Mistře, chtěl bych vlastnit tvoji vůli; ty buď vlastníkem mého prstenu

Jistý král byl oddaným stoupencem Bhaškaranandy a svého Mistra často navštěvoval. Jednoho dne ho Bhaškarananda vzal k rybníku, a jakoby mimochodem krále požádal, aby mu půjčil svůj diamantový prsten. Bhaškarananda si prsten zblízka prohlédl — a potom ho hodil do rybníka.

Krále to vůbec nevyvedlo z míry. „Možná jsem na něm moc lpěl,“ pomyslel si. „Proto ho Mistr hodil do vody. Nebo se mnou možná hraje hru a prsten mi vrátí. Jsem si jistý, že má takovou duchovní sílu. Ať už je důvod jakýkoliv, udělal to pro mé vlastní dobro.“

Bhaškarananda s králem dlouho rozprávěl o duchovnosti a pověděl mu mnohá duchovní tajemství. Potom se krále zeptal: „Nechceš zpátky svůj prsten?“

„Záleží to na tobě,“ odpověděl král. „Pokud chceš, můžeš mi ho vrátit. Jinak ho můžeš nechat na dně rybníka.“

„Dobře,“ řekl Bhaškarananda: „chci ti ho vrátit. Stačí, když se rukou dotkneš vody.“

Mistr zahodil prsten z místa, kde nyní stáli, ale král se rozhodl jít na druhou stranu rybníka, aby viděl, zda se prsten objeví i tam. Jakmile se rukou dotknul vody, objevilo se šestnáct stejných prstenů. Nedokázal poznat, který je jeho.

„Protože na prstenu nelpíš,“ řekl Bhaškarananda: „vrátím ti ho.“ Nato Mistr zahodil patnáct prstenů do rybníka a dal králi ten, který byl jeho.

Komentář: Vlastnictví není štěstí. To odevzdání a jednota s Mistrem přináší opravdové štěstí. Svou lidskou vůlí vlastníme, tvoříme a stavíme svět svých pomyslných přání. Svou božskou vůlí si rozvíjíme schopnost mít volný přístup k Boží vždy přesahující Vizi a vždy projevující Skutečnosti. Mistr je zároveň ztělesněním Boží Výšky Vize i Hloubky Jeho Skutečnosti.

Bůh klepe pouze na dveře srdce pokory

Před mnoha lety přišel na shromáždění s indickým Mistrem Svámí Bhaškaranandou jeden oddaný žák Bijoykrišny a položil mu několik otázek. Bhaškarananda každému jeho otázky zodpověděl, ale tomuto hledajícímu odpověď nedal. Namísto toho měl pro něj jen urážky a poslal ho pryč.

Všichni byli šokováni Mistrovým chováním a hledající se vrátil domů velmi smutný. V noci měl však sen a v něm mu Svámí Bhaškarananda s největší náklonností na jeho otázky odpověděl.

Druhý den řekl hledající žákům Bhaškaranandy, proč Mistr neodpověděl na jeho otázky v jejich přítomnosti. Všichni kladli své otázky s největší upřímností a pokorou, ale on se ptal s nesmírnou pýchou. Proto ho Svámí Bhaškarananda urážel místo toho, aby zodpověděl jeho otázky. Té noci mu Svámí Bhaškarananda odpustil a na jeho otázky mu odpověděl ve snu. Hledající byl velmi spokojen s odpověďmi a nesmírně vděčný za to, že ho Svámí Bhaškarananda potrestal a osvítil jeho pýchu.

Komentář: Pýcha rozděluje, pokora sjednocuje. Pýcha je vize slepého člověka. Pokora je vize člověka-Boha. Není pod úroveň Mistra jednat s existující pýchou hledajícího, protože Mistr ví, že hledající nic nemůže přijmout, je-li pýcha to, co má a čím je. Pokora je v nejčistším smyslu slova schopnost přijímat. Pokora vítá Boha Stvořitele a Boha stvoření ve svém stále se rozpínajícím životě a vždy vzlétajícím srdci.