Jaký je nejlepší způsob k dosažení vnitřního a vnějšího míru v našem životě?

Sri Chinmoy: Ve svém vnějším životě nemůžete mít mír, dokud a pokud si jej nejprve neupevníte ve svém vnitřním životě. Všechno začíná ve vnitřním světě. Pokud brzy ráno, předtím, než odejdete z domu, chováte několik božských myšlenek, vstoupí tyto myšlenky do vašeho vnějšího života jako energizující, naplňující skutečnosti. Ale ony vykonávají svoji úlohu jen podle své kapacity. Mír, který získáte z vnitřního světa, nabízíte celému světu. Ale vnější svět jej nechce; vnější svět se o něj nezajímá. Svět říká, že potřebuje mír, ale když dáte světu ovoce míru, jen ho zahodí pryč.

Ráno se modlíte k Bohu pro mír a potom přijdete do OSN. Tady se vaši kolegové, kteří se nemodlili a nemeditovali, hádají a bojují spolu. Jsou v jiném světě. Teď můžete říct: „Modlil jsem se pro mír. Jak to, že se mí kolegové stále tak hádají kvůli malichernostem?“ Ale chci vám říct, že kdybyste se nemodlili pro mír, mohlo by to být nekonečně horší. Vaše modlitba určitě vytvořila tuto situaci lepší, než by jinak byla. Na druhou stranu, kdybyste se modlili intenzivněji, oduševněleji, tak bych chtěl říct, že neklid v tomto oddělení mohl být mnohem menší. A pokud byste měli ráno tu nejsilnější meditaci, ujišťuji vás, že síla vaší modlitby a meditace mohla snadno odvrátit špatné síly a nedorozumění mezi vašimi kolegy.

Vše začíná ve vnitřním světě. Ve vnitřním světě zasejeme semínko. Zasejeme-li semínko míru a lásky, přirozeně z něj po vyklíčení vyroste strom míru a lásky. Ale když nezasejeme semínko, jak můžeme mít rostlinu nebo strom? To je nemožné. Naneštěstí se všichni nemodlíme pro mír. Modlíme se pro radost nebo pro své osobní uspokojení. Samozřejmě je pravda, že tyto věci potřebujeme. Dnes můžeme potřebovat radost, zítra můžeme potřebovat lásku a pozítří můžeme potřebovat naplnění některých našich tužeb. Na druhou stranu ale existuje touha, aspirace, kterou každý z nás má, a tou je touha po míru.

Mír, který zkoušíme vynést do popředí z vnějšího světa, není mír; je to jen dočasný kompromis. Vidíte politickou situaci. Několik měsíců nebo roků dvě politické strany udržují mír. Cítí, že pokud budou udržovat vnější kompromis, tajně posílí svoje schopnosti. Potom, když nastane příležitost nebo je přinutí vitální požadavky, začnou bojovat. Čekají na příležitost, kdy budou silnější, mnohem silnější, aby na vás zaútočily. Ale vnitřní mír je něco jiného. Mír, který vyneseme z vnitřního světa na povrch pomocí modlitby a meditace, je velmi silný, velmi mocný a trvalý. Když máme ve svém vnitřním životě takovýto mír, náš vnější život bude dozajista přeměněn. Je to jen otázkou času.

Mají psychické bytosti nějaké pevné charakteristiky, jako věk, nebo rostou a mění se jako člověk?

Sri Chinmoy: Psychická bytost je ve stálém procesu evoluce. Zajímáte-li se ale o takzvané fyzické charakteristiky, tak chci říct, že v lidské bytosti ji uvidíte v její rostoucí podobě od malého dítěte až do věku kolem dvaceti dvou let. Ale toto je psychický věk, ne lidský věk. Když vidíme mladého člověka kolem dvaceti nebo dvaceti dvou let, je zcela dospělý. Po těchto letech obvykle člověk již nezískává fyzickou sílu. Ale psychická bytost získává stále další a další sílu. Psychická bytost není jako lidská bytost, která se po čtyřiceti, padesáti nebo šedesáti letech zhoršuje a stárne. Síla psychické bytosti se bude stále vždy zvyšovat a zvyšovat. Ale základní charakteristiky si někdy udrží a někdy ne. Záleží na tom, jak chce psychická bytost těšit Nejvyššího, vnitřního Kormidelníka. Některé psychické bytosti cítí, že když si podrží své charakteristické vlastnosti, budou schopny lépe poznat, jak mají jednat. Ale některé se nestarají o svoji individualitu. Říkají: „Nechceme žádné vlastní charakteristiky. V každý okamžik se necháme tvarovat božským Světlem. Božské Světlo pro nás udělá všechno.“ Psychická bytost a duše nemají nekonečnou Sílu. Nekonečnou Sílu, nekonečné Světlo, nekonečnou Blaženost má jenom Nejvyšší. Když nezměrné, nekonečné Světlo sestoupí seshora do psychické bytosti, psychická bytost ztratí automaticky všechny své vlastní charakteristiky a osobnost, dokonce i když je ta osobnost božská. Psychická bytost je velmi, velmi krásná, neobyčejně krásná. Není možné ji popsat slovy ani si ji představit. Některé psychické bytosti upřednostňují své vyjádření ve skrze Krásu, některé skrze Lásku, některé skrze Sílu, některé skrze Blaženost a některé skrze mnoho dalších božských kvalit. Když vidíte někoho, kdo je k lidem velmi laskavý a vždy pozorný, tehdy možná chce psychická bytost vyjádřit skrze něj své Světlo ve formě božské Lásky. Když někdo projevuje neustále svůj aspekt síly — ne síly, která ničí, ale síly, která dodává energii a pomáhá ostatním — tehdy se chce psychická bytost vyjádřit skrze Sílu. Stejně jako duše, každá psychická bytost chce nabídnout nebo projevit konečnou Pravdu svým specifickým způsobem. A také jako některé duše, které chtějí projevit Nejvyššího dvěma způsoby, to mohou dělat stejně i psychické bytosti.

Pozvednou Vánoce, takovým způsobem, jakým se slaví, nějak vědomí?

Sri Chinmoy: Pokud je to otázka duchovního vědomí, tak toto vědomí nepozvednou. Ale pokud je to otázka vědomí nadšení, vědomí vitálna, bujného energického vědomí, tak to pomůže. Pouze na výjimečných místech, v některých domácnostech, kde jsou lidé skutečně oddáni Kristovi, na těchto pár místech se vědomí pozvedne. Z pohledu celku však dekorace, které vidíte v obchodech, na ulicích a na dalších mnoha místech, nepozvednou vědomí vůbec. Je to jen hra, jako když si hrají děti. V některých případech to pomáhá z toho pohledu, že Vánoce nebo některé další svátky odeberou napětí z mysli a posílí možnosti vitálna — ne ve špatném smyslu, ale v dobrém smyslu. Ve vitálnu se objeví nějaká naděje a z mysli odejde napětí; toto má značný význam a je to obrovské požehnání.

Napsal jste aforismus, který říká: „Bůh je zároveň konečný i nekonečný. Je prostorem. Je za prostorem. Je měřitelný. Může být změřen. Musí být změřen. Je nezměřitelný. Je bez hranic. Je nekonečný.“ Můžete to prosím vysvětlit?

Sri Chinmoy: Bůh je konečný a Bůh je nekonečný. Zdůraznil jste slovo „konečný“. Znamená to, že nesouhlasíte s představou, že Bůh může být konečný. „Všemohoucí“ — to je váš pocit o Bohu. Bůh je všemohoucí, Bůh je vševědoucí, Bůh je všudypřítomný. Vezměme si teď božskou kvalitu, které říkáme všemohoucnost. Může-li být Bůh rozsáhlý jako vesmír, ale nemůže-li být menší než nejmenší atom, kde je pak Jeho všemohoucnost? Když myslíme na všemohoucnost, naše lidská mysl má pocit velmi rozsáhlé, nezměřitelné síly. Ale termín „všemohoucnost“ vyjadřuje, že někdo má neomezenou sílu. To znamená, že Nejvyšší, podle své sladké Vůle, má sílu být neomezeně rozsáhlý nebo nepředstavitelně malý. Podle naší sladké vůle my nemůžeme dělat nic, ale protože je Bůh všemohoucí, podle Jeho sladké Vůle může dělat všechno, co chce. Bůh je nekonečný, protože je všemohoucí. A na druhou stranu je Bůh konečný právě proto, že je všemohoucí. Protože ten, kdo je všemohoucí, může dělat a být čím chce.

Jako lidské bytosti se vyvíjíme vstříc naší transcendentální Dokonalosti. Bůh je nekonečný, ale vstoupil do našeho konečného těla, které zde bude padesát, šedesát nebo sedmdesát let a pak zemře. Bůh je nekonečný, ale je obsažen v každém malém dítěti. Zde v konečném se chce bavit a hrát melodii Nekonečného. Jen tehdy získává největší radost. Právě v konečném usilujeme o Nekonečné, usilujeme o dosažení Nekonečného. Na druhou stranu, Nekonečné má největší radost, když se učiní tak malým, jak je to jen možné. Konečné a nekonečné: našim vnějším očím se zdají být jako protiklady, ale v Oku Boha jsou jedním. Konečné a Nekonečné jdou vždy spolu; jedno doplňuje druhé. Konečné chce dosáhnout absolutního Nejvyššího, čímž je Nekonečné. Nekonečné se chce projevit v konečném a skrze konečné. Tehdy je hra úplná. Jinak by to byla jen jednostranná hra. Nebyla by v ní žádná radost, žádné dosažení, žádné naplnění. V Nekonečném a skrze Nekonečné, konečné zpívá svou píseň uskutečnění. A v konečném a skrze konečné, Nekonečné zpívá svou píseň projevení.