Je pravda, že každý člověk má anděla strážného?

Sri Chinmoy: Ano. Je to naprostá pravda. Na Západě říkáte této ochranné bytosti anděl strážný, kdežto v Indii ji nazýváme rodinným božstvem nebo božstvem individuální duše. Ochranným strážcem může být jedno božstvo nebo mnoho božstev. Obvykle je ale jeden člověk, kromě Boha, spojen jen s jedním božstvem. Bůh je všeobjímající Ochranou pro všechny, je mnohem výše než jakýkoli anděl strážný a daleko je přesahuje. Každá jednotlivá duše však obvykle bude mít anděla strážného. A jsou některé duše, které má Bůh, dá se říci, velmi rád – ty mají více než jednoho anděla strážného. Tito strážní andělé se ze všech sil snaží ochraňovat duši člověka.

Tato božstva nebo andělé strážní se také snaží osvítit vědomí lidské bytosti. Nicméně nemají všemohoucí sílu. Proto se může stát, že se andělovi nemusí podařit lidskou bytost ochránit nebo zachránit, přestože se o to usilovně snaží. Anděl má ale značnou sílu, vydatnou sílu, a velice často můžeme spatřit zázračné úspěchy anděla nebo andělů.

Jedině Vůle Nejvyššího, Síla Nejvyššího nás dokáže vždy ochránit bez ohledu na to, v jakém nebezpečí se nacházíme. Co víc, Ochrana Nejvyššího je na rozdíl od jakékoli jiné ochrany vždy bezvýhradná. Avšak je naprostá pravda, že pro naši důvěrnou, osobní péči a ochranu má každá lidská bytost alespoň jednoho anděla strážného, který má s daným člověkem zvláštní spojení a zdržuje se v jeho blízkosti, aby ho ochraňoval a vedl.

Mistře, co je to přesně „zasvěcení“?

Sri Chinmoy: Když se v Západním světě mluví o duchovním životě, velmi často slýchávám používat slovo zasvěcení. „Jsi zasvěcený?“ „Byl tamten zasvěcený?“ Stále od žáků slyším „zasvěcení, zasvěcení“.

Hlavní důvod zasvěcení je vynést do popředí duši. Při zasvěcení skládá Guru slavnostní slib hledajícímu či aspirantovi, že udělá to nejlepší, co dokáže, aby tomuto hledajícímu pomohl v jeho nebo jejím duchovním životě. Guru nabídne své srdce a duši, aby žáka dovedl do nejvyšší oblasti světa Za.

Guru může žáka zasvětit různými způsoby. Může provést zasvěcení tradičním indickým způsobem, během žákovy meditace. Může ho také zasvětit, když žák spí nebo je ve svém normálním vědomí, ale klidný a tichý. Může žáka zasvětit pouhýma očima. Podívá se na žáka a ten bude okamžitě zasvěcen — nikdo o tom ale nebude vědět. Mistr může provést také fyzické zasvěcení, které spočívá v tom, že stiskne hlavu nebo srdce nebo jinou část žákova těla. To je čistě fyzická stránka věci. Zároveň s fyzickým činem, když se Guru dotkne srdce, však žáka zasvěcuje i psychickým způsobem. Guru dokáže cítit duši v žákově srdci, dokáže ji vidět a jednat podle ní.

Když jsem včera zasvěcoval X, zapsal jsem jméno její duše do jejího srdce. Zřetelně jsem viděl její duši během toho, jak jsem jí žehnal přes korunní centrum. Toto centrum se nachází na vrcholu hlavy a nazývá se sahasrara čakra, centrum tisíci-plátkového lotusu. Vystoupá-li kundalini a projde-li tímto bodem, člověk vstupuje do nirvány, do nejvyšší blaženosti. Člověk vstupuje do Absolutna.

Pokud jde o mě, velice často jsem zasvětil aspiranty, které považuji za své žáky, očima. Mnohokrát jste si všimli mých očí, když jsem ve svém nejvyšším vědomí. V tu chvíli se mé obyčejné oči, mé lidské oči, naprosto sjednotí s mým třetím okem a potom vstoupí do očí aspiranta. Takto je zasvěcuji. Mnohokrát jste si v tomto Centru všimli, jak mé oči vyzařují božské Světlo.

Zasvětil jsem řadu svých žáků. Ty, kteří nejsou mými žáky, nemám právo zasvětit. Kdokoliv je mým žákem, mě nemusí žádat, abych ho zasvětil, protože vím, co je pro něj nejlepší. To znamená, že vím, zda vnější zasvěcení urychlí jeho vnitřní pokrok, či ne. Proces zasvěcení může proběhnout také na okultní a duchovní úrovni. Jsou různé způsoby, ale já upřednostňuji zasvěcení pomocí třetího oka, neboť cítím, že je to ten nejpřesvědčivější a nejúčinnější způsob. Světlo z mých očí, pocházející ze třetího oka, okamžitě vstupuje do aspirantových očí a potom do celého jeho těla. Proniká jím od hlavy až k patě. Vidím své vlastní Světlo zářit v žákově těle. A když zasvěcuji, je to mé Světlo, Světlo Nejvyššího, které do tohoto člověka, do žáka, vstupuje.

Skutečné zasvěcení znamená naprosté přijetí žáka Mistrem. Guru přijme žáka bezvýhradně a bezpodmínečně. Dokonce i když žák po zasvěcení od Gurua odejde a bude ho kritizovat, Guru bude v něm a jeho prostřednictvím působit navždy. Žák může dokonce odejít k jinému Guruovi, avšak Guru, který ho zasvětil, mu bude ve vnitřním světě vždy pomáhat. A je-li nový Guru dostatečně charakterní, potom původnímu Guruovi dovolí, aby jednal prostřednictvím tohoto žáka. Ačkoliv je fyzické spojení s původním Guruem přetrženo a Guru žáka fyzicky nevidí, musí mu duchovně pomáhat. Musí mu pomáhat, protože dal Nejvyššímu slib. Někdy žák ve skutečnosti neodejde k žádnému jinému Guruovi, ale prostě sejde z cesty, sejde z cesty Pravdy. Jeho původní Guru však musí dodržet slib, který dal žákovi v době zasvěcení.

Po přijetí duchovního života a zasvěcení duchovním Mistrem může žák duchovní cestu opustit na jednu inkarnaci, na dvě inkarnace, nebo dokonce na několik inkarnací. Ale jeho Guru — ať už v těle, nebo ve vyšších sférách, bez těla — bude na žáka neustále dohlížet a čekat na příležitost aktivně mu pomáhat, až se opět vrátí na duchovní cestu. Nicméně přijde doba, kdy se žák vrátí k Mistrovu duchovnímu vedení. Guru je opravdu nestranný, ale protože dal žákovi a Nejvyššímu v žákovi slib, bude čekat nekonečně dlouho na příležitost splnit svůj slib.

Někteří moji žáci, kteří kdysi následovali mou cestu nanejvýš upřímně, mě také nanejvýš upřímně opustili. Jsou-li ale mými žáky ve vnitřním světě, pokud jsem je už přijal a byli mými skutečnými žáky, potom si přeji říci, že jsem na ně nezapomněl. Nikdy také nezapomenu, co jsem jim oduševněle slíbil. Může jim trvat jednu, dvě, pět nebo šest inkarnací, než se vrátí k životu aspirace, ale bez ohledu na to, jak dlouho to potrvá, budu jim v jejich pochodu k realizaci Boha pomáhat.

Ti, kteří jsou svému Mistrovi blízcí, musí cítit skutečné rozkvétání svého zasvěcení v okamžiku, kdy z celého srdce zasvětili celý svůj život — tělo, vitálno, mysl, srdce a duši — Nejvyššímu ve mně. Toto je rozkvétání zasvěcení. Je to vskutku něco víc než zasvěcení. Je to odhalení jejich vnitřní božskosti. V tu chvíli cítí, že oni a jejich Guru se stali naprosto jedním. Cítí, že jejich Guru bez nich neexistuje a že oni neexistují bez svého Gurua. Žák a Guru se vzájemně naplňují a cítí, že toto naplnění přichází přímo od Nejvyššího. Největší tajemství, které se člověk naučí od svého Gurua, je toto: jedině tím, že člověk naplní nejprve Nejvyššího, může naplnit zbytek světa. Nyní se můžete zeptat: „Jak mohou žáci naplnit Nejvyššího? Jak může Guru naplnit Nejvyššího?“ Guru sehrává svou úlohu tím, že přijímá žákovu nevědomost, nedokonalost, temnotu, nečistotu a neochotu a věrně a oddaně nese tohoto člověka k Nejvyššímu. Žák naplňuje Nejvyššího tím, že neustále zůstává v Guruově lodi, v nejvnitřnějších zákoutích Guruova srdce, a cítí, že existuje jen pro naplnění svého Mistra. Jeho naplnit, jeho projevit je jediným smyslem, jediným cílem, jediným významem žákova života. To je to nejdůležitější, co musíme o zasvěcení pochopit.

Může Guru pomáhat aspirantovi i poté, co Guru opustil tělo?

/Sri Chinmoy Je-li Mistr realizovaný, pak může a musí. Řekněme, že dnes zemřu. Všem žákům, kteří mě přijali za svého Mistra, opravdově a oddaně — a sem nepatří moji stoupenci, obdivovatelé a přátelé, ale jen moji praví žáci — budu sloužit a budu se o ně starat. Jsem k nim připoutaný. Jsem vědomým otrokem všech svých žáků. Budu jim muset být k službám bez ohledu na to, kam půjdu. Kamkoliv odejdu poté, co opustím pozemskou úroveň, budu muset být uvnitř svých žáků. To se děje vždy, jestliže je Guru plně realizovaná duše.

Guruové jsou jako učitelé ve škole. Zemře-li obyčejný Guru, nebude schopen si s vámi udržet jakékoliv vnitřní spojení. Ve skutečnosti i když je v těle, nemá s žáky velké vnitřní spojení. Jste-li na ostrově a obyčejný Guru je na pevnině, nedokáže o vás vnitřně vědět. Dokonce pokud jste v jedné místnosti a on je v jiné, nedokáže si udržet vnitřní spojení. A když opustí tělo, bude pro něj prostě nemožné mít s vámi i to nejmenší možné spojení.

Je-li Mistr realizovaná duše, snadno si se svými žáky může udržet vnitřní spojení. Může to udělat, protože jim slavnostně a oduševněle slíbil, že je dovede k Bohu. Mistr se vrátil do Nebe a jeho žáci jsou stále na zemi. Přesto musí Mistr splnit svůj slib.

Jsou Guruové, kteří jsou velmi upřímní a zasvěcení, přitom ale nejsou plně realizovaní. To, co někdy dělají, je toto: když opustí tělo, cítí, že jejich žáci, kteří jsou ještě na zemi, potřebují určitou pomoc ve svém hledání realizace Boha. Jestliže Guru nežárlí (člověk, který skutečně realizoval Boha, nežárlí), přijde ve snu ke svým žákům a řekne: „Jděte k tomuto Guruovi a staňte se jeho žáky. Sehrál jsem svou úlohu. Potřebujete ale další pomoc a já vím, že ten a ten je upřímný. Pomůže vám s vaší realizací Boha.“ Nepoctivý a sobecký Guru by řekl: „Počkej, můj synu, než se vrátím na zem. Poznám tě a ty poznáš mě. Nechoď k žádnému jinému Guruovi. Zůstaň sám.“

Jak jsem již řekl, jsou Guruové, kteří potom, co opustí tělo, řeknou svým žákům, aby šli k jinému Guruovi, který je ještě na zemi a dokáže je učit, jak mohou realizovat Boha. Toto jsou nepochybně ušlechtilí a moudří Guruové.

V New Yorku mám šest nebo sedm žáků, které požádal jejich vlastní Guru, aby ke mně přišli. A oni přišli. Nejprve ve mně spatřili svého vlastního Mistra, který opustil své tělo před třemi roky. Opravdu nesobečtí Guruové nechají druhé, aby pokračovali za ně.

Jestliže vám ale původní Guru dal slib, pak potom co opustí zemi, ať již bude kdekoliv po opuštění země, musí být s vámi a uvnitř vás, aby vám pomohl, i kdybyste zůstali na zemi dalších čtyřicet nebo padesát let. V takovém případě je to podobné, jako když máte dva pokoje. Tady je jeden pokoj — život, a tam je druhý pokoj — smrt. Obyčejní lidé nemohou otevřít dveře mezi těmito pokoji. Když Guru otevře dveře, vidí vás, a když jde nazpět do svého pokoje, má stálý přístup k těmto dveřím. A tak když dal Guru jednou slib, musí ho dodržet. Nemůže vás opustit, dokud vám nedal plnou realizaci a nepřivedl vás k Bohu.

Když medituji, něco mě zadržuje a já nemohu meditovat.

Sri Chinmoy: To, co vás zadržuje, je strach. Chcete-li bohatství, které je hluboko uvnitř vás, musíte se statečně ponořit do nitra. Jen když máte vnitřní odvahu, můžete získat vnitřní bohatství. Strach z neznámého a nepoznatelného vám brání ponořit se dovnitř. Ale co je nepoznatelné dnes, stane se zítra jen neznámým a pozítří to bude známé. Rozsáhlost pravdy vás nikdy nemůže zničit. Může vás jen obejmout a naplnit vás.

Jak mohu pročistit svou mysl, abych měl dobrou meditaci?

Sri Chinmoy: Ve vašem případě je nejlepší procvičovat každý den po několik minut pocit, že nemáte žádnou mysl. Říkejte si: "Nemám mysl. Nemám mysl. To, co mám, je srdce." po určité chvíli řekněte: "Ne, nemám srdce. To, co mám, je duše."

Musíte si uvědomit, že mysl je téměř vždy nečistá a téměř vždy přináší neaspirující myšlenky. Dokonce i když to nedělá, je neustále obětí pochybností, žárlivosti, pokrytectví, strachu a jiných nebožských vlastností. Všechny negativní věci nejdříve napadají mysl. Mysl je může na minutu odmítnout, ale ony znovu a znovu klepou na její dveře. Mysl to má ve své povaze. Srdce je mnohem, mnohem čistější. Dokonce i když se bojíte nebo žárlíte v srdci, dobré kvality srdce vycházejí do popředí. Zájem, láska, oddanost, odevzdání a jiné božské vlastnosti se nacházejí zde, v srdci. Proto je srdce mnohem čistější než mysl. Na druhou stranu však nemusí být srdce naprosto čisté, protože poblíž něj je vitální bytost. Nižší vitálno, které se nachází blízko pupku, má sklon vystupovat vzhůru a dotýkat se srdečního centra. Svým vlivem a blízkostí činí srdce nečistým. Nicméně srdce není jako mysl, která nečistým myšlenkám záměrně otvírá své dveře. Srdce je mnohem lepší než mysl. A nejlepší je duše. Nemá v sobě žádnou nečistotu. Je veškerou čistotou, světlem, blažeností a božskostí. Musíte si říct, “Já mám duši.”

Když řeknete, “Nemám žádnou mysl," pak to neznamená, že se stanete znovu zvířetem. Zdaleka ne. Říkáte tím jen: “Nechci se starat o takovou mysl, která mi přináší tolik nečistoty a tolik mě trápí.” Když si řeknete: “Já mám srdce,” ucítíte, že srdce má čistotu; ne obrovskou, ale čistotu má. Když si ale řeknete: "Já mám duši," tak vás zaplaví čistota. Avšak znovu musíte jít hlouběji a dále a říci nejen „Já mám duši,“ ale také „Já jsem duše.“ Ve chvíli, kdy řeknete: "Já jsem duše," a když na tuto pravdu budete meditovat, nekonečná čistota vaší duše přijde a vstoupí do srdce. Pak ze srdce nekonečná čistota vstoupí do mysli. Tak když říkáte: "Já jsem duše," pročišťujete svou mysl a své srdce a každý den budete mít překrásnou meditaci.

Někdy, když se po meditaci dotknu nějakých věcí, shledávám, že nejsou pevné; jsou jakoby tekuté. Ztrácí své pevné skupenství. Co to znamená?

Sri Chinmoy: Ve skutečnosti neztrácí své pevné skupenství. Dotknete-li se po hluboké meditaci zdi anebo jiného pevného předmětu a cítíte, že je to měkké a že tím dokážete prostoupit. Ale musíte vědět, co se v tu chvíli děje ve vašem vědomí. Po meditaci jste zcela uvolněný a plný míru. Vaše sjednocení s vědomím zdi se stalo velmi intenzivní a důvěrné.

Protože je vaše vědomí jemné a poddajné, cítíte, že je zeď také ohebná. Vaše vlastní vědomí ve skutečnosti vstoupilo do pevné zdi. A jak je velmi lehké, uvolněné a oduševnělé, tak přirozeně čehokoliv se vaše vědomí dotkne, toto převezme jeho vlastní vibrace.

Abych vám to přirovnal, když se dotýkám někoho ze svého nejvyššího vědomí, ten člověk možná není ve svém nejvyšším vědomí. Jeho mysl se může potulovat sem a tam. Pokud se s ním však vědomě sjednotím, okamžitě získá mé vědomí, i když minutu před tím byl z duchovního pohledu jako pevná zeď. Tak se ho dotknu a dám mu mír, světlo a blaženost. Silou mého sjednocení s ním tento člověk přijme mé vlastní božské vědomí.

Tak když vycházíte ze své hluboké meditace a něčeho se dotknete, ucítíte v této pevné věci své vlastní vědomí. Uvidíte, že vás tento pevný předmět přijal a objal vás. Otevřel dveře svého srdce, aby se s vámi stal jedním.

Když medituji, uvnitř se cítím velmi silný a na vnější úrovni velmi slabý. Ale jak jdu hlouběji, začnu se rozpínat.

Sri Chinmoy: To je skvělé. Uvnitř se cítíte silný, protože do sebe snášíte božský mír, blaženost a světlo. Čím více budete snášet vědomě a oddaně tyto božské kvality, tím se stanete vnitřně silnějším. Ucítíte, že tyto věci seshora vám pomáhají rozšířit vaše vědomí.

Také říkáte, že se na vnější úrovni cítíte slabý. Není to skutečná slabost. Je to vnitřní mír a vnitřní sebedůvěra, která roste ve vaší vnější bytosti. Ten, kdo je na vnější úrovni silný, jako třeba skvělý boxer nebo suverén, má v sobě nekonečnou sebedůvěru a ohromný mír, protože se nikoho nebojí. Uvnitř své sebedůvěry je zcela uvolněný. Ve velké síle je klid. Ale když někdo příliš silný není, zatíná pěsti a chystá se k obraně, protože cítí, že jeho nepřítel je přímo před ním. Musí ukázat, že umí bojovat. Ale když má někdo nesmírnou vnitřní sílu, nemusí ji dávat najevo. Nemusí zatínat své pěsti Je uvolněný, protože jeho vnitřní síla mu dává vnitřní jistotu. Je jako božský hrdina. V každém okamžiku může porazit nepřítele nebo překonat jakoukoli vnější překážku. Je uvolněný, protože ví, že kdokoliv se před něj postaví, tak ho nebude moci porazit. Čím více budeme mít vnitřní sebedůvěry, tím více se budeme moci na vnější úrovni uvolnit.

Jak někdo může zvětšit své vnitřní úsilí a svou aspiraci?

Sri Chinmoy: Jsou různé způsoby, jak může člověk zvětšit své vnitřní volání nebo vnitřní naléhání. Pokud je někdo úplný začátečník a je dychtivý vstoupit do duchovního života, potom první věc, kterou musí udělat, je modlit se k Bohu. Jeho modlitby by měly být velmi jednoduché, velmi upřímné a nenucené. Modlitba je nejúčinnější v raných stupních duchovního života, a je to právě modlitba, co zvětší vnitřní naléhavou touhu opravdového hledajícího. Člověka, který je na začátku jen zvědavý nebo trošku upřímný ve svých duchovních aktivitách, nemůžeme nazývat skutečným hledajícím.

Když bude v duchovní oblasti o krok dopředu, nebude spokojený se zbytkem světa ani sám se sebou. Chce lepší stvoření v sobě a v celém světě. Potom musí cítit potřebu naplnit na zemi Boží Vůli a vědomě se účastnit naplnění Božího stvoření. K tomu mu Bůh určitě dá dodatečné množství vnitřního naléhání. Když potom přijde doba, kdy aspirant ucítí, že může existovat bez všeho, jen ne bez Boha — když má takovou vnitřní sílu, že nepotřebuje matku, otce, bratra, sestru, manželku, děti — když přijde aspirant do stavu, kdy potřebuje jenom Boha, stane se skutečnou pýchou a skutečným nástrojem Boha. V tu chvíli se jeho aspirace automaticky z nitra zvětší v nekonečné míře.

Chtěl bych říct, abych odpověděl na vaši otázku, jak zvětšit své vnitřní volání, že obecně se toho dosáhne tím, že se přijme život upřímnosti a život zasvěcení, život absolutního odevzdání. Jestliže má někdo Mistra, pak k němu musí být naprosto upřímný. Upřímnost je jeho ochranou.

Má-li zasvěcení, pak jeho zasvěcení Mistrovi musí být naprosté a úplné; a má-li odevzdanost, jeho odevzdanost musí být přirozená a bezpodmínečná. Pak uvidíte, že se jeho vnitřní volání automaticky a spontánně zvětší. Jestliže ale Mistra nemá, co by měl dělat? Musí vejít hluboko do nitra a pokusit se cítit svého Vnitřního kormidelníka. Vnitřní kormidelník bude promlouvat prostřednictvím jeho svědomí. Nemusí Vnitřního kormidelníka vidět — vidět Ho, Nejvyššího, je velmi vzácným zážitkem — ale Vnitřní kormidelník je vždy připraven působit prostřednictvím jeho svědomí. A poslouchá-li příkazy svého svědomí, jeho aspirace se přirozeně musí zvětšit.

Jaký by měl být postoj, když někdo udělá něco v minulosti, přičemž jeho vyšší mysl, která věděla, že to není správné, ho nevarovala? Jaký by měl být postoj vůči provinění, které vzniklo jako důsledek tohoto předchozího jednání?

Sri Chinmoy: V této chvíli by měl být postoj takový, že minulost je zcela spálena. Udělali jste něco špatného. Udržujete-li si pocit viny: "Udělal jsem něco špatného," jste sice upřímní, ale přemítání o vaší chybě, pocit upřímnosti, vám nepomůže. Ano, udělali jste něco špatného. Ale udržováním si pocitu viny nezískáte žádné světlo ani moudrost. Jestliže jste udělali něco nesprávného, snažte se udělat správnou věc, božskou věc. Tuto vteřinu, tuto minutu jste již použili. Mohli jste ji použít buď ke správnému, anebo ke špatnému účelu. Pokud jste ji použili ke špatnému účelu, následující minutu použijte k účelu božskému. Použijete-li tento okamžik k božskému účelu, aniž byste přemýšleli o předchozí minutě, kdy jste udělali něco špatného, co se stane? Vaše pozitivní síla, síla vůle, kterou jste použili pro správnou věc, bude mít sílu ve své celistvosti, ve své plnosti. Myslíte-li však na předchozí minutu s pocitem viny, že jste udělali něco špatně, a následující minutu jste odhodláni učinit správnou věc, polovina vaší síly je opět ztracena v temnotě a jen polovina může být využita ke správnému činu. V příští minutě se tedy pokuste vynést do popředí svou plnou sílu a předchozí chybu vymažte.

Když v sobě někdo uchovává své chyby nebo nad nimi dlouze přemítá, tehdy opět nevědomě zesiluje svou vlastní vinu. Mohu si myslet: „Činím pokání." Ale proč bych se měl kát? Pokud jsem udělal něco špatného, pak mám schopnost udělat správnou věc. Zaměříme-li veškerou pozornost na správnou věc, zvětšujeme svou pozitivní sílu.

Pocit viny, neustálý pocit sebevyčítání, naneštěstí v západním světě prostupuje vše. Jestliže je mým Zdrojem Bůh, absolutní nekonečné Světlo, jestliže vím, že odtud jsem přišel, pak se jednoho dne musím ke svému Zdroji vrátit. Během pobytu na zemi jsem, bohužel, zažil několik nezdravých, neaspirujících a ničivých zkušeností. Nyní se musím těchto nešťastných zkušeností zbavit. Musím ve svém životě získat naplňující zážitky. K tomu je potřeba se soustředit jen na správnou věc, božskou věc, která mě naplní, a ne na věci, které mi stojí v cestě.

Ovlivní naše činy na zemi náš život po smrti?

Sri Chinmoy: Zákon karmy bude existovat i potom, co zemřeme. Uděláme-li tady něco špatného, musíme vědět, že buď dnes, nebo zítra, buď ve fyzickém světě, nebo ve vnitřním světě, sklidíme za to úrodu. „Jak jsi zasel, tak sklidíš.“ Je to nevyhnutelné.

Jestliže neustále kradu, jednoho dne mě chytí a pošlou do vězení. Dnes mě nemusí po krádeži chytit; ale budu-li dál krást, jednoho dne mě chytí. A dělám-li něco dobrého, jestliže se modlím, jestliže medituji, dělám-li dobré věci, božské věci, dělám-li to pravidelně, pak za to také sklidím úrodu. Je to absolutní pravda: „Jak jsi zasel, tak sklidíš.“ Zákon karmy nemůže být jednoduše vynulován.

Může být vynulován, pouze když sestoupí božská Milost. Jsem hlupák, a udělal jsem pár věcí špatně, nebo hodně věcí špatně, tak co se stane? Pláču-li k Bohu pro odpuštění, pro Jeho Soucit, tak přirozeně ke mně Jeho Soucit sestoupí. Jestliže upřímně pláču, pak Bůh má tu sílu vynulovat zákon karmy, zákon akce a reakce. Je to Boží Milost, která to může vynulovat.

Jestliže však na jedince, který spáchal obrovskou chybu, chybu jak Himaláje, Boží Milost nesestoupí, pak bude muset přirozeně za svůj zločin platit. Útěk není možný. Neexistuje nic takového jako útěk.

Nemůžu dál dělat něco nebožského a cítit, že Bůh, kosmický Zákon, mi odpustí. Ne. Ale jestliže jsem udělal něco špatného a skutečně toho lituji, opravdu to už neudělám, hořce pláču a Bůh uvnitř mého srdce vidí oduševnělý pláč, přirozeně mi odpustí. Také mi dá nezbytnou sílu stejnou chybu už neopakovat.

A tak bych chtěl říct, že pro toho, kdo neaspiruje, kdo nechce Boží Odpuštění nebo Boží Soucit, aby překonal hlubokou nevědomost, kterou nevědomě opatruje, pro toho je zákon karmy vždy závazný; je kolem něj navinutý jako had.

Ale je-li někdo upřímný, opravdový a aspirující, a chce-li se osvobodit ze sítě nevědomosti, tak přirozeně nezačne dělat špatné věci. Bude dělat jen božské věci, věci, které ho uvnitř něj motivovaly podle Boží Vůle. V této chvíli bude vědět, že zákon karmy ho nemůže svázat, protože dělá všechno podle příkazů své duše, své vnitřní bytosti.

Duše ho nebude žádat, aby dělal cokoliv špatného. Je to fyzické, je to vitálno, je to mysl v nás, co nás nešťastně nutí nebo ponouká říkat nebo dělat špatné věci. Duše nás nikdy nepožádá dělat cokoliv špatného. Obráceně, duše nás bude inspirovat říkat správné věci, dělat správné věci a růst do správných věcí.

Zákon karmy nás bude svazovat v bodě, kdy si neustále libujeme v louži nevědomosti. Toto není naše první a toto nemůže být naše poslední inkarnace. Když se v naší příští inkarnaci vrátíme, budeme přirozeně muset začít svou cestu podle získaných výsledků.

Jestliže jsem udělal hodně věcí špatně, nemohu očekávat, že si v příští inkarnaci uvědomím nejvyšší Pravdu. Ale jestliže je zde Boží Milost, můžeme snadno vynulovat výsledky všech našich špatných činů.

Když získáváme od Boha podporu, pomoc a aspirujeme pro Boha, vydrží tyto nezbytnosti a naše touhy po jejich uspokojení po celý život?

Sri Chinmoy: Ne, ne, ne. Musíme si uvědomit, že na zemi existují dvě věci. Jedna věc je potěšení a druhá věc je radost. Víme, že je veliký rozdíl mezi potěšením a radostí. Lidský svět, vnější vědomí, pláče po potěšení, a pokaždé, když je potěšení naplněno, vidíme, že v potěšení se tyčí zklamání. Avšak pokud cítíme, že do našeho života přichází radost, pak radost vyrůstá ve větší radost, zaplavující radost, bezmeznou radost. Když meditujeme pět či deset minut, získáváme vnitřní radost, která nás naplní. Když pomýšlíme na to, že si koupíme něco zbytečného, velké auto nebo něco takového, tak naplňujeme své potěšení. Brzy jsme zklamaní, protože to, které jsme koupili, není dost velké, chceme něco pohodlnějšího. Honíme-li se za pohodlím s pomocí své touhy, přirozeně nebudeme uspokojeni. Pláčeme-li však po radosti, vnitřní radosti, tehdy pokaždé běžíme vstříc naplnění, neboť vnitřní radost chce jen to, abychom naplnili Boha. A jen naplněním Boha můžeme být skutečně naplněni i my.