Tato rostlina je člověk, tamta rostlina je Bůh

Byl jednou jeden hledající, který po mnoho let hledal Mistra, Gurua, aby ho vedl. Navštívil mnoho duchovních skupin, ale učitelé, se kterými se setkal, mu nebyli po chuti, a tak v hledání pokračoval. Když šel jednoho dne po ulici, spatřil duchovního Mistra s několika žáky. Seděli na krásném trávníku, který několik žáků právě zalévalo.

Hledající přišel k Mistrovi a řekl: „Mistře, všichni tví žáci tě poslouchají bez ohledu na to, co říkáš. Věří ti a je správné, že tě poslouchají. Musím ti však něco říct, i když se mnou nebudeš souhlasit.“

Mistr řekl: „Pravda samozřejmě není mým výhradním monopolem. Pokud jsi nějakou pravdu objevil, přijmu ji. Nyní mi prosím pověz, jakou pravdu jsi objevil?“

Hledající tedy řekl: „Mým objevem je toto: světský člověk nemůže snadno realizovat Boha. Jsem světský člověk a vím, že dokonce i jen získat Mistra je prostě nemožné. Duchovního učitele jsem nenašel, protože mi žádný nevyhovuje. Jak potom budu moci realizovat Boha, což je nekonečně obtížnější? Je-li pro mě nalezení Mistra tak obtížné, potom duchovní realizace v tomto životě je prostě nemožná. Souhlasíš se mnou?“

„Nesouhlasím,“ odpověděl Mistr. „Někdo si možná myslí, že to, co říkáš, je pravda, avšak není obtížné nalézt Mistra ani nalézt Boha.“

Hledající byl překvapen, a dokonce i žáci byli Mistrovou poznámkou do určité míry udiveni, protože většina z nich věděla, jak těžké pro ně bylo nalézt duchovního Mistra, a realizaci Boha si zatím vůbec nedovedli představit.

Mistr řekl: „Podívej. Někteří mí žáci právě zalévají trávu. Všude jsou malé rostliny.“ Mistr ukázal na dvě malinké rostlinky. Potom vzal lopatku a jednu z nich vyrýpl. Vzal kořeny i listy, celou rostlinu, a šel ke druhé. Vyrýpl druhou rostlinku a na její místo dal první. Potom vzal druhou rostlinu a dal ji na místo té první.

Poté Mistr řekl: „Tato rostlina je člověk a tamta rostlina je Bůh. Já jsem Mistr. Dotknul jsem se této rostliny a jakmile jsem se jí dotknul, dala mi božskou odezvu. Pak jsem ji vzal a přenesl ji tam, kde byla rostlina nazvaná ‚Bůh‘. Nato jsem vložil rostlinu-Boha s veškerým Jeho Soucitem, Láskou, Radostí a Blažeností tam, kde byla rostlina-člověk. Byla to otázka jen několika minut. Vzal jsem člověka k Bohu a přivedl Boha k člověku.“

„Mistře,“ řekl nový hledající, „chci být tvým žákem. Prosím, dej mi zasvěcení.“

„Brzy ti dám zasvěcení, mé dítě,“ řekl Mistr a potom pokračoval: „Pokud máš pocit, že realizovat Boha je téměř nemožné, znamená to, že tvá představa Boha je nesprávná, tvé pojetí duchovnosti je nesprávné. Jsi připoután ke světu, ale kdybys byl stejně tak připoután k Bohu, viděl bys, že Jej můžeš snadno dosáhnout. Když jdu k Bohu, zaklepu na dveře. Bůh okamžitě otevře a přijde ke mně. Já řeknu: „Prosím, pojď se mnou.“ On přichází se svou nekonečnou Láskou, Radostí, Požehnáním a Soucitem. Potom jdu a klepu na tvé dveře, ale když klepu, ty neotvíráš. Necháváš zavřeno, zamčeno. Bůh i já přirozeně odcházíme. Když tě potom chci vzít do Božího Paláce, řeknu ti: „Pojď se mnou.“ Jakmile znovu zaklepu na Boží dveře, Bůh řekne, že stejně jako jsi ty neotevřel dveře, když jsem Jej k tobě přivedl, tak ani On ti neotevře. Kdybys dveře otevřel, když jsem Boha přivedl jako Hosta, a kdybys mu dovolil vstoupit, On by ti přirozeně také dovolil vstoupit do svého Paláce. A tak pokud necháš dveře svého srdce otevřené, Bůh může vstoupit.

Když se k tobě ale přiblížím, začneš být okamžitě neklidný. Myslíš na to, že máš strach, pochybnost, vitální emocionální problémy, žárlivost a podobně. Nechceš být odhalen, chceš se skrýt. Ale tato rostlina-člověk, kterou jsem přesadil, neprojevila při mém dotyku žádný strach, pochybnost nebo nedůvěru – naprosto nic. Vůbec se nebála své vlastní nevědomosti. Byla rozechvělá, že ji někdo přenáší na jiné místo, kterým je Bůh. Proto když na tebe duchovní Mistr medituje nebo ti žehná a ty mu v tu chvíli nabídneš společně se svými oddanými vlastnostmi také svou nevědomost a své nedokonalosti, potom je pro Mistra snadné vést tě k Bohu. Pokud tak neučiníš, je pro Mistra téměř nemožné přeměnit, nebo dokonce jen pročistit vědomí žáků. Je to jen výměna dvou rostlin. To je to, co Mistr dělá, když jedná se svými duchovními dětmi. Jedna rostlina je Bůh, druhá člověk.“

Potom Mistr pomalu odešel.