Dětské srdce a dětské sny

Dětská sladká naděje

Dětská sladká naděje
a Boží okamžitý úspěch
se vždy nacházejí společně
v krásné zahradě dokonalosti a uspokojení.

Boží stvoření je jako lotos nebo růže. Každý okvětní plátek je svým způsobem jedinečný. Dítě je obzvlášť významnou částí Božího stvoření, neboť prostřednictvím každého dítěte Bůh sní a projevuje Sám Sebe nevídaným způsobem. Každé dítě přináší od Boha nové, do té doby neznámé poselství. Pokud ho svět přijme, přirozeně získá nové světlo, novou sílu, novou radost a novou lásku.

Na dnešním dítěti závisí zítřejší budoucnost. Mluvíme o dokonalosti, avšak tato dokonalost, o které mluvíme, přijde jedině od dětí — z dětského srdce a dětských snů. Staré stvoření se musí odevzdat novému. Staré stvoření znamená život, který nechce vidět pravdu, nechce přijmout pravdu nebo nechce naplnit pravdu. Kdo chce vidět, přijmout a naplnit pravdu? Dítě. Jen dítě dokáže cítit, že každý den je nové svítání. Jen dítě má každý den inspiraci běžet, něco dělat, něco světu dát.

Význam dítěte

Je to dítě, ne starý člověk, kdo dělá v životě pokrok. Staří lidé se nezajímají o pokrok. Pouhé roky ale nedělají člověka starým. Šedesátník nebo sedmdesátník může mít nadšení, vnitřní radost a inspiraci dítěte. Na druhou stranu budou sedmnáctiletí, osmnáctiletí nebo devatenáctiletí, kteří nemají žádnou aspiraci, inspiraci, dynamiku. Pokud devatenáctiletý mladík nedokáže ze světa nic získat nebo světu něco nabídnout, pokud se o svět nezajímá a cítí, že od světa nic nepotřebuje, potom je mu na duchu devadesát devět let. Na druhou stranu, pokud se chce někdo devadesátiletý naučit vnitřní jazyk — jazyk božské lásky, jazyk božského míru, jazyk božské moudrosti, jazyk božského světla — potom je na duchu dítětem. V duchovním životě nás nezajímají pozemské roky, ale vnitřní dychtivost každého něco dělat a něčím se stát — stát se dítětem Boha.

Jestliže se opravdu chcete stát dítětem, pak musíte cítit, že stále existuje něco, co se můžete naučit, a že Bůh je zde, aby vás učil. V duchovním životě se od svého božského Otce něco učíte každý den, každou hodinu, každou minutu, každou vteřinu. Máte-li neustále pocit, že se ve vnitřním světě učíte, potom není konce Boží božskosti, kterou můžete získat a které můžete dosáhnout.

Dětské srdce

Dítě žije v srdci, proto vždy cítí, že se o něj matka nebo otec postarají. Neustále cítí, že je tu ochrana, je tu vedení, je tu pomoc. Proto má ve svém životě přirozeně důvěru. Protože je vždy v srdci, cítí, že neexistuje potřeba, kterou by jeho rodiče nedokázali uspokojit. Kdyby žilo v mysli, okamžitě by si pomyslelo: „Ó, tohle můj otec možná nedokáže, moje matka tam možná nebude, aby mi pomohla.“ Potom by se začalo bát, pochybovat a být úzkostlivé. Avšak dítě nežije v mysli. Stejně tak vy, jestliže chcete mít dětského ducha bez ohledu na to, kolik je vám let, musíte cítit, že existuje Někdo s nekonečně větším Světlem Moudrosti, kdo na vás neustále myslí, vede vás a ochraňuje vás, a tato Osoba je Bůh.

Ten, kdo se zajímá více o rozum než o srdce, ten, kdo se zajímá více o vnější úspěch než o vnitřní dosažení, ten, kdo se zajímá více o společnost okolo sebe než o Boha uvnitř sebe, se nikdy nemůže chovat jako dítě. Pravé dítě žije neustále v srdci, zatímco dospělý žije neustále v mysli. V mysli není žádná láska. Skutečnou lásku je možné najít jen v květinovém srdci. Květinové srdce se neustále snaží, aby byli ostatní šťastní. Bůh má květinové srdce dítěte, proto se neustále snaží nás učinit šťastnými. Dětské květinové srdce je božské srdce. Když zůstáváme ve vnějším světě, vidíme děti jako obyčejné lidské bytosti. Ponoříme-li se ale dovnitř, okamžitě vidíme, že děti ztělesňují všechny božské vlastnosti Boha. Tehdy pohlížíme na děti jako na opravdové zázraky — jako na božské nástroje, jako na květiny Boha.

Obzvlášť rodiče se musí na své děti dívat tímto způsobem. Budou-li rodiče cítit, že jejich děti jsou květiny Boha, potom to děti díky nim začnou nejen cítit, ale také do toho vrostou. Jsou to právě rodiče, kdo musí ve svých dětech od samého začátku vidět božskost a dokázat, aby ji v sobě viděly i děti. To je nejvyšší úloha rodičů. Nestačí, aby rodiče děti živili a šatili a posílali je do školy. Ne, rodiče musí převzít zodpovědnost za to, že rozvinou božské vlastnosti svých dětí.

Ke všem dětem se může a musí přistupovat duchovně. Je nekonečně snadnější přistupovat k dětem duchovně než přistupovat k nim jakýmkoliv jiným způsobem. Neboť děti nejsou nic jiného než čerstvé a krásné květiny připravené k tomu, aby byly položeny na oltář Boha Pravdy, Boha Světla a Boha Blaženosti.

Vidí děti více krásy než dospělí?

Sri Chinmoy: Ano, děti vždy vidí více krásy než dospělí, protože děti zůstávají více v srdci a v duši. Díky své nesmírné vnitřní čistotě vidí dokonce i v temnotě krásu a světlo. Když je mysl rozvinutá, tato nebožská mysl se okamžitě snaží vidět nečistotu dokonce i ve světle, dokonce i v moudrosti, dokonce i v něčem progresivním. Lidská mysl získává uspokojení jen tím, že vidí špatnost. Dítě však mysl nepoužívá. Považuje všechno za své zcela vlastní, a tak vidí krásu v každém a ve všem. Cítí, že neexistuje nic naprosto nebožského, což je naprostá pravda.

Jak můžeme naplnit srdce a duši dětí světa?

Sri Chinmoy: Srdce a duši dětí světa můžeme naplnit jen tak, že se staneme srdcem a duší dětí světa. Co to znamená? V každém okamžiku si musíme pěstovat dychtivost učit se věci, které jsou osvěcující a naplňující. V každém okamžiku musíme mít nadšení a dychtivost dozvědět se více o pravdě, více o světle, více o blaženosti. To, co nám dá dětské srdce a dětskou duši, je naše dychtivost učit se. A jedině tím, že budeme mít dětské srdce a dětskou duši, můžeme naplnit srdce a duši dětí světa.

Vaše role rodiče

Bůh se sklání

Tak jako se sklání matka,
aby svému dítěti podala ovoce,
stejně tak se sklání Bůh Nekonečný,
aby podal Sám Sebe
tomu konečnému.

Posvátným a božským smyslem rodiny je pomoci každému členovi rodiny objevit jeho vlastní pravou skutečnost. Pokud v sobě člověk neobjeví pravou skutečnost, potom popírá slib, který dal Bohu. Jaký je to slib? Kdysi, když byl ve světě duše, slíbil, že na zemi uskuteční, odhalí a projeví Boha. Aby tento slib splnil, vybral si, že se narodí v určité rodině, a ne v miliónech dalších rodin na zemi. Právě v této rodině dochází k fyzickému a duchovnímu vývoji v tvárných letech dítěte.

Když jste požehnáni dítětem, vnášíte do svého života hmatatelnou část božskosti shůry. V tu chvíli skládá vaše duše další slavnostní slib Bohu: že ze svého dítěte uděláte dokonalý nástroj Boha. Buď budete schopni svému dítěti pomoci sami, nebo si vezmete na pomoc nějakou další lidskou bytost. Takový je slib vaší duše.

Američtí rodiče si často pletou nedostatek kázně s láskou a zájmem. Pokud jde o hlubokou lásku a zájem, to nedávají. A pokud jde o přísnou duchovní kázeň, vnitřní kázeň, tu svým dětem už vůbec nedávají. Jejich děti nejsou správně utvářeny pomocí vnitřní nebo vnější kázně. Neučí je správně ani na duchovní úrovni, ani na fyzické a mentální úrovni.

Svoboda a kázeň

Zde na Západě existuje určitý druh svobody, kterou neschvaluji. Rodiče někdy jednají s falešnou skromností, když říkají, že neví, co je pro jejich děti nejlepší. A tak dávají svým dětem svobodu, aby samy objevily, co je nejlepší. Pravda, ve srovnání s duchovním Mistrem nebo jogínem možná nevíte nic. Ve srovnání se svými dětmi toho ale víte mnohem víc. Udělali jste v životě mnoho chyb a děláním chyb jste do určité míry zjistili, co je dobré a co špatné. Pokud své děti opravdu milujete, dovolíte jim, aby měly z vašich zkušeností užitek.

Každý den byste se měli modlit k Bohu a meditovat na Boha, aby vás osvítil, tak abyste nesvedli své děti na špatnou cestu. A toto osvícení, které získáte, musíte nabídnout svým dětem. V tvárných dětských letech by tedy rodiče měli vždy říkat svým dětem, co je pro ně nejlepší.

Nejsou-li děti správně formovány, když jsou v útlém věku, pak když vyrostou, mohou brát drogy a dělat mnoho nebožských věcí. V tu dobu mohou rodiče tvrdit: „Neučil jsem je dělat takové věci.“ Rodiče jim ale bohužel dali špatný druh svobody. Místo, aby děti naučili svým vlastním ideálům, nechali je, aby se rozhodly samy.

Když máte dítě, dáváte mu mléko, protože víte, že je výživné. Neřeknete: „Ať pije mléko nebo vodu, cokoliv má radši, a až vyroste, uvědomí si, že mléko je pro něj lepší.“ Do té doby možná onemocní, nebo dokonce zemře. Takže přinutíte dítě, aby pilo mléko, dokud mu není deset nebo dvanáct let a potom, pokud nemá mléko rádo, necháte ho, ať pije něco jiného.

Podobné je to na duchovní úrovni — rodiče často nekrmí duše svých dětí. Říkají, že neví, jakou cestu budou jejich děti chtít, jakou církev potřebují nebo jaký druh modlitby je pro ně nejlepší, a tak je neučí nic. Ale vše, co cítíte, že je nejlepší pro váš vlastní vnitřní život, byste také měli cítit, že je dobré pro vaše děti. Děti duchovně zemřou, jestliže jim nebudete dávat vnitřní potravu. Nic jim nevnucujete; dáváte jim potravu. Nemusí mít právě tohle jídlo rády, ale jíst musí, jinak zemřou. Potom, až vyrostou, budou mít svobodu jíst to, co si vyberou.

Vidím tady tisíce dětí, které nebyly ve jménu svobody svými rodiči správně vedeny. Svoboda je dostupná, ale kdo si může skutečně užívat svobodu? Ten, kdo naslouchá příkazům své vnitřní bytosti a poslouchá vnitřní zákon. Užíváte si svobodu na vnější úrovni právě proto, že posloucháte vyšší autoritu, kterou je vaše vlastní vyšší já. Když neposloucháte své vyšší já, v tu chvíli jste zcela omezení a spoutaní.

Rodiče by měli cítit, že mají více moudrosti a zkušeností než jejich děti, a proto jsou tímto vyšším já svých dětí. Jsou nedílnou součástí jejich existence, ale více si uvědomují, proto jsou schopni své děti vést. Ty samé děti jednoho dne vyrostou a budou v postavení vést a vychovávat své vlastní děti. Pokud ale děti dostanou svobodu dříve, než mají určitou vnitřní moudrost, není taková svoboda dobrá.

Materiální bohatství a láska

V Americe si rodiče vždy myslí, že svým dětem musí dávat materiální věci. Pokud jde ale o lásku, tu většina amerických rodičů svým dětem nedává. Poskytují pohodlný život. Mezi pohodlným životem a životem lásky je ale veliký rozdíl. Srdce a duši dítěte peníze nezajímají. V hloubce svého srdce se dítě zajímá jen o matčino srdce, o otcovo srdce. Jestliže dítě dostane lásku od svých rodičů, potom je svými rodiči navěky a božsky spoutáno a ono stejným způsobem spoutá své rodiče.

Láska musí být dávána bezvýhradně, ne s pocitem vnitřního obchodování. Pokud si rodiče myslí, že budou milovat své čtyřleté dítě proto, aby jim zajistilo materiální pohodlí, až mu bude dvacet pět let, je to absurdní. Bůh nás neustále skrápí svými nejvybranějšími Požehnáními. Nikdy se nezajímá o naši vděčnost. Zajímá se jen o své dávání. Když dává, je šťastný. V tomto světě přichází štěstí jen z dávání. Matka a otec by tedy měli dávat svým dětem všechno bezpodmínečně a za svoji lásku by neměli očekávat nic na oplátku. Je pravda, že když budou rodiče neustále vlévat do svých dětí lásku, nakonec jim děti budou vděčné. Avšak opravdoví rodiče se nezajímají o vděčnost, zajímá je jen to, že milují své děti. Dokonce i když jim děti nebudou vděčné, alespoň jedna osoba jim nikdy nezůstane nevděčná za to, co pro děti udělali, a tou osobou je Bůh. Bude se snažit potěšit rodiče svým vlastním božským způsobem.

Mateřská láska

Slovník obsahuje tisíce a milióny slov, ale bez sebemenšího zaváhání bych rád řekl, že co se týče sladkosti, lásky, důvěrnosti, blízkosti a jednoty, slovu „matka“ se nic nevyrovná. Žádné jiné slovo nemá takový význam jako slovo „matka“. Matka je náklonností, matka je láskou, matka je zájmem, matka je blízkostí, matka je neoddělitelnou jednotou s dítětem. Dítě je v životě matky bezpochyby tou nejdražší živoucí bytostí. A stejný zážitek se musí vždy objevovat v srdci dítěte — matka je vším. Matka je pro dítě sladká, sladší, nejsladší. Dítě je pro matku sladší než nejsladší.

Matka dává a dává svému dítěti jednoduše proto, že ho miluje. Má-li to štěstí, až dítě vyroste, vrátí jí to. Velice často však dítě její nabízení neopětuje. Má svůj vlastní život. Ale jak matka dává, Bůh jí žehná. Světlo, náklonnost a další božské vlastnosti, které dává svému dítěti, jsou samy o sobě požehnáním.

V mateřské lásce vidíme, jak se božskost vyjadřuje různými význačnými způsoby. První věcí, které si všimneme v mateřské lásce, je nejčistší zájem, a druhou věcí, které si všimneme, je nekonečná trpělivost. V otcovské lásce tento druh nekonečné trpělivosti nenajdeme; najdeme v ní moudrost a další věci. V mateřské lásce ale najdeme vedle moudrosti i nekonečnou trpělivost. Matka je připravená počkat na dítě, až vyroste a všechno se naučí. Otec je do určité míry netrpělivý. Otec dítě posuzuje podle svého vlastního světla, míru, moudrosti a poznání, zatímco matka dítě posuzuje podle jeho vlastních schopností.

Láska, kterou dítě dostává od své matky, je plodnější než láska, kterou dostává od svého otce. Co se týče vnitřní blízkosti, je to mateřská láska, která je úspěšnější. Když cítíme něco rozlehlého, okamžitě je to láska našeho otce, která vychází do popředí. Když ale cítíme intenzitu dvou srdcí, okamžitě pomyslíme na lásku mezi matkou a dítětem.

Dítě ví, že matka záměrně neudělá nic, co by mu ublížilo. Dítě věří, že dokonce ani nevědomě neudělá nic špatného. Takovou bezvýhradnou víru má dítě v matku. Cítí, že kdyby měl někdo jed, matka sama by jed vypila, aby ho zachránila. Takovou víru uvidíme v dítěti jen do té doby, než se rozvine jeho mysl. Jakmile začne přibližně ve třinácti jeho mysl pracovat, v tu chvíli je sladká blízkost mezi matkou a dítětem rozbita, protože mysl má svůj vlastní způsob pochybování a podezírání.

Vidět Boha ve svém dítěti

Jako rodiče byste měli cítit, že vaše děti jsou vám drahé právě proto, že je uvnitř nich Bůh. Stejně tak byste měli cítit, že i vy jste drazí svým dětem, protože uvnitř vás je Bůh. Když svým dětem něco říkáte a snažíte se usměrnit jejich život, musíte v nich cítit přítomnost živoucího Boha. Abyste cítili přítomnost Boha ve svých dětech, musíte cítit Jeho přítomnost nejdříve sami v sobě. Potom je snadné vidět přítomnost Boha v druhých. Udržíte-li si v sobě svou vlastní božskost, pak nehledě na to, koho uvidíte, ten člověk bude promítnutím vaší vlastní božskosti.

Většina lidí v sobě bohužel necítí přítomnost Boha, natož aby ji cítili ve svých dětech. Považují děti za své vlastnictví a cítí, že mají naprosté právo tvarovat je a vést je podle své libovůle. Dokážete-li však cítit, že milujete své děti právě proto, že je uvnitř nich Bůh, potom od vás k dětem bude spontánně plynout proud božské lásky. V tu chvíli budou vaše děti cítit, že nabízíte něco zvláštního.

Samozřejmě, když se dítě usmívá, opravdu v něm vidíte přítomnost Boha. Ale ve chvíli, kdy křičí a udělá několik nebožských věcí, vidíte v něm v tu chvíli Boha? Ne, prostě řeknete: „To je můj osud. Takového Boha nechci.“ V jednu chvíli uvidíte něco božského a v dalším okamžiku spatříte jen nedokonalost a řeknete, že tam Bůh není.

Z duchovního pohledu je ale velmi důležité vidět ve svých dětech Boha. Když mluvíte se svými dětmi, musíte cítit, že nabízíte lásku Vnitřnímu kormidelníkovi, který se nachází v jejich nitru. Když jim dáváte moudrost, musíte cítit, že mezi vámi a vašimi dětmi se nachází někdo jako most, a to je Bůh. Milujete své nejbližší právě proto, že se ve vašem nitru i v jejich nitru nachází Bůh — věčná láska. Projevujete jim soucit, protože se uvnitř vás nachází věčně soucitný Zdroj.

Ve všech svých činech tedy musíte cítit, že Nejvyššímu ve svých dětech nabízíte své oduševnělé světlo služby. Než dáte svým dětem najíst, myslete na Nejvyššího. Zatímco jim dáváte jídlo, říkejte Nejvyššímu: „Ó Nejvyšší, dávám toto jídlo Tobě.“ Potom pokaždé, když uděláte něco pro své děti, požádejte vnitřně Nejvyššího, aby udělal totéž pro vás. Když krmíte své děti, řekněte Nejvyššímu: „Ty mě také prosím nakrm, jelikož jsem tvé dítě.“ V tu chvíli vás Nejvyšší určitě duchovně nasytí. Poté, co děti nakrmíte, když jsou docela šťastné a klidné, modlete se k Nejvyššímu, aby vás nakrmil ještě jednou. I když budete děti krmit jen jednou, Nejvyšší vás tak bude krmit třikrát. Proč vás krmí? Protože pláčete po Jeho vnitřním jídle.

Nejvyšší by měl ve vašem životě stát vždy na prvním místě. Když se na vás vaše dítě usměje, neciťte, že jste dosáhli všeho. Místo toho ciťte, že jste sami dítětem Nejvyššího a když On se na vás usměje, když Jeho potěšíte, jedině tehdy získáte tu největší radost. Když dostanete něco od Nejvyššího, musíte cítit, že to je to jediné, co potřebujete. Jakmile to dostanete, můžete to dát svým dětem, svému manželovi, svým blízkým a milým. Všechno, co chcete získat, zkuste získat od Nejvyššího a potom to dejte svým blízkým. Budete-li se snažit získat něco od svých dětí, jen spoutáte sami sebe.

K tomu, abyste získali přístup k Nejvyššímu a zvětšili svou schopnost přijímat věci, které vám nabízí, se musíte naučit koncentraci, meditaci a kontemplaci. Jako matka si snadno můžete na meditaci najít čas za předpokladu, že chcete dělat důležité věci jako první. Brzy ráno, než se vaše rodina probudí a vy budete muset vstoupit do hluku a shonu života, můžete Bohu nabídnout několik vteřin. Jestliže víte, že od vás děti budou v určitou hodinu vyžadovat jídlo a další věci, pak můžete snadno vstát o deset minut dřív. Pokud víte, že vám v šest hodin mohou způsobovat problémy, pak můžete vstát o půl šesté a meditovat potají, jako božský zloděj.

Je obrovský rozdíl mezi tím, když se modlíte a meditujete pro své děti a pak se staráte o jejich pozemské potřeby, a tím, když se jen staráte o jejich pozemské potřeby. Prosím neciťte, že se pořádně staráte o své děti, pokud uspokojujete jen jejich materiální potřeby. A nemyslete si prosím, že pokud se svými dětmi budete trávit hodiny a budete je těšit jejich vlastním způsobem, že budou duchovní. Jestliže chcete, aby se vaše děti staly duchovními, vy sami musíte být duchovní. Musíte se modlit a meditovat a musíte naučit své děti, jak se mají modlit a meditovat. Musíte své děti naučit vše, co je dobré. Pro rodinu je také lepší, aby v rámci možností meditovala společně. Tehdy vznikne pravý rodinný pocit. Tak jako společně jíte fyzické jídlo, tak také můžete společně jíst duchovní jídlo. Duchovním jídlem je modlitba a meditace.

Být duchovním vzorem

Děti cítí, že cokoliv dělají jejich rodiče, je vždy nejlepší, takže se často stanou stejnými jako oni. Pokud se rodičům něco líbí, líbí se to okamžitě i dětem. Mají-li rodiče nějaké dobré přátele, duchovní přátele, děti se s nimi okamžitě spřátelí. Děti se na začátku vždy snaží napodobovat své rodiče. Rodiče by se tedy měli před dětmi vždy chovat neobyčejně dobře. Budou-li se rodiče chovat nesprávně, děti to úplně zničí. Budou-li rodiče lhát nebo dělat špatné věci, děti se budou řídit jejich příkladem.

Pokud brzy ráno vstanete, abyste se se sepnutýma rukama modlili a meditovali, vaše dítě během toho může několik dní tvrdě spát. Brzy do něj ale vstoupí sladký pocit soutěžení. Jestliže může meditovat jeho otec nebo matka, proč to nedělá on? Dítě se pak posadí vedle vás a bude meditovat. Nejlepším příkladem je vlastní život otce nebo matky. Život rodiče je ideálem dítěte.

Můžete svým dětem poskytnout nejúčinnější duchovní pomoc jedině tak, že sami povedete božský život — to znamená ve skutcích, ne v kázání. Cokoliv říkáte svému dítěti, aby udělalo, musíte nejprve udělat vy sami. Možná řeknete svým dětem: „Vstaňte v sedm hodin a modlete se a meditujte,“ ale vy budete druhý den ráno spát. Stejně tak můžete svým dětem říct, aby nelhaly, ale vy sami budete lhát. Vše, co uděláte, budete ospravedlňovat: „Ó, touhle fází už jsem prošel, tyhle věci mě neovlivní.“ Musíte si však uvědomit, že vás to ovlivní a ovlivní to také vaše děti.

Když řeknete dětem, aby vstaly a meditovaly, a vy sami uděláte totéž, spontánně dostanou sílu navíc. Ale pokud totéž neuděláte, v tu chvíli polovina jejich síly zmizí. Jejich pozornost je okamžitě odvrácena. Pomyslí si: „Je-li to opravdu dobré, jak je možné, že to moje máma nedělá?“

Vždy se snažte jít svým dětem příkladem. Pokud děti požádáte, aby něco namalovaly, a vy začnete vařit, bude to chyba. V tu chvíli byste neměli vařit — měli byste jít s dětmi malovat. Dokonce i když si děti hrají s míčem a vy možná cítíte, že máte na práci důležité věci, to nejdůležitější, co máte dělat, je dělat dětem společnost. Ve vašem životě nemůže být nic důležitějšího. Pokud si opravdu přejete vidět jejich pokrok, dělejte takové věci, aby byly děti šťastné — ne tím, že budete shovívaví nebo že jim najednou dáte dvacet hraček, ale tak, že pro ně něco uděláte a vypěstujete v nich pocit, že jsou dobré a božské.

Když jste s nimi, říkejte jim: „Bůh tě miluje nejvíc. Jsi jeho vybrané dítě. Celý svět čeká na to, až uděláš něco božského.“ Tohle mám na mysli, když říkám, že máte dělat takové věci, aby byly děti šťastné. Abyste jim dali opravdové štěstí, nechte je pocítit, že je Bůh chce. Není to neupřímné lichocení. Když rodiče dítě chválí a vroucně milují, pak i když chválí vlastnosti, které nejsou v popředí, děti tyto vlastnosti získají.

Když se v Indii narodí slepé dítě, rodiče mu dají jméno „Ten s lotosovýma očima.“ Přirovnávají dítě ke kosmickým bohům. Lidé mohou říct, že je to hloupé, ale tito rodiče dělají správnou věc, když říkají, že se jejich dětem dostalo zvláštní milosti kosmických bohů. Vzývají přítomnost kosmických bohů. A tak když oceňujete, chválíte a milujete své děti, zkuste prosím cítit, že jim pomáháte rozvíjet vlastnosti, o kterých cítíte, že by u nich měly vyjít do popředí — přinášíte do popředí jejich spící vnitřní božskost.

Je vždy dobré inspirovat malé děti. K tomu, abyste je inspirovali, nemusíte namalovat veliký obraz nebo přečíst krásnou báseň. Ne! Řekněte jim jedno pěkné slovo a ony okamžitě získají inspiraci. Oduševněle se na ně usmějte nebo podívejte a ony ve vašem úsměvu okamžitě uvidí něco, co je inspiruje a co rozšíří jejich srdce.

Řeknete-li dítěti, že je hodné, vaše lidská mysl prohlásí, že jste jen zvětšili jeho ego.

Vaše srdce ale bude vědět, že se tím okamžitě rozšířilo srdce dítěte. Jeho srdce je jako poupě, které se potřebuje rozevřít. Z každého vašeho dobrého slova a z každého laskavého gesta bude lístek po lístku rozkvétat růže či lotos v srdci vašeho dítěte. Tímto způsobem můžete děti neustále inspirovat svým vlastním přístupem k božskosti.

Dokážete-li své dítě inspirovat láskou, ono inspiruje láskou někoho dalšího. Od jednoho se dostáváme k mnohým. Pouze tímto způsobem se může svět vyvíjet. Když přijde duchovní Mistr jako Ježíš, je jen jeden, ale inspiruje milióny a milióny. Nemůžeme snít o tom, že přeměníme lidstvo celé najednou. Je to pomalý proces. Ale začneme-li dětmi světa, tvář skutečnosti bude nakonec přeměněna božskou láskou.

Jaký přístup je při výchově dětí nejlepší?

Sri Chinmoy: Nejlepší přístup při výchově dětí je vedení, soucit, odpuštění a vědomá jednota.

Co je matčinou povinností při výchově dětí?

Sri Chinmoy: Matčinou povinností je naučit děti, jak se modlit, jak být prosté, upřímné a milující. To je několik věcí, které by matka měla považovat za svou svatou povinnost při výchově svých dětí.

Co je při výchově dětí otcovou zodpovědností?

Sri Chinmoy: Otcovou zodpovědností je dát dětem své poznání a moudrost a předat jim poselství rozlehlého světa. Malá rodina není všechno — existuje také velká rodina. Matka bude používat všechny své milující, důvěrné, laskavé vlastnosti. Otec bude dělat totéž, ale přinese dětem také poselství vnějšího světa. Díky matce bude rodina sladká, sladší, nejsladší a otec přiblíží dětem vnější svět. Pomůže jim pocítit, že existuje ještě jeden svět, který musí obsáhnout v tom malém světě, nebo že tento malý svět musí být nedílnou součástí toho velkého světa.

Jak by měli rodiče spolupracovat na výchově dětí?

Sri Chinmoy: Rodiče by měli dělat své povinnosti tak, jak jsem je zmínil. Všechno, co má dělat otec, by měl dělat s radostí, oduševněle, oddaně, neúnavně a bezpodmínečně. Všechno, co má dělat matka, by také měla dělat s radostí, oduševněle, oddaně, neúnavně a bezpodmínečně. To je jediný způsob, jak správně vychovávat děti.

Jak mohu být lepší manželkou a matkou?

Sri Chinmoy: Musíte cítit, že ve vašem manželovi, ve vašem synovi je Bůh. Milujete svého manžela a syna ne proto, že jsou vám nejdražší, ale proto, že je uvnitř nich váš Nejdražší, Nejdražší všech. Uvnitř své rodiny musíte cítit přítomnost Boha. Dokážete-li ve svých drahých a blízkých jasně vidět a cítit přítomnost Boha, pak zjistíte, že jste připraveni pro ně udělat vše.

Když teď děláte něco pro svého manžela nebo dítě, někdy to děláte neochotně. Děláte to, protože to cítíte jako svou povinnost. Ale budete-li dělat něco pro Boha, uděláte to s čistou radostí, protože On vám dá nezbytnou sílu a inspiraci k tomu, abyste udělali to, oč vás žádá. Dokážete-li tedy ve svém manželovi a synovi vidět a cítit Boží přítomnost, tehdy si dokážete udržet stále stejnou inspiraci a radost.

Není láska mezi matkou a dítětem často vlastnická?

Sri Chinmoy: Na začátku matka nedovolí, aby se jejího dítěte dotýkaly obyčejné lidské bytosti. Jen přátelé, příbuzní a blízcí se mohou dítěte dotýkat a mazlit se s ním. Matka se zdráhá, protože cítí, že jí dítě patří a když se s ním budou mazlit nebo ho budou hladit, dítě může ztratit svou krásu. Co se ale skrývá za jejím strachem? Je to její neosvícená láska k dítěti. Kdyby byla její láska úplně osvícená, okamžitě by cítila: „Jsem matka tohoto dítěte. Ať ho druzí také oceňují. Je to Boží stvoření a Bůh ho dal mně. Ať tedy ostatní děti Boha také ocení svého malého bratříčka.

Po čtyřech nebo pěti letech vezme matka dítě do školky. Znovu spoléhá na ty, kteří mají dítě stejně rádi jako ona, ale teď má více osvícení. Dovolí dítěti, aby chodilo do školy a začalo se učit. Pak mu dovolí chodit na střední školu a na univerzitu.

Pro malé sedmileté či osmileté dítě je matka celým jeho světem. Láska znamená jeho matku a nikoho jiného. O několik let později, když si hraje a zpívá se svými kamarády, se jeho pocit lásky trochu zvětší. Když potom studuje ve škole a na univerzitě, má rád svou zemi. Potom přijde den, kdy ucítí, že patří nejen určité zemi, ale celému světu. A pak jde ještě výše a hlouběji, dokud nakonec necítí, že je univerzální, a dokud jeho láska neobejme veškeré Boží stvoření. Začíná tím, že miluje svou vlastní fyzickou matku. Pak svou lásku postupně rozšiřuje k univerzální Matce, která ztělesňuje celé stvoření.

Myslíte si, že na děti nepříznivě působí, mají-li jen jednoho rodiče? A pokud ano, jak?

Sri Chinmoy: Skutečnost, že mají děti jen jednoho rodiče, je většinou ovlivní. Děti chtějí mít otce i matku. Jen tehdy cítí, že je rodina úplná. Na druhou stranu jsme ve stovkách případů viděli, že otec dokáže dětem projevovat náklonnost a lásku obou — otce i matky, nebo že má matka schopnost nabídnout i lásku, kterou děti očekávají od svého otce. Pokud otec nežije, od matky se přirozeně očekává, že bude nabízet i otcovu lásku, a matka ji musí nabízet. A není-li naživu matka, otec musí hrát matčinu roli.

Co můžete poradit svobodným rodičům?

Sri Chinmoy: Mou jedinou radou pro ty, kteří jsou rozvedení, je, aby dětem neříkali nic špatného o druhém rodiči. Děti by neměly být ovlivňovány. Ať poslouchají, co jim říká jejich srdce. Ať cítí, že oba dva, otec i matka, jsou dobří. Ať jejich srdce jako magnet přitahuje dobré vlastnosti otce i matky. Ani otec, ani matka by vědomě nebo nevědomě neměli ovlivňovat děti proti druhému partnerovi.

Když se rodiče rozvedou, měli by být velmi opatrní. Měli by dětem věnovat zvláštní pozornost, protože když se rodina rozpadne, automaticky se rozbije i vědomí dětí. A kdo je zodpovědný? Rodiče jsou stoprocentně zodpovědní. Proto by měli udělat něco, co situaci do určité míry napraví. To mohou udělat jen tak, že budou dávat více lásky, ohromnou lásku, a že budou dětem ukazovat, že jejich rozchod nijak neovlivní lásku, kterou k nim chovají. To, co je nejdůležitější, je láska. Musí dávat svým dětem ohromnou lásku.

Může špatná matka vychovat vynikajícího syna?

Sri Chinmoy: Je to možné, ale velmi obtížné. Děti vychovává matka. Pokud matka v dítěti na samém počátku vytvoří pocit, že je zbytečné, potom se bude vždy cítit zbytečné. Ve většině případů dítě získává matčinu sílu.

Co když je dítě velmi aktivní a jeho energie vám bere vaši energii? Nemůžete s ním skutečně promluvit, protože nechápe, co tedy můžete udělat, abyste se pokusili zklidnit jeho vibrace?

Sri Chinmoy: Pusťte mu duchovní hudbu. Je-li vaše dítě velmi aktivní, dělá hluk, a tak podobně, bude hudbu považovat za svého přítele, za někoho, s kým může mluvit. Když uslyší duchovní hudbu, uvidíte, jak si s hudbou bude hrát. Bude cítit, že má vedle sebe přítele, přítele, který je stejně dynamický jako on. Když si tedy dva přátelé spolu hrají, matka může jít do jiné místnosti, aby se modlila a meditovala. Hudba je nejlepší.

Kdykoliv jsem nešťastná, obvykle je to spojené s mým zájmem a starostmi o mou čtrnáctiletou dceru a s mým připoutáním k ní.

Sri Chinmoy: Odpovím na tuto otázku ve prospěch vaší dcery. Musíte přesvědčit sama sebe, že před čtrnácti lety pro vás vaše dcera neexistovala a ani vy jste neexistovala pro ni. Vy odejdete na onen svět dříve než ona. Vaše dcera je jako mango, které jste utrhla z mangovníku. Nebudete ho mít navždy. Až se po šedesáti nebo sedmdesáti letech vrátí ke Zdroji, nebudete si na ni moci činit nárok. Můžeme si činit nárok jen na věci, které jsou s námi trvale.

Získáváte nějaký užitek z toho, že si děláte starosti? Ne! Jen ničíte sama sebe a síly z vašich starostí vstupují i do ní. To dovolí, aby se do situace dostalo více nebožských sil. Pokud si budete i nadále dělat přílišné starosti, tyto starosti samy o sobě jsou nebožská síla. Pokud vaše dcera není doma a vy si o ni děláte starosti, potom do ní tyto starosti vstupují jako střela. Nevstoupí do ní jako starosti, ale jako něco jiného, co je nepříjemné. Bude jí špatně od žaludku nebo jí bude nějak jinak fyzicky špatně. Když si tedy děláte starosti nebo se zlobíte, vaše neštěstí vstoupí v nějaké podobě do vaší dcery a způsobí jí nepříjemnosti.

Rád bych vám řekl, že budete šťastná jedině v den, kdy ucítíte, že pro svou dceru nejste nepostradatelná. Jedině Nejvyšší je nepostradatelný. V okamžiku, kdy tohle ucítíte, budete šťastná. Jste stoprocentně zodpovědná za to, že své dceři, která je vašemu srdci nejdražší, budete nabízet dobrou vůli. Jste povinna jí neustále nabízet dobrou vůli. Ale dělat si starosti nebo se zlobit a hněvat, vůbec nepomůže.

Duchovní růst vašeho dítěte

Buď spontánní jako dítě

Buď spontánní jako dítě.
Dítě se nesnaží získat
nic nepřirozeného.
Nesnaží se být někým nebo něčím jiným.
Přistupuje k Bohu
přirozeným způsobem.

Dítě by se mělo učit duchovnost od prvního okamžiku, kdy spatří světlo dne. Když dítě poprvé zapláče, matka se musí zeptat sama sebe, proč dítě zaplakalo. Je to proto, že dítě poprvé spatřilo moře nevědomosti a polekalo se, nebo je to proto, že mu chybí světlo a blaženost, které bylo zvyklé zažívat?

Pokud matka cítí, že dítě vystrašilo moře nevědomosti, vnitřně mu musí říct, že toto moře nevědomosti má krátký život a že brzy poplave v moři moudrosti a bude se těšit z nejvyššího uspokojení. Jestliže matka cítí, že to, co přinutilo dítě plakat, je oddělení od Nebeského Světla, potom mu musí vnitřně říct, že Bůh je nejen v Nebi, ale také na zemi. Musí dítěti říct, že ho Bůh seslal na zem, aby splnilo zvláštní účel. V obou případech musí matka promluvit k vnitřní skutečnosti dítěte, kterou je duše.

Také navenek můžete začít duchovní cestu dítěte ve velice útlém věku — dokonce už v šesti měsících. Dítě třeba neumí říct ani slovo, ale například jste-li křesťané, můžete mu ukázat obrázek Krista. Bůh se vyjadřuje prostřednictvím krásy, takže mu také můžete ukázat něco krásného, jako je květina. Dítě dokáže vnímat krásu květiny. V tu chvíli je květina sama o sobě pro dítě Bohem. Později, když už dítě umí mluvit, ať řekne jako svou modlitbu několikrát ,Bůh‘. Jak poroste, může se učit vyšší meditaci.

Jedinou pravou svobodu dáte svému dítěti ve chvíli, kdy mu dáte pravdu, skutečnost. Pravá svoboda nespočívá v tom, že někoho udeříme nebo budeme chodit jako pobuda. Ne! Pravá svoboda spočívá v tom, že děláme všechno tak, jak Bůh chce, abychom to dělali. To je svoboda. Bůh je veškerým světlem, veškerou svobodou a jedině pokud Jej posloucháme, máme pravou svobodu.

Rodiče se mě někdy ptají, jak mohou malému dítěti popsat něco jako modlitbu nebo meditaci, což je podle nich abstraktní. Pro dospělého ale modlitba a meditace není abstraktní. Když se modlíme, sepneme ruce a vnitřně pláčeme k Někomu, kdo je nad námi nebo uvnitř nás. Když chcete malému dítěti vysvětlit modlitbu, nesnažte se ho přesvědčit jen pomocí fyzického. Řekněte mu, že modlitba je něco úplně jiného než jen to, že sepnete ruce a podíváte se nahoru. Řekněte mu, že modlitba je něco, co musí provádět uvnitř, ale pokud ji chce vidět nebo cítit, pak musí sepnout ruce. Můžete dítěti říct, že modlitba je něco, co ucítí, když sepne ruce a bude mluvit k Bohu. Až potom sepne ruce a ucítí něco uvnitř — ať už to je respekt nebo láska nebo sladkost nebo jemnost — pak už pro něj modlitba nebude abstraktní; bude skutečná.

Při meditaci musí dítě sedět klidně a tiše. Jakmile si takto sedne, okamžitě začne cítit, že medituje. Tato konkrétní činnost ho přivede k něčemu, co se původně mohlo zdát abstraktní. Můžete dítě učit prostřednictvím vnější činnosti, ale neopomíjejte zdůrazňovat vnitřní pocity. Až začne cítit radost, mír a lásku a postupně se silou své meditace těmito věcmi stane, jak mohou zůstat abstraktní? Jeho tělo pro něj není abstraktní, protože se s tělem ztotožňuje. Vše, s čím se ztotožňuje, považuje za své vlastní. Když se ztotožní s modlitbou nebo s meditací, bude cítit mír, radost, lásku a podobně. A jakmile tyto věci ucítí, dá jim podobu a ony už nezůstanou abstraktní.

Modlitba a meditace jsou jako dvě cesty. Modlíme se vždy pro sebe, pro svůj vlastní život, pro blízké a drahé v našem vlastním malém světě. Meditace je ale pro celý svět. Pokud meditujeme dobře, cítíme jednotu se svou vlastní rozšířenou skutečností a naplňujeme nejen sami sebe, ale celý svět.

Modlitba je nezbytná a také meditace je nezbytná. Když se modlím, já mluvím a můj Otec naslouchá. Když medituji, Můj Otec mluví a já naslouchám. Když se modlíme, jdeme nahoru k Bohu. Když meditujeme, Bůh přichází za námi dolů. Nakonec je to totéž.

Od samého dětství nás učí, abychom se k Bohu modlili pro všechno. Rodiče nás učí se modlit, ale neučí nás, pro co se máme modlit. Říkají: „Modli se k Bohu pro vše, co chceš.“ Takže se začneme modlit: „Ach Bože, ať skončím u zkoušky jako nejlepší;“ „Ach Bože, ať vyhraji závod v běhu“, a tak podobně. Když se začneme modlit pro všechny tyto věci, není jim konce.

Místo toho by rodiče měli říct svým dětem: „Modlete se k Bohu, aby zklidnil a utišil vaši mysl tak, abyste všude cítili mír a blaženost. Modlete se v srdci.“ Tohle ale bohužel rodiče dětem neříkají, a tak se děti od raného dětství modlí pro každou hloupou věc. I přesto je dozajista lepší modlit se k Bohu pro hloupé věci než nemyslet na Boha vůbec.

Ještě lepší je meditovat. Pokud se děti naučí meditovat, nezvyknou si očekávat od Boha, že vyplní jejich touhy. Měli byste říkat dětem: „Když budete meditovat, vaše mysl bude klidná a tichá. Stanete se zcela jedním s rozlehlostí Nekonečnosti a Bůh se stane vaším Přítelem.“

Je rodič zodpovědný za aspiraci dítěte?

Sri Chinmoy: Ano, rodiče jsou vždy zodpovědní za aspiraci dítěte. Od samého začátku mohou rodiče číst dítěti knihy o Bohu. Rodiče mohou také naučit dítě číst a dát mu duchovní knihy, aby si četlo samo. Rodiče musí dítě naučit, jak se modlit a jak meditovat a také dohlížet na to, že jsou jeho přátelé duchovní.

Jakou nejlepší věc mohu dát svému dítěti?

Sri Chinmoy: Nejlepší věc, kterou můžete dát svému dítěti, je to, že budete každý den vyslovovat jméno Nejvyššího. Brzy ráno opakujte před svým dítětem slovo „Nejvyšší“ (v originále mantra „Supreme“) sedmkrát. Jemně položte ruku na jeho srdce a velmi oduševněle opakujte „Nejvyšší.“ Večer udělejte totéž. To je nejlepší.

Jestliže dítě umí mluvit, pak ho ze všeho nejdřív naučte říkat „Nejvyšší“. Jakmile to bude umět, může se začít modlit. Dítě bude dělat nejrychlejší pokrok, když se bude řídit vaším příkladem. Pokud se rodiče spolu modlí a meditují, neměli by dítě nechávat v jiném pokoji. Dítě by mělo pozorovat, co rodiče dělají. Budou-li rodiče vždy dělat správnou věc, duchovní věc, pak je dítě bude napodobovat. Bude-li matka pít mléko, okamžitě ho bude pít dítě. Cokoliv rodiče dítěti ukážou, to se naučí. Když rodiče dělají pokrok, automaticky dělá pokrok i dítě.

Proč doporučujete používat jako Boží Jméno slovo „Nejvyšší“?

Sri Chinmoy: Všechny náboženské víry mají stejného Boha, ale oslovují Jej různě. Muž je jedním člověkem nazýván „otec“, druhým „bratr“ a dalším „strýc“. Když jde do své kanceláře, oslovují ho příjmením. Setká-li se s přáteli, budou mu říkat křestním jménem. Je to stále stejný člověk, ale je oslovován odlišně podle vztahu, který k němu kdo chová. Podobně je Bůh nazýván různými způsoby podle nejsladšího, nejněžnějšího cítění člověka. Většinou používám místo slova ,Bůh‘ slovo ,Nejvyšší‘, protože cítím, že to k Němu vytváří důvěrnější vztah.

Obvykle když říkáme ,Bůh‘, cítíme, že ztělesňuje výšku, která je statická. Cítíme, jak dosáhl své Výšky a zastavil se. Nemá neustále se vyvíjející vědomí. Když ale říkáme ,Nejvyšší‘, mluvíme o Nejvyšším Pánu, který nejen dosahuje absolutní Výšky, ale jde neustále dál a dál a překračuje svět Za.

Když se dítě zeptá: „Kdo je Bůh?“, jak mu nejlépe odpovědět?

Sri Chinmoy: Když povídáte dítěti o Bohu, nemluvte o Něm jako o stařečkovi. Vždy se snažte, aby dítě cítilo, že Bůh je stejně starý jako ono samo. Jsou-li dítěti tři roky, pak jsou pro něj i Bohu tři roky. Řekněte mu, že Bůh je jeho dobrým Přítelem, jeho věčným Přítelem. Řekněte mu, aby se na Boha připravilo. Bůh k němu přichází jako nejbližší Přítel, a tak se musí chovat dobře.

Tou nejlepší odpovědí je ale požádat dítě, aby se podívalo do zrcadla a co nejoduševněleji se usmálo. Dítě možná nebude rozumět slovu ,oduševněle‘, ale snadno dokáže vidět, jak krásně vypadá. Řekněte dítěti, aby se pokusilo usmát tím naprosto nejkrásnějším úsměvem a pak se na sebe podívalo. Dítě pozná, zda je to krásný úsměv, nebo jen obyčejný úsměv. Čím krásnější úsměv, tím více vyjde do popředí jeho božskost. Dospělý se bude možná muset modlit a meditovat a získat božské vědomí, ale dítě to dokáže snadno. Když se dítě bude dívat na své nejkrásnější, zářící vědomí, řekněte mu, že vidí Boha a nikoho jiného.

Kdo je Bůh? Bůh je naše vlastní nejvyšší skutečnost. Dokážete-li se usmát takovým oduševnělým úsměvem, který okamžitě osvítí vás i celý svět, takovýto úsměv není nic jiného než Bůh. Ať dítě zůstane ve vědomí svého nejkrásnějšího úsměvu, úsměvu, který prostupuje napříč celým světem. Pro dítě je tohle nejsnazší odpověď k pochopení a je to také ta nejskutečnější a nejpřesvědčivější odpověď. A zároveň je to naprosto pravdivé. V žádném případě dítě nepodvádíte.

Jakým nejlepším způsobem můžeme předat dítěti to, co Bůh představuje? Měli bychom říct dítěti, že Bůh je láska nebo vševědoucnost nebo co?

Sri Chinmoy: Víme, že Bůh je vším, Bůh je ve všem a Bůh překonává vše. Takové je naše filozofické a psychické chápání. Ale já bych rád mluvil o Bohu z čistého, nevinného a oduševnělého pohledu dítěte — podle dětského chápání.

Co je Bůh z pohledu dítěte? Bůh je zájem. Matka se bude snažit věnovat svému dítěti neustálý zájem. Přes svoje nejlepší úmysly může matka dítěti vědomě věnovat zájem jen dvě nebo tři hodiny z dvaceti čtyř hodin. Chce mu projevovat veškerou svou náklonnost po celou dobu. Přestože je jejím nejdražším dítětem, přes den musí kromě starosti o dítě také studovat nebo pracovat, musí sama meditovat a dělat ještě řadu dalších věcí. Když bude dítě nemocné, možná mu bude věnovat svůj zájem patnáct nebo šestnáct nebo dokonce dvacet čtyři hodin. Běžně se mu může věnovat jen několik hodin. V případě Boha je to jinak. Věnuje nám svůj vnitřní a vnější Zájem neustále.

Žijeme na zemi padesát, šedesát, sedmdesát nebo dokonce sto let, to ale není naše skutečná délka života. Náš skutečný život je nekonečný. Přišli jsme z minulosti bez počátku a vcházíme do nekonečné budoucnosti. Měli jsme předešlé inkarnace a budeme mít mnoho budoucích inkarnací. Ve svých minulých inkarnacích jsme měli různé rodiče. V této inkarnaci nám věnuje zájem jedna matka a otec; v naší předešlé inkarnaci nám věnovali zájem jiní rodiče a v budoucnu nám budou věnovat zájem zase jiní rodiče. Od samého začátku se nám ale dostalo Božího Zájmu a ten zůstane navždy stejný. Jeho Zájem začal v okamžiku, kdy stvořil naši duši, a vždy zůstane trvalý a věčný.

Všechno má zdroj, a zdrojem zájmu je jednota. Když mám poraněný prst, když krvácí, okamžitě o něj projevím zájem. Proč? Protože jsem se svým prstem sjednocen. Když se s vaším dítětem děje něco špatného, díky své jednotě s ním mu věnujete svůj zájem. V tomto okamžiku je v nemocnici mnoho trpících a umírajících lidí, ale dokonce i kdybyste je znali, možná byste jim svůj zájem nevěnovali. Proč? Protože s nimi nejste úplně sjednoceni a necítíte s nimi svou jednotu. Se svým dítětem ale jednotu cítíte a vaše dítě cítí jednotu s vámi. Vidíme tedy, že zdrojem zájmu je jednota. Věnujete zájem svým blízkým a drahým, těm, o kterých cítíte, že tvoří nedílnou součást vašeho života. Jelikož je Bůh vše prostupující, Jeho Zájem pramení z Jeho vše prostupující Jednoty. Protože je všude a ve všem, musí mít jednotu se vším. Věnuje tedy svůj Zájem všemu.

Rodičovský průvodce meditací

CHD29e1. Výňatky z knihy Sri Chinmoye „Meditace: Dokonalost člověka v Božím uspokojení.

Dva účely

Bůh tě stvořil jen pro dva účely:
jedním je, abys byl pravdivý k Němu,
a tím druhým je, abys byl pravdivý sám k sobě.

Meditace

Meditace je jazyk Boha. Když vy i já mluvíme anglicky, dokážeme si rozumět. Chcete-li rozmlouvat s Bohem, potom musíte mluvit jazykem meditace. Je to společný jazyk člověka a Boha. Používá ho Bůh a používá ho člověk. Když jdete hluboko dovnitř, do nejhlubších zákoutí svého srdce, rozmlouváte pomocí meditace s Bohem.

Myšlení nemá s meditací nic společného. Dokonce i sebereflexe, což je určitý tichý způsob introspektivního myšlení, má daleko k ukázněné rozlehlosti meditace. V okamžiku, kdy začnete přemýšlet, si hrajete s omezením a spoutáním. Vaše myšlenky, bez ohledu na to, jak jsou v tu chvíli sladké a nádherné, jsou v konečném důsledku bolestivé, jedovaté a ničivé, protože vás omezují a svazují. V přemýšlející mysli není žádná skutečnost. V jednu chvíli stavíte zámek a v dalším okamžiku ho boříte. Mysl má svůj účel, ale v duchovním životě se musíte dostat daleko nad mysl, kde se nachází věčný mír, věčné poznání a věčné světlo. Jedině když pomocí aspirace a meditace překročíte myšlení, můžete vidět současně Boží Skutečnost i Boží Vizi a těšit se z nich.

Jak začít

Na začátku meditace se vždy snažte cítit, že jste dítě. Když je člověk dítětem, jeho mysl není rozvinutá. Ve věku dvanácti či třinácti let začíná mysl pracovat na intelektuální úrovni. Do té doby je dítě pouze srdcem. Cítí, že nic neví. Nemá žádné předpojaté představy o meditaci ani o duchovním životě. Chce se od matky nebo otce vše učit od začátku.

Nejprve ciťte, že jste dítě, a pak se pokuste cítit, že stojíte v zahradě plné květin. Tato květinová zahrada je vaše srdce. Dítě si vydrží hrát v zahradě celé hodiny. Chodí od jedné květiny ke druhé, ale ze zahrady neodchází, protože se raduje z krásy a vůně každého květu. Uvnitř vás je zahrada a vy v ní můžete zůstat tak dlouho, jak chcete, a učit se tam meditovat.

Dokážete-li zůstat v srdci, začnete cítit vnitřní pláč. Tento vnitřní pláč, aspirace, je tajemstvím meditace. Když pláče dospělý člověk, jeho pláč není obvykle upřímný. Ale pláče-li dítě, a může plakat jen pro sladkost, je velmi upřímné. V tu chvíli pro něj bonbón znamená celý svět. Dáte-li mu sto dolarů, nebude spokojené. Zajímá ho jen bonbón. A když dítě pláče, co se stane? Okamžitě k němu přijde otec nebo matka, aby mu pomohli. Dokážete-li plakat z hloubky nitra pro mír, světlo a pravdu a je-li to ta jediná věc, která vás uspokojí, potom Bůh, váš věčný Otec a věčná Matka, musí přijít a pomoci vám.

Duchovní cvičení

Existuje řada cvičení, která může začátečník vyzkoušet. Pro duchovního hledajícího je nesmírně důležitá prostota, upřímnost, čistota a jistota. Je to prostota, která vám dává mír mysli. Je to upřímnost, díky které ucítíte, že patříte Bohu a že Bůh je neustále pro vás. Je to vaše čisté srdce, díky kterému můžete neustále cítit, že Bůh ve vás roste, září a naplňuje sám sebe. Je to jistota, díky které ucítíte, že meditace je naprosto správná věc.

Opakujte prosím v duchu sedmkrát slovo „prostota“ a soustřeďte se na vrcholek hlavy. Pak sedmkrát tiše a oduševněle ve svém srdci opakujte slovo „upřímnost“ a soustřeďte se na srdce. Poté laskavě sedmkrát opakujte slovo „čistota“ uvnitř nebo v okolí svého pupečního centra a soustřeďte se na toto centrum. Prosím, dělejte to vše potichu a nanejvýš oduševněle. Pak zaměřte svou pozornost na třetí oko, které je mezi obočím a malinko nad ním, a sedmkrát tiše opakujte „jistota“. Poté si dejte ruku na temeno hlavy a řekněte třikrát: „Jsem prostý, jsem prostý, jsem prostý.“ Pak si položte ruku na srdce a třikrát řekněte: „Jsem upřímný, jsem upřímný.“ Potom si dejte ruku na pupeční centrum a opakujte: „Jsem čistý.“ a nakonec na třetí oko a opakujte: „Jsem jistý.“

Máte-li rádi určitý aspekt Boha, například lásku, co nejoduševněleji prosím v duchu několikrát opakujte slovo ,láska‘. Zatímco oduševněle vyslovujete slovo ,láska‘, snažte se cítit, jak se v nejvnitřnějších zákoutích vašeho srdce ozývá, láska, láska, láska.‘ Pokud vás zajímá spíše božský mír, pak prosím vnitřně vyslovujte nebo opakujte slovo ,mír‘. Při vyslovování se snažte slyšet kosmický zvuk, který slovo ztělesňuje. Ciťte, že ,mír‘ je semenný zvuk, který se ozývá v samotných hlubinách vašeho srdce. Jestliže chcete světlo, pak prosím co nejoduševněleji opakujte ,světlo, světlo, světlo‘ a ciťte, že jste se ve skutečnosti stali světlem. Od chodidel nohou až ke koruně hlavy se snažte cítit, že jste se stali slovem, které opakujete. Ciťte, že vaše fyzické tělo, subtilní tělo a všechny vaše nervy jsou zaplaveny láskou či mírem nebo světlem.

Můžete zkusit ještě něco jiného. Prosím nadechněte se a na několik vteřin zadržte dech. Ciťte, že dech neboli životní energii, zadržujete ve třetím oku. Tady se bude nacházet vaše koncentrace. Když se nadechnete podruhé, zadržte životní energii v srdečním centru. A když se nadechnete potřetí, zadržte dech v pupečním centru. To vám také pomůže.

Dítě není závislé samo na sobě nebo nespoléhá samo na sebe. Je závislé jen na matčině schopnosti. Na druhou stranu je dychtivé dát jí tu malou schopnost, kterou má. Jeho malou schopností je jeho víra. Jeho víra v matku je jeho vírou v sebe sama. Jestliže se dítě ztratí na ulici a začne plakat, nějaký laskavý člověk mu ukáže, kde je jeho domov. Ciťte, že jste ztraceni na ulici a kolem zuří bouře. Valí se na vás pochybnosti, strach, úzkost, obavy, nejistota a další nebožské síly. Avšak cítíte-li bezmocnost a upřímně pláčete, Někdo vás přijde zachránit a ukáže vám, jak se dostanete domů, do svého srdce. A kdo je ten Někdo? Bůh, váš Vnitřní kormidelník.

Duše každého člověka má svůj vlastní způsob meditace. Můj způsob meditace nebude vyhovovat vám a váš způsob meditace nebude vyhovovat mně. Existuje mnoho hledajících, jejichž meditace není úspěšná, protože nemeditují způsobem, který je pro ně vhodný. Jestliže nemáte duchovního Mistra, který vás může vést, musíte jít hluboko dovnitř a získat meditaci z nejvnitřnějších zákoutí svého srdce.

Jděte hluboko, hluboko dovnitř a pozorujte, zda k vám nepřijde hlas nebo myšlenka anebo představa. Poté vejděte hluboko do tohoto hlasu či myšlenky a sledujte, zda vám dá pocit vnitřní radosti nebo míru, kde nejsou žádné otázky ani problémy nebo pochybnosti. Když získáte takovýto pocit, tehdy dokážete poznat, že hlas, který jste slyšeli, je pravým vnitřním hlasem, který vám bude ve vašem duchovním životě pomáhat.

Na samém začátku byste na meditaci neměli ani pomýšlet. Jen si zkuste vyhradit během dne určitý čas, kdy budete klidní a tiší, a ciťte, že těchto pět minut patří vaší vnitřní bytosti a nikomu jinému. To, co potřebujete, je pravidelné cvičení v pravidelnou dobu. Jíte každý den — tak žijete na zemi. Nemůžete být živi z včerejšího jídla. Stejně tak byste každý den měli krmit svou duši. Jíte-li každý den, díky pravidelné stravě sílíte. Také když meditujete každý den, vyživujete duši.

Příprava na meditaci

Když meditujete doma, měli byste mít ve svém pokoji koutek, který je naprosto čistý a posvěcený — posvátné místo, které používáte jen na meditaci. Tam budete mít na oltáři fotografii svého duchovního Mistra nebo obrázek Krista nebo jiné milované duchovní osobnosti, kterou považujete za svého Mistra.

Před začátkem meditace vám pomůže, když se osprchujete nebo vykoupete. Očista těla je naprosto nezbytná k pročištění vědomí. Jestliže se před usednutím k meditaci nemůžete osprchovat anebo vykoupat, měli byste si alespoň umýt obličej a nohy. Také je vhodné obléknout si čisté a světlé oblečení.

Pomůže vám, když si zapálíte vonnou tyčinku a dáte si na oltář květiny. Někteří lidé říkají, že není nutné mít při meditaci před sebou květiny. Říkají: „Květina je uvnitř; lotos s tisíci okvětními plátky je uvnitř.“ Ale fyzická květina na vašem oltáři vám tuto vnitřní květinu připomene. Její barva, její vůně a její čisté vědomí vám dá určitou inspiraci. Z inspirace získáte aspiraci a z aspirace získáte realizaci.

Platí to i o používání svíček při meditaci. Plamen svíčky vám sám o sobě aspiraci nedá; aspiraci vám dá vnitřní plamen. Ale vidíte-li vnější plamen, okamžitě cítíte, že plamen aspirace ve vašem vnitřním bytí také stoupá vysoko, výše, nejvýše. Jakmile ucítíte vůni vonné tyčinky, získáte možná jen trochu inspirace a pocitu čistoty, ale tato trocha se může přidat k vašemu vnitřnímu pokladu.

Při meditaci je důležité udržet páteř rovnou a vzpřímenou a tělo mít uvolněné. Je-li tělo strnulé, pak nebudou božské a naplňující vlastnosti, které v něm a skrze něj při meditaci proudí, přijaty. Tělo by se nemělo cítit ani nepohodlně. Když se bude cítit nepohodlně, samovolně změní svou polohu. Zatímco meditujete, vaše vnitřní bytost vás spontánně uvede do pohodlné polohy a poté je na vás, abyste v ní setrvali. Hlavní výhodou lotosového sedu je, že pomáhá udržet páteř rovnou a vzpřímenou. Pro většinu lidí však není pohodlný. Lotosová pozice proto není pro samotnou meditaci vůbec nezbytná. Mnoho lidí medituje dobře, i když sedí na židli.

Někteří lidé provádějí určitá fyzická cvičení a pozice. Tato cvičení, zvaná hathajóga, uvolňují tělo a na krátkou dobu přinášejí mír mysli. Je-li někdo velmi neklidný a nedokáže zůstat nehybně více než vteřinu, tehdy tato cvičení určitě pomohou. Ale hathajóga není vůbec nezbytná. Je mnoho hledajících, kteří si jen sednou a učiní svou mysl tichou a klidnou, aniž by cvičili hathajógu.

Správné dýchání

Správné dýchání je při meditaci velmi důležité. Když usedáte k meditaci, snažte se dýchat co nejpomaleji a co nejtišeji tak, že kdyby vám dal někdo k nosu tenkou nit, ani by se nepohnula. A když vydechujete, pokuste se vydechovat dokonce ještě pomaleji, než jste se nadechovali. Je-li to možné, udělejte mezi výdechem a nádechem krátkou přestávku. Pokud to dokážete, na několik vteřin zadržte dech. Ale je-li to obtížné, nedělejte to. Nikdy nedělejte nic, co poškodí vaše orgány nebo dýchací ústrojí.

První věc, na kterou musíte myslet při provádění dechového cvičení, je čistota. Dokážete-li při nádechu cítit, že dech přichází přímo od Boha, z Čistoty samé, váš dech může být snadno pročištěn. Poté se při každém nádechu snažte cítit, že do svého těla přinášíte mír, nekonečný mír. Opakem míru je neklid. Když vydechujete, pokuste se cítit, že se zbavujete neklidu ze svého nitra i neklidu, který vidíte všude kolem sebe. Budete-li dýchat tímto způsobem, zjistíte, že vás neklid opouští. Když to několikrát vyzkoušíte, snažte se prosím cítit, že vdechujete sílu z vesmíru, a při výdechu ciťte, jak z vašeho těla odchází strach. Poté, co toto několikrát zopakujete, se pokuste cítit, že vdechujete radost, nekonečnou radost, a vydechujete smutek, trápení a melancholii.

Můžete také vyzkoušet něco jiného. Ciťte, že nevdechujete vzduch, ale kosmickou energii. Ciťte, jak do vás s každým nádechem vstupuje ohromná kosmická energie, kterou využijete na pročištění svého těla, vitálna, mysli a srdce. Ciťte, že ve vaší bytosti není jediné místo, které by nebylo zaplněno proudem kosmické energie. Proudí uvnitř vás jako řeka, omývá a očišťuje celou vaši bytost. Když poté začnete vydechovat, ciťte, že ze sebe vydechujete všechen odpad — všechny své nebožské myšlenky, temné představy a nečisté činy. Ciťte, že vydechujete ze svého systému cokoliv, co nazýváte nebožským, cokoliv, co nechcete považovat za své.

Koncentrace

Jestliže jste v meditaci teprve začátečníkem, nejprve si rozviňte e sílu koncentrace. Jinak do vás v okamžiku, kdy se budete snažit uklidnit a vyprázdnit mysl, vstoupí milióny nevítaných myšlenek a nebudete schopni meditovat ani vteřinu. Pokud se každý den před začátkem meditace dokážete několik minut koncentrovat, odstraníte tím překážky a pomůže vám to dělat rychlý pokrok.

Koncentrace znamená vnitřní bdělost a ostražitost. Když se koncentrujeme, jsme jako kulka, která do něčeho proniká, nebo jako magnet, který k sobě přitahuje předmět koncentrace. V tu chvíli nedovolujeme žádné myšlence, aby vstoupila do naší mysli, ať je dobrá, nebo špatná. Při koncentraci musí být celá mysl zaměřena na jednu určitou věc nebo předmět. Jestliže se koncentrujeme na květinu, snažíme se cítit, že na celém světě neexistuje nic kromě nás a této květiny. Koncentrace není násilný způsob sledování nějakého předmětu. Vůbec ne! Tato koncentrace vychází přímo z duše, z nezdolné síly vůle duše.

Velice často slýchám hledající říkat, že se nedokáží koncentrovat déle než pět minut. Po pěti minutách je začne bolet hlava nebo mají hlavu jako v ohni. Proč? Důvodem je, že síla jejich koncentrace vychází z intelektuální mysli, nebo můžete říci z disciplinované mysli. Mysl ví, že se nesmí potulovat; tolik toho mysl ví. Ale pokud má být mysl používána správně, osvíceným způsobem, musí do ní vejít světlo duše. Když do mysli vstoupí světlo duše, je nesmírně snadné koncentrovat se na něco po celé hodiny. Během této doby nemohou existovat žádné myšlenky nebo pochybnosti či obavy. Pokud je mysl zaplněna světlem duše, nemohou do ní vstoupit žádné negativní síly.

Když se koncentrujete, musíte cítit, že síla vaší koncentrace vychází ze srdečního centra a poté stoupá ke třetímu oku. Srdeční centrum je místo, kde se nachází naše duše. Myslíte-li v tuto chvíli na duši, je lepší nevytvářet si o ní žádnou určitou představu ani se nepokoušet přemýšlet, jak vypadá. Budete na ni myslet jen jako na Božího představitele nebo jako na nesmírné světlo a blaženost. A tak se při koncentraci snažte cítit, že světlo duše vychází ze srdce a prochází třetím okem. S tímto světlem pak vstoupíte do předmětu koncentrace a ztotožníte se s ním. Konečným stupněm koncentrace je objevení skryté, nejvyšší Pravdy v předmětu koncentrace.

Poražení myšlenek

Přistupme teď k problému myšlenek. V okamžiku, kdy do vaší mysli vstoupí nebožská či špatná myšlenka, vaše aspirace ji musí roztrhat na kusy, protože během meditace je vše velmi silné. Když mluvíte nebo se věnujete běžným pozemským činnostem, můžete mít jakékoliv myšlenky, protože v tu chvíli nejsou vaše myšlenky silné. Jakmile však nějaká nebožská myšlenka přijde během meditace, síla vaší meditace ji zvětší a zesílí, a tato myšlenka pak zničí část vaší subtilní bytosti. Váš duchovní život slábne v okamžiku, kdy se vaše mysl stane obětí sebeshovívavých myšlenek. Přijde-li dobrá myšlenka, zkuste ji co nejvíc zvětšit. Jsou-li dobré myšlenky na nižší úrovni, můžete se je pokusit pozvednout na vyšší úroveň. Máte-li však špatnou myšlenku, jen ji zastavte a zabijte.

Jak to uděláte? Pokud myšlenka, která na vás útočí, přichází z vnějšího světa, snažte se ze svého srdce shromáždit vůli duše a vyneste ji přímo před své čelo. Ve chvíli, kdy myšlenka, která se do vás pokouší vstoupit, spatří vůli vaší duše, musí dozajista zmizet.

Pokud vás během meditace trápí myšlenky, můžete udělat něco praktického. Ciťte prosím, že ve vaší mysli je pokoj i s dveřmi. Postavte se buď do pokoje, nebo před něj, rovnou ke dveřím, a počkejte tam, abyste viděli, kdo přichází. Jakmile uvidíte, že přichází nějací lidé — ,lidé‘ v tomto případě znamená myšlenky — prostě necháte dveře zavřené. Abyste zesílili, na začátku nepustíte dovnitř nikoho. Jinak když budete pouštět přátele, mohou vejít i vaši nepřátelé a pak budete zcela ztraceni. Přijde ale doba, kdy vnitřně zesílíte, a budete schopni nechat vejít jen své přátele. Tehdy dovolíte vejít svým přátelům a nepřátele necháte venku.

Dobré myšlenky jsou vaši přátelé. Myšlenky o Bohu, o sebeobětování jsou dobré myšlenky. Až budou chtít tyto dobré myšlenky vejít do vašeho pokoje, necháte prostě otevřené dveře. Jakmile ale uvidíte špatné myšlenky jako strach, žárlivost, pochybnost, zklamání, depresi, a tak dále, necháte dveře zavřené.

Jeden způsob meditace, který můžete použít, obzvlášť je-li vaše mysl neklidná, se jmenuje „mantra“. Můžete několik minut opakovat „Supreme“ (Nejvyšší) nebo „Bůh“. Obvykle je nejlepší opakovat mantru nahlas. Říkejte ji normálně, ale oduševněle.

Jestliže po několika minutách dokážete cítit, že někdo uvnitř, vaše vnitřní bytost, opakuje mantru za vás, pak ji nemusíte opakovat nahlas. Někdy můžete mít takový zážitek, když s opakováním skončíte. Několikrát jste opakovali „Supreme, Supreme“. Poté, co přestanete, uslyšíte, jak je ve vašem srdci opakováno Boží Jméno. Vaše ústa nepracují — je to vaše vnitřní bytost, která uvnitř vás začala opakovat Boží Jméno.

Meditace v srdci

Vždy hledajícím říkám, že je lepší meditovat v srdci než v mysli. Mysl je jako Times Square o Silvestru; srdce je jako osamělá jeskyně v Himálajích. Jestliže budete meditovat v mysli, dokážete meditovat snad pět minut a z těchto pěti minut bude vaše meditace mocná možná jedinou minutu. Poté ucítíte v celé hlavě napětí. Nejdříve získáte radost a uspokojení, pak můžete cítit pustou poušť. Když však meditujete v srdci, získáte schopnost ztotožnit se s radostí a uspokojením, které získáte, a ty se potom stanou nastálo vašimi.

Když meditujete v mysli, neztotožňujete se. Snažíte se kamsi vstoupit. Chcete-li vstoupit do něčího domu, abyste dostali to, co ten člověk má, musíte buď vylomit dveře, anebo žádat majitele domu, aby vám dveře otevřel. Budete-li žádat, budete cítit, že jste cizincem, a stejný pocit bude mít i majitel domu. Pomyslí si: „Do mého domu chce vejít nějaký cizinec.“ Použijete-li však srdce, okamžitě vyjdou do popředí kvality srdce — jemnost, sladkost, láska a čistota. Když majitel domu spatří, že jste srdce samo, jeho vlastní srdce se sjednotí s vaším a dovolí vám vejít. Ucítí vaši jednotu s ním a řekne: „Tak dobrá, co chcete z mého domu? Pokud potřebujete mír, vezměte si ho. Pokud potřebujete světlo, vezměte si ho.“

Jestliže meditujete v srdci, meditujete tam, kde se nachází duše. Je pravda, že světlo a vědomí duše prostupují celé tělo, ale existuje zvláštní místo, kde duše přebývá většinu času, a to je v srdci. Chcete-li osvícení, musíte ho dostat od duše, která je uvnitř srdce. Když víte, co chcete a kde to najdete, je rozumné tam jít. Jinak je to jako jít do železářství pro potraviny.

Meditace je jako sestup na dno moře, kde je všechno klidné a tiché. Na hladině moře může být množství vln, ale pod hladinou není moře dotčeno. Ve svých nejhlubších hlubinách je moře veškerým tichem. Když začínáme meditovat, nejprve se snažíme dosáhnout svého vlastního vnitřního bytí — to znamená dna moře. Když potom z vnějšího světa přichází vlny, zůstáváme nedotčeni. Strach, pochybnosti, starosti a veškerá pozemská vřava je odplavena, protože uvnitř nás je pevný mír. Myšlenky se nás nemohou dotknout, protože naše mysl je veškerým mírem, veškerým tichem, veškerou jednotou. Tak jako ryby v moři, skáčou a plavou, ale nezanechávají za sebou žádnou stopu. Když jsme tedy ve své nejvyšší meditaci, cítíme, že jsme mořem a tvorové v moři na nás nemají žádný vliv. Cítíme, že jsme oblohou a žádní ptáci, kteří letí kolem nás, nás nemohou ovlivnit. Naše mysl je oblohou a naše srdce je nekonečným mořem. To je meditace.

Vzdělání a duchovnost

Jen ciťte, že jsem váš

Učitel ve škole říká svým žákům:
„Čtěte, budete vědět.“
Duchovní Učitel říká svým žákům:
„Staňte se, budete vědět.“
Bůh říká svým věčným studentům:
„Jen ciťte, že jsem váš.
Co dalšího potřebujete vědět?“

Co je z duchovního hlediska vzdělání?

Sri Chinmoy: Existují tři druhy vzdělání: lidské vzdělání, božské vzdělání a Boží vzdělání. Lidské vzdělání znamená mít oči otevřené dokořán. K tomu se potřebujeme přestat přátelit s nocí nevědomosti.

Božské vzdělání je sebedávání. K tomu musíme cítit, že Bůh je jedinou skutečnou existencí zde na zemi i tam v Nebi.

Boží vzdělání je uspokojení v dokonalosti. Uspokojení v dokonalosti můžeme dosáhnout, jen když cítíme, že nemůže existovat žádný jiný způsob, jak být šťastní, než ten, že učiníme šťastným Boha Samotného.

Jaká je odpovědnost rodičů za formální vzdělání dětí?

Sri Chinmoy: Rodiče musí přijmout plnou zodpovědnost za formální vzdělání dětí. Musí posílat děti do školy. Musí věnovat náležitou pozornost studiu svých dětí, jejich vnějšímu chování a jejich vnitřnímu růstu. Nesmí děti nechávat bez dozoru. Rodiče by se měli neustále velmi zajímat o rozvoj dětí. V tvárných letech musí hrát rodiče tu nejdůležitější úlohu. Děti jsou jako malinké stromky nebo rostlinky. Rodiče je musí chránit a dobře se o ně starat, dokud z nich nevyrostou veliké a silné stromy.

Jak může jít vnější vzdělání ruku v ruce s vnitřním vzděláním?

Sri Chinmoy: Vnější vzdělání a vnitřní vzdělání mohou jít ruku v ruce za předpokladu, že člověk ví, co to vnější a vnitřní vzdělání je. Vnější vzdělání je zájem o lidstvo. Vnitřní vzdělání je jednota s lidstvem. Bez zájmu nemůže být jednota. Pokud však existuje jednota, automaticky je v ní zájem.

Byli učitelé v dávných dobách lepší?

Sri Chinmoy: Ano. V dávných dobách, obzvlášť ve védské epoše, považovali učitelé studenty za pravé členy své nejbližší rodiny. Učitelé se proto se studenty neustále a bezvýhradně dělili o své světlo moudrosti a předávali jim to nevyšší poznání: „Tat twam asi. Ty jsi Tamto, Tamto jsi ty. Ve svém jádru a podstatě jste, mé děti, Jeden bez druhého.“ Učitelé dávné minulosti své studenty nejen inspirovali, ale také aspirovali uvnitř nich a jejich prostřednictvím, aby jim pomohli spatřit záři jejich vlastního vnitřního slunce. Slunce, které osvěcuje tisíciletou temnotu a přeměňuje možnost zážitku pravdy na nevyhnutelnost realizace pravdy.

Když se dítě učí v určité třídě, je nutné, aby rodiče, učitel a dítě byli duchovními přáteli?

Sri Chinmoy: Ano, je naprosto nezbytné, aby byli rodiče, učitel a dítě přáteli. Rodiče, učitel i dítě musí cítit, že patří do stejné rodiny. Rodiče byli prvními přáteli dítěte. Pak k němu jako přítel přišel jeho učitel. Čím více přátel bude dítě mít, tím pro něj bude snazší porazit jeho nepřítele: nevědomost. A tak když získá více přátel, nových přátel, musí je vždy uvítat.

Jak můžeme poznat, zda nemáme příliš vzdělání?

Sri Chinmoy: Máme-li přílišné nebo nepřiměřené vzdělání, poznáme to tak, že používáme informace své pozemské mysli k tomu, abychom ukazovali své oslnivé schopnosti nebo abychom ničili spontánní možnosti v aspirujících lidských duších.

Jak mohu nejlépe sloužit Nejvyššímu v dětech, které učím?

Sri Chinmoy: Nejvyššímu v dětech můžete nejlépe sloužit tak, že Mu jste nesmírně vděční za to, že vám dal příležitost je učit. Když učíte děti, dostáváte příležitost stát se sami dítětem. V duchovním životě je vaším cílem stát se dítětem, věčným dítětem, abyste mohli dělat neustálý pokrok. Budete-li neustále vděční Nejvyššímu a děti vám budou připomínat vaše věčné dětství, pak budete dělat ten nejrychlejší pokrok.

Když učíte děti, nemyslete si, že jim sloužíte kvůli tomu, že vám za to ve škole platí. Ne, ciťte, že dětem sloužíte, protože se chcete stát dalším dítětem. Jestliže se na vás děti usmějí, ciťte, že tento úsměv přichází od Nejvyššího. Pokaždé, když se dítě usměje, je to rozšíření Skutečnosti Božího Snu na zemi. Pokud si to budete pamatovat, pak budete schopni sloužit Nejvyššímu nanejvýš oduševněle a neustále.

Na co bych měla meditovat, než vejdu do třídy učit?

Sri Chinmoy: Prosím meditujte na Nejvyššího v každém svém studentovi. Nemusíte meditovat jednotlivě na každého studenta, ale pokuste se je všechny cítit jako jedinou bytost, která medituje přímo před vámi. Když ucítíte ve svých studentech přítomnost Nejvyššího, ciťte prosím, že se Nejvyšší v nich učí od Nejvyššího ve vás. Musíte cítit, že Nejvyšší uvnitř vás je starší bratr. Bude-li starší bratr učit mladší sourozence, pomalu a postupně získají jeho moudrost. Pokud to dokážete, budete schopna vidět, že studenti jsou nedílnou součástí vaší vlastní existence.

Existuje určitá duchovní vlastnost, kterou bychom měli vzývat, když učíme své děti?

Sri Chinmoy: Je mnoho vlastností, které byste měli vzývat při učení svých dětí, ale nejdůležitější vlastnosti je sebedávání. Tuto jedinečnou vlastnost byste měli vzývat nejen ve chvíli, kdy učíte své děti, ale neustále, ať už jsou vaše děti s vámi, nebo ne.

Jak může člověk učit meditaci malé děti ve škole, aniž by přitom porušil zákony, které říkají, že nemůžete vyučovat náboženství?

Sri Chinmoy: Musíte vysvětlit školským úřadům, že meditace není náboženství, nic takového. Náboženství se zabývá fyzickou úrovní, vitální úrovní a mentální úrovní, zatímco meditace se těmito úrovněmi nezabývá. Meditace se zabývá jen úrovní jednoty.

Dokud budeme zůstávat na fyzické, vitální a mentální úrovni, budeme rozdílní. Budeme mít matoucí, svazující myšlenky. Pokud však zůstáváme ve světě meditace, který je jednotou skutečnosti s celým Božím stvořením, potom zdaleka překračujeme hranice náboženství.

Mladí studenti se musí naučit, že meditace netvrdí, že je některé náboženství nadřazené jiným. Nepodporuje nadřazenost nebo podřazenost jakéhokoliv náboženství. Meditace podporuje jen ty, kteří pláčou po projevení Boha a po vše milujícím seberozpětí.

Jak může učitel poznat, kdy být soucitný a kdy být pedantský?

Sri Chinmoy: Existují dvě cesty, které vedou ke stejnému cíli. Jedna cesta je známá jako cesta soucitu a druhá je známá jako cesta kázně. Ačkoliv obě cesty vedou ke stejnému cíli, Bůh má cestu soucitu radši než cestu kázně, protože cítí, že pokud jde dítě cestou soucitu, potom bude schopno jít mnohem rychleji. Jedině když s ničím jiným neuspěje, se Bůh uchýlí k tomu, aby ukázňoval životy svých studentů. Na druhou stranu nám ale Bůh říká, že dokonce i jeho kárný skutek není nic jiného než soucit, protože je to Jeho soucitné Srdce, které ho nutí osvítit a zdokonalit Jeho děti.

Při jednání s neukázněnými dětmi je soucit prvním a hlavním přístupem. Kázeň použijte pouze v krajním případě. Na praktické úrovni musí učitel potají pozorovat, zda určitý student reaguje víc na soucitný aspekt života, nebo na kázeňský aspekt života. Když tohle pozná, snadno může udělat, co bude zapotřebí.

Učí se dvojčata stejným způsobem?

Sri Chinmoy: Dvojčata se nemusí a nemohou učit stejným způsobem, protože mají rozdílné duše. Každá duše má zvláštní způsob přijímání světla shůry a projevování tohoto světla na zemi. Dvojčata mohou vstoupit do pozemské arény společně, ale slib, který dal každý z nich Absolutnímu Nejvyššímu, když byl ve světě duší, nemusí být stejný. Proto se jejich způsob učení zde na zemi a jejich způsob sdílení poznání mohou velmi lišit.

Jsem student. Jak mohu studovat, a zároveň myslet na Boha?

Sri Chinmoy: To je velmi snadné. Pokud studuješ, abys získal diplom a aby tě proto každý uznával, pokud studuješ, aby ses stal nejmoudřejším člověkem na zemi, a tak mohl učit svět, potom je pro tebe nemožné udržet si Boha před sebou. Pokud cítíš, že chceš titul pro jméno a slávu, pro své vlastní zajištění na zemi, potom myslet na Boha nedokážeš.

Musíš cítit, že studuješ jen kvůli tomu, že cítíš potřebu těšit Boha, jen kvůli tomu, že Bůh chce, abys studoval. Celou dobu musíš cítit, že nestuduješ proto, abys udělal radost sobě nebo členům své rodiny, ale jen abys udělal radost Bohu. Ciť, že Bůh je jako matka pozorující své dítě, jak studuje. Jakmile děláš radost Bohu, děláš radost svým rodičům, děláš radost svým příbuzným, děláš radost svému vlastnímu já. Bůh by však měl být na prvním místě.

Musíš považovat své studium za určitou podobu služby Bohu. Jestliže studuješ dobře a dostáváš dobré známky, protože cítíš, že tohle je tvá služba Bohu, pak těšíš Boha. Dnes Bůh chce, abys studoval. Až zítra dokončíš svá studia, Bůh tě vnitřně požádá, abys dělal něco jiného. Pozítří tě může požádat, abys dělal něco dalšího. A tak v každé oblasti musíš Boha těšit Jeho vlastním způsobem.

Studium není na duchovní cestě překážkou. Abys studoval šest, sedm, osm hodin denně, musíš se ukáznit. Vnitřní schopnost a disciplínu, kterou získáš studiem, budeš za pár let schopen využít ve svém duchovním životě. Disciplínu v jakékoliv oblasti života musíme oceňovat a obdivovat, protože je to určitý druh síly. Bůh tě požádá, abys touto silou něco postavil nebo zbořil. Máš-li sílu v rukách, můžeš zvednout těžké závaží. Jestliže je třeba něco rozbít, dokážeš to rozbít. A když je třeba něco zvednout, i to dokážeš.

Jak může člověk ve své práci ve škole vidět a cítit krásu?

Sri Chinmoy: Školní práci a ostatní práci musíme brát jako součást své sebedisciplíny. Výsledkem sebedisciplíny je uspokojení. Jestliže chceme uspokojení, musíme cítit, že v naší sebedisciplíně není nic než odhalující se světlo krásy.

Část druhá:...a pro děti

Mám stovky přátel. Většinou jsou to dospělí. Mnohem více než společnosti svých dospělých přátel si ale cením dětské společnosti. Proč? Protože děti jsou veškerým srdcem. Jsou veškerou radostí.

Dětem nabízím toto poselství:

„Moji mladí přátelé, víte, že existuje Osoba, která vás miluje nekonečně více, než vás miluje váš nejlepší přítel? Chcete vědět Jméno této Osoby? Jmenuje se Bůh.

Víte, že existuje Osoba, která vás miluje nekonečně více, než vás milují vaši drazí rodiče? Chcete znát Její Jméno? Jmenuje se Bůh.

Víte, že existuje Osoba, která vás miluje nekonečně více, než milujete sami sebe? Chcete znát Její Jméno? Jmenuje se Bůh.

Chcete, abych to dokázal? Je velmi snadné to dokázat. Váš nejlepší přítel nikdy necítí, že jste tak velcí jako Bůh. Ale Bůh vždy cítí, že jste velcí jako On.

Vaši rodiče nikdy necítí, že jste tak dobří jako Bůh. Ale Bůh vždy cítí, že jste tak dobří jako On.

Nikdy jste nevěděli, že jste dalším Bohem. Ale Bůh ví, že jste dalším Bohem, a vždy vám to říká. Abyste však slyšeli Jeho Hlas, musíte se s láskou modlit každé ráno a každý večer. Požádejte prosím své rodiče, aby vás naučili, jak se modlit. Budete-li se modlit každý den, ujišťuji vás, že jednoho dne uslyšíte Boží Hlas. A pak to, co jsem vám právě řekl, budete sami moci slyšet přímo od Boha.

— Sri Chinmoy

Proč je Bůh nahoře na obloze? — Dětské otázky o Bohu

Dětská otázka

Dětská otázka
může být zodpovězena jednou větou.
Tatáž otázka
položená dospělým
vyžaduje jako odpověď diplomovou práci.

Jak Bůh vypadá?

Sri Chinmoy: Bůh vypadá přesně jako my. V tvém případě, až ty uvidíš Boha, bude vypadat přesně jako ty. Až uvidí Boha někdy jiný, Bůh bude vypadat přesně jako on. Až kdokoliv z tvé rodiny uvidí Boha, Bůh bude vypadat přesně jako ten člověk. Jakmile Boha uvidíš, řekneš: „Vypadá jako já!“ Boží Oči, Jeho Tvář, vše, co má, bude vypadat stejně jako ty. Jediný rozdíl bude v tom, že On je nekonečně krásnější než ty. To proto, že tvá nejosvícenější část je nekonečně krásnější než tvá nejméně osvícená část. Ačkoliv Jej dokážeš poznat a činit si na Něj nárok jako na svého zcela vlastního, někdo jiný Jej nemusí dokázat poznat, protože On přišel za tebou, a ne za někým jiným.

Proč v sobě nemohu vidět Boha?

Sri Chinmoy: Můžeš v sobě vidět Boha. Nemůžeš Jej ale vidět teď, protože nepláčeš a nesnažíš se Jej vidět. Jestliže matku o nic nepožádáš, nic ti nedá. Pokud ji o něco požádáš, vždy ti to dá. A tak chceš-li vidět Boha, nejlepší je Ho hledat. Uvidíš Jej jedině tehdy, když Jej budeš hledat.

Bůh je jako ten nejkrásnější drahokam nacházející se v pokoji tvého srdce. Budeš-li ho hledat, okamžitě ho najdeš. Nenakoukni jen rychle do svého pokoje a neřekni, že tam Bůh není. Snaž se cítit, že tam je. Jakmile Jej opravdu začneš hledat, dozajista Jej spatříš.

Proč nemohu Boha vidět?

Sri Chinmoy: Ty Boha vidíš, ale nepoznáváš Ho. Na zemi je mnoho lidí, které vidíš, ale nevíš, kdo jsou. Jakmile ti ale někdo řekne, kdo jsou ti lidé, snadno je potom poznáš. Například když jsi poprvé viděl policistu, nevěděl jsi, kdo to je. Jakmile ti to ale rodiče řekli, příště už jsi věděl, kdo to je. Podobně, až uvidíš Boha, jednoho dne ti buď tvá duše nebo tvůj Guru řekne, kdo Bůh je.

Jak mohu být s Bohem?

Sri Chinmoy: Můžeš být s Bohem. Ve skutečnosti jsi s Bohem pořád. Ale musíš být s Bohem vědomě. To znamená, že když je Bůh před tebou nebo ve tvém srdci, musíš Ho poznat. Jedině když se budeš modlit k Bohu se sepnutýma rukama před svým oltářem brzy ráno a také večer, můžeš se s Ním sjednotit.

Jak to, že o mně Bůh všechno ví?

Sri Chinmoy: Bůh o tobě ví všechno, protože tě stvořil. Když něco uděláš, víš všechno, co jsi udělala, protože jsi to udělala ty sama. Pokud jsi namalovala obrázek, budeš vědět od samého začátku, co jsi dělala. Když se tě zeptám, jak jsi to udělala, dokážeš mi všechno detailně popsat. Podobně, Bůh tě stvořil. Jelikož tě Bůh stvořil, musí o tobě vědět všechno.

Jak mohu vidět Boha, když zemřu? Jak mohu vidět Boha, zatímco jsem naživu?

Sri Chinmoy: Můžeš vidět Boha, zatímco jsi naživu, pokud se modlíš a medituješ co nejoddaněji a co nejoduševněleji. Když zemřeš, nejsi to ty, kdo zemře. Zemře tvé tělo, ale tvá duše zůstává naživu a neustále bdělá. V tu chvíli nejsi ničím jiným než svou duší. Teď nejsi ničím jiným než svým tělem. Když jsi tělem, musíš se modlit a meditovat, abys Boha viděl. Když jsi duší, jen roztáhneš svá křídla. Hle, uvidíš, že i Bůh má křídla.

Kde Bůh žije?

Sri Chinmoy: Bůh je všude, ale nejsnáze ho můžeš najít v pokoji svého srdce. Většinu svého času trávíš v obývacím pokoji. Když tě chce někdo vidět, vejde do obývacího pokoje a tam tě najde. Podobně Bůh tráví většinu času v pokoji srdce. Když vejdeš do pokoje srdce, snadno tam Boha najdeš. Je pravda, že Bůh je všude, ale v pokoji srdce můžeme jeho přítomnost vidět a cítit nejsilněji.

Dokážu Boha cítit ve svém srdci, ale jak to, že Ho nedokážu vysvětlit?

Sri Chinmoy: Bůh je sebevysvětlující. Proto Ho nedokážeš vysvětlit. Bůh nepotřebuje vysvětlení. Bůh spontánně odhaluje a vysvětluje Sám Sebe. Proto nepotřebuje žádné vysvětlení.

Proč je Bůh nahoře na obloze, a ne na zemi?

Sri Chinmoy: Bůh je nahoře na obloze a je také na zemi. Knihy, které jsi četla o Bohu, obzvlášť v západním světě, a rodiče tě naučili, že Bůh je nahoře na obloze. Rád bych řekl, že Bůh je nahoře na obloze, ale je také zde na zemi. Jestliže si přečteš vnitřní knihu ve svém srdci, pak uvidíš, že Bůh je také na zemi. Přestože je Bůh vše prostupující, ty jsi na zemi, a proto je pro tebe vědomí Boha na zemi nekonečně důležitější než Bůh, který je na obloze, v Nebi.

A teď, co je tvou oblohou a co je tvou zemí? Tvou oblohou je tvá hlava a tvou zemí jsou tvé nohy. Když myslíš na oblohu, mysli na svou hlavu, kde se nachází Bůh. A když myslíš na zem, mysli na své nohy, kde se Bůh také nachází. Potřebuješ obojí, nohy i hlavu. Nemáš-li nohy, nemůžeš chodit. Nebudeš-li mít hlavu, pak nebudeš mít mozek. Obojí je zapotřebí, ačkoliv je Bůh v obojím Tvá hlava je na jednom místě a tvé nohy jsou na druhém místě. To, co je spojuje, je tvé srdce. Tvé srdce je spojnicí, mostem. Jestliže chceš vidět Boha, který je ve tvé hlavě, můžeš se snadno od nohou dostat k hlavě tak, že překročíš spojnici, kterou je tvé srdce.

Jdu k Bohu?

Sri Chinmoy: Určitě jdeš k Bohu. Přišla jsi od Boha na zem se zvláštním poselstvím: abys řekla úplně každému na světě, jak milý, laskavý, dobrý a krásný Bůh je. A až o Bohu řekneš, co o Něm říct máš, vrátíš se k Bohu v Nebi.

Půjde má matka do Nebe, až zemře?

Sri Chinmoy: Tvá matka půjde určitě do Nebe, až zemře. Půjde si odpočinout a radovat se z míru, světla a blaženosti. Ty uděláš totéž, až zemřeš.

Proč Bůh stvořil zemi?

Sri Chinmoy: Bůh stvořil zem, aby se projevil v lidských tělech, v lidské podobě. Projevení znamená Jeho přítomnost — Jeho Krásu, Světlo, Lásku, Radost, Zájem a Soucit.

Proč jsou moji učitelé ve škole vždy tak protivní?

Sri Chinmoy: Milý chlapče, je mi tě líto. Zároveň je mi líto tvých učitelů. Máš pocit, že tví učitelé jsou vždy protivní. Učitelé mají pocit, že vy děti jste vždy vzpurné a neukázněné. Učitelé vás mají rádi, ale teď s vámi jednají způsobem, který dobře znáte: křičí a ječí. Mají pocit, že to je ten nejlepší způsob, protože tento způsob znáte.

Existuje ale jiný způsob a vaši učitelé jsou nedočkaví vám ten způsob ukázat. V okamžiku, kdy se uklidníte, ztišíte a budete poslušní, učitelé se na vás oduševněle usmějí a s láskou, klidně a úplně vám předají svou bohatou moudrost.

Mohu odejít žít s Bohem místo se svou matkou a otcem?

Sri Chinmoy: Ano, můžeš žít s Bohem místo se svou matkou a otcem. Ačkoliv je Bůh v Nebi, je také na zemi v podobě tvého otce a v podobě tvé matky. Cítí, že pokud zde na zemi žiješ se svými rodiči, bydlíš s Ním. Má dva domy. Chce, abys žil v Jeho domě na zemi, tam, kde jsou tví rodiče. Ten druhý dům teprve staví — není ještě hotový. Až bude Jeho dům hotový, potom tě Bůh požádá, abys v něm žil.

Jak se na zemi narodil první člověk?

Sri Chinmoy: První člověk na zemi se narodil z Boží Vůle, z Boží Síly Vůle. Když si přečteš Bibli, dozvíš se příběh o Adamovi a Evě. Avšak když si přečteš příběh svého vnitřního života, dozvíš se, jak Bůh stvořil první lidskou bytost a koho Bůh stvořil na zemi jako prvního. První lidská bytost se zrodila z Boží Vůle procesem evoluce, neustálým a postupným pokrokem zvířecího království.

Na cestě k Bohu, co je to čistota a co je to realizace?

Sri Chinmoy: Na cestě k Bohu je čistota vůní květiny a realizace je květinou. Obojí je stejně důležité. Když nemáš vůni, pak je květina zbytečná. Když nemáš květinu, jak můžeš mít vůni? Takže květina i vůně jsou stejně důležité. Pokud ve svém srdci cítíš přítomnost květiny a pokud cítíš i vůni, potom určitě dokážeš dosáhnout svého předurčeného cíle.

Proč není Bůh lidská bytost jako my?

Sri Chinmoy: Bůh rozhodně je lidská bytost jako my. Bohužel Ho nepoznáváme. Proč Ho nepoznáváme jako lidskou bytost? Protože nepoužíváme zvláštní oko a zvláštní srdce, které máme uvnitř sebe. Toto zvláštní oko je mezi našima dvěma obyčejným očima a trochu nad nimi. Duchovní srdce je uvnitř našeho obyčejného srdce. Jakmile bude toto zvláštní oko a zvláštní srdce otevřené, snadno dokážeme vidět, že Bůh, jako my, je lidská bytost.

Proč někteří lidé vidí světlo a jiní ne?

Sri Chinmoy: Někteří lidé vidí světlo a jiní ne, protože někteří lidé potřebují světlo, zatímco jiní ho nepotřebují. Když něco potřebuješ, tak to vidíš, získáš a vrosteš do toho. Když nic nepotřebuješ, nebudeš stát o to, abys to uviděla. Když jsi byla malá, plakala jsi, že chceš hračky, a rodiče ti je dali. Teď jsi trochu vyrostla. O hračky už nestojíš tolik jako předtím. Proto ti rodiče nenosí stejné množství hraček, jako ti nosili předtím. Za pár let o hračky nebudeš stát vůbec. Proto ti rodiče nebudou nosit žádné hračky. Takže vidíš — když jsi něco potřebovala, dostala jsi to. A když to nebudeš potřebovat, nedostaneš to. Přál bych si však, abys celý svůj život cítila potřebu světla, tak aby z tebe Bůh mohl mít vždy největší radost a aby na tebe mohl být velmi hrdý.

Jak to, že cítím rozdíl mezi všemi ostatními a svým nebližším přítelem, Bohem?

Sri Chinmoy: Rozdíl, který vnímáš mezi svým nejbližším přítelem, Bohem, a svými ostatními přáteli, je velmi prostý. Bůh si myslí, že jsi stejně dobrý jako On, stejně božský jako On a stejně dokonalý jako On. Tví ostatní přátelé si myslí, že jsi možná dobrý, božský a dokonalý. Cítí ale, že oni jsou lepší, více božští a dokonalejší, než jsi ty. Všichni tví lidští přátelé si navenek myslí a vnitřně cítí, že nejsi na jejich úrovni. Ty je ale máš rád a oni mají rádi tebe. Miluješ je a oni milují tebe. Proto jsou to tvoji přátelé a ty jsi jejich přítel. V případě Boha, Bůh tě miluje nejen proto, že jsi Jeho věčný přítel, ale proto, že ty a On jste jedním.

Jak mohu být hodnou holčičkou?

Sri Chinmoy: Každé ráno požádej Boha, aby ti dal sílu a poslušnost, které potřebuješ k tomu, abys poslouchala své rodiče. Budeš se modlit k Bohu, aby požehnal tebe i tvé rodiče. Požádáš Boha, aby s tebou a kolem tebe byl dvacet čtyři hodin denně.

Když při své modlitbě mluvíš s Bohem, vždy považuj Boha za bytost tvého věku a úrovně. Jestliže jsou ti čtyři roky, potom ciť, že Bohu jsou čtyři roky. Pokud cítíš, že ti Bůh není ani podřazený, ani nadřazený, může ti říci, jak můžeš být hodná.

Koho má Bůh nejradši?

Sri Chinmoy: Bůh má velmi rád dítě, které Ho má nejradši. Kdo Ho má nejradši? Ten, kdo má bezmeznou lásku k Bohu, bezmeznou oddanost k Bohu a bezmezné odevzdání Bohu. Co je láska? Co je oddanost? Co je odevzdání? Láska je tvůj pláč po Bohu. Oddanost je tvůj úsměv, když vidíš Boha. Odevzdání znamená tančit radostí, když jsi s Bohem.

Když někdo udělá něco špatného a nebožského, potrestá ho Bůh, nebo si na sebe sám něco přivolá?

Sri Chinmoy: Když někdo dělá špatné, nebožské věci, Bůh ho nepotrestá tak, jak bychom to udělali my. Jeho potrestání přichází odjinud. Potrestání přichází od těch, které jsme podvedli, nebo od těch, kterým provádíme nebožské věci. Může přijít také ze světa nebo z místa, kde existují určité síly. Ale Bůh nás netrestá, když uděláme něco špatného. Naopak, když uděláme něco špatného, přivede nám přítele, světlo, a řekne nám: „Budeš-li se scházet s tímto přítelem a budeš si s ním neustále hrát, pak nebudeš dělat nic špatného. Tento přítel ti bude vždy říkat, abys dělal správnou věc.“ My ale tohoto přítele nemáme rádi. Žádáme ho, aby odešel. Pořád dokola děláme špatné věci. Síly kolem nás a síly v člověku, kterého jsme zranili, se nás potom snaží potrestat.

Když uděláme něco špatného, zjišťujeme, že se nacházíme v temné místnosti. Bůh do této místnosti přichází s lucernou. Říká: „Mé dítě, vezmi si tuto lucernu. Pokud si ji necháš, neuděláš znovu stejnou chybu.“ Nám se to ale nelíbí, chceme být úplně soběstační. Takže si lucernu vezmeme a zahodíme ji. Naší osobností je temnota, ale my ji máme rádi, protože je naše. Bůh nám přivádí přítele, kterým je světlo, abychom si s ním hráli. Zůstaneme-li se svým přítelem světlem, potom nebudeme nikdy dělat chyby. A jelikož nebudeme dělat žádné chyby, nikdo nás nebude moci trestat.

Guru, pokud je Nejvyšší ve všem, tak musí být také v mysli. Tak proč je mysl špatná?

Sri Chinmoy: Existují dvě mysli. Jedna mysl je nesmírně milá, nesmírně božská, nesmírně čistá. Ta druhá mysl, která je ve fyzickém, není tak božská a čistá. Když říkáme, že mysl není tak dobrá jako srdce, mluvíme o mysli, která je v těle.

Snažím se to zjednodušit. Jinak se z toho stane filozofie. Bůh je ve všem. Bůh je v tygrovi, ale stoupneš si před tygra? Ne! Ten tygr by tě prostě sežral. Bůh je ve všem, ale v některých věcech je projevený do větší míry.

Jsi lidská bytost a já jsem také lidská bytost. Jíš rýži, jíš chléb, jíš pizzu. Já je jím také. Ale co se týká vnitřní realizace, je mezi mnou a tebou malý rozdíl, proto jsi za mnou přišla.

Takže Nejvyšší je i v mysli, ale v srdci je více uspokojující, je zřetelnější, je laskavější, je soucitnější.

Srdce a duše milují Boha mnohem více, než Ho miluje mysl. Proto říkáme, že srdce a duše jsou lepší. Je to srovnání. Mysl není úplně špatná. Když mysl nebudeme mít, nebudeme schopni myslet a budeme jako hlupáci. Existuje ale řada věcí, které jsou lepší než mysl. Srdce je lepší než mysl a duše je lepší než srdce. Srdce je veškerou jednotou. Budeš-li zůstávat v srdci, nebudeš cítit žárlivost. Nebudeš cítit utrpení, úzkost, pochybnost, žárlivost. Jsi upřímná dívka, proto zkus mít vždy srdce, které ti říká: „Jsme všichni jedním, jsme všichni jedním.“ Zůstávej v srdci, modli se v srdci, medituj v srdci.

Mysl je právě teď nadřízeným. Dokud bude tvá mysl nadřízeným, bude způsobovat, že se budeš cítit velmi nešťastně. Avšak až realizuješ Boha, zjistíš, že mysl ovládáš. Jakmile budeš mysli nadřízená, v tu chvíli jsi osvobozená.

Rozhovory dětí s Bohem

Vnitřně můžeš s Bohem mluvit

Vnitřně můžeš s Bohem mluvit,
jak dlouho chceš.
Proto mluv, mluv, mluv!
Dej Mu veškerý svůj smutek a zklamání
stejně jako svou lásku a radost.
Všechno pro tebe uchová
v božském sejfu svého Srdce.

„Bože, poprosil jsi mě, abych rozdal své hračky ostatním. Rozdávám lidem nejen hračky, ale také spoustu dalších věcí. A oni si ty věci ode mě rádi berou. Neřeknou mi ale ani jediné ,Děkuji.‘“

„Mé dítě, je mi tak líto, že to slyším. Nedělej si starosti, já jim vyhubuji. Já ti ale děkuji dvakrát denně.“

„Kdy Bože? Prosím, řekni mi, kdy mi děkuješ.“

„Děkuji ti v tichu prostřednictvím tvého otce, když se na něj večer před spaním usmíváš tím nejkrásnějším úsměvem. Děkuji ti v tichu prostřednictvím tvé matky, když se na ni usmíváš tím nejkrásnějším úsměvem, než brzy ráno vstaneš z postele.“

„Bože, jsem trochu popletený. Moje babička říká, že jsi v mém srdci. Moje matka říká, že jsi v mých očích. Můj otec říká, že jsi okolo mě. Kdo má pravdu, Bože?“

„Všichni mají pravdu.“

„To není možné, Bože! Jak může mít každý pravdu? Prosím, řekni mi upřímně, kdo má pravdu?“

„Říkám ti na rovinu, mé dítě, tvá babička má pravdu, tvá matka má pravdu, tvůj otec má pravdu.“

„Jak to?“

„Žiji ve tvém srdci. Proto jsi tak oduševnělý. Žiji ve tvých očích. Proto vypadáš duchovně krásně. Žiji okolo tebe. Proto jsi vždy tak opatrný.“

„Bože, zasloužíš si mé poděkování.“

„Já si tvé poděkování nezasloužím. To tvá babička, tvá matka a tvůj otec si zaslouží tvé poděkování. Jdi a poděkuj jim.“

„Půjdu. Bože, než od Tebe odejdu, rád bych Ti řekl jednu věc. Protože jsi ke mně byl vždy velmi laskavý, zasloužíš si mé zvláštní poděkování. Moje babička, matka a otec ode mě dostanou obyčejné poděkování.“

Bůh se usmívá a pláče radostí.

„Bože, má matka mi řekla, abych si na nikoho nestěžovala. Ale je mi líto, musím. Víš, Bože, máma mi hodně často hubuje a sestra mě bije skoro každý den. Jsem si jistá, že nedělají správnou věc. Co na to říkáš, Bože?“

„Řekni své sestře a své matce, aby si se Mnou promluvily, než tě budou bít nebo ti hubovat.“

„Ano, ano, to udělám. To znamená, že mě sestra už nikdy nebude bít. Ani má matka mi nebude moci hubovat.“

„Mé dítě, není to úplně tak. Řeknu ti své tajemství. Když Mě požádají o svolení, aby tě mohly udeřit nebo ti vyhubovat, nejprve se podívám, zda si to zasloužíš, nebo ne. Pokud si to nezasloužíš, velmi jim vyhubuji. Pokud si ale jejich hubování a bití zasloužíš, dám ti dostatek síly a veselosti k tomu, abys snědla plody svých špatných činů. Chci, abys byla milá, dobrá, dokonalá a božská.“

„Bože, budu. Děkuju a děkuju, Bože.“

„Bože, mám skutečný problém. Moje matka mi říká, že se musím víc modlit. Můj otec mi říká, že doba, kterou trávím v modlitbách k Tobě, úplně stačí. Bože, kdo má pravdu, moje matka, nebo můj otec? Nebo se oba dva mýlí?“

„Čím více se modlíš, tím více Mě těšíš. Tvůj otec se tedy mýlí. Na druhou stranu, pokud se modlíš a ve tvé modlitbě není tvé srdce, pak jen plýtváš časem. Tvoje matka se tedy mýlí, pokud trvá na tom, aby ses modlil, když ve své modlitbě necítíš nic upřímného. Dám ti novou modlitbu. Tato modlitba ti dá vše, co chceš:

,Bože, modlím se k Tobě, abys mě učinil svým nejsladším a nejdražším dítětem. Modlím se k Tobě, abys mě učinil tak laskavým, jako jsi Ty. Modlím se k Tobě, abys mě přiměl poslouchat Tě každý den. Modlím se k Tobě, abys mě přiměl vždy na Tebe myslet. Modlím se k Tobě, abys mi dal schopnost těšit Tě každý den, každou hodinu, každou minutu a každou vteřinu.‘“

„Bože, to je báječná modlitba. Mohu dodat několik slov?“

„Určitě můžeš, rozhodně!“

„Bože, přál bych si dodat tohle: ,Miluji Tě, Bože. Uctívám Tě, Bože. Klaním se Ti, Bože.‘“

„Ámen. Úžasné, úžasné!“

„Bože, děkuji miliónkrát. Určitě budu každý den říkat tuto modlitbu, kterou jsi mi dal.“

„Bože, moje matka mě neustále trápí. Říká mi, že se k Tobě musím modlit každé ráno a večer. Říká také, že pokud to budu dělat, budu Tě moci vidět každý den. Řekla mi ještě něco. Řekla mi, že jsi velmi laskavý. Je-li to pravda, udělal bys pro mě prosím něco? Můžeš mi říci, jak Tě mohu vidět každý den, aniž bych se k Tobě modlil?“

„Dovolím ti, abys Mě viděl ne jednou, ale dvakrát denně. Trochu se ke Mně ale musíš modlit. Počkej, mám dobrý nápad. Říkám ti potají, že ti dám tu nejsnazší modlitbu. Nesmíš ji nikomu říct, je to všechno jen mezi námi, největší tajemství!

Každé ráno si stoupni před veliké zrcadlo v obývacím pokoji a měj oči napůl otevřené. Podívej se do zrcadla na své oči a usmívej se a usmívej. Určitě Mě spatříš ve svých očích. Nejdřív Mě uvidíš ve svém pravém oku a potom v levém oku.“

„Bude to tak vždy? Nemohu Tě nejdřív vidět v levém oku a potom v pravém oku?“

„Ano, ale k tomu musíš nechat obě oči zavřené, zopakovat sedmkrát Moje jméno a pak oči otevřít. Pak Mě uvidíš nejdřív v levém oku.“

„Bože, bude Ti vadit, když to udělám obráceně? Doufám, že Ti nebude vadit, když budu mít oči napůl otevřené a budu se usmívat, dokud Tě neuvidím, ale nebudu stát před zrcadlem. Myslím, že to bude snazší. Nevadí Ti to?“

„Ne, vůbec ne. Musím říct, že jsi moudřejší než já! Chtěl jsem ti ukázat ten nejjednodušší způsob, jak Mě spatřit. Chtěl jsem, aby sis stoupnul před zrcadlo s očima napůl otevřenýma. Nechce se ti dělat ani to. Chceš mít oči napůl otevřené a usmívat se, dokud Mě neuvidíš! Objevil jsi cestu, která je ještě jednodušší! Jsi opravdu chytrý a velký, a proto tě mám rád a jsem na tebe hrdý.“

„Moc Ti děkuji, Bože.“

„Bože, jak se skutečně jmenuješ?“

„Mé skutečné jméno je stejné jako tvoje.“

„Nedám Ti své jméno!“

„Jak potom chceš, abych se jmenoval?“

„Chci, aby ses jmenoval Voda.“

„Voda! To je pěkné jméno. Pokud Mě od této chvíle dokážeš nazývat tímto jménem, odpovím.“

„Bože, řeknu Ti tajemství. Moje matka mě naučila, že jiným jménem pro vodu je Život.“

„Já ti teď, mé dítě, řeknu další tajemství. Jiným jménem pro život je Bůh.“

„Mohu matce říci Tvé tajemství?“

„Určitě můžeš.“

„Bože, opravdu Ti děkuji, že jsi mi řekl největší tajemství.“

„Bože, můj děda mi vždy říká, že nesmím nikdy lhát. Ale, víš, Bože, on mi lhal mnohokrát.“

„Jaké lži ti říkal?“

„Lež číslo jedna: řekl mi, že jsi mnohem starší než on. Lež číslo dvě: řekl mi, že abys viděl, nepotřebuješ oči jako my. Lež číslo tři: řekl mi, že abys slyšel, nepotřebuješ uši jako my. Lež číslo čtyři: řekl mi, že nepotřebuješ ústa, abys mohl mluvit.

Stojíš přímo přede mnou. Vidím, že máš dvě oči, dvě uši a ústa jako já, a vidím také, že jsi velmi mladý a krásný. Nejsi ani tak starý jako můj otec. Jak mi může děda říkat, že jsi starší než on?“

„Mé dítě, máš pravdu. Tvůj děda má také pravdu. On mě zná z knih. Ty Mě znáš, protože jsi Mě viděla tváří v tvář. Tvůj děda Mě považuje za představu. Ty Mě vidíš jako milujícího Přítele a jako živoucí Pravdu.

„Bože, rád bych Ti něco řekl. Před dvěma a půl tisíci lety žil na zemi velmi, velmi veliký duchovní Mistr. Jmenoval se Buddha. Myslím, že jsi jeho jméno slyšel. Můj otec je duchovní člověk. Následuje Buddhovu cestu.“

„Řekni mi, prosím, jakou cestu následuje tvoje matka?“

„Bože, moje matka následuje mnoho cest. Následuje cestu Buddhy, Krišny, Rámakrišny, Ramana Mahárišiho a občas cestu Sri Chinmoye. Mimochodem, Bože, to všechno jsou dobří a velcí duchovní Mistři. Mají spoustu, spoustu žáků a následovníků. Bože, jsem teď ve vážně obtížné situaci. Nevím, kterou cestu bych měl následovat. Budu-li následovat cestu svého otce, cestu zenu, otec bude velmi potěšen. A budu-li následovat cestu své matky, to jest mnoho cest najednou, potěším matku.“

„Přál bych si, abys následoval Mou Cestu.“

„Jaká je Tvoje Cesta, Bože?“

„Každý den se modli a medituj. Brzy ti dám vědět, jaká je Moje cesta.“

„Bože, děkuji Ti z hloubky svého srdce.“

„Bože, máš chvilku? Musím se Tě na něco zeptat. Moje matka mi říká, že Tě musím milovat každičký den. Má pravdu?“

„Ano, tvá matka má pravdu.“

„Jak Tě mohu milovat, když Tě moc dobře neznám?“

„Řeknu ti, co dělat. Je pravda, že Mě moc dobře neznáš, ale svou matku znáš dost dobře. Ode dneška se ji snaž milovat více. Množství lásky, které od tebe potřebuje, si nechá pro sebe, a zbytek dá Mně. Podělíme se o tvou lásku. Dobrá?“

„Děkuji Ti, Bože.“

Příběhy pro děti

Gopalův bratr

Tohle je velice krásný příběh. Je to příběh o Krišnovi. Krišna má další jméno, Rakhal Raja [čti Rakal Radža]. „Raja“ znamená král a „rakhal“ znamená pasáček — ten, kdo vodí krávy na pastvu. Krišna byl král a byl také pasáček, a tak mu říkali Rakhal Raja, Král pasáčků.

Žil jednou jeden starší muž, který byl laskavý, štědrý a zbožný. Modlil se k Bohu každý den. Když hodně zestárl a umíral, řekl své ženě: „Umírám. Nechávám tě zde na zemi, ale netrap se. Bůh se o tebe postará.“

Jeho žena odpověděla: „Odcházíš do Nebe, ale netrap se. Bůh se tam o tebe postará.“

Tento starší pár měl jen jedno dítě, malého chlapce, který se jmenoval Gopal. Když jeho otec zemřel, bylo mu sedm. Tato malá rodina žila vždy v lese. Byli velmi chudí a měli jen jednu krávu. Když Gopalův otec zemřel, matka prodávala mléko od jejich krávy, aby získala nějaké peníze. Z těchto peněz živila Gopala i sebe. Ačkoliv byla velmi, velmi chudá, byla velmi oddaná Pánu Krišnovi. Modlila se k Pánu Krišnovi dvacet čtyři hodin denně. Nikdy na něj ani na okamžik nezapomněla. Celý její život byl modlitbou.

Protože bylo Gopalovi sedm let, musel začít chodit do školy. Škola byla od jeho domu docela daleko, a tak musel chodit hustým lesem, aby se tam dostal. Všude kolem byla divoká zvířata a on se samozřejmě bál. Ráno šel do školy s velkým strachem a obtížemi a když se večer vracel, bylo to ještě horší. V tu dobu byla téměř tma a on se bál mnohem víc. Když přišel domů, celý se třásl a strachy téměř plakal.

Jednoho dne řekl své matce: „Už do školy nepůjdu. Bojím se. Musíš se mnou někoho posílat, nebo už nepůjdu.“

Jeho matka odpověděla: „Mé dítě, zítra s tebou půjde tvůj starší bratr. Mám ještě jednoho syna. Žije v hlubokém lese a uvidíš ho, jak pase krávy. Když na něj zavoláš, přijde a bude si s tebou hrát. Vezme tě do školy a přivede tě zase zpátky.“

Gopal byl tak šťastný. Zeptal se své matky: „Jak se jmenuje můj bratr, kterého jsem neviděl?“

„Tvůj bratr se jmenuje Rakhal Raja,“ řekla matka.

Když druhého dne vešel Gopal cestou do školy do hustého lesa, zavolal: „Rakhal Raja, Rakhal Raja, kde jsi?“ Rakhal Raja hned přišel. Vypadal jako opravdový král, s korunou a pavími pery.

Rakhal Raja se tedy setkal s Gopalem a šli společně do školy. Když došli blízko ke škole, Rakhal Raja řekl Gopalovi: „Teď už jdi sám. Přijdu tě vyzvednout a dovedu tě domů, až škola skončí.“ Takto vodil Rakhal Raja Gopala každý den ráno do školy a večer ho bezpečně přivedl domů. Gopal měl ze svého nového bratra velikou radost.

Jednoho dne se ho matka zeptala: „Gopale, přichází Rakhal Raja?“

„Ano, přichází,“ řekl Gopal.

„Říkala jsem ti, že přijde. Je to tvůj starší bratr,“ řekla matka. Rakhal Raja i Gopal spolu byli velmi šťastní. Hráli v lese všelijaké hry. Rakhal přinášel svému mladšímu bratrovi sladkosti a všemožné dobroty, takže Gopal byl vždy šťastný a spokojený. Když se vrátil domů pozdě, matka se nebála, protože se o něj staral jeho starší bratr Rakhal Raja.

Po několika měsících zemřela matka Gopalova učitele. Když v Indii někdo zemře, na konci měsíce se pořádá festival. Každý přijde a je pohoštěn. Jíte tolik, kolik můžete, a když jíst nechcete, přinutí vás. A tak byl měsíc poté, co matka učitele zemřela, uspořádán festival pro děti ze školy. Všichni studenti samozřejmě přinášeli učiteli dárky. Gopal věděl, že každý přinese učiteli dárek, ale ubohý Gopal neměl žádné peníze. Smutně se zeptal matky: „Co mohu dělat? Rád bych svému učiteli něco donesl, jsme ale tak chudí. Co mám dělat?

„Požádej svého Rakhal Raja,“ řekla Gopalova matka. „Dá ti něco, co budeš moci dát svému učiteli.“

Když ráno vedl Rakhal Raja Gopala do školy, Gopal mu řekl: „Rakhal Raja, dnes dá každý mému učiteli dárek, ale já jsem příliš chudý. Můžeš mi něco dát?“

Rakhal Raja řekl: „I já jsem velmi chudý, ale něco ti dám.“ Gopal byl rád, že bude mít něco, co může dát svému učiteli.

Rakhal Raja, který byl ve skutečnosti bůh, postavil okamžitě před Gopala malý hrnek kysaného mléka. Je to něco podobného, čemu vy říkáte jogurt. „Vezmi si tohle,“ řekl. „Tvůj učitel ví, že jsi velmi chudý. Nebude mu to vadit.“

Gopal byl šťastný, že nakonec má něco pro svého učitele. Když však ubohý chlapec přišel do školy, viděl, že všichni spolužáci přinesli drahé a krásné věci. A tak byl velmi smutný a rozpačitý a stál u dveří jako zloděj. Nechtěl, aby ho někdo viděl, protože přinesl jen trochu kysaného mléka v malém hrnku. Učitel byl ale nesmírně laskavý. Vzal si od Gopala malý hrneček a přelil kysané mléko do velkého hrnce. Myslel si, že služebníci brzy přinesou kysané mléko na festival a mohou ho přidat k té troše, kterou přinesl Gopal.

Co se ale stalo? Když učitel přelil kysané mléko z malého hrnku do velkého hrnce, jeho množství se najednou zvětšilo a naplnilo velký hrnec až po okraj! Učitel žasl, jak se malé množství kysaného mléka tak zvětšilo.

Lidé, kteří během festivalu jedli kysané mléko od Gopala, neustále vykřikovali, jak je dobré. „Nikdy jsme nic takového neochutnali!“ říkali. „Tak voní a je tak úžasné! Chuť je vynikající! Je prostě výborné!“

Učitel řekl: „Přinesl mi ho Gopal. Je to Gopalův dárek.“ Pak se Gopala zeptal: „Kde jsi získal ten hrnek s kysaným mlékem, který jsi mi dal?“

Gopal odpověděl: „Dal mi ho můj Rakhal Raja.“

„Kdo je tvůj Rakhal Raja?“ zeptal se učitel.

„Ó, Rakhal Raja je můj bratr. Je to můj nejbližší přítel. Vždy se mnou chodí do školy a vodí mě zpátky domů,“ řekl Gopal.

Učitel věděl, že Gopal nemá bratra. Měl jen jednoho příbuzného, a to byla jeho matka. A tak se zeptal: „Můžeš mi ukázat svého Rakhal Raja?“

„Ano,“ odpověděl Gopal. „Je nesmírně krásný. Má korunu a v ní paví pero. Je tak krásný!“ Gopal slíbil učiteli, že ho vezme za Rakhal Raja. „Ano, můžete jít se mnou, pane,“ řekl. „Vezmu vás za svým Rakhal Raja.“

Večer, když festival skončil a každý pojedl a odešel domů, vzal Gopal učitele s sebou k lesu. Na místě, kde se obvykle setkával se svým starším bratrem, zakřičel: „Rakhal Raja, Rakhal Raja, Rakhal Raja!“ Ale Rakhal Raja za ním nepřišel.

Znovu zavolal: „Rakhal Raja, proč tak zlobíš? Každý den sem chodíš, dokonce i když tě nezavolám. Dnes tě volám a ty nepřicházíš. Proč jsi na mě tak zlý? Proč jsi tak krutý? Můj učitel mi nebude věřit. Bude si myslet, že jsem lhář. Prosím přijď, Rakhal Raja, prosím přijď.“ Volal a prosil, ale Rakhal Raja se neobjevil.

Učitel řekl: „Jsi lhář. Dal ti to někdo jiný.“

Gopal zavrtěl hlavou a řekl: „Ne, ne, dal mi to můj Rakhal Raja. Nevím, proč se na mě dnes zlobí. Nevím, proč za mnou nejde.“ A znovu začal volat: „Rakhal Raja, prosím, prosím, přijď!“ Ale Rakhal Raja nepřišel.

Pak Gopal a učitel uslyšeli hlas přicházející z lesa, jak říká: „Gopale, dnes nepřijdu. Chodím za tebou kvůli tvé matce. Modlí se ke mně každý den. Modlí se ke mně neustále. Jsem s ní nesmírně spokojen, a proto ti chodím pomáhat a hrát si s tebou. Ale tvůj učitel se ke mně nikdy nemodlil. Proč bych mu měl ukázat svou tvář? Tvůj učitel si mě nezaslouží. Jsem jen pro ty, kdo se ke mně modlí, pro ty, kdo mě potřebují. Tvůj učitel se ke mně nikdy nemodlil, proto nepřijdu.“

Učitel pochopil a byl nesmírně rád, že je Gopalova matka tak duchovní. Sám Pána Krišnu vidět nemohl, ale věděl, že je někdo, kdo ho vidět může, protože se k němu modlí každý den, a to je Gopalova matka.

I ty se můžeš modlit ráno a večer. Jestliže se budeš modlit ráno a večer, Bůh bude potěšen. Modli se pět minut ráno a večer. Tvoje máma nebo táta tě naučí jak. Jestliže to budeš dělat, uvidíš, že budeš mít svého vlastního Rakhal Raja, aby ti pomáhal, kdykoliv budeš v obtížné situaci nebo v nebezpečí.

Modli se pro ochranu

Jednoho dne byl malý dvanáctiletý nebo třináctiletý chlapec napaden zlými, nezbednými kluky a holkami, když šel ze školy domů. Ubohý chlapec byl úplně sám a docela bezmocný. Jak se mohl bránit proti tolika nezbedným klukům a holkám? Pomyslel na to, co mu často říkávala jeho matka: „Kdykoliv jsi v obtížné situaci nebo v nebezpečí, modli se k Bohu.“ Vteřinu nebo dvě se modlil k Bohu, ale žádná pomoc od Boha nepřišla a on byl krutě zbit.

S velikým pláčem šel domů. Matka ho utěšovala a on jí řekl: „Říkala jsi mi, že když se budu modlit k Bohu, Bůh mě ochrání! Bůh mě ale neochránil. Podívej, jsem celý zbitý a teče mi krev na tolika místech!“

Jeho matka řekla: „Můj synu, řekla jsem ti, aby ses modlil k Bohu každý den, ale ty to neděláš. Nemodlíš se každý den brzy ráno a večer. Modlíš se k Bohu možná jednou za týden a někdy dokonce ani to. Někdy jeden den medituješ a potom deset nebo patnáct dní nemedituješ.

Musíš se k Bohu modlit každý den brzy ráno alespoň deset minut. Meditace a modlitba jsou jako svaly. Pokud cvičíš jeden den a potom deset dnů necvičíš, nemůžeš zesílit. Jedině když budeš cvičit každý den, tak zesílíš. Stejně tak když se budeš modlit k Bohu každý den, tvé vnitřní svaly zesílí a Bůh tě ochrání. Bůh tě musí ochránit, jestliže se k Němu modlíš každý den brzy ráno a večer.“

Od toho dne se malý chlapec začal modlit k Bohu. Poslechl svou matku a modlil se k Bohu každý den. Brzy ráno se modlil deset minut a také večer se modlil pět minut. Po šesti měsících řekl své matce: „Ano, modlitba funguje. Nikdo mě nikdy neobtěžuje. Každý den chodím domů, ale nikdo mě neobtěžuje.“

Jeho matka řekla: „Dokonce i kdyby tě někdo obtěžoval, buď si jistý, že budeš ochráněn, protože se pravidelně každý den modlíš a Bůh má z tebe radost. Bůh tě ochrání.“

Ten stejný den se něco stalo. Když šel chlapec ze školy domů, velmi vysoký, veliký a silný muž ho surově popadl a chtěl ho uhodit. Chlapec si okamžitě pomyslel: „Ó Bože, moje matka mi říkala, že pokud se k Tobě budu modlit každý den, ochráníš mě,“ a začal velmi nahlas opakovat Jméno Pána: „Bože, Bože, Bože, Bože, zachraň mě, zachraň mě!“

Muž, který ho chytil, byl velmi veliký a silný. Začal se chlapci smát a řekl: „Co si myslíš, že dokážeš opakováním ,Bože, Bože, Bože‘? Myslíš si, že se mě takhle dokážeš zbavit? Ne, nedokážeš!“

Zničehonic se uvnitř chlapce ozval hlas: „Řekni tomu muži, že když opakujeme Boží Jméno, dokonce i duch odejde.“ Chlapec rychle zopakoval, co mu vnitřní hlas řekl, a muž ho okamžitě pustil a utekl.

Předcházející noc měl muž sen, ve kterém viděl ducha, a byl velmi vyděšen. Každý se bojí duchů, dokonce i dospělí. Jakmile uslyšel slovo ,duch‘, připomnělo mu to ducha, kterého viděl předešlou noc. Když chlapec řekl: „Dokonce i duch odejde, když opakuješ Boží Jméno,“ Bůh udělal to, že ten chuligán ve skutečnosti viděl tohoto chlapce jako ducha ze svého snu. Bůh mu ve tváři tohoto malého chlapce ukázal ducha, a proto utekl.

Když ho muž nechal být, chlapec utíkal domů, aby příběh povyprávěl matce. Jeho matka řekla: „Je to přesně tak, jak jsem ti říkala. Budeš-li se modlit k Bohu každý den, Bůh tě zachrání. Bude tě ochraňovat.“

Tak vidíš, když se budeš každý den modlit, Bůh tě ochrání. Tento chlapec na ducha ani nepomyslel, ale Bůh mu řekl, co říct. Budeš-li se modlit, Bůh bude hrát božské triky a pomůže ti, když budeš v nebezpečí. Bůh ti dá z nitra nějaké poselství nebo dá tomu druhému člověku nějaké poselství. Jestliže tě někdo napadne, okamžitě řekneš něco, čemu nebudeš rozumět. Když to řekneš, ten člověk bude vyděšený k smrti a nechá tě. Modli se k Bohu každý den a když se dostaneš do obtížné situace, Bůh ti řekne, co máš dělat.

Dětský Bůh

Od Mridu Bhashini Devi

(z bengálského originálu přeložil Sri Chinmoy)

Gulu měl čtvrté narozeniny. Seznámil se s abecedou. Guluův otec řekl: „Tak tedy, Gulu, dám tě teď do základní školy ředitele Aghora.“

Gulu byl radostí bez sebe. Bude teď chodit do školy s aktovkou pod paží.

Gulu byl velmi chytrý a měl moc rád příběhy. Často žadonil na babičce, aby mu vyprávěla příběhy. Vyprávěla mu příběh o Prahlad a on jejím slovům naslouchal s údivem a bezvýhradnou vírou. Nemyslel na nic jiného. Gulu řekl: „Jak hrubý byl otec Prahlad, babičko! Jaká muka uvalil na Prahlad! Avšak nikdo nemůže zničit toho, kdo má Boha za svého pomocníka!

Jednoho dne Gulua napadlo, že Boha najde. Protože je Bůh uctíván květinami, musí se schovávat v růžích v zahradě,“ usoudil Gulu. „Jakmile se mi podaří Boha objevit, natolik se s Ním spřátelím, že mě už nebude moci opustit.“

Gulu strávil celý den v zahradě, kde třepal rostlinami, aby tam našel Boha. Nikde se s Ním ale nesetkal. Nakonec se zklamaný vrátil domů.

Zeptal se své matky: „Tak moc hledám Boha. Proč Jej nenacházím, matko?“

„Gulu, Bůh si rád hraje. A tak si s námi hraje na schovávanou. Je výborný hráč. Schovává se tak, že se ani velkým svatým a světcům nedaří Jej najít.“

„Kdo Jej potom může najít, matko?“

„Nikdo Jej nemůže najít, dokud On Sám Sebe neodhalí. Přesto zůstává úplně s každým a ochraňuje všechny, tak jako ochraňoval Prahlad. Skrývá se i ve tvém srdci.“

„V jádru mého srdce! Věř mi, matko, že když Jej hledám v zahradě, zdá se, že v mém srdci někdo odpovídá.“

„Je to tento vnitřní obyvatel, což je Bůh. Uctívej Ho. Nauč se Ho milovat tak, jako miluješ mě. Nachází se nejen ve tvém srdci, ale ve všech srdcích. Nauč se milovat vše, On se ti pak dozajista odhalí.“

Gulua matčina slova uklidnila. Choval naději, že k němu Bůh jednoho dne přijde.

Jednoho dne Gulu s matkou navštívili strýce z matčiny strany. Všichni tři se vraceli domů v předvečer Puja (indická slavnost). Vlak byl přeplněný cestujícími a nebylo tam dost místa. Gulua to nezajímalo. Vykláněl se z okna, aby se mohl dívat do krajiny. Strýc mu říkal: „Nenakláněj se tak. Můžeš vypadnout, Gulu.“

„Jak můžu vypadnout? Držím se dveří.“

Najednou se dveře nějak otevřely.

Gulu se nedokázal udržet a vypadl ven. Lidé v kupé začali křičet hrůzou a bědováním. Guluova matka se v zoufalství chystala vyskočit z vlaku, ale někdo ji zadržel.

Byla noc. Ve tmě nebylo nic vidět. Vlak se řítil největší rychlostí. V rozrušení nikoho nenapadlo zatáhnout za brzdu, aby vlak zastavil. Polekaní cestující ve vedlejším kupé, zburcovaní zmateným hlukem, zatáhli za brzdu. Vlak se okamžitě zastavil.

Začal couvat nazpátek. Nikdo nedoufal, že uvidí Gulua naživu. Když ujeli určitou vzdálenost, na mostě se začala rýsovat postava. Guluova matka vykřikla: „Podívejte, tam je můj Gulu!“

Vlak zastavil. Guluova matka pospíchala ke Guluovi a vzala ho do náruče. „Stalo se ti něco, Gulu?“ volala.

„Jak by se mi mohlo něco stát, matko? V okamžiku, kdy jsem vypadl, strýc vyskočil a vzal mě do náruče.“

Matka řekla překvapeným hlasem: „Tvůj strýc neskočil dolů. Zůstal uvnitř.“

„Nelži, mami! Celou tu dobu mě strýc držel na klíně. Jak jste se všichni přibližovali, postavil mě na zem a odešel tamtou cestou. Můžete se po něm jít podívat.

Celým matčiným tělem proběhlo rozechvění. Řekla: „Gulu, Bůh tě zachránil v podobě tvého strýce.“ Při matčiných slovech byl Gulu údivem bez sebe.

Bůh k tobě určitě přijde, když jsi v opravdových potížích, pokud se k Němu modlíš každý den. Budeš-li se k Bohu modlit každý den, spatříš Boží nejkrásnější Podobu. Až uvidíš Boha tváří v tvář, budeš překvapený, protože Bůh je nekonečně krásnější, než si dovedeš představit.

Aby ses modlil k Bohu, nemusíš rodiče o nic prosit. Aby sis koupil košili nebo boty nebo něco jiného, potřebuješ peníze. Ale k tomu, abys viděl Boha, peníze nepotřebuješ. Potřebuješ jen modlitbu. Modlit se je tak snadné. Je to jako napít se vody. Prostě se modli a získáš Jej. Jakmile Jej získáš, získáš vše, co potřebuješ.