bože, bude Ti vadit, když to udělám obráceně? Doufám, že Ti nebude vadit, když budu mít oči napůl otevřené a budu se usmívat, dokud Tě neuvidím, ale nebudu stát před zrcadlem. Myslím, že to bude snazší. Nevadí Ti to?“

„Ne, vůbec ne. Musím říct, že jsi moudřejší než já! Chtěl jsem ti ukázat ten nejjednodušší způsob, jak Mě spatřit. Chtěl jsem, aby sis stoupl před zrcadlo s očima napůl otevřenýma. Nechce se ti dělat ani to. Chceš mít oči napůl otevřené a usmívat se, dokud Mě neuvidíš! Objevil jsi cestu, která je ještě jednodušší! Jsi opravdu chytrý a velký, a proto tě mám rád a jsem na tebe hrdý.“

„Děkuji Ti moc, Bože.“

Štěpánčin rozhovor s Bohem

„Bože, kolik je Ti let?“

„Je mi jeden rok.“

„Jenom jeden rok! Pak jsem mnohem starší než Ty. Mně jsou čtyři.“

„Jsem tak rád, že to slyším. Řekni mi, Štěpánko, miluješ Mě?“

„Ano, miluji Tě, ale miluji také svého Gurua.“

„To je dobře. Také miluji tvého Gurua. On a Já jsme jedno. On je můj Syn. Smím ti říct tajemství, Štěpánko?“

„Prosím, prosím, řekni!“

„Tvůj Guru tě miluje víc, než ty miluješ Jeho.“

„Nikdy! Nebudu Ti věřit, Bože. Miluji svého Gurua víc než on mě.“

„Dobrá, uvěříš Mi, když řeknu, že tě miluji víc, než ty miluješ Mě?“

„Nikdy! Miluji Tě víc než Ty mě.“

„Mýlíš se, Štěpánko.“

„Ne, Bože, Ty se mýlíš. Bože, Ty víš, že se modlím ke svému Guruovi každý den. On mě přichází navštívit jen dvakrát za rok. Tak vidíš, že ho miluji víc, než on miluje mě. Modlím se k Tobě každý den. Ale Ty jsi mě dnes přišel navštívit poprvé. Tak vidíš, že Tě miluji víc, než Ty miluješ mě.“

„Mé nejsladší dítě, Guru a Já k tobě každou noc přicházíme na návštěvu, zatímco tvrdě spíš.“

„Ty a můj Guru mě každou noc navštěvujete! Řeknu to mámě! Mamí!“

S nejpyšnějším úsměvem Bůh odchází.

Kristýnin rozhovor s Bohem

„Bože, Chinmoy je můj Guru. Chtěla bych znát jméno jeho Gurua.“

„Jméno Chinmoyova Gurua je Bůh.“

„To znamená, že Ty jsi jeho Guru.“

„Ano, Já jsem jeho Guru.“

„To znamená, že víš víc, než ví Chinmoy.“

„Ano, vím toho mnohem víc než Chinmoy.“

„Mnohem víc?“

„Ano, vím toho mnohem víc, než ví Chinmoy.“

„Počkat: Bože, přeji si, aby ses usmál úplně stejně, jako se usmívá Chinmoy.“

Bůh se usmívá.

„Ano, Bože, Tvůj úsměv je skutečně stejný jako Chinmoyův. Teď chci, aby byly tvé oči tak velké, mocné a děsivé, jako jsou Chinmoyovy oči.“

Bůh ukazuje své velké, mocné a děsivé oči.

„Ano, vidím. Máš stejné oči, jako má můj Guru Chinmoy. Bože, řekni mi upřímně, je pravda, že toho víš mnohem víc než můj Guru?“

„Ano, vím toho mnohem víc než tvůj Guru Chinmoy a mám mnohem víc, než má on. Všechno se naučil ode Mě, dal jsem mu všechno, co teď má. Mám také sílu všechno mu vzít, kdyby to špatně používal.“

„Bože, nebuď tak ošklivý. Chinmoy je ke mně tak laskavý, je na mě tak hodný. Mám ho moc ráda. Všichni ho máme moc rádi. Bože, nikdy mu nic neber, prosím, prosím!“

„Slibuji ti, Kristýno, že Chinmoyovi nikdy nic nevezmu.“

„Bože, děkuji Ti. Děkuji Ti, děkuji Ti. I má matka Ti bude hluboce vděčná, když dodržíš svůj Slib.“

Bůh se na Kristýnu usmál úsměvem sladké Blaženosti a Soucitu.“

Melániin rozhovor s Bohem

„Můžeš mi pomoci, Bože?“

„Jistěže můžu. Co tě trápí, Melánie?“

„Ty víš, že můj Guru je velmi hodný a je ke mně velmi laskavý, ale přesto se stydím na něj promluvit. Můj bratr se nestydí. Mluví s naším Guruem bez jakéhokoli ostychu. Dokonce se Guruovi dívá do očí.“

„Takže se chceš zbavit své ostýchavosti?“

„Ano, Bože. To chci.“

„Řekni Mi, máš nějakou panenku?“

„Ano, mám mnoho, mnoho panenek.“

„Pak dej dnes jedné ze svých panenek zvláštní jméno. Budeš své panence říkat Guru. Každý den si se svou panenkou Guru povídej a povídej. Když potom uvidíš skutečného Gurua, nebudeš se ostýchat, protože tvá panenka Guru a člověk Guru jsou jedno a to samé.“

„Děkuji Ti, děkuji Ti, Bože.“

Maxův rozhovor s Bohem

„Bože, jak se skutečně jmenuješ?“

„Mé skutečné jméno je Max.“

„To je moje jméno. Nedám Ti své jméno!“

„Jak potom chceš, abych se jmenoval?“

„Chci, aby ses jmenoval Voda.“

„Voda! To je pěkné jméno. Pokud Mě od této chvíle dokážeš nazývat tímto jménem, odpovím.“

„Bože, řeknu Ti tajemství. Moje matka mě naučila, že jiným jménem pro Vodu je Život.“

„Já ti teď, mé dítě, řeknu další tajemství. Jiným jménem pro Život je Bůh.“

„Smím matce říct Tvé tajemství?“

„Jistěže smíš.“

„Bože, opravdu Ti děkuji, že jsi mi řekl největší tajemství.“

Andrein rozhovor s Bohem

„Bože, můj Guru je na mě velmi, velmi hodný, je laskavý a milý. Každý den si s ním v duchu hodně povídám. Ale když ho jednou za měsíc vidím, zapomenu se ho zeptat i jen na jednu jedinou otázku. Proč jsem tak hloupá?“

„Andreo, vůbec nejsi hloupá. Když vidíš svého Gurua, jsi tak šťastná, blažená a vzrušená. Neodpovídá Guru na tvé otázky vnitřně?“

„To ano, odpovídá. Odpovídá na mé otázky nanejvýš laskavě a láskyplně. Bože, řekni upřímně, je se mnou můj Guru spokojený?“

„Ano, je.“

„Proč?“

„Protože na něj myslíš, modlíš se k němu a miluješ ho. I dnes ráno Mi řekl, že z tebe má velkou radost.“

„Bože, až příště uvidíš mého Gurua, prosím řekni mu, že ho mám moc ráda.“

„Ano, řeknu, zcela určitě.“

Juliánův rozhovor s Bohem

„Bože, můj otec je veliký hudebník. Mohu být tak dobrý jako on?“

„Jistěže můžeš. Můžeš být lepší než tvůj otec.“

„Bože, víš, můj otec má indického učitele. Nazývá svého učitele ,Guru‘. Onehdy jsem viděl Gurua tady v Anglii. Požehnal mi. Dal mi indické jméno.“

„Jaké je tvé indické jméno, Juliáne?“

„Mé indické jméno je Mahadeva.“

„To je nádherné jméno. Znamená to ‚Velký Pán Šiva‘. Víš, že tvůj otec má také indické jméno?“

„Ne, nevím. Prosím, řekni mi, jaké jméno má můj otec?“

„Jméno tvého otce je Mahavišnu. To znamená ‚Velký Pán Višnu‘.“

„Bože, zapomněl jsem se Tě zeptat na jednu věc.“

„Co je to? Řekni.“

„Když mi Guru žehnal, uviděl jsem vedle svého otce stát krásnou ženu. Kdo to byl?“

„To byla tvá nová matka. Jmenuje se Mahálakšmí, Velká Matka Lakšmí, Velká Bohyně Lakšmí. Je Matkou Lásky, Zájmu, Radosti, Krásy a Harmonie. Brzy uvidíš a ucítíš, že má pro tebe veškerou lásku, veškerý zájem a veškerou pýchu.“

„Bože, řekl si mi tolik pěkných věcí, teď Ti chci já říci jednu pěknou věc.“

„Co je to? Řekni Mi prosím, co je to?“

„Bože, opravdu chci odjet do Ameriky a zůstat tam se svým otcem a matkou a naším indickým Guruem.“

Bůh roní slzy radosti.

Nikolin rozhovor s Bohem

Bůh říká: „Nikol, jsi tak šťastná. Co ti dává takovou radost?“

„Bože, dnes můj Guru přišel k nám domů. Proto jsem tak šťastná.“

„Kde žije tvůj Guru?“

„Žije v Americe. Přijíždí na Jamajku dvakrát nebo třikrát za rok. Můj Guru přišel do mého domu! Můj Guru mě dnes požehnal! Můj Guru!“

„Co cítíš, Nikol, když ti tvůj Guru žehná?“

„Když mi Guru žehná, cítím, že se stávám tak dobrou, jako je on. Když se na sebe podívám, cítím, že jsem se stala tak velkou, jako je můj Guru.“

„Jsem na tebe tak pyšný, Nikol. Teď Mi řekni, chceš být vždy tak dobrá a velká, jako je tvůj Guru?“

„Ano, ano, prosím, řekni mi, jak mohu být vždy tak dobrá a velká, jako je můj Guru?“

„Zkus každý den, když medituješ před fotografií svého Gurua, cítit, že si tvůj Guru se Mnou o tobě neustále povídá.“

„Bože, to je hrozně jednoduché. Ode dneška budu cítit, že si s Tebou můj Guru o mě neustále povídá.“

„Pak ti mohu s jistotou říci, že můžeš být tak dobrá a velká, jako je tvůj Guru.“

„Ó Bože, děkuji Ti, děkuji Ti.“

Petrův rozhovor s Bohem

„Bože, mám už dost svého otce a matky. Je mi teprve sedm. Víš, že jsem teprve dítě. Má matka mi říká, že musím svůj pokoj udržovat čistý a uklizený. Můj otec mi říká, že se každý den musím sprchovat. A ty víš, Bože, že moje matka používá to největší slovo ze slovníku. Používá slovo ,neposkvrněný‘. Bože, víš, co toto hloupé slovo znamená?“

„Myslím, že ano.“

„Tak mi řekni, co znamená.“

„Znamená beze skvrn.“

„Aha, chápu. Děkuji Ti, Bože. Hm, zapomněl jsem se Tě, Bože, zeptat, jestli mají rodiče pravdu, když mě nutí každý den se sprchovat a udržovat pokoj čistý a uklizený.“

„Ano, mají pravdu.“

„Vidím, že Ty taky nejsi dobrý. Ty, můj otec i matka jste všichni stejní. Řekni mi, sprchoval se můj otec každý den, když byl malý chlapec? Uklízela si moje matka pokoj, když byla malá holčička?“

„Ne, když jim bylo tolik co tobě, tvůj otec se nesprchoval každý den a tvá matka si denně neuklízela pokoj.“

„Tak proč to všechno chtějí po mně. To není spravedlivé.“

„Víš, proto jsem tvého otce a matku neměl dlouho rád. Začal jsem je mít rád, až když se začali každý den sprchovat a uklízet si svůj pokoj.“

„Ale já chci, abys mě měl rád hned od začátku, Bože.“

„Nebudu tě mít jen rád, ale budu tě milovat, pokud se budeš každý den sprchovat a nechávat svůj pokoj čistý a uklizený. Víc než to, budu na tebe pyšný.“

„Děkuji Ti, děkuji Ti, děkuji Ti, Bože.“

Markův rozhovor s Bohem

„Bože, mám skutečný problém. Moje matka mi říká, že se musím víc modlit. Můj otec mi říká, že doba, kterou trávím v modlitbách k Tobě, úplně stačí. Bože, kdo má pravdu, moje matka, nebo můj otec? Nebo se oba dva mýlí?“

„Čím více se modlíš, tím více Mě těšíš. Tvůj otec se tedy mýlí. Na druhou stranu, pokud se modlíš a ve tvé modlitbě není tvé srdce, pak jen plýtváš časem. Tvoje matka se tedy mýlí, pokud trvá na tom, aby ses modlil, když ve své modlitbě necítíš nic upřímného. Dám ti novou modlitbu. Tato modlitba ti dá vše, co chceš: ,Bože, modlím se k Tobě, abys mě učinil svým nejsladším a nejdražším dítětem. Modlím se k Tobě, abys mě učinil tak laskavým, jako jsi Ty. Modlím se k Tobě, abys mě přiměl poslouchat Tě každý den. Modlím se k Tobě, abys mě přiměl vždy na Tebe myslet. Modlím se k Tobě, abys mi dal schopnost těšit Tě každý den, každou hodinu, každou minutu a každou vteřinu.‘“

„Bože, to je báječná modlitba. Mohu dodat několik slov?“

„Určitě můžeš, rozhodně!“

„Bože, přál bych si dodat tohle: ,Miluji Tě, Bože. Uctívám Tě, Bože. Klaním se Ti, Bože.‘“

„Amen. Úžasné, úžasné!“

„Bože, děkuji miliónkrát. Určitě budu každý den říkat tuto modlitbu, kterou jsi mi dal.“

Štěpánův rozhovor s Bohem

„Bože, můj děda mi vždy říká, že nesmím nikdy lhát. Ale, víš, Bože, on mi lhal mnohokrát.“

„Jaké lži ti říkal?“

„Lež číslo jedna: řekl mi, že jsi mnohem starší než on. Lež číslo dvě: řekl mi, že abys viděl, nepotřebuješ oči jako my. Lež číslo tři: řekl mi, že abys slyšel, nepotřebuješ uši jako my. Lež číslo čtyři: řekl mi, že nepotřebuješ ústa, abys mohl mluvit.

Stojíš přímo přede mnou. Vidím, že máš dvě oči, dvě uši a ústa jako já, a vidím také, že jsi velmi mladý a krásný. Nejsi ani tak starý jako můj otec. Jak mi může děda říkat, že jsi starší než on?“

„Mé dítě, máš pravdu. Tvůj dědeček má také pravdu. On mě zná z knih. Ty Mě znáš, protože jsi Mě viděl tváří v tvář. Tvůj dědeček Mě považuje za představu. Ty Mě vidíš jako milujícího Přítele a jako živoucí Pravdu.“

Burnetův rozhovor s Bohem

„Bože, jsem trochu popletený. Moje babička říká, že jsi v mém srdci. Moje matka říká, že jsi v mých očích. Můj otec říká, že jsi okolo mě. Kdo má pravdu, Bože?“

„Všichni mají pravdu.“

„To není možné, Bože! Jak může mít každý pravdu? Prosím, řekni mi upřímně, kdo má pravdu?“

„Říkám ti na rovinu, mé dítě, tvá babička má pravdu, tvá matka má pravdu, tvůj otec má pravdu.“

„Jak to?“

„Žiji ve tvém srdci. Proto jsi tak oduševnělý. Žiji ve tvých očích. Proto vypadáš duchovně krásně. Žiji okolo tebe. Proto jsi vždy tak opatrný.“

„Bože, zasloužíš si mé poděkování.“

„Já si tvé poděkování nezasloužím. To tvá babička, tvá matka a tvůj otec si zaslouží tvé poděkování. Jdi a poděkuj jim.“

„Půjdu. Bože, než od Tebe odejdu, rád bych Ti řekl jednu věc. Protože jsi ke mně byl vždy velmi laskavý, zasloužíš si mé zvláštní poděkování. Moje babička, matka a otec ode mě dostanou obyčejné poděkování.“

Bůh se usmívá a pláče radostí.

Ramanův rozhovor s Bohem

„Bože, rád bych Ti něco řekl. Před dvěma a půl tisíci lety žil na zemi velmi, velmi veliký duchovní Mistr. Jmenoval se Buddha. Myslím, že jsi jeho jméno slyšel. Můj otec je duchovní člověk. Následuje Buddhovu cestu.“

„Řekni mi, prosím, jakou cestu následuje tvoje matka?“

„Bože, moje matka následuje mnoho cest. Následuje cestu Buddhy, Krišny, Rámakrišny, Ramana Mahárišiho a občas cestu Sri Chinmoye. Mimochodem, Bože, to všechno jsou dobří a velcí duchovní Mistři. Mají spoustu, spoustu žáků a následovníků. Bože, jsem teď vážně v těžké situaci. Nevím, kterou cestu bych měl následovat. Budu-li následovat cestu svého otce, cestu zenu, otec bude velmi potěšen. A budu-li následovat cestu své matky, to jest mnoho cest najednou, potěším matku.“

„Přál bych si, abys následoval Mou Cestu.“

„Jaká je Tvoje Cesta, Bože?“

„Každý den se modli a medituj. Brzy ti dám vědět, jaká je Moje cesta.“

„Bože, děkuji Ti z hloubky svého srdce.“

Garyho rozhovor s Bohem

„Bože, rád bych Ti řekl tajemství. Slib mi, že to nikomu neřekneš.“

„Ano, Gary, slibuji ti, že nikomu o tvém tajemství neřeknu ani slovo.“

„Určitě? Dodržíš svůj slib?“

„Spolehni se.“

„Bože, můj Guru mi řekl, že jsem byl v minulém životě otcem svého dědečka, proto se máme s dědečkem tak rádi. Bože, můžeš mi říct, stejně jako můj Guru, kdo jsem byl v minulém životě?“

„Tvůj Guru už ti to řekl. Protože ti teď musím říct totéž, nedostane se mi od tebe žádného uznání.

Chci tě překvapit tím, že ti řeknu něco o tvé budoucnosti. Chci ti říct, že se staneš velmi dobrým přítelem svého Gurua. On bude tvým nejlepším přítelem na zemi.“

„Bude mým nejlepším přítelem?“

„Ano, bude.“

„Bože, řekl jsi mi tak krásnou věc. Děkuji ti ne jednou, ale stokrát.“

Aaronův rozhovor s Bohem

„Bože, poprosil jsi mě, abych rozdal své hračky ostatním. Rozdávám lidem nejen hračky, ale také spoustu dalších věcí. A oni si ty věci ode mě rádi berou. Neřeknou mi ale ani jediné ,Děkuji.‘“

„Mé dítě, je mi tak líto, že to slyším. Nedělej si starosti, já jim vyhubuji. Já ti ale děkuji dvakrát denně.“

„Kdy, Bože? Prosím, řekni mi, kdy mi děkuješ.“

„Děkuji ti v tichu prostřednictvím tvého otce, když se na něj večer před spaním usmíváš tím nejkrásnějším úsměvem. Děkuji ti v tichu prostřednictvím tvé matky, když se na ni usmíváš tím nejkrásnějším úsměvem, než brzy ráno vstaneš z postele.“

Markův rozhovor s Bohem

„Bože, nemám rád tenhle ošklivý život. Chinmoy říká, že jsem byl před mnoha a mnoha lety velmi silná kočka. Řekl mi také, že před tím, než jsem byl kočka, jsem byl želva. Bože, i v tomto životě mám velmi rád kočky a želvy. Upřímně řečeno, skutečně a opravdu mám rád želvy. Chinmoy mi také řekl, že želva znamená ,nesmrtelnost‘. Chci být nesmrtelný jako želvy. Bože, Ty asi neznáš význam nesmrtelnosti. Koneckonců je to velmi velké slovo. Znamená to život, který trvá navěky.“

„Vidím, že jsem se dnes od tebe dozvěděl něco nového, Marku. Děkuji ti.“

„Bože, mohu se vrátit ke svému želvímu životu?“

„Ne, nemůžeš. To ti nedovolím. Ve skutečnosti to, co chceš a potřebuješ, je nesmrtelný život, který tě potěší nejvíce, a proto se ke Mně musíš modlit a musíš poslouchat Chinmoye.“

Ludvíkův rozhovor s Bohem

„Bože, má matka mi řekla, abych si na nikoho nestěžoval. Ale je mi líto, musím. Víš, Bože, máma mi hodně často hubuje a sestra mě skoro každý den bije. Jsem si jistý, že nedělají správnou věc. Co na to říkáš, Bože?“

„Řekni své sestře a své matce, aby si se Mnou promluvily, než tě budou bít nebo ti hubovat.“

„Ano, ano, to udělám. To znamená, že mě sestra už nikdy nebude bít. Ani má matka mi nebude moci hubovat.“

„Mé dítě, není to úplně tak. Řeknu ti své tajemství. Když Mě požádají o svolení, aby tě mohly udeřit nebo ti vyhubovat, nejprve se podívám, zda si to zasloužíš, nebo ne. Pokud si to nezasloužíš, velmi jim vyhubuji. Pokud si ale jejich hubování a bití zasloužíš, dám ti dostatek síly a veselosti k tomu, abys snědl plody svých špatných činů. Chci, abys byl milý, dobrý, dokonalý a božský.“

„Bože, budu. Děkuju a děkuju, Bože.“

Jhardinův rozhovor s Bohem

„Bože, nemám rád našeho Gurua.“

„Proč ho nemáš rád, Jhardine?“

„Nemám ho rád, protože on nemá rád mě.“

„Koho má rád?“

„Má rád mou mladší sestru, Taru.“

„Kolik je tvé sestře let?“

„Jsou jí dva roky.“

„Kolik je tobě?“

„Mně je pět. V každém případě nemám rád našeho Gurua. Víš proč? Nesnáším ho, protože má velmi rád Jayanti.“

„Kolik let je Jayanti?“

„Myslím, že jsou jí čtyři měsíce.“

„Jhardine, žárlíš na tyto dvě holčičky, které jsou mnohem mladší než ty. Tví rodiče, kteří jsou mnohem starší než ty, na tebe nežárlí. Když se na tebe tvůj Guru usmívá a usmívá, ani se na něj nepodíváš. Nedíváš se na obrázek svého Gurua s láskou a radostí, zatímco Jayanti a Tara získají tolik radosti, když se podívají na obrázek svého Gurua. Jestliže chceš od svého Gurua získat lásku a radost, dívej se na jeho fotografii s veškerou láskou a radostí.“

„Bože, udělám to.“

„Pak ucítíš, že tě má Guru rád a miluje tě.“

Verončin rozhovor s Bohem

„Bože, je mi teprve pět měsíců. Jsem nejmladší žákyní Gurua. Dal mi to nejhezčí indické ­jméno.“

„Jaké je tvé indické jméno?“

„Mé indické jméno je Vani. Znamená to poselství, božské poselství.“

„Aha, děkuji.“

„Bože, mám problém.“

„Jaký máš problém, Veroniko?“

„Můj problém je, že když vidím svého Gurua, začnu hořce plakat. Víš, Bože, mám tak ráda jeho fotografii. Miluji jeho fotografii mnohem víc, než miluji jeho. Můžeš mi, Bože, říct, proč to tak je?“

„Veroniko, každý den se díváš na Guruovu fotografii s takovou radostí a láskou, zatímco fyzicky Gurua vidíš a budeš vidět jen zřídka. Přirozeně miluješ jeho obrázek víc než jeho.“

„Bože, opravdu jsi vyřešil můj problém. Děkuji.“

Bůh se na Veroniku usmívá svým nanejvýš milujícím Úsměvem.

Karlův rozhovor s Bohem

„Bože, mám vážný problém. Prosím, pomoz mi. Víš, má matka a otec se zbláznili. Mají indického Gurua. Nejdříve Ti řeknu, co ,Guru‘ znamená. Znamená to ,duchovní učitel‘. Rodiče velmi často chodí do jeho domu. Musím říct, že je to milý pán. Chci Ti ale říct, že rodiče chtějí, abych dostal od jejich Gurua indické jméno. Říkám jim: ,Co je špatného na mém jménu?‘ Bože, nelíbí se Ti mé jméno?“

„Jistěže líbí.“

„Tak proč mi rodiče říkají, že potřebuji jiné jméno, hloupé indické jméno?“

„Máš pravdu. A teď se tě zeptám na jednu věc. Kdybych měl pro tebe dvě zralá, lahodná manga, měl bys zájem o obě manga, nebo by ses spokojil jen s jedním?“

„Bože, myslíš, že jsem hlupák? Hned bych chňapl po obou.“

„Právě tak je to i s tvým jménem. Budeš-li mít dvě jména místo jednoho, bude tě to více těšit.“

„Ó, Bože, zapomněl jsem ti říct, že indické jméno mého otce je Rámakrišna a indické jméno mé matky je Párvatí. Onehdy mi otec řekl, že jeho jméno znamená dva bohy. Ráma je jeden bůh a Krišna druhý. Řekl jsem mu, že nemá pravdu. Může být jen jeden Bůh. Farář v kostele nás to tak učil. Můj otec věděl, že udělal chybu, a mlčel. To stejné se stalo i s matkou. Onehdy mi matka řekla, že její jméno, Párvatí, je jméno bohyně. Ihned jsem jí řekl, že nemá pravdu. Jedinou bohyní je Panna Marie. Tak to vždycky říká otec v kostele. Moje matka věděla, že udělala chybu, a tak mlčela stejně jako otec.“

„Co ti ještě říká pan farář v kostele?“

„Řekl mi něco velmi důležitého. Řekl, že jen Bůh ví všechno. Bože, říkám Ti, že je to milý farář. Řekl mi, že on sám neví všechno, ale říká, že Bůh ví všechno.“

„Ty víš, že já jsem ten Bůh. Chci ti říct, že tví rodiče se nemýlili. Řekli ti pravdu. Existuje tolik bohů a bohyň, kolik je na světě mužů a žen.“

„To znamená, že farář v kostele se naprosto mýlil.“

„Ne, nemýlil se úplně. Vysvětlím ti to. Podívej se na ten strom. Má tisíce listů. Když se díváš na nespočetné listy, víš, že je to strom. Stejně tak když se díváš jen na kmen stromu, také můžeš říct, že je to strom. Takže vidíš, že Bůh je jedním a ve stejný okamžik je mnohým. Stejně je to s Bohyní. Je jednou a ve stejný okamžik je mnohými.“

„Bože, děkuji Ti mnohokrát. Řeknu rodičům vše, co jsi mi právě teď řekl. Jsem si jist, že neví o bozích a bohyních nic. Teď mi, Bože, než odejdeš, řekni ještě něco. Je nutné, abych měl indické jméno?“

„Ano, měl bys a musíš. Řekni indickému Guruovi svých rodičů, že jsem ti dal indické jméno. Je to Ranajit. Znamená to Vítěz bitvy. Toto jméno ti zaručí vítězství na vnitřním bojišti tvého života, tak jako Karel ti dává vítězství na vnějším poli života.“

„Bože, jaké věci musím přemoci na vnitřním bojišti života?“

„Ve svém vnitřním životě máš mnoho nepřátel. Mezi nimi je neobyčejně nebezpečný strach a pochyby. Když je porazíš, velice Mě potěšíš a Já na tebe budu hluboce pyšný.“

„Slibuji, že to udělám. Děkuji Ti, Bože.“