Mohl bys nám prosím říci, jaký je rozdíl mezi nadějí a očekáváním?

Sri Chinmoy: Naděje je něco sladkého a hlubokého, co existuje v Srdci našeho Pána Milovaného Nejvyššího. Očekávání je něco ve fyzické mysli, ve vitálnu, ve fyzickém vědomí. Naděje se zrodila v den, kdy Bůh stvořil Svůj Sen, ale očekávání je výtvorem lidské mysli a vitálna.

Když v něco doufáme, ale nezískáme to, nerozzlobíme se ani nejsme znechuceni, protože je v tom božský dotek. Ale při očekávání používáme hlavně vitálno – hladové vitálno nebo dynamické vitálno. Nezískáme-li, co chceme, není-li naše očekávání naplněno, jsme znechucení, rozzlobení a máme chuť ničit.

Naděje je něco sladkého, božského a povzbuzujícího. Ale očekávání je něco pozemského a omezujícího, co si vytváříme ve vitálnu a v mysli pro své uspokojení a potěšení.

V překladu tvé písně „Bhulite Diyona“ žádáme Nejvyššího, aby nám nedovolil na Něj zapomenout ani během života, ani po smrti. Je možné zapomenou na Nejvyššího ve světě duší?

Sri Chinmoy: Zde na zemi mnoho lidí zapomnělo na slib, který dali Bohu a své vlastní Božskosti. Stejně tak je Boží Vědomí ve světě duší, ale kolik duší si to pamatuje? Po šesti letech se většina duší musí vrátit zpět na zem. Některé nechtějí, ale jsou k tomu přinuceny. Jestliže získají zvláštní Boží Milost nebo zvláštní milost Mistra, mohou zůstat ve světě duší natrvalo. Ale obyčejné lidské bytosti se musí vrátit, protože i když jsou ve světě duší, nedělají nic pro Boha ani pro svůj duchovní pokrok.

Lze srovnat to, kdy je duše ve fyzickém, na zemi, s tím, kdy duše není ve fyzickém a je ve světě duší. Na zemi vidíme jen fyzické tělo, vitálno a mysl, ale existuje také něco, co nazýváme jemné tělo, jemné vitálno, jemná mysl a psychická bytost, zástupce duše. Předpokládáme, že jemné bytosti jsou o něco lepší než fyzické, ale někdy mohou být stejně neužitečné. Subtilní tělo, vitálno, mysl a srdce potřebují přípravu, jinak jsou stejně neužitečné jako fyzické tělo, vitálno, mysl a srdce.

Obyčejné, neaspirující duše mohou na Boha v Nebi určitě zapomenout. Můžeme stát před chrámem, před oltářem, před sochou, ale naše mysl je někde jinde, naše srdce je někde jinde. Vidíme fyzický aspekt, něco, co je vyrobeno z kamene, ale nejsme-li při vědomí a bdělí, pak nepovažujeme tu věc za projev skutečného Nejvyššího, ačkoliv stojíme přímo před ní a díváme se na ni.

Vyléčí vděčnost všechno?

Sri Chinmoy: Ano, vděčnost vyléčí vše, jsou-li v ní zbožné slzy. Pokud jen řeknete: „Jsem ti vděčný,“ pak taková vděčnost není hluboká. Je to, jako když řeknete: „Mnohokrát děkuji.“ Pokud ale vděčnost přichází ze samotné hloubky naší bytosti, z nejvnitřnějších zákoutí našeho srdce, protože Bůh pro nás udělal tolik věcí bezvýhradně, pak jsou v takové vděčnosti kanoucí slzy.

Někdy se stane, že uděláme-li jeden krok směrem k Bohu, on udělá devadesát devět kroků k nám. Někdy dokonce neuděláme ani jeden krok a Bůh udělá sto kroků a přijde až k nám, aby nás probudil a pozvedl. V tu chvíli bychom měli projevit své zbožné slzy a říci, že se staneme lepším člověkem, že se staneme dobrým člověkem a že budeme těšit Boha Jeho vlastním Způsobem. Budeme-li mít takovouto vděčnost, tato vděčnost jistě vyléčí všechny nedostatky a slabosti našeho duchovního života. Taková vděčnost ztělesňuje inspiraci, aspiraci, připravenost, ochotu, sebedávání — všechno.

Jaký je rozdíl mezí představou a vizí?

Sri Chinmoy: Vize přichází přímo ze třetího oka. Zdroj vize je nekonečně vyšší než zdroj představy. Bůh stvořil tento svět svou kosmickou Vizí. Představa může být vysoká, vyšší, nejvyšší. Ale dotkne-li se nás Boží nekonečná Milost, můžeme se dozvědět, jaká je Jeho Vize, a dokonce můžeme být Boží Vizí obdařeni. Pak snadno uvidíme, že představa je nekonečně, nekonečně níže než Bohem daná vize. Existuje velký rozdíl mezi vnitřní vizí a představou. Představa má svou vlastní skutečnost; může být velmi vysoká, velmi vznešená a velmi hluboká. Představa může pocházet z velmi, velmi vysoké úrovně vědomí. Ale zdroj vize je nekonečně výše, než je i ta nejvyšší úroveň představy.

Vize je vysoká jako Himálaje, představa je jako malý kopec. Když si něco představujeme, obvykle pracuje naše mysl. Neříkám, že to musí být zemí spoutaná mysl, může to být vyšší mysl. Dokážeme-li si představit něco velmi vznešeného, velmi božského a čistého a dokážeme-li to projevit, je to obrovské požehnání od Matky Země. Když ale používáme vizi nebo třetí oko, v tu chvíli v nás a naším prostřednictvím působí Zdroj stvoření.

Ovlivňuje aspirace či její nedostatek u nás, tvých žáků, veřejnost nebo lidi, se kterými se nikdy nesetkáme?

Sri Chinmoy: Rozhodně to ovlivňuje ostatní. Naše aspirace přináší pozitivní výsledky a nedostatek aspirace nevědomě oslabuje vnitřní sílu nebo některé dobré vlastnosti ostatních. V obou případech to začíná u nejbližších členů rodiny, u našich blízkých a potom se to dále šíří do našeho okolí. Je-li naše aspirace velmi silná, urazí určitou vzdálenost — míli nebo dvě, dokonce i více. A má-li někdo tu nejintenzivnější aspiraci, její pozitivní působení může urazit velmi, velmi velkou vzdálenost. Jestliže někdo, kdo získá realizaci, aspiruje v lidstvu a prostřednictvím lidstva pro zlepšení a přeměnu světa tím, že se s lidstvem sjednotí, pokryje v tu chvíli aspirace sama celý svět. Projevení Boha je součástí tohoto druhu aspirace. Pokud se rozhodnu: „Nepotřebuji projevení, trpěl jsem dost,“ ihned zaznamenám rozdíl ve světové atmosféře. Ať už je stav světa v tom okamžiku jakýkoli, zhorší se.

Jestliže si ty jako hledající udržuješ svou nejvyšší aspiraci, rozhodně tím pomáháš svým blízkým a drahým. To se neděje jen ve tvém vlastním Centru. Tvá aspirace může jít a pomoci tvým duchovním bratrům a sestrám v japonském Centru nebo kdekoliv jinde. Proto říkám, že je-li někdo ve svém nejvyšším vědomí, pomáhá svým blízkým, ať jsou kdekoliv. Naši blízcí jsou členy naší duchovní rodiny nejen v jednom Centru, ale také v ostatních Centrech. Aspirace jednotlivce, nezávisle na tom, ke kterému Centru patří, může ohromně pomoci ostatním. A podobně, když se stane něco nešťastného, ihned to sníží vědomí ostatních.

Naše aspirace či nedostatek aspirace rozhodně ovlivňují svět kolem nás — jak malý svět v našem okolí, tak i rozlehlý svět, planetu Zemi.

V písni „Bhulite diyona“ jsou zmíněny čtyři aspekty Nejvyššího: Jeho Nohy, Jeho Oči, Jeho Poselství a Jeho Sen. Co bychom si měli představit nebo vizualizovat, když zpíváme jednotlivá slova, a co z nich získáme?

Sri Chinmoy: V tu chvíli si musíte představit osobní aspekt Nejvyššího. Nejvyšší je obojí, osobní i neosobní. Zkuste si přímo před sebou představit krásnou zlatou Bytost. Když se podíváme na obrázek Matky Kálí, zdá se být velmi temná. Ale Matka Kálí je ve své nejvyšší skutečnosti zlatá. Našeho Nejvyššího si také musíme představit jako tu nejkrásnější zlatou Bytost.

Použijte sílu své představivosti. Použijete-li sílu představivosti, dokážete si představit Jeho Nohy, Jeho Oči, Jeho Poselství a Jeho Sen — Sen, který má ve vás, v každém — Jeho vlastní Sen, který chce projevit ve vás a prostřednictvím vás. Pro každého zasel nový Sen. Musíte se k Němu modlit, aby ve vás projevil svůj Sen. Při zpívání druhé části musíte s naprostou pokorou cítit, že se vaše tělo, vitálno, mysl, srdce a duše klaní až k zemi. Představte si, že se vaše duše klaní Nejvyššímu, následována srdcem, myslí, vitálnem a fyzickým. Všechno, co máte, a všechno, čím jste, je zcela u Nohou Nejvyššího.

Používám slovo klanět se, ale to není to správné slovo. Klanět se může znamenat jen pokývnout hlavou. Musíte cítit, že se klaníte tradičním indickým způsobem. Tak, že se před sochou v chrámu položíte s tváří na zem. Neznamená to se předvádět, to rozhodně ne! Pokud budete ležet u nohou sochy a budete přitom myslet na zítřejší snídani, tak to bude k ničemu. Musíte naprosto cítit, že jste pokorní jako smítko prachu nebo jako zrnko písku. Když vyšla do popředí Svámí Vivékánandova pokora, říkával, že Šrí Rámakrišna by mohl stvořit tisíce a miliony Vivékánandů jen z pár smítek prachu a zrnek písku. To je upřímná pokora. Takový způsob klanění se si potřebujete představit v této písni — klanění, při kterém se stanete ztělesněním nejčistší pokory. Musíte cítit, že nejste nic jiného než smítko prachu a že tuto bezcennou věc pokládáte k Nohám Nejvyššího.

Řekne nám naše upřímnost vždycky, zda těšíme Boha Jeho vlastním Způsobem?

Sri Chinmoy: Ne, upřímnost může být oklamána vitálnem. Naše upřímnost je často otrokem vitálna. Vitálno může přimět mysl, aby porozuměla některým věcem velmi zvláštním způsobem. Mysl vám může říci, že uděláte-li něco určitým způsobem, je to upřímný způsob. Ale vitálno umí mysl snadno oklamat a říci: „Ne, toto není upřímný způsob. Ten druhý způsob je upřímný.“

Musíme vědět, odkud upřímnost pochází. Je-li ze srdce, pak jí pomůže osvícení duše. Ale pochází-li z mysli, pak není spolehlivá. Upřímnost mysli je jako prospěchář: budu k tobě upřímná, pokud mi prokážeš velkou laskavost, ale pokud mi tu laskavost neprokážeš, nebudu upřímná. Mentální upřímnost se velmi často chová jako prvotřídní prospěchář a také lidské vitálno je takový darebák. Když přijde vitálno, snadno může změnit myšlenky mysli, dokonce i když má mysl dobré úmysly. Vitálno může změnit pocit upřímnosti, který mysl má.

Upřímnost nestačí, abychom se dozvěděli, zda těšíme Boha. Upřímnost je první krok. Druhým krokem je odhodlání. Každý den můžeme být k sobě upřímní. Když máme špatné myšlenky, můžeme pak říci: „Mám špatné myšlenky. Poznávám je. Beru to na vědomí. Přiznávám, že mám špatné myšlenky, nebožské myšlenky, škodlivé myšlenky a neaspirující myšlenky. Jsem tak upřímný.“ Ale toto je zbytečné. Je pravda, že se chováme mnohem lépe než ostatní, kteří neberou své špatné myšlenky na vědomí nebo je nepoznají. V našem případě jsme přinejmenším připraveni připustit, že chováme špatné, nebožské, vitální myšlenky. Ale musí přijít odhodlání. Chybí-li odhodlání, neuděláte další krok.

Kolik lidí si uvědomuje své špatné skutky? A kolik z nich je odhodlaných tyto skutky neopakovat? Jedině přijde-li odhodlání, můžete se dostat o krok dál. A i když přijde odhodlání dnes, nemusíte být v přeměně svých špatných myšlenek a činů úspěšní. Kolikrát dítě spadne, než se naučí správně chodit? Zpočátku se upřímně snaží vstát a jít, ale upřímnost nestačí. Potřebuje odhodlání. Jinak když spadne, vzdá to. Znovu a znovu musí prokázat svou odhodlanost.

Ve vašem případě, v případě každého, je upřímnost naprosto nezbytná. Má vrcholný význam, ale sama o sobě nestačí. Potřebujete také odhodlání. A i když máte odhodlání, je nezbytná také Boží Milost. Samo odhodlání totiž může pocházet z vitálna, ne z psychické bytosti či z duše. Vitální odhodlanost říká: „Tak či onak se ze mě zítra stane dobrý člověk.“ To ale nepomáhá k přeměně vašich činů.

Jediná věc, která pomáhá, je Boží Milost. Musíte se k Bohu zbožně a se slzami modlit: „Dej mi odhodlání změnit můj život. Pak Tě budu moci vždy těšit Tvým vlastním Způsobem.“ Jestliže získáte odhodlání ze své modlitby a meditace, je to skutečné odhodlání. Jinak pokud přinesete do své bytosti nějaké myšlenky a nápady agresivním způsobem, pak odhodlanost není odhodlaností. Skutečné odhodlání musí vzniknout z vroucích modliteb nebo velmi hlubokých meditací. Pochází-li odhodlání odtud, jedině pak může změnit váš život. Jinak upřímnost sama sice nestačí, ale je lepší než neupřímnost.

Když vidíš lidi nezabývající se duchovností, vidíš je jako bytosti stejné jako ty — jako by část tebe byla v nich, ale byla zahalena nevědomostí nebo temnotou?

Sri Chinmoy: Když vidím nehledajícího, v tu chvíli ho nebo ji ve skutečnosti nevidím jako osobu. Uvnitř nehledajícího vidím Nejvyššího. Je to něco jako vidět velký chrám, který je ve velmi špatném stavu. Tato a tamta strana může být pobořená, ale i přesto dokážu vidět malý oltář nebo sošku. Jakmile někoho vidím, mým cílem je vidět tento malý oltář nebo sošku. Přitahují mou pozornost jako magnet. Když se rozhlédnu, mohu vidět, že celý chrám je téměř rozpadlý na kusy, ale oltář okamžitě přitáhne mou pozornost. Takže uvnitř té osoby vidím nejdříve Božskost nebo Nejvyššího. Pak uvidím všechny ty věci, které potřebují změnit, napravit a zdokonalit.

Z duchovního pohledu od sebe nemůžete oddělit temnotu a světlo. Bůh je obojí, temnota i světlo. Ale my chceme Boha, který je světlem, ne toho druhého. Šrí Rámakrišna říkal: „Bůh je v šíleném slonovi stejně jako v muži, který na šíleném slonovi sedí. Budu poslouchat Boha, který je nahoře na slonovi a křičí na mě, abych uhnul z cesty, nebo nechám slona, aby mě zašlápl?“ Samozřejmě, je-li to Boží Vůlí, šílený slon se postupně stane poslušným slonem. Stane se dobrým a božským.

Takže když někoho vidím, ihned uvnitř něj vidím božský aspekt. Po realizaci vidíte vše jako božské. Proto říkám, že Bůh vás vidí jako dalšího Boha. Jakmile se podíváte do zrcadla nebo na jiného člověka, vidíte fyzické tělo. Ale když já někoho vidím, jsem ihned magneticky přitahován k nejvyšší Božskosti toho člověka. Když se podívám na člověka, i kdyby to byl opilec nebo chuligán, okamžitě uvidím jeho Božskost. Pak uvidím, že Božskost je jen nekonečně malá část, trocha, a všude kolem jsou nebožské věci. Ale můj zájem a pozornost budou zaměřeny na jeho božský aspekt.

Jak si můžeme nejlépe vyvinout schopnost cítit tvou přítomnost ve svém srdci, jako bychom byli ve tvé fyzické přítomnosti?

Sri Chinmoy: Představivost je skutečnost sama o sobě. Jestliže chcete cítit moji přítomnost, nemyslete na to, co právě dělám. Prostě si mě představte na místě, kde jste ode mě kdysi získali největší soucit, náklonnost či požehnání. Mohlo to být na tenisovém kurtu, v meditační místnosti nebo kdekoliv jinde. Tolikrát jste ode mě něco dostali. Vzpomeňte si na pár nejvýznamnějších chvil, kdy jste ode mě cítili nejsilnější požehnání nebo pochvalu. Představte si mou tvář a své vlastní srdce a noste je s sebou.

Když jste v práci, nemusíte si myslet: „Ó, je jedenáct hodin. Guru je buď doma, nebo na tenisovém kurtu. Hraje tenis, nebo cvičí.“ Ne, jen si vzpomeňte na určité datum nebo na určité místo, kde jste získali největší požehnání, soucit, náklonnost, vděčnost nebo cokoliv, co vám dalo ohromnou a bezmeznou radost. Nechť se tato radost stane nedílnou součástí vašeho životního dechu. Pamatujte si ne jednu, ale několik takových příležitostí. Dokážete-li si je udržet ve svém srdci a ve své mysli, pak mě můžete nosit s sebou, kamkoliv jdete. Jakmile se radost, kterou jste ode mě získali nebo kterou jste mi dali, stane nedílnou součásti vašeho životního dechu, stačí to, abyste mě cítili, kdekoliv se nacházíte.

Pomáhá to opravdu atmosféře Země, když zpíváme tvé písně nebo když hraješ a zpíváš na koncertech?

Sri Chinmoy: Když moji žáci zpívají zbožně, oduševněle a se sebedáváním, velmi to pomáhá! Když zpívají děti na tenisovém kurtu, nebo kdekoli lidé zpívají mé písně oduševněle, pak aspekt zpěvu dává lidstvu mnohem více inspirace, aspirace a zasvěcení než aspekt hudby. Aspekt hudby má svou vznešenost, ale mnohdy ztrácí svou původní čistotu. Když ztratíme původní čistotu, ztratíme mnoho věcí.

Když vidíte přirozenou krásu stromu, získáte určitý pocit. Uvnitř celé své bytosti cítíte Přítomnost Boha. Ale když jsou na stromečku vánoční světla a je ozdobený, tak z toho máte radost několik minut, ale tato radost nevydrží. Dává to radost vitálnu, ale nedotýká se to samotných hloubek bytosti.

Když hudebník příležitostně vstoupí do své duše nebo svých největších hloubek, pak je jeho hraní stejně dobré jako zbožný a oduševnělý zpěv. Ale bohužel, abych byl velmi upřímný, většinou se tak neděje. Vím, že jako zpěvák jsem mnohem lepší než jako hudebník. Když zpívám oduševněle a oddaně, můj hlas přináší mnohem více Božskosti než můj hudební nástroj. Můj nejoblíbenější nástroj je esrádž. Ale ani můj esrádž se nevyrovná mému hlasu.

Přesto nám instrumentální hudba dává radost. Nedokážeme po celou dobu zůstat v duši nebo uvnitř srdce. Musíme přejít do vitálna. Teď mluvím o dynamickém, aktivním vitálnu, ne o emocionálním nebo nižším vitálnu. Dynamické, aktivní a nadšené vitálno můžeme živit instrumentální hudbou. Ale když chceme získat něco velmi, velmi hlubokého, něco, co nám pomůže vyšplhat vysoko, výše a nejvýše, pak je oduševnělý zpěv tou správnou věcí.

Mnohokrát jsem viděl, že když lidé velmi zbožně a oduševněle zpívají, ne písně, které jsou rychlé a živé a ze kterých má radost naše vitálno, ale písně jako Jiban debata nebo Bhulite diyona, získává Matka Země nebo duše toho určitého místa světlo. Toto světlo se poté šíří z jakéhokoli místa na světě, kde lidé zpívají, jako fontána.

Ti stejní zpěváci mohou být i výbornými hudebníky, ale jejich hlas obvykle nese více Božskosti než jejich hudební nástroj. Na druhou stranu, když někteří vynikající hudebníci hrají ze svých vlastních nejvyšších výšek a nejhlubších hloubek, je to stejně dobré jako zpěv. Ale mnohdy se stává, že když slyšíme instrumentální hudbu, vyjde do popředí naše neklidné vitálno. V tu chvíli nemůže být hudba nikdy tak inspirující jako oduševnělý a zbožný zpěv.

Abych se vrátil k tvé otázce, má hudba rozhodně napomáhá atmosféře Země. Nemusím to být já, kdo hraje nebo zpívá. Když jakákoliv skupina nebo skvělý zpěvák zpívá oduševněle, pak to nejen dojímá mé srdce, ale ihned to vstupuje i do univerzálního vědomí.

Když tě neposlechneme, jak se zbavíme viny?

Sri Chinmoy: Viny se zbavíte, jedině když se na mě usmějete celou svou bytostí. To znamená, že musíte cítit, že nejen vaše srdce, ale i vaše oči, vaše uši, a dokonce váš nos se na mě usmívají. Také musí tento úsměv obsahovat a ztělesňovat vděčnost. Když se na mě vaše tělo, vitálno, mysl a srdce budou usmívat s oduševnělou vděčností, pak uvidíte, že se na vás také usmívám nanejvýš mocně. V tu chvíli vina zmizí. Vina je něco, co cítíte fyzicky jako velkou zátěž. Je to jako smetí. Jakmile se smetí zbavíte, cítíte se velmi lehcí. A tak usmívá-li se celá vaše bytost na mě a já se velmi mocně usmívám na vás, vina zmizí a vy se cítíte velmi lehcí, velmi čistí a velmi prostí.

Já jsem ta poslední osoba v celém Božím stvoření, která by cokoliv proti komukoliv měla. Jiní mohou proti mně něco mít do konce svého života. Ale já si nechci s sebou nést do hrobu svou nespokojenost a zklamání. Ostatní si mohou nést svůj vztek a zklamání do konce svého života, a dokonce ani na smrtelné posteli nemusí lidstvu odpustit. Ale to je hloupé a já jsem náhodou moudrý. Ale kdyby v mém případě Nejvyšší chtěl, abych měl depresi, pocit marnosti a nespokojenosti, musím poslechnout. Ale neměl bych je jako obyčejná lidská bytost dny, měsíce a roky. To je příliš dlouho. Vyjádřil bych svou nespokojenost na několik sekund nebo na pár minut či hodin. Pokud je ten prohřešek velmi, velmi vážný, mohu si pamatovat tyto věci pár dní nebo týdnů, ale nikdy ne měsíce či roky.

Neupřímní hledající netrpí, když neposlechnou svého Mistra. Když neposlechnou, jsou vzdorní. Pak přichází zrada a oni končí! Ale když mě neposlechnou žáci, kteří jsou nesmírně upřímní, hluboce trpí, dokud se nezbaví viny tím, že mi nabídnou úsměv vděčnosti. Tento úsměv mi mohou nabídnout buď na fyzické úrovni, nebo ho mohou nabídnout mému transcendentálnímu obrazu. Když mě tedy neposlechnete, sedněte si před můj transcendentální obraz a snažte se vynést do popředí úsměv ze svého srdce, mysli, vitálna a těla. Tak se zbavíte smetí uvnitř sebe a také vyjde do popředí můj nekonečný soucit a má nekonečná náklonnost. Tak se můžete zbavit viny.

Máte-li upřímnou vděčnost, Bůh si vezme všechny vaše hříchy — všechno špatné, co jste udělali. Nemáte-li upřímnou vděčnost, pak můžete trpět do konce svého života. Pokud vděčnost přijde jako ta nejoduševnělejší modlitba nebo meditace, pak ztělesňuje vše. Ale je-li to jen neurčitý pocit, jako říci: „Děkuji,“ pak je tato vděčnost prakticky bezcenná. Někdy je to jen vitální potěšení, ze kterého se radujeme a které sdílíme s ostatními, když říkáme: „Děkuji.“ Tento pocit je miliony a miliardy mil daleko od skutečné vděčnosti.

Jak si můžeme udržet jemný pocit oduševnělosti, který získáváme při zpěvu duchovních písní, i poté, co je přestaneme zpívat?

Sri Chinmoy: Když uvidíte v květinářství ty nejkrásnější a nejvoňavější květiny, i později je ještě uvidíte ve své představě a budete si pamatovat jejich vůni. Když jdete plavat, běhat nebo hrát tenis, i potom si vzpomenete na radost, kterou jste získali. Podobně si poté, co přestanete zpívat, snažte připomenout radost, kterou jste cítili v mysli, v srdci, ve vitálnu a v těle. Jak? Tím, že použijete sílu představivosti. Nikdo nedokáže zpívat dvacet čtyři hodin denně, ale pokud použijete sílu představivosti, mů­žete v srdci snadno nosit vůni a krásu vašeho zpěvu.

Ráno meditujete v šest hodin. V devět nebo deset hodin jste zapojeni do shonu života. Ale když si představíte, že vaše modlitba a meditace, kterou jste měli v šest hodin, je ve vašem srdci stále živá, budete mít ze své modlitby a meditace prospěch po celý den.

Pak si zkuste během večerní meditace vzpomenout na všechny dobré věci, které jste ten den udělali. Na špatné věci zapomenete a budete si pamatovat jen dobré věci. To, co děláte, není falešné. Nežijete ve světě snů. Udělali jste tyto věci ve skutečnosti, teď si tu skutečnost připomínáte. Představivost jen vynáší skutečnost znovu a znovu do popředí.

Jak můžeme neustále milovat cestu, po které jdeme k Nejvyššímu, a udržovat si k ní hlubokou úctu a vděčnost?

Sri Chinmoy: Božská láska je spontánní. Není to něco, co můžeme postavit z cihel a malty jako dům. Vidíme květinu a hned se nám zalíbí. Vidíme dítě a hned jej milujeme. Milujeme něco nebo někoho, protože jsme k té věci nebo osobě přitahováni. Přijali jste mě za svého duchovního Mistra a já jsem vás přijal za své duchovní žáky, protože vaše duše ve mně ihned něco uviděly a ucítily a protože já jsem ihned něco uviděl a ucítil ve vaší duši. Je to oboustranné, vzájemné — jako dva magnety.

Vy jste dali naší cestě své srdce, duši i život. Je to celá vaše duchovní existence. Mezi vaším životem a naší cestou, mezi vámi a vaším Mistrem existuje věčná přitažlivost. Cítím k vám jen božskou lásku a vy cítíte božskou lásku ke mně. Božská láska je samá jednota. V božské lásce se srdce Mistra a srdce žáka stávají jedním. V božské lásce se pláč srdce a cesta stávají jedním. V božské lásce jste vy a Mistr jedním.

Existuje velký rozdíl mezi tímto druhem božské lásky a obyčejnou lidskou láskou. Božská láska každým okamžikem roste a září. Lidská láska roste, jen aby praskla jako balón. Chvíli poroste a poroste, ale nakonec se rozpadne na kusy. Ale láska, která vychází z duše, začíná spontánně a nepřestává. A v každém okamžiku nám dává ohromnou radost. Láska, kterou cítíte k Nejvyššímu a k cestě, je právě taková. Začala spontánně a nezmizí. Neustále vám dává radost.

Lidská láska je jako pozemská strava. Když budete nepřetržitě jíst dvě nebo tři hodiny pozemskou stravu, bude vám špatně. Ale božskou stravu můžeme jíst neustále. Náš hlad po lidské stravě je omezený, ale náš hlad po božské stravě je nekonečný. Božská strava je Soucit Boha a Náklonnost Boha. Ty jsou věčné, nekonečné, nesmrtelné. Můj soucit, zájem a náklonnost pro vás a pro lidstvo jsou ­nekonečné. Na tyto božské vlastnosti nemám monopol. Jsou rodným právem každého, ale ne každý je užívá. Božská láska je prostá, čistá a nikdy nekončící. Dokážete-li setrvávat v zahradě svého vlastního srdce, v zahradě srdce svého Mistra a v Zahradě Srdce našeho Milovaného Nejvyššího, pak budete neustále cítit spontánní přitažlivost božské lásky. Pak v cestě, ve svém Mistrovi a ve svém vlastním srdci uvidíte a ucítíte krásu a vůni květiny a spontánně je budete milovat.

Jak se ochotně zbavíme svých tužeb?

Sri Chinmoy: Bůh přímo před vás umístí oceán světla. Pak vám ukáže, že je tvořen nesčetnými drobnými kapkami. Všechny ty drobné kapky jsou velmi krásné, protože jsou všechny naplněny světlem. O několik minut později vám Bůh ukáže oceán temnoty. I tento oceán je tvořen nesčetnými malými kapkami. Bůh vám dává schopnost sledovat nesčetné kapky v oceánu temnoty a nevědomosti, ale také nesčetné kapky v oceánu světla a krásy. Vy se musíte rozhodnout, do kterého oceánu chcete vstoupit.

V Rámajáně byl nejsilnější nepřátelskou silou Rávana a pod jeho velením bylo mnoho menších nepřátelských sil. Oceán temnoty je jako Ravana a jeho drobné kapky jsou jako všechny nepřátelské síly pod Ravanou. Jestliže vstoupíte do oceánu temnoty, uvidíte, že každá malá kapka se bude snažit vás pohltit a zničit. Zároveň se vás vrchní velitel, sám oceán temnoty, také snaží zničit. A pro oceán temnoty je snazší než nejsnazší vás pohltit.

Ale když vstoupíte do oceánu světla, uvidíte, že každá kapka se vás jen snaží nasytit. Každá drobná kapka je jako malé dítě, které vám dává jídlo. Větší kapky vám dávají nektar. A oceán sám, jako matka či otec, vás krmí vydatně. Takže jeden oceán se vás snaží zničit a také všechny jeho děti se vás snaží zničit. Druhý oceán se jen snaží vás s náklonností a láskou nakrmit.

Každá myšlenka, kterou máte, je jako drobná kapka buď v oceánu temnoty, nebo v oceánu světla. Je-li to aspirující myšlenka, snaží se vás nasytit náklonností, sladkostí a láskou. Je-li to touhou naplněná myšlenka, snaží se vás jedině spoutat, oslepit, polapit a pohltit. Musíte používat moudrost, kterou naleznete uvnitř srdce. Jestliže nemáte moudrost, použijte alespoň svou inteligenci, která je uvnitř mysli. Pokaždé, když vstoupí myšlenka, pozorujte ji svojí moudrostí nebo inteligencí. Zeptejte se sami sebe: „Spoutá mě tato myšlenka, nebo mě osvobodí? Ztělesňuje tato myšlenka čistotu, pokoru, sladkost, náklonnost, zájem a pochopení, nebo ztělesňuje všechny negativní vlastnosti? Pomůže mi tato myšlenka udělat pokrok, nebo můj pokrok zastaví?“ Odpověď musí přijít přímo z vás.

Jakmile se jednou rozhodnete, zda je myšlenka dobrá, nebo špatná, pak musíte jednat. Jestliže uvidíte, že myšlenka je dobrá a aspirující, jestliže uvidíte, že se vás snaží nasytit náklonností, sladkostí a láskou, pak ji následujte. Dobré myšlenky jsou jako loď. Dostanete-li se na tuto loď, popluje s vámi po proudu všech dobrých vlastností k oceánu světla. Pokud ale vidíte, že je určitá myšlenka špatná, je-li naplněna touhou a jen se vás snaží zmocnit a pohltit vás, pak se jí neřiďte. Prostě ji zahoďte.

Nemyslete tedy na to, jak se zbavit svých tužeb. Tyto touhy přichází z myšlenek. Viníkem je vždy myšlenka. Jestliže se umíte chránit před špatnými myšlenkami, jestliže následujete jen dobré myšlenky a ihned zahazujete všechny své špatné myšlenky, pak všechno, co se ve vašem životě bude dít, bude pozitivní, tvořivé, osvícené a naplňující.

Jak se můžeme odpoutat od emocí a přitom si uchovat pocity?

Sri Chinmoy: Proč se musíte odpoutávat od něčeho, co je dobré? Dotknete-li se krásné a vonící květiny, dostanete tolik radosti. Proč musíte být odpoutáni od tohoto pocitu? Podíváte-li se na slunce nebo měsíc a cítíte inspiraci, proč se musíte odpoutávat od tohoto pocitu? Není dobré být jako skála. Jestliže si vyvinete vědomí tvrdého kamene, pak nebudete mít soucit s utrpením ostatních lidí.

Nemusíte se proto odpoutávat od věcí, které vás povzbuzují a inspirují. Odpoutejte se pouze od věcí uvnitř vás, které nejsou aspirující, od věcí, které vás spoutávají. Ale nesnažte se odpoutat od věcí, které jsou sladké, láskyplné, milující a osvěcující.

Je dobré být odpoután od lidí, nebo je v pořádku na nich lpět?

Sri Chinmoy: Jsi členkou této pěvecké skupiny. Ostatní členky skupiny jsou všechno tvé duchovní sestry a ty je máš ráda, protože uvnitř nich vidíš přítomnost Gurua nebo Nejvyššího. V tomto okamžiku máš o nich tak dobré mínění. Ale protože nejsou dokonalé, v příštím okamžiku ti jedna z nich může říci něco ošklivého a zranit tě. Když se něco takového stane, prostě se odpoutej od nebožských slov nebo činů té osoby a snaž se nebýt ovlivněna.

Nabízíš jim svou dobrou vůli a vléváš do nich dobré myšlenky. Ale na oplátku se tě jedna z nich může snažit znejistět nebo v tobě vyvolat žárlivost — prostě jedna z nich může projevit své ­slabosti. Co tedy uděláš? Nevyhodíš toho člověka ze svého života. Jen se odpoutáš od nebožských věcí, které ti nabízí. Řekneš: „Ó, dnes byla napadená. Proto mě trápí svými nebožskými vlastnostmi. Zítra, když na mě bude myslet v dobrém, mohu mít stejné potíže já a udělat stejnou věc jí.“

Projevíš tomu člověku náklonnost, protože byla napadená, ale budeš nepřipoutaná k jejím nesprávným činům nebo pocitům. Odpoutáš se od jejích činů, ne od jejího života. Budeš jí i nadále věrná a budeš jí nabízet své dobré vlastnosti, protože je to tvá přítelkyně. Budeš-li jí nabízet své dobré vlastnosti, jen to zvýší její dobré vlastnosti. Zítra může stejná osoba použít své dobré vlastnosti k tomu, aby ti pomohla nebo ti projevila veškerou lásku, náklonnost a vděčnost.

Jak mohu zvětšit svou sebedisciplínu a sílu vůle?

Sri Chinmoy: Můžeš zvýšit svou sebedisciplínu a sílu vůle, pokud víš, co v životě chceš: naplnění Boží Vůle, nebo naplnění své vlastní individuální vůle. Právě teď není tvá individuální vůle Vůlí Boží. Proto se musíš modlit k Bohu: „Tvá Vůle je jediná Vůle, kterou chci.“ V mé tisící knize jsem napsal jednu báseň, která říká:

Přišel jsem na svět, abych dokázal,
že můj Pán má vždycky pravdu
a já se vždycky mýlím.
Mám pravdu,
jedině když jsem s Ním,
v Něm a pro Něj.

Protože jsem nevědomý, vždy se mýlím; mám pravdu, jedině když umístím sebe sama do Boha a jsem s Ním a pro Něj. Takový je význam této básně. V každém okamžiku si musíte uvědomit, že jedině Bůh má pravdu, jedině Nejvyšší ve vašem Guruovi má pravdu, jedině vaše duše má pravdu. Mysl bude říkat: „Guru udělal nesprávnou věc.“ Ale zeptáte-li se duše, ta řekne: „Ne, udělal tu správnou věc.“ Zeptáte-li se Boha, Bůh řekne: „Ne, udělal tu správnou věc.“

Na světě existuje mnoho neduchovních lidí, kteří nevěří v Boha. Nestarají se o Boží Vůli. Starají se jen o svou vlastní vůli a o naplnění svých vlastních tužeb. Chtějí být nejlepším zpěvákem, nejlepším tanečníkem, nejlepším badatelem nebo nejlepším kýmkoliv dalším. Získávají odhodlání z vitálního světa a používají toto odhodlání k tomu, aby disciplinovali sebe sama a dosáhli svého cíle. Ale velmi často se stále cítí nešťastní, i když uspějí a dosáhnou věcí, kterých dosáhnout chtěli.

Protože se věnujete duchovnímu životu, chcete poslouchat jen Boží Vůli. Ale nejdříve musíte znát Vůli Boha. Když se budete modlit a meditovat, řekne vám, co od vás chce. Navenek vám to může říci prostřednictvím vašeho Mistra nebo může vnitřně promluvit k vašemu srdci. Jakmile jednou znáte Vůli Boha a snažíte se ji upřímně následovat, disciplína přijde. Přijde z vaší vnitřní potřeby. Máte-li vnitřní potřebu a tato potřeba je pro vás důležitá, disciplína, která ji naplní, automaticky přijde. Nemusíte používat slovo ,disciplína‘. Spontánně ucítíte vnitřní nutkání udělat, co je potřeba.

Bůh není slepý. Bůh není hluchý. Bůh není neužitečný. Pokud upřímně chcete vstát v šest hodin ráno, abyste meditovali, rozhodně vám dá tu schopnost — i kdybyste šli spát jen hodinu před tím. Jestliže vás Bůh požádá, abyste něco udělali, a vy se upřímně snažíte Ho poslechnout, rozhodně vám k tomu dá schopnost. Je to vše otázka vaší upřímnosti.

Podobně, když vám Mistr řekne, abyste něco udělali, musíte vědět, že je to proto, že ho Bůh požádal, aby vám to řekl, nebo ho vaše duše požádala, aby vám to řekl. Proto snažíte-li se sjednotit s vůlí vašeho Mistra a udělat tu správnou věc nebo stát se tím správným člověkem, odhodlání či disciplína, které potřebujete, přijdou zevnitř nebo Shůry.

Nebyl to váš nápad založit tuto hudební skupinu. Já jsem byl ten, kdo vás požádal, abyste založily tuto skupinu, a já jsem byl ten, kdo vás žádal, abyste byly dobrými zpěváky a naučily se stovky písní. Pak jsem vám vnitřně pomohl vynést do popředí všechen váš hudební talent. Na začátku některé z vás vůbec neuměly zpívat, ale teď jste se všechny staly velmi dobrými zpěvačkami.

Před několika minutami jsem vás požádal, abyste přišly a zpívaly mi. Proč? Protože vím, co je třeba udělat, aby vzrostla vaše láska, vaše oddanost, vaše odevzdání, vaše vděčnost, vaše pokora a vaše sladkost. Protože jste mě poslechly, tak zatímco jste zpívaly, dělal jsem všechny další věci, které bylo třeba udělat uvnitř vás, abych vynesl do popředí všechny vaše dobré vlastnosti. Celou dobu, co jste zpívaly, jsem do vás vléval všechnu svou sladkost, náklonnost, lásku a vděčnost.

Když jste byly malé, cítily jste: „Guru udělá, co bude pro nás nejlepší.“ Ale teď, když jste starší, tento pocit zmizel. Teď cítíte: „Guru hraje tenis. Povídá s tím člověkem a tamtím člověkem. Nemůže se starat o mě, a tak se o sebe musím postarat sama.“ Ne, vnitřně mohu dělat stovky a tisíce věcí najednou. Vaše láska a víra ve mě by vám měly říci: „Můj Guru může dělat mnoho, mnoho věcí. Jestliže ho potřebuji, vždycky bude tu, aby mi pomohl.“

Jsem jako restaurace s různými druhy pokrmů. Cokoliv vaše duše chce, jsem připraven vám dát. Cokoliv potřebujete, ihned vám opatřím. Skutečná restaurace může mít jen několik pracovníků, ale já mám tolik vnitřních bytostí, které mohou uvnitř vás sloužit Nejvyššímu. Proto se nemusíte strachovat o disciplínu nebo sílu vůle. Automaticky přijdou, jakmile odevzdáte svou vůli Vůli Boží. To je jediný způsob, jak můžete být opravdově a věčně šťastní. V životě nelze najít štěstí, dokud neučiníte Boha šťastným. Lidé, kteří se snaží být šťastní svým vlastním způsobem, se budou vždy cítit nešťastně. Pokud říkají, že jsou šťastní, pak klamou sami sebe.

Jak mohu mít soucit?

Sri Chinmoy: Soucit nepochází z pocitu nadřazenosti. Někteří lidé chtějí, abychom měli pocit, že oni jsou čistí a my jsme velmi nečistí, že oni jsou duchovně silní a my jsme duchovně slabí. Chtějí být nad námi a chtějí, abychom jim byli vydáni na milost. Pak jsou šťastní z toho, když nám dávají něco nevýznamného. V tu chvíli mají pocit, že nám prokazují soucit, ale to vůbec není soucit.

Před tím, než začnete myslet na soucit, musíte myslet na jednotu. Když mě bolí koleno, položím si na něj ruku a cítím o něj takový zájem a­ tolik s ním soucítím. Proč? Protože cítím, že koleno je nedílnou součástí mé vlastní existence a utrpení svého kolena cítím rovněž uvnitř srdce a uvnitř mysli. Mé srdce, mysl a koleno spolu navzájem cítí úplnou jednotu.

Stejně tak jestliže cítíte s někým jednotu, pak soucit přichází velmi, velmi snadno. Jestliže někdo trpí nebo udělal něco špatného a vy cítíte utrpení té osoby jako své vlastní, pak přirozeně prokážete svou chápavou jednotu. A uvnitř této chápavé jednoty, uvnitř ochoty být součástí života té osoby je nejen soucit, ale také všechny další božské vlastnosti.

V tvém případě rozvíjej soucit tak, že budeš myslet na svého fyzického otce a matku. Tvá matka má některé dobré vlastnosti, které u ostatních v takové míře nevidíš. Možná nemusíš tyto vlastnosti nazývat soucitem, ale pocházejí z pocitu jednoty, který s tebou tvá matka má. A tento pocit jednoty je zdrojem všeho, co nazýváme soucit.

Dobrý způsob, jak si vyvinout soucit, je myslet na strom. Ačkoliv jsou květy, listy a větve nad zemí, nedívají se dolů s opovržením nebo pocitem nadřazenosti. Kmen stromu může být velmi vysoký a květy, plody i listy mohou být všechny nad námi. Ale když procházíme pod stromem, listy, květy a plody říkají: „Vezmi si nás, jsme tu pro tebe.“ Díky své jednotě s námi nás strom prosí, abychom si vzali všechno dobré a krásné, co má.

Bez upřímné jednoty existuje jen pocit nadřazenosti. Ale existuje-li pocit jednoty, naleznete uvnitř této jednoty všechny dobré vlastnosti. Všechno, co je božské, inspirující, osvěcující a naplňující, tam musí být. Říkáš, že chceš nabízet svůj soucit, ale tento soucit zahrnuje všechny tvé dobré vlastnosti: dobrou vůli, připravenost a ochotu sloužit lidstvu, tvé sebedávání. Tyto vlastnosti dokážeš nabízet jedině ve chvíli, kdy budeš mít jednotu s ostatními.

Abychom se stali nepodmíněně odevzdanými, měli bychom bezesně plakat, nebo bychom se měli stát bezesnou vděčností?

Sri Chinmoy: Abyste se stali nepodmíněně odevzdanými, měli byste jak bezesně plakat k Nejvyššímu, tak bezesně nabízet Nejvyššímu vděčnost. Potřebujete dvě ruce, chcete-li něco udělat rychle a dobře. Potřebujete dvě nohy, abyste ke svému cíli běželi rychle, velmi rychle. Potřebujete dvě oči, pokud chcete něco velmi dobře vidět. A stejně tak potřebujete dělat obě věci, abyste se stali nepodmíněně odevzdanými. Musíte bezesně plakat a také musíte bezesně nabízet svou vděčnost — ne z mysli nebo vitálna, ale ze srdce. Jestliže dokážete bezesně plakat k Nejvyššímu a bezesně Nejvyššímu nabízet vděčnost, pak se snadno stanete nepodmíněně odevzdanými a nepřátelské síly vás nebudou moci napadnout.

Jak se nejlépe stát radostnými a dynamickými?

Sri Chinmoy: Každý den, každou hodinu, každou minutu se vědomě snažte přesvědčit svou mysl, že je vám sedm let. Pak si představte, co jste dělali, když vám bylo sedm. Vaše matka s vámi možná dělala všechno možné nebo vás otec brával všude možně. V těch dobách jste všechno dělali s takovým dynamismem a radostí. Možná rodiče našli někoho, kdo vás učil jezdit na koni nebo hrát na flétnu, a doufali, že z vás jednou bude skvělý jezdec nebo hudebník. I když se na fyzické úrovni tyto věci nestaly, představte si, že jste tyto věci dělali, a představte si, jak jste byli šťastní. Jestliže obnovíte ve své vědomé mysli nadšení a horlivost, kterou jste cítili v sedmi letech, pak můžete být snadno dynamičtí a radostní.

Jak si mohu vypěstovat více trpělivosti?

Sri Chinmoy: Musíte cítit, že jste přišli na svět ne pro pozemské nebo vitální potěšení, ale abyste nalezli štěstí. Vydali jste se na duchovní cestu, protože se chcete stát dokonalým nástrojem Boha a chcete, aby na vás byl Bůh věčně hrdý, protože víte, že je to jediný způsob, jak mít trvalé štěstí. Právě teď vás svět netěší a vy netěšíte sami sebe, proto nejste šťastní. Protože nejste šťastní, můžete říci: „Spáchám duchovní sebevraždu. Kdo ví, snad ke mně potom bude Bůh laskavý a dá mi štěstí.“

Ale jestliže spácháte duchovní sebevraždu, Bůh jen řekne: „Ty hlupačko, měl jsem v tobě, s tebou a pro tebe Sen a ty jsi teď tento Sen zničila.“ Bůh je jako hrnčíř. Vytvořil s takovou Láskou, Soucitem, Nadšením, Zájmem a Péčí krásnou porcelánovou vázu. Když půjde okolo opice nebo osel a vázu rozbije, Bůh se rozzlobí. Vaše žárlivost, nečistota, nejistota a všechny vaše negativní vlastnosti jsou jako opice nebo osli. Se zlomyslným potěšením ničí Boží Sen, který vás učiní věčně šťastnými. Proto musíte být velmi opatrní, abyste se neztotožňovali s těmito vlastnostmi.

V den, kdy jste se připojili k cestě, jste měli na mysli a v srdci jediný cíl — učinit sami sebe trvale šťastnými. Nevzdávejte se tohoto snu. Neztotožňujte se s negativními silami uvnitř vás a nepáchejte duchovní sebevraždu. Každý den, každý okamžik se snažte oživovat sen, který jste měli. Zapomeňte na to, kolikrát jste trpěli nebo kolikrát jste způsobili utrpení Bohu, své duši a svému Mistrovi. Jen se vraťte k tomuto snu, se kterým jste začínali — učinit sami sebe natrvalo šťastnými. Vy víte, že jediný způsob, jak učinit sami sebe opravdu šťastnými, je učinit šťastným Boha. Jestliže se snažíte učinit Boha šťastným a těšit Ho Jeho vlastním Způsobem, pak se snažíte dělat tu správnou věc.

Neustále si udržujte štěstí ve své mysli, ve svém srdci, ve svém dechu, ve všech svých činech. Váš sen o štěstí vám dá trpělivost a zachrání vás. Dvě míle daleko vidíte zahradu. Musíte si říci: „Nezáleží na tom, jak bude cesta obtížná. Jen když tam dorazím, získám tolik radosti. Jakmile dojdu ke květinám a nadechnu se jejich vůně, budu tím nejšťastnějším člověkem.“ Jestliže si budete v mysli uchovávat štěstí jako cíl, pak si automaticky vyvinete trpělivost.

Poznámka editora

Tato kniha obsahuje odpovědi na otázky, které Sri Chinmoyovi položili jeho žáci, členové pěveckých skupin, 22. a 28. dubna 1994.