Plamenné vlny, část 1

Návrat na obsah

Skončí někdy proces „usilování o dokonalost“?

Sri Chinmoy: Nikdy neskončí, neboť Bůh Sám nechce ukončit svou Kosmickou Hru. To, co se nám dnes zdá jako nejvyšší dokonalost, bude zítra pouhou startovní čárou naší cesty. Je to proto, že se naše vědomí vyvíjí. Když se naše vědomí dostane na vyšší úroveň, zároveň s tím se zvětší náš smysl pro dokonalost. Berme dokonalost jako dosažení. Když jsme ve školce, naše dosažení dokonalosti může být na tomto stupni velmi dobré. Ze školky ale jdeme na základní školu, střední školu a vysokou školu. Když dosáhneme v dokonalosti magisterského titulu, naše dosažení je nekonečně větší, než jaké bylo, když jsme byli ve školce. A i tehdy můžeme cítit, že je spousta dalších věcí, které se musíme naučit. Pak budeme studovat dál, a ještě více své vědomí rozšiřovat.

Pokud si bude dítě myslet, že univerzitní titul bude vždy nedosažitelný, mýlí se. Duchovní žebřík má řadu příček. Nevystoupíme-li na první příčku žebříku, jak můžeme vyšplhat na tu nejvyšší? Začínáme s inspirací a s ní se začínáme koncentrovat, meditovat a kontemplovat. Tyto tři slova — koncentrace, meditace a kontemplace — jsou obsaženy v jednom slově: v aspiraci. Začínáme s inspirací a pokračujeme s aspirací. Není žádný konec aspirace a není žádný konec našeho dosažení dokonalosti.

"Povstaň! Tvůj Pán Nejvyšší po tobě pláče.
Probuď se! Tvůj Pán Nejvyšší na tebe čeká v moři transcendentálního Vědomí.
Jdi! Tvůj Pán Nejvyšší očekává tvůj jistý a bezpečný příchod.
Pochoduj! Jsi to ty, kdo si uvědomí tvého Pána Nejvyššího právě v tomto životě.
Utíkej! Jsi to ty, kdo naplní tvého Pána Nejvyššího v tomto svém životě tady na zemi.
Leť! Tvůj je Cíl stále se překonávajícího Za."

Jak mohu v práci ovládat své emoce? Je tam tolik nespravedlnosti a nemůžeme udělat nic, co by nám pomohlo.

Sri Chinmoy: Říkáš, že nemůžeš nic dělat, ale já ti ukážu způsob, jak se chránit. Tady jsme teď pět nebo deset minut meditovali. Tato meditace má skutečnou sílu. Ve tvojí práci je mnoho nespravedlnosti. Samotná nespravedlnost je určitý druh negativní, ničivé síly. Nespravedlnost je nebožská síla a spravedlnost je božská síla. Nespravedlnost tě teď ve tvém životě trápí. Existuje ale něco, co se nazývá Boží Světlo. Boží Světlo tě může dobře chránit, aby tě neovlivňovala nespravedlnost. Je pravda, že nemůžeš změnit myšlení lidí, kteří jsou příčinou nespravedlnosti, ale můžeš chránit sám sebe. Vnitřně na tebe útočí, protože se bojíš nebo nemáš dostatek síly jim to vrátit. Ale když budeš velmi silný, vnitřně velmi silný, tvoje síla tě zavede na nějaké jiné místo nebo tě osvítí. Vstoupíš-li vážně do duchovního života, Boží Soucit tě před touto nespravedlností ochrání.

Další, rychlejší způsob, jak se chránit, je mít v mysli mír. Při naší úterní meditaci snášíme dolů Mír, který je velmi pevný. Není to něco, co si jen představujeme. Můžeš tento Mír cítit; při naší společné úterní meditaci můžeš plavat v moři Míru. Tady při páteční meditaci můžeš také cítit Mír, když přijdeš. Nespravedlnost je nebožská síla, ale Mír je nekonečně silnější božská zbraň. Je to pevná síla. Když máš Mír, žádná lidská síla tě nemůže rozčílit.

Chcete-li se bránit či chránit, snažte se vždy užít vyšší zbraň. Pokud vám lidé něco řeknou a vy jim to oplatíte na stejné úrovni, nikdy to neskončí. Na druhou stranu, když prostě jen spolknete svůj hněv, budou vás nadále využívat. Ale když ve vás spatří a ucítí ohromný vnitřní mír, který můžete získat ze své meditace, spatří ve vás cosi, co nemůže být nikdy překonáno. Uvidí ve vás změnu a tato změna je nejenom uvede do rozpaků, ale také je postraší a vyleká. Ucítí, že jejich zbraně jsou zbytečné.

Mír je ta nejúčinnější zbraň, kterou přemůžete nespravedlnost. Když se budete modlit nebo meditovat, celá vaše bytost bude zaplavena mírem. To není nic pomyslného. Můžete cítit mír; můžete plavat v moři míru. Pak nehledě na to, co ostatní dělají, můžete cítit, že jsou to jen děti, které si před vámi hrají. Řeknete si: „Jsou to jen děti. Co více bych od nich mohl očekávat?“ Doposud jste se místo toho rozzlobili nebo byli podráždění, protože věkem jsou dospělí. Pokud se pravidelně modlíte a meditujete, brzy ucítíte, že váš mír je nekonečně silnější, více naplňující a více posilující než nešťastné situace, které vytvářejí druzí.

Říkáte, že když máme problémy se strachem, měli bychom cítit, že jsme Boží děti. Znamená to, že nás Bůh vybral, abychom zažili strach?

Sri Chinmoy: Strach je negativní síla, ničivá síla a my jsme Boží vojáci, kteří proti němu budou bojovat. Strach pochází z temnoty, z nevědomosti. Jestliže vstoupíme do místnosti, kde je naprostá tma, budeme se bát. Jakmile však rozsvítíme, temnota bude osvětlena a náš strach zmizí. Temnota je osvícena a my vidíme, že není čeho se bát ani ve tmě, ani ve světle.

Řekl jste, že když vidíme problém a postavíme se mu, pak máme větší sílu než tento problém. Myslíte tím tedy, že problém není problém, víme-li, jak se na něj dívat?

Sri Chinmoy: Pokud víme, jak se na problém dívat, polovina jeho síly zmizí. Obvykle se ale snažíme problému vyhnout, snažíme se od něj utéct. Mít problém není zločin, proč bychom se tedy měli bát se mu postavit? Naše potíž je v tom, že když se v našem životě stane něco nešťastného, okamžitě cítíme, že jsme se provinili, že jsme udělali něco špatného. Musíme si uvědomit, že kolem nás existují také špatné síly, nebožské, nepřátelské síly. Věříme v zákon karmy — jestliže uděláme něco špatného, později trpíme. Ale dokonce i když nic špatného neděláme, nevědomost světa může přijít a trápit nás. Pomyslete na Krista. Byl to velký duchovní Mistr. Neměl žádnou špatnou karmu. Neudělal nic špatného. Nevědomost světa ho však ukřižovala. Samozřejmě se nemůžeme srovnávat s Kristem, na své vlastní úrovni však musíme cítit, že nejsme nutně něčím vinni.

Tím, že se obviňujeme a pak se snažíme schovat, problém neřešíme. Musíme se problému postavit a podívat, zda je to opravdu naše vina. Jestliže problém vytváří někdo jiný, musíme stát jako pevná stěna a nedovolit problému, aby do nás vstoupil. Je-li to můj dům, má stěna, nedovolím nikomu, aby ji prorazil. Jsem-li ale problémem já sám, takovýto problém je pak mnohem těžší vyřešit. Abych vyřešil problém sebe sama, musím se věnovat duchovnímu životu a rozvinout si vnitřní sílu, aspiraci a vnitřní nestrannost. Pomalu, postupně vnitřně zesílím a potom dokážu vyřešit problémy způsobené mými vlastními vnitřními slabostmi. Jakmile nějakou potíž porazíte, zjistíte, že se opakuje na vyšší a jemnější úrovni. Je to tatáž základní slabost ve vás, které musíte čelit v jemnější podobě.

Co míníte tím, když říkáte, že pro neaspirujícího člověka je věčnost nejistá?

Sri Chinmoy: Neaspirující člověk si není jistý ničím. Je vydán na milost všem svým rozmarům. V tuto chvíli mu něco může dát pocit, že je naprosto zbytečný a beznadějný. V dalším okamžiku vystoupí jeho ego a bude si myslet, že je vším, že je pánem vesmíru. Pro neaspirujícího člověka není nic jisté, dokonce ani jeho vlastní život Žije v neustálém strachu. Cítí, že během jeho spánku může někdo přijít, a zabít ho. Neaspirující člověk si nikdy nebude jist zítřkem, dokud do něj nevstoupí. Pro něj zítřek neexistuje, nemluvě o Věčnosti.

Pro aspirujícího člověka je však Věčnost jistá, protože ví a cítí, že je v proudu Věčnosti. Je řekou, která vstupuje do oceánu. Pro aspirujícího člověka neexistuje nejistota. Ví, že má uvnitř sebe všechno. Teď je jako dítě. Jeho otec mu nemůže dát milióny dolarů, protože jako dítě by je špatně použil. Ví, že v tuto dobu umí použít pouze deset centů nebo čtvrt dolar, ale je si jist, že až vyroste, Otec mu dá všechno Své bohatství: nekonečný Mír, Světlo a Blaženost. Je si jistý, že všechno toto dostane.

Jak máme milovat a přijmout své blízké?

Sri Chinmoy: V první řadě musíte cítit, že vaši blízcí jsou přímou součástí vaší existence. Mám dvě oči. Když mé levé oko nevidí tak dobře jako mé pravé oko, co mohu dělat? Mám se rozzlobit na své levé oko? Mám si ho vyjmout z důlku? Mám ho nechat zavřené, nebo si mám dát přes něj pásku a říct: „Nechci, aby ses dívalo.“ Ne. V této chvíli musím cítit jednotu. Prostě přijmu své levé oko s jeho horší schopností jako vlastní součást svého těla. Neuvidí-li mé levé oko dobře, použiji také své pravé oko. Kdykoliv budu muset použít své oči, použiji obě, a oko, které je silnější bude přirozeně pracovat víc.

Osoby okolo sebe musíte považovat za končetiny svého vlastního těla. Bez nich jste neúplní. Můžete mít pocit, že jsou méně vyvinuté nebo méně důležité, ale každý má svou úlohu. Váš palec je mnohem silnější než váš malíček. Ale malíček má také svou úlohu. Bůh stvořil pět prstů. Ačkoli jsou některé menší a slabší než druhé, víte, že jen když máte pět prstů, jste dokonalí. Prostředníček je nejdelší. Cítíte-li, že z tohoto důvodu nepotřebujete své kratší prsty, velice se mýlíte. Pokud chcete hrát na klavír nebo psát na stroji, potřebujete všech pět prstů.

Lidi kolem sebe můžete milovat pouze tehdy, když cítíte nezbytnost zdokonalení světa a přeměny světa. Jestliže zůstanete jako jednotlivci oddělení, bude dokonalost, které dosáhnete, velmi omezená. Neomezená dokonalost zasvitne pouze tehdy, když budeme milovat lidstvo jako celek. Pouze tehdy, když přijmeme lidstvo jako součást svého vlastního života a pomůžeme jeho zdokonalení svým vlastním osvícením, můžeme sami sebe naplnit.

Jak můžeme získat trpělivost?

/Sri Chinmoy Abychom získali trpělivost, musíme cítit, že jsme se vydali na duchovní cestu, vnitřní cestu, která má cíl, a tento cíl nás chce a potřebuje stejně tak, jako ho chceme a potřebujeme my. Tento cíl je připraven nás přijmout, dát nám, co má, ale učiní tak svým vlastním způsobem v Boží vyvolenou Hodinu. Musíme vědět, že Bůh nám včas dá Své Bohatství.

Trpělivost nám nikdy neřekne, že je něco beznadějné. Trpělivost nám řekne jen to, že buď nejsme připraveni, nebo že čas ještě nedozrál. My možná cítíme, že připravení jsme, musíme však vědět, že naše celá bytost, naše úplná bytost, připravená není. Naše duše může být připravená, naše srdce může být připravené, naše mysl může být připravená, ale naše vitálno a fyzické nemusí být připravené, aby dosáhly cíle, jímž je Světlo a Pravda. Až bude celá naše bytost připravená, cíl sám zasvitne v našem aspirujícím vědomí. Když ona hodina udeří, cíl si nás k sobě přitáhne jako magnet.

Musíme cítit, že trpělivost není něco pasivního. Naopak, je to něco dynamického. V trpělivosti si rozvíjíme svou vnitřní sílu, svou vnitřní sílu vůle. Je pravda, že máme-li sílu vůle, můžeme snadno získat trpělivost. Stejně tak je ale pravda, že když máme trpělivost, zvláštním způsobem se rozvine i naše vnitřní síla vůle.

Jednou jsem četl, že pokud si vyberete zlo, nejste skutečně svobodní. Zdálo se mi to jako zajímavá myšlenka. Objasnil byste mi to?

Sri Chinmoy: Nejprve musíme vědět, co je zlo. Cokoliv nás omezuje, cokoliv nás svazuje, je zlo. Zlo k nám přijde v podobě potěšení, a když se poddáme potěšení, které zlo přináší, jsme chyceni. Zlo, které nás chce učinit svým nástrojem pro svůj vlastní účel, nás nechá pocítit, že jsme bezmocní a nevědomí, a to je důvod, proč ho přijmeme.

Někdy možná ve svém vnějším životě nemáme žádnou svobodu, ale ve svém vnitřním životě máme značnou svobodu. Můžeme se modlit, můžeme se koncentrovat, můžeme meditovat dokonce i ve vězeňské cele. Když jsme ale vlastněni zlem, naše vnitřní svoboda odchází a opouští nás také naše vnější svoboda. V tu chvíli musíme hledat naplnění svých tužeb nebo zlých popudů.

Všechno má svou přirozenost. Samou přirozeností zla je svazovat, samou přirozeností božskosti je osvobozovat. Přirozeností štírů je štípat. Nemůžeme očekávat, že se budou chovat jinak. Proto jim nesmíme dát příležitost nás bodnout. Musíme se od nich vždy držet daleko. Stoupneme-li si před štíra, abychom ukázali svou vlastní svobodu, je to pošetilost. Musíme cítit potřebu zůstávat jen s tím, co nás neustále osvobozuje a osvěcuje, a to je světlo.

Jak může někdo doopravdy poznat, jaká je pro něj Boží Vůle?

Sri Chinmoy: Boží Vůle v člověku se vyvíjí, je jako rostoucí sval — silný, silnější, nejsilnější. Boží Vůlí je nechat člověka pocítit, že existuje něco trvalého, stálého, věčného. Když člověk dosáhne tohoto stupně, bude znát Boží Vůli. Boží Vůli můžeme poznat podle pocitu trvalého uspokojení, který nám dává.

Cokoliv, co je věčné, cokoliv, co je nesmrtelné, cokoliv, co je božské, je Vůlí Boha. Ačkoliv Bůh jedná s Věčností, není lhostejný ani na vteřinu, protože je to z jedné vteřiny, dvou vteřin, tří vteřin, kdy vstupujeme do Nekonečnosti a Věčnosti. Snažme se v sobě cítit Vůli Boha v každé vteřině.

Existuje velice jednoduchý způsob, jak poznat, co je pro nás jako jednotlivce Vůle Boha. Každé ráno, když začínáme svůj den, vytváříme si svůj vlastní svět. Rozhodujeme se. Cítíme, že věci musí být udělány určitým způsobem. S tímto člověkem musím jednat takto. Musím říci toto; musím udělat toto; musím dát toto. Všechno je já, já, já. Dokážeme-li namísto tohoto plánování učinit svou mysl naprosto klidnou a tichou, v tu chvíli můžeme poznat Boží Vůli. Toto ticho není tichem mrtvého těla; je to dynamické, progresivní ticho vnímavosti. Skrze naprosté ticho a neustále rostoucí vnímavost mysli můžeme poznat Boží Vůli.

Pokud lidská mysl naplno pracuje, Boží Vůle nemůže pracovat. Boží Vůle pracuje jen tehdy, když lidská mysl nepracuje. Když se mysl stane čistou nádobou, Nejvyšší do ní může vlít svůj nekonečný Mír, Světlo a Blaženost.

Neustále stavíme a boříme svůj mentální dům. Ale namísto abychom ho stavěli a bořili podle své libovůle, dokážeme-li vyprázdnit svou mysl a učinit ji klidnou a tichou, potom v nás Bůh může vystavět svůj Chrám nebo svůj Palác svým vlastním Způsobem. A když v nás postaví svůj Příbytek, řekne: „Postavil jsem ho pro Tebe a pro mne, abychom v něm žili společně. Já jsem ho postavil, ale není jenom Můj. Je také tvůj. Pojď dál.“

Nejsnazší způsob, jak znát Vůli Boha, je stát se nástrojem, a ne tím, kdo činí. Staneme-li se pouhými nástroji pro vykonávání Plánů Boha, Boží Vůle bude jednat v nás a skrze nás. Bůh činí a je činem. Je vším. My jen pozorujeme.

"Bůh existuje. Nemusíme Ho tvořit. Naše ústa se alespoň starají, aby dokázala Boží existenci. Ale běda, mír na zemi neexistuje. Zkusme tvořit mír."

Jak můžeme dosáhnout trvalého vnitřního míru?

Sri Chinmoy: Trvalého vnitřního míru můžeme dosáhnout, jen když cítíme, že náš Nejvyšší Kormidelník je v mnoha jako Jeden a v Jednom jako mnohý. Když ve svém životě vědomě cítíme tuto pravdu, získáváme trvalý mír ve všem, co říkáme, co děláme, co nabízíme a co dostáváme.

Den, kdy cítím svou existenci a své osvěcující srdce v každém, je dnem, kdy se okamžitě stávám jedním v mnoha. Když dostanu nebo snesu Shůry mír, okamžitě cítím, že jsem mnohými, ne jedním. Když potom v sobě vstřebám mír, vidím, že jsme mír vstřebali my všichni. Tehdy mám vědomý pocit jednoty, jednoty v mnoha a mnoha v jednom.

Mír k nám přichází a my ho ztrácíme, protože cítíme, že nejsme zodpovědní za lidstvo nebo že nejsme nedílnou součástí lidstva. Musíme cítit, že Bůh a lidstvo jsou jako veliký strom. Bůh je strom a větve jsou Jeho projevením. My jsme větve a je tu mnoho dalších větví. Všechny tyto větve jsou součástí stromu, jsou navzájem jedním a jsou jedním se stromem. Pokud cítíme, že máme s Bohem a s lidstvem stejný vztah, jako mají větve mezi sebou a s celým stromem, musíme získat trvalý mír.

Pokaždé, když něco dělám, tak si nejsem jistý, zda dělám správnou věc, a zajímalo by mě, jestli snad není nejlepší stáhnout se ze světa a nedělat nic.

Sri Chinmoy: Pokud si myslíte, že proto, abyste dosáhli míru, musíte opustit vnější svět, pak děláte velkou chybu. Stáhneme-li se ze světa, naše uspokojení nikdy nezasvitne. V činnosti děláme pokrok a dosahujeme cíle. V činnosti, tvořivosti a projevení jsme uspokojení.

Jestliže však očekáváme od svého činu konkrétní výsledek, nikdy do našeho života nepřijde mír. Když výsledek nebude odpovídat našim představám, budeme zklamaní. Budeme mít pocit, že jsme selhali. Když se nám toto stane, nebudeme mít samozřejmě žádný mír.

Musíme cítit, že činnost sama o sobě je velké požehnání, ale její výsledek musíme brát jako zkušenost. Podle svého vlastního omezeného chápání uvidíme výsledek buď jako neúspěch, nebo jako úspěch. Avšak v Božím Oku jsou neúspěch i úspěch jen zkušenosti, které nám pomáhají v rozvoji našeho vědomí. Když něco děláme, musíme očekávat jen naplnění Boží Vůle. Ať se stane cokoli, měli bychom výsledek své činnosti vidět jako zkušenost, kterou nám Bůh dal. Dnes nám dá možná zkušenost neúspěchu. Zítra nám může dát jinou zkušenost, která nás navenek uspokojí. Bez ohledu na to, jaký výsledek náš čin bude mít, měli bychom se snažit být spokojení.

Podívejme se na řeku. Řeka neustále teče k moři. Nese v sobě nejrůznější odpad — špínu, kameny, listy, písek — který sbírá při svém pohybu k cíli, ale přesto teče stále dál. Na svůj život bychom měli myslet také jako na řeku, která teče k moři. Toto moře je moře naplnění. Bojíme-li se činu, protože se nechceme zaplést do nedokonalostí vnějšího světa, staneme-li se nehybní a neaktivní, cíle nikdy nedosáhneme.

Můžete říct, že nevíte, kde je právě teď cíl. Nevadí. Jen se pohybujte. Půjdete-li špatným směrem, brzy si to uvědomíte a změníte směr. Nakonec dosáhnete svého cíle. Ale pokud se vůbec nebudete hýbat, tak nemáte absolutně žádnou naději, že půjdete správným směrem.

Nemůžete-li dělat nezaujatou práci, sebedávající práci, tak pracujte nejprve s motivem. Přijde-li k vám pýcha a ego, když někomu pomáháte, nechte je přijít. Jednou vysvitne den, kdy ucítíte, že uspokojení, které dostáváte, vám nestačí. Uvědomíte si, že netrvá déle než pár vteřin. Potom zkusíte pracovat božštějším způsobem. Aktivita je vždy lepší než nečinnost. I když začnete nejprve běhat dokola jako šílený slon, nakonec se začnete chovat jako jelen a poběžíte přímo ke svému cíli. Svůj pohyb můžete začít s primitivní a ničivou silou slona, ale dokončíte to s půvabem a rychlostí jelena.

Činnost je naše míruplné uvědomění.
Činnost je naše míruplné naplnění.
Činnost je naše míruplné projevení.

Musíme být aktivní. Stáhneme-li se ze života, pak vědomě a svévolně říkáme Bohu, že nechceme být herci v Jeho Hře. Bůh nás nechá, abychom se na pár dní, měsíců nebo roků stáhli. Ale potom nás Bůh přinutí, abychom se zapojili znovu, a tak se Bůh bude moci naplnit v nás a skrze nás. Svět musíme přijmout a postavit se mu. Nepřijmeme-li ho, svět zůstane takový, jaký je, a my se budeme cítit špatně, že jsme pro svět nic neudělali.

Nedávno jsem docela zřetelně cítil sílu, kterou se lidé obklopují, aby se ochránili nebo když nechtějí s někým mluvit. Je to jako pevný předmět, jakoby zeď. Staví ji lidé vědomě, nebo nevědomě?

Sri Chinmoy: Obvykle ji staví vědomě. Někteří hledající cítí, že když jsou v přítomnosti neaspirujících lidí, potřebují ochranu, aby si udrželi své vysoké vědomí. Obávají se, že vědomí neaspirujících lidí do nich pronikne jako šíp a zničí jejich vlastní aspiraci, proto si kolem sebe vědomě postaví zeď. Někdy mají běžní, neaspirující lidé pocit ohromné nejistoty, a tak si i oni kolem sebe budují zeď. Mají strach, že jim druzí vezmou celé to nepatrné bohatství, které mají.

Duchovní Mistři si mohou tuto zeď postavit, aby se ochránili před útoky okolního světa. Někteří lidé, kteří přijdou do přítomnosti duchovního Mistra, nechtějí nic přijímat. V okamžiku, kdy jim Mistr chce dát mír či světlo, vnitřně ho napadají. Někdy také lidé přichází k Mistrovi, aniž by věděli, co chtějí. Když potom nabízí například mír, světlo či blaženost, mají pocit, že je to něco divného, něco cizího, a tak to prudce odmítnou. Anebo přichází k Mistrovi s ohromným očekáváním a požadavky a říkají: „Dej mi, dej mi, dej mi!“ Když jim ale Mistr dá, co potřebují, nejsou spokojeni, a tak ho vnitřně napadají. Z těchto důvodů si Mistr vytváří jakýsi štít sebeobrany.

Každý jedinec má zvláštní auru, které si není vědom. Tato aura, nejdůležitější aura, obtáčí člověka od hlavy až k patě a vědomě ho chrání. Když meditujeme, můžeme vidět, že se kolem nás neustále točí aura. Můžeme vidět také auru druhých, tak jako je lidé vídali například za Buddhou či za Kristem. Takovéto aury se obvykle netočí ani nepohybují. Ale aura, kterou máme všichni, se neustále pohybuje kolem nás. Takováto aura je silnou ochranou na fyzické, vitální a mentální úrovni, neochraňuje však celou bytost. Tato aura se stává silnou jen prostřednictvím modlitby a meditace. Každý den, když se modlíme a meditujeme, tuto auru posilujeme; pak se pohybuje velmi, velmi rychle. Když se pohyb nesmírně zrychlí, aura získává ohromnou sílu a v tu chvíli dokáže ochránit celou bytost.

"Náboženství a filosofie se vzájemně naplňují a doplňují. Náboženství bez filosofie je bez rozumu. Filosofie bez náboženství je bez srdce."