Je pro duchovní hledající důležité, aby trávili čas s ostatními hledajícími?

Sri Chinmoy: Vždy se doporučuje, aby se hledající spolu stýkali, protože se tak navzájem inspirují. Bydlíte-li s někým, kdo vůbec neaspiruje, musíte neustále zápasit. Pro hledajícího je velmi obtížné, obzvláště na začátku, udržet si své nejvyšší vědomí. Jakmile někam jde, ihned se setkává s neaspirujícími lidmi. Dokonce i když s nimi nehovoří, jejich vibrace ho i přesto ovlivňují. Když se setkáte se světcem, okamžitě pocítíte jeho vibraci. A potkáte-li zloděje, ihned tu vibraci pocítíte. Ale jste-li jako hledající společně s dalším hledajícím, pak se vaše síla okamžitě nesmírně zvětší. Hledajícím se vždy doporučuje, aby byli ve společnosti s ostatními, nebo aby se často scházeli.

Jak můžeme vidět v ostatních lidech to božské, když má každý tolik nedostatků?

Sri Chinmoy: Od chvíle, kdy chcete vidět ve druhých to božské, tak jste urazili polovinu vzdálenosti. Někteří lidé nechtějí v ostatních vidět božské. Obráceně, chtějí v nich vidět to nebožské, aby je mohli kritizovat a posmívat se jim. Když se ale stanete upřímným hledajícím, tak se budete snažit vidět na ostatních to božské i přes jejich nedostatky.

Tím, že v někom vidíme nedostatky, pouze oddalujeme svůj vlastní pokrok. A zároveň tomu člověku nijak nepomůžeme. Nalézáme-li na někom chyby, jeho nebožské kvality nezmizí a ani naše se nezmenší. Naopak, jeho nebožské kvality vyjdou do popředí na jeho obranu a do popředí vyjde rovněž naše pýcha, arogance a pocit nadřazenosti.

Když však v někom vidíme božské, urychlujeme svůj pokrok a tomuto druhému člověku pomáháme, aby si na božském základě vybudoval svůj vlastní skutečný život. V duchovním životě musíme druhé vidět srdcem milujícího, a ne okem kritika. Každý jednotlivec zná své vlastní nedostatky, ale přesto by měl myslet hlavně na své božské možnosti a božský potenciál. Neustálým myšlením na svůj božský potenciál, zaměřením své pozornosti na své božské možnosti bude schopen vstoupit do království naplňující skutečnosti.

Abychom viděli v druhých božské, musíme milovat. Kde je láska silná, nedokonalosti jsou slabé. Pokud někoho skutečně milujeme, pak na něm nebudeme moci najít chyby. Jeho chyby budeme považovat za bezvýznamné, protože láska znamená jednotu. Tato jednota přichází, když druhého vědomě přijmeme takového, jaký je.

Přestože matka ví o nesčetných nedostatcích svého dítěte, nepřestává ho milovat, protože si s ním vytvořila jednotu. Je-li v dítěti nedokonalost, matka ji považuje za svou zcela vlastní. A když dítě vyroste, ucítí, že nedokonalosti matky jsou jeho vlastní.

Pokud je pro vás těžké milovat lidské v druhém člověku, milujte to božské v něm. Tím božským je Bůh. Jen proto, že jste hledající, víte, že Bůh je v tomto člověku stejně tak, jako je ve vás. Dokonce i když je pro vás obtížné milovat lidské jako takové, Milovat Boha je pro vás nesmírně snadné, protože Bůh je božský a dokonalý. Jestliže si vždy, když se podíváte na člověka, dokážete plně uvědomit existenci Boha v něm, nebudou vás jeho nedokonalosti nebo omezení rušit.

Proč mluvíte o Bohu vždy v mužském rodě?

Sri Chinmoy: Bůh je jak mužský, tak ženský. Kristus nazýval Boha vždy Otcem, a tak pojmenování „otec“ je na Západě běžnější. Na Východě poměrně často mluvíme o nejvyšší Bohyni. Ale když jsem s lidmi ze Západu, užívám toho označení, které je vám bližší, protože cítím, že tak bude pro mě jednodušší podělit se s vámi o své zkušenosti.

Nicméně je Bůh jak mužský, tak i ženský. Bůh není ani mužský ani ženský, ale je transcendentální. On je tím, kdo věčně je: je svou vlastní Vizí a svou vlastní Skutečností. Tato Skutečnost ztělesňuje jak mužský, tak i ženský aspekt, a oba dva překonává.

Jak můžeme ve vnějším životě dosáhnout Míru?

Sri Chinmoy: Míru ve svém vnějším životě můžeme dosáhnout, pokud děláme nejdůležitější věci jako první. Jestliže brzy ráno, než vejdeme do hluku a shonu života, deset nebo patnáct minut meditujeme, vstoupí do nás mír. Jestliže vyneseme do popředí naše božské vlastnosti — aspiraci, zasvěcení, lásku, oddanost a odevzdání Vůli Boha, snesou tyto vlastnosti mír shůry. Tyto vlastnosti jsou jako božští přátelé, věční přátelé v nás. Jsou víc než dychtiví nám pomáhat. Přivoláme-li je brzy ráno, než odejdeme z domu, potom z domu vyjdeme s mírem. Proč by k nám měl ale mír přicházet, pokud necítíme jeho vědomou potřebu a nevzýváme ho? Dokud a pokud nebudeme mír vzývat, zůstane ve svém vlastním světě.

Síla míru je podobná síle peněz. Když si brzy ráno dáme do kapsy peníze, můžeme nakupovat celý den. Podobné je to, když brzy ráno meditujeme pro mír a mír sestoupí. My potom vyjdeme do divokého, bláznivého světa a jsme naplněni a zaplaveni mírem, který můžeme používat celý den.

Mír sám o sobě je nezdolnou silou. Jsme-li silní a mocní, pak nás neklid světa nemůže trápit. Pokud jsme však slabí a chybí nám vnitřní mír, pohltí nás neklid a nebožské vlastnosti světa.

Mohl byste prosím říci něco o připoutání a nelpění v lásce?

Sri Chinmoy: Lidská láska je připoutání. Božská láska je nelpění. Proč je lidská láska připoutání? Protože lidská láska neustále vyžaduje. Lidská láska chce vlastnit a být vlastněna — jinak není uspokojena. Nicméně dokonce i když jsme vlastněni nebo když vlastníme, není v tom uspokojení, protože vidíme omezení druhého člověka a omezení své vlastní bytosti. Jakmile vidíme omezení v sobě nebo v druhých, nejsme spokojeni, protože duše v nás se nikdy nemůže spokojit s nedokonalostí. Přeje si trvalé osvícení a dokonalost.

Milujeme-li božsky, na nikom nelpíme. Zajímá nás jen rozpětí našeho vlastního vědomí a vědomí druhých. Cítíme, že není správné je svazovat. Tím, že někoho svážeme, ničeho nedosáhneme. Pokud opravdu milujeme, cítíme, že bychom měli rozšířit své vědomí do Nekonečna a pomoci těm, kteří jsou nám blízcí, aby i oni rozšířili své vědomí. Božská láska je písní rozpínání. Neustále se snažíme rozšiřovat svou skutečnost a pomoci druhým rozšířit jejich skutečnost. A jak se rozšiřujeme, jednoho dne, v Boží vyvolené Hodině, se sjednotíme s Jeho Univerzálním Vědomím, Jeho Transcendentálním Vědomím.

Lpění je v těle, nelpění je v duši. Budeme-li žít ve vědomí těla, budeme vždy lpět na lidech a věcech kolem nás. Pokud ale budeme žít ve vědomí duše, budeme se snažit osvítit to, co v nás potřebuje osvícení, budeme se snažit zdokonalit to, co v nás potřebuje zdokonalení, a projevit věci, které zde na zemi musí být pro Boží záměr plně projeveny.

Jestliže je Bůh jediný, kdo koná, jaká je role svobodné vůle člověka?

Sri Chinmoy: Bůh je ten, kdo koná, ale naše svobodná vůle musí být spojena s Boží Vůlí. Svobodná vůle je světlo vědomí naší duše. Světlo duše můžeme použít pro projevení Boha, nebo jej nemusíme použít vůbec. Když jej nepoužíváme, objeví se agresivní část vitálna nebo letargie fyzického nebo pochybnost mysli a zmocní se nás. Bůh dělá vše prostřednictvím duše, která je Jeho přímým představitelem. Bůh je slunce a duše je jako lampa. Tato lampa ztělesňuje a představuje slunce zde na zemi. Ale my obvykle nezůstáváme ve světle duše a nevyužíváme ho úplně, a tak se naší svobodnou vůlí stává naše přátelství s letargií, naše přátelství s pochybující myslí, naše jednota s nejistotou srdce. Naše svobodná vůle buď rozhodne, že tělo, vitálno a mysl mají dost světla na to, aby nás vedly, anebo řekne, že jsme bezmocní bez vedení našeho Pána Nejvyššího.