Pro lenochy domy nejsou

Byl jednou jeden král, který byl ve všech ohledech laskavý, zbožný a štědrý. Nesmírně ho ale trápilo, že zatímco on je král, v jeho království je velmi mnoho lidí bez domova. A tak řekl svému ministrovi: „Přiveď mi sem do paláce všechny lidi bez domova a uvidíme, co pro ně budu moci udělat. Jsem rozhodnutý dát každému dům, kde bude moci bydlet. Každý dostane alespoň dům."

Ministr chodil od vesnice k vesnici a rozhlašoval, co král řekl, a určeného dne přišly do paláce zástupy lidí bez domova. Když král uviděl tu dlouhou řadu, řekl: „Jak mohu dát tolika lidem dům? Ach Bože, dal jsi mi srdce, které by chtělo pomáhat chudým lidem, ale nedal jsi mi k tomu schopnost. Dal jsem slib a chci jej dodržet, ale jak to mám dokázat? Chudoba těchto lidí bez domova mě trápí, ale neměl jsem ponětí, že je jich v mém království tolik. Co mám teď dělat? Nedokážu jim všem dát přístřeší."

Král byl velmi, velmi nešťastný, že nemůže splnit svůj slib. Vtom mu ale ministr řekl: „Ale ne, ne! Ještě to můžete dokázat!"

„Jak?“ zeptal se král.

Ministr řekl: „Vyřeším to.“

„Jestliže to dokážeš vyřešit," řekl král, „zůstanu ti navěky vděčný."

Ministr řekl: „Ó králi, vyslechněte si můj plán. Jak víte, když vlastníte dům, musíte se o něj starat. Když máte dům, nemůžete pořád jen spát. Musíte dělat domácí práce, musíte jít nakoupit jídlo a vybavení pokojů. Všichni musí pracovat, aby mohli žít v domě. Takže nejlepší bude každého člověka bez domova požádat, aby vykonal nějakou drobnou práci. Řeknu jim, že velmi brzy od vás dostanou dům. Přímo před palácem je malý vršek. Ti, co chtějí dům, ať jen vyjdou nahoru a sejdou dolů. To je všechno. A budete se divit, kolik lidí si opravdu přeje mít dům."

Krále ministrův návrh velmi potěšil. Zároveň byl ale plný obav. Pokud by na kopec vylezli všichni, nemohl by splnit, co slíbil.

Ministr všem shromážděným vysvětlil situaci. Pak pokynul: „A teď všichni jděte." Ale co to? Zůstalo jenom deset nebo dvacet lidí, kteří byli připraveni vylézt na kopec. Zbytek odešel. Král byl dočista šokován. Nedokázal pochopit, proč tolik lidí odešlo.

Ministr ale řekl: „Ach králi, ti povaleči nepotřebují domov. Jenom si užívají nicnedělání. Pouhých deset nebo dvacet lidí, kteří zůstali, opravdu chtějí bydlet v domě. Ti udělají, co bude třeba."

To krále uspokojilo a přesvědčilo. Každému z těch, co zůstali, dal velký dům. A tak chytrý ministr vyřešil situaci. Ostatní lidé bez domova chtěli dům, ale nechtěli udělat nic pro to, aby si ho zasloužili. Jen velmi málo z nich dům potřebovalo a zároveň si ho zasloužilo. To byli ti, kteří vyšli na kopec.

Jestliže v životě něco chcete, také si to musíte zasloužit. Jestliže pro to nic neuděláte, jestliže cítíte, že k vám něco přijde z ničeho nic, nebudete si té věci vážit. Chceme-li něco dostat od Boha, musíme na to být zcela připraveni. Musíme cítit, že je naší nejvyšší povinností se o takovou věc starat.

Tvůj problém je můj problém

Byli jednou dva přátelé, kteří si byli nesmírně blízcí. Z mnoha důvodů se dlouho neviděli. Jednoho dne se nečekaně potkali na ulici. Přivítali se a jeden z nich se zeptal druhého: „Slyšel jsem, že jsi ohromně zbohatl. Je to pravda?"

„Ano, je to naprostá pravda," odpověděl jeho přítel. „Získal jsem spoustu peněz. Ale co zmůžou samotné peníze? Už několik měsíců mě trápí bolesti zad. Utratil jsem už spoustu peněz za lékaře, ale žádný mě nedokáže vyléčit. Má bolavá záda peníze vyléčit nedokážou a já se nepředstavitelně trápím."

První přítel řekl: „Umím připravit velmi posvátnou a tajnou mast. Pokud ji budeš denně používat po dobu tří měsíců, úplně se vyléčíš. Ale přísady jsou velmi vzácné a je těžké je sehnat. Navíc jsou hodně drahé. Budu muset obejít mnoho míst, abych je všechny získal. Ale jestli jsi ochotný dát mi potřebné peníze, jsem připraven to pro tebe udělat. Tvé potíže jsou mé potíže a mé potíže jsou tvé. Když jeden z nás dokáže své potíže vyřešit, ubude alespoň polovina našich problémů. Nemohu ti zaručit, že se zcela vyléčíš, ale ujišťuji tě, že se ti znatelně uleví. Jsem rád, když vím, že pro tebe nejsou peníze problém. Pokud mi každý měsíc pošleš sto rupií, budu ti posílat tu mast. A polovina našich potíží bude vyřešena."

Bohatý přítel tedy posílal každý měsíc sto rupií a na oplátku vždy dostal mast. Měl ve svého přítele velikou důvěru. Ale běda, uběhly tři měsíce a jeho záda se vůbec nezlepšovala. Byl velmi smutný a rozzlobený. „Co to je za podvod? “ říkal si.

Jednoho dne se oba přátelé znovu potkali na ulici. Bohatý muž se zlobil: „Vzal sis ode mě peníze, ale záda mě pořád hrozně bolí. Tvoje mast byla k ničemu!“

Jeho přítel však odpověděl: „Copak jsem ti neřekl, že ubude polovina našich potíží? “

„Co tím myslíš, polovina našich potíží? Nechápu to,“ mračil se bohatý přítel.

Jeho přítel pokračoval: „Zoufale jsem potřeboval peníze, a takhle jsem je od tebe tři měsíce dostával. Řekl jsem ti, že tvé potíže jsou mé potíže a mé potíže jsou tvé. Teď se mé potíže vyřešily, což znamená, že polovina našich potíží je pryč. Aby se vyřešila i druhá polovina, radím ti zajít k dobrému lékaři.“

Bohatý muž nemohl věřit svým uším. Rozhodl se svého přítele potrestat za to, že je takový darebák. Měl i různé jiné nemoci, které už jeden výborný lékař léčil. Díky lékům tohoto lékaře se jeho stav velmi pozvolna zlepšoval. Nevyčítal lékaři, že léčba postupuje tak pomalu. Věděl, že se velmi snaží, a kromě toho tento lékař nikdy neprohlašoval, že ho zcela vyléčí.

Bohatý muž zašel za lékařem a vyprávěl mu celý příběh.

„Toho člověka znám,“ řekl lékař. „Je také mým pacientem. Je to takový lump! Nebojte se. Já mu dám za vyučenou.“

Za nějaký čas přítel-darebák onemocněl. Když teď jeho finanční těžkosti pominuly, neváhal a šel se poradit s vynikajícím lékařem. Lékař ho prohlédl a předepsal mu určité léky. Když pacient dostal účet, zjistil, že léky stály dvakrát víc než obvykle. Při své další návštěvě řekl lékaři: „Jak může být váš účet tak vysoký? Zčistajasna jste zvýšil své poplatky!"

„To víte, dnes je všechno dražší," odpověděl lékař. „Jen se podívejte kolem sebe. Má něco stejnou cenu? I na trhu všechno stojí víc. Potřebuji víc peněz, abych zaplatil účty. Jestli nechcete poplatek zaplatit, jděte za nějakým jiným lékařem. Každý říká, že jsem nejlepší. Ale jestli tomu nevěříte, jděte k jinému lékaři. Mně to nevadí. Nepotřebuji vás jako pacienta."

I stalo se, že lékařovy léky zabraly a pacientovi se začalo dařit lépe. A protože se uzdravoval, nevadilo mu zaplatit lékaři dvojnásobnou sumu. A tak lékař dostával mnohem víc peněz než obvykle, protože svému pacientovi účtoval dvojnásobek.

Když lékař od tohoto muže dostal zaplaceno navíc celkem tři sta rupií, oznámil mu: „Od zítřka svůj poplatek snížím. Budu vám účtovat polovinu ceny."

„Pročpak?" zeptal se pacient.

„Protože jste takový lotr!" řekl lékař. „Vzal jste si od svého přítele tři sta rupií za nějakou bezcennou mast, a já mu teď ty peníze vrátím."

Dal poté peníze bohatému muži a řekl: „Prosím, vezměte si své peníze. Jste upřímný, kdežto váš přítel je opravdový darebák."

Darebáky nakonec dopadnou. Dnes nás možná podvedou, ale zítra je dozajista chytí.