Vnitřní cesta

Návrat na obsah

Část I: Vnitřní cesta

Proč je jednodušší dosáhnout Boha pomocí Gurua?

Sri Chinmoy: Právě teď je pro vás Nejvyšší, který pracuje ve vás a skrze vás, jen nejasným pojmem. Když uvažujete o Bohu, můžete si myslet, že je v krásném lese nebo na vrcholku hor, nebo možná řeknete, že Bůh je uvnitř jeskyně nebo v oceánu. Pokud myslíte na Boha tímto způsobem, může Bůh v jakémkoli okamžiku zmizet, a vy se budete divit, kam odešel. Když myslíte na mě, tato otázka nevyvstane. Víte, že jsem ve svém domě nebo v obchodě nebo na nějakém jiném známém místě. Když však myslíte na Boha, snažíte si představit, jestli je v Nebi nebo v pekle, a zároveň nemáte ponětí, jak ve skutečnosti vypadá. Ale víte, jak vypadám já; jsem něčím hmatatelným. Můžete mě snadno vidět, protože jsem na fyzické úrovni. Okamžitě si mě dokážete představit.

Proto se říká, že pokud můžete jít s pomocí Mistra, budete mít jistotu, že dojdete na správné místo. Je mnohem snazší a spolehlivější dovolit Guruovi, aby šel k Bohu a přivedl Boha k vám, než jít ke Guruovi prostřednictvím Boha. Budete-li se snažit jít k Bohu, mysl bude pochybovat. Když s Bohem navážete přímý kontakt, nemusíte to správně pochopit, ale jdete-li k Němu s pomocí Gurua, který vás dokáže ujistit a přesvědčit, uvěříte. Jinak můžete být plní pochyb.

V této inkarnaci jsem tě přijal jako svého Gurua. Budu tě mít jako svého Gurua i v příští inkarnaci?

Sri Chinmoy: Toto je naprosto osobní otázka, a tak bych ti rád řekl, že tvá duše si vytvořila velmi, velmi, velmi blízké spojení s mou duší. S veškerou láskou, požehnáním a zájmem své duše tě mohu ujistit, že budu tvým Guruem. Ale tak to není pro každého. Žáci mají vždy právo změnit svého učitele. Mám již tu a tam bývalé žáky, kteří patří k různým skupinám a následují různé učitele. Nechovám k jejich novým učitelům zášť, nežárlím na ně. Pokud vedou mé dřívější duchovní děti k Bohu, jsem šťastný.

Také mám žáky, kteří v této inkarnaci následovali jiné duchovní učitele. Pro své duchovní naplnění přišli ke mně. V některých případech k nim jejich Guruové přišli během meditace nebo ve spánku, aby jim řekli, že by měli jít za mnou. A tak se tito hledající stali mými žáky. Jestliže žáci, které nyní mám, chtějí ve své příští inkarnaci přejít k jinému Guruovi, nemám žádnou námitku; záleží na žákovi. Jestliže žák upřímně řekne: „Chci s tebou zůstat po celou Věčnost,“ dám mu své ujištění, že zůstanu jeho Mistrem. Řeknu: „Budu se starat o tebe, o tvé srdce a duši, po celou dobu.“ Ale musí to být oboustranné přijetí a oboustranný slib. Když žák slíbí: „Chci, aby tento Guru byl stále mým Guruem,“ tehdy Guru řekne: „Ano, navždy zůstaneš mým blízkým a drahým žákem.“

Mám také žáky, kteří jsou již v Nebi. Myslíte si, že jelikož jsem tady na zemi, tak jim nepomáhám? Každý den jim pomáhám. Mám tam žáky, příbuzné, přátele i své vlastní rodiče. Realizovaná duše může vstoupit do jakéhokoli světa a pomoci v tomto světě jakékoli osobě. Mistr je povinen pomoci těm, kteří chtějí a potřebují tuto pomoc, protože žije pouze proto, aby sloužil ostatním.

Mnoho lidí začalo s Guruem, který později opustil fyzické tělo. Když pravý duchovní Mistr opustí tělo, není jako obyčejný člověk — „sejde z očí, sejde z mysli“. V případě obyčejných lidských bytostí existuje zeď mezi těmi, kteří jsou ve fyzickém těle, a těmi, kteří tělo opustili. Guru a jeho žáci také žijí na opačných stranách zdi, ale Guru je schopen vidět své žáky, protože pomocí svého vědomí udělal ve zdi obrovskou díru. Nicméně obyčejný člověk díru nevidí, vidí pouze pevnou zeď.

V tvém případě vzhledem k tomu, že tvůj slib vůči mně je od tvé duše, získáš mě ve všech svých inkarnacích, dokud nerealizuješ Boha. Až realizuješ Boha, tehdy mě již nebudeš potřebovat, protože i ty budeš v nekonečném Vědomí. Ale do té doby, dokonce i pokud se nevrátím do tohoto světa v lidském těle, budu schopen tě vést z jiného světa tak, jako nyní pomáhám lidem v jiných světech ze země.

Souhlasíte s jinými duchovními Mistry v názoru na smysl života?

Sri Chinmoy: Není to otázka mého nesouhlasu či souhlasu. Nechci vstoupit do žádného sporu s jinými duchovními Mistry. Pouze vám chci říci, co cítím. Cítím, že život je stvoření. Je stvořen Bohem. Jestliže by neměl žádný smysl, pak by Bůh nestvořil život jako takový.

Může vaše učení přijmout kdokoli, nebo člověk musí mít jisté předpoklady?

Sri Chinmoy: Aby se člověk stal mým žákem, musí být nejprve velmi upřímný a svědomitý. Musí cítit, že duchovní život není životem potěšení a požitku, ale životem upřímnosti, jednoduchosti a dokonalosti. Každý hledající, který je upřímný, je určen pro duchovní život. Ale člověk může být nesmírně upřímný, a přitom nemusí být určen pro naši cestu.

Naše cesta je cestou lásky, oddanosti a odevzdání. Neříkáme, že pokud někdo nenásleduje naši cestu, nehodí se pro duchovní život. Milióny lidí na zemi jsou opravdu vhodné pro duchovní život, ale tito lidé nejsou určeni pro naši cestu právě proto, že se nezajímají o lásku, oddanost a odevzdání takovým způsobem, jak je chceme ve svých životech uplatňovat my. Ale budou vhodní pro mnoho jiných duchovních Mistrů a jiných duchovních cest.

Výběr cesty je jako výběr vysoké školy. Dvě vysoké školy mohou mít stejně vysokou úroveň a obě mohou sloužit lidstvu vědomostmi, ale jedna bude určitému studentovi vyhovovat více než jiná. Podobně je naše cesta pouze jednou z cest vedoucích k Cíli, není jediná. Následujete-li jinou cestu, určitě také dosáhnete Cíle. Cíl je vždy stejný.

Dokážete říct, kdy je člověk připraven přijmout od vás tu nejvyšší radu?

Sri Chinmoy: Dokážu snadno říct, jestli je člověk pro mne připraven nebo je pro mne určen. Dokonce i když někdo není určen pro mne, dokážu říct, jestli je upřímný či nikoli. Když je někdo upřímný, ale není určen být mým žákem, řeknu mu, aby šel k někomu jinému, protože vím, že jiný Mistr mu pomůže nekonečně víc než já.

Jste ochotný dávat pokyny těm, kdo se zajímají o vaši cestu?

Sri Chinmoy: Jestliže se někteří zajímají o mou cestu, uvidím je. Jestliže ucítím, že mě upřímně přijali a že je také já mohu upřímně přijmout, pak je přirozeně přijmu. Ale přijetí musí být vzájemné. Jsou lidé, které považuji za dobré a upřímné, ale kteří nemají zájem o mou cestu. Na druhou stranu jsou lidé, kteří jsou ochotni následovat mou cestu, ale které naneštěstí nebudu schopen přijmout. Ale dokonce i těm mohu být trochu nápomocen. Přišel jsem do tohoto světa, abych inspiroval lidi, a pokud jsou lidé, kteří ve mně něco vidí, bude jim má přítomnost a mé učení ku prospěchu i přesto, že nenásledují mou cestu.

Opustí špatné síly hledající ihned poté, co přijmou vaši cestu?

Sri Chinmoy: Někdy ano a někdy ne. Lidé k nám přicházejí a říkají, že jsou obětí okultních sil, ale oni sami při tom praktikovali okultismus nebo černou magii. Nemají schopnost zvládnout tyto mocné síly, proto když síly, které vzývali, přijdou a napadnou je, žádají mne, abych je zachránil. Mám jednu žákyni, která mi řekla, že si její manžel najal čarodějnici, aby ji napadla zlou silou. Ale ona sama také praktikovala čarodějnictví.

Mohla by být duchovně vyspělá osoba čarodějnicí?

Sri Chinmoy: Je to velmi politováníhodné, ale je pravda, že vyspělá duše může být čarodějnicí. Člověk může mít rozvinutou čistotu, pokoru nebo nějaké jiné dobré vlastnosti, nemá-li však moudrost, je zde nebezpečí. Jestliže špatný člověk pozve na návštěvu někoho, kdo má čistotu a aspiraci, ale komu chybí moudrost, pak se příchozí může také stát špatným. Jestliže někomu chybí moudrost, může dělat všelicos nebožského, nehledě na to, jak byl čistý. Ve skutečnosti, má-li člověk čistotu, stane se lepší čarodějnicí.

Poté, co jsem přišel na vaši cestu, různé věci ke mně přicházejí, aniž bych o něco žádal. Je to normální?

Sri Chinmoy: To, co potřebujeme, nám Nejvyšší rozhodně dá. Jen musíme vědět, co opravdu potřebujeme a co pouze požadujeme nebo chceme. To, co skutečně potřebujeme, co potřebuje naše duše nebo naše srdce, vždycky dostaneme. Tyto skutečné potřeby nevznikají v nás: přicházejí k nám od Zdroje jako inspirace. Když se potom tato inspirace snaží projevit, stává se naším stvořením, naší realizací, naším dosažením. Ale tato potřeba k nám přichází ve formě inspirace od Zdroje. Vaše vnitřní potřeby budou zaručeně naplněny. Ale je naplněno všechno to, co chceme, přivodí nám to velké potíže. Naplněním našich vitálních žádostí či tužeb pouze zvětšujeme své potíže.

Vaše zážitky jsou povzbuzující a inspirující. Zde jsme se dozvěděli, že Bůh na nás myslí více, nekonečně více, než my myslíme sami na sebe. Někdy se domníváme, že myslíme na Boha více, než On myslí na nás, ale to je absurdní. Někdy se domníváme, že myslíme sami na sebe více, než na nás myslí Bůh. To je také absurdní. Říkáme: „Bůh dal vznik celému stvoření. Musí myslet na nekonečně mnoho bytostí a já jsem pouhou drobnou částečkou. Jak na mě může myslet nebo proč by měl na mě myslet?“ Ale takto to v tomto případě není. Bůh má schopnost stvořit nekonečně mnoho bytostí a také má schopnost myslet na každičkou z nich Svým nenapodobitelným způsobem. Musíme si uvědomit, že On na nás myslí nekonečně více, než my myslíme sami na sebe. Nakonec, my jsme Jeho nástroji, Bůh není naším nástrojem. Jsme Jeho nástroji, proto na nás přirozeně musí myslet a starat se o nás, pokud nás chce zdokonalit.

Nerozumím vašemu vztahu k Bohu a k vašim žákům.

Sri Chinmoy: Můj vztah k žákům je vztah učitele a žáka. Já jsem učitel a ti, kteří přichází, se přichází ode mě něco naučit. Ale je-li otázkou, kdo je pravým Mistrem nebo Guruem, vždy říkám, že je to Nejvyšší. Já nejsem Guru. Jediným Guruem je Nejvyšší. Tady jsem ale vedoucím, zástupcem pro své žáky, pro ty, kteří následují mou cestu. Jsem převozník, kapitán. A toto jsou studenti, kteří se ode mě chtějí učit. Cokoli, co dostanu od Nejvyššího, nabídnu jim.

Guru, kdy dostanu své duchovní jméno?

Sri Chinmoy: To je nanejvýš obtížná otázka. Kdy dostaneš své jméno? Když budeš připraven. Kdy budeš připraven? Dám ti tvé duchovní jméno pouze tehdy, až budeš připraven cítit, že jméno, které jsi dostal, je jediné jméno, které ti dá radost. Jednou mi někdo vyprávěl příběh o pětileté dceři jednoho z mých žáků. Její matka a otec ji stále oslovovali jejím starým jménem. Nakonec řekla svým rodičům: „Jestli mě ještě jednou oslovíte starým jménem, půjdu ven a zůstanu tam.“ Podívejte se na radost, kterou tato malá dívenka dostala ze jména své duše.

Tvé jméno ti dám s radostí a pýchou, ale naneštěstí ještě nepřišel čas. Pokud ten čas přijde zítra, dám ti tvé jméno zítra. Jakmile tvůj čas přijde, mohu ti dát duchovní jméno dokonce i po telefonu. U tvého bratra jsem to tak udělal. Teď, když jsi mě požádal o jméno, již se o tom nemusíš zmiňovat. Možná to bude trvat dva měsíce, možná to bude trvat rok nebo to možná bude trvat tři dny. Když mi Bůh řekne, abych ti dal jméno, určitě to udělám. Budeš na tento den čekat a budeš šťastný, až ho dostaneš.

Část II: Oddanost Mistrovi

Jak mohu Nejvyššímu v tobě sloužit vědoměji?

Sri Chinmoy: Abyste vědoměji sloužili Nejvyššímu ve mně, musíte stále pamatovat na jedno slovo. Tímto slovem je „očekávání“. Jestliže očekáváte ode mě něco svým vlastním způsobem, jestliže si myslíte: „Budu-li se dnes ke Guruovi upřímně modlit, zítra se na mě může usmát nebo může mým sestrám a bratrům o mně říct něco pěkného,“ nebudete sloužit Nejvyššímu ve mně. Nikdy ode mě neočekávejte nic svým vlastním způsobem. To bude úplný začátek vaší nejoduševnělejší služby.

Většina z vás, pokud ne všichni, tuto politováníhodnou chybu děláte. Každý ode mě něco svým vlastním způsobem očekává. Můžete ode mě něco očekávat, protože mi přese všechno něco dáváte svou aspirací. Určitě vám dám něco na oplátku, ale dám vám to svým vlastním způsobem. Člověk, který realizoval Boha, nedokáže být lakomý, nedokáže být malicherný, nedokáže být lhostejný. Ale jestliže si myslíte, že o vás něco někomu pěkného řeknu, nebo že vás budu chválit jen proto, že jste meditovali dvě hodiny, pak ode mě něco očekáváte svým vlastním způsobem. Musíte vědět, že to je chyba.

Bůh chce vidět, jak upřímně se chcete ponořit do mé duchovní cesty. Přišli jste sem pro uznání, že jste časně ráno meditovali nebo jste ve městě plakátovali a podobně? Jestliže chcete uznání, je služba pryč. Pravá služba umře v okamžiku, kdy pláčeme po vnějším uznání. V samotném činu pravé služby je vždy vnitřní uznání. Ve chvíli, kdy děláte něco oduševnělého pro Nejvyššího, okamžitě k vám proudí slzy vděčnosti mé duše. Dokonce ještě před tím, než začnete, přichází má vděčnost, jste-li jen odhodlaní udělat něco pro Nejvyššího. Může to trvat šest měsíců nebo šest let, než to uděláte, ale samotná skutečnost, že jste ochotni udělat něco pro Boha, mě činí více než šťastným, protože na zemi existují miliardy lidí, kteří nechtějí pro Boha vědomě udělat nic.

Od této chvíle kdykoliv něco uděláte, neočekávejte ode mě nic svým vlastním způsobem. Neočekáváte-li ode mě vůbec nic, je to to nejlepší, ale obvykle je pro lidské bytosti nemožné neočekávat. Řeknete si: „Proč by nám neměl dávat, jestliže dáváme my jemu?“ Ale pokud si člověk vytvořil vnitřní spojení, vnitřní jednotu, nepotřebuje nic očekávat. Je svatou povinností duchovního Mistra neustále sloužit svým žákům. Vy hrajete úlohu svou aspirací: to je vaše služba. Mistr hraje svou roli zájmem, soucitem a pocitem jednoty, které pozvednou vaše vědomí. Vědomá služba, je-li oduševnělá, oddaná a nepodmíněná, nepotřebuje žádné uznání. Samotná skutečnost, že jste schopni vědomě sloužit svému Mistrovi, je pro vás tou nejhlubší radostí a pýchou. Ale je-li pro vás obtížné nic neočekávat, rád bych řekl, že vaše očekávání by mělo být toto: „Cokoliv, co cítí, že je pro mě nejlepší, mi dá svým vlastním způsobem, podle své vlastní vnitřní vize. Sehrál jsem svou roli tím, že jsem mu dal to, co mám — svou aspiraci. On sehraje svou roli tím, že mi v Boží hodinu dá svou realizaci Božím vlastním způsobem.“

V průběhu každého dne děláte stovky věcí. Když brzy ráno vstanete, vyhraďte si ještě před tím, než opustíte postel, jednu vteřinu na to, abyste řekli: „Ó Nejvyšší, učiň, ať jsem Ti bezpodmínečně oddaný, ať Ti dokážu sloužit Tvým vlastním Způsobem.“ Před tím, než si vyčistíte zuby, než se osprchujete, než začnete meditovat, než začnete jíst, můžete modlitbu zopakovat. A jakmile každou aktivitu dokončíte, můžete udělat to samé. Jestliže se před a po každé aktivitě vědomě modlíte, abyste sloužili Nejvyššímu nanejvýš oddaně a bezpodmínečně, uvidíte, že tuto modlitbu můžete říkat nejméně stokrát denně. Jakmile jednou začnete odříkávat tuto modlitbu, uvidíte ve svém životě všechny možné aktivity, před kterými ji můžete opakovat. Dokonce se můžete modlit po každém nápadu, který vstoupí do vaší mysli. Jestliže vás napadne, že musíte jít do Centra, měli byste říct: „Musím tam jít, abych se plně věnoval svému Mistrovi.“ Jestliže vám tato myšlenka přijde na mysl před tím, než vejdete do Centra, předtím, než vejdete do meditační místnosti, uvidíte svůj vlastní pokrok. Kdykoliv jdete do Centra s myšlenkou, že tam přicházíte navštěvovat svého Gurua nebo své přátele, je to zbytečné. Chodit do Centra je nutné, ale je něco ještě nutnějšího, než jen chodit do Centra. Ihned se musíte ptát: „Proč tam chodím?“ A vaše odpověď musí být: „Abych realizoval Boha, sloužil Bohu a sloužil svému Mistrovi.“

Pokaždé, když se chystáte něco udělat, zkuste vynést do popředí důvod, proč to děláte. Jestliže studujete, neměli byste si myslet, že vás třeba požádám, abyste někde učili. To, co byste měli cítit je, že až přijde čas, tak vám řeknu. Měli byste cítit, že smyslem vašeho studia je sloužit Nejvyššímu v jiných lidských bytostech. Jestliže k vám přijde myšlenka, že studujete, abyste mi sloužili, děláte správnou věc. Jestliže studujete pouze proto, abyste získali dobré známky a mohli učit na nějaké vysoké škole, není to dobře. Vaše dobré známky, které dostáváte u zkoušek, by měly být takové, abyste mohli sloužit Nejvyššímu ve mně.

Pokaždé, než se něco odehraje, snažte si před očima své mysli představit ideál. A co je tímto ideálem? Vaším ideálem je realizovat Boha. Co je vaším dalším ideálem? Vaším dalším ideálem je sloužit Bohu tady na zemi. Již od samého rána, kdykoliv něco děláte, musíte mít před sebou nejvyšší ideál. Nejvyšším ideálem je realizovat Nejvyššího a po realizaci Jej projevit. Každý jednotlivec denně myslí buď na Boha, na sebe, na své přátele nebo na své nepřátele. To jsou čtyři věci, na které myslíme. Nepřáteli nemíním nezbytně nějakou konkrétní bytost. Vašimi nepřáteli jsou strach, pochybnosti, úzkosti, žárlivost a tak dále. To jsou všechno členové naší rodiny. Meditujeme buď na Boha, nebo na sebe — na své radosti a trápení, nebo meditujeme na své přátele a pozorujeme, jak jsou šťastní, anebo myslíme na nebožské, ničivé a neosvícené vlastnosti druhých. Ale předtím, než začnete cokoli dělat, před meditací na nepřátele, na přátele nebo dokonce na Gurua, myslete pouze na Boha. Pak zjistíte, že nebožské myšlenky a nápady nemohou přijít. Když vstoupí do vaší mysli nějaká špatná myšlenka, okamžitě si pomyslete: „Ha, vstoupil zloděj!“ Pak myslete na Boha, myslete na božského bojovníka uvnitř vás, který je Bohem, a nechte Jej, aby vás chránil.

Jak můžete sloužit Nejvyššímu ve mně vědoměji? Každou vteřinu ciťte, že se dívám. Toto je má poslední odpověď. Každý okamžik vás pozoruji — ne fyzicky, ale duchovně. Dělejte to, co byste dělali přímo přede mnou, abyste mě potěšili — jako např. ukázání své aspirace, vnitřního pláče a své lásky k Bohu. Nedělejte to, co byste přede mnou neudělali — jako lhaní, žárlení nebo pochybování. Tyto nebožské věci byste přímo přede mnou, když se na vás dívám, nedělali, protože byste cítili: „Guru vidí mé pochyby, Guru vidí mou žárlivost, Guru vidí můj strach.“ Vždy si buďte vědomi mého vnitřního vedení a pak budete schopni sloužit Nejvyššímu ve mně nanejvýš vědomě.

Jak tě mohu nejlépe potěšit, Guru?

Sri Chinmoy: Nejlépe mě můžeš potěšit, když nebudeš dělat věci, které ti brání, abys mě těšil. Hněváš-li se na svou duchovní sestru, ciť, že přirozeně tento hněv vstoupí do srdce tvého Gurua. Uvědom si, že tento hněv bude mít bolestivý dopad na mé srdce. Pak okamžitě přemůžeš svůj hněv. Vždy dělej to, co mě nezraní nebo mi neublíží. Nejvíc mě potěšíš, když nebudeš dělat nic špatného.

Guru, má-li tvůj žák pro tebe lásku a oddanost, ale je ve špatném vědomí, prohlédneš skrze jeho špatné vědomí přímo k jeho lásce a oddanosti, když ho uvidíš? To znamená, když cítí lásku a oddanost a ty ho po hodině vidíš, ale on bude v nízkém vědomí, vidíš i jeho dobré vlastnosti?

Sri Chinmoy: Vaše špatné vědomí je v mysli a ve vitálnu, a vaše láska a oddanost jsou v srdci a duši. Řekněme, že máte pětipokojový byt. V místnostech srdce a duše máte všechny dobré vlastnosti. Jestliže hoří v jednom z ostatních pokojů — v těle, vitálnu nebo mysli — pak byste měli vzít vodu na uhašení ohně z místností srdce a duše.

Když vás vidím, vidím všech pět pokojů. Vidím dobré vlastnosti ve vašem srdci a duši, a zároveň také vidím neosvícené místnosti.

Jak ti můžeme být odevzdanější, Guru?

Sri Chinmoy: Tady musíte vědět, že byste se neměli snažit odevzdat se mně. Laskavě se snažte odevzdat Nejvyššímu ve mně. Své odevzdání Nejvyššímu můžete zvýšit tím, že budete denně nabízet Nejvyššímu vděčnost. To je nejrychlejší a nejúčinnější způsob. Každý hledající musí dát Nejvyššímu to, co je v něm nejlepší. Vděčnost je zdaleka ta nejlepší vlastnost, kterou vy a ostatní jako hledající máte. Proto dáte-li Nejvyššímu svou nejlepší vlastnost, své nejlepší vlastnictví, přirozeně vám dá něco, co uspíší vaši cestu, zvýší vaši rychlost směrem k realizaci Boha, směrem k vlastnímu objevení sebe sama. Jestliže dáte to, co je ve vás nejlepší, On vám nabídne něco, co vám pomůže běžet k vašemu konečnému cíli nejrychleji, a to je odevzdání. Nejvyšší zvýší vaše odevzdání za předpokladu, že Mu dáte svou nejlepší vlastnost, a tou je vděčnost.

Jak tě můžeme milovat a nic po tobě nevyžadovat?

Sri Chinmoy: Když dítě stojí před svým otcem a on začíná počítat své peníze, řekne dítěti: „Všechno jsou to tvé peníze. Jenomže když je dostaneš teď, nebudeš je umět správně použít.“ Ale dítě je spokojeno s centem či pěticentem, které od něj dostane. Vyžadování přichází pouze tehdy, když cítíme, že nedostaneme to, co chceme nebo potřebujeme — že to získá někdo jiný. Dítě ví, že jeho otec mu nakonec, až nadejde správný čas, dá všechen svůj majetek. A tak když si otec peníze ponechá, dítě nic nevyžaduje. Když uslyší, že jsou to všechno jeho peníze, je spokojeno s pěticentem, který má.

Jsem tvůj duchovní otec a poskytuji ti nekonečný Mír, Světlo a Blaženost. Požaduješ, protože cítíš, že všechno dostává někdo jiný, že někdo jiný uchvátí mé duchovní bohatství. Ale duchovní Mistr, je-li opravdovým duchovním Mistrem, bude mít Mír, Světlo a Blaženost v nekonečné míře. Těch nikdy nemůže ubýt, nehledě na to, kolik dává někomu jinému. Musíš cítit, že až přijde čas, určitě dostaneš právě ty duchovní vlastnosti, které chceš.

Jestliže se přehnaně snažíte, děláte vážnou chybu. Tím, že se budete snažit přespříliš, neuspíšíte Boží Hodinu. Uděláte, co budete moci, budete aspirovat tak upřímně, jak dokážete, ale bude to Bůh, kdo určí hodinu vašeho naplnění, a ne vy nebo já. Nemůžeme si stanovit hodinu. Jestliže vám Bůh bude chtít dát realizaci zítra, získáte ji zítra. Ale jestliže chce, abyste realizovali o čtyři roky později, pak musíte počkat. Jen proto, že někdo jiný dosáhl realizace, neznamená to, že vy ji můžete získat okamžitě. Nakonec určitě všechno dostanete, ale jestliže to od Boha vyžadujete, pouze to zdržuje váš pokrok. Můžete mít dokonalou důvěru v Nejvyššího, že až přijde čas, dostanete vše. Chcete-li urychlit tuto hodinu svými osobními vitálními požadavky, pak s lítostí říkám, že to skončí naprostým selháním. Tehdy se stanete odpovědnými za svůj život. Když nic nevyžadujete, je za váš život odpovědný Bůh.

Jak mohu poznat, zdali vykonávám svou vůli nebo tvou vůli?

Sri Chinmoy: Lidé se domnívají, že když uplatňují svou vůli, vše je v pořádku, a když nepoužívají svou vůli, pak jsou zbyteční. Ale duchovní odevzdání patří do jiné kategorie. Duchovní Mistr není jako váš vedoucí, je nejvyšší částí vás samotných. Jak hlava, tak nohy jsou vaší součástí, ale vy víte, že vaše mysl je více rozvinutá než nohy, a proto posloucháte příkazy své mysli, ne vašich nohou. V duchovním životě ale jdete daleko za oblast mysli. Vaše existence pochází z nejvyššího trojitého vědomí. Tato konečná existence pochází ze Sat-Čit-Ánanda, nekonečné Pravdy, nekonečného Vědomí a nekonečné Blaženosti. Jste jeho nedílnou součástí. Musíte cítit, že jsem vaší nejvyšší částí, a ne samostatným jedincem. Jsem lidská bytost, souhlasím, ale chcete-li zcela splynout s mým božským vědomím, musíte přimět sami sebe cítit, že jste tak prázdní, jak je to jen možné. Dokážete-li mít svou nádobu prázdnou, jedině tehdy má vůle vstoupí a naplní vás po okraj. Jste-li již naplněni svými osobními sklony, náchylnostmi a podobně, jsem ztracen.

Proto si každý den najděte chvilku, kdy nebudete mít žádnou svou vlastní vůli. Vědomě se snažte cítit, že moje vůle je vaší vůlí. Když Kristus řekl: „Staň se Vůle Tvá,“ bylo to nejvyšší uvědomění vyjádřené lidským jazykem. Vy také můžete cítit nezbytnost, aby vaše vůle byla úplně a neoddělitelně sjednocena s mojí vůlí. První věc, kterou musíte časně ráno udělat, je modlit se k Nejvyššímu: „Nabízím svou vůli svému Guruovi. Nechť jeho světlo proudí ve mně a skrze mě.“ Má vůle ztělesňuje Vůli Nejvyššího.

Rád bych vám řekl, že je nekonečně snazší jít k Nejvyššímu skrze mě, než vstoupit do Nejvyššího přímo. Možná cítíte, že není nutné mít duchovního Mistra, ale jak hodláte dosáhnout Cíle? Na duchovním žebříčku je mnoho příček a jestliže po nich nevylezete nahoru, jak hodláte dosáhnout vrcholu? Proto se snažte každý den časně ráno odevzdat svou vůli a zároveň cítit, že má vůle je vaší vůlí ve zbožštělé podobě. Pak uvidíte, že ve vašem životě aspirace a realizace nemůže být žádný problém.

Jaké cvičení bys mi doporučil, abych měl na paměti tvou přítomnost, když tady fyzicky nejsi?

Sri Chinmoy: Když jsi v mé fyzické přítomnosti, prosím, snaž se cítit jednu věc: že to božské ve mně, ne to lidské ve mně, k tobě cítí veškerou lásku. Ciť, že neexistuje nic, co by božské ve mně pro tebe neudělalo. Musíš cítit, že máš volný přístup k mé duši. Musíš-li jít z obývacího pokoje do ložnice, mohou být mezi těmito dvěma místnostmi překážky. Ale chceš-li ze své existence vstoupit do mé božské existence, nebudou existovat žádné překážky. Pokud chceš vstoupit do mého duchovního srdce, srdce, které sloužilo a slouží Nejvyššímu v tobě a v každém, nenarazíš při tom na žádný problém. Mezi tvojí aspirací a mým osvícením nebudou vůbec žádné překážky. Dokážeš-li mít na paměti toto, budeš schopen si uvědomit mou přítomnost.

Snažíš-li se přeběhnout ve svém domě z jedné místnosti do druhé, můžeš do něčeho narazit a zlomit si nohu. Ale co se týče božského ve mně — čím rychleji k němu běžíš, tím dříve jej dosáhneš. A čím dříve jej dosáhneš, tím lépe pro tebe, pro mě a pro každého.

Zdá se, že tě Nejvyšší miluje více, než miluje Sám Sebe.

Sri Chinmoy: Jestliže vnímáte Boha na fyzické úrovni, vitální úrovni, mentální úrovni nebo psychické úrovni — na každé úrovni kromě Jeho vlastní nejvyšší úrovně — pak bude mít Bůh více lásky pro mne než Sám pro Sebe. Když existuje pocit rozdělení mezi Bohem a mnou, a jsem-li o jeden palec níže než On, bude mít pro mě více lásky, protože jsem Jeho dítě. Matka má pro svého syna více lásky než sama pro sebe. Je jejím vlastním stvořením, proto má matka více lásky pro svého syna než sama pro sebe. Stvořitel má vždy více lásky pro stvoření než Sám pro Sebe.

Ale jestliže Stvořitel cítí, že neexistuje žádný rozdíl mezi Jeho stvořením a Jím Samotným, že jsou jedním a neoddělitelným, kdo koho v tu chvíli miluje více? Nejvyšší mě miluje více než Sám Sebe, když se modlím ke svému nejvyššímu Vědomí. Ale když vstoupím do svého nejvyššího Vědomí, mezi Nejvyšším a mnou neexistuje v tu chvíli žádný rozdíl. Jsme zcela jedním.

Jak mohu realizovat tvoji duchovní výšku?

Sri Chinmoy: Nejdříve ze všeho se snaž zůstat blízko stromu, pak se snaž být vždy u paty stromu a ne daleko od něj. Jakmile jsi jednou u paty stromu, zkus vzhlédnout nahoru a podívat se, jak daleko dohlédne tvá vize. Jestliže vidím, že se opravdu snažíš zvětšit svou vizi, sestoupí Milost od Nejvyššího, který je tvým i mým Guruem, Guruem každého. Tato Milost je jako magnet, ale tento magnet funguje pouze tehdy, když vidí, že dychtíš po tom, aby tě přitáhl. Proto když půjdeš k patě stromu a vzhlédneš k vrcholku stromu, objeví se magnet Milosti a vytáhne tě vzhůru. Toto je jediný způsob, jak může žák dosáhnout výšky Mistra. Milost sestoupí až poté, co přispěješ tím, že přijdeš a dotkneš se paty stromu aspirace.

Část III: Meditace a přítomnost Mistra

Proč žádáte své žáky, aby meditovali na vaši fotografii?

Sri Chinmoy: Nevyžaduji to. Moji žáci mohou meditovat na oblohu nebo na moře. Naše cesta je cesta lásky. Říkám svým žákům, aby meditovali na cokoli co milují, za předpokladu, že to je něco rozlehlého. Protože milují mé rozlehlé vědomí, říkám jim, aby meditovali na mě. Duchovní život není ničím jiným než rozšiřováním lásky. Neříkám, že se žáci musí dívat na mě. Já jen po lidech chci, aby realizovali Boha, ať už meditují na moji fotografii či na něco jiného. Ale jasně vidím, že mí žáci ve mně něco vidí a cítí. Přirozeně, jestliže ve mně něco vidí a něco ve mně cítí, je pro ně nejlepší meditovat na mě. Síla jejich meditace vstupuje do Nejvyššího ve mně. Nepodvádím je.

Pravý předmět lásky, kterým je Bůh, je stejným dílem v mém i ve vašem srdci. Jediný problém je, že nemáte dostatek víry v sebe sama. Jinak bych každému člověku řekl, aby meditoval sám na sebe. Ale jestliže řeknu svým žákům, aby meditovali sami na sebe, nasytí se pouze jejich ega. Jejich ega vyjdou do popředí a řeknou: „Jsem Brahma, jsem Bůh.“ Když pak jejich mysl přijde s malou pochybností, snadno je pohltí moře pochybnosti a pocitu marnosti.

Proto svým žákům neradím, aby meditovali sami na sebe. Říkám jim: „Buďte pokorní. Soustřeďte se na květinu nebo na plamen a inspirujte se.“ V Indii jsem viděl mnoho lidí, jak říkají: „Jsem Šiva, jsem Brahma, jsem Krišna.“ A nakonec se z toho pomátli.

Měli bychom se na tebe během meditace dívat se sepjatýma rukama?

Sri Chinmoy: Nemusíte se na mě dívat. Pokud jsou vaše oči unavené napětím, pak je na minutu nebo dvě zavřete, ale ne na dlouho. Jestliže necháte své oči napůl nebo na čtvrtinu otevřené, budu velmi vděčný. Jinak ve většině případů žák vstupuje jen do odpočinkového vědomí. Vstupuje do světa spánku a není si toho vědom. Myslí si, že meditoval, ale pouze spal. Nevědomí je to správné slovo.

Když necháte oči otevřené, nazývá se to lví meditace. Na jednu stranu jste si vědomi toho, co se děje kolem vás, a zároveň jste ve spojení s vnitřními světy. Udržujete si plnou kontrolu jak nad světem vnitřním, tak nad světem vnějším. Ale nepřepínejte své oči. Když je to nutné, na okamžik oči zavřete.

Když se na mě díváte se sepjatýma rukama, získáte mnohem více než jinak. Když sepnete ruce, Nejvyšší ve mně od vás získává oddanost. V té chvíli se celé vaše tělo stává hořícím plamenem aspirace a modlitby. Vědomí celého vašeho těla aspiruje. Jestliže sepnete ruce a jste radostně naladěni, vaše modlitba bude nekonečně oduševnělejší. Tehdy se dokonce i hrubé fyzické snaží nabídnout sebe samo Bohu a nanejvýš oduševněle přijmout to, co mu Bůh chce dát.

Jestliže se tedy dokážete na mě dívat radostně a oduševněle se sepjatýma rukama, budete schopni zvýšit svou pokoru, oddanost a jiné božské vlastnosti. To, že sepnete ruce, znamená, že se klaníte vnitřnímu Kormidelníkovi, který vede mě a vede i vás. Se sepjatýma rukama projevujete oddanost Nejvyššímu ve vás a Nejvyššímu ve mně.

Někdy, když se během své meditace po nás díváš a když se blížíš pohledem ke mně, vyděsím se a nevím proč.

Sri Chinmoy: Bojíš se mě, protože cítíš, že budeš odhalen. Nevědomky si možná myslíš: „Ráno jsem byl žárlivý, pochyboval jsem o svém duchovním životě nebo jsem udělal něco jiného špatně.“ Mysl okamžitě začne nad něčím přemýšlet a ty dostaneš strach. Ale jestliže v tom okamžiku cítíš: „Ne, nejsem mysl, jsem srdce,“ nebudeš se bát. Pokud dítě ví, že udělalo něco špatně, a vidí, jak se k němu blíží matka nebo otec, dostane strach. Jestliže neudělalo nic špatného, bát se nebude. Jestliže má ale dítě velmi laskavého a milujícího otce, nebude se bát, ani když udělalo něco špatného, protože ví, že jeho otec mu nedá pohlavek ani mu nevyhubuje. Vidí pouze otcův zájem, aby se zdokonalilo.

Ve chvíli, kdy věříte svému Mistrovi, cítíte: „Je v mém zájmu, abych byl dobrý, a v jeho zájmu je učinit mě dobrým.“ Pak se nebudete bát. V okamžiku, kdy cítíte, že jste udělali něco špatně, ať už ve svých myšlenkách nebo ve svých činech, ciťte, že má starost zlepšit vás je nekonečně větší než vaše starost zlepšit sama sebe. Pak se nebudete bát. Strach přichází, protože cítíte, že budete odhaleni mým světlem. Můžete-li místo toho cítit, že se nezměníte svou snahou, ale mou silou a mým soucitem, nebudete se bát. Nejprve musíte cítit, že devadesát devět procent vykoná můj zájem a soucit, a jedno procento vykoná vaše vlastní síla. Později ucítíte, že to jedno procento je také výsledkem mé snahy. Takto se nebudete bát, nehledě na to, jak mocné či pronikavé světlo je.

Ciťte, že jste srdce. Cítíte-li, že vaše srdce má schopnost sjednotit se s mým soucitem, odpuštěním, zájmem, láskou a požehnáním, dokážete-li se sjednotit s mými kladnými vlastnostmi, vaše záporné vlastnosti — strach, pochybnost, úzkost a starosti — automaticky odejdou.

Když jsem se stal žákem, byla to radost meditovat a následovat duchovní cestu. V poslední době cítím, že tu radost nemám, a tak nemedituji pravidelně.

Sri Chinmoy: Medituješ každý den?

Žák: Asi patnáct minut.

Sri Chinmoy: Velmi zvláštní! Medituješ pouze patnáct minut denně a zdá se ti složité meditovat pravidelně. Prosím, modli se k Nejvyššímu, aby ti dal větší schopnost meditovat, protože ti nemohu říct, že jsi ztratil svou radost kvůli tomu, že jsi přetáhl své schopnosti meditovat za svou hranici. Hledající musí meditovat nejméně hodinu denně — půl hodiny ráno a půl hodiny večer — nehledě na to, jaká je jeho úroveň. Ti, kteří přijali naši cestu, si musí najít čas na to, aby meditovali nejméně hodinu denně, dokonce i když upřímně meditujete pouze pět minut a potom se vaše mysl začne toulat. Cítím, že toto je něco naprosto nezbytného. Hodina meditace se očekává od všech, kdo následují naši cestu.

Možná řekneš, že nemůžeš meditovat denně, nebo že nemedituješ dobře, ale prosím, zkus to. Každý den nejíš nejlahodnější jídlo, ale něco jíš, protože cítíš, že jídlo je nezbytné k fungování těla. Také v duchovním životě, prosím, ciť nezbytnost výživy duše, výživy vnitřní bytosti. Jestliže nemáš každý den hlubokou meditaci, neznamená to, že už nebudeš meditovat. Ve vnitřním životě se prosím snaž cítit vnitřní potřebu své duše. Prosím, medituj každý den, i když uvnitř svého srdce v některých dnech cítíš poušť. Všichni hledající na naší cestě by měli meditovat alespoň hodinu denně. Může být rozdělena na patnáct minut čtyřikrát denně nebo na půl hodiny ráno a večer. Jinak nemůžete udělat velký pokrok.

Guru, měli bychom meditovat při řízení?

Sri Chinmoy: Když jsem běhával sprint na sto metrů za deset nebo jedenáct vteřin, Bůh ví, kolikrát jsem na Něj meditoval. Umístil jsem se v běžeckém závodě první, ale i přesto, že jsem se umístil první, má mysl byla u Boha. Možná řeknete: „Jak jsi dokázal myslet na Boha tak oddaně? Je-li tvá mysl u Boha, vyběhneš ze své dráhy a budeš diskvalifikován.“ Ale nestalo se tak, dokázal jsem to. A tak když máte rozvinutou sílu meditace a jste zkušení v meditaci, jste schopni meditovat během řízení. Všechno záleží na tomto vývoji. Jste-li schopni meditovat během řízení, neděláte nic špatného. Ale jestliže se začátečník v duchovním životě snaží meditovat během řízení, bude mít nehodu.

Část IV: Osobní postřehy Sri Chinmoye

Jaká je vaše vlastní definice Boha?

Sri Chinmoy: Předtím, než definuji Boha, bych chtěl říci, že každý jednotlivec má vždy správnou definici Boha. Není to tak, že jedině duchovní Mistr bude schopen definovat Boha. Ne, dokonce i dítě dokáže dostatečně definovat Boha. Definuje Ho podle svého porozumění, svých schopností, svého vnitřního probuzení. Každý jednotlivec, bez ohledu na věk a úroveň, může odpovědět na tuto otázku podle svého vnitřního uvědomění a vnitřního osvícení. Někteří duchovní Mistři říkají, že Bůh je Světlo. Jiní říkají, že Bůh je Vědomí. Ještě další tvrdí, že Bůh je Síla. Čtvrtá skupina řekne, že Bůh je osobní Bytost. Definice Boha každého jednotlivce jeho vlastním způsobem je správná, protože v této konkrétní podobě k němu Bůh přišel: jako Láska, jako Vědomí, jako Síla, jako Blaženost, jako Bytost s lidskými rysy, a tak dále. Když kritizujeme ostatní tím, že říkáme: „Ne, tvoje definice je špatná, moje je správná,“ je to absurdní. Mají pravdu, protože mluví na základě svého vnitřního uvědomění. To, co říkáte vy, je pravda na základě vašeho uvědomění. Já mám pravdu na základě svého uvědomění.

Podle mého uvědomění je mou osobní definicí Boha Láska. Bůh je veškerou Láskou. Je mi nejdražší, protože v Něm vidím nekonečnou Lásku. Vím, že Bůh je jak věčným Milovníkem, tak věčným Milovaným. V každém jednotlivém hledajícím, předtím, než realizuje Nejvyšší, je Bůh milovníkem. Pro hledajícího, který aspiruje po Nejvyšším, je Bůh Sám Milovaným. Nakonec se milovník a Milovaný stanou naprosto jedním. Člověk a Bůh jsou věčně jedním. Člověk je Bůh, ještě plně, vědomě a úplně nerealizovaný. A Bůh je člověk, ještě na zemi úplně neprojevený.

Existuje určitá podoba Nejvyššího, kterou máte nejradši?

Sri Chinmoy: Viděl jsem Nejvyššího v mnoha podobách, ale podoba, kterou oceňuji či obdivuji nejvíce, a kterou On Sám preferuje u mě nejvíce, je jeho velmi zářivá podoba, celá zlatá, třpytivá a velmi, velmi vysoká. Během okamžiku, jako stisknutím tlačítka, Jej mohu vidět v této podobě, tak vysoké, že si ji nedokážete představit, nekonečně nesmírné a zářivé. To je podoba, ze které mám největší radost.

Berete na sebe také jiné podoby?

Sri Chinmoy: V našich životech nosíme každý den rozdílné oblečení a bereme na sebe rozdílné povinnosti, ale stále jsme tím samým člověkem. Máme mnoho různých věcí na práci; pro Boha je to všechno Blaženost. Bůh si s námi neustále hraje na schovávanou. Je to Jeho božská, kosmická Hra. Někdy na sebe vezme podobu pradědečka a jen si hraje se svými pravnoučaty. Vezme-li na sebe podobu dítěte, co jiného od něj můžeme očekávat? Věčně si hraje. Bůh ví, že tuto Hru vyhrajeme, a tak si ji vždy užívá. Když víte, že ve hře prohrajete, tak zlenivíte, nezúčastníte se z celého srdce. Ale Nejvyšší má obrovskou radost ze hry samotné, nikoli z výsledku. Necítí žádný rozdíl mezi tím, když vyhraje nebo když prohraje závod.

Vzal jsem na sebe stovky a tisíce podob, ale mí žáci to nikdy nepostřehli. Pokud chci někdy ukázat své vnitřní schopnosti, ukážu je ve snech nebo během meditace. Jogín na sebe dokáže na subtilních úrovních vzít jakoukoli podobu. Když vám ve snu ukážu svou schopnost, budete mít radost. Ale následujícího rána vyjde vaše mysl do popředí a zpochybní to. Když vám dám ve snu radu, budete rozechvělí a budete mít obrovskou radost. Pak po několika hodinách řeknete: „Tak špatně mi poradil!“ Nejprve z mé rady máte radost, pak vyjde do popředí mysl a radost se ztratí. Odcizím se vám. Když vám bude radit cizí člověk, přirozeně vás to rozčílí. Ale když mohu vstoupit do vašeho srdce a nechat vás pocítit, že je to váš vlastní objev, vaše vlastní uvědomění, následujícího rána budete říkat, že jste objevili něco božského. Když tento objev zůstane uvnitř vás, budete si jej po dny a měsíce uchovávat.

Proto se praví duchovní Mistři snaží všechno dělat potají jako zloději. Nechají žáka cítit, že on sám objevil něco velmi jedinečného. Podobně s námi Bůh stále hraje kosmickou Hru na schovávanou, stává se vším, čím je nutné, aby nám mohl nabídnout Mír, Světlo, Blaženost a Sílu.

Guru, jak to, že během rozhovorů působíš vážně, a když mluvíš k nám, působíš přátelsky?

Sri Chinmoy: Od duchovního člověka musí lidé získat všechno, co jim může nabídnout. Žákům si přeji nabídnout jednu věc. Během přednášek nabízím něco jiného. Měl bych mít příležitost nabídnout to, co chci nabídnout. Zde jsem přátelský, ale jindy, když mám zůstat ve svém nejvyšším a pokud bych musel sestoupit na úroveň obyčejných lidí, bude to chyba. Chci je pozvednout na svou úroveň.

Když medituji v Centru, musíte vyjít do poschodí a být v meditativní náladě. Pouze tehdy budete schopni přijímat. Zůstanete-li dole a mluvíte nebo jíte a přitom si myslíte, že stačí, že jste v kostele, bude to chyba. Musíte vyjít do poschodí, pozvednout své vědomí a meditovat. Když se s vámi setkávám na vaší vlastní úrovni, není to tak, že scházím dolů. Když se někdo topí, nabídnu mu ruku, abych ho zachránil, ale on také musí nabídnout svou ruku a držet se mé. Zůstanu-li stále na vzdáleném břehu, jak ho vytáhnu? Tehdy musím přijít k němu a on musí natáhnout svou ruku, abych jej mohl zachránit.

Jak dlouho vám trvalo vystoupat po duchovním žebříku?

Sri Chinmoy: V této inkarnaci mi trvalo dvacet let vylézt po duchovním žebříčku, ačkoli jsem vyšplhal na vrchol v předešlých inkarnacích. Znám své předešlé inkarnace. Dokonce i v předchozích inkarnacích jsem dosáhl realizace Boha. Záleží na druhých, zda tomu uvěří, nebo ne. Poté, co jsem v této inkarnaci dosáhl výšky nirvikalpa samádhi, musel jsem s co největším úsilím dvacet let meditovat, od svých dvanácti do třiceti dvou let. Tento cíl je nanejvýš obtížný a člověk musí denně cvičit osm, deset, dvanáct hodin nebo víc, jestliže opravdu chce dosáhnout toho Nejvyššího. Těchto osm hodin musí být rovněž nanejvýš upřímných a nanejvýš oddaných. Je to velmi obtížný úkol.

Jak moc váš vnější život odráží váš vnitřní život?

Sri Chinmoy: Vnitřní život duchovních Mistrů je jako oceán; jejich vnější život je jen jako drobná kapka. Ale žáci a hledající se musí s tou malou kapkou spokojit, protože přijmout tuto kapku je pro ně víc než dost. Někdy je to pro ně příliš mnoho, nad jejich schopnosti.

Můžete vidět, že každý večer jsem všude možně, ale já vím, kolik věcí se děje uvnitř mě. Možná si užívám něčí představení, možná mi to dává opravdovou radost. Ale zároveň se zabývám mnoha jinými věcmi. Usmívám se, směji se, užívám si, ale uvnitř do mě vstupují šípy trápení od žáků zde, z Center a také od lidí, které vůbec neznám. Neznám jejich jména ani cokoliv jiného, ale oni vidí, že tu je místo, kde je hodně velké srdce, a tak tam posílají své trápení. Zeptáte-li se mě, kdo jsou, nebudu schopen vám to říct, ale vnitřně ke mně přicházejí.

Když říkáš Aum, spojuješ se s nekonečnem?

Sri Chinmoy: Aum je jméno Boha, Boha v Jeho třech hlavních aspektech. „A“ představuje Boha Stvořitele, „U“ představuje Boha Udržovatele, „M“ představuje Boha Přeměnitele. Když pronáším Aum, vstupuji do svého nejvyššího vědomí. Vyslovím-li jednou Aum, když jsem v opravdové meditaci, tehdy vstoupím do svého nejvyššího transcendentálního Vědomí, kde si spolu hraje Nekonečnost, Věčnost a Nesmrtelnost. Ale když přednáším a během přednášky řeknu slovo Aum, neznamená to, že vstupuji do svého nejvyššího vědomí nebo že se spojuji s Nekonečným. Tehdy je můj záměr jiný: prostě jen přivést světlo do aspirujících duší. Jestliže ony chtějí vstoupit hlouběji do mého vědomí nebo do svého vlastního nejvyššího vědomí, musí meditovat. Když pak spolu pronášíme Aum na konci meditace, můžeme vstoupit do nejvyšších světů.

Ve vaší knize o astrologii mluvíte o boji s vitálními bytostmi. V jednom místě mluvíte o sedmi bytostech, které přišly a napadly vás. Jak jste vlastně bojoval s těmito bytostmi?

Sri Chinmoy: Tyto bytosti bojovaly okultní silou. Nemají fyzickou sílu, ale dokážou se projevit fyzicky. Například mohou poškodit nohy židlí. Bojovali jsme okultní a vitální silou, jemnou vitální silou, ne na fyzické úrovni. Bojovali jsme výhradně s energiemi. Přesto mohli lidé slyšet zvuk do vzdálenosti několika bloků. Žádná lidská bytost nedokáže vydávat takové zvuky, dokáží to pouze vitální bytosti. Jsou to stvoření bez fyzické podoby, ale na jemnohmotné úrovni si mohou vzít jakoukoli podobu, kterou chtějí. Nemají lidský vzhled, ale mají jemnohmotný vzhled.

Napíšete někdy svůj životopis?

Sri Chinmoy: Když se člověk stane významným, vznikají o něm miliony historek. Soustředil jsem se na mnoho údajně významných lidí, a také na některé, kteří jsou opravdu významní. Protože jsou významní, je s nimi spojeno tisíce historek, ačkoli většina těch historek s nimi ve skutečnosti nemá nic společného. Jsou jim přisuzovány miliony věcí, které se v jejich životech nestaly. Lidé jen tvoří příběhy z klepů a poté, když se objeví v jejich životopisech, stanou se fakty. Ale nejsou hodnověrné. Někdo prostě chce jen říci něco o určité významné osobě. Mnohokrát jsou lidé inspirováni a nechají se unést pocity, a to, co řeknou, nemusí mít žádnou hodnotu. Proto je vždycky lepší, když se významnému člověku poštěstí napsat to, co o sobě chce říct sám.

Právě teď nechci trávit čas psaním příběhů o své minulosti, o svém dětství; k realizaci Boha vám vůbec nepomohou. Vždy své žáky odrazuji od toho, aby se dívali na mou minulost, protože jsem to, co jsem nyní. Pravda, někdy, když mám inspiraci, vyprávím vám o svém dětství a mládí, ale vím, že vám tyto zajímavé příběhy ani o kousek nepomohou k realizaci Boha. Před dvaceti lety bylo vše uvnitř mě — duchovní Mistr, jogín, všechno — ale nebyl jsem jogínem pro svět. Když v Bibli Marie požádala Ježíše, aby na svatbě přeměnil vodu ve víno, řekl, že ještě nenastal čas, aby dělal něco takového. Když jsem byl mladý já, nebyla ta správná doba na to, abych měl žáky. Nyní ta doba nastala. Když hodina udeří, tehdy hledající získají všechny výhody.

To, co dělám od té doby, co jsem přišel do Ameriky, je opravdu důležité. Jiné věci nejsou důležité. V životě Krista jsou důležité pouze tři roky. Co dělal, než dosáhl třiceti let, ví Bůh sám. Co vidíme nebo co získáváme z jeho života před třicítkou? Nic! Ale od svých třiceti do třiatřiceti let udělal něco, co je nesmrtelné. Vědomí země si stále váží toho, co udělal, stále si cení jeho lásky a soucitu.

Jestliže cítíte: „Ó, kdybych tak mohl vědět o Kristovi něco před jeho třicetinami, pak bych byl spasen,“ já řeknu: „Ne, čím méně víte o osobní stránce, o nedůležité stránce, tím lépe. Prostě věnujte veškerou pozornost samotnému cíli.“ Mangovník má mnoho větví a tisíce a tisíce listů. Ale co potřebujete, je mango. Jestliže víte, kde mango je, máte všechno. Proč chcete vědět, kolik listů je na stromě? Máte-li hlad nebo žízeň, uspokojí vás samotné mango, ne listy. A tak byste měli jíst své mango a být spokojení.

Když se člověk stane opravdovým Mistrem a dokáže nabízet Světlo, je toto Světlo mangem. Chcete-li získat mango příliš brzy, předtím, než je zralé, uvidíte jen listy. Takže teď jsem mangem, Světlem. Teď je čas podívat se na mango — na mou přítomnost, a ne na listy, které představují mou minulost.

Zlatá Loď1

Drahé děti, Zlatá Loď není má. Tato Loď patří Nejvyššímu. Všichni jsme cestujícími na této Lodi. Možná řeknete, že já jsem zkušený cestující, protože jsem na této Lodi déle než vy. Ale přeji si říct, že tato Loď patří Nejvyššímu. Právě teď má na této Lodi jen několik stovek cestujících, ale nadejde den, kdy bude mít sedm tisíc cestujících nebo i více. A v blízké nebo daleké budoucnosti Loď Nejvyššího, v níž jsme nyní všichni usazeni, nepoveze ke Zlatému Břehu Za pouze sedm set nebo sedm tisíc jednotlivců, ale celé lidstvo. Transcendentální Nejvyšší ve Své Zlaté Lodi nás všechny poveze ke Zlatému Břehu vždy přesahujícího Za.

Jestliže lidské ve mně bylo Nejvyšším požehnáno schopností napsat 208 básní v jednom dni, modlím se k Nejvyššímu ve mně, aby mi, mé sladké děti, dal schopnost dvacet milionkrát vám nabídnout nejhlubší požehnanou vděčnost mého srdce. Vy jste mou inspirací a uvnitř vás je můj Cíl. Projevením Nejvyššího v každém z vás naplňuji Bohem stanovený úkol. S vámi jsem začal svou cestu a s vámi budu věčně pokračovat v Lodi Nejvyššího Kormidelníka. Naše cesta nikdy neskončí. Pro našeho Nejvyššího Kormidelníka, věčného Gurua, jediného Gurua tady na zemi a tam v Nebi, neexistuje žádný konec cesty.

Lidské ve mně napíše mnohem víc básní. Možná se stane, že lidské ve mně překoná číslo, které jsme právě nabídli světu jako celku v jediném dni. Ale znovu vám chci říct, tak jako vám stále říkám, že to není otázka množství na úkor kvality. Nejvyšší ve mně mi nařídil, abych psal básně, a ujišťuji vás, že mi také dal schopnost dosáhnout kvality. Nejvyšší ve mně a básník ve mně jdou ruku v ruce. Nejvyšší je mou vnitřní vizí a zároveň vnějším úsudkem.

Mnoho lidí může psát stovky a tisíce básní. Já jich také napíšu tisíce, je-li to Vůle Nejvyššího. Ale božské ve mně vzývá Nejvyššího, aby mi prokázal pouze jedinou laskavost, a to vděčnost vám, mé děti, za to, co jste pro mě udělaly, a za to, co pro mě budete dělat po celou Věčnost. Tento pocit vděčnosti chci položit kolem krku každého hledajícího transcendentální Pravdy, neboť každý hledající si jej zaslouží.

Na druhou stranu si přeji říct, že toto není má loď — je to Loď Nejvyššího. Já jsem zkušený či pokročilý člen na Lodi. Jak vám stále říkám, jsem jedním z vás, jsem vaším bratrem. Naším Otcem je někdo jiný. Narodil jsem se do této duchovní rodiny několik let předtím, než jste se narodili vy, proto se ode mě přirozeně očekává, že jsem učinil trochu větší pokrok než vy. Nyní jsem schopný říct vám o Nejvyšším, který je naším věčným Otcem, věčnou Matkou, věčným Přítelem, věčným Milovaným. Snažím se vás naučit, jak vrůst do Jeho pravé Podoby. Ukazuji vám, kde náš Otec je, a tím je mé poslání u konce.

Nejvyšší se stále zabývá překonáváním Svého vlastního rozvíjejícího se Vědomí. V každé vteřině překonává hranice Svého vlastního Překonávání. Proto říkáme, že se zabývá stále se překonávající Skutečností, Božskostí a Nesmrtelností. Dnes se modlím k Nejvyššímu Kormidelníkovi, aby mi poskytl příležitost a schopnost nesčetněkrát nabídnout každému z vás požehnanou vděčnost, neboť každý žák, každý hledající, mi dal příležitost být nápomocen Nejvyššímu v něm. Nejste to vy, kdo by měl být hrdý na vašeho takzvaného vůdce na zemi; jsem to já, kdo by měl být v každém okamžiku hrdý na vás a nabídnout vám svou nanejvýš oduševnělou vděčnost. Jste to vy, kdo mi dal příležitost, a jste to vy, kdo si mě vybral, abych vám všem zasvěceně a oddaně sloužil.


  1. IJ 35. 25. února 1974 žáci Sri Chinmoye oslavovali dokončení 208 básní svého Mistra v tomto dni. Poté, co Sri Chinmoy ocenil velkou loď naplněnou dárky od svých duchovních dětí, promluvil o Zlaté Lodi, jak občas nazývá svou duchovní cestu.