Bůh nejvyšší Hudebník

Návrat na obsah

Bůh nejvyšší Hudebník

1.

Bůh-Hudba pročišťuje mé tělo.
Bůh-Hudba posiluje mou duši.
Bůh-Hudba provází mé osvobození života,
realizaci Boha a projevení Lásky.

Zpívám, protože Ty zpíváš

Zpívám, protože Ty zpíváš.
Usmívám se, protože Ty se usmíváš.
Protože hraješ na flétnu,
stal jsem se Tvou flétnou.
Hraješ v hlubinách mého srdce.
Ty jsi můj, já jsem Tvůj:
to je mé jediné ztotožnění.
V jedné Podobě
jsi má Matka a Otec věčný,
a měsíc Vědomí,
slunce Vědomí,
vše prostupující.

2.

Boží Hudba objímající a oceňovaná je dokonalostí mé duše.

Nebeská hudba odhalená a projevená na zemi je dokonalostí mého srdce.

Pozemská hudba zdokonalená, zbožštělá a přeměněná je hudbou mého života.

Bůh nejvyšší Hudebník

Bůh Hudebník ví, že hudba je duchovnost, hudba je Nesmrtelnost. Člověk hudebník si myslí, že hudba je smyslnost, hudba je smrtelnost.

Bůh Hudebník ví, že Jeho hudba je Jeho transcendentální Sebe-splynutí. Člověk hudebník si myslí, že jeho hudba je celoživotním společníkem jeho světa.

Bůh Hudebník je božsky a věčně tajemný. Člověk hudebník je lidsky a dočasně úžasný.

Boží Hudba nám říká, že hudba je realizací univerzální Duše. Lidská hudba nám říká, že hudba je aspirací individuální duše.

Boží Hudba běží od výšky do hloubky. Lidská hudba běží ze šířky do délky. Na svém vrcholu je Boží Hudba Jeho Vizí. Ve své hloubce je Boží hudba Jeho Královstvím. Ve své šíři je lidská hudba jeho plačící duší. Ve své délce je lidská hudba jeho vítězným cílem.

Boží Hudba je neustálým rozšiřováním Blaženosti Jeho Duše. Lidská hudba je příprava jeho životního hladu po věčné radosti.

Boží Hudba zabíjí Boha svou nekonečnou zářivostí. Lidská hudba zabíjí člověka svou neúnavnou zvědavostí.

Hudba v neosvíceném těle je zničení. Hudba v neosvíceném vitálnu je vášeň. Hudba v neosvícené mysli je zmatek. Hudba v neosvíceném srdci je frustrace.

Hudba v aspirujícím těle je tvoření. Hudba v aspirujícím vitálnu je očištění. Hudba v aspirující mysli je osvobození. Hudba v aspirujícím srdci je odhalení.

Můj Bůh Nejvyšší Hudebník má dvě rodiny. Jedna je na Východě, druhá je na Západě. Bůh říká svým východním dětem, nebo přesněji, jeho indickým dětem, že hudba je čistota duše. Bůh říká svým západním dětem, že hudba je krásou života. Bůh říká svým východním dětem, že hudba je naplňující odpočinek na dně moře života. Bůh říká svým západním dětem, že hudba je tanec mnoha vln moře života. Bůh říká svým východním dětem: „Mé děti, ti z vás, kteří mohou chodit, půjdou, ti, kteří mohou pochodovat a ti, kteří mohou běžet, poběží k jejich určenému cíli.“ Bůh říká svým západním dětem: „Mé děti, chci, abyste všichni zůstali spolu. Chci, abyste všichni společně běželi k vašemu určenému cíli.“ Bůh říká svým východním dětem: „Mé děti, to, co máte, je jednoznačný a nepřerušený řetěz jednoty. To je dobré.“ Svým západním dětem říká: „Mé děti, to, co máte, je jednota v rozmanitosti. To je skvělé.“ Bůh říká svým východním dětem: „Mé děti, to, co máte, je poezie vašeho snu, co máte, je literatura vaší skutečnosti.“ Svým západním dětem říká: „Mé děti, to, co máte, je aritmetika vašeho snu, to, co máte, je matematika vaší skutečnosti.“

Tady jsme všichni hledající, hledající nekonečné Pravdy. Někteří z vás jsou sžíráni touhou vzbudit a probudit svou Kundalini, abyste získali okultní síly a vykonali zázraky. Ale chtěl bych vám říct, že nemusíte praktikovat žádnou specifickou duchovní disciplínu, abyste probudili svou Kundalini. Beethoven je zářný příklad. Byl to opravdový hledající a jeho oduševnělá hudba z jiného světa probudila jeho Kundalini. Můžete to také vyzkoušet s hudbou své vlastní duše. Ujišťuji vás, že i vy uspějete. To, co říká Beethoven o hudbě, je pravdivé nejen z intelektuálního a emocionálního hlediska, ale také z duchovního hlediska:

"Hudba je prostředníkem mezi duchovním a smyslovým životem. Ačkoli duch není mistrem toho, co vytváří prostřednictvím hudby, přesto je požehnán v tomto stvoření, které je stejně jako každé umění uměním mocnějším než umělec."

Hudba je védský pták v nás. Tento pták se nazývá Suparna. Tento pták božský létá ve víru Nekonečna, ve Věčnosti, s poselstvím Nesmrtelnosti. Zde na zemi vidíme, že ptáci mají schopnost nekonečně zpívat, zatímco my lidské bytosti si snažíme tuto schopnost vytvořit nebo rozvinout. Tagore nás brání:
"Ptákům jsi dal písně, ptáci ti na oplátku zazpívali. Dal jsi mi jen jeden hlas, i když jsem žádal o víc, a zpívám."

Básník v Keatsovi, božsky opilý, létá přede mnou, na hranici mého dosahu chápání:
"Byla to vize nebo bláznivý sen? Obracím se k hudbě: Spím či bdím?"

Ptáček hudby zůstává uvnitř nás, aby nám dal lásku.

Ptáček hudby létá kolem nás, aby nám dal radost.

Vzhledem k tomu, že hudba je univerzální jazyk, nepotřebuje se vyjadřovat v žádném konkrétním jazyce světa. Rabindranath Tagore říká:

"Hudba je nejčistší formou umění, a tudíž nejpřímějším projevem krásy, s formou a duchem, který je jednoduchý a je nejméně zatížen něčím nepatřičným. Zdá se nám, že projevení Nekonečného v konečných formách stvoření je hudba sama, tichá a viditelná."

Jídlo našeho těla je buď zelenina nebo maso, nebo obojí. Ale jídlo naší duše je hudba. Nepochybně je to tak. Dokonce i naše fyzická přirozenost občas zoufale potřebuje hudbu.

Co Bovee říká, je nepochybně pravda:

"Hudba je čtvrtou z hlavních hmotných potřeb naší přirozenosti" — první je jídlo, pak pokrývka, pak přístřešek, pak hudba.

V duchovním světě je hned vedle meditace hudba, dech hudby. Meditace je ticho, energizující a naplňující. Ticho je výstižným vyjádřením nevyjádřitelného. Aldous Huxley říká:
"Po tichu je hudba tím nejbližším vyjádřením nevyjádřitelného."
  — Aldous Huxley

Říká se: „Hudba je další žena, která mluví okouzlujícím způsobem, ale nic neřekne.“ Já říkám: „Hudba je opravdu ta žena, která říká všechno božsky a zároveň vše nabízí bezvýhradně.“

Říká se: „Klasická hudba je hudba beze slov, moderní hudba je hudba bez hudby.“ Já říkám: „Klasická hudba je hudba, která trvá i po tom, až vše odezní; moderní hudba je hudba, která začíná dlouho předtím, než skutečně začala.“ V klasické hudbě se snažíme vidět Boha věčného světa Za. V moderní hudbě vidíme Boha věčného Nyní.

Hudba je domov naší duše, Bůh je Nejvyšší Hudebník. Ve Sri Krišnovi vidím Boha Nejvyššího Hudebníka. Krišnova flétna probouzí univerzální Vědomí. Hraje na svou flétnu. My posloucháme. Děláme něco víc. Vyměňujeme prach našeho těla za hojnost Jeho Duše.

Sri Kršnovi se klaním, klaníme se.

Dva dirigenti

Člověk dirigent
    vidí hráče
    a
    nevidí publikum.
Jeho hlad po rostoucím ocenění
    je
    nakrmen napolovic.
   
Bůh dirigent
    slyší hudbu aspirace kosmických bohů
    a
    stává se potleskem ocenění božského publika.
Jeho hlad po rozšíření radosti
    je
    nakrmen přepychově.

Hudba

Ó hudbo lásky,
od tebe jsem se naučil
tajemství blízkosti.

Ó hudbo vůle,
od tebe jsem se naučil
tajemství tvoření budoucnosti.

Ó hudbo ticha,
od tebe jsem se naučil
tajemství univerzální jednoty.

Ó hudbo odevzdání,
od tebe jsem se naučil
tajemství kosmické dokonalosti.

Duchovní eseje o hudbě

1.

Univerzální Nevýslovná univerzální bolest a patos hudby je krásou hudby země.

Transcendentální hudba osvobozujícího světla a zvěčnělé Blaženosti je krásou Duše Nebe.

Ticho a hudba

Ticho je zdrojem všeho. Je zdrojem hudby a je hudbou samotnou. Ticho je nejhlubší a nejuspokojivější hudba Nejvyššího. Ticho je jako pramínek, který se na určitém místě stává řekou nebo se na jiném místě stává potokem nebo mořem, kde se zcela rozpustí.

Vědomí nám nabízí Hudbu Nejvyššího. Co je to Hudba Nejvyššího? Je to neustálé zvyšování našeho vědomí. Samotná realizace Boha je Hudba Nejvyššího. Smysl realizace Boha je vědomá jednota se zbytkem světa a s Bohem. Každý hledající je sjednocen s Bohem, ale není si toho vědom. Termín Bůh používáme náhodně. Dokonce i ateista, který nevěří v Boha, použije termín Bůh.

Kde je Bůh? Někdo řekne, že je v Nebi; někdo jiný řekne, že je někde jinde. V jednu chvíli je tady; v další okamžik není v naší blízkosti, ale je někde jinde. To je naše představa Boha. To je ale špatně. Musíme cítit: „Bůh je tam, kde jsem já.“ Čím hlouběji půjdeme, tím jasnější bude to, že je to On, kdo nás vzájemně spoutal svou vnitřní Jednotou.

Bůh je nejvyšší hudebník. Je to on, kdo hraje s námi, na nás a v nás. Nemůžeme oddělit Boha od Jeho hudby. Univerzální vědomí neustále hraje sám Nejvyšší a neustále roste do Nejvyšší hudby. Bůh stvořitel je Nejvyšší hudebník a Bůh stvoření je Nejvyšší Hudba. Hudebník a jeho hudba nemohou být nikdy odděleni. Hudebník Nejvyšší hraje svou nejvyšší Hudbu tady ve vesmíru. Jeho stvoření se naplňuje. Nejvyšší Hudba cítí své naplnění pouze tehdy, když se vědomě stane jedním s Nejvyšším, se samotným Stvořitelem.

Boží existence a univerzální hudba nemohou být nikdy odděleni. Když Bůh rozpíná své Paže, je to Jeho hudba. Když se natahuje své Nohy, je to Jeho hudba. Když otevírá své Oči, je to jeho hudba. V Jeho Pažích vidíme hudbu nekonečného Požehnání; v Jeho Nohách vidíme hudbu věčného Soucitu a v Jeho Očích vidíme hudbu osvícení Nesmrtelnosti. Tito tři — Požehnání, Soucit a Osvícení činí z Boha to, čím je: Dokonalostí, dokonalou Dokonalostí.

Básník pravdy ve hledajícím vidí oblohu světla a pak žije na obloze světla. Hudebník pravdy ve hledajícím cítí oceán pravdy a pak vroste do oceánu pravdy.

Hudba

Bůh vytvořil tento vesmír; vesmír vyšel z Boha. Bůh bude vždy udržovat svět svou vnitřní hudbou. Ale jeho vnitřní hudba, jeho transcendentální hudba, bohužel není stejná, jako hudba, kterou dnes posloucháme.

Bůh je nejvyšší Hudebník. Hudba, kterou Bůh původně vytvořil, je hudba duše. Hrál pro duši a duše chtěla hrát pro Něho. Tato hudba duše se chtěla vyjádřit a naplnit sama sebe prostřednictvím srdce. Ale zde vznikl problém. Když duše začala hrát svou hudbu v srdci, nižší vitálno a pochybující mysl nedovolily srdci poslouchat. Postupně se vitálno stalo silnější než čisté srdce.

Vitální hudba ničí naše jemné nervy. Jako hladový tygr chce sežrat božské kvality srdce. Když se tady v tomto světě zamyslíme nad hudbou, okamžitě vystoupí do popředí vitálno. Vitálno hraje klíčovou úlohu ve světě již po několik let. Ale nižší vitální hudba nebude navždy vládnout Nejvyššímu na zemi. Svět má také duši. Nakonec hudba duše nahradí hudbu vitálna. Dnes je živeno vitálno a duše strádá. Ale když bude na světě víc aspirujících než neaspirujících lidí, přirozeně vnitřní, duši povznášející hudba nahradí hudbu nečistého, neosvíceného a temného vitálna.

Hudba moksha, osvobození, říká hledajícímu, že Mír oblohy je vším.

Hudba siddhi, realizace, říká hledajícímu, že slunce Blaženosti je vším.

Tři písně

Nebeská píseň mne inspirovala,
    abych usiloval a stal se.

Pozemská píseň mne naváděla,
    abych podváděl a dosáhl.

Božská píseň mne osvobodila,
    abych božsky přeměnil a znesmrtelnil
    pláč země
    a
    odevzdanost země.

Hudba

Právě teď se zdá, že si svět duchovní hudby neváží, ale pokud ji budeme nadále vytvářet, jednou ji lidé z duchovního hlediska ocení. Musíme vytvořit jiný hudební svět, protože hudba může pro Nejvyššího vykonat mnoho. Je to cesta, jak dosáhnout lidstva pomocí duchovnosti.

Životopis hudebníka je napsán všude, kde vystupuje; všichni slyší, co hraje. Ale pro duchovní lidi to tak není. V případě duchovních lidí je jejich celá biografie napsána uvnitř, a ne všichni to budou schopni vidět.

Duchovní Mistři mohou s lidmi navázat kontakt pouze tehdy, pokud k nim přicházejí lidé s opravdovou aspirací, zatímco hudebníci mají prostředky, jak přistoupit k lidstvu se svým uměním. Když je umělecká schopnost spojena s duchovní schopností, hudebník může prolomit bariéry, které jiní hudebníci vytvořili. Pod vedením duchovního Mistra se duchovní schopnost hudebníka stává nejsilnější. Pak je pro hudebníka velmi snadné pomáhat tisícům lidí současně, protože oceňují jeho hudbu a také vidí, jaký život vede.

Vitálno hraje klíčovou úlohu ve světě již po několik let. Nakonec ale hudba duše nahradí hudbu vitálna. Jakmile jednou svět dosáhne určitého bodu, budeme mu moci říct, že máme pro něj něco nového. Obchodník něco zákazníkovi prodává a zákazník to ocení. Pak, když zákazník získá víru v tohoto obchodníka, obchodník mu řekne: „Vy jste ocenil mé mango, ale teď mám pro vás něco jiného; mám také guavu. Ta vás také uspokojí a nakrmí.“ Protože zákazník má v obchodníka víru, ochutná nové ovoce a bude spokojen. Nastal čas, aby hudební lidé řekli: „Můžeme vám dát něco jiného. Říká se tomu duchovnost. Zkuste to.“

Na vnitřní úrovni svět chce učinit pokrok. Na vnější úrovni chce svět něco nového. To, co je věčné, je navenek nové. Na vitální úrovni a ve fyzickém světě se věčné vždy zdá nové. Ale na vnitřní úrovni to tak není; ve světě duše není nic nového. Pokud vidíme něco ve fyzickém světě dvakrát, můžeme si myslet, že je to pokaždé jiné. Budeme-li pozorovat něco ráno a potom večer, pokud budeme pokaždé v jiném vědomí, budeme mít pocit, že je to něco úplně jiného. Ale ve vnitřním světě, i když něco uvidíme dvacetkrát, bude to stejné.

Všichni známe vnější hudbu; vnější hudba je velmi často destruktivní. Vnitřní hudba však musí strhnout a pozvednout duši. Pro realizaci Boha je vnitřní hudba nejdůležitější. Ale také platí, že pokud je vnější hudba oddaná hudba, je-li to něco, co zvyšuje vědomí hudebníka a šíří čistou, nekonečnou radost, pak tato hudba hraje značnou roli.

Vnitřní hudbu může člověk slyšet a tvořit během meditace. Když mi bylo třináct a čtrnáct roků, slyšel jsem tisíckrát a miliónkrát kosmické bohy a bohyně, jak hrají hudbu. Vnitřní hudbu můžeme slyšet prostřednictvím aspirace. Co je vnitřní hudba? Z Véd se dozvídáme, že tato hudba je mateřským jazykem lidstva. Hudba je jazykem duše. Je to prostřednictvím hudby, kdy Božské v nás dostává příležitost projevit se zde na zemi. Jen duchovní aspiranti, kteří mají hudební nadání, mohou nakonec ukázat světu, že vnitřní hudba může být hrána na vnější úrovni a může být světem oceněna.

Hudba je můj papírový drak Věčnosti, let Nekonečnosti a mé světlo Nesmrtelnosti.

Budeš nucen slyšet

Zůstaň se svou podezřívavou myslí.
Budeš nucen slyšet
buben zkázy.

Zůstaň se svým aspirujícím srdcem.
Budeš nucen slyšet
trumpetu rozkvětu.

Zůstaň se svým odevzdaným životem.
Budeš nucen slyšet
Boží transcendentální Hudbu
v Jeho vlastním Pokoji.

Když hraji

Když hraji oduševnělou hudbu, můj Milovaný Nejvyšší mě objímá a oceňuje mne. Když hraji hudbu nižšího vitálna, zamračený obr a zastrašující smrt oslepuje mé srdce, svazuje mé tělo a vrhá mě do doupěte vyhladovělého tygra.

Otázky a odpovědi

Když zpívám

Když zpívám, jsem běžec, běžím a běžím jako zkušený běžec.

Když skládám hudbu, jsem řidič, řídím a řídím jako zkušený řidič.

Běh je moje příprava na život. Řízení jsou mé životní zkoušky. Moje příprava na život a mé životní zkoušky nakonec uvidí tvář Boha Nejvyššího Hudebníka.

Nabízení písní

Píseň hor
mi dává mír.

Píseň moře
mi dává blaženost.

Píseň mého srdce
mi dává lásku.

Píseň mé duše
mi dává život.

Píseň mé vděčnosti zemi
přináší Boha ke mně.

Píseň Boží Hojnosti nebe
mě nese k Bohu.

Mé písně

Mé písně země
mě oddaně nachází.

Mé písně nebe
mě oduševněle osvěcují.

Mé Boží písně
mě vítězoslavně zvěčňují.

Jaký je vztah mezi hudbou a tichem?

Sri Chinmoy: Ticho je hnízdo a hudba je pták. Pták opouští hnízdo brzy ráno a večer se do něj vrací. Podobně v duchovním světě pochází božská hudba z nejhlubší duše Ticha. Je to Ticho, které ztělesňuje opravdovou hudbu, božskou hudbu.

Běžná hudba pochází z vitálna, z hrubého fyzického vědomí nebo z něčeho jemného v naší existenci. Tato jemná skutečnost nemusí být příliš vysoká nebo velmi hluboká. Může být jen o kousek hlouběji než naše hrubé fyzické.

Ale když srovnáváme božskou hudbu a Ticho, musíme říci, že Ticho je vše obklopující hnízdo. Veškerý mír, veškerá radost a veškerá důvěra jsou uvnitř tohoto hnízda a odtud pták hudby vylétá a odlétá do celého světa. Během létání po obloze nabízí blaženost milovníkům hudby a stejně tak i univerzálnímu Vědomí. Univerzální Vědomí je neustále živeno nesmrtelnou, božskou a nejvyšší hudbou Absolutního.

Proč máme rádi hudbu?

Sri Chinmoy: Máme rádi hudbu, protože nás učí, jak milovat, koho milovat a proč milovat. Jak milujeme? Milujeme sebedáváním. Koho milujeme? Milujeme Boha. Proč milujeme? Milujeme, protože Božský milovník v nás nemá svou vlastní existenci, pokud necítí svou skutečnost jednoty se svým Milovaným Nejvyšším.

Nepokoušejme se rozumět hudbě svou myslí. Nesnažme se ji dokonce ani cítit svým srdcem. Jednoduše a spontánně nechme ptáčka hudby, ať se vznáší na obloze našeho srdce. Zatímco se bude vznášet, bezvýhradně nám odhalí, co má a čím je. Co má, je poselství Nesmrtelnosti. Čím je, je cestou Věčnosti.

Jaký dojem v nás vytváří hudba?

Sri Chinmoy: Existují dva druhy hudby: pozemská hudba a nebeská hudba. Existuje také třetí typ, který je Hudbou Nejvyššího. Pozemská hudba v nás stimuluje vitálno. Nebeská hudba nás osvěcuje a šíří božskost v nás. Hudba Nejvyššího naplňuje Skutečnost uvnitř nás.

Jak zní Boží hudba?

Sri Chinmoy: Boží hudbu slyší každý člověk podle vlastní vnímavosti. Bůh hraje stejnou hudbu, ale jednomu člověku to zní jedním způsobem a druhému naprosto odlišně. Když přednáší profesor, bude mít ve stejné třídě mnoho studentů. Každý z nich pochopí profesorovu přednášku jinak. Podle své vnitřní schopnosti pochopí nejlepší student ve třídě mnohem víc než ten nejhorší student. Boží Hudba je slyšena, oceňována, chápána a cítěna specifickým způsobem podle vlastní schopnosti posluchače.

Slyšel jsem, že každé Nebe má určitý tón nebo notu. Mohl byste to vysvětlit?

Sri Chinmoy: Nebe v tomto případě znamená vyšší světy. Existuje sedm vyšších světů a sedm nižších světů. Každý svět má svou vlastní hudbu a svou vlastní notu. Vyšší světy mají hudbu, která nás probouzí, inspiruje, osvěcuje, zdokonaluje a naplňuje. Hudba vyšších světů k nám neustále přichází jako předzvěst nejvyšší Výšky, zatímco hudba nižších světů k nám přirozeně přichází jako posel destrukce.

Nejsou to jen vyšší a nižší světy, které mají vlastní hudbu; každý jednotlivec má vlastní hudbu, každý pohyb má svou vlastní hudbu, každá akce má svou vlastní hudbu. Pokaždé, když se nadechujeme a vydechujeme, je přítomna hudba. Když nevěnujeme pozornost vnitřní hloubce jednání, tuto hudbu neslyšíme. Pokud věnujeme přiměřenou pozornost každému jednání, pak v jeho hloubce uslyšíme hudbu. Dokud neslyšíme hudbu uvnitř každého jednání, je toto jednání bez života.

Jakým způsobem ovlivňuje hudba naše vědomí?

Sri Chinmoy: Naše vědomí je jako kniha. Když hrajeme božskou hudbu, dokážeme do knihy napsat něco důležitého. Pokud se jedná o hudbu nebožskou, pak si zapisujeme něco nebožského. V tu chvíli kvalita knihy trpí. Jestliže ale zapisujeme božské věci, vidíme a cítíme, že kvalita knihy se výrazně zlepšila.

Když posloucháme špatnou hudbu, je to stejné, jako kdybychom na čistý kus papíru vylili inkoust a tím ho zcela zničili. Pokud ale slyšíme dobrou hudbu, okamžitě pocítíme, že jsme na papír napsali něco božského a nesmrtelného.

Voda symbolizuje vědomí. Vědomí je stejně jako voda neutrální. To, co dáváme do vody, je nesmírně důležité. Je-li to něco neškodného, sladkého a božského, pak budeme cítit radost. Pokud však dáme do vody něco nebožského, jedovatého a destruktivního, pak po jejím vypití přirozeně zemřeme. To, s čím jsme smíchali vodu před tím, než jsme ji vypili, závisí zcela na nás.

Můžeme hudbu používat k tomu, aby nám pomáhala v našem duchovním životě?

Sri Chinmoy: Hudbu můžeme zcela určitě používat k tomu, aby nám pomáhala v našem duchovním životě. Za předpokladu, že hudba a duchovní život jsou jako dvojčata, nelze je oddělit. Jak můžeme oddělit dva prsty, dvě oči? Existují společně. Nefunguje-li jedno oko dobře, cítíme, že naše vidění není dokonalé. Podobně musíme vědět, že hudba a duchovní život musí jít společně; jedno doplňuje druhé. Hudba pomáhá duchovnímu hledajícímu jít hluboko dovnitř, aby získal nejvyšší uspokojení ze života, z pravdy, ze skutečnosti. Duchovní život zase pomáhá hudbě, aby celému světu nabízela své schopnosti a svou sílu, která je světlem duše.

Můžete definovat oduševnělou hudbu?

Sri Chinmoy: Oduševnělá hudba je hudba, která chce nakonec přeměnit naše vědomí. Nese nás do Univerzálního Vědomí a dává nám pocítit, že jsme sladěni s nejvyšším, nejhlubším a nejvzdálenějším.

Díky ní také cítíme, že Bůh Sám je Nejvyšší Hudebník. Když hrajeme oduševnělou hudbu, uvědomujeme si, že nejsme hudebníkem, jsme jen nástrojem. Jsme jako klavír, housle či kytara a je to Bůh, kdo na nás neustále hraje. Budeme-li hrát skutečně oduševnělou hudbu, pak ucítíme, že jsme pouhým nástrojem a že někdo jiný zpívá a hraje v nás a naším prostřednictvím. Ten někdo je náš Vnitřní kormidelník, Nejvyšší.

Jak se můžeme nejlépe sjednotit s oduševnělou hudbou?

Sri Chinmoy: Nejlepší způsob, jak se sjednotit s oduševnělou hudbou, je být při poslechu pevně vnitřně přesvědčeni, že když se nadechujete, dech vchází přímo do vaší duše. Musíte také cítit, že s dechem vchází také Univerzální Vědomí, božská Skutečnost, božská Pravda. Při výdechu se pak snažte cítit, že vydechujete nevědomost, která zahaluje vaši duši. Ciťte, že závoje nevědomosti jsou zvednuty a odloženy. Pokud si to dokážete vědomě představit a procítit, bude to nejlepší způsob, jak se stát jedním s oduševnělou hudbou.

Co myslíme oduševnělou hudbou? Řeknete-li, že je to hudba, která ztělesňuje duši, tak bych chtěl říct, že se mýlíte. Musíte cítit, že oduševnělá hudba je světlo, které se chce vyjádřit božským způsobem. Tak jako chce temnota projevit na zemi svou autoritu, také světlo chce projevit svou skutečnost a božskost zvláštním způsobem. Světlo je duší všeho. Světlo je duší hudby, duší lásky a duší veškerého umění. Když se světlo božsky projevuje v podobě hudby, je to hudba duše.

Může hrát během meditace duchovní hudba?

Sri Chinmoy: Jistě, i když záleží na tom, kdo medituje. Na zemi je mnoho hledajících, kteří meditují nesmírně dobře, ale nerozvinuli svůj hudební smysl. Jejich uši nebyly vycvičeny, takže nemůžeme očekávat, že přes noc změní svou povahu. Buď postrádají schopnost hudbu ocenit, nebo z ní mají nějaký strohý pocit. Existuje mnoho hledajících, kteří mají hloupou představu, že veškerá hudba pochází z nižšího vitálna. Nechtějí, aby se jejich děti učili hudbu, protože mají pocit, že duchovně upadnou, jakmile vstoupí do hudebního světa. Je v tom určitá pravda, protože všichni víme, že po celém světě se nejvíce cení vitální hudba. Psychická hudba není příliš přijímána a velmi málo lidí oceňuje hudbu duše. Vnímají ji jako cizince, který vstupuje do jejich vědomí. Ale ve skutečnosti je to jejich věčný nájemník, duše, která hluboko v nich čeká, aby vyšla do popředí.

Nebožská hudba přirozeněě okamžitě snižuje vědomí. Ale pokud hraje božská hudba během hluboké meditace, pak ji zlepší. Oduševnělá hudba rychle pomáhá zvýšit vědomí. To je důvod, proč si občas pouštíme v našem Centru hudbu. Neděláme to vždy, protože je mnoho lidí, kteří hudbu neoceňují ani ji neobdivují. Nechceme jim vytvářet problémy, protože je to skupinová meditace. Takže pokud máte rádi hudbu, pouštějte si prosím oduševnělé písně nebo mantry během svých domácích meditací. Jemná, oduševnělá hudba vám určitě pomůže.

Může nás nějaký druh hudby zneklidnit a změnit náš duchovní stav?

Sri Chinmoy: Ano. Určitá hudba je pro naši vnitřní bytost skutečně ničivá. Tato hudba přichází z hrubé fyzické anebo nižší vitální úrovně. Nebožská hudba se pokouší probudit naše nižší vitální vědomí a vhodit nás do světa vzrušení. Duchovní člověk bude takovouto hudbou okamžitě ovlivněn. Ale oduševnělá, duchovní hudba nám skutečně pomáhá; sytí náš vnitřní život. Hudba má ohromnou sílu. Ohněm se můžeme popálit, anebo na něm můžeme uvařit a udělat pomocí něho mnoho dalších dobrých věcí. Stejně tak je tomu i s hudbou. Božská hudba rychle pozvedá naše vědomí, zatímco nebožská hudba naše vědomí okamžitě snižuje a snaží se zničit náš upřímný pláč po lepším, duchovním životě.

Můžete nám prosím něco říci o duchovním významu vašeho zpěvu?

Sri Chinmoy: Zpíval jsem několik sanskrtských veršů, ke kterým jsem složil melodii. Tyto verše složili védští a upanišádští zřeci. Védští zřeci měli otevřené své třetí oko, které vidí Skutečnost. Pomocí našich pozemských fyzických očí opravdovou Skutečnost nevidíme. Ta může být spatřena jen třetím okem, okem vize.

Pokud člověk vědomě přijal duchovní život, vnitřní život, pak přirozeně bude aspirovat a meditovat; vždy se bude snažit pozvednout něčí vědomí co nejvýše. Když zpíváme, sytíme tím svou psychickou bytost, která je představitelem duše. Vždy, když je dítě hladové, matka ho nakrmí. Podobně musíme sytit svou duši, božské dítě uvnitř nás, zpíváním nebo meditací. Když je duše neustále krmena, vychází do popředí a ptáček duše má příležitost létat na nebi Nekonečnosti a Věčnosti.

Když před námi zpíváš, čeho dosahuješ?

Sri Chinmoy: Když zpívám, dělám dvě věci. Nejprve se snažím snést univerzální harmonii a blaženost do aspirujících, zejména do žáků, kteří jsou sladěni s kosmickou Radostí. Dále se snažím pozvednout omezené vědomí každého žáka do neomezeného Vědomí.

Duchovní písně, které zpívám, jsou modlitby k Nejvyššímu, aby nás přenesly přes oceán temnoty a nevědomosti do oceánu Blaženosti a Nesmrtelnosti. Nejvyšší je Převozník a my se k Němu modlíme, aby nás převezl ke Zlatému Břehu. Zpěv nás okamžitě inspiruje a probouzí v nás spící duši. Když zpíváme božskou píseň, oduševnělou píseň, okamžitě přináší do našeho systému čistotu. Zpěv očišťuje naše omezené vědomí a přináší nám univerzální Harmonii. V našem každodenním životě neustále univerzální Harmonii ničíme, ale když zpíváme, stavíme a vytváříme tuto univerzální Harmonii v nás a kolem nás.

Pokud zpíváme, můžeme mít ve své přirozenosti to nejčistší vědomí a dokonalou harmonii. Naše duše nezískává z ničeho větší blaženost než z oduševnělého zpěvu. Zpívejte prosím doma; doma můžete zpívat nahlas. Zpívejte i na ulici nebo kdekoliv jinde. Samozřejmě na ulici budete zpívat vnitřně; jinak se vám lidé budou smát.

Nejvyšší žehná těm, kteří vnitřně i navenek zpívají oduševnělé písně. Někteří lidé nemají vůbec krásný hlas, ale přesto je hluboce oceňován Nejvyšším, protože zpívají oduševněle. Nejvyšší se nestará o někoho, kdo je skvělý zpěvák, ale zpívá bez jakékoliv aspirace nebo oddanosti. Zajímá se jen o ty, kteří zpívají oduševněle.

Přál bych si, aby všichni, kteří se vědomě stali mými oddanými žáky, zpívali Invocation jedenkrát kdykoliv ráno nebo během dne. Trvá to jen tři minuty a tato chvíle uplyne stejně rychle jako mrknutí oka. Ale vašemu vnitřnímu životu to významně pomůže.

Každá oduševnělá píseň nás vede k Nejvyššímu, protože je to nejčistší květina, kterou můžeme nabídnout k Božím Nohám. Když zpíváme, celá naše existence se vlastně stává girlandou květin připravených odevzdat se k Nohám Nejvyššího. Proto zpívám.

Je možné být hudebníkem i jogínem?

Sri Chinmoy: Jistě, je možné být hudebníkem i jogínem. V Matce Indii bylo mnoho svatých, zřeců a duchovních Mistrů, kteří byli požehnáni božskou hudbou. Jejich hudební talent neměl vliv na jejich realizaci Boha, a dokonce i po tomto dosažení je hudební nadání neopustilo. Vlastnosti jogína a hudební kvality mohou jít souběžně za předpokladu, že jogín má přirozené schopnosti a talent pro hudbu. Dokonce i když jogín tráví velmi krátkou dobu v hudebním světě, může být velmi dobrým hudebníkem, ale hudebníkovi bude trvat nekonečně více času, než se stane jogínem.

Jóga znamená spojení, neoddělitelnou jednotu s Bohem. Jogín je ten, kdo si vytvořil vědomé spojení s Bohem. Může se snadno stát hudebníkem, protože ve své neoddělitelné jednotě s Bohem může dělat cokoliv, co chce. Ale jogín musí čekat na Boží Vůli. Je-li to Boží Vůle, stane se hudebníkem; nebo pokud je to Boží Vůle, stane se někým jiným. Jinak zůstane se svou vlastní vysokou realizací a jednotou; odhalí a projeví nejvyšší Mír, Světlo a Pravdu tak, jak to po něm chce Nejvyšší.

Hudebník se nakonec musí stát jogínem, protože žádný hudebník, bez ohledu na to, co právě teď hraje, nezůstane nerealizován. Bůh nedovolí, aby žádná osoba na zemi zůstala navždy nerealizována. Není-li hudebník hledajícím, musí se jím stát. Potom se v průběhu času přirozeně stane jogínem.

Zpívá naše duše, když my zpíváme velmi oduševněle?

Sri Chinmoy: Ano, buď takto zpívá vlastní duše nebo její část, když zpíváme velmi oduševněle. Někdo si může myslet, že je to hlas duše, ale není. Hudba duše se liší od hlasu duše, jazyka duše. Duše může přijmout jakýkoli hlas, který chce. Hlasem duše, jazykem duše je světlo — ne elektrické světlo, ale světlo, které neustále osvěcuje naši vnitřní a vnější bytost. Zpěv, který přichází přímo z duše nebo z části duše, můžeme slyšet, i když není použit žádný hlas. Duše může zpívat přímo bez jakéhokoli hlasu.

Velmi často, když zpíváme co nejoduševněleji, uslyšíme v sobě hlas i po skončení písně, jako kdyby ji zpíval ještě někdo jiný. Možná si povídáme se svými přáteli nebo se rozhlížíme kolem, ale uvědomujeme si, že někdo zpívá, a to je právě naše duše. Jak můžeme vědět, že píseň přichází přímo z duše? Jestli pochází z duše můžeme poznat prostě tak, že pozorujeme své vlastní vědomí. Někdy můžeme být zaujati úchvatnou melodií, velmi delikátní, jemnou melodií, ale bezprostředně po tom následují pozemské, nebožské myšlenky, jako by je pronásledoval pes. Pokud ihned vstoupí nebožské myšlenky, nižší vitální myšlenky, pak píseň nepochází přímo z duše. Pokud přichází přímo z duše, pak během celé písně nemůže vstoupit žádná z nebožských myšlenek. Od začátku až do konce písně budeme mít své nejvyšší a nejhlubší vědomí.

Jak je možné vytvořit hudbu oduševnělého nabízení Nejvyššímu?

Sri Chinmoy: Především musí být sama hudba oduševnělá. Jen tak ji můžeme nabídnout. Když slyšíme božskou a oduševnělou hudbu, okamžitě cítíme, že je to krásná, čerstvá květina z naší zahrady srdce, která je připravená nabídnout se k Božím Nohám. Pokud máme pocit, že hudební skladba je skutečná květina, čerstvá květina, voňavá květina, můžeme ji okamžitě nabídnout k Nohám Nejvyššího.

Je v našem duchovním životě důležité učit se hrát na hudební nástroj?

Sri Chinmoy: Učit se hrát na hudební nástroj je důležité pro ty, kteří mají hudební talent, avšak nikoliv pro ostatní. Pokud máte hudební talent, pomůže vám to. Ale pokud nemáte hudební sluch, pak je nástroj absolutně zbytečný. Nemáte-li kapacitu, ale chcete hudbu studovat, protože tak činí vaši přátelé, pak je to zbytečné.

Existuje pouze jedna nutnost, a tou je vaše každodenní oduševnělá meditace. Jestliže opravdu meditujete každý den, pak budete schopni realizovat Boha. Můžete trávit svůj čas v hudbě po celá léta, ale bez meditace nebudete moci realizovat Boha. Pokud máte talent, je dobré ho použít. Ale jestliže talent nemáte, neztrácejte svůj drahocenný čas, jenž můžete použít pro vyšší, božský účel. Měli byste pokračovat ve své meditaci, která je vaší vnitřní hudbou.

Jak může někdo projevit nejvyšší, nejradostnější hudbu ve své duši, když hraje na hudební nástroj?

Sri Chinmoy: Během hraní na hudební nástroj musíte cítit, že hudba sama je klíčem, který odemyká Dveře Srdce Nejvyššího a má do nich také volný přístup. Můžete-li toto cítit, hudebník ve vás bude schopen projevit to nejvyšší.

Co je duchovní podstatou projevení hudební tvorby Beethovena?

Sri Chinmoy: Duchovní podstatou projevení Beethovenovy hudební tvorby je to, že vnější život může být sladěn, osvobozen a naplněn vědomým vedením duše fyzického v nás. Dokonce i když začne vnější život v nejtemnější nevědomosti, má naději. Svou cestu začíná s nadějí; nakonec se ale jeho úplná transformace, osvícení a dokonalost stanou jistými.

Když začne znít Beethovenova hudba, dává pocit šíleného slona; nejprve narazí na tuto stranu, pak na tu stranu. Můžeme si představit, že naráží do jedné zdi, pak se přesune na druhou stranu a narazí do jiné zdi; ale je v pohybu, neustálém pohybu. Pak po několika úderech, až si rozbije tu a tam hlavu, začne se pohybovat směrem k cíli. Ať už tomu říkáme oduševnělý pohyb, vitální pohyb nebo nějak jinak, nakonec dosáhne cíle.

Jak mohu do své hudby přinést duchovnost?

Sri Chinmoy: Jako upřímný hledající určitě víte, že vaše hudba musí potěšit Nejvyššího, který je náš věčný Guru. Jste docela mladý. Musíte hrát písně, které přináší inspiraci pro srdce, a ne vzrušení pro vitálno. Nesmíte hrát hudbu, která jen vytváří vzrušení ve vitálnu. Jestliže hrajete nějaký konkrétní part, musíte cítit, zda je to správná hudba pro váš vlastní duchovní pokrok a vnitřní růst. Hrajte pouze hudbu, která vás inspiruje, pochází z hloubky vašeho srdce a zároveň vaše vědomí osvěcuje.

Musíte vědět, že každý hledající-hudebník má skrze svou hudbu zlatou příležitost potěšit Nejvyššího. Kdykoliv tedy budete hrát , musíte vědět, zda to Nejvyššího potěší. Pokud se vám to líbí a máte pocit, že Ho to potěší, pak ji hrajte. Pokud ale cítíte, že Ho to nepotěší, pak ji nikdy nehrajte. Hraní nižší vitální hudby kvůli ocenění od veřejnosti nemůže nikdy potěšit Nejvyššího. Pokud obyčejný člověk, který nekráčí po duchovní cestě, hraje tento druh hudby, dělá správnou věc podle svého standardu. Ale pokud hraje tento druh hudby hledající, nemůže učinit žádný pokrok.

Upřímný hledající, který již přijal svou vlastní cestu, by měl hrát pouze duchovní hudbu, psychickou hudbu, hudbu, která povznáší jeho vědomí a vědomí druhých. Když hrajete tento druh hudby, uvidíte, že v každé notě rozkvétá samotný Bůh jako lotos, jeden okvětní lístek po druhém. Když hrajete božskou hudbu, ciťte prosím, že Bůh odhaluje svou vnitřní Hudbu a prostřednictvím vás naplňuje sám Sebe.

Měli bychom jako žáci hrát na nástroje jen oduševnělé písně?

Sri Chinmoy: Závisí to na každém žákovi. Jestliže je někdo prvotřídním žákem a chce hrát na nějaký nástroj nebo zpívat, přirozeně bude hrát pouze oduševnělou hudbu, protože pokud hraje nižší vitální hudbu, spadne z vrcholu mangovníku. S největšími obtížemi vyšplhal nahoru a teď je tak šťastný, že sedí na nejvyšší větvi. Pokud však přijde pokušení a spadne dolů a zlomí si nohu, bude trvat několik let, než tam zase vyšplhá. Protože byl prvotřídním žákem, dokázal vyšplhat až na vrchol; ale když přišlo pokušení, spadl a stal se žákem sedmé třídy. Pro žáka sedmé třídy je téměř nemožné znovu vyšplhat na strom.

Jestliže vypijete desetkrát nektar a poté jen jednou jed, zemřete. Můžete pít nektar , kolikrát budete chtít, ale pokud vypijete jed jen jedenkrát, nebudete moci zrušit jeho účinek. Musíte to cítit takto: sedmkrát si můžete vzít cukr, ale pokud poté ochutnáte jen jedenkrát sůl, chuť cukru bude ihned zničena. Okamžitě budete cítit účinek soli.

Vždy je vhodné hrát pouze oduševnělou hudbu. Existují však různé úrovně a stupně oduševnělosti. Měli byste se pokusit hrát tu nejoduševnělejší hudbu, ale pokud nemůžete, snažte se o co nejvyšší úroveň oduševnělé hudby.

Musíte vědět, že pokud hrajete hudbu z vitální úrovně, jen podvádíte sami sebe. Hudba, která je inspirována z oblasti kolem pupku nebo pod ním, je vitální hudba. Ze srdce pochází psychická hudba, a z nejvnitřnějších zákoutí srdce, z velmi hlubokého nitra, pochází hudba duše. Pokud můžeme cítit, že to, co samo sebe vyjadřuje, není ani náš hlas, ani naše prsty, ale nějaká skutečnost hluboko uvnitř našeho srdce, pak budeme vědět, že to je hudba duše.

Čím je zvuk pro hudebníka?

Sri Chinmoy: Zvuk je pro hudebníka jeho vlastním dítětem. Je to jako květina v zahradě; zahrada bez květin je zbytečná. Podobně i hudebník se stává zbytečným bez svého krásného vnitřního dítěte. Hudebník a zvuk jsou jako Stvořitel a stvoření , neoddělitelní a nepostradatelní.

Je tanec na oduševnělou hudbu formou meditace?

Sri Chinmoy: Pokud je hudba oduševnělá a je oduševnělý i tanec , pak to může být forma meditace. Cokoliv, co je oduševnělé, je formou meditace, ale musíme zároveň vědět, že existují různé stupně oduševnělosti. Mluvit k někomu oduševněle je formou meditace. Oduševnělý tanec na oduševnělou hudbu je formou meditace. Oduševnělá četba duchovních knih je formou meditace. Sedět sám ve svém pokoji a koncentrovat se a zvyšovat své vědomí na velmi vysokou, hlubokou a vznešenou úroveň je také formou meditace.

Musíme znát rozdíl mezi nejvyšší meditací a obyčejnou meditací. Samozřejmě, že velmi oduševnělá meditace před oltářem má nekonečně větší důležitost než oduševnělý tanec na oduševnělou hudbu. Při tanci dochází velmi často k problémům. Tanec může být oduševnělý, ale diváci mohou být naprosto nebožští, nečistí a vulgární. Nezáleží na tom, jak je tanečník čistý; nebožské vědomí diváků sníží jeho vědomí. V Indii je mnoho tanečníků, kteří pocházejí z velmi zbožných, vážených rodin, a když začali tančit, byli čistí a duchovní. Ale oči lidí v publiku nebyly čisté. Vědomí diváků přirozeně napadlo mladé tanečníky, a oni ztratili své duchovní vědomí.

V duchovní komunitě mohou tanečníci bezpečně provádět oduševnělé tance, protože se tam všichni modlí a meditují, a není to přístupné veřejnosti. Komunita je určena pouze pro hledající, kteří jsou pod duchovním vedením a očekává se od nich, že povedou vyšší život. Pokud se tanečníci také modlí a meditují, jsou jako členové stejné duchovní rodiny. Protože publikum a tanečníci mají stejné božské vědomí, pak tam nemůže být žádný problém.

Rozdíl mezi písní a hudebním dílem je tento: píseň je růže, hudba je zahrada. Píseň je zpravidla ze srdce a pro srdce. Hudba je z celé bytosti a pro celou bytost.

Velcí zpěváci

Labutě zpívají
    předtím, než opustí svět.

Člověk zpívá
    potom, co opustil
    moře nevědomosti.

Lidská pochybnost zpívá
    předtím, než zasvitne víra.
   
Lidské zoufalství zpívá
    potom, co přijalo
    život Světla.

Mé písně

Má píseň touhy začala.
Ale já nevím,
kdy jsem ji zastavil.

Má píseň aspirace začala.
Ale já nevím,
jak začala
ani jak v ní pokračuji.

Má píseň realizace začala.
Kdo ji začal?
Bůh.
Kdo v ní pokračuje?
Bůh.
Kdo ji poslouchá?
Bůh.
Kdo je do ní zamilovaný?
Bůh.

Text z rozšířeného vydání z roku 1976

Zpívá Nejvyšší jen jednu věčnou píseň?

Sri Chinmoy: Nejvyšší zpíval jen jednu píseň a tou je píseň Dokonalosti. Jen tato píseň Mu dává uspokojení a tuto píseň Dokonalosti zpívá věčně. Musíme ale vědět, že uvnitř této jediné písně se zpívá nesčetně písní. Začalo to s jednou písní, ale pak se z toho stalo nesčetné množství písní. Strom je jeden. Ale když se podíváme na stovky listů, květů a ovoce, uvidíme mnohost. Uvnitř jediného vidíme mnohost. Podobně existuje jen jedna píseň, kterou Nejvyšší zpívá, a tou je píseň Dokonalosti. Ale uvnitř této písně je spousta písní, bezpočet písní.

Když Nejvyšší zpívá, nepoužívá svou Mysl, nepoužívá své Srdce. Používá svou Vizi. Podle naší vize, když se dva a dva stanou čtyřmi, nazveme to dokonalostí. Ale v Boží Vizi se dva a dva mohou stát sedmi, nebo čímkoliv jiným. Boží vize není vázána myslí. Mysl říká: „Je to tak; musí to být tak. Není to tak.“ Ale Nejvyšší nechce být spoután.

Svrchovaná Svoboda není jako šílený slon. Nejvyšší svou svobodu nepoužívá, aby ovládl celý svět, tak jako my. Jeho Svoboda je spontánním pohybem, ze kterého vystupuje, aby získal nejvyšší Blaženost. Z každého pohybu chce mít co největší Blaženost, kterou kdysi dávno získával při vytváření svého stvoření. Chce těšit sebe Samého jako nejvyšší Blaženost. Nechce si sám užívat jako vlastník oceánu, ale jako samotný oceán. Také si chce ale užívat jako ta nejmenší kapka oceánu. Může mít formu té nejmenší kapky, nebo nekonečného oceánu. Zde je oceán ten, který ztělesňuje mnohost. Pokud se podíváme na oceán, můžeme ho nazvat jedním. Pokud ale počítáme jednotlivé kapky, vidíme je jako mnohost. Víme však, že kapky mají Zdroj a Vize nám řekne, že Zdroj je jeden.

Když hraji hudbu, cítím chvění kolem svého třetího oka.

Sri Chinmoy: To naznačuje probouzení. Ale to neznamená, že se vaše třetí oko chystá otevřít. Ne. Když hrajete co nejoduševněleji, vystupuje do popředí vnitřní světlo Vize. Vize je ve vás, avšak zatím je neprobuzená. Ale nyní chce pracovat řádně; už dál nechce spát, takže vnitřní Vize začíná fungovat. Vize třetího oka se snaží vyjít do popředí, a proto získáváte tento pocit. Takže je to velmi dobrá zkušenost.

Když zpíváte, můžete cítit probouzení v hrdelním centru. Ti, kteří mají dobrý hlas, si do jisté míry otevřeli hrdelní centrum. To je také velmi dobrá zkušenost.

Co znamená „oduševnělý“ ve vztahu k hudbě?

Sri Chinmoy: Když posloucháme oduševnělou hudbu nebo my sami hrajeme oduševněle, naše vnitřní bytost okamžitě šplhá vysoko, výše, nejvýše. Stoupá vzhůru a vstupuje do něčeho přesahujícího. Tento svět Za, který se nám neustále snaží pomáhat, vést a utvářet nás do naší pravé transcendentální podoby, naší pravé božskosti. Když slyšíme oduševnělou hudbu nebo hrajeme oduševnělou skladbu, od hlavy až k patě cítíme v celém svém bytí jakési vnitřní chvění. Uvnitř nás proudí řeka, řeka vědomí, a toto vědomí je po celou dobu osvícené.

V našem duchovním životě je hudba nejdůležitější, a to hned po hluboké modlitbě či meditaci. Meditace je jako přímá cesta, zkratka k cíli. Hudba je cesta, která je naprosto čistá. Může být trochu delší, ale je zcela bez překážek. Pokud někdo dokáže hrát oduševněle či poslouchat oduševnělou hudbu, síla jeho vlastní meditace se zvětší. Hudba, oduševnělá hudba, zvětšuje naší aspiraci. Podobně, když se duchovní hledající bude chtít stát hudebníkem, bude moci být dobrým hudebníkem, dokonce i když nemá hudební nadání, protože modlitba a meditace v sobě obsahují všechny schopnosti. Možná jste nikdy hudbu nestudovali, ale pokud se oduševněle modlíte a meditujete, uvnitř vaší modlitby, uvnitř vaší meditace se Milostí Nejvyššího rozvine síla hudby. Tuto sílu potom můžete použít svým vlastním způsobem.

Oduševnělá hudba okamžitě pozvedá naše vědomí do největší výšky Absolutna. Avšak obyčejná, vitální hudba, naše vědomí snižuje. Po dobu několika vteřin či hodin získáváme určité potěšení; ale potom nás toto potěšení zavede do nižšího vitálního vědomí, kde jsme pokoušeni. Ze světa pokušení vstupujeme do světa zklamání a ze světa zklamání vstupujeme do světa zničení. Oduševnělá hudba nás ale přivádí do světa aspirace. Odtud poté vcházíme do světa realizace, kde je naše vnitřní bytí zaplaveno Světlem a Blažeností.

Oduševnělá hudba je hudba, která chce nakonec přeměnit naše vědomí. Nese nás do Univerzálního Vědomí a dává nám pocítit, že jsme sladěni s nejvyšším, nejhlubším a nejvzdálenějším.

Díky ní také cítíme, že Bůh Sám je Nejvyšší Hudebník. Když hrajeme oduševnělou hudbu, uvědomujeme si, že nejsme hudebníkem, jsme jen nástrojem. Jsme jako klavír, housle či kytara a je to Bůh, kdo na nás neustále hraje. Budeme-li hrát skutečně oduševnělou hudbu, pak ucítíme, že jsme pouhým nástrojem a že někdo jiný zpívá a hraje v nás a naším prostřednictvím. Ten někdo je náš Vnitřní kormidelník, Nejvyšší.

Jak poznáme, jestli je hudba duchovní a jestli hudebník aspiruje?

Sri Chinmoy: To, zda hudebník aspiruje, není váš problém. Je to záležitost Boha. Když slyšíte hudbu a ona zvedne vaše vědomí, pak budete vědět, že je to duchovní hudba. Na druhou stranu někdo může předstírat, že je duchovní, ale pokud jeho hudba stáhne vaše vědomí dolů, pak nehraje duchovní hudbu. Někdy hudebník aspiruje a také hraje duchovní hudbu; tehdy máte štěstí, protože získáte oboje.

Co můžeme dělat, abychom zpívali co nejoduševněleji?

Sri Chinmoy: Musíte myslet jak na tělo, tak i na duši písně. Tělem písně je každé její slovo. Musíte dobře znát význam písně. Nemusí tomu tak být stejným způsobem, jako ho znám já, ale skutečný , doslovný význam, znáte dobře. Předpokládejme, že zpíváte Ore mor kheya. Naučíte se význam: _Ore je Ó; mor znamená moje; kheya je loď. Takže když zpíváte, okamžitě myslíte na loď před sebou, na malou loďku. Další slovo je neye/ a znamená lodivod. Loď musí mít lodivoda. Nejprve vidíte loď a pak lodivoda; tak si vytvoříte obraz přímo před svou myslí. Toto je aspekt těla písně. Pokud však můžete před zpíváním pět nebo deset minut meditovat, získáte ze své meditace aspekt duše písně. Dokonce i když jste nemeditovali, je někdy možné, že během vašeho představování si každého slova ve vaší mysli také získáte aspekt duše. Ale musíte být skvělým hledajícím. Pokud při zpívání písně vyjde do popředí její aspekt duše a také symbolicky její aspekt těla , píseň se stane opravdu oduševnělou. Tehdy ti, kteří poslouchají, určitě ucítí duši uvnitř hudby. Nemusí dokonce ani slyšet vaše slova, váš jazyk; uvnitř uvidí pouze duši. Ve vaší tváři uvidí božskou skutečnost. Někdy vaše duše pronikne do vaší vnější tváře a vaše tvář září. Tehdy neuvidí nic jiného než duši. Když jsem byl jednou v Indii, přišlo čtyři nebo pět starších mužů a žen, aby poslouchali mé písně. Všichni byli blízcí mé rodině. Zpíval jsem _Ore mor kheya a muž okamžitě usnul. Dvě ženám začaly téct skutečné slzy. Další dvě ženy vůbec nic neslyšely; neslyšely žádná slova. Jen se dívaly na mou tvář a oceňovaly mé projevení. Do mé tváře se tehdy vtiskl obraz mé duše. Dokonce ani nevěděly, co jsem zpíval; jen se sjednotily s duší, která zářila v mé tváři. První dvě znaly význam Ore mor kheya a všeho dalšího. Sjednotily se s aspektem těla a získaly význam. Ale ostatní dvě se nesjednotily s tělesným, ale s mým aspiračním aspektem. Proto říkaly, že nic neslyšely. Toto nejsou vymyšlené příběhy; jsou zcela autentické.

Když zpívám, zní to tak strašně, že mi to odebírá inspiraci.

Sri Chinmoy: Říkám vám, že zpěv je forma meditace. Pokud neudržíte melodii, nevadí. Pak nebudete zpívat na veřejnosti. Ale určitě můžete zpívat, když jste sami. Jednou denně byste měli zpívat Invocation. Pokud nezpíváte Invocation jednou denně, snažte se prosím cítit, že ve vašem životě něco chybí. Ten den jste nenasytili Nejvyššího; a pokud nebudete Nejvyššího sytit každý den, je to neodpustitelný zločin. Nejvyšší vás nebude známkovat, pokud nemůžete udržet melodii. Dokud budete zpívat oduševněle, bude Nejvyšší nesmírně potěšen. Tagore jednou v básni napsal: „Dal jsi ptákovi hlas, hudební talent. Mně jsi hlas nedal, ale stále zpívám.“ Když něco nemáte, a přesto to nabízíte Bohu, Bůh je vámi velmi potěšen. Snažte se proto zpívat svým vlastním způsobem. I když zpíváte falešně, jestliže zpíváte oduševněle, je to skutečná forma meditace.

Je poslouchání písně v mysli také formou zpívání?

Sri Chinmoy: Rozhodně. Ale když zpíváte nahlas, přesvědčí to vnější mysl. Pokud zpíváte nahlas, máte pocit, že je u toho svědek. Pokud nedokončíte píseň, budete v rozpacích. Ale pokud zpíváte v tichosti, pak v polovině řádků můžete zastavit a nikdo vás nebude kritizovat. Ale když to uděláte nahlas, tak budete odhaleni. Tehdy máte pocit, že uši jsou svědkem.

Neumím zpívat. Zpívám monotónně a nemohu se naučit hrát na nástroj.

Sri Chinmoy: Slova jako „stvoření“ a „uznání“ jsou komplikované termíny. Stvoření a uznání však může být velmi prosté. Když je stvoření sjednoceno s Boží vůlí, nemusí být na fyzické, vitální nebo mentální úrovni. Může být na Boží vlastní úrovni, prostřednictvím jednoty s Bohem. Předpokládejme, že někdo složil překrásnou hudbu. Pokud se můžeš ztotožnit s vnitřním pláčem této hudby, pak se staneš spoluvlastníkem, spolutvůrcem. Vždycky říkám svým žákům, aby se ztotožnili s mými písněmi, s mou hudbou, s mými básněmi. Pokud to dokážou, mají právo pocítit, že tyto skladby také napsali, že tyto básně také napsali, že tyto obrazy také vytvořili. To je na sto procent pravda. Na fyzické úrovni jsem použil papír a pero, ale toto je nemateriální. Na vnitřní úrovni je skutečným stvořením jednota. Když člověk realizuje Boha, nic nevytváří; pouze se stává jedním s Boží činností. Ve vnitřním světě on a Bůh nejsou jiné bytosti; oni jsou jedním, jako malá kapka a obrovský oceán. Když se malá kapka zcela ztotožnila s oceánem, má plné právo se nazývat oceánem. Stejně tak někdy tvá duše reaguje na mou hudbu. Duši tato hudba rozechvívá; prostě s ní splyne a stane se jedním.

Takže nemusíš správně dodržovat melodii. Pokud se můžeš ztotožnit s hudbou, tehdy se staneš zdrojem, skladatelem. Také když posloucháš duchovní hudbu a ztotožníš se se zpěváky, pokud se hudba zpívá velice oduševněle, chtěl bych říct, že to není nic jiného, než tvá vlastní modlitba a meditace.

Někdy je nedostatek jednoty mezi vlastní myslí a srdcem jednotlivce. Stejně jako lidské bytosti žárlí jeden na druhého, tak i mysl nebo vitálno žárlí na srdce. Nejkrásnější píseň pochází ze srdce, a ne z mysli a vitálna, takže mysl a vitálno srdce sráží. Tito ostatní členové se staví na odpor. Někdy skladatelé vytvářejí něco překrásného; pochází to přímo z aspirujícího srdce. Ale mysl a vitálno se s aspirujícím srdcem neztotožní. Když srdce zpívá, mysl ukazuje jakousi žárlivou tvář, nesnesitelnou tvář. Pak ten, kdo složil tuto píseň, nezískává z vlastní tvorby největší radost.

Tvá duše je jedním s božským Hudebníkem. Tvá duše ví, jak zpívat, ale tvá vnější bytost neumí zpívat. Tvůj hlas není vycvičen. Někdy tvá duše nepláče po hudebních schopnostech, ale tvá mysl, tělo, vitálno a srdce — tvá pozemská existence — je vyžaduje. Tehdy se tvá duše poddá, protože je to neškodná touha. Tvá duše se nechce projevovat prostřednictvím hudby, ale když vidí, že chceš hrát duchovní hudbu, nemá žádné námitky. Pokud chce hledající něco přidat do svého vnitřního života, do svého duchovního života, tehdy nemá duše žádné námitky.

Pokud duchovní Mistři chtějí, pak mají schopnost učinit někoho přes noc zpěvákem nebo hudebníkem. Pokud vidím, že máš obrovský vnitřní pláč, aby ses naučil zpívat písně nebo hrát na kytaru, a má-li o to tvá duše opravdový zájem, pak ti mohu na fyzické úrovni tyto schopnosti dát. Někteří žáci nebyli vůbec básníci, kdepak. Dokonce ani jejich předkové nepsali poezii, ale přesto tito žáci dokázali napsat překrásné básně. Nikdy jim neřeknu, že jsem to byl já, kdo z nich udělal básníky. Kolik duší za mnou přišlo pro pomoc po tom, co se trápily několik hodin, aby napsaly jeden řádek správně! Takže pokud duše chce, schopnost bude určitě udělena.

Ale dokážeš-li se ztotožnit s jinými žáky-hudebníky a považuješ-li jejich hudbu za svou vlastní, není na tom nic špatného. Někdo může namítnout: „Udělal jsem to já, neudělal jsi to ty.“ Ale když je tam vnitřní jednota, máš plné právo na to, abys ji považoval za svou vlastní. Pokud se chceš ztotožnit s tvorbou druhých, což je tvá vlastní rozšířená realita, můžeš to udělat.

Jaký je vztah mezi hudbou a meditací?

Sri Chinmoy: Hudba je vnitřním či univerzálním jazykem Boha. Nemluvím francouzsky, německy ani italsky, ale pokud se hraje hudba, její srdce okamžitě vstoupí do mého srdce anebo mé srdce vstoupí do této hudby. V tu chvíli není zapotřebí žádná vnější komunikace; vnitřní komunikace srdce stačí. Mé srdce rozmlouvá se srdcem hudby a v našem rozmlouvání se stáváme neoddělitelně jedním.

Meditaci a hudbu od sebe nemůžeme oddělit. Když z nejvnitřnějších zákoutí svého srdce pláčeme pro mír, světlo a blaženost, je to ten nejlepší druh meditace. Nemůžeme meditovat dvacet čtyři hodin denně, ale možná tak dvě hodiny denně. Potom můžeme hrát na nějaký hudební nástroj nebo poslouchat hudbu. Hned po meditaci následuje hudba; oduševnělá hudba, hudba, která probouzí a pozvedá naše aspirující vědomí. Když hrajeme či slyšíme oduševnělou hudbu, psychickou hudbu, jsme okamžitě přeneseni do nejvyšší oblasti vědomí. Pokud hrajeme hudbu oduševněle, jdeme vysoko, výše, nejvýše.

Pokaždé, když slyšíme oduševnělou hudbu, získáváme inspiraci a radost. Hudba dokáže okamžitě pozvednout naše vědomí. Pokud se ale také modlíme a meditujeme, jsme nepochybně více osvíceni a naplněni než milovník hudby, který nevede vědomě duchovní život. Každý duchovní hudebník na zemi vědomě šíří Boží Světlo. Bůh je kosmickým Hudebníkem, věčným Hudebníkem, a my jsme Jeho nástroji. Ale s postupem našeho vývoje přijde doba, kdy ucítíme, že jsme se s Ním stali naprosto jedním. V ten okamžik již nebudeme nástroji, sami budeme hudebníky, božskými hudebníky. Je to Nejvyšší, kdo vytváří správný nástroj. Poté je to On, kdo inspiruje hudebníka, aby hrál správně a je to On, kdo hudebníka vytváří.

Guru, jsem hudebník a také se snažím následovat duchovní život. Někdy však považuji za velmi obtížné sladit tyto své dvě části a mám pocit, že bych se na tomto poli neměl zkoušet pohybovat příliš rychle.

Sri Chinmoy: Pokud můžete hrát duchovní hudbu, oduševnělou hudbu, pak nebudete mít žádný problém. Ale pokud hrajete vitální hudbu — jazz, rock and roll a další — pak nebudete uspokojen. Těšíte vnější svět, ale netěšíte svého vnitřního Kormidelníka jeho vlastním způsobem. Pokud nejste aspirující hledající, je to v pořádku. Ale pokud jste upřímný hledající, kterým jste, pak se budete cítit špatně.

Můžete říci, že je nutné postupovat ve vývoji pomalu a měnit svou hudbu přes noc. Pak řeknu: „Dobře, ale také se pokuste vynést do popředí další život.“ Pokaždé, když uděláte úspěšný pokus, ciťte: „Ach, mé dny jsou sečteny. Můj starý život se blíží ke konci.“ Cítíte, že jste dostal dost peněz, slávy a tak dále.

Dokonce i když toho nemáte dost, snažte se přesvědčit svou mysl. Tímto způsobem vaše duše vystoupí do popředí. Pokud cítíte, že celý svět vás oceňuje a obdivuje a že vám dal to, co chcete, ale přesto nejste spokojeni, pak se budete ptát sami sebe, co byste měli ještě ve svém životě udělat. To, co musíte udělat, je potěšit svého vnitřního Pilota jeho vlastním způsobem.

Právě teď si možná myslíte, že svět neocení vaši duchovní hudbu. Může to chvíli trvat, ale dnes nebo zítra vytvoříte další hudební svět. Pokud v tom budete i nadále pokračovat, lidé jednoho dne vaši tvorbu ocení.

Co je lepší, hrát hudbu zpaměti nebo ji číst z not?

Sri Chinmoy: Tady se všichni zajímáte o spontánní fontánu srdce. Hrajete-li hudbu ze srdce, můžete do ní vtisknout skutečný život. Ale když čtete noty, oči vidí papír a mysl funguje velmi hezky. Tehdy vystupuje do popředí mentální vědomí; vědomí papíru vstupuje do mysli a spontánní, oduševnělé vlastnosti mizí. Nechte fontánu proudit pouze ze srdce. Jestliže máte v mysli malou fontánu, pak i když máte další velkou v srdci , tvoříte si problém. Na druhou stranu, pokud znáte všechny noty, ale písně hrajete jen mechanicky, tak to také není dobré. Budete se ji učit srdcem, ale zároveň jí při jejím hraní dáte život. Reprezentujete duchovnost. Čtení hudby z not odvádí duchovní kvality, i když je to obvyklá metoda. Snažím se vynést na povrch duchovní hudbu ze všech svých dětí.

1.

Hudba Boha očišťuje naše tělo.
Hudba Boha posiluje naši duši.
Hudba Boha provází osvobození našeho života,
realizaci Boha a projevení lásky.

Co cítíte, když hrajete hudbu?

Sri Chinmoy: Není to otázka co vidím a cítím. Jen si užívám sebe. Někdy nevidím ani necítím nic, jen se stávám samotnou hudbou. Stávám se Blažeností, Blažeností samotnou.

Jaký bychom měli mít přístup, když zpíváme tvé písně?

Sri Chinmoy: Když zpíváte, snažte se prosím zpívat oduševněle a zároveň mocně, ne pouze mocně. Nevkládejte do písně příliš mnoho síly, aniž byste použili duši. Jinak získáte jen tělo písně, ale ne duši. Když použijete sílu, je to tělo. Když zpíváte oduševněle, zjistíte, že duše projevuje sama sebe prostřednictvím těla. Určité tělo je potřeba, ale ne s vyloučením duše.

Je dobrý nápad poslouchat nahrávky duchovních písní zpívané žáky?

Sri Chinmoy: Pokud budete poslouchat záznamy nebo nahrávky, je vždy lepší, když posloucháte můj hlas než hlasy ostatních. Jinak můžete poslouchat zpěv jiných osob a okamžitě začne vaše žárlivost. Ale pokud posloucháte můj hlas, poskytne vám inspiraci a aspiraci. Nežertuji. Někdo dělá něco velmi dobře, ale jen proto, že to udělal on nebo ona, nemůžete to ocenit. Vzhledem k tomu, že to nemůžete ocenit, vaše aspirace nepůjde vysoko.

Někdy po centrovní meditaci, když nás požádáš, abychom zpívali Invocation, má aspirace zmizí a začnu být unavený.

Sri Chinmoy: Toto je velmi špatné. Obdivuji tvoje přiznání, ale chtěl bych říci, že Invocation je to nejdůležitější. S meditací jsi nedosáhl cíl. Nedotkl ses pásky. Cítíš, že ses dostal velmi blízko k cíli, ale pokud ses nedotknul pásky, nedokončil jsi závod. Pokud se nedotkneš cíle, je to stejné, jako když nezačneš. Opustil jsi startovní blok a dostal ses na 80 nebo 90 metrů, ale pokud nedoběhneš do cíle, je to všechno zbytečné.

Mnohokrát při zpívání Supreme lidé myslí na ty nejabsurdnější věci. Kromě vitálních a emocionálních myšlenek myslí na to, co budou jíst a na další nesmyslné věci. Dělají to všichni. Toto je velmi špatné. Ciťte prosím, že Invocation je něco nejvýznamnějšího a nejdůležitějšího ve vašem duchovním životě a berte to vážně.

Guru, jak mohou tví žáci sloužit tvé hudbě a projevovat ji?

Sri Chinmoy: Moji žáci mohou sloužit mé hudbě a projevovat ji tak, že se vědomě a neúnavně sjednotí s mou hudbou. Tato jednota není nic jiného než zasvěcení a projevení mé hudby.

Když zhudebňuješ báseň, přichází melodie spontánně jako když maluješ?

Sri Chinmoy: Nenazývám je básně; jsou to písně, ale jen jsem k nim zatím nesložil melodii. Pak, když skládám melodii, někdy ke mně přijde ještě před tím, než vlastně položím prsty na harmonium. Je naprosto jasná od začátku až do konce. Někdy melodie přichází spontánně. Tehdy bude moje mysl moci vidět první polovinu, ale nebude vědět, jaký bude konec. Někdy mám po dokončení skladby pocit, že mě jeden klíč zklamal. Zatímco zpívám první řádek, je to velmi oduševnělé. Pak když dokončím skladbu a znovu ji hraji, nemohu uvěřit, že jsem ji složil. Uráží to mé uši. Je mi to líto, a snažím se to opravit. Snažím se a snažím, ale většinou se mi to nepodaří.

Když se procházím po ulici nebo sedím ve svém pokoji, může ke mně přijít krásná melodie, ale když sedím s poznámkovým blokem před svým harmoniem, tehdy nepřijde. Někdy mi to chvíli trvá. Když tam není inspirace, nedostávám správný klíč. Je to skutečný boj. Je to naprosté mučení. Lidská mysl je ve mně trápena lidskou chamtivostí. Musím to dokončit. Kde je aspirace? Je to všechno touha. Ale nestává se to příliš často, jen pouze ve velmi, velmi vzácných případech. Obvykle tam je skutečná inspirace; jinak bych nemohl složit tolik písní. Od té doby, co jsem se vrátil z Austrálie, jsem napsal 372 písní. Teď k nim skládám melodie. Protože už mám letos asi čtyři sta písní [duben 1976], pevně věřím, že v letošním roce budu moci složit tisíc písní.

Získávájí tvoji žáci, kteří jsou hudebníci, zvláštní užitek z tvé vlastní hudby?

Sri Chinmoy: Rozhodně. Z mé hudby dostanou sílu. Ve vnějším hudebním světě jsem nic nedokázal, ale něco z mé hudby přijímají; a to, co přijali, se projevuje v jejich vlastní hudbě. Moje hudba je jen pro několik málo žáků, kteří ocení vše co dělám jen proto, že jsem to já, kdo to udělal. Nezahraji správně ani jednu skladbu; všechny noty jsou špatně. Když skuteční hudebníci oceňují moji hudbu, je to proto, že mě mají opravdu rádi. Neslyší jen mou hudbu; cítí v ní také moji přítomnost.

Poznámka v Carnegie Hall

Sri Chinmoy pronesl tuto poznámku ke svým žákům několik dní před jejich hudebním vystoupením 13. dubna 1976 v Carnegie Hall.

Jestliže si oblečete sárí, okamžitě se vaše božské kvality nesmírně zvyšují. A chlapci musí nosit dhóti. Tento druh oblečení vynáší do popředí skutečnou duchovnost. Opravdu to přispěje vašemu vědomí. Snažíme se ukázat naši rodinu co nejlépe a naším zázemím je duchovnost. Všechny tyto skladby jsou mé indické melodie, mé indické vyzařování. Pokud budete mít na sobě sárí a dhóti, potom to určitě přidá k hudbě. Ale pokud si vezmete při hraní indické hudby kravatu a západní oblečení, bude to vypadat velmi zvláštně. Zatímco se hraje indická hudba zvláštním indickým způsobem, když jste oblečení v západním stylu, opravdu to zhorší oduševnělé vlastnosti. Snažte se prosím mít co nejvíce indický způsob, jak je to možné. Nechci vás v žádném případě konvertovat. Ale pokud ve mně vidíte něco dobrého, jestliže vidíte nějakou dobrou kvalitu v kterémkoli aspektu mého života, není špatné to přijmout.

Dříve ode mě dívky dostávaly za klid, čistotu a vnitřní krásu známky kolem dvaceti nebo třiceti ze sta. Teď, když nosí sárí, tyto dívky dostávají sedmdesát pět nebo osmdesát, některé dokonce devadesát nebo sto. Toto látkové oblečení je sice jen indické sárí, ale je božské. Někdy, když si oblečete určitý kostým nebo šaty, vyjdou do popředí jisté duchovní kvality. Každý oděv má své vlastní vibrace. Každá barva představuje určitou kvalitu vaší duše. Božské kvality musí z nitra vyjít do popředí. Existuje-li ale nějaká další možnost, jak můžeme povzbudit božské vlastnosti pomocí vnějších prostředků, udělejme to. Musíme být velmi chytří. Budeme dělat všechno, co zvětšuje naši aspiraci. Děláme to jen proto, že to pomáhá naší duchovnosti, naší skutečnosti, a ne proto, že je to indický nebo africký zvyk. Já vím, že nošení sárí dodává dívkám duchovní důstojnost, duchovní výšku, klid a čistotu.

Sri Chinmoy požádal všechny své žáky-hudebníky, aby na závěr jeho koncertu v Carnegie Hall zahráli současně své rozdílné vlastní kompozice. Tyto skladby byly všechny pomalé a všechny byly složeny ve stejném notovém klíči. Sri Chinmoy stručně diskutuje o těchto improvizacích asi týden před koncertem.

Zde vidíme božské vojáky s dynamickým duchem. Užíváte si plné svobody, ale stále je zde soulad a jednota. Nikdo tuto svobodu nezneužívá. Uvnitř svobody existuje jednota. Svoboda je naprostá, ale vy udržujete určitý soulad a jednotu společně se svobodou.

To, co slyšíme, není ve skutečnosti harmonie; to je indická jemnost. Každý nástroj, každá nota, mají jemný, sladký, křehký dotek. Všechny pomalé rytmy různých skupin se spojují a vytvářejí jeden pomalý, vtahující rytmus. Jestliže následuje rychlý rytmus, i když je to moje hudba, neocením to; zničí to kvalitu.

V některých případech se mi západní harmonie nelíbí. Nebudu tvrdit, že je tomu tak pokaždé, kdepak. Ale v určitých případech vidím a cítím, že opravdu ničí hudbu. Někdo chce jít směrem k cíli opravdu oduševněle a někdo jiný začne přidávat něco, co tam nepatří. Ten první se zoufale snaží dostat k cíli, ale vidí několik nepatřičných věcí, které mu stojí v cestě. V našem případě bude také hudba zničena, pokud máme harmonii a rychlý rytmus. Nemůžeme napodobovat západní harmonii. Ale v našem finále to vlastně není harmonie; všechny skupiny hrají v podstatě stejný typ líbivé melodie. Proto to povzbuzuji. Je to něco nového a já jsem vždycky pro nové. Nemám tušení, zda jiní řeknou, že náš soubor ničí krásu melodie. Cítím, že to vynáší do popředí jejich nebojácnou, hrdinskou kvalitu. Zároveň je to skutečné pouto jednoty, kterou vidím a cítím. Jsem velmi šťastný a pyšný na naší skvělou rodinou. Máme opravdu dobré hudebníky.

Duchovní zpívání

Po odzpívání několika duchovních písní 18. září 1970 pronesl Sri Chinmoy následující poznámky

S každou písní, kterou jsem zpíval, se s největším zájmem snažím ztotožnit. Slova jsem se snažil vyjádřit svým hlasem. Existuje mnoho, mnoho, mnoho, mnoho, mnoho zpěváků, kteří mají mimořádný hlas a schopnost zpívat. Já se s nimi nemohu srovnávat. Slyšel jsem spoustu zpěváků tohoto typu, ale když zpívají, necítí živoucí dech slov. Jejich krásný, melodický hlas nese melodii, ale hloubka a skutečný význam slov z jejich hlasu k nám nepřichází. V mém případě je hudební talent, hlas a vše ostatní těžko přijatelné; pokud se ale jedná o vyjadřování myšlenek, odhalení vnitřního významu myšlenek, chtěl bych říci, že téměř ve všech písních jsem byl úspěšný. Existují tři nebo čtyři písně, které bych měl zpívat z této skupiny padesáti písní lépe. Ale pokud jde o vnitřní zájem, vnitřní hloubku, vnitřní ztotožnění s významem a myšlenkami, skutečně jsem tyto písně zhodnotil. Možná jsem se v některých ojedinělých případech dopustil chyb, ale upřímní hledající Pravdy mi tyto takzvané chyby odpustí, dokonce i když jsou to závažné chyby. Kdyby se se ztotožnili se mnou a mojí aspirující duší spíše než mým zpívajícím hlasem, získali by značné výhody.

Takže mým požadavkem na vás je, abyste zpívali oduševněle. Dokonce i když neznáte nějaké bengálské slovo, nevadí. Přesto musíte zpívat oduševněle. Řeknete: „Toto slovo neznám.“ Ale i když zpíváte anglickou píseň, velmi často nejsou slova spojená s žádným skutečným pocitem. Když zpíváte, zkuste ztělesnit význam každého slova. Jestliže to dokážete, pak se stanete skladbou samotnou. Jinak budete zpěvákem a vaše píseň bude něco jiného než vy. Ale píseň a zpěvák musí být neoddělitelní. Když zpěvák zpívá duchovní písně a zároveň žije písní, kterou zpívá, pak bude Bůh každou vteřinou živou Skutečností. V opačném případě Bůh zůstane na nekonečné modré obloze a zpěvák bude přebývat na zemi. Pak bude mezi Božími Nohami a hlavou zpěváka obrovská propast.

V duchovním životě se snažíme pozvednout svou hlavu až k bodu, kde se setká s Božíma Nohama a dotknou se jí. Naše hlava a Boží Nohy musí být spolu. Co znamená naše hlava? Naše hlava znamená naši píseň. A Boží Nohy znamenají Boha Zpěváka. Když tedy Nejvyšší Zpěvák vidí, že píseň aspiruje po Nejvyšším, pak cítí své naplnění ve svém stvoření. A co je stvoření? Stvoření je rozvinutím Nejvyššího Zpěváka.

Zpívání Invocation

Sri Chinmoy dal tuto promluvu skupině žáků během jejich cesty autobusem do Bostonu 22. března 1975.

Přál bych si, abyste všichni každý den zpívali Invocation. Ciťte, že je součástí vaší meditace. Více než to, ciťte, že je to ta nejoduševnělejší meditace. Když zpíváte, snažte si prosím představit slova přímo před svým mentálním zrakem. Zpívejte co nejoduševněleji. S naprostou upřímností vám říkám, že pokud můžete zpívat Invocation co nejoduševněleji, bude to stejně dobré, jako byste čtyři hodiny intenzivně meditovali.

Také při zpěvu mých bengálských písní, ciťte, že se modlíte a meditujete. Ze stovky písní možná jedna nebo dvě nejsou duchovní, zbytek písní však jsou. Takže když zpíváte oduševněle, musíte vědět, že se intenzivně modlíte a meditujete. Indické mantry mají obrovskou sílu, a pokud budete oduševněle zpívat moje písně, budou mít stejný účinek. Nejen mantry, ale také oduševnělé písně mohou pozvednout vaše vědomí a být jako nejlepší meditace.

Oduševnělé zpívání je naší cestě nesmírně důležité. Napsal jsem stovky písní. Každý žák by si z nich měl vybrat deset písní a zpívat alespoň dvě nebo tři denně. Pokud se můžete ztotožnit s hudbou, poselstvím, životem a s realizací těchto písní, říkám vám, že budete mít tu nejlepší formu meditace. Ti, kteří nemají schopnost zpívat, by měli poslouchat mé nahrávky. To je má nejupřímnější prosba ke všem, ke všem z vás.

Když zpíváte nějakou píseň, snažte se ztotožnit s mojí výškou. Když zpíváte vaši nejoblíbenější píseň Ore mor kheya, která je mezi žáky na prvním místě, zkuste se okamžitě ztotožnit s každým řádkem: „Ó má lodi, ó můj Lodivode…“ Je těžké se ztotožnit s Nejvyšším; nevíte, jestli je vysoký nebo malý. Ale snadno se můžete ztotožnit se mnou. Představte si těsně před sebou loď, velmi krásnou loď. Lodivod je tam také, i s poselstvím blaženosti. Lodivod vás vždy přiveze blíž ke břehu. Snažte se to vizualizovat a ztotožnit se s touto realitou.

Když meditujete, většinu času jste obětí hloupých myšlenek — nebožských, neaspirujících myšlenek. Ale když hraje hudba, automaticky tam jsou uklidňující vibrace a cítíte v sobě naplňující radost. Takže vám všem říkám, věnujte prosím větší pozornost hudbě. Máte k dispozici dvacet čtyři hodin denně. Pokud můžete oduševněle zpívat nebo poslouchat moji hudbu, pak to bude vaše nejlepší forma meditace.

Promluva k žákům-hudebníkům

Mnozí z vás jsou v Centru hudebníky. Všechny vás prosím, abyste přestali hrát vitální hudbu. Pokud hrajete oduševnělou hudbu, hudbu duše, povznese to vědomí lidstva; osvítí to, znesmrtelní a naplní lidstvo. Jste nejtalentovanější hudebníci. Tento druh hudby můžete hrát všichni. Když hrajete vzrušující, dráždivou hudbu, hudbu nižšího vitálna, nejenže to nesmírně škodí lidstvu, ale také nepředstavitelně poškozuje váš vlastní duchovní život, vaši vlastní skutečnou existenci. Tato vitální hudba nikdy, nikdy, nikdy nepozvedne ani neosvítí lidstvo. Ne, jen to vytvoří pro lidstvo více problémů. Když hrajete tento druh hudby, přicházejí k vám a poté tančí všechny nižší vitální síly, a pak je to skutečné ve vás a v ostatních zničeno.

Tento druh hudby můžete slyšet na kterémkoliv místě, v každé restauraci nebo klubu. Žádám všechny žáky, aby dali světu něco nového. Nebuďte přesnou kopií ostatních. Neposkytujte světu takovou hudbu, kterou každý zná a každý slyšel. Toto nikdy nepřidá vaší skutečné, upřímné aspiraci. Přineste něco nového; dejte světu hudbu, která pochází přímo z vaší duše, hudbu, která pomůže lidstvu zvýšit jeho vědomí. Ne tedy to, co je již známé mnoho, mnoho let, ale věci, které lidé nikdy neviděli, necítili ani neslyšeli: to je to, co musí dělat naši žáci.

Vždycky říkám, že minulost je prach. Můžete říci, že tato vitální hudba zhoršila, podněcovala nebo stimulovala vědomí lidstva. To sehrálo svou roli zejména na západní polokouli. Ale tento druh hudby není hudbou duše; nikdy, nikdy, nikdy nemůže být hudbou duše. Hudba duše je něco zcela odlišného. A svět bude tuto hudbu oceňovat, obdivovat, zbožňovat, i když touto hudbou ještě nebyl požehnán.

Všem milovníkům hudby dávám svůj oduševnělý požadavek. To, co říkám, je pro vás, vaši aspiraci a pro vaši duši skutečné požehnání. Hudba je od Boha a pro Boha, ne z vitálního světa a pro vitální svět. Pravá hudba, božská hudba, vás vezme zpátky k Bohu, nejvyššímu Hudebníkovi. Božská hudba je ze srdce a pro srdce, a nikdy pro vitálno. Pokud je to pro vitální svět, pak ti, kteří ji hrají, budou muset v tomto světě žít. Ale vy chcete po celou dobu žít ve světě duše. A tak vaše hudba musí být zcela, zcela, zcela odlišná. Musíte dát světu skutečnost, kterou žijete. Dokonce i když to svět právě teď neocení, musíte zůstat věrní své skutečnosti. Pokud nehrajete hudbu, kterou žijete a kterou jste, říkám vám, že se budete cítit špatně. Je to jako žít dvojí život. Váš vnější život se musí přidat k vašemu vnitřnímu životu. Všechno, co děláte ve vnějším životě, musí být správným vyjádřením vašeho vnitřního života. Pokud je mezi vaším vnitřním a vnějším životem hluboká propast, pak nemůžete být nikdy šťastní. Zde na zemi pláčete, abyste realizovali Boha, a silou svého vnitřního pláče Ho realizujete dříve, než se nadějete. Pokud pláčete, abyste ve svém vědomí viděli Boží Světlo, musíte dát světu to, čím opravdu jste. Tato hudba, kterou jste hráli, není vaše; je to něco, co jste si vypůjčili z hudebního světa. Jestliže ale přivedete do popředí hudbu z duše, hudbu Nejdražšího Milovaného Nejvyššího, pak bude váš příspěvek lidstvu skutečně významný.

Jednou někdo dvě hodiny mluvil s Vivékánandou na zvláštní téma. Všechno to byly citáty ostatních lidí. Po skončení rozhovoru Vivékánanda řekl: „Jsem tak rád, že to slyším, teď mi však řekněte něco vlastního.“ Nepřišli jste sem, abyste napodobovali úspěchy ostatních. Jiní mohou ocenit vitální hudbu a možná i vy jste ji také někdy během své evoluce oceňovali. Řekněme, že ještě před deseti lety jste tuto hudbu oceňovali. To bylo v pořádku. Avšak nyní nastal čas, abyste ocenili něco nekonečně vyššího, smysluplnějšího a plodnějšího.

Říkáte, že ve vnějším světě musíte hrát nebožskou hudbu. Ale vy víte, jestli jste k tomu skutečně nuceni, nebo zda se vám to opravdu líbí. V žádném případě k tomu nejste donuceni. Jen proto, abyste přilákali pozornost světa, necháte svůj duchovní život trpět. To, co říkám, platí pro všechny milovníky hudby. Následujte skutečně duchovní život. Snažte se vynést do popředí hudbu duše. Pokud nezůstanete na své vlastní úrovni, pak to bude určitým druhem pokrytectví. Všichni moji hudebníci mi dnes musí odpustit. Na druhé straně musí někteří z vás hrát hudbu, která nemůže být zcela duchovní kvůli vaší práci. Někteří z vás musí hrát, abyste si vydělali na své pozemské výdaje, na vaše živobytí. Nezbytnost nezná žádné zákony. Ale nechci, aby tuto hudbu hrál kokoliv jiný než profesionální hudebníci. Nakonec přeji všem, kteří musí mít hudební profesi, aby vytvořili něco nového. X také musí vyzkoušet něco nového. Toto je můj jednoduchý, upřímný požadavek na něj a na našeho velkého Y také. Y je nyní stoupající hvězda. Nyní nastal čas, aby pozvedl hudební standard s novým světlem, nikoliv světlem minulosti. Z hudbu jsem slyšel mnohokrát, když hrál s orchestrem. Někdy je to opravdu božské. Nemusím mít o něj žádné obavy.

Jste opravdu talentovaní hudebníci. Drazí, od každého z vás bych chtěl slyšet hudbu duše. Každý z vás vytvoří nový svět hudby. Chci, aby se každý z vás stal průkopníkem v hudebním světě. Minulost je prach, naprostý prach. Od této chvíle dávejte prosím něco nového ze své duše. Pokud můžete zůstat v duši, hudba duše musí vyjít do popředí. Duše má hojné světlo, nezměrné světlo, nekonečné světlo. Jen ho vyneste do popředí a Nejvyšší na vás bude nesmírně pyšný, neboť Ho přivedete na svět v novém světle a vaše hudba bude novým, triumfálním úspěchem a slávou.

Část konverzace s Devadipem

27. prosince 1975, na duchovní návštěvě Portorika, Sri Chinmoy diskutoval o hudbě se svými oddanými žáky, Devadipem Carlosem Santanou a Tomem Costerem, členem Devadipovy kapely. Před několika dny koncertovala tato kapela v San Juan. Následují části promluvy Sri Chinmoye:

Hudba je nepostradatelná. Nemusíme vědět, jak vypadá nebo co dělá. Její samotná existence nás udržuje naživu. Hudba znamená sebe-rozšiřování a jednotu. Velké Já se rozšiřuje skrze hudbu. Já, které se rozšiřuje, není individuální já, ale neomezené Já. Hudba je rozšíření neomezené Skutečnosti. Když se neomezené rozšiřuje, je to hudba.

Hudba je Boží Sen. Bůh v každém okamžiku sní prostřednictvím hudby. Jeho Sen se nazývá kosmická Skutečnost, univerzální Skutečnost. Pokud nesníme, skutečnost nemůže vzniknout. Ve snu je vždy skutečnost. Můžete tedy říci, že v této chvíli je skutečností tělo a snem je srdce, a v další chvíli je skutečností srdce a snem je tělo.

Už jste někdy postřehli, co se stalo, když se vaše srdce sjednotilo s publikem? Existují dvě srdce: jedno z nich je vaše malé srdce, které hraje, a druhé srdce je velké srdce, které poslouchá. A pak zase naopak — velké srdce hraje a malé poslouchá. Je to tak: publikum je větší srdce a vy jste menší srdce, které se rozšiřuje a stává se jedním s větším srdcem. Cítíte to, když hrajete? A poté máte pocit, že jste větší srdce a publikum je menší srdce? Pokud jste to někdy zažili, pak budete mít pocit, že jste byli jedním a nyní jste se stali mnohými, a že jste byli mnozí a nyní jste se právě stali jedním. Toto se stává, když se setkají menší srdce a větší srdce. Menší srdce je jako semínko a větší srdce je strom. Ze semínka roste strom a strom rodí nová semínka. Pokud to vidíte takto, pak v každé chvíli vaše hudba bude poskytovat největší uspokojení; v této chvíli jste semínkem a v další chvíli jste ovocem. Jste ovocem, jste semínkem; jste snem, jste skutečností. To je to, co cítí srdce.

Tento zážitek jsem měl, když jste dnes hráli. Ve chvíli ztotožnění se s hudebníkem, menším srdcem, jsem vás někdy viděl jako semínko a někdy jako ovoce. Je to naprostá pravda. Semínko a ovoce, menší a větší — musíte je považovat za jedno. Nebo když je to malé, vezměte to jako jedno, a když je to velké, vezměte to jako mnohé. Silou naší jednoty vidíme semínko a ovoce jako jedno a mnohé.

Hudebník a publikum jsou jako lotosové květy. Všude kolem kvetou, kvetou a kvetou. Někdy vidíte lotosový květ poté, co již plně rozkvetl a je uvnitř dalšího květu. Hráli jste svou roli, rozkvetli jste; a uvnitř květu je nové stvoření, další květ lotosu, který vykvetl. Tehdy je celá vaše existence dokonalostí. Naše dokonalost nikdy neskončí. Ale když si uvědomíme, že dokonalost není jen uvnitř nás, ale i v našem stvoření, tehdy pocítíme, že začíná svítat nový svět dokonalosti.

Pokaždé, když hrajeme hudbu, na začátku je hudba stvoření a poté se stane stvořitelem. Zpočátku to je stvoření, ale jakmile rozkvete, stane se stvořitelem. Proč? Protože nové světlo, nový život vstupuje do samotného stvoření a uvnitř stvoření začnou pracovat energie, skutečnost a božství. Tehdy se stvoření stává stvořitelem. Je to jako děti. Na počátku jsou bez života; nic od nich neočekáváme. Jen dáváme a dáváme. Ale když vyrostou, začínají dávat rodičům radost a uspokojení. Přidávají se k rodičům a stávají se stvořiteli. Bůh stvořil; vytvořil vás. Potom získáte uspokojení tím, že se stanete více než stvořením, stanete se stvořitelem a něco světu nabídnete.

Když potom hrajete hudbu, ciťte, že to nejste vy, kdo hraje. Někdo jiný hraje a někdo jiný se těší. Ale ten někdo jiný je vaší částí. Jedna část hraje, jedna část se těší a další část se stává samotnou hudbou. Takže v okamžiku, kdy začnete hrát, staňte se třemi částmi. Ciťte, že jedna vaše existence hraje, další část poslouchá a třetí vaše část je hudba samotná. Jste stvořitel, jste stvoření a jste skutečností, která existuje ve stvořiteli a ve stvoření. Toto nemusí přijít jako mentální myšlenky nebo představy; zdaleka ne. Může to přijít na první pohled.

Někdy, když jste hráli, jsem jasně viděl loď. Když jste hráli velmi rychle, bylo to jak nevlídné počasí. Loď se nepřevrhla, ale houpala se. Hráli jste velmi, velmi rychle na vnější úrovni a na vnitřní úrovni loď plula velmi rychle. Nebyla to moje mentální halucinace. Bylo to naprosto pravdivé. Nevěděl jsem, jakou hudbu hrajete. Mysl to nevěděla, ale vnitřní poselství nebo vnitřní zážitek, který jsem dostal, byl naprosto skutečný. V jiné chvíli, když vaše hudba šla velmi vysoko, jsem viděl velmi vysokou horu a vás na jejím vrcholu. Tehdy nebyla hudba příliš hlasitá, ale já jsem viděl horu. Byli jste všichni na hoře. Takhle jsem během vašeho hraní viděl alespoň dvacet různých obrazů v různých chvílích. Možná jsem psal poznámky k Bansidharovi nebo mluvil s Dhruvou, ale ve své vizi jsem to viděl díky mému ztotožnění s vámi. Zatímco hudba hrála, díval jsem se.

Způsob, jak získat takové zkušenosti, je prostřednictvím meditace. Když oduševněle meditujete, časně ráno vstoupíte do vyššího světa, světa božské skutečnosti, dokonalosti a uspokojení. Pak přivedete tento svět do své hudby. Děláte to tímto způsobem. Zatímco se nadechujete a vydechujete, snažte se cítit, že nabízíte svůj životní dech klávesám na nástroji, který budete používat. Váš životní dech je něco velmi drahocenného a vašemu nástroji nabízíte tu nejdražší věc ze svého života.

Když vás Nejvyšší stvořil, dal vám část své Skutečnosti, svého Božství. To byla nejvyšší oběť. On dal něco ze Sebe a stvořil vás. A teď vytváříte něco pro svět. Dáváte svému nástroji něco svého — něco opravdu vzácného a zářícího, něco, co je součástí vaší vlastní skutečnosti. Vy jste nástrojem Nejvyššího. On používá vás a vy používáte něco jiného — svůj vlastní nástroj. Trvá to jen několik vteřin. Nemusíte to dělat se všemi strunami. Stačí pohlédnout na jednu nebo dvě klávesy a cítit v nich svůj životní dech. V té chvíli, prosím, nabídněte vděčnost Nejvyššímu. Byl to On, kdo vám dal samotný život a část vašeho života dáváte svému nástroji. Stvořitel vás stvořil tím, že vám nabídl část své Skutečnosti. Teď vás žádá, abyste něco vytvořili stejným způsobem.

Existuje něco, co se nazývá kosmický zvuk. Říkáme tomu anahata nada, bezzvuký zvuk. Nazýváme to tímto slovem, ale toto slovo je nekonečně podhodnocené. Kosmický zvuk je nekonečně silnější než nejhlasitější zvuk, který můžeme vydat; přesto jej obyčejné uši neslyší. Pokud uslyšíme bezzvuký zvuk uvnitř svého srdce, je to nekonečně silnější než nejhlasitější zvuk, který dokážeme vyprodukovat. Používáte slovo dynamické. Ale chtěl bych říct, že v jemnosti může být největší dynamika. Někdy mluvím s žáky otcovsky, s největším zájmem a náklonností. Hovořím velmi jemným a křehkým hlasem, ale v té chvíli si udržuji svou absolutně nejdynamičtější sílu. Usmívám se na žáky a nabízím jim všechny druhy náklonnosti, takže si v tu chvíli myslí: „Guru je veškerou náklonností, je jako peříčko, které může být sfouknuto větrem.“ Ale v mé jemnosti je božská vulkanická síla. A naopak, když křičím, zlobím se, nadávám a urážím, tehdy tam není absolutně žádná síla. Křičím, ale vím, že pokud je to záležitost skutečné síly, síly, která může budovat nebo ničit, pak není nic tak bezmocného jako můj křik.

Když chcete něco nabídnout divákovi jako hudebník, nebudete ho schopni uspokojit, pokud budete po celou dobu používat pouze vnější prostředky. Říkáte, že tady v Portoriku se stále jí jen fazole a rýže, a to je vše, co mají lidé rádi. Ale chtěl bych říct, že svět vždy hledá něco nového, něco nového. Samotný Bůh hledá něco nového. Napsal jsem tisíce básní bez rýmu nebo rytmu. Ale proč by poezie pořád měla mít rytmus a rým? Lidé budou říkat: „Bez rýmu nebo bez rytmu je to velmi snadné.“ Ale nesouhlasím s nimi. S Boží Milostí jsem ve své poezii vstoupil do jiného světa, světa jednoty. Takže něco nového, něco božského musí vyjít odtud. Nazvěme to novou řekou, která teče od pramene. Tato nová řeka proudí a my se musíme stát s tímto proudem jedním. Objeví se něco nového, co lidem nabídne pokrok, a pokud se s tím sjednotíme, pak můžeme lidstvu skutečně něco nabídnout.

Je-li člověk skvělým běžcem a lidé ho vidí po celou dobu vyhrávat, budou vždy očekávat, že bude zrychlovat. Ale přijde čas, kdy bez ohledu na to, jak rychle běhá, s ním nebudou lidé spokojeni, protože to, co dosáhl nebo nabídl jako běžec, nestačí ani jemu, ani publiku. Ale pokud tento stejný běžec začne se skokem do dálky nebo s hodem oštěpem, pak stále vytváří něco nového. Jestliže hudebník hraje stále hlasitou hudbu, chová se jako běžec, nejlepší běžec. Publikum od něj získalo inspiraci, radost a aspiraci jako od běžce. Teď však od něj diváci očekávají něco nového ve stejné sportovní disciplíně. Pokud se může stát dobrým vrhačem koule nebo disku, pak pro lidi okamžitě vytvoří novou cestu, po které se mohou vydat.

Pokaždé, když hrajete, tvoříte pro milovníka hudby cestu, po které může kráčet. Jedna konkrétní cesta se mu může dnes líbit, ale zítra ji nemusí mít rád. Říkáte si: „Co jsem tam zahrál špatně?“ Nic není špatně. Ale lidé vždy chtějí změnu. Nejsou spokojeni s jednou věcí; budou spokojeni pouze se čtyřmi nebo šesti věcmi. Takže, když se vaše hudba pokaždé mění, je to pro lidstvo velký přínos.

Řeknu vám pár svých triků. Jak víte, nikdy nehraji bez chyb, ale když zahraji špatnou notu, uvnitř této noty něco tvořím. Využívám svou sílu koncentrace, abych dal svému hlasu nebo hudbě sladkost a aby tato síla vstoupila do publika. Slyším nesprávný tón, ale publikum slyší sladkost, jemné, křehké vlastnosti. Někdy si může jejich mysl uvědomovat, že jsem zahrál špatnou notu, ale uvnitř této noty získávají obrovskou radost: něco nového a sladkého. Udělal jsem to mnohokrát se svými žáky. Dělám to také, když nemám dobrý hlas. Ve vašem případě, když víte, že hrajete správně, ale nezískáte stejnou sladkost nebo ocenění, budete smutní nebo v depresi? Nebo vložíte sílu své koncentrace do takzvané nižší hudby, abyste okamžitě vytvořili nový život? Nesnažíte se oklamat diváky; zdaleka ne! Jenom chcete dát nižší hudbě nový život a zůstat na stejné výšce, ve stejném tvoření. Tehdy vytváříte něco nového a předáváte to divákům, aby byli spokojeni.

Nejlepší by bylo, kdybyste napsali knihu. Lidé ji možná okamžitě nepřijmou. Ale za deset nebo dvacet let uvidí, že to, co říkáte, je skutečností a pravdou. Nemusíte dokazovat, co říkáte; vaším důkazem je vaše hudba. Pokud se budete držet svých zásad, nemusíte nic dokazovat. Skutečnost, že stále hrajete, je tím důkazem.