V Bibli se vždy říká, že Jozue je následovník Mojžíše. Jozue byl Mojžíšův žák. V indických knihách se také často zmiňuje, že vždycky existuje žák, který začne posloupnost následovníků. Je tato duchovní posloupnost nezbytnou součástí projevení?

Sri Chinmoy: Není tomu tak úplně. Je-li duchovní Guru opravdu veliký a má skutečnou sílu, je docela možné, že dá svou sílu duchovnímu následovníkovi. Sri Rámakrišna měl duchovního následovníka, Vivékánandu. Zároveň měl ale několik dalších žáků, kteří byli duchovně velcí. Brahmánanda byl bezpochyby jedním z nich. Můžete říci, že Mistr má jednoho hlavního žáka, nemůžete však říci, že veškerou svou duchovní sílu, veškeré své světlo dá tomuto jednomu člověku, zatímco ostatní nedostanou téměř nic. Tak to není. Když Mistr realizuje Boha, pro své žáky představuje Božské. Protože představuje Božské, jeho duchovní Síla, Poznání, Světlo a Blaženost jsou samozřejmě neomezené. Každý žák může získat nezměrné Světlo, Blaženost, Mír a Sílu. „Když je z Nekonečnosti Nekonečnost odebrána, Nekonečnost zůstává stále stejná.“ To nás učí Upanišady.

Ano, jeden žák může hrát úlohu vůdce a může být popisován jako Mistrův duchovní následovník, Mistrovy duchovní síly a dosažení ale dostává každý žák podle svých schopností a vnímavosti. Mistr může z jednoho žáka udělat vůdce, tak jako to Sri Rámakrišna udělal s Vivékánandou. Vést nemůže každý. Nicméně i vůdce získá od Mistra podle své vlastní duchovní schopnosti a vnímavosti. Je mnoho upřímných žáků, kteří nemají schopnost vést, ale přitom zcela upřímně aspirují. Jsou-li upřímní, i oni mohou získat cokoliv. Ve skutečnosti si může každý žák myslet, že je Mistrovi nejdražší. Jak to může vědět? Ve chvíli, kdy žák cítí, že Guruovi nabídl vše – svůj vnější život stejně jako svůj vnitřní život – může cítit, že je nejdražší a nejbližší. Pokud žije jen proto, že Guru chce, aby žil, pokud žije pro Gurua, pro Božské, bezpochyby bude cítit, že je pro svého Mistra nejdražší.
Je-li tento jeho pocit naprosto pravdivý, nikdo mu to nebude muset říkat. Pokud nějaký žák dokáže učinit neustálé, radostné a bezvýhradné odevzdání Bohu, potom je Mistrovým nejdražším žákem. Naprostému odevzdání Vůli Absolutního se v duchovním životě nic nevyrovná.

Zajímalo by mě, proč jsem tolikrát viděla, že když se někdo začne intenzivně věnovat cvičením duchovního nebo vnitřního života, objeví se tolik problémů, které mnohokrát aspiranta odradí od jeho cvičení.

Sri Chinmoy: Chceš se věnovat duchovnímu životu, chceš vidět Boha, uvědomit si Boha, stát se Bohem. Chceš dosáhnout to nejvyšší, to nejmocnější, to, co tě na zemi naplňuje úplně nejvíc. Aby se to stalo, musíš za to také zaplatit. První věc je tato: jsme-li k sobě upřímní, budeme vědět, že to není Bůh, kdo nás zkouší. Bůh nikdy upřímné hledající nezkouší. Toto nikdy nedělá. Ví, jaké schopnosti Jeho dcera má a nepotřebuje ji zkoušet. Co se ale ve skutečnosti stane, je toto: mezi hledajícím a jeho cílem je mnoho překážek. Když se hledající upřímně modlí k Bohu, aby Jej uviděl a realizoval, velmi často se stává, že ze samotné Boží Milosti může často narazit na překážky, se kterými by se nesetkal a neprocházel jimi během celého svého života, nebo dokonce ani ve svých některých budoucích inkarnacích.

Než jste přijali duchovní život, měli jste stovky potíží. Za běžných okolností by k vám přicházely jedna po druhé. Avšak když přijmete duchovní život, vnitřní život, Bůh je k vám nanejvýš milostivý a staví před vás všechny tyto obtíže najednou. Zároveň vás skrápí svou zvláštní Milostí, abyste všechny potíže dokázali překonat dříve. A co se ve skutečnosti děje s našimi omezeními, nedokonalostmi a nevědomostí? Jsou to lvi a tygři uvnitř nás, které jsme krmili. Těmito tygry a lvy jsou naše žádosti, naše potřeby, které jsme neustále sytili. S Boží Milostí se rozplynou.

V návaznosti na otázku Sudhy, nepodílí se někdy jiní lidé na tom, že duše zůstane ve svém současném stavu? Například když jste k někomu připoutáni?

Sri Chinmoy: Máš absolutní pravdu. Velmi často se stává, že když jsi k někomu připoután a snažíš se co nejvíc jít vzhůru, výš a výš, tak tě ten druhý člověk táhne dolů. A v návaznosti na otázku Sudhy bych chtěl říct jednu věc: půjdeme-li hluboko dovnitř, spatříme, že devadesát devět procent obtíží, kterým čelíme teď, po přijetí duchovního života, jsme měli i před tím, než jsme do duchovního života vstoupili. Tehdy jsme si je ale neuvědomovali. Měli jsme všechny možné problémy. Ale i když si neuvědomuješ co jíš, jestli jíš rýži, chléb nebo ovoce, přesto jíš. Pokud ale jíš vědomě, víš, jestli je to rýže, chléb nebo ovoce. Podobné je to i v duchovním životě, jestliže si uvědomujeme, co se děje, tak uvidíme, že devadesát devět problémů ze všech jsme již měli, než jsme přijali duchovní život. Tehdy jsme byli slepí, nevědomí a hloupí. Nevěděli jsme, co se ve skutečnosti v našem životě děje. Nyní však, když jsme se stali vědomými, si uvědomujeme potíže, které před námi vyvstávají, aby proti nám bojovaly. Měli bychom být šťastní, nejen proto, že jsme se stali vědomými, ale také proto, že je zde někdo, určitý vyšší faktor — Bůh a Jeho zázračná Milost — kdo je více než dychtivý nám pomoci. Jak začínáme být vědomí, stává se pro nás Bůh skutečností. Máme tedy největší štěstí, že si uvědomujeme potíže, které máme, a nikdy se jim nesmíme snažit vyhýbat. Musíme je přijmout a vědět, že všemocná Milost Boha je s námi, pro nás a v nás.

Když nám říkáš, abychom se naučili nazpaměť dvacet meditací, nevytváříš tak nějaký druh soutěžení mezi žáky?

Sri Chinmoy: Svět je plný soutěžení. V běžném životě neustále soutěžíme. Já soutěžím s vámi, vy soutěžíte se mnou. Neustále soutěžíme. V duchovním životě však k takovémuto soutěžení nesmí docházet. Ve vnitřním životě, v duchovním životě, není žádné soutěžení. Jste jen vy a Bůh. Nesoutěžíme, ale má-li existovat nějaké soutěžení, pak ať je mezi vámi a vaší nevědomostí.

Jak rychle dokážete opustit svou nevědomost a jít ke svému vlastnímu Cíli? Soutěžit, je-li to vůbec nutné, bychom měli jen proto, abychom spatřili, jak daleko jsme za sebou nechali nevědomost a nedokonalost a jak rychle běžíme ke svému Cíli. Ať jsou dvě strany: jedna — strana dokonalosti, druhá — strana nedokonalosti. Jak rychle běžíme od nedokonalosti a nevědomosti na pozitivní stranu dokonalosti, pravdy, světla a blaženosti? To by mělo být naším soutěžením, a ne rivalita s ostatními.

Pane Chinmoyi, věřím, že existují dvě války, vnitřní a vnější. Kdy a jak tyto války skončí?

Sri Chinmoy: Máte pravdu, jsou dvě války, vnitřní a vnější. Vnitřní válka je válka, kterou vede naše vnitřní bytost či duše proti omezení, nevědomosti, pochybnostem a smrti. Vnější válka je válka, kterou vede člověk proti člověku, národ proti národu. Otázkou je: kdy a jak mohou tyto války dojít konce? Vnější válka může skončit, jen pokud nejprve ustane vnitřní válka. To znamená, když vnitřní bytost či duše porazí nevědomost, strach, pochybnost a smrt, ve vnějším světě nebude potřeba vést válku. Válčíme, protože hluboko uvnitř nás je disharmonie, strach, úzkost a agresivita. Až bude hluboko uvnitř nás mír, radost, hojnost a naplnění, nebudeme zvát válku. Vnější válka skončí, až se rozhodne ve vnitřní válce. Obě války skončí a nutně musí skončit procesem lidské evoluce.

Mohl byste nám vysvětlit, co to je osvobození?

Sri Chinmoy: Osvobození znamená svobodu od strachu, svobodu od pochybností, svobodu od nevědomosti a svobodu od smrti. Jakmile přijdete na tento svět, stáváte se kořistí nevědomosti, strachu, omezení a pochybností. Avšak pomocí duchovního cvičení a vnitřního života vstupujeme do vědomí Božskosti. V něm začínáme růst a přijde den, kdy budeme v duchovním vědomí vnitřního života zcela upevnění. Nyní jsme polapeni nevědomostí, libujeme si v potěšení nevědomosti, avšak zasvitne den, kdy budeme od nevědomosti naprosto osvobozeni, a v okamžiku, kdy budeme osvobozeni od nevědomosti, budeme osvobozeni nadobro.

Co je to odpoutání a co ve skutečnosti z odpoutání získáme?

Sri Chinmoy: Odpoutání je pravá moudrost. Odpoutání je naše božská Božskost. Nikdo nemůže být tak šťastný jako člověk, který je odpoutaný. Žijeme v představě, že člověk může být šťastný, jen když je k někomu nebo k něčemu připoutaný, ale toto je veliká chyba. Jakmile jsme k něčemu nebo někomu připoutáni, ve skutečnosti se stáváme jeho kořistí. Ve skutečnosti se stáváme obětí toho člověka nebo té věci. Pokud chceme mít v tomto světě pravou radost a pravý mír, pravé božské kvality, potom musíme být naprosto odpoutáni. Takové odpoutání neznamená, že nebudeme pro svět pracovat – ne, budeme pracovat pro svět, ve světě, ale nedovolíme, aby nás cokoliv polapilo.

Řekněte mi prosím, co je s tímto světem špatně: chová se jako šílený člověk a zdá se, že se ubírá směrem ke svému vlastnímu zničení. Co je s tímto světem špatně?

Sri Chinmoy: Rád bych vám řekl, že se světem není nic v nepořádku, ale vše je v nepořádku s vámi a se mnou a s ostatními lidskými bytostmi. Ubohý svět neudělal nic špatného; jsme to my, kdo svět zneužívá. Zaměřme teď svou pozornost na tento žalostný svět.

Bůh stvořil tento svět, my ho využíváme. Můžeme ho použít svým způsobem, anebo Božím způsobem. Můžeme ho buď zničit, anebo zde na zemi projevit Božské. Tento svět je místem projevení, kde můžeme projevit své vnitřní božské vlastnosti. Stejně tak je na nás, zda chceme svět zničit, namísto abychom projevili božské vlastnosti hluboko uvnitř sebe. Berme svět jako nástroj. Když zahrajeme špatný tón, kdo za to bude zodpovědný? Hudebník, ne nástroj. Budeme-li svět používat božským způsobem, uvidíme, že se světem není žádný problém, jsme to my, kdo má schopnost použít svět božským způsobem a naplnit Božské zde na zemi.

Někdy nenávidím někoho bez zjevného důvodu, jen že se objevil.

Sri Chinmoy: Nenávist je opačnou podobou lásky. Nenávidíte někoho, koho si ve skutečnosti přejete milovat, avšak koho milovat nedokážete. Možná vám v tom brání on sám. Je to přestrojená podoba lásky. Nenávidět můžete jen někoho, koho máte schopnost milovat, neboť jste-li skutečně lhostejní, nedokážete posbírat dost energie ani k tomu, abyste ho nenáviděli. Nenávist je zklamání nebo zablokování přirozené, volně plynoucí lásky.

Jak se můžeme naučit mít rádi lidi, kteří nám ubližují? Lidi, kteří jsou špatní?

Sri Chinmoy: Možná máte pocit, že někteří lidé na tomto světě jsou velice špatní. Získáváte však něco, když cítíte, že je někdo velmi špatný, nebo když ho nenávidíte? Ten člověk z vaší nenávisti nic nezískal. Dobrá, myslíte si, že je velmi špatný. Ale buďto ho budete mít rádi, nebo obráceně, budete ho nenávidět. Obvykle je velmi obtížné být k někomu, kdo vám udělal něco špatného, netečný. Vaše bezprostřední reakce bude, že se na něj budete zlobit. Ale uvidíte, co jste získali nebo ztratili tím, že jste se na něj rozzlobili. Tento člověk z vaší nenávisti nezískal nic. A co se stalo s vámi? Kvůli své nenávisti jste v sobě ztratili něco velmi sladkého. Proč by měl člověk ztrácet něco velmi cenného jen proto, že chce někoho napravit svou nenávistí? V tomto světě musíme být velmi moudří. Řeknete, že někdo je velmi špatný a vy musíte něco udělat. Avšak nenávist není tím správným nástrojem. Budete-li chtít použít správnou zbraň, tou nejúčinnější zbraní je láska.

Možná si myslíte, že láska není silná zbraň, zatímco nenávist je jako ostrý nůž. Ne. Láska je nekonečně mocnější než nenávist. Když někoho milujete, na povrch nutně vycházejí jeho božské kvality. Jestliže se k vám někdo zachová špatně, co chcete udělat? Chcete ho potrestat a uhodit? Co se stane potom, co ho uhodíte? Ve vás je něco, čemu se říká svědomí. Toto svědomí vás bude hryzat. Řeknete si: „Co jsem to udělal? Je pravda, že se ke mně zachoval špatně, ale já jsem udělal také něco špatného. Oč jsem lepší než on?”

Četl jsem, že si také člověk musí pomoci sám. Pokud si sami nepomůžeme, Bůh nám nepomůže.

V duchovním životě nám Bůh dává schopnost dělat to, co On chce. Naše odevzdání Bohu je pro nás cestou, jak pomoci sami sobě, neboť On nám dává správný postoj a říká nám, co bychom měli ve vnějším světě udělat. Boží síla a Boží světlo nám dávají schopnost pomoci sami sobě. Musíme vyvíjet úsilí, neustále si však musíme připomínat, že naším Zdrojem je Bůh. Je to On, kdo nám dává schopnost pomoci sobě samým. Musíme být Jeho nástroji. Odvádíme práci, musíme to ale činit pro Boha. Jste děti Boha a On naplní všechny vaše potřeby. Právě tak, jako vy uspokojujete potřeby svého vlastního dítěte, naplní vaše potřeby Bůh.

Působí vnitřní svět na vnější svět?

Sri Chinmoy: Určitě. Vnější svět může být naplněn prostřednictvím vnitřního světa. Jak uvnitř zasejete, tak navenek sklidíte. Jestliže časně ráno nabídnu Bohu jednu božskou myšlenku, jednu duchovní myšlenku, uvidím, že během dne sklidím plody této božské myšlenky. Jestliže se budu modlit či meditovat na božskou lásku, radost či mír, během dne se budu těšit z plodů své modlitby a meditace v podobě lásky, radosti, míru nebo čehokoli, pro co pláči.

Vraťme se k vaší otázce, vnitřní svět může a musí působit na vnější svět — kvůli jeho zlepšení.

Jak můžeme získat lásku k lidstvu v opravdovém a praktickém smyslu? Je snadné o tom mluvit, ale těžké to dělat.

Sri Chinmoy: Je pravda, že je snadné tvrdit, že milujeme lidstvo. Ve skutečnosti jej nemilujeme; celé je to sebepodvádění. Jak ale můžeme docílit opravdové lásky k lidstvu?

Abychom milovali lidstvo, musíme jít ke Zdroji. Zdrojem není lidstvo, Zdrojem je Božskost. Dokážeme-li skutečně jít ke Zdroji a milovat Božskost, pak spatříme, že Božskost není oddělená od naší skutečné existence. Nejprve musíme milovat Boha, který je Božskostí samou. Jestliže dokážeme milovat Boha, ucítíme, že naše vnitřní bytí nemůžeme od Boha oddělit. Naše opravdová božská existence a Bůh jsou jedním. Tehdy uvidíme, co je naší vnější existencí. Naší vnější existencí, naší božskou osobností, je celé lidstvo.

Tvá vnitřní existence a Boží vnější skutečnost jsou jedním. Když božsky milujete sami sebe, ne emocionálně nebo sobecky, milujete se jen proto, že uvnitř vás dýchá Bůh, že se Bůh chce vaším prostřednictvím naplnit. Milujete-li sami sebe sobecky, zabíjíte se. Milujete-li se nebožsky, svazujete sami sebe. Když ale milujete sami sebe božsky, milujete se jen proto, že uvnitř vás je Bůh. Proto milujete sami sebe. Vy a Bůh jste jedním.

Jestliže si zcela uvědomujete tuto pravdu, uvnitř sebe uvidíte celé lidstvo. Lidstvo není okolo vás či vně vás. Je uvnitř vás. Stanete-li se jedním se svou božskou existencí, uvidíte, že uvnitř vás je celé lidstvo. Cokoli je uvnitř vás, je vaše; cokoli je vně, není vaše. Jen to, co je uvnitř, můžete pomoci naplnit a osvítit. A tak musíte cítit, že lidstvo je uvnitř vás. Tehdy budete schopni lidstvo milovat a opravdově a účinně mu sloužit.

Nejprve musíte realizovat Boha. Je dobré provozovat dobročinnost, ale opravdová dobročinnost začíná uvnitř. Tak, jak se říká: „Charita začíná doma,“ tak také duchovnost, dobročinnost a podobné věci začínají hluboko uvnitř nás. A co je tato skutečnost? Samotný Bůh uvnitř vás, který je také skutečným lidstvem. A tak jestliže realizujete Boha, tak potom vám Bůh ukáže, jak milovat lidstvo. První věci první. Realizace Boha je na prvním místě pro duchovního hledajícího a zdaleka ne pro dobročinnost. Realizujte Boha a potom uvidíte, že svět je uvnitř vás. Jestliže nerealizujete Boha, vidíte kolem sebe lidstvo jako svět mimo vás. Ve chvíli, kdy realizujete Boha, ucítíte, že lidstvo je vaše a zbytek světa jste vy sami.