Báma jí chrámové jídlo

Báma Kšepa, velmi chudý mladík, často navštěvoval chrám, který patřil královně a byl zasvěcen bohyni Taře. Jednoho dne přišel do chrámu a snědl všechno posvěcené jídlo, které bylo této bohyni nabídnuto. Když hlavní kněz a strážce uviděli, co Báma udělal, nemilosrdně ho zbili.

Té noci měla královna děsivý sen. Viděla před sebou plačící bohyni Taru. Ačkoliv byla ráda, že bohyni vidí, byla smutná, protože ji viděla plakat.

Bohyně potom královně ukázala svá záda, která krvácela. „Můj nejdražší syn Báma snědl jídlo, které mi nechali v chrámu. Tvůj kněz a strážce ho nemilosrdně zbili. Jestliže syn nesmí jíst jídlo své matky, kdo potom?“

Královna sice nevěděla, kdo je to Báma, ale následujícího rána požádala kněze a strážce, aby chlapce přivedli. Hledali jej, ale nikde ho nemohli najít. Trvalo jim tři dny, než ho našli. Stále ještě trpěl bolestí z jejich bití, proto k němu byli velice laskaví a plní omluv a soucitu. Jakmile ho přivedli ke královně, královna se na něj podívala a zaplavil ji smutek.

„Od nynějška je tento chrám tvůj,“ řekla královna Bámovi. „Předtím než do chrámu doneseme jídlo, nasytíme nejprve tebe. To ode mě chce bohyně Tara. Předtím, než jí nabídnu jídlo v chrámu, nasytím tebe.“ Báma měl nesmírnou radost. Od toho dne pro něj byla bída věcí minulosti.