Část I: Otázky a odpovědi

Poznámka editora

Následující otázky byly zodpovězeny 20. srpna 1966 v New Yorku. 29 otázek je již součástí knihy Jóga a duchovní život a nejsou zde uvedeny.

Když se člověk dívá pomocí světla své duše, vidí stovky svých životů?

Sri Chinmoy: Když se člověk dívá pomocí světla duše, dokáže vidět budoucí možnosti své nynější inkarnace a nanejvýš jedné či dvou budoucích inkarnací, ale nevidí stovky životů. Totéž platí i o minulých inkarnacích. Tyto záblesky nemusí být chronologicky seřazené. Avšak v případě velkých duchovních Mistrů jako Sri Krišna a Pán Buddha toto pravidlo neplatí, neboť ti mají k dispozici nejdávnější minulost a nejvzdálenější budoucnost v přesném chronologickém pořádku.

Když se díváme pomocí světla své duše, je to vždy s pocitem radosti?

Sri Chinmoy: Ano. Je to vždy s pocitem vnitřní radosti. Tato radost se může často projevit slzami. Takové slzy jsou vnějším vyjádřením blaženosti duše a nemají nic společného s lidským utrpením, zármutkem či zklamáním. Je to jako matka, která roní slzy, když vidí svého syna po návratu z ciziny. Její slzy vyjadřují její vnitřní radost.

Když si duše vybírá nové tělo, má přesně propracovaný plán svého poslání, nebo se toto poslání duše vyvíjí během našeho života v závislosti na okolnostech a prostředí?

Sri Chinmoy: Duše vždy přichází na zem s určitým posláním. Pozemské prostředí však tomuto poslání může buď pomáhat, nebo ho brzdit. Také se stává, že se někdy duše dobrovolně přizpůsobí svému okolí. Pak se postupně, s plným poznáním a spoluprací s okolím, snaží splnit své poslání.

Má duše v jednom životě mnoho poslání, nebo jen jedno?

Sri Chinmoy: Je jen jedno poslání, ale je mnoho směrů. Jedna duše si může přát stát se básníkem, umělcem či inženýrem. Každá duše se může zaměřit na různé tvůrčí schopnosti, ale to jsou směry. Neměli bychom je zaměňovat s posláním duše. Poslání duše je vždy první a nejpřednější: realizace Boha. Pak přichází projevení realizace Boha na zemi. Člověku může jeho směr v realizaci Boha buď pomoci, nebo ho zdržet, záleží na jeho přístupu k Pravdě.

Někdo může být například spisovatel. Jestliže píše, aniž by prostřednictvím psaní usiloval o realizaci Boha, pak se z něj jednoho dne může stát velký spisovatel, který však nemusí nezbytně pokročit ve svém sebeobjevování. Na druhou stranu píše-li někdo, aby prostřednictvím svého psaní vyjádřil Božské, je-li jeho vnější vyjádření výsledkem jeho vnitřní aspirace a psaní je pro něj zasvěcenou službou Nejvyššímu v lidstvu, aspirant v něm ho jistě povede k realizaci Boha. Abych se vrátil k vaší otázce, z hlediska absolutní Pravdy existuje jen jedno poslání duše, a tím není nic jiného než Seberealizace.

Má vitálno poslání, které je oddělené od poslání duše, nebo je s ním spojené?

Sri Chinmoy: Vitálno a tělo nemají oddělené poslání. Když však spolupracují s posláním duše, toto poslání se stává i jejich posláním. Vitálno touží po jménu a slávě, což jsou jen dílčí cíle. Když se vitálno sjednotí s duší a ochotně přijme její poslání, tehdy se poslání duše bezpochyby stává posláním vitálna.

Jak člověk pozná, jestli pomáhá poslání své duše, nebo prostě uspokojuje svou ješitnost?

Sri Chinmoy: Člověk to dokáže rozlišit jedině tehdy, když dokáže pracovet, aniž by byl motivován touhou a aniž by byl ovlivněn výsledky svých činů. Když je člověk v takovémto stavu vědomí, dokáže snadno poznat, zda slouží poslání své duše, nebo prostě jen uspokojuje svou ješitnost. Práce prováděná se sebezasvěcením vede aspiranta k naplnění poslání jeho duše. Práce prováděná kvůli sebeuspokojení vede člověka k potěšení, které končí sebezničením.

Často se říká, že duše potřebuje určité zážitky, přestože se v dané době mohou zdát nepříznivé. Jak máme rozlišit zážitky, které duše potřebuje, od touhy hnát se dopředu pomocí umíněnosti svého ega?

Sri Chinmoy: Duše neprojde žádným zážitkem, který by byl zbytečný. Za každým zážitkem duše se skrývá božský účel. Na fyzické úrovni se nám ale tento božský účel často nedaří vidět. Vnímáme ho jako pouhou událost na své cestě zde na zemi. Když naše duše zažívá určitou zkušenost, vzniká mnoho věcí, které naše fyzická mysl nedovede pochopit. Je také pravda, že svou umíněností vnucujeme duši určité nedůležité zážitky. Ale to, čemu říkáme „nepříznivé zážitky“, není pro duši nepříznivé, neboť v široké vizi Světla, kterou duše má, jsou všechny tyto zážitky možností k růstu, rozvoji a projevení vyšší pravdy či k naplnění většího poslání na zemi.

Je si ve věku Kálí Jugy více lidí vědomo poslání své duše, nebo je tento druh uvědomění určen pro další generace?

Sri Chinmoy: Na tuto otázku nemůžeme kategoricky odpovědět, protože jak se zlatá budoucnost projeví je nejisté a nezřetelné, propletené všemi možnostmi a nemožnostmi. Je velmi snadné obdivovat minulé svítání. Žijeme v tomto období a nemůžeme hodnotit aspiraci minulosti ani aspiraci budoucnosti. Ale víme, že poněvadž se svět vyvíjí, lidské vědomí se probouzí vstříc jasnějšímu světlu. A poněvadž svět — alespoň z duchovního pohledu — dělá pokrok, je zde více než možnost, že na zemi vysvitne vyšší lidské vědomí. Minulá dosažení neuspokojí a nemohou uspokojit přítomnost. Přítomnost vyžaduje něco vyššího, hlubšího a více naplňujícího. Role Kálí Jugy dříve nebo později skončí. Nepochybně vysvitnou zlaté dny.

Abychom se vrátili k vaší otázce, všichni víme, že si současný běžný svět mnohem více uvědomuje objevy vědy, než poslání duše. Budoucí generace budou čerpat z vědy i duchovnosti to nejlepší, a přitom ne jako hroziví soupeři, ale jako doplňující se síly. Jak věda, tak i duchovnost dosáhnou dokonalé dokonalosti hmoty i ducha. Postupná evoluce pozemského vědomí zaručí duši více příležitostí poznat, proč přišla a co musí dělat ve velkém dramatu Nejvyššího.

Má duše spojení s myslí takzvaných vyšších planet, jako jsou Venuše a Saturn?

Sri Chinmoy: Za prvé, Saturn a Venuše nemají mysl, ani lidskou, ani božskou. Za druhé, jen jogíni mají volný přístup k planetám Venuše, Saturn atd. Obyčejné duše nemohou mít tuto schopnost, ale mohou lehce zahlédnout tyto planety ve svých snech nebo ve velmi vysokém stavu meditace.

Stále se mluví o tom, že tento svět zničí sám sebe — lidé se potom cítí vyděšeni. Byl by konec fyzického světa, tak jak ho známe, hrozbou pro duši?

Sri Chinmoy: Kdyby byl fyzický svět zničen, pro duši by to hrozba nebyla, protože duše může zůstat v oblasti duší. Chce-li ale duše projevit božské ve všech jeho aspektech, pak se musí inkarnovat v lidském těle ve fyzickém světě.

Poznámka

Následující otázka byla zodpovězena 20. srpna 1966 na druhém kurzu letní série o józe, který probíhal v domě pána a paní V.G. v New Yorku.

Odpovědi, které byly publikovány v knize Jóga a duchovní život zde nejsou uvedeny.

Jestli tomu rozumím, říkáte, že některé duchovní postavy v Indii prohlašují, že dnes jste tady, zítra tu nebudete, že svět je pouze iluzí. Nekazí ale ve skutečnosti tyto takzvané duchovní postavy čisté učení Šankary o otázce máji (iluze)? Šankara nikdy ve skutečnosti nepopíral existenci tohoto projeveného světa. Mám pravdu?

Sri Chinmoy: Ano, máte pravdu. Na Východě se však celkové pojetí máji vykládalo špatně. Dokonce i dnes devadesát devět procent lidí řekne, že Šankara zastával teorii, že svět je iluzí.

Pokud se nemýlím, chtěl Šankara říci: „Svět není iluzí, nesmíme ale přikládat význam pomíjivým věcem. Existuje něco věčného, stálého a trvalého, a my se musíme pokusit žít ve Věčném, a ne v pomíjivém.“

V současnosti, nebo můžete říci zcela nedávno, před osmdesáti lety, někteří moderní indičtí myslitelé poté, co významně osvětlili Šankarovu filozofii, dospěli k závěru, že ve skutečnosti neměl na mysli, že svět je obrovskou iluzí.

„Toto ne, toto ne,“ volaly Upanišady a Šankara to ozvěnou opakoval. Co je ale ono „toto“? Je to něco, co je konečné, je to něco, co nás neustále spoutává. Lidé si tedy mysleli, že když opustíme svět, možná bude někde jinde nějaký lepší svět. Je to stejné jako stát na jednom břehu a myslet si, že ten druhý břeh je bezpečný a plný radosti a blaženosti. To ale není pravda.

Každý člověk má svůj vlastní způsob chápání Pravdy. Máte dokonalou svobodu chápat ji svým vlastním způsobem. Kolik lidí dokáže vstoupit do hlubšího významu pravdy? Někteří si myslí, že svět je iluze, zatímco druzí cítí, že tomu tak není. Je škoda, že svět nevidíme či nedokážeme vidět v jeho úplnosti. Díváme se na pravdu svým konečným vědomím, svým omezeným chápáním. Když tak činíme, vidíme, že svět není nic než předmět nevědomosti. Máme pocit, že musíme vstoupit do jiného světa, světa Blaženosti a Dokonalosti.

Abych se vrátil k vaší otázce: velice krátká pozemská existence Šankary byla přeplněna dynamickou energií. Prochodil křížem krážem celou Indii a hlásal svou filozofii; postavil chrámy v klíčových částech země. To, co celému světu nabídl, byla ve skutečnosti dynamická pravda, a ne takzvaná iluze, kterou svět tak násilně spojuje s jeho učením.

Část II: První rozhovor Sri Chinmoye v televizi

Poznámka editora

20. července 1967 byl Sri Chinmoy poprvé v televizi. Na vysílání státní televize WIPR (kanál 6) proběhl rozhovor ze San Juan v Portoriku. Moderátorem byl pan Hector Campos Parsi, známý hudebník a skladatel, a to v týdenním programu, ve kterém probíhají rozhovory s prominentními umělci a vědci.

Moderátor: Mistře Chinmoyi, právě jsem vás představil ve španělštině a ve stejném jazyce přečetl úryvek z vašeho díla. Jaké je tady v San Juan vaše poslání a jak dlouho tady zůstanete?

Sri Chinmoy: Mé poslání tady v Portoriku je pomoci upřímným hledajícím v jejich vnitřním životě a pomoci jim dosáhnout jejich duchovní dokonalosti. Zůstanu tady do 6. srpna a pak odjedu do New Yorku, kde mám další Centrum. Máme dvě Centra, jedno tady v Portoriku a druhé v New Yorku.

Moderátor: Mistře Chinmoyi, jste tady v Portoriku poprvé?

Sri Chinmoy: Je to má čtvrtá návštěva. Poprvé jsem tady byl přesně před rokem, v červenci. Mezitím jsem přijel ještě dvakrát. Takže toto je má čtvrtá návštěva.

Moderátor: Kolik lidí pracuje ve vašem Centru v Portoriku?

Sri Chinmoy: Máme tady teď padesát členů, padesát upřímných hledajících. A také mnoho dalších, kteří mají s Centrem spojení, ale nemohou přicházet na setkání kvůli rodinným problémům a podobně.

Moderátor: Jsou vaši studenti dobře seznámeni s filosofií? Jsou to studenti na různých stupních nebo jsou na stejné úrovni?

Sri Chinmoy: Navštěvují kurzy a přichází ke mně, aby přijali pomoc a vedení při své seberealizaci, ale nejsou na stejné úrovni. Někteří mají velmi dobré znalosti o východní i západní filosofii a někteří ne. Všichni ke mně přicházejí, meditují se mnou a ptají se mě na duchovní otázky, aby vyřešili své vnitřní i vnější problémy. Studenti se pohybují v rozmezí od absolutních začátečníků až po nejpokročilejší aspiranty.

Moderátor: Dosáhnout realizace je ale rozsáhlý problém, že ano?

Sri Chinmoy: Ano, je to celoživotní problém. Abych byl přesný, celoživotní proces. Záleží to na jednotlivci. Dosáhnout realizace může dokonce trvat několik inkarnací.

Moderátor: Mistře, jak tomu rozumím, dosažení výšky, které jste docílil vy, vám zabralo hodně dlouhou dobu. Velmi by mě zajímalo, kdybyste mi řekl, jak jste vnímal vnitřní volání a jak jste se začal připravovat pro duchovní život.

Sri Chinmoy: Když jsem byl velmi malý, tak rok a půl, vzali mě mí rodiče na jedno duchovní místo v jižní Indii ve státě Madras. Na toto místo, do duchovního ášramu, mě v mém dětství vzali ještě třikrát. A když mi bylo dvanáct, stal jsem se v tomto ášramu stálým členem, duchovním hledajícím. Zůstal jsem tam dvacet let, od svých dvanácti do třiceti dvou, a cvičil jsem zde duchovní disciplínu a žil vnitřním životem.

Potom mi Božské ve mně, Nejvyšší, přikázal, abych šel na Západ. Řekl mi: „Chci, abys byl mým nástrojem. Chci, abys pomohl mým upřímným duchovním dětem na Západě. Je to tvé poslání. Jeď na Západ. Mé duchovní děti jsou tam žíznivé po duchovním životě. Jsem v tobě, s tebou a pro tebe.“

Moderátor: Mistře Chinmoyi, ale … nemyslíte, že je Východ lépe připraven, víc nakloněn k porozumění a vedení duchovního života, než Západ?

Sri Chinmoy: Podle mého vlastního porozumění Pravdy má Západ také hojné schopnosti uvědomit si Boha. Tak jako Východ má bohaté příležitosti, stejně tak je má i Západ. Pravda, dříve byl Východ k vnitřnímu životu a k duchovnímu životu více nakloněn. Ale tyto dny jsou pryč. Dokonce i na Západě je mnoho upřímných hledajících, kteří mohou stát na stejné duchovní úrovni jako nejpokročilejší aspiranti na Východě. Realizace Boha není výhradním monopolem Východu. Bůh je Všudypřítomný. Západ má také nekonečně mnoho božských kvalit. Například Západ má dynamiku a také nesmírné štěstí, že přikládá důležitost času. Čas je v duchovním životě mocným faktorem. Západ si cení času, kdežto na Východě jsme se ve jménu Věčného Času stali velmi líní. Oddáváme se potěšení z nicnedělání.

Moderátor: Říkám si, Mistře Chinmoyi, jestli jsme si vytvořením tak silně materialistické podoby života, jakou máme teď, nepostavili překážky mezi sebou a Božským?

Sri Chinmoy: To je do určité míry pravda, zároveň ale zde na Západě usilujete o materiální dokonalost, která vám pomůže Božské nanejvýš pevně uchopit. Západní půda je duchovně plodná. Západ dokáže snadno a účinně vyjádřit Božské prostřednictvím toho nejpokročilejšího materiálního rozvoje ve fyzickém světě. Východ tento materiální rozvoj nemá. Smysl pro materiální rozvoj je pro Východ naprosto nezbytný.

Váš materiální rozvoj tady na Západě nemusí být překážkou. Naopak, může být velkou výhodou. Máte dynamiku i materiální rozvoj. Pokud bude Západ stejně jako Východ připraven přijmout a cítit pravdu, že Božské je nejen v Nebi, ale i zde na zemi, a pokud si Západ vypěstuje a rozvine Východní Ticho a přidá ho ke svému nesrovnatelnému dynamismu a materiálnímu rozvoji, tehdy na Západě zasvitne Boží všepřeměňující Úsměv.

Moderátor: Mistře Chinmoyi, našel jste v Portoriku velké možnosti pro duchovní život?

Sri Chinmoy: Se vší upřímností musím říct, že jsou zde v Portoriku obrovské možnosti pro duchovní život a že mnoho lidí ho provozuje. Naneštěstí to ale někteří dělají nevědomě. Něco konzumují, ale nevědí, co to vlasně je. Půda v Portoriku je mimořádně úrodná. Hledající v Portoriku je duchovně upřímný. Proto je duchovní naplnění v Portoriku nevyhnutelné.

Moderátor: A bude vaší úlohou a úlohou vašeho Centra, aby uskutečnili svůj duchovní cíl?

Sri Chinmoy: To je můj výhradní cíl. Oni jsou připraveni, nachystáni a schopni vstoupit do duchovního života. Ve skutečnosti již někteří rychle postupují po cestě duchovního života. K mé lítosti jsou ale někteří, co si neuvědomují svou vnitřní aspiraci. Přál bych si jim pomoct, aby si uvědomili, co skutečně dělají.

Moderátor: Mistře Chinmoyi, zajímal by mě význam těchto tří písmen, která jste vyslovil: „AUM.“

Sri Chinmoy: AUM je slabika ze sánskrtu nebo můžeme říct celé slovo. V Indii máme Trojici: Brahmu, Višnua a Šivu — Stvořitele, Ochránce a Přeměnitele. „A“ představuje Brahmu Stvořitele: „U“ reprezentuje Višnua Ochránce a „M“ reprezentuje Šivu Přeměnitele. Toto AUM je dechem Nejvyššího. Indičtí zřeci, proroci a jogíni minulosti toto AUM opakovali a získali osvícení a osvobození své duše. Dokonce nyní většina hledajících v Indii velmi oddaně AUM opakují. Svou realizaci, nekonečnou Sílu, získávají opakováním AUM.

Část III: Otázky a odpovědi

Jak může někdo dosáhnout Boha v jedné inkarnaci? ¹

Zaměňme slovo „dosáhnout“ a místo toho použijme slovo „realizovat“. Používáme-li výraz „dosáhnout“, máme pocit, že musíme dojít na určité místo. Teď sedíte tam, a když mě chcete dosáhnout, musíte ke mně přijít, přiběhnout nebo doletět. Když však použijeme výraz „realizovat“, není v něm oddělení. Kde je Bůh? Bůh je hluboko uvnitř nás. Ale realizace Boha v jednom životě, v jednom krátkém intervalu času, je pomocí vlastního osobního úsilí téměř nemožná. Má-li však aspirant kromě osobního úsilí i naprostou aspiraci, neustálé zasvěcení, má-li požehnání, milost a zájem velmi velkého duchovního Mistra, který pro své žáky představuje Boha, a má-li jeho ujištění v této věci, pak v jednom životě Boha realizovat může.

Nemá-li někdo plně realizovaného Mistra, Gurua, ale má obzvláště intenzivní aspiraci, pak jej skrápí Boží Milost a Bůh Sám hraje roli lidského učitele, tedy duchovního Mistra. Pokud Bůh vidí, že je tento aspirant naprosto upřímný a zaslouží si v tomto životě Seberealizaci, potom, jak jsem řekl, sehraje Bůh roli lidského Gurua. Jinak je to duchovní Mistr, kdo se stává kormidelníkem a veze vás přes oceán nevědomosti ke Světlu, Moudrosti, Míru, Blaženosti a Naplnění.

Ty máš Gurua, Agni, a tak je tvůj problém vyřešen a tvá aspirace je nanejvýš intenzivní. Z naprosté hloubky svého srdce říkám, že tento tvůj Guru tě nikdy nezklame. Vždy budeš přebývat v nejvnitřnějších zákoutích jeho srdce. Poveze tě, poveze tě ke Zlatému břehu světa Za.

Bůh mohl učinit člověka dokonalého od začátku. Jaký měl důvod k tomu, že nás postavil před všechny problémy, kterými procházíme, než dosáhneme dokonalosti? ²

Dobře. Bůh mohl začít své stvoření s dokonalostí. Ale naštěstí nebo naneštěstí, takový nebyl Jeho záměr. To, co Bůh chtěl, bylo jít od nevědomosti k Poznání, od omezení k Úplnosti, od smrti k Nesmrtelnosti.

Ve vnějším světě vidíme omezení, nedokonalost, pochybnost, strach a smrt. Ve vnitřním světě ale vidíme Světlo, Mír, Blaženost a Dokonalost. Když žijeme v Božím Vědomí, neexistuje nedokonalost. Vše je dokonalostí.

Bůh je božský Hráč. Hraje svou božskou Hru a zná konečný Cíl. V každém okamžiku se v nás a naším prostřednictvím odhaluje i přesto, že mezi sebou a Bohem vidíme, ba dokonce sami vytváříme velikou propast. Navíc cítíme, že Bůh je v Nebi a my jsme na zemi. Utrpení, problémy, zklamání a zoufalství, kterými ve fyzickém světě procházíme, nejsou ničím jiným, než zkušenostmi na naší cestě k nejzazšímu Cíli. Koneckonců, kdo má všechny tyto zkušenosti? Je to Bůh a jedině Bůh. Když se vědomě ztotožníme s Božím Vědomím, pozorujeme, že nedokonalost neexistuje, neboť Bůh je dokonalou Dokonalostí. Pokud ale nežijeme v božském vědomí, pokud cítíme, že jsme to my, kdo činí, přirozeně budeme svázáni s nedokonalostí vnějšího světa. K čemu ve skutečnosti dochází, je sebeodhalení Boha v Jeho projeveném stvoření. Hledající Nejvyššího, který žije v Nejvyšším, který je jedním s Vědomím Nejvyššího, vidí a cítí, že jeho vědomí, jeho život — jak vnitřní, tak vnější — jsou obrazem Boží, vždy přesahující Dokonalosti, rostoucí do dokonalé Dokonalosti.

Část IV: Otázky a odpovědi z Centra v Portoriku.

Poznámka

Následující otázky byly zodpovězeny v Centru v Portoriku 12. července 1967.

Někdy začnu při meditaci přemýšlet o pocitu věčnosti. Začnu cítit, že lidské bytosti žily po věky a budou žít po věky. Místo aby mi to však dávalo radost a dobrý pocit, naopak mi to působí obrovská muka a bolest. Tehdy cítím, že jsem zcela sám, že žiji svůj vlastní život, odlišný od všeho. Zdá se mi, že nepatřím do žádného světa, že jsem silou své mysli svět zničil a jsem zcela sám. Tato myšlenka mi způsobuje značnou bolest a chtěl jsem se o tomto stavu mysli zmínit. Chci vědět, jestli jdu špatnou cestou.

Když ve své meditaci cítíte, že jste osamělí, sami, není to ve skutečnosti osamělost lidské bytosti. V tu chvíli se vám dostává záblesku Jednoho Jediného. Toto Jedno prostupuje vším. Říkáme tomu Brahman, Jedno bez druhého. Když cítíte, že jste osamělí, je to ve skutečnosti pocit vaší nevědomé jednoty s touto Absolutní Jednotou. Jestliže ale fyzická, vitální a mentální bytost nejsou do značné míry přeměněny, bojí se této zvláštní osamělosti. Není to ve skutečnosti osamělost, jak jsem řekl, je to pocit Jednoty. Vidíte skutečnost; cítíte Jedno, jež prostupuje vším.

Ve skutečnosti však při vaší meditaci dochází k tomu, že občas vaše aspirace ustane předtím, než dosáhne svého Cíle, či předtím, než v Cíli najde svůj příbytek. Šplhající plamen vašeho srdce stoupá vzhůru, je tu ale několik zastávek a přestávek. Kdyby to byl postupný a nepřetržitý let, kdyby nebyl přerušovaný, necítil byste na nižších úrovních svého vědomí osamělost. Pokuste se prosím udržet svou aspiraci po celou dobu bez přerušení. Vnitřní běžec musí dokončit svůj božský závod.

Nekonečná Věčnost a Věčnost, o které mluvíte, je mottem našich Center: „Člověk je srdcem Nekonečnosti, člověk je dechem Věčnosti, člověk je životem Nesmrtelnosti.“ Dech, který vlastní Věčnost, je člověk. Většina z nás měla bezpočet životů a někteří z nás budou mít bezpočet dalších. Ve vašem případě je to božská realizace či duchovní realizace, co potřebujete. Člověk toho může v jednom životě dosáhnout tolik, jako za dvacet inkarnací, pokud se ve vší upřímnosti a se vším zasvěcením pustí do duchovnosti a nanejvýš oddaně poslouchá svého duchovního průvodce. Jelikož máte upřímnou aspiraci, úspěšně se vám to daří. Proto duchovní Mistři říkají: „Pusťte se do duchovního života a vejděte do božského. Toto božské je vaším vlastním nekonečným Já. Čím dříve svou cestu začnete, tím lépe pro vás.“

Žijete-li duchovní život, žijete ve Věčnosti. Tato Věčnost nepřichází jako problém, ale jako inspirace, povzbuzení, aspirace a osvícení. Je to Věčnost, co nás neustále nese k nesmrtelnému Já, a toto nesmrtelné Já je naším skutečným Já.

Četl jsem vedlejší Upanišady a chtěl bych se vás na ně zeptat. Jestliže jsou uvedeny jako „vedlejší“, proč jsou tak obsahově a významově hluboké?

Věřím, že žijeme ve světě ekonomie. Řekneme-li, že vedlejší Upanišady jsou hluboké, věřím, že budeš souhlasit s tím, že hlavní Upanišady jsou hlubší.

Věc se má takto - mnoho velkých učenců v Indii přijalo šestnáct nebo osmnáct Upanišad za autentické a originální. Někteří přijali jen dvanáct, které označili jako „hlavní“ a někteří jen osm; další pak považovali za „vedlejší“. Tito lidé cítí, že ne všechny, ale jen několik Upanišad jsou důležité svojí hloubkou a svým projevením Pravdy. Ale ty sám budeš nejlepší soudce. Přečti si prosím nejprve ty hlavní. Podle mě jsou nejdůležitější tyto: Katha, Íša, Kéna, Prašna, Mundaka, Mandjuka, Taitiríja, Aitaréja, Čhandógja, Brihadáranjaka, Svétašvatara a Kaivalja.

Jsem si Gauri jistý, že víš, že je jen sto osm Upanišad. Budeš-li mít čas, trpělivost, inspiraci a aspiraci studovat všech sto osm Upanišad, bude to prostě skvělé. Ale nechoď potom za mnou, že některé z pozdějších Upanišad jsou nevýznamné, že jen opakují dřívější důležité Upanišady. Abych byl k tobě upřímný, studoval jsem jich jen šestnáct. Daly mi to, co jsem hledal a co zároveň vyjadřují: vznešenou aspiraci a mystická odhalení.

Další otázka o Upanišadách: proč král Smrti, Jama, nebyl doma, když přišel Načikéta?

Vedeš nás do obsahu Katha Upanišady! Výborně. Nebyla to chyba krále Smrti. Přijdu-li k tobě domů, aniž bych si s tebou dopředu domluvil schůzku, nebo bez tvého vědomí, a ty nebudeš doma, mohu ti to vyčítat?

Načikétův otec, Vadžasravasa, řekl: „Tebe dám Smrti.“ Ale král Smrti neřekl: „ Ó Načikéto, čekám na tebe, jen na tebe.“ Jama měl v tu chvíli na práci něco jiného.

Když se duše chystá reinkarnovat, je k tomu nucena, nebo má právo učinit sama toto rozhodnutí?

Když duše opustí tělo, po opuštění fyzického, vitálního, mentálního a psychického obalu se postupně vrací do své vlastní sféry. Nikdo kromě Nejvyššího nemůže duši donutit, aby se reinkarnovala. Nejvyšší má sílu duši donutit, ale nedělá to. Nejvyšší nikoho nenutí, aby něco dělal. Duše má vnitřní nutkání naplnit Božské zde na zemi. Některé duše chtějí několik let odpočívat, řekněme deset, dvacet, čtyřicet nebo šedesát let, zatímco jiné, nevyvinuté duše, plné pozemských tužeb, které chtějí naplnit bezpočet svých nenaplněných přání, se vrací do fyzického světa dříve. Po pravdě řečeno nehodlají zde na zemi vykonat nic duchovního. Přijdou do světa projevení jen proto, aby vyplnily bezpočet svých lidských tužeb.

Duše, jak jsem již řekl, není nucena se reinkarnovat, ale předtím, než sestoupí, prověřuje rodinu, prostředí, okolnosti a několik dalších věcí. Než skutečně vstoupí do rodiny, musí mít rozhovor s Nevyšším. Nejvyšší potom buď schválí rozhodnutí duše, nebo ho pouze toleruje. Mezi souhlasem a tolerancí je veliký rozdíl. Jsem si jistý, že to víte.

Jsou některé duše, které už mají dost pozemských zážitků, kterými jsou utrpení a zklamání. Tyto duše se většinou uchýlí k Nirváně. Nevrací se zpět. Zůstávají v Prázdnotě. Existují ale aspirující duše, které nepřijmou porážku. Budou přicházet i přes opakované porážky, aby dosáhly božského Vítězství. Takovéto duše budou přicházet a odcházet, dokud na zemi nebude nastoleno božské Vítězství. Skutečně jsi jedním z těchto božských bojovníků.

Ještě něco bych rád dodal. Duše není nucena. Lidský otec říká svému synovi: „Jsi můj syn. Musíš mě poslouchat.“ Ale Nejvyšší Otec to nedělá. Jen nevědomá lidská bytost poroučí. Čím výše jdeme, tím je nám to jasnější. Obvykle nám Nejvyšší vloží do vědomí to, co od nás ve skutečnosti chce, aby naším prostřednictvím naplnil Sám Sebe nekonečně mnoha způsoby v nás a skrze nás. Nátlak je pouze v tomto světě, ne ve vyšších světech. To, co duši nutí se reinkarnovat, je vnitřní nutkání, a ne nějaká vnější síla. Můj otec, Nekonečné, je tou nejsoucitnější Bytostí tady na zemi i tam v Nebi. Je mou svatou povinností Jej naplnit zde na zemi i tam v Nebi. A nakonec si musím uvědomit, že Jeho naplněním naplňuji sám sebe neomylně, zcela, božsky a svrchovaně.

Chtěl bych se zeptat na něco ohledně předcházející otázky. Náboženství nám říká, že pocházíme z Ducha a na konci svého současného zrození se do Ducha vrátíme. Pokud se vrátíme ke svému Otci, jaký má smysl znovuzrození, realizace, a tak dále?

Na zemi je mnoho náboženství, která věří ve znovuzrození. Znovuzrození je nepopiratelný fakt. Krátce vám teď vysvětlím, co myslíme znovuzrozením. Hrajete hru, ale nemůžete ji hrát donekonečna. Nemůžete ji hrát v kuse dvacet čtyři hodin. Čas od času si musíte odpočinout. V procesu evoluce se podobně během dlouhé řady znovuzrození snažíme dokončit hru. Tato božská Hra, kterou všichni hrajeme, se nazývá Lila. Během jednoho života nemůžeme hru dokončit v její úplnosti. Také ji nehrajeme božským způsobem. Nedosáhli jsme cíle. Náš cíl je ještě daleko. Chcete-li na zemi ztělesnit nekonečné Vědomí svého Otce a chcete-li Jej odhalit a projevit, musíte hrát Jeho božskou Hru znovuzrození. Není jiné cesty. Když se k Němu po každém životě vrátíme, je to jen, abychom si odpočinuli.

Část V: Rozhovor v rádiové stanici WHOA.

Poznámka editora

Sri Chinmoy měl rozhovor v radiové stanici WHOA v San Juanu v Portoriku 10. prosince 1967 moderovaný panem Jimem Knightem a panem Georgem Riddellem.

Moderátor: Dnes ráno máme ve studiu Sri Chinmoye. Program začneme ukázkou jeho recitace modlitby v sánskrtu.

(Sri Chinmoy zpívá verše z Brihadáranjaka Upanišady)

Moderátor: Dámy a pánové, slyšeli jste, jak Sri Chinmoy Ghose pronáší modlitbu, což bylo pro nás ze západního světa trochu nezvyklé. Pojďme ale k tomu, co chceme slyšet, máme dnes ráno na pana Sri Chinmoye mnoho otázek.

Moderátor: S námi ve studiu jsou dnes slečna Dorothy Eisaman, pan a paní Jose L. Casanova, slečna Carmen Suro, pan Ramon Torres Pena, pan Ed Belville a programem vás bude dnes ráno se mnou provázet pan George Riddell.

Mr. George Riddell: Jedna z prvních otázek, která k nám přichází: melodie v této písni je evidentně velmi posvátná; bylo by skvělé, kdybyste nám mohl v angličtině popsat, o čem byla.

Sri Chinmoy: Děkuji. Tato mantra je jednou z nejznámějších manter v Indii. Byla od nepaměti zpívána hledajícími Pravdy. Zřeci, znalci Upanišad tuto píseň zpívali. Důležitost, význam této modlitby je:

Veď mne od nepravdy k Pravdě.
Veď mne od temnoty ke Světlu.
Veď mne od smrti k Nesmrtelnosti.

Indickou oblohu stále rozeznívá tato duši rozechvívající mantra védských a upanišadských zřeců Indie.

George Riddell: Typická témata jako je toto prochází všemi náboženskými mantrami a modlitbami a nyní jste vzpomenul „védské“. Zajímalo by mě, je-li jóga jako taková součástí nějakého indického náboženství, nebo je sama o sobě náboženstvím?

Sri Chinmoy: Jóga není náboženství. Jóga přesahuje všechna náboženství. Jóga je něco nekonečně hlubšího než náboženství. Jóga je živoucí dech, který nás nechává cítit, že Bůh je uvnitř nás, patří nám a je pro nás. Jóga je přímé rozmlouvání s Bohem. To, co nás jóga učí, je jednota s Bohem. Zároveň je to jazyk našeho vnitřního duchovního života. Abych vyjádřil své pocity, myšlenky a nápady, mluvím teď anglicky. Podobně, když chci mluvit s Bohem, rozmlouvat s Bohem, pak jazyk, který je k tomu zapotřebí, se nazývá jóga.

George Riddell: Meditujete, nebo se modlíte? Jak v józe rozmlouváte s Bohem?

Sri Chinmoy: V józe se modlíme, koncentrujeme a meditujeme. Když se modlíme, máme vnitřní pocit, že stoupáme vzhůru. To znamená, že svým srdcem cítíme, že pláčeme po něčem shůry. Když se koncentrujeme, zaměřujeme celou svou intenzivní pozornost na něco — může to být předmět nebo to může být člověk — abychom se s tím ztotožnili. Když meditujeme, vstupujeme do hlubších úrovní vědomí.

Modlitbou vstupujeme do Božího Království, totéž můžeme učinit pomocí koncentrace a samozřejmě pomocí meditace. Tyto tři cesty, modlitba, koncentrace a meditace, jsou nejúčinnější způsoby, jak rozmlouvat s Bohem.

George Riddell: Někteří další návštěvníci tady mají nějaké otázky, které by si přáli zodpovědět, a myslím, že bychom mohli začít nejprve s dámami. Slečno Carmen Suro, můžete se ptát.

Carmen Suro: Ano, chtěla bych se Mistra zeptat, jaký je v duchovním životě rozdíl mezi zážitkem a realizací.

Sri Chinmoy: Rozdíl mezi zážitkem a realizací v duchovním životě je tento: realizovaný člověk může říct: „Já a můj Otec jsme jedním; já a Bůh jsme jedním.“ Kdežto aspirant, který má mnoho duchovních zážitků, nebo i jen jediný, může říct a cítit, že pomalu ale jistě vrůstá do realizace Boha.

Zážitek nám ukazuje a říká, čím se nakonec staneme: vlastníkem Božího Vědomí. Ale při realizaci docházíme k tomu, čím doopravdy jsme: absolutní jednotou s Bohem provždy a na Věčnost. To je rozdíl mezi zážitkem a realizací.

Jim Knight: Zajímá mě jedna otázka. Ve všech náboženstvích se snažíme vytvořit si vztah k Bohu a mě by zajímalo, zda byste nám mohl krátce vysvětlit, co říká jóga o Bohu. Co je Bůh a jaký je vztah mezi Bohem a člověkem?

Sri Chinmoy: Bůh a člověk — to je věčná otázka a věčná odpověď. Bůh je živoucí Dech a tento živoucí Dech je v člověku. Člověk má cíl a jméno tohoto cíle je Bůh. V Bohu spočívá uspokojení, dosažení a naplnění člověka. Prostřednictvím člověka dochází k uspokojení, dosažení a naplnění Boha. Člověk potřebuje Boha, aby uskutečnil své pravé Já. Bůh potřebuje člověka, aby na zemi projevil Sám Sebe.

Jim Knight: Říkáte, že Bůh a člověk jsou jedním a tímtéž?

Sri Chinmoy: Ano. Bůh a člověk jsou jedním a tímtéž. Bůh je člověk, který musí být ve své nekonečnosti teprve naplněn, a člověk je Bůh, musí si to však ještě uvědomit.

Já musím růst a Bůh musí plynout. Já jako lidská bytost vrůstám do Jeho nejvyššího Vědomí a Bůh ve mně a mým prostřednictvím plyne se svým nekonečným Soucitem.

George Riddell: Takže podle jógy, když vaše fyzická bytost přestává existovat, nebo jak říkáme „umírá“, co se stane s vaším duchovním já?

Sri Chinmoy: Když zemřeme, naše fyzické tělo, fyzický obal, vstoupí do fyzického světa a je rozloženo pohřbem či kremací. Vitální obal vstoupí do vitálního světa. Mysl vstoupí do mentálního světa. Duše se pak pomalu vrací do své vlastní sféry. Tam obvykle zůstává několik let. Záleží to na každé duši — na její potřebě či její přípravě. Když si duše nějakou dobu odpočine, cítí, že uzrál čas na to vstoupit znovu do světa, aby naplnila svou božskou misi. Realizace Boha trvá spoustu inkarnací.

Než duše vstoupí do stvoření, snaží se shůry pozorovat prostředí, situaci a rodinu, kterou si vybere. Pak jde k Nejvyššímu pro souhlas. Někdy souhlas dostane, jindy vchází do stvoření s pouhým vědomím Nejvyššího. Znovu začíná svou cestu. Snaží se odhalit svou vnitřní Božskost a zároveň na poli stvoření projevit Božské. Takovýmto způsobem pokračuje proces reinkarnace.

Věříme v reinkarnaci. Víme, že chceme naplnit milióny svých tužeb. Když mi byly čtyři roky, měl jsem mnoho přání; ve věku deseti, dvaceti, třiceti, čtyřiceti či šedesáti let tato přání stále nejsou naplněna. Ani my, ani Bůh nebude spokojen, dokud nebudeme naplněni. Nejprve se nám dostává naplnění tím, že uspokojujeme své tužby v běžném lidském životě. Poté budeme naplněni tím, že dosáhneme svou vyšší aspiraci. Právě teď chceme peníze, jméno, slávu a takové věci. Potom se se svou duchovní aspirací budeme snažit získat Světlo, Mír a Blaženost. V jedné inkarnaci, během jednoho krátkého života, to všechno nedokážeme. Potřebujeme mnoho inkarnací. Proto je podle naší indické filozofie reinkarnace pozitivní skutečností a pozitivní pravdou.

Mr. George Riddell: Když mluvíme o reinkarnaci, přichází mi na mysl otázka koloběhu karmy. Takže když se v koloběhu karmy reinkarnuje osoba nebo duše v lidské formě, může se reinkarnovat do jiných forem?

Sri Chinmoy: Jako předmluvu k této odpovědi bych chtěl říct, že duše je v tomto stole, duše je v této židli, duše je v rostlinách, duše je ve všem. Duše je samozřejmě ve všech lidských bytostech. Všechno je otázkou stupně projevení. Kristus měl duši, já mám duši, my všichni máme duši. Kristus měl všeprostupující Vědomí Nejvyššího. V případě obyčejného člověka se jeho úroveň projevení nepřibližuje vědomí Krista. Podobně duše tohoto stolu, této židle, se nepřibližuje projevení naší duše.

Ale abych odpověděl na vaši otázku, když už jednou duše vstoupí do lidské inkarnace, když jednou přijme lidský život, nepřijme již zpravidla zvířecí život. Kdysi dávno jsme měli všichni zvířecí inkarnaci, ale obecně platí, že duše nevstupuje do zvířecí inkarnace z lidského stavu. Velmi zřídka se stává, že lidé jsou ještě ve zvířecím vědomí, ačkoliv mají lidské tělo. Přebývají ve zvířecím království se svými vášněmi a chtíči, se svými nejnižšími vitálními tužbami. V takových případech Nejvyšší dovolí této lidské bytosti, lidské duši, aby vstoupila do určitého zvířete, potěšila se, vyřešila to a odhodila všechny tyto nejnižší vitální touhy. Duše tam přebývá šest nebo osm měsíců nebo rok. Neznamená to ale, že duše zůstane trvale ve zvířecím světě. Ne. A jen ve velmi řídkých případech duše vstupuje zpět do zvířecího světa. Dostali jsme lidské tělo a odtud rosteme; z člověka rosteme do nadčlověka.

Miss Dorothy Eisaman: Mistře, říkám to správně, že věřící v Boha musí denně růst do Boží Milosti?

Sri Chinmoy: Máte absolutní pravdu, když říkáte, že věřící v Boha musí denně růst do Boží Milosti. Opravdový věřící v Boha cítí, že celá jeho existence na zemi, jeho vnitřní i vnější dosažení a naplnění zcela závisí na Boží Milosti; a také opravdu rád vidí, že jeho takzvané osobní úsilí je také projevem Boží Milosti. V každou chvíli cítí, že bez Boží Milosti není ničím a s Boží Milostí je vším.

Mr. George Riddell: Poslouchám, že to poslední je rozhodně v souladu s Kristovým učením a zjišťuji, že to, co říkáte, je velmi podobné kázání v křesťanských kostelech. Nejsem příliš seznámen s muslimským a židovským náboženstvím, ale zdá se mi, že to prochází všemi náboženstvími a možná i hinduismem v Indii a různými dalšími náboženstvími na východě.

Nyní bych měl otázku týkající se Milosti. Zajímalo by mě, zda podle jógy proudí tato Milost od Boha pro všechny po celou dobu, nebo proudí od Boha přímo k jednotlivému člověku, nebo proudí přes jiná media mezi Bohem a člověkem? Když člověk cítí, že přijímá Milost, pozná rozdíl, zda ji dostává přímo od Boha, nebo skrze jiné médium? Doufám, že jsem to vyjádřil srozumitelně.

Sri Chinmoy: Je-li aspirující na velmi vysoké úrovni, může tuto Milost dostat přímo od Boha. Jinak začátečníci potřebují pomocníka, učitele nebo průvodce, aby mu přinesli Milost přímo od Boha. Boží Milost se po celou dobu snáší neustále, ale začátečník si této skutečnosti není vědom. Obyčejné lidské bytosti si neuvědomují, že existuje něco, jako je Boží Milost. Myslí si: „Jak jsi zasel, tak sklidíš.“ V určitých případech je to pravda, ale existuje také Boží Milost, která může urychlit naši životní cestu a ve stejné chvíli i negovat a vynulovat naše špatné jednání.

Abychom se vrátili k vaší otázce, záleží na jednotlivci, na jaké úrovni se nachází. Musíme ale také vědět, že Boží Milost je něco, co ve svém každodenním životě nutně potřebujeme, jak v našem vnějším, tak i ve vnitřním životě. Boží Milost je naší skutečnou potravou, energizující, naplňující potravou. Bible nás učí, že člověk nemůže být živ pouze samotným chlebem, a my, hledající Pravdy, k tomu dodáváme, že člověk může žít a žije pouze z Boží Milosti.

Mr. George Riddell: Má někdo další otázky? Pan Casanova!

Mr. Jose L. Casanova: Vypadá to, že moderní člověk udělal ve světě pěkný nepořádek se svými neustálými válkami, demonstracemi, povstáními, stávkami, zločinností apod. A vypadá to, že obvyklé způsoby nápravy selhávají. Myslíte si, Mistře Chinmoyi, že to je přirozený běh věcí, nebo existuje pro moderního člověka nějaký způsob, jak žít v míru a mít univerzální lásku a řád?

Sri Chinmoy: Máte pravdu. Udělali jsme ve světě nepořádek. Z duchovního hlediska to není přirozený stav věcí. Zdaleka ne. Nejpřirozenějším způsobem života naší lidské existence by mělo být žít v míru, s všeobecnou láskou, která je v souladu s univerzálními zákony. A teď vaše otázka zní: „Jak toho může člověk dosáhnout?“ Člověk toho může dosáhnout tak, že bude myslet Božími myšlenkami a žít Boží Pravdu. Dnes se to může zdát nemožné, ale zítra to bude nejenom možné, ale i nevyhnutelné. Společně pozvedněme své vědomí do tohoto Zlatého Zítřka.

George Riddell: Máte v józe také Písmo, tak jako my máme Bibli?

Sri Chinmoy: V Indii máme mnoho Písem. Patří mezi ně Védy, Upanišady a Gíta. Tak jako vaše Bible je sbírkou listin, a ne jednolitý text, také naše písma jsou sbírkou náboženských a duchovních knih. Nejmilovanější a nejctěnější písmo Indie je kniha, kterou jsem zmiňoval, Bhagavadgíta. Mimo jiné je tato kniha často nazývána Biblí Indie.

George Riddell: Používá se Gíta také v islámu?

Sri Chinmoy: Oni mají svůj Korán. Korán je svatá kniha muslimů, my máme Gítu a vy máte Bibli.

Mr. Jim Knight: Jeden velký, možná největší indický politický vůdce v historii, byl podle mého názoru Mahátmá Gándhí. Jaký byl jeho vztah k józe?

Sri Chinmoy: Mahátmá Gándhí … jaká byla jeho pozice?

Mr. Jim Knight: Jaká byla jeho pozice ve vztahu k józe?

Sri Chinmoy: „Mahátmá” znamená „Velká duše” a tou byl. Ale z přísně duchovního pohledu nebyl Mahátmá Gándhí jogín. Byl vlastenec, politický vůdce, mučedník. Ale nebyl seberealizovanou duší, jako byl Rámakrišna, Buddha a další. Můžeme říct, že byl svatý v náboženském smyslu tohoto slova. Neměl seberealizaci, ale měl bezmeznou lásku k lidstvu, a jeho výklad Boha byl jedinečný. Řekl: „Pravda je Bůh. Popírání Boha jsme poznali. Popírání Pravdy neznáme.“ Pro něj nebylo náboženství nic jiného, než Pravda. Žil život svatého. Bůh mu dal nezměrnou lásku a soucit. Takový byl Mahátmá Gándhí. Ale v otázce seberealizace, vnitřního sebeobjevení, se nemůže řadit ke Kristovi, Rámakrišnovi, Buddhovi a dalším.

Ed Belville: Sri Chinmoyi, otázka v mé mysli zní: „Proč potřebujeme učitele nebo gurua?“, nebo „Je důležité mít učitele, abychom následovali duchovní cestu?“

Sri Chinmoy: V tomto světě nedokážeme udělat nic bez pomoci učitele. Učitele můžeme potřebovat na vteřinu, rok nebo mnoho let. Chci-li se naučit hrát na hudební nástroj, na začátku musím jít za hudebníkem. Když se chci naučit tančit, musím jít k tanečníkovi. Jestliže se chci dozvědět o vědě, musím jít za vědcem. Abychom se v tomto světě naučili cokoliv, potřebujeme na začátku učitele. Jak by tedy bylo možné, že bychom nepotřebovali učitele, který by nám pomohl v našem vnitřním duchovním životě?

Duše vstupuje do lidského obalu, lidského těla, a poté lidská bytost roste a završuje svůj první rok existence, druhý rok, třetí rok, a tak dále. Co během těchto let udělala matka nebo rodiče? Naučili člověka, jak mluvit, jak jíst, jak se oblékat, jak se chovat. Učí se všechno od svých rodičů. Bez jejich vedení by vyrostl do zvířecího člověka, nenormální bytosti. Ve tvárných letech dítěte sehráli rodiče svou úlohu.

Stejně tak v duchovním životě musí duchovní učitel naučit studenta, jak se modlit, jak meditovat, jak se koncentrovat. Až se to student naučí a půjde hluboko dovnitř, pak to může všechno dělat sám.

Teď jsem tady v Portoriku. Vím, že existuje New York a že se tam musím vrátit. Co potřebuji, abych se tam dostal? Letadlo a pilota. Ačkoliv vím, že New York existuje, nemohu se tam dostat sám. Potřebuji pomoc. Také my všichni víme, že Bůh existuje. Chcete dosáhnout Boha, ale někdo vám s tím musí pomoci. Tak jako mě letadlo zaveze do New Yorku, někdo vás musí vzít k Vědomí Boha, které je hluboko uvnitř vás. Někdo vám musí ukázat cestu, aby vám umožnil vstoupit do vaší vlastní Božskosti, kterou je Bůh. Takže to je odpověď — na začátku potřebujeme učitele.

Ramon Torres Pena: Mistře Chinmoyi, co znamená „koncentrace“?

Sri Chinmoy: Koncentrace je každému přístupné tajemství, jak zaměřit veškerou svou pozornost na určitý předmět nebo osobu, tak abychom do tohoto předmětu nebo osoby vstoupili a sjednotili se s ní. Konečným stupněm koncentrace je objevení a odhalení skryté nejvyšší Pravdy předmětu koncentrace. Co koncentrace dokáže v našem každodenním životě je nepředstavitelné. Zcela snadno oddělí Nebe našeho srdce od pekla naší mysli tak, abychom zde na zemi mohli žít v neustálé blaženosti a radosti Nebe, a ne v ustavičných starostech, úzkostech a mukách pekla.

Jim Knight: Mám další otázku, která trochu odbočuje od toho, o čem jsme již mluvili. Většina z nás v západním světě má sklon považovat Jogína za někoho, kdo sedí se zkříženýma nohama nebo stojí na hlavě, za někoho, kdo provádí určitá cvičení či věci, které se nám zdají podivné. Jak nebo proč předvádí Jogín takovéto věci? Jaký to má vztah k jeho náboženství?

Sri Chinmoy: Někteří lidé provádějí tato cvičení, aby si udrželi zdravé tělo, bez fyzických nemocí, zatímco jiní je provádějí proto, aby získali realizaci. Realizaci ale nikdy nezískáme pouhým cvičením hathajógových cviků. Tyto cviky ve skutečnosti pomáhají hledajícímu vstoupit do opravdového duchovního života.

Na začátku čte dítě nahlas, aby přesvědčilo rodiče, že čte. Dospělý člověk však čte potichu. Ve fyzickém světě je to něco podobného. Většina z nás je teď fyzicky velmi neklidná, nejsme lepší než opice. Nevydržíme v klidu víc než vteřinu bez toho, abychom nezačali být neklidní. Jsou ale aspiranti, kteří si dokáží jen sednout a uklidnit a utišit svou mysl, a potom vejít do hlubších oblastí bytosti. Tato fyzická cvičení a pozice uvolňují naše tělo a dávají nám na krátký čas mír mysli.

Tato cvičení nám ale nikdy nedají realizaci … nikdy! Jsou to jen přípravné stupně. V našem opravdovém duchovním systému říkáme, že začátečníci v hathajóze jsou jako děti ve školce. Školku můžeme docela dobře přeskočit. Ze školky ale musíme jít na základní školu, střední školu a pak na univerzitu. Koncentrace, meditace a kontemplace se vyučuje ve vyšších třídách. Jinak by touhle dobou pouhým fyzickým cvičením a posilováním těla všichni atleti, boxeři a zápasníci realizovali Boha. Všichni sportovci by byli duše, které realizovaly Boha!

Musím však zdůraznit fakt, že cvičení hathajógy je daleko nadřazené západnímu systému cvičení, které je často prováděno trhaně, prudce a do určité míry násilně. Cvičení hathajógy je prováděno klidně, tiše, v meditativní náladě. Posiluje nervy a ztišuje mysl, ne jako většina západních cvičení.

Tělo je nezbytné. Musíme mít dobré a zdravé tělo, aby v něm a jeho prostřednictvím mohla duše působit na poli projevení. Očekáváme-li ale od těla něco víc, jsme velice pošetilí.

George Riddell: Jste vegetarián?

Sri Chinmoy: Jsem přísný vegetarián. Vlastně se omlouvám, jím vajíčka, takže nemohu říct, že jsem přísný vegetarián. Ale nejím maso ani ryby. Maso a ryby jsem přestal jíst ve svých dvanácti letech, ve věku, kdy jsem vážně vstoupil do duchovního života.

George Riddell: Jste ženatý?

Sri Chinmoy: Ne, nejsem ženatý.

Mr. George Riddell: Dodržujete celibát?

Sri Chinmoy: Samozřejmě. Bez celibátu nemůže vést opravdový duchovní život, nemluvě o realizaci Boha.

Mr. George Riddell: Máme jednu otázku od našich posluchačů. Někdo nám zavolal tuto otázku: „Co si myslíte o komunikaci mezi živými a mrtvými? Myslíte si, že tato komunikace existuje?“

Sri Chinmoy: Existuje způsob, jak komunikovat s mrtvými. Ve skutečnosti jsou rozličné způsoby. Má-li člověk okultní nebo duchovní sílu, může snadno komunikovat s každým, živým či mrtvým. To, čemu říkáme smrt, není vyhasnutí vědomí. Je to pouze přechod. Dnes jsem tady, zítra budu v New Yorku. Podobně jsem teď zde na této zemi, za několik let budu někde jinde, v jednom z dalších světů. Podle síly své Seberealizace můžeme vejít do duše člověka, který je buď tady, nebo kdekoliv jinde; buď v Nebi, nebo v pekle.

Na zemi můžeme telefonovat místně či mezinárodně do kterékoliv části světa. Prostředníkem je telefon. Podobně nám naše vědomá jednota s Bohem, nebo můžeme říci naše Seberealizace, umožňuje komunikovat s kýmkoliv, ať už zde na zemi, či tam v Nebi.

Mr. George Riddell: Ve vaší odpovědi jste zmínil něco, co rozrušilo mou mysl. Řekl jste něco o „nebi a pekle“. Jaký má jóga vztah k nebi a peklu?

Sri Chinmoy: Nebe a peklo jsou dvě úrovně vědomí. S naší lidskou myslí cítíme, že Nebe je někde a že je plné radosti; kdežto peklo, jak cítíme, je plné utrpení. Tak to ale není. Nebe a peklo jsou dvě úrovně vědomí, do kterých každý den vstupujeme. Když děláme dobré věci, máme radost, jsme v nebi. Když děláme špatné věci, jsme v pekle. V každé chvíli zažíváme nebe a peklo. Nebe je právě tady, hluboko uvnitř nás. Je na nás, zda budeme žít ve svém vnitřním nebi, nebo ve svém vnějším pekle.

Sarah Casanova: Někteří lidé jsou rozrušeni problémy, které je obklopují, a myslí si, že mohou najít únik v sebevraždě. Myslíte si, že to jsou dveře, které můžeme otevřít, kdykoliv se nám zachce, abychom unikli před zodpovědností a utrpením?

Sri Chinmoy: V posledních několika letech jsem slyšel od mnoha lidí tuto jejich představu o sebevraždě. Sebevražda rozhodně únikem není. Není únikem, nemůže být únikem. Můžeme uniknout z této místnosti, ale budeme chyceni v jiné. Myslíme si, že když se zabijeme, budeme moci uniknout z tohoto světa.

Toto není bohužel jediný svět. Existují také jiné světy. V tomto světě si mohu vzít život, ale v jiném světě budu muset ve své existenci pokračovat. Budu chycen. Boží Vědomí prostupuje vším a On mě, zloděje, dokáže chytit.

Vraťme se k vaší otázce — sebevražda nemůže být nikdy únik. Proč lidé páchají sebevraždu? Páchají sebevraždu, protože cítí, že jsou velmi nešťastní a ostatní je nechápou. Mají pocit, že spácháním sebevraždy budou osvobozeni od nesčetných závazků, vnitřního zmatku a bolesti. Anebo cítí, že budou kvůli svým mnoha špatným skutkům nemilosrdně potrestáni, a raději si vezmou život jako první. Potřebují utéci. Avšak kdo utíká? Ne božský hrdina. Hrdina bojuje, zloděj utíká. Zbabělec utíká. Ale ne ten, kdo je na správné cestě. Jsem-li na správné cestě, nebudu se pokoušet utéci. Ten, kdo chce spáchat sebevraždu, je zbabělec. Nedokáže se postavit světu čelem.

Ze všeho nejdříve se musíte světu postavit tváří v tvář, žít ve světě, abyste si na zemi upevnili své božské vlastnosti. Jestli svět nepřijmeme, čemu budeme čelit? Když hledíme světu do tváře a se světem je něco v nepořádku, můžeme se pokusit to napravit. Takže ti, kteří páchají sebevraždu, se dopouští té nejhorší možné chyby. Popravdě řečeno ani v tomto světě, ani v žádném jiném světě pro ně není úniku. Zabijí nejen sebe, ale zabijí také bohaté možnosti svých budoucích inkarnací.

George Riddell: Ve Spojených Státech je mnoho lidí, kteří tvrdí, že braním určitých druhů drog se budou schopni dostat blíže k Bohu. Samozřejmě v Číně se užívalo opium po staletí a staletí. Co si myslíte o užívání různých stimulantů a drog, aby působily na mysl a člověk se tak dostal blíže k Bohu?

Sri Chinmoy: Začnu tím, že existují dva způsoby, jak přistupovat k Pravdě. Jedním z nich je meditace a modlitba, s jejichž pomocí poznáváme skutečnou Pravdu, cítíme skutečnou Extázi, vidíme skutečné Světlo, zažíváme Existenci, Vědomí a Blaženost. Existence, Vědomí a Blaženost patří k sobě. Do takového stavu můžeme vstoupit jedině pomocí meditace a jednoty s Bohem. Ti, kdo berou drogy ale zapřahují kočár před koně. Namlouvají si, že Pravdu již poznali. V tu chvíli si ale neuvědomují, že braním drog poškozují své vnitřní, duchovní schopnosti, které jsou nesmírně důležité pro vstup do Božího království.

Rád bych vám to objasnil. Když mě hodíte do moře a násilím mě ponoříte, potopíte do vody a nedovolíte mi se vynořit, co uvidím? Všechno bude prázdné, všechno bude bílé. A to se ve skutečnosti stává těm, kteří se uchýlili k drogám. Účinkem chemikálií je vyvolána násilná změna vědomí. Ano, mají zážitek — vše je bílé! Ale i když je to vyšší zážitek, nemohou si jej udržet, aniž by si vzali další dávku chemikálií. Jestliže se ale modlím, jestliže se koncentruji, jestliže medituji, vstupuji do živoucího Vědomí Boha a mohu se v něm naučit zůstat. To je pozitivní a přirozený způsob, jak do Boha vstoupit. Bůh je přirozený a já jsem jeho syn, vy jste jeho syn — musíme jít přirozenou cestou. Tím, že se lidé uchylují k drogám a používají tyto umělé prostředky, nevědomě, ne-li úmyslně popírají skutečnou Pravdu.

Mám několik studentů, kteří kdysi brali drogy. Měli přímé „zážitky“. Teď mi říkají, že když brali drogy, byl to jen sebeklam a sebezničení. To, co zažívají nyní, je sebepřijetí a sebenaplnění. Zjistili, jaký je v tom rozdíl. Není zapotřebí dodávat, že jsem hrdý na jejich současná duchovní dosažení.

Abych se vrátil k vaší otázce. Braním drog nebo povzbuzujících látek se nikdo nedokáže přiblížit k Bohu. K Bohu se můžeme přiblížit jen tak, že Jej budeme milovat a budeme na Něj meditovat.

Mr. George Riddell: Blíží se konec našeho vyhrazeného času, máme prostor pro jednu poslední otázku.

Ed Belville: Před tím, než skončíme, bych se rád zeptal na toto: Může se západní člověk stát skutečným jogínem?

Sri Chinmoy: Jmenujete se Ed Belville. Jsme velice poctěni, že jsme zde, v rádiové stanici WHOA, kam jste nás pozval a vše zorganizoval. V tuto hodinu mi dáváte tuto otázku. Přeji vám, abyste si na tuto otázku vzpomněl buď některý den v této inkarnaci nebo v následujících budoucích inkarnacích.

Žijete na Západě; jste aspirant, upřímný aspirant. Jednou musíte realizovat Boha; v jedné z následujících inkarnacích se stanete jogínem. Pak uvidíte, jestli se západní člověk může nebo nemůže stát jogínem. Jogín je ten, kdo je ve spojení s Božím Vědomím. Jóga není výhradním monopolem Indie a jogín není výhradním produktem Indie. Já jsem Boží syn, vy jste Boží syn. Máme stejné právo, stejné privilegium jít za svým Otcem, vstoupit do vědomí našeho Otce. Mnoho západních duchovních mistrů vstoupilo do Božího Vědomí a přijali to, co přijímají indičtí jogíni. Vy to můžete udělat také. Pro realizaci Boha neexistují geografické hranice. Boží Vědomí prostupuje šířku a délku světa, a daleko za. A tak jako západní člověk jste chycen Božím všeprostupujícím Objetím. Nemůžete uniknout; musíte také získat seberealizaci. Až pak vás Bůh propustí.

Člověk ze západu, východu, severu nebo z jihu, každý musí mít toto spojení s Bohem. Všichni se mohou a všichni se musí stát jogíny nebo jogínkami. Je to jen otázka času, buď dnes, nebo zítra. Bůh nenechá nikoho, aby zůstal nerealizovaný nebo nenaplněný.

George Riddell: Tím jsme nyní vyčerpali celý přidělený čas, mnohokrát vám děkujeme, pane Sri Chinmoy Ghose, za privilegium, že jste přišel, přijal naše pozvání a podal nám výklad o józe.

Část VI: Otázky položené na „University of Puerto Rico“

Poznámka editora

Následující otázky byly položeny na universitě „University of Puerto Rico“ 26. srpna 1968.

Vysvětlete mi, prosím, jaké první kroky by měl udělat člověk, který se dosud nesetkal s duchovním učením a chce vstoupit na cestu Seberealizace?

Sri Chinmoy: Důležité je stanovit si nejvyšší Cíl. Chce-li člověk získat Seberealizaci, pak by prvním krokem, úplně prvním krokem, mělo být přijetí duchovního života. Bez přijetí duchovního života nemůže člověk realizovat Boha. To je prostě nemožné. Duchovní život je samozřejmě široká oblast — člověk musí vědět, kde se ve skutečnosti právě nachází. Pokud jako první krok v duchovním životě chce mít lepší život, harmoničtější život, míruplnější život a pokud cítí, že mír, harmonie a radost, které hledá, jsou dosud mimo jeho dosah, musí začít čtením některých písem. Měl by získat určité osvícení z náboženských a duchovních knih. Tyto knihy ho do určité míry inspirují, aby se vydal do vnitřního života. Poté, co člověk tyto knihy prostuduje a dostane inspiraci, ale nedokáže jít dál, v tu chvíli musí začít cvičit to, co v knihách nastudoval. Pokud tyto nové zásady cvičí a není-li spokojený s tím, čeho dosáhl, musí hledat duchovního učitele. Je to učitel, kdo mu v jeho duchovním životě může pomoci, kdo mu dokáže říct, jaká duchovní disciplína je pro něj zapotřebí.

Musím znovu zdůraznit, že se na samém začátku musí rozhodnout, zda potřebuje duchovní život. Žádný jiný život mu nemůže dát Seberealizaci. Jestliže si je jistý tím, že mu ji může dát duchovní život, pak musí vejít do své hlubší části. Pomocí svého vnitřního pláče, pomocí modlitby, pomocí aspirace, pomocí koncentrace a meditace musí začít svou božskou cestu.

Tělo je smrtelné, kdežto duše je věčná. Proč je tedy důležité mít tělo?

Duše je věčná a tělo je pomíjivé, to je pravda. Musíme si ale uvědomit nejvyšší význam tří věcí: za prvé ztělesnění Pravdy, za druhé odhalení Pravdy, za třetí projevení Pravdy. Právě zde na zemi za pomoci fyzického těla může duše projevit svou Božskost, kterou je nekonečný Mír, nekonečné Světlo, nekonečná Blaženost. Tato země je místem projevení a zároveň místem realizace. Realizaci Boha můžeme dosáhnout jen zde na zemi, a ne v jiných sférách, ne na jiných planetách, ne v jiných světech. A tak všichni, kdo chtějí realizaci Boha, musí přijít na tento svět. Duše musí přijmout tělo, neboť tělo je zde na zemi pro projevení Božskosti duše zcela nezbytné.

Na jednu stranu, když duše opustí tělo, tělo nemůže fungovat — umírá. Na druhou stranu, chce-li se duše projevovat, musí tak činit v těle, s tělem. A tak musíme vědět, co vlastně chceme. Jestliže chceme tělo popírat a ničit ho, co může duše dělat? Musí tělo opustit. Chceme-li ale zde na zemi něčeho dosáhnout a považujeme-li za nezbytné vytvořit zde na zemi Království nebeské, musíme to udělat s vědomou pomocí těla. Tělo je nástrojem duše. V Katha Upanišadě se říká:

„Duše je Pán, tělo je kočár, rozum či intelekt je kočí a mysl jsou otěže.“

Tělo potřebuje duši, duše potřebuje tělo. Tělo potřebuje duši k uvědomění si nejvyšší a nejhlubší Pravdy; duše potřebuje tělo k projevení nejvyšší a nejhlubší Pravdy.

Jaké výsledky by přineslo to, když by ve společnosti přijalo jógu velké množství lidí?

Sri Chinmoy: Jestliže by jógu přijalo velké množství lidí, pak by se tvář společnosti zcela změnila. Společnost by netrpěla. Naopak, společnost by podstoupila radikální změnu k lepšímu. Proč? Protože jóga může říct společnosti, jaká je skutečná Pravda v každodenním lidském životě. Jóga nám může ukázat, jak může být Pravda viděna, cítěna a uskutečněna. Jóga může naučit společnost, co je to skutečná láska, jaké by měly být správné mezilidské vztahy a porozumění. Jestliže je společnost řízena obyčejnou lidskou myslí, emocionálními pocity a podobně, pak společnost nemůže nikdy dosáhnout dokonalosti. Ale jestliže společnost, nebo alespoň její velká část, může cítit potřebu Boha, který je samotnou Láskou, který je samotnou Dokonalostí, který je samotným Soucitem, pak jen tehdy společnost objeví svůj skutečný význam. Společnost získá nezměrnou pravdu samotným přijetím jógy.

Jóga není něco nepřirozeného; je to něco absolutně přirozeného, je to něco praktického, je praktičtější víc, než si vůbec může obyčejný lidský život představit. Chce praktickým způsobem dokázat, že Bůh není jen v nebi, ale je tady na zemi. Takže čím větší počet lidí ve společnosti přijme duchovní život, vnitřní život, tím rychlejší a snadnější bude transformace života společnosti.

Co se stane, když chce někdo vstoupit do duchovního života, ale zároveň se musí přizpůsobit materiálnímu životu?

Sri Chinmoy: Jak jsem se zmínil dříve, jóga a život musí jít bok po boku. Abychom objevili duchovní život, musíme jít hluboko dovnitř, avšak bez toho, abychom potlačovali život materiální. Zevnitř musíme vyjít ven — nemůžeme vejít dovnitř, když se pevně držíme hodnot vnějšího života. Potřebujeme vnitřní život, v němž můžeme nalézt nekonečnou radost, mír a blaženost. Z vnitřního života vynášíme na povrch své vnitřní, božské vlastnosti. Materiální život se pak může snadno přizpůsobit. Materiální život má svůj pravý význam jedině tehdy, když je podporován vnitřním životem. Momentálně se děje to, že se materiální život snažíme oddělit od duchovního života. Ve skutečnosti takové rozdělení neexistuje. Lidé si ale naneštěstí myslí, že člověk buď musí přijmout materiální život a hovět si v jeho potěšeních, nebo se musí stát naprostým asketou, takže mezi nimi nemůže existovat kompromis. To ale není pravda. Musíme přijmout materiální život, ale ne ve smyslu naprostého požitkářství. Materiální život musíme přijmout pro projevení našich božských, vnitřních vlastností. Pomocí materiálního života naplníme poselství našeho vnitřního života.

Jak to dokážeme? Aby člověk spojil materiální a duchovní život, měl by se snažit ve svém každodenním životě aspirovat. Můžete to dělat tak, že si vzpomenete na něco vyššího či hlubšího. Co je tou vyšší a hlubší věcí? Je to Bůh, to Božské. Pokud přichází Bůh někomu na mysl před vším ostatním, pouze tehdy bude Bůh plynout z duchovního života do materiálního života. Člověk musí Boha postavit na první místo ve svém životě, aniž by materiální život nebo vnější svět zanedbával. Dáme-li Boha na první místo, Bůh za nás potom vejde do vnějšího světa, do materiálního světa. Pokud však dáme na první místo materiální svět, nemůžeme Boha dosáhnout, neboť tento postup je nesprávný. Od Boha musíme vstoupit do materiálního života. Bůh se vynořuje ve vnitřním životě a odtud Jej můžeme a musíme vynést do vnějšího života. To je způsob, jak se můžeme přizpůsobit vnějšímu životu a sjednotit ho s duchovním životem.

Vysvětlil jste, že duše potřebuje tělo. Rozumím tomu tak, že duše je to, co je ve spojení s Bohem. Udržíme si svou individualitu nebo ztratíme svou individualitu, když si uvědomíme toto spojení s Bohem?

Sri Chinmoy: Bůh nechce odejmout naši individualitu, ale obyčejná individualita a skutečná, božská individualita jsou dvě odlišné věci. Bůh Samotný je ve stejný okamžik Jedním i Mnohými. Vytvořil nekonečně lidských bytostí, lidských duší. Je Jedním, ale na poli manifestace se stal Mnohými. Každého člověka si vybral za svůj vybraný nástroj, nebo můžeme říct, že každá lidská duše je jeho vybraným nástrojem. Tento druh božské individuality, kterou nám Bůh dal, není obyčejná individualita, která je ovlivněna egem, které říká: „Já jsem toto, ty jsi tamto.“ Boží individualita je jedinečným projevem Jeho Skutečnosti. Není v ní žádný konflikt, žádná žárlivost, žádný souboj, žádné bojiště. Bůh Samotný projevuje Sebe jedinečným způsobem v tobě, ve mně a v ostatních. Tento druh individuality, odlišný od individuality ega, Bůh ponechal lidstvu. Je to jedinečné vyjádření Božskosti v Jeho mnohosti. Každý je vybraným nástrojem Boha, ale bez ega, bez pýchy, bez ješitnosti. Je jako okvětní lístek lotosu; každý lístek má svou vlastní krásu a svou vlastní jedinečnost.

Provozuje-li někdo jógu, jak bude vypadat jeho každodenní život?

Sri Chinmoy: Ve svých každodenních činnostech musí být člověk především upřímný, čestný a čistý. Musí mít čistotu v mysli, v těle, v mluvě a v myšlenkách. Upřímnost, čestnost a čistotu může procvičovat každý. Jestliže chce potom opravdu cvičit jógu, hlubší jógu, musí se přibližně patnáct minut denně věnovat svému vnitřnímu hledání, svému sebeobjevování. Těchto patnáct minut meditace se musí naučit od někoho, kdo ho může učit. K meditaci, ke svému vnitřnímu osvícení, potřebuje učitele. Člověk musí vědět, jak upřímný je nebo jak daleko chce dojít, jak hluboce chce jógu přijmout. Pokud cítí, že chce dojít až na konec cesty, že chce dosáhnout cíle, musí dodržovat určitou přísnou vnitřní disciplínu a musí meditovat, koncentrovat se a tak dále. Chce-li se spokojit s tím, že dosáhne trochy Míru, Radosti a Světla, pak pro něho platí to, co jsem řekl na začátku své odpovědi: nechť je ve všech svých činnostech dokonale upřímný.

Má člověk, který se nevěnoval józe, po smrti stejnou úroveň jednoty s Bohem jako ten, kdo se jí věnoval?

Sri Chinmoy: Ne. Jen ten, kdo provozoval jógu, nakonec zažije vědomou jednotu s Bohem. Uvidí Boha tady na zemi i tam v Nebi. Jen tím, že někdo opustí tělo, nejde okamžitě k Bohu. Aby realizoval Boha, musí být člověk tady na zemi. Je pošetilé si myslet, že když opustíme tělo, okamžitě poletíme k Bohu. Ne! Tak to není. Člověk Jej musí realizovat tady na zemi. Tady na zemi člověk realizuje Boha tím, že poslouchá příkazy duše. Jinak by lidem stačilo jen spáchat sebevraždu, aby po smrti realizovali Boha. Kdokoliv by byl schopen opustit svět a letět k Bohu.

Část VII: Otázky položené na Inter-American Univerzitě, San Juan, Portoriko

Poznámka editora

Následující otázky byly položeny na Inter-American Univerzitě, San Juan, Portoriko, 17. října 1968.

Jaký bod je nejlepší používat k zaměření našeho pohledu při koncentraci?

Sri Chinmoy: To záleží na každém. Pro někoho je snazší dívat se na plamen svíčky a koncentrovat se, pro druhé je jednodušší dívat se na krásnou květinu, další se raději dívají na vycházející slunce a koncentrují se. Jestliže člověk získává určitou vnitřní radost, když se koncentruje na nějaký zvláštní předmět, měl by se pro dosažení svého cíle koncentrovat právě na tento předmět.

Je jóga považována za náboženství nebo za filosofii?

Sri Chinmoy: Jóga není ani náboženství, ani filosofie. Jóga přesahuje jak filosofii, tak i náboženství; ve stejnou chvíli je jóga domovem pro filosofii i náboženství. Náboženství a filosofie mohou zavést lidskou bytost do Božího Paláce, kdežto jóga, což znamená spojení s Bohem, lidské vědomé spojení s Bohem, vede aspiranta přímo vzhůru k Božímu Trůnu.

Když mluvíte, zavíráte oči. Je to určitý druh koncentrace nebo něco jiného?

Sri Chinmoy: Když jsem mluvil, všiml jste si, že zavírám oči. To nebyla koncentrace, jen jsem vstupoval do různých světů. Existuje sedm vyšších a sedm nižších světů. Když zavřu oči a poté je otevřu, to mrkání, které vidíte, znamená, že se má duše pohybuje z jedné oblasti do druhé.

Během své promluvy jsem byl ve velmi vysokém vědomí. Má duše proto dostala příležitost pohybovat se z jedné úrovně vědomí do druhé.

Je nějaký rozdíl mezi různými náboženstvími? Vyžaduje jóga, abychom se zřekli všech náboženství?

Sri Chinmoy: Mezi jedním a druhým náboženstvím není podstatný rozdíl, protože každé náboženství ztělesňuje konečnou pravdu. Jóga se nevměšuje do žádného náboženství. Jógu může cvičit každý. Mám žáky, kteří jsou katolíci, evangelíci, židé a další. Jógu může cvičit každý, nehledě na náboženství. Když se ale někdo věnuje hinduismu, může se bát přijmout křesťanství a naopak. Avšak opravdový aspirant, který se ponořil do duchovnosti a do jógy, nebude mít problém zůstat ve svém vlastním náboženství. Říkám svým žákům, aby neopouštěli svá náboženství. Zůstanou-li ve svém vlastním náboženství a věnují-li se duchovnímu životu a vnitřní disciplíně, půjdou rychleji, protože jim jejich vlastní náboženství dodá důvěru v to, co dělají a potvrdí jim, co ve skutečnosti ve svém životě vykonávají. A tak vždy svým žákům říkám, aby se drželi svého vlastního náboženství, protože jóga nevyžaduje zřeknutí se žádného náboženství.

Je pro vás jednodušší koncentrovat se ve stoje?

Sri Chinmoy: Duchovní člověk jako já se může koncentrovat kdykoliv, kdekoliv a v jakékoli poloze. Dokážu se koncentrovat i při běhu. V Indii jsem byl velmi dobrým atletem. Koncentroval jsem se, i když jsem běžel nejrychlejší sprint na sto metrů. Když jsem skákal o tyči — ve vzduchu — dokázal jsem se koncentrovat. Koncentrace tedy může být prováděna kdykoliv, kdekoliv, v jakékoliv poloze, nemusí to být vsedě.

Když nás vnitřní bytost nutí, abychom se koncentrovali, koncentrujeme se. Neexistuje žádné pevné pravidlo, že se musíme koncentrovat jen ve stoje či vsedě v lotosové pozici. Když nás vnitřní bytost inspiruje, tak aspirujeme — a tato aspirace může být vyjádřena v podobě koncentrace nebo meditace.

Je znovuzrození samostatnou skutečností, nebo je to náboženská víra hinduismu?

Sri Chinmoy: Jsou náboženství, která věří ve znovuzrození, a jsou náboženství, která v něj nevěří. Hinduistické náboženství, hinduismus, věří ve znovuzrození. Ale samotné znovuzrození má jen velmi málo co dělat s hinduismem nebo s nějakým jiným náboženstvím.

Co je to znovuzrození? Znovuzrození znamená, že duše přichází znovu na svět v novém ošacení. Máme teď na sobě oblečení. Kdykoliv si ho můžeme sundat. Můžeme s ním zacházet, jak chceme. Podobně, když se duši zdá, že tělo už není nadále schopno přijímat nejvyšší Pravdu, nebo když zjistí, že si tělo potřebuje odpočinout, nebo když duše cítí, že Bůh chce, aby opustila tělo, odejde. A naopak, když si Bůh přeje, aby duše vstoupila do nového lidského těla, duše to udělá. Rád bych dodal, že toto pojetí znovuzrození není jen hinduistickou myšlenkou či hinduistickou filozofií nebo hinduistickým přístupem k životu, ale je to pravda, ke které se přiklání mnoho, mnoho lidí na Západě.

V Gítě, jedné z našich nejposvátnějších knih, někdy nazývané Biblí Indie, najdeme o znovuzrození krásný verš. Rád bych ho citoval.

[Sri Chinmoy přednáší v sanskrtu verš dvacet dva z druhé kapitoly Bhagavadgíty]

Tomu říkáme z hinduistického duchovního pohledu znovuzrození.

Co je to meditace?

Sri Chinmoy: Existují tři stavy našich duchovních cvičení. Začíná se s koncentrací, potom s meditací a nakonec s kontemplací. Někdo se mě tady ptal na koncentraci a už jsem odpověděl. Meditace je druhý stav.

Když meditujete, ve skutečnosti vstupujete do ztišené či klidné, tiché mysli. Musíme si být plně vědomi příchodu a útoku myšlenek. To znamená, že nedovolíme žádné myšlence — božské ani nebožské, dobré ani špatné, aby vstoupila do naší mysli. Naše mysl by měla být naprosto tichá. Pak musíme vstoupit hluboko dovnitř. Tam musíme pozorovat svou pravou existenci. Když mluvíme o své vnější existenci, vidíme své údy a své tělo, hrubé tělo, to je vše. Pokud však jdeme hluboko dovnitř, přibližujeme se ke své pravé existenci, a tato existence se nachází v nejvnitřnějších zákoutích naší duše. Když žijeme v duši, cítíme, že vlastně spontánně meditujeme.

A tak chcete-li vědět, co je to meditace, chtěl bych říct, že meditace je takový stav našeho vědomí, ve kterém chce vnitřní bytost místo miliónů myšlenek rozmlouvat pouze s Bohem. Meditace je jazyk Boha i jazyk člověka. Mluvím teď anglicky a vy mi rozumíte, protože umíte dobře anglicky. Podobně, pokud někdo umí dobře meditovat, dokáže rozmlouvat s Bohem. A tak meditace je jazyk, který používáme, když mluvíme s Bohem.

Je život po smrti skutečností, nebo v to jen věříme?

Sri Chinmoy: Jsou dva životy: jedním je život, který vidíme tady na zemi. Máme zde krátké období života, řekněme čtyřicet, šedesát nebo osmdesát let, potom odcházíme za oponu Věčnosti. Dále existuje věčný život. Tento život existoval před stvořením, teď existuje ve stvoření, poté projde smrtí a dostane se za smrt, až znovu vejde do své vlastní sféry. Když tady mluvíme o životě, máme tím na mysli to krátké období života, které vidíme: šedesát nebo osmdesát let. Věčný Život ale takový není. Nemá začátek ani konec. Existoval, existuje a navždy bude existovat. Když pomocí meditace realizujeme Boha, když přebýváme v Bohu, stáváme se vlastníky tohoto věčného Života. Vědomě odcházíme za oponu smrti a zůstáváme ve věčném životě, který nemá začátek ani konec.

Je život po smrti určitým druhem útěchy?

Sri Chinmoy: Očividně ne. Právě jsem vysvětlil, že život po smrti je nejvyšším potvrzením Pravdy. V tomto životě jste si nesplnili dokonce ani všechny své touhy, natož své aspirace. Jak byste to všechno mohli stihnout v jednom životě? Dnešní splněná touha je nutně zítra následována zklamáním. Člověk potom odhodí touhu jako špinavý šat a vejde na pole aspirace. Chce růst, mít nekonečnou Radost, nekonečné Světlo, nekonečnou Blaženost. Tyto nekonečné dary nemůže člověk získat během jednoho krátkého života. Musíme se kvůli nim do tohoto světa vracet. Duše se vrací znovu a znovu, aby zde na zemi plně projevila svou Božskost. A protože to všechno nedokážeme během jednoho krátkého života, duše se vrací a vstupuje postupně do různých těl, aby ztělesnila, naplnila a projevila Božské.

To broukání, které jsem od vás slyšel... Chtěl bych vědět, jestli je to způsob meditace.

Sri Chinmoy: Opakování manter, přísně vzato, není druhem meditace. Je to vzývání. Vzýváte Boha, aby do vás vstoupil, aby vešel do vašeho nejvnitřnějšího Já, do vaší vnitřní existence. Meditace je jiná. Zatímco během opakování manter obvykle vzýváte Boha, aby prostoupil celou vaší existencí, při meditaci se snažíte v širším slova smyslu vejít do Boží Nekonečnosti, Věčnosti a Nesmrtelnosti.

Nedávno jsem četl o někom, kdo byl osmnáct dní pohřben a pak se dokázal vrátit živý. Je nějaké spojení mezi takovouto věcí a tím, co děláte?

Sri Chinmoy: Mé učení není nějaké obchodování se zázraky. Mým úkolem je pomáhat hledajícím, aby dosáhli Boha. Chce-li někdo realizovat Boha, snažím se mu pomoci. Tím, že budu osmnáct dní pohřbený nebo budu předvádět jiné podobné věci, nemohu vést své studenty k Bohu, a v jejich duchovním hledání jim to také nepomáhá. To, co nás vede k Bohu, je naše aspirace, náš vnitřní stoupající pláč. Nejsem tedy zastáncem takovýchto zázraků.

To, co chci od svých studentů, je vnitřní pláč. Dítě pláče po mateřské lásce. Duchovní dítě potřebuje a chce nekonečnou lásku Boha. Jak ji může získat? Jen tím, že dosáhne a realizuje Boha. Má filozofie a duchovnost se liší od filozofie těch, pro které má význam jen předvádění a vyučování jejich nadpřirozených schopností.

Takže to, co ten člověk udělal, nemělo s jógou nic společného?

Sri Chinmoy: S pravou jógou to mělo společného velmi málo. Jóga znamená „jednota s Bohem“. Jestliže někdo předvádí zázraky, nepomáhá vám přímo ani nepřímo realizovat Boha. Nanejvýš se od něj dozvíte, že lidské schopnosti nemají konce. Když člověk vstoupí do skrytých oblastí, kde existují základní síly vesmírných skutečností, může získat schopnost udělat cokoliv.

Znám jednu úsměvnou příhodu o fakírovi v Indii, který předváděl stejný zázrak, o kterém mluvíte. Dokázal zůstat pohřbený velmi dlouho a často ležel pod zemí až dvacet jedna dnů. Jednou, když ho vykopali z jeho dlouhého pohřbení, jakmile znovu nabyl vědomí, horečně se rozhlédl po své přítelkyni, která stála mezi jeho příbuznými, přáteli a obdivovateli. Jakmile našel svou milenku, okamžitě s ní odešel.

Pomohl snad jeho neobvyklý čin nějak lidem v publiku v jejich aspiraci po realizaci Boha? Řekněte sami. Předváděním těchto zázraků nijak neinspirujeme druhé, aby se sjednotili s Bohem, zatímco když někomu pomůžeme v jeho aspiraci, koncentraci a meditaci, pomáháme mu realizovat Boha.

Část VIII: Otázky položené na Yale University

Poznámka editora

Následující otázky byly položeny na Yale University, 4 prosince 1968, po přednášce „Boží Loď Snu a loď života člověka”.

Jakou roli hraje vegetariánská strava ve vašem učení?

Sri Chinmoy: Vegetariánská strava hraje v mém učení velmi významnou roli. Do značné míry nám pomáhá v tom, abychom se pročistili. Čistota je v duchovním životě nesmírně důležitá. Tuto čistotu musíme nastolit ve fyzickém, ve vitálnu a v mysli. Když jíme maso, ryby a tak podobně, vstupuje do nás agresivní zvířecí vědomí. Naše nervy jsou podrážděné, nevědomě začínáme být neklidní a agresivní. Mírné kvality rostlin nám naopak pomáhají získat ve vnitřním i vnějším životě kvality sladkosti, jemnosti, jednoduchosti a čistoty.

Když se mě ale na druhou stranu zeptáte, zda tím, že se stanete přísným vegetariánem, realizujete Boha, řeknu: „Ne,“ jednoznačné „Ne.“ Na zemi jsou milióny a milióny lidí, kteří jsou přísnými vegetariány, ale nemyslím si, že jsou na zemi milióny a milióny duší, které realizovaly Boha. Pro realizaci Boha potřebujeme aspiraci. Jako odpověď na vaši otázku bych ale rád řekl, že pokud to jde, vegetariánskou stravu je vždy možné doporučit. Člověk tím podporuje svůj pokrok ve vnitřní disciplíně a může tak cítit, že dokonce i tělo se svou čistotou může pomoci jeho vnitřní aspiraci, aby se stala intenzivnější a oduševnělejší.

Zdá se mi, že k následování cesty vašeho učení je zapotřebí určitého množství energie a touhy. A co naprostý začátečník na této cestě? Někdy nedokážete sebrat dostatek energie, abyste se udrželi v pohybu!

Sri Chinmoy: Máte pravdu. Nejen k následování mé cesty, ale k následování jakékoliv duchovní cesty musí mít člověk určitou duchovní energii a aspiraci. Pokud by ale měl na tuto dynamickou a duchovní energii čekat, nikdy by svou cestu nezačal. Jestliže tedy opravdu chcete duchovní život, prostě se do vnitřního života vrhněte. Nedívejte se ani dozadu, ani do stran. Dívejte se dopředu a skočte do moře duchovnosti. Začněte z místa, kde se nacházíte. Máte-li omezenou energii, je-li vaše aspirace nepatrná, jděte hluboko dovnitř. Dostanete se k vnitřní studni, zdroji aspirace.

Nemůžete se stát multimilionářem přes noc. Musíte začít od koruny. Podobně máte-li trochu aspirace a opravdu se zajímáte o Boha, začněte jednou denně brzy ráno vyslovovat Boží jméno. Postupně můžete přeměnit celý den v opakování Božího jména a skutečně postoupit směrem ke svému sebeobjevení. Jestliže máte upřímný pláč po Bohu, můžete začít svou duchovní cestu bez ohledu na to, kde jste, nebo co máte.

Moje mysl se toulá a já bych rád věděl, jak mohu zlepšit svou koncentraci, abych mysl dokázal udržet soustředěnou na jeden bod či jednu myšlenku.

Sri Chinmoy: Než se začnete koncentrovat, přeji si, abyste alespoň dvacetkrát co nejrychleji opakoval jméno Boha. „Bůh, Bůh, Bůh…“ Na jeden nádech se prosím pokuste zopakovat slovo „Bůh“, co nejvíckrát dokážete. Nejprve se snažte pročistit svůj dech opakováním Božího jména. Dech musí být pročištěn. Dokud nebude náš dech pročištěný, naše mysl se bude toulat; myšlenky ji budou nemilosrdně napadat. Po opakování Božího jména si přeji, abyste veškerou svoji pozornost zaměřil na zvláštní fotografii. Můžete se zaměřit na fotografii duchovního Mistra nebo se můžete dívat na svou vlastní fotografii či svůj odraz v zrcadle. Neciťte, že zažíváte dvě těla s jedním vědomím, ale mějte pocit, že cítíte jedno tělo s jedním vědomím, přestože tělo v zrcadle je vaším odrazem. Neměl byste mít žádnou myšlenku kromě této: „Bůh mě chce; já potřebuji Boha. On mě osvítí, můj život; já Jej naplním, Jeho Misi.“ Pak uvidíte, jak do vás pomalu a plynule vstupují Boží božské myšlenky a prostupují celou vaší vnitřní i vnější existencí.

Studuji herectví na divadelní škole zde na Yale. Je možné následovat duchovní cestu a mít zároveň tuto pozemskou zálibu, nebo se musím zcela oddat duchovní cestě a zříci se všeho ostatního?

Sri Chinmoy: To je velmi nesprávné pojetí duchovnosti. Pravá duchovnost nikdy nepopírá náš pozemský život a naše důležité hodnoty. Pravá duchovnost náš pozemský život jen zjednodušuje. Pročišťuje a osvěcuje naši lidskou existenci. Teď žijeme v nevědomosti. Víme, že jsme chyceni v sítích nevědomosti, ale duchovnost nám ukazuje, jak se můžeme z nevědomosti dostat, jak se můžeme osvobodit z otroctví, které jsme si vědomě či nevědomě vytvořili. Chcete-li být hercem, duchovnost vám nikdy nebude bránit, abyste se jím stal. Naopak, duchovnost vás bude ve vašem hereckém oboru inspirovat. Duchovnost nikdy nepopírá. Je jako váš soukromý učitel. Soukromě a potají vás bude učit, jak být úspěšní a cílevědomí ve vašem vnějším, stejně tak jako ve vašem vnitřním životě. Ničeho se nemusíte vzdávat. Všechno musíte přeměnit a učinit božským. Jestliže se vzdáte tohoto světa, čeho dosáhnete? Je to zde na zemi, kde musíte realizovat Boha, odhalit Boha a naplnit Boha.

Na trhu je mnoho knih o reinkarnaci, které si člověk může koupit. Jsou ale zákony reinkarnace něčím, co se dá pochopit rozumem?

Sri Chinmoy: Zákony reinkarnace se nikdy nedají pochopit rozumem. Poté, co člověk realizuje nejzazší Pravdu, může nejen porozumět zákonům reinkarnace, ale může také pochopit ucelený obraz úplného systému reinkarnace, od začátku až do konce. Aby člověk pochopil zákony reinkarnace, musí vstoupit do oblasti duše a tam přebývat. Musí se dostat daleko za panství rozumu. I kdybyste prostudovali milióny knih o reinkarnaci, studiem knih nedokážete vstoupit do oblasti duše. Abyste se dostali do oblasti duše, musíte aspirovat a meditovat. Všechno, co se dá rozumem pochopit, jsou pouze určité, zcela nevýznamné principy z bezmezné oblasti reinkarnace.

Část IX: Otázky ze studia „Yoga of Westchester“

Poznámka editora

Následující otázky byly položeny po přednášce „Je duchovnost rodným právem člověka?“ ve studiu jógy „Yoga of Westchester“, New Rochelle, New York, 13. listopadu 1968.

Mohl byste nám říci, má-li aspirant nějakou povinnost vůči společnosti, a pokud ano, tak jakou, a jaký by měl mít vztah k celé společnosti? Měl by se stáhnout, nebo by měl přispívat, a pokud ano, jaký by měl být jeho příspěvek?

Sri Chinmoy: Na stejnou otázku se mě nedávno zeptali studenti Inter-American University v Portoriku, a rád vám na ni znovu odpovím. Bývá to různé. Nejprve musíme znát úroveň aspiranta. Pokud aspirant cítí, že vnitřní život, duchovní život, má prvořadou důležitost, že se bez něj neobejde, pak musí většinu svého času věnovat vnitřnímu životu, duchovnímu životu, realizaci Boha. Jeho vnitřní bytost mu řekne, do jaké míry může přispívat do společnosti. Jestliže se však aspirant teprve učí abecedu duchovního života, pak bych si přál, aby přijal společnost jako cosi ve svém životě důležitého, potřebného a významného, jako něco, co je zapotřebí přijmout spolu s vnitřním životem.

Na druhou stranu bych rád řekl, že pokud je opravdovým aspirantem, musí vejít hluboko dovnitř, aby zjistil, jak pomoci společnosti. Pomáhat společnosti je úžasná věc. Být filantropem je skvělé, a půjde-li tento filantrop hluboko dovnitř a dostane od vnitřní bytosti, od Boha, přímé poselství, jedině tehdy bude jeho pomoc společnosti smysluplná. Jinak bude jeho takzvaná pomoc nebo příspěvek společnosti činem sebezvětšení, nasycením jeho ega.

Musíme vědět, kde se daný aspirující jedinec nachází. Aby člověk realizoval Boha, nemusí nadobro opustit společnost. Jestliže společnost — v širším smyslu lidstvo — opustí, jak potom zde na zemi vytvoří a projeví Božskost?

Člověk však musí být ve svém duchovním hledání moudrý. Musí vědět, že na prvním místě je Bůh, a pak je lidstvo. Půjde-li nejprve za lidstvem a bude mu sloužit podle svých omezených schopností nebo proto, aby nasytil své ego, potom tím Boha ve společnosti nebo v lidstvu nenaplňuje. Aby tedy člověk sloužil lidstvu správně, božsky, musí jít nejprve k Božskosti a odtud přistoupit k lidstvu. Tehdy bude pomoc nejprospěšnější.

Cítíte, že je pro aspiranta důležité dodržovat vegetariánskou stravu?

Sri Chinmoy: Odpověď bude ano i ne. Záleží to na každém aspirantovi. Všichni víme, že jsme přišli ze zvířecího království. Věříme ve znovuzrození. Kdysi jsme tedy všichni byli zvířaty. Teď jsme vešli do lidského stvoření. Pokračujeme a vyvíjíme se a silou své aspirace všichni realizujeme Boha.

Pro aspiranta je vhodné být vegetariánem především proto, že když jí maso, vstupují do něj agresivní kvality zvířete. Snažíme se žít život míru a klidu. Jestliže upřímně chceme takovýto život, je od nás hloupé, abychom jedli něco, co náš mír a klid zmenší a bude to stát v cestě naší meditaci, koncentraci a dalším věcem. Vždy se tedy doporučuje přijmout vegetariánský styl života. Na druhou stranu jsou části světa, kde je neobyčejná zima a kde není možné žít jen na zelenině. Co mají potom lidé dělat? Mohou na zemi vydržet, jen když budou jíst maso. Pak jsou také někteří upřímní hledající, jejichž fyzická stavba je velmi slabá. Například některé velmi nemocné děti potřebují na krátký čas maso, aby znovu získaly sílu. Jiní jedí maso od samého začátku života a nyní si již vytvořili takový zvyk, můžete říci takový zlozvyk, že bez masa nevydrží ani jeden den. Co nadělají? Na jedné straně mají upřímnou aspiraci, opravdovou aspiraci, ale jejich tělo se bouří. V takovýchto vzácných případech cítím, že by maso měli jíst.

Jako všeobecné pravidlo ale platí, že je vždy vhodné být vegetariánem, neboť se snažíme odstranit ze své přirozenosti zvířecí vlastnosti a sklony. Už když se ponoříme hluboko do sebe, vidíme, že máme dvě rozdílné kvality či přirozenosti – božskou a nebožskou. To nebožské je zvířecí v nás a zvířecí v nás bude vždy agresivní a ničivé. To božské v nás bude vždy osvícené a bude směřovat kupředu. Chceme-li jít a běžet ke svému cíli, musíme se zbavit svého zvířecího života. Abychom to dokázali, musíme do sebe přestat přijímat jakékoliv zvířecí kvality v podobě masa nebo v jiné podobě.

Abychom se vrátili k vaší otázce; řekne-li někdo, že k realizaci Boha musí být člověk vegetariánem, nebo že člověk nemůže realizovat Boha, dokud není vegetariánem, je to čirá hloupost. Je mnoho těch, co jedli maso a realizovali Boha: Kristus a Svámí Vivékánanda, když zmíním jen dva. Před několika měsíci mi někdo řekl, že aby měl spoustu čistoty, přestal jíst maso, ale zároveň měl pocit, že tím, že se stane vegetariánem, bude schopen realizovat Boha. Nebude muset meditovat, nebude se muset koncentrovat. Jen tím, že se stane vegetariánem, bude moci dosáhnout jednoty s Absolutním. Řekl jsem mu tedy, že v Indii je všem vdovám bez výjimky zakázáno jíst maso. Když jejich manžel zemře, v ten samý den musí přestat jíst maso. I přes svou nejhlubší lásku a úctu k indickým vdovám si nemyslím, že jsou to všechno duše, které realizovaly Boha. Takovýto pocit z vegetariánského způsobu života je absurdní. Musíme dosáhnout rovnováhy. Upřímnému aspirantovi se určitě doporučuje a dozajista mu pomůže, když se stane vegetariánem.

Moje otázka se vztahuje ke karmě. Jaký je nejlepší způsob, jak se zbavit špatné karmy?

Sri Chinmoy: Nejlepší způsob, jak se zbavit špatné karmy, je vstoupit na pole meditace, koncentrace a aspirace. Chcete-li se zbavit své špatné karmy, první věc, kterou musíte udělat, je zapomenout na ni. Pokud na ni myslíte, nevědomě si ji v sobě pěstujete, zatímco když myslíte na dobrou karmu, to znamená aspiraci, koncentraci a meditaci, tehdy jdete správnou cestou. Co jste dělali včera, co jste jedli včera či před deseti lety, není teď vůbec důležité. Nejdůležitější je, co chcete dělat a být v tomto okamžiku. Musíme vědět, že nejsme dětmi minulosti, ale zlaté budoucnosti. Včerejší den vám nedal realizaci. Včerejší den vám nedal naplnění. Dostanete je buď dnes, nebo ve vzdálené budoucnosti, anebo v blízké budoucnosti. Musíte vědět, že když se díváte kupředu, jednoho dne dosáhnete svého cíle, ale když se díváte dozadu, zůstanete tam, kde jste byli a kde jste. Abyste se tedy zbavili špatné karmy, jediným lékem je meditace v podobě aspirace nebo koncentrace v podobě aspirace.

Myslíte si, že aspirant potřebuje k dosažení realizace žijícího Gurua?

Sri Chinmoy: Abych k vám byl zcela upřímný, žijící Guru není k realizaci Boha naprosto nepostradatelný. První člověk, který na zemi realizoval Boha, úplně první realizovaná duše, neměla lidského Gurua. Ten chudák, který realizoval Boha jako první, měl za svého Gurua pouze Boha.

Co se děje, jestliže máte Gurua? Ulehčuje to váš vnitřní duchovní pokrok. Guru je soukromý učitel. V každém okamžiku životní cesty se vás nevědomost snaží zkoušet, zkoumat a trápit, ale tento soukromý učitel vás naučí, jak u zkoušky obstát. Máte-li soukromého učitele, víte, jak hodně vám pomůže, abyste u zkoušky obstáli. Navíc, jakmile jednou získáte Gurua a jste v jeho lodi, zaveze vás ke Zlatému Břehu. Vy sami nemusíte pracovat tak tvrdě, jako byste museli pracovat bez Gurua.

Žák se obrací na Gurua kdykoliv, v kteroukoliv denní či noční hodinu, ve svém utrpení i ve své radosti. Upřímný žák zajisté nesmírně potřebuje Gurua. Zároveň ale není nezbytně nutný. Nicméně je-li někdo natolik moudrý, že chce ke svému cíli běžet, místo aby klopýtal nebo jen stěží šel, pomoc Gurua je v tom případě určitě velká.

Pravý žák cítí, že Guru a žák nejsou dvě naprosto odlišné bytosti. To znamená, že necítí, že Guru je na vrcholku stromu a on je u paty stromu a že po celou dobu omývá Guruovi nohy. Ne, cítí, že Guru je jeho vlastní nejvyšší částí. Jestliže má nohy, má také hlavu. Cítí, že on a Guru jsou jedním. Guru je jeho vlastní nejvyšší a nejrozvinutější částí. Proto pro něj není těžké odevzdat svoji nižší část své vyšší části. Není pod jeho důstojnost nabídnout své nejnižší svému nejvyššímu, neboť ví, že nejvyšší i nejnižší jsou jeho vlastní.

A nyní zpátky k vaší otázce o potřebě mít učitele. Je absurdní cítit, že na všechno ostatní v životě potřebujeme učitele, jen ne na realizaci Boha. Na druhou stranu, Bůh je v každém. Jestliže máte pocit, že nepotřebujete lidskou pomoc, jste nanejvýš vítáni to dokázat sami. Proč chodí člověk na univerzitu, když může studovat doma? Nemusí chodit na univerzitu, ale cítí, že se mu tam dostane odborné výuky. Chcete-li v duchovním životě dělat rychlý, rychlejší a nejrychlejší pokrok, pak musím říci, že Guru je téměř nepostradatelný.

To, co jste před chvílí řekl o popírání toho zvířecího v člověku, mi dělá potíže. Cítím, že tak jako vnitřní život a vnější život jsou dvě strany stejné pravdy, tak i to zvířecí v člověku a čistá moudrost v člověku jsou dvě strany stejné pravdy a dvě strany Boha, a nerozumím, proč musíme před jednou ze svých stran utéct.

Sri Chinmoy: Ve skutečnosti nikdo neutíká. Když říkám, že se někdo musí něčeho zbavit, myslím tím, že musí osvítit své vlastní vědomí. Má filosofie je filosofií přijetí. Potom, co se přijme život takový jaký je, někdo ho musí přeměnit a osvítit. Je-li noc ozářena světlem, uvidíte, že noc zcela zmizela, protože se stala samotným světlem. Nyní na poli manifestace — ano — Bůh je ve zvířatech. Bůh je všude. Bůh je v čisté vodě. Bůh je ve špinavé vodě. Proč pijete čistou vodu, a ne špinavou vodu, ve které je Bůh také přítomen? Protože víte, že můžete onemocnět a možná i umřít. Podobně v tomto světě musíme vědět, co je třeba, abychom dosáhli svého Cíle, jaké věci jsou vyžadovány. Bůh je ve všem, ale co nemůžeme použít na své cestě, to nemá místo v našem aspirujícím vědomí. Jestliže nám zvířecí kvality brání v naší cestě, musíme je buďto osvítit, anebo je zničit. Prostě je zkusíme osvítit, a když je noc přeměněna v den, již dál noc nemůžeme nazývat „nocí“. Je to „den“. A se zvířecím v nás — buď ho odvrhneme, nebo ho musíme osvítit.

V naší józe, józe přijetí, ve skutečnosti nic neničíme; my to přeměňujeme. Když něco přeměníme, ztrácí to svou původní neosvícenou nebo ničivou kvalitu. Nyní k vašemu přirovnání o protikladu a opaku, o vnitřním životě a vnějším životě. Vnější život je vyjádřením vnitřního života. Měl by být. Ale vnější život nemůže být temný a nebožský, když je vnitřní život jasný a božsky osvícený. Jsme v procesu evoluce. Byla doba, kdy jsme byli v rostlinném životě, potom jsme přišli do zvířecího života a teď jsme v lidském životě. Vyvíjíme se, překonáváme se. Vnitřní a vnější život se musí propojit, protože Bůh je uvnitř a Bůh je i vně. Vnitřní život musí inspirovat, dodávat energii a prostoupit vnější život; vnější život musí být dokonalým vyjádřením vnitřního života. Musí následovat vnitřní život a musí být jeho důstojným ztělesněním.

Co to je seberealizace?

Sri Chinmoy: Seberealizace znamená sebeobjevení v nejvyšším slova smyslu. Člověk si vědomě uvědomí svou jednotu s Bohem. Studovali jste knihy a také lidé vám řekli, že Bůh je v každém. Neučinili jste však Boha skutečností ve svém vědomém životě. Když je člověk seberealizovaný, vědomě ví, kdo Bůh je, jak vypadá, co si přeje. Ti, kdo Boha nerealizovali, řeknou: „Bůh může být takový, Bůh může být onaký“ — vše je to mentálním dohadem. Jakmile ale člověk dosáhne Seberealizace, zůstává v Božím vědomí a mluví k Bohu tváří v tvář. Vidí Boha jak v konečném, tak v Nekonečném; vidí Boha jako osobního i neosobního. V tomto případě to není mentální halucinace či představa, je to přímá skutečnost. Tato skutečnost je opravdovější než to, že vás teď vidím před sebou.

Hovořil jste o Guruovi jako o někom, kdo vám pomáhá zkrátit si cestu při hledání realizace. Zjišťuji, že je pro mě obtížné najít v takovémto hledání směr. Mohl byste mi poradit, jak usměrnit svou energii k Seberealizaci?

Sri Chinmoy: Studoval jste duchovní knihy? Ne? Na začátku bych vás požádal, abyste si prostudoval několik duchovních knih. Nepomýšlejte teď na realizaci, osvobození či spasení. Mám-li k vám být zcela upřímný, lidé, kteří na samém začátku své cesty neustále používají slova „seberealizace“: „osvobození“: „přeměna“, jen obelhávají sami sebe. Nemyslete si prosím, že vás kritizuji nebo obviňuji, rád bych však řekl, že jsou to velká slova. Někteří duchovní Mistři říkají, že člověk by na začátku neměl taková slova vůbec vyslovovat, slova jako „realizace“, „zbožštění“, a tak dále. Jsou to všechno velká, velká slova. Člověk je může používat teprve tehdy, když je na prahu pravého osvobození, nebo když je v duchovním životě velmi pokročilý. Jinak lidé, kteří sotva vstoupili do duchovního života a ještě se nenaučili ani jeho základy, říkají: „Chci realizaci Boha, chci osvobození.“ Slyším to od lidí velice často a jsem z toho smutný. Chtějí ovoce z nejvyšší větve, ještě než začali opravdu šplhat na strom.

Vydejte se prosím na duchovní cestu a naučte se abecedu vnitřního života. K tomu je zapotřebí disciplína. Tak jako každý den cvičíte, abyste měli svaly, podobně byste měli pravidelně meditovat pět či deset minut dle svých schopností a rad učitele. Musíte cítit, že je potřeba nakrmit dítě uvnitř vás. Když dítě pláče, matka k němu okamžitě běží, aby ho nakrmila. Podobně my všichni v sobě máme božské dítě, duši. Chceme-li duchovní naplnění, přejeme-li si projevení Boha zde na zemi, musíme duši krmit. Pokud své vnější tělo krmíme třikrát denně, je nanejvýš rozumné, abychom vnitřní dítě v sobě nakrmili alespoň jednou denně. Když to budeme dělat, nakonec v sobě ucítíme Božské a realizujeme Boha.

Měli bychom to chápat tak, že míra seberealizace, které můžeme dosáhnout, je předmětem našeho úsilí a naší vůle, což je to, co jsem pochopil z vaší poslední odpovědi, nebo to v konečném důsledku určuje nějakým způsobem něco za naší vlastní vůlí?

Sri Chinmoy: Jsou dvě věci, které k sobě patří — osobní úsilí a Boží Milost. Pokud budu pořád spát, Bůh mě neosvobodí, zároveň je ale pošetilé cítit, že dokážu realizovat Boha silou své osobní vůle, násilně, vynaložením veškeré své síly. Bůh je ve třetím patře a já jsem v prvním. Mělo by dojít ke schůzce, ke vzájemnému setkání. Musím jít k Bohu; svým osobním úsilím, to znamená svými slzami, svým oduševnělým pláčem se musím dostat do druhého patra. Bůh poté se svou nekonečnou Milostí a Soucitem sestoupí z třetího patra do druhého, a tam se spolu potkáme. On musí dát to, co má — svůj Soucit, záplavu Soucitu — a já musím dát své malé osobní úsilí a své slzy, záplavu svých slz.

Žáci se jednou ptali své duchovní Učitelky, kolik osobního úsilí vynaložila, aby realizovala Boha. Řekla, že předtím, než realizovala Boha, si myslela, že její osobní úsilí činilo devadesát devět procent a Boží Milost představovala jen jedno procento. Pro realizaci Boha pracovala velice tvrdě. Když ale Boha realizovala, zjistila, že to bylo přesně obráceně — Boží Milost činila devadesát devět procent a její osobní úsilí jen jedno procento. Ani u tohoto ale nezůstala. Řekla: „Mé děti, toto jedno procento osobního úsilí bylo také Boží Milostí. Byla to Boží Milost, kterou jsem dostala, a druzí nedostali. Tato Milost Boha mi dovolila vynaložit toto nejbezvýznamnější osobní úsilí.“

Část X: Otázky položené v roce 1969

//Tyto otázky byly položeny L. v létě 1969.//

Jak se můžeme naučit milovat lidstvo nejen jako celek, ale také jednotlivě, když jsou chyby a špatné vlastnosti nějakého člověka tak zřejmé?

Sri Chinmoy: Když vidíte, že chyby a špatné vlastnosti nějakého člověka jsou tak zřejmé, zkuste okamžitě cítit, že jeho chyby a špatné vlastnosti ho nepředstavují úplně. Jeho skutečné Já je nekonečně lepší než to, co teď vidíte. Na druhou stranu, pokud chcete opravdu milovat lidstvo, musíte ho milovat takové, jaké je teď, a nečekat, až dosáhne určité úrovně. Kdyby se lidstvo muselo stát dokonalým předtím, než ho dokážete přijmout, nepotřebovalo by pak vaši lásku, náklonnost a zájem. Právě teď, ve svém nedokonalém stavu vědomí, lidstvo potřebuje vaši pomoc. Bezvýhradně lidstvu poskytněte i tu nejbezvýznamnější a nejomezenější pomoc, jakou dokážete. Tohle je zlatá příležitost. Jakmile tuto příležitost promeškáte, vaše budoucí utrpení bude k nevydržení. Přijde den, kdy si uvědomíte, že nedokonalost lidstva je vaší vlastní nedokonalostí.

Jste Božím stvořením. Stejně tak lidstvo. Lidstvo je pouhým projevením vašeho univerzálního srdce. Můžete a musíte lidstvo milovat nejen jako celek, ale také jednotlivě, pokud si uvědomíte skutečnost, že dokud lidstvo nerealizuje svůj nejvyšší cíl, vaše vlastní božská dokonalost nebude úplná.

Jak můžeme poznat, je-li naše láska vitální, nebo čistá?

Sri Chinmoy: Zda je vaše láska vitální, nebo čistá, můžete říci snadno. Je-li vaše láska, kterou dáváte druhým, vitální, je v ní vědomý požadavek nebo alespoň nevědomé očekávání. Když je vaše láska čistá neboli duchovní, není v ní žádný požadavek, žádné očekávání. Je v ní jen nejsladší pocit spontánní jednoty s bytostí či bytostmi, kterých se týká.

Je možné zabránit tomu, abychom dávali nečistou vitální lásku, a nahradit ji čistou láskou srdce? Jak můžeme dávat vědomě čistou lásku?

Sri Chinmoy: Je nejen možné, ale naprosto nezbytné předejít tomu, abychom dávali nečistou vitální lásku. Jinak budeme muset neustále zápasit s obřími silami nevědomosti. Lásku nesmíme používat k tomu, abychom svazovali či vlastnili svět, ale k tomu, abychom osvobodili a rozšířili své vlastní vědomí a vědomí světa. Čistou lásku srdce se nesmíme snažit nahrazovat nečistou vitální láskou. Co musíme udělat, je přinést očišťující a přeměňující lásku srdce do nečistého vitálna. Vitálno jako takové není vůbec špatné. Když je vitálno ovládnuto, očištěno a přeměněno, stává se nanejvýš významným nástrojem Boha.

Vy teď chcete vědět, jak můžete druhým vědomě dávat čistou lásku. Můžete vědomě dávat čistou lásku, pokud cítíte, že když s druhými mluvíte nebo na ně myslíte, dáváte jim část svého životního dechu. A tento životní dech nabízíte právě proto, že cítíte, že vy a zbytek světa jste zcela a neoddělitelně jedním. Kde je jednota, tam je vše čistou láskou.

Čím se láska ke Guruovi liší od oddanosti k němu? Je možné mít jedno bez druhého?

Sri Chinmoy: Mít lásku ke svému Guruovi znamená udělat první krok do duchovní oblasti. Druhým krokem je oddanost. Nemůžeme udělat druhý krok, dokud jsme neudělali první. Co víc, pravá láska a čistá oddanost se nedají oddělit. Dýchají společně. Láska vidí Pravdu. Oddanost cítí Pravdu. Odevzdání se stává Pravdou.

Když se koncentrujeme na lásku a oddanost, měli bychom je směřovat hlavně k Nejvyššímu, nebo ke svému Guruovi?

Sri Chinmoy: Záleží to jen na tom, nakolik si žák vědomě uvědomuje Guruovo duchovní postavení. Pokud nevědomost žáka donutí, aby cítil, že Guru je v duchovní oblasti jen o deset palců výš než on, přirozeně bude svou lásku a oddanost směřovat k Nejvyššímu. Jestliže však upřímně, vědomě a spontánně cítí, že Guru je duše, jež realizovala Boha, a že mezi ním a jeho Guruem je v jejich vnitřních dosaženích zející propast, jestliže cítí, že Guru si s Nejvyšším vytvořil vědomou a neustálou jednotu, že Guru je pro žáky představitelem Nejvyššího, že je přímým kanálem, který proudí dolů z Nejzazšího Zdroje, aby obdělával půdu lidské aspirace, tehdy může žák bez sebemenšího zaváhání směřovat svou lásku a oddanost ke Guruovi. Vždyť ani Nejvyšší, ani Guru se neurazí, když půjdete k jednomu a nebudete si všímat toho druhého. Ve skutečnosti právě proto, že ví, že jsou naprosto jedním, potěšíte je stejně a nesmírně, když nabídnete svou lásku a oddanost jednomu z nich.

Znamenají slova „psychický“ a „duchovní“ totéž?

Sri Chinmoy: Ne, slovo „psychický“ a slovo „duchovní“ neznamenají totéž. Namísto slova „psychický“ používejme výraz „psychická bytost“. Zjednodušuje to otázku. Psychická bytost je vědomým představitelem duše. Je to aspirující, božská jiskra uvnitř nás. Je nesmírně krásná a je to nejoblíbenější dítě Nejvyššího. Psychická bytost je entita, kterou mají jen lidé. Zvířata, rostliny ani materiální předměty psychickou bytost nemají. Naproti tomu každý předmět, ať už živý či neživý, má duši.

Vše, co se týká této božské bytosti nebo co se k ní vztahuje, je popisováno slovem „psychické“. Slovo „duchovní“ je ale cosi všeobecného, všeprostupujícího. Zahrnuje a obklopuje vše včetně psychické bytosti. Slovo „duchovní“ můžete přirovnat k zahradě a slovo „psychický“ k nejkrásnějšímu mangovníku, který dává bezpočet lahodných, energizujících plodů.

Co je to oddanost? Je to pouhá touha udělat pro svého Gurua cokoliv?

Sri Chinmoy: Oddanost znamená pro žáka jeho pročištěnou, zjednodušenou, zintenzivněnou, požehnanou, vědomou a neustálou jednotu s jeho Guruem. Žák musí cítit, že Guru je duchovní magnet, který ho neustále přitahuje k nekonečnému Světlu Nejvyššího. Oddanost neznamená jen touhu udělat pro svého Gurua cokoliv. Oddanost je něco nekonečně hlubšího než touha. Oddanost je vědomé uvědomování si působícího Světla. V tomto Světle aspirant objevuje, že když pro Gurua něco udělá nebo když ho Guru požádá, aby pro něj něco udělal, dostal už k tomu od Gurua mnohem víc než potřebné schopnosti.

Jak se oddanost projevuje?

Sri Chinmoy: Oddanost se projevuje jako prostota, upřímnost, přirozenost, krása a čistota. Projevuje se také jako intenzivní, oddaný pocit vůči předmětu našeho uctívání a jako pocit naší zasvěcené jednoty s Vnitřním kormidelníkem.

Když cítíme, že nejsme dost oddaní, jak můžeme svou oddanost zvětšit?

Sri Chinmoy: Pokud aspirant cítí, že není dost oddaný, pro zvýšení oddanosti může udělat čtyři věci. Měl by se pokusit milovat Mistra více než dosud. Měl by se pokusit cítit, že ho Mistr miluje nekonečně více, než si myslí. Měl by se ve svém vnějším životě pokusit vyvinout si více čistoty. Měl by se pokusit cítit, že nejvyšší Pravda k němu může přijít a přijde jedině od Mistra a prostřednictvím Mistra.

Jestliže má člověk aspiraci, ale nemá oddanost, brzdí to jeho vnitřní pokrok?

Sri Chinmoy: Má-li aspirant aspiraci a nemá oddanost k Mistrovi, určitě to značně brzdí jeho duchovní pokrok. Když aspirant o Mistra nemá zájem a chce aspirovat zcela sám, je to něco jiného. Nečeká se od něj, že bude někomu projevovat oddanost. K tomu bych ale rád řekl, že pokud skutečně aspiruje, musí cítit, že svého vzdáleného cíle jednoho dne dosáhne pomocí oddanosti. Aby dosáhl cíle, dokonce i bez Gurua, přesto potřebuje vědomou oddanost samotnému cíli, a pokud aspirant cítí, že tuto oddanost nepotřebuje, pak se beznadějně mýlí.

V duchovním životě nastane okamžik, kdy člověk pocítí, že oddanost nemůžeme od aspirace nikdy oddělit. Oddanost je svíce, aspirace je plamen. Nehledě na to, po které cestě jdeme, není-li naše aspirace založena na koncentrované a odevzdané oddanosti našemu nejvyššímu cíli, realizace nejvyšší Pravdy zůstane navždy nemožná.

Jaký je rozdíl mezi duchovní silou a duchovní schopností?

Sri Chinmoy: Když používáme slovo „síla“, obvykle mluvíme o fyzické síle, vitální síle, mentální síle, nebo dokonce můžeme dojít až k vnitřní síle. Když používáme slovo „schopnost“, snažíme se vyjádřit božskou sílu, která je noc vyhánějící a duši naplňující schopností vnitřní bytosti člověka. V duchovním životě je vždy lepší používat slovo „schopnost“ než „síla“. Na rozdíl od síly máme totiž ze schopnosti okamžitě pocit základního aspektu Boha. Síla je spoutaná ve fyzickém a můžeme ji používat jen ve fyzickém světě. Také schopnost může být použita ve fyzickém a pro fyzické, ale není v něm spoutaná. Její domov je vysoko, nesmírně vysoko, v nejvyšších oblastech nekonečného Vědomí.

V duchovním životě se vždy klade důraz na čistotu. Mají čisté skutky smysl, jsou-li myšlenky nečisté? Jak můžeme pročistit své myšlenky?

Sri Chinmoy: Ano, na čistotu se v duchovním životě vždy klade důraz. Mít čistotu je nejen nevyhnutelné, ale nanejvýš nezbytné, protože bez oduševnělé čistoty bude život aspiranta muset tančit se zbytečností. Je pravda, že když konáte, vaše myšlenky musí být čisté. Proto duchovní Mistři říkají, že nezáleží tolik na tom, co děláte, ale jak to děláte. Jelikož jsem jedním z nich, rád bych dodal, že i když jsou na začátku vaše myšlenky nečisté a pohnutky podmíněné, nebuďte rozladěni. Začněte svou vnitřní cestu tam, kde se právě nacházíte. Pokud budete před začátkem své vnitřní a vnější práce čekat, až čistota zaplaví vaše vnější vědomí, budete dělat něco absurdního. Budete-li se věnovat pouze duchovní cestě, božská čistota musí dozajista časem zasvitnout ve vašem vnitřním i vnějším životě. Chcete vědět, jak můžete pročistit své myšlenky. Můžete je pročistit tím, že budete cítit, že vaše myšlenky přicházejí z vašeho oddaného a zasvěceného vnitřního života, a ne z vaší pochybující, podezřívavé, zkoumavé, zdůvodňující, kritizující a napomínající mysli.

Měli by se manželé snažit cítit k sobě stejný druh lásky a oddanosti, jaký se snaží cítit ke svému Guruovi, nebo by to měl být jiný vztah?

Sri Chinmoy: Drahá Lucy, Bůh ti žehnej! Doufám, že rozumíš skutečnosti, že mezi manželi a velkým duchovním Mistrem je nepatrný rozdíl v jejich duchovních schopnostech. Láska a oddanost, kterou budeš projevovat Savyasachimu, a láska a oddanost, kterou on bude projevovat tobě, vás dva bezpochyby učiní ve vašem vnitřním i vnějším životě neoddělitelně jedním. Pokud ale na základě své vzájemné lásky a oddanosti od sebe očekáváte realizaci, osvícení a osvobození, myslím, že budete muset počkat, až do nekonečné nevědomosti vstoupí věčný čas. Láska a oddanost, které potřebujete mít k duchovnímu Mistrovi, abyste realizovali transcendentální Pravdu, musí pramenit z nejvnitřnějších zákoutí vašeho plačícího, hledajícího a aspirujícího srdce. Láska a oddanost, kterou dáváte svému duchovnímu Otci, je nekonečně čistší, hlubší, vyšší, více odevzdaná a více osvícená než láska a oddanost, kterou si navzájem vůbec mohou dát manžel s manželkou.

Manžel a manželka se mohou stát opravdově, oduševněle, neomylně a bezvýhradně jedním jedině tehdy, když nejprve objeví svou jednotu s Mistrem. Oba partneři musí cítit živoucí přítomnost toho druhého v srdci Mistra. Jen tehdy se bude Božskost jednoho odrážet v životě druhého. Ať manžel s manželkou společně projeví Guruovi svou lásku a oddanost. Guru jim okamžitě ukáže, co pro ně má — nekonečnou záplavu Osvobození.

Část XI: Otázky o odevzdanosti

//Následující důležité otázky o odevzdanosti byly položeny S. koncem roku 1969.//

Je nějaký vztah mezi odevzdáním se Bohu a otevřením čaker?

Sri Chinmoy: Mezi odevzdáním se Bohu a pokrokem v otevření čaker neexistuje žádný přímý vztah. Někdo může být zcela odevzdán Bohu, ale Bůh nemusí otevřít jeho čakry. Úplné otevření čaker může dát aspirantovi určité okultní síly, to však neříká nic o tom, že jeho odevzdání Bohu je silnější nebo jako výsledek otevření čaker silnější bude. Vůbec ne. Není-li odevzdání Boží Vůli úplné, okultní síly, které získáte otevřením čaker, jsou místo kýženého požehnání skutečným prokletím. Zneužití okultních sil může člověka zavést a také ho zavádí na nesprávnou cestu. Buďte si jisti, že pokud někdo použije okultní sílu k tomu, aby přitáhl pozornost a obdiv světa, a ne v souladu s Boží Vůlí, realizace nejvyššího Absolutního pro něj zůstane navždy vzdálená.

Když člověk dosáhne úplného odevzdání, znamená to, že v tomto životě bude mít možnost získat Seberealizaci, nebo hrají roli ještě další okolnosti?

Sri Chinmoy: Pouhé dosažení úplného odevzdání nezajišťuje v tomto životě Seberealizaci. Svou roli zde hrají ještě další okolnosti. Když vyjmenuji jen pár z nich, je to Boží vyvolená Hodina, vnímavost aspiranta v té nejúplnější míře a plná připravenost celé bytosti. To všechno je zapotřebí k tomu, aby aspirant dosáhl realizace. Rád bych ale, abyste věděli, co znamená úplné odevzdání. Znamená to, že odevzdání aspiranta je radostné, oduševnělé, spontánní, nepodmíněné a neustálé — navždy a navěky.

Mám pravdu, když se domnívám, že odevzdání musí předcházet realizaci, nebo se může objevit v době prvního zážitku realizace či ještě později?

Sri Chinmoy: Máš pravdu, když se domníváš, že odevzdání předchází realizaci. Je to nevyhnutelné. A co se týká realizace a zážitku, jsou to dvě naprosto odlišné věci. Realizace je jednota s Jednotou samotnou. Zážitek je nanejvýš okamžitý či omezený pocit jednoty s nejvyšší Pravdou. Nemůžeš tedy mluvit o „zážitku realizace“. Realizace není zážitek, je to Skutečnost sama. Správně můžeš říci „jednota realizace ve vědomí realizace.“

Jakmile se člověk úplně odevzdá, existuje možnost sejít z cesty, nebo tomu síla žákovy aspirace a jednoty s Guruovým vědomím zabrání?

Sri Chinmoy: Ve svých předchozích odpovědích jsem ti řekl, co znamená úplné odevzdání. Pokud odevzdání již dosáhlo dokonalé dokonalosti, ze strany žáka tu není možnost sejít z cesty. Žák, který ve svém odevzdání dosáhne dokonalé dokonalosti, bude bezpochyby Guruovou nejvyšší pýchou.

Poté, co jsem si uvědomila, že schopnost odevzdat se záleží z devadesáti devíti procent na Milosti, věnovala jsem během meditace část svého času modlitbě pro Milost Boha a Gurua. Vzhledem k tomu, že jste řekl, že modlitba je nižší podobou oddanosti než meditace, říkám si, zda to, co dělám, stojí za to.

Sri Chinmoy: Nesmírně rád se dozvídám, že sis uvědomila skutečnost, že schopnost odevzdat se záleží z devadesáti devíti procent na Boží Milosti. To, že se modlíš pro Milost, je výborná věc. Došlo tu naneštěstí k malému nedorozumění. Neřekl jsem, že modlitba je nižší podobou oddanosti než meditace. Prohlásil jsem, že modlitba je nižší podobou aspirace a že příčka meditace je v duchovním životě zdaleka tou nejvyšší. Jelikož oddaně medituješ, nepochybně děláš správnou věc, když se také modlíš. Netřeba říkat, že tvoje úsilí stojí za to.

Když se někdy modlím pro odevzdání a medituji na odevzdání, jsem dojatá k slzám. Zdá se mi, že jsou to jiné slzy než slzy radosti duše, které jsem občas zažila. Úzkost, která je doprovází, ve mně zanechává pocit, že to nejsou ani slzy aspirace, ale pouze zklamání, a to mě znepokojuje. Jak mohu usilovat o odevzdání a koncentrovat se na odevzdání, aniž bych se stala tak emocionální? I když píši tuto otázku, zjišťuji, že jsem pohnuta k slzám.

Sri Chinmoy: Jsem si jist, že víš, že když duše vyjadřuje svou radost slzami, znamená to, že vyjadřuje svou nejhlubší vděčnost prostřednictvím fyzické bytosti. Jak víš, v radosti duše nemůže být zklamání. Tam se ti silou tvého odevzdání dostane jen pocitu rozlehlé a úplné jednoty s tím Nejvyšším.

To, co někdy cítíš během své meditace a modlitby, je nejisté nutkání tvého dosud neovládnutého vitálna. Protože jsi několikrát zažila slzy radosti duše, které jsou určitým druhem božského Světla, zklamání, které spočívá ve tvém neosvíceném emocionálním vitálnu, nemůže zůstat nadlouho. Na druhou stranu, je-li tvá modlitba zaplavena čistotou a tvá meditace přeplněna jasem, dokonce i v oblasti hrubého vitálna budeš mít místo zklamání částečný pocit psychické realizace, Pravdy v podobě spontánní radosti srdce. Spontánní radost srdce ti snadno umožní meditovat na úplné a naprosté odevzdání. Pomocí světla tvé duše se prosím pokus osvítit své emocionální vitálno. Jakmile je omezené emocionální vitálno osvícené, vstupuje do nezměrného moře všedosahujícího a všenaplňujícího odevzdání.

Co je spojeno s odevzdáním vitálního a fyzického těla? Poté, co jsme se odevzdali srdcem a duší, jak můžeme nejlépe pomoci ostatním vzpurným členům naší bytosti se odevzdat?

Sri Chinmoy: Poté, co jste se odevzdali srdcem a duší, chcete-li, aby se vaši vzpurní členové, vitálno a tělo, odevzdaly Bohu, můžete dělat dvě věci. První věc je nechat je pocítit, že jsou v naplňování vašeho poslání na zemi stejně důležité jako srdce a duše. Druhou věcí je pohrozit jim tím, že zůstanete v oblasti duší a nebudete se starat o jejich omezené štěstí, dosažení a naplnění na zemi. Vaše inspirace a aspirace, vaše hrozby a stáhnutí se je přinutí, aby udělaly rozhodnutí, a velmi často je vidět, že jim záleží na bezmezné radosti, dosažení a naplnění, a že se vědomě a upřímně sjednotí se srdcem a duší a stanou se nedílnou součástí integrálního odevzdání.

Mám pocit, že když se naše srdce a duše odevzdají, sami to poznáme. Vlastně to sami víme ve svém srdci. Ale pokud nám to neřekne Guru, existuje nějaký způsob, jak můžeme s jistotou vědět, že se odevzdalo i naše vitálno a fyzická bytost?

Sri Chinmoy: Není vždy nezbytné, aby člověk s jistotou věděl, kdy se srdce a duše odevzdaly Vůli Božského. Existuje mnoho případů, kdy aspirant i přes odevzdání srdce a duše Božskému stále tápe v temnotě a hraje si s nejistotou. Tady je zapotřebí Gurua. Jestliže Guru řekne, že se vaše srdce i duše odevzdaly, buďte ujištěni, že se tak nepochybně stalo.

Existuje jeden spolehlivý způsob, jak poznat, že se vaše vitálno a fyzická bytost odevzdaly, a to skrze největší rozšíření a zvětšení vaší vitální a fyzické bytosti. V neustálém proudu vnitřní blaženosti a vnější dynamické a jisté potřeby člověk vzývá to Nejvyšší, aby sestoupilo do nejnižšího, a tak přineslo Nejvyšší atmosféru do pozemské atmosféry.

Člověk může vědomě cítit, že si hluboce přeje se odevzdat, a může tak ve skutečnosti činit intelektuálně, aniž by se zbavil strachu ve fyzické mysli. Zdálo by se tedy, že to naznačuje, že různé úrovně mysli mají nezávislý vztah k odevzdání. Vysvětlil bys prosím, jaký je to vztah?

Sri Chinmoy: Dobře víte, že existuje fyzická mysl, vitální mysl, subtilní mysl, intelektuální mysl, intuitivní mysl, nehledě na nekonečně vyšší oblasti mysli, nadmysl a supermysl, a tak dále. Chcete-li dosáhnout odevzdání v různých úrovních lidské mysli jako takové, musíte dát každé z nich patřičný význam svou aspirací, jednotlivě i všem dohromady. Musíte mezi nimi vytvořit zásadní a základní jednotu. Musíte cítit, že jsou to okvětní lístky lotosu, kterým je váš vlastní aspirující život. Dokud tento lotos zcela nenabídneme a není plně rozkvetlý, realizace nemůže být dovršena a přijetí Vnitřního kormidelníka nebude trvalé.

Když strach brání mysli v odevzdání, působí jako neviditelný nepřítel. Tento podvědomý strach je něco, co si nemusíme vůbec uvědomovat, a i když je nám řečeno, že existuje a brzdí nás, pořád je to strach, který necítíme. Denně nabízím svůj strach Nejvyššímu, ale toto nabízení má v sobě pocit neskutečnosti. Jak můžeme překonat neviditelnou překážku, jako je například tato?

Sri Chinmoy: Jsem rád, že cítíš, že se strach chová jako neviditelný nepřítel. Až si začneš více uvědomovat svůj vnitřní život a hlubší existenci, uvědomíš si, že strach je nejen viditelný, obnažený nepřítel, ale také ten nejhorší možný nepřítel. Je naprostá pravda, že strach brání fyzické mysli v naprostém odevzdání. Pokud duchovní Mistr řekne žákovi, že má vnitřní strach, měl by žák Mistrovi naprosto věřit, i když existenci tohoto strachu nemusí cítit. Mistrova vize je vždy bezchybná. Mistr nepotřebuje lhát. Když nějakému žákovi řekne, že hluboko v jeho bytosti je skutečný strach, nic tím nezíská. Pokud si aspirant není strachu vědom, znamená to, že buď v podvědomé, nebo nevědomé části své bytosti získává ze sjednocení se strachem radost. Pokud Mistr chce, v tomto bodě může říci, že neaspirující a neupřímná část žáka se nevědomě potají domluvila se strachem, aby zabránila Světlu sestoupit shůry.

Říkáš, že každý den nabízíš svůj strach Nejvyššímu. To je něco naprosto nezbytného, úžasného a chvályhodného. K mému údivu ale říkáš, že má toto nabízení pocit neskutečnosti. Kdybys měla alespoň jednou zájem uvěřit, že Nejvyšší existuje na zemi proto, aby přijal tvé nabízení a tvůj nevědomky opatrovaný strach, tvůj pocit neskutečnosti by zmizel. Nejvyšší ti pomocí tvé bezvýhradné upřímnosti dá pocítit, že máš strach.

Chceš vědět, jak můžeš překonat tuto neviditelnou překážku. Rád bych ti řekl, že na cestě ke své realizaci můžeš překonat všechny překážky, viditelné i neviditelné, pokud máš opravdovou víru v Mistrovu vnitřní inspiraci, vnější konání, vyšší vedení a hlubší moudrost.

Jak odevzdání ovlivňuje znovuzrození do naší další inkarnace? Zajišťuje to nějakým způsobem možnost pokračovat tam, kde jsme skončili, bez časové ztráty, ke které často dochází?

Sri Chinmoy: Je-li odevzdání člověka úplné a neustálé, potom výsledek odevzdání, kterým je vědomá jednota s Božským, přivede aspiranta v jeho další inkarnaci do pokročilé duchovní rodiny. Od samého počátku jej budou rodiče inspirovat a duchovně sytit. Nebude muset čekat sedmnáct nebo osmnáct let, aby přesvědčil svou fyzickou mysl o své vnitřní duchovní žízni. Jeho život bude od samého narození životem vědomého uvědomění v oblasti duchovnosti.

Právě jsem řekl, že rodiče budou dítě inspirovat. Stejně tak je pravda, že dítě, samotná jeho božská tvář, bude inspirovat rodiče, aby se ponořili hluboko do moře duchovnosti.

Saramo, naše cesta je cestou lásky, oddanosti a odevzdanosti. Jsem si jistý, že od této chvíle si to všichni členové naší rodiny uvědomí.