Meditace: volba člověka a hlas Boha, část 1

Návrat na obsah

Předmluva autora

Duchovnost má tajný klíč, který otevírá Dveře Božskému. Tímto klíčem je meditace. Meditace zjednodušuje náš vnější život a dává energii našemu vnitřnímu životu. Meditace nám dává život přirozený a spontánní, život, který se stává tak přirozeným a tak spontánním, že nemůžeme dýchat, aniž bychom si byli vědomi své vlastní božskosti.

Meditace je božský dar. Je to přímá cesta, která vede aspiranta k Jedinému, od kterého sestoupil. Meditace říká aspirantovi, že jeho lidský život je tajná a posvátná věc, a tím potvrzuje jeho božské dědictví. Meditace mu dává nové oči, aby viděl Boha, nové uši, aby slyšel Hlas Boha a nové srdce, aby cítil Přítomnost Boha.

Když žiješ

Když žiješ
v místnosti svých myšlenek,
tvůj život je mocným a neplodným plánováním.

Když žiješ
v domě své vůle,
tvůj život je pevným a skvělým úspěchem.

Když žiješ
v paláci Boží lásky,
tvůj život je záplavou zářící, osvěcující extáze.

Otče, řekni mi

Otče, jaká věc se ti v mém životě
líbí nejvíc?

Dcero, ve tvém životě miluji nejvíc
tvůj pláč moudrosti.

Otče, co by se ti v blízké nebo vzdálené budoucnosti
v mém životě nejvíc líbilo?

Dcero, v blízké nebo vzdálené budoucnosti
budu nejvíce milovat
tvůj úsměv dokonalosti.

Potřebuješ štěstí?

"Potřebuješ štěstí?
Pak dělej pouhé tři věci:
Medituj pravidelně.
Směj se oduševněle.
Miluj neúnavně."

Jak někdo může udělat meditaci praktickou?

Sri Chinmoy: Říkáme o někom, že je praktický, když ve svém vnějším životě dělá správné věci ve správnou chvíli. Myslí a jedná určitým způsobem, tak aby jej druzí neoklamali a jeho vnější život plynul hladce, bez velkých katastrof. Ale nehledě na to, jak chytří, jak upřímní a jak uvědomělí jsme, jsou chvíle, kdy jsme ve vnějším životě ztraceni. Nevíme, co říci. Nevíme, co udělat. Nevíme, jak se zachovat. Přestože říkáme a děláme správnou věc, všechno se vyvíjí špatně. Nevíme, jak se vyrovnat se svou vnější existencí, nedokážeme zvládnout svůj život. Upřímně chceme něco udělat nebo se něčím stát, ale nejde nám to.

Proč se to stává? Stává se to proto, že naše vnější schopnost je vždy omezena naší omezenou vnitřní bdělostí. Jsme-li však praktičtí ve vnitřním životě — to znamená, když se modlíme a meditujeme — získáme neomezenou vnitřní bdělost. Ten, kdo má vnitřní bdělost, má volný přístup k nekonečné pravdě a trvalé radosti a dokáže snadno ovládat svůj vnější život. Co nám přináší vnitřní uvědomění? Meditace. Když se modlíme a meditujeme, ve svém vnitřním životě jsme praktičtí a chováme se v něm správně. Praktické věci musí být vždy přirozené, a co může být přirozenější a spontánnější než hledání naplnění Boha? Jak můžeme naplnit Boha? Meditací.

Vnitřní život neustále přináší poselství Lásky, Pravdy a Boha. Vnější život se tak nechová. Kde je pravda, tam je semínko. Dovolme semínku, aby vyklíčilo, stalo se rostlinou a pak stromem. Až se stromu urodí ovoce, můžeme ho sníst. A zatímco ho budeme jíst, uvědomíme si, že toto ovoce patří vnějšímu světu, ačkoliv jeho zdroj je ve vnitřním světě. Spatříme, jak se schopnost vnitřního světa projevuje ve vnějším světě. Vždy rosteme z nitra, ne z vnějšku. Je to ze semínka v zemi, ze kterého vyroste rostlina. Z vnitřku rosteme navenek.

Bez ohledu na to, kolik hodin pracujeme, kolik hodin mluvíme, co děláme nebo co říkáme ve svém vnějším životě, světlu pravdy se nepřibližujeme. Pokud ale nejdříve meditujeme a pak jednáme a mluvíme, tehdy děláme tu správnou věc a stáváme se správnými lidmi. Vnitřní život a vnitřní skutečnost musí vést vnější život, a ne naopak. Ne! Životní dech vnějšího života musí vycházet z vnitřního života. Vnitřní skutečnost musí vstoupit do vnějšího života každého hledajícího na zemi. Jen tak můžeme být ve vnějším životě skutečně praktičtí.

Vnitřní život neaspirujícího člověka není nikdy praktický; je jen představivostí. Člověk přirozeně nechce vstoupit do světa představ, protože si myslí, že jeho představivost skončí zklamáním. Ale ten, kdo je dost statečný, aby vstoupil do vnitřního života a poznal, zda je to jen představivost nebo není, uvidí, že vnitřní život je praktický, skutečný a přirozený. Náš lidský způsob přemýšlení o Pravdě, Bohu a Světle není správný. Proto věci, které jsou normální, se nám zdají nenormální. Božsky normální věci jsou Láska, Světlo, Mír. A tyto normální věci jsou také věčné. Buďme stateční. Vstupme do vnitřního světa a vynesme ve vnějším světě do popředí věci, které vnitřní svět může nabídnout. Vnější svět se potom stane také božsky normální, praktický a naplňující.

Jak mohu uvidět božské Světlo? Co konkrétního nebo praktického mohu kromě koncentrace a meditace dělat, abych uviděl božské Světlo? A také, co mohu prakticky a konkrétně během koncentrace a meditace dělat, abych toto Světlo uviděl?

Sri Chinmoy: Používáte slovo „praktické“. Zde bych chtěl říci, že koncentrace je praktická; meditace je praktická. Musíme vědět, že Bůh, který je samým Světlem, je přirozený. Jen to, co je přirozené, může být i praktické a proveditelné. Takže od této chvíle prosím ciťte, že koncentrace je ve vašem životě něco přirozeného. Meditace je ve vašem životě také něco přirozeného. Ciťte, že když nemeditujete, děláte něco nepřirozeného, nenormálního, neobvyklého, protože uvnitř vás je Bůh a záře božského Světla.

Snažíte se buď vstoupit do rozlehlosti tohoto Světla, nebo se snažíte vynést do popředí Světlo, které již máte. Toto Světlo, o kterém mluvíte, přijde, když je aspirant připraven. Chcete vidět Světlo. Říkáte, že se Světla nebojíte. Skvělé! Ale existuje mnoho lidí, kteří se Světla bojí. Máte příbuzné, přátele a sousedy, kteří říkají: „Ano, chceme Světlo.“ Ale ve chvíli, kdy k nim Světlo přijde, ucítí, že budou odhaleni. Lidé cítí, že pokud se mohou skrýt v temné místnosti, budou odtud moci vidět celý svět, obdivovat jej nebo kritizovat nebo dělat cokoli. Myslí si, že budou v pozici, kdy budou moci svět pozorovat a soudit, ale nikdo nebude moci vidět je. To je jejich naděje. Cítí, že jejich temnota je tedy jistým druhem bezpečí a jistotou. Když přijde Světlo a je připraveno do nich vstoupit, budou cítit, že budou odhaleny všechny jejich slabosti a omezení, všechny jejich negativní představy a myšlenky. Ale základní funkcí Světla je osvěcovat, ne odhalovat; přeměňovat naše záporné a ničivé myšlenky na myšlenky kladné a pozitivní.

Chcete vědět, jak můžete Světlo přijímat nebo jak jej můžete vynést do popředí. K tomu potřebujete přípravu; a jaká je to příprava? Je to vaše čistá koncentrace, vaše čistá meditace. Když zahájíte meditaci nebo koncentraci, pokuste se cítit, že jste přišli ze Světla a že jste uvnitř Světla. To není vaše představivost; to není vaše mentální halucinace. Zdaleka ne! Když začnete meditovat, prostě cítíte, čím jste. To, že ztělesňujete Světlo a že jste Světlem samotným je skutečná, pevná a konkrétní pravda. Uvidíte, že z nitra spontánně proudí Světlo. Nejprve to ucítíte ve svém srdci. Pak to ucítíte na čele, ve třetím oku; a nakonec to pocítíte úplně všude.

Existuje další způsob, jak vidět Světlo. Při dýchání prosím ciťte, že když se při nádechu nadechujete něčeho, co pročišťuje vše, co se ve vás musí pročistit, a zároveň energizuje vše, je nenakrmené. Na začátku je ve vás spousta věcí, které se musí pročistit. A je také několik věcí, které jsou hladové. Takže když budete cítit, že je krmíte, energizujete a zároveň pročišťujete, uvidíte, že se stane Světlo naprosto přirozeným.

Existuje další způsob, jak vidět Světlo. Jelikož jste přijali naši cestu, podívejte se prosím na čelo na mé transcendentální fotografii. Pak budete moci vidět své Světlo uvnitř mě nebo mé Světlo. Uvidíte Světlo a toto Světlo budete cítit také ve svém nitru, protože existuje pouze jedno Světlo, a to je Bůh. Působí uvnitř mě, uvnitř vás, uvnitř každého. Ale v mém případě ho vědomě vidím a dávám to ostatním, aby ho cítili. Pokud se tedy koncentrujete na moji transcendentální fotografii a oduševněle opakujete slovo „Světlo“ padesátkrát, šedesátkrát, stokrát, tak vás ujišťuji, že toto Světlo musíte spatřit — buď modré, bílé, zlaté, červené nebo zelené — protože ze svého transcendentálního vědomí jsem připraven nabídnout Světlo každému, kdo ho upřímně chce. To je tajemství, které vám sděluji.

Až se přede mě ve čtvrtek v New Yorkském Centru posadíte, můžete se koncentrovat na mé čelo, když budu v hluboké meditaci. Udělejte si čas a řekněte tiše slovo „Světlo“, a když to budete vyslovovat, snažte se cítit, že jste si mezi sebou a mnou vytvořili most. Pak budete neustále cítit, že vstupujete do mě a já vstupuji do vás. Nemusíte meditovat čtyři nebo deset hodin. Ne. Pokud během několika minut pocítíte oduševnělý pocit jednoty se mnou, určitě uvidíte Světlo. To budu moci udělat pro vás a pro další upřímné hledající, kteří jsou mými studenty a žáky. Ale pro ostatní, protože mě nepřijali za svého, to nebudu moci udělat.

Pro upřímného hledajícího není vůbec těžké Světlo vidět. Ale těm, kteří chtějí vidět Světlo ze zvědavosti, to může Bůh odepřít, protože chtějí Světlo pouze vidět, a ne do něj vrůst. Pokud však Bůh chce, abych jim Světlo ukázal, potom navzdory jejich neochotě, navzdory jejich nevíře v Boha, jim je mohu ukázat. Ale to je Boží způsob jednání. Nemohu zasahovat do činnosti Boha. Je to On, kdo ví, co je pro nás nejlepší. Ve vašem případě dnes uvidíte Světlo a zítra budete aspirovat pro to, abyste do něj vrostli. To je to, co hledající dělá: dnes Cíl vidí, zítra Cíle dosáhne a pozítří do něj vroste. Takže to zkuste; pomůžu vám.

Zkouším vést duchovní život, ale trápí mě špatné síly. Jak se mohu chránit?

Sri Chinmoy: Jestliže jste ve svém duchovním životě napadeni nebožskými, nepřátelskými silami, nebo když cítíte, že vaše aspirace není taková, jaká by měla být, nikdy se nevzdávejte duchovního života. Každý den nemůžeme jíst to nejchutnější jídlo, ale přesto jíme. Jíme každý den, bez ohledu na to, zda je jídlo dobré nebo špatné, abychom udržovali své tělo v kondici a mohli tak chodit do práce, do školy a dělat běžné činnosti.

Když v duchovním životě meditujeme, co ve skutečnosti děláme? Krmíme duši, svou vnitřní bytost. Dokonce i když duši nemůžeme nakrmit každý den nejblaženěji, nesmíme se vzdát. Lepší je nakrmit duši čímkoli než ji nechat hladovět. Proto se nikdy nevzdávejte; vždy se pokuste meditovat.

Cesta je dlouhá. Zatímco kráčíte po cestě, někdy vidíte překrásné stromy s listovím, květy a ovocem. Jindy vidíte, že je zde jen cesta, bez krásné krajiny. Někdy můžete cítit, že jste na cestě vyprahlou pouští. Cíl je neskutečně daleko. Tak co můžete dělat? Protože míříte k tomuto cíli, musíte jít, jít a jít.

Musíme cítit, že jsme všichni božští rolníci. Hledající nekonečné Pravdy musí cítit, že je rolník. Rolník oře pole a zušlechťuje půdu. Pak musí počkat na déšť. Po určité době semínko vyklíčí a začne růst do rostlinky. Stejně tak je v duchovním životě potřebné naše osobní úsilí. A tak musíme cvičit meditaci. Pak musíme cítit potřebu Boží Milosti jako deště. Když Boží Milost sestupuje a naše lidské úsilí stoupá, budeme schopni dobře meditovat tak, jak by se nám to líbilo. Pokročilí duchovní hledající mohou meditovat v kteroukoliv chvíli, v kterémkoliv čase, na kterémkoliv místě.

Abychom se vrátili k vaší otázce, zpočátku zkoušejte meditovat se svým osobním úsilím a s Boží Milostí. Útočí-li na vás nepřátelské síly, nebožské síly a nemůžete-li meditovat, pak nabídněte prostě své současné dosažení oduševněle a oddaně k Nohám Nejvyššího: „Toto je teď mé vlastnictví — nechtěné vlastnictví — a já Ti ho nabízím. Pokládám ho k Tvým Nohám.“ Dokážete-li nabídnout Nejvyššímu své bytí tímto způsobem, uvidíte, že se vaše denní meditace stane nejplodnější.

Nedávno jsem cítil zcela zřetelně sílu, kterou vytváří lidé kolem sebe kvůli ochraně, nebo když nechtějí s někým mluvit. Cítil jsem to jako pevný předmět, jako zeď. Chtěl bych vědět, jak se to tvoří. Je to vytvořeno vědomě nebo nevědomě?

Sri Chinmoy: Obvykle se to vytváří vědomě. Někteří hledající cítí, že když jsou ve společnosti neaspirujících lidí, tak aby si udrželi vysoké vědomí, potřebují ochranu. Bojí se, že na ně neaspirující lidé zaútočí, vstoupí do nich jako šípy a zničí jejich aspiraci, a tak si vědomě kolem sebe postaví zeď. Někdy mají běžní lidé, kteří neaspirují, obrovskou nejistotu. Bojí se, že jim ostatní vezmou veškeré jejich malé bohatství, které vlastní. A duchovní Mistři mohou postavit tuto zeď, aby se ochránili před útoky vědomí světa kolem nich. Někteří lidé přicházejí, aby byli v přítomnosti duchovního Mistra a cítí, že to, že přišli, je již víc než dost. Nechtějí nic přijmout. V okamžiku, kdy jim Mistr chce dát Mír nebo Světlo, vnitřně na něj zaútočí. Nebo lidé přicházejí k Mistrovi, aniž by věděli, co chtějí, a když je jim nabídnut Mír, cítí, že je to něco zvláštního. Když je jim nabídnuto Světlo nebo Blaženost, mají pocit, že je to něco divného. Cítí, že nedostali to, co chtěli, a tak přijdou a zaútočí. Nebo přijdou a obtěžují Mistra slovy: „Dej mi, dej mi, dej mi!“ Pak, když jim to dá, tak si to nevezmou. Tehdy si Mistr vytváří auru pro svou ochranu.

Každý jedinec má zvláštní auru, které si není vědom. Tato aura, nejdůležitější aura, obklopuje člověka od hlavy k patě. Vědomě jej chrání. Když meditujete, můžete vidět, že kolem vás aura neustále rotuje. Další aury, které můžete vidět například za obrázky Buddhy nebo Krista, se ale obvykle neotáčejí ani nepohybují. Ale tato aura, kterou máme všichni, se kolem nás neustále pohybuje. Musíme však vědět, že tato aura není všemocná. Je to jen silná ochrana na fyzické, vitální a duchovní úrovni. Nechrání celou bytost. Tato aura se stává všemocnou pouze díky naší modlitbě a meditaci. Každý den, když se modlíme a meditujeme, je tato aura posílena; pohybuje se rychleji, velmi, velmi rychle. A když se pohyb stane extrémně rychlým, aura získá ohromnou sílu dostatečnou k ochraně celé bytosti.

Proč se nemůžeme trvale zbavit všech svých nebožských a negativních sil? Proč to nemůžeme udělat, proč to neuděláme?

Sri Chinmoy: Neděláte to, protože tyto negativní myšlenky nevědomě opatrujete. Ještě cítíte, že jsou naplňující pro váš vnější život, pro váš vitální život.

Může někdo překonat strach pomocí meditace?

Sri Chinmoy: Meditace je jediný způsob, jak překonat strach. Jiný způsob neexistuje. Ať dostaneme od doktora tolik injekcí, kolik chceme, strach nás neopustí. Proč nám meditace pomáhá překonat strach? V meditaci se ztotožňujeme s Nesmírností, s Absolutnem. Bojíme se někoho nebo něčeho, protože necítíme, že ta osoba nebo věc je naší součástí. Když jsme si však vytvořili jednotu s Absolutnem, s nekonečnou Nesmírností, pak všechno, co zahrnují, je naší součástí. A jak bychom se mohli bát sami sebe?

Samotným účelem meditace je sjednocení, rozšíření, osvícení a znesmrtelnění našeho vědomí. Když meditujeme, vcházíme do své Božskosti. Když se bavíme se svými přáteli nebo se procházíme, nejsme si své Božskosti vědomi. Ale když meditujeme, vědomě se se snažíme uvědomit si svou vlastní Božskost. Božskost se neobává lidskosti, protože Božskost má nekonečnou sílu. Lidstvo nemá v porovnání s Božskostí žádnou sílu. Máme-li volný přístup k Božskosti, kde je celá naše vnitřní i vnější existence zaplavena bezmeznou a nekonečnou silou Božskosti, jak se můžeme obávat lidskosti? To je nemožné!

Prostřednictvím meditace nás vnější i vnitřní strach musí sám od sebe opustit. Zbavit se vnitřního strachu je nekonečně obtížnější. Ale s pomocí meditace nás musí opustit i vnitřní strach. Nyní jste obětí strachu, protože nevíte, jak rozšířit své vědomí. Proto cítíte strach. Ale když se pomocí meditace uchýlíte ke své Božskosti, tehdy vás strach musí opustit, protože ucítí, že klepe na špatné dveře. Nyní jste bezmocní, ale strach bude bezmocný v okamžiku, kdy uvidí, že jste prostřednictvím své meditace v doteku s něčím nanejvýš mocným.

Chceme-li překonat strach ve vitálnu, měli bychom se koncentrovat na naši vlastní vnitřní bytost. Pro začátečníky to ale může být obtížné. Pokud chtějí ve vitálnu překonat strach, tak jim doporučuji, aby v sobě zkusili rozšířit své skutečné vitálno. Máme dva druhy vitálna. Jedno vitálno je agresivní a druhé je dynamické. Denně používáme agresivní vitálno s jeho bojovnými kvalitami. Ale dynamické vitálno chce co nejdříve něco vytvořit božským způsobem, osvíceným způsobem. A tak když se koncentrujeme nebo soustředíme svou pozornost na toto vitálno, dynamické vitálno, rozšíříme tam své vědomí a ve vitálnu nebude žádný strach.

Chceme-li překonat strach v neaspirujícím srdci, musíme použít pomoc přímo z duše. Kolik z nás vidělo nebo cítilo duši? Když meditujete tady, přímo na srdeční centrum, měli byste myslet na to, zda skutečně a upřímně meditujete na pravé srdeční centrum. Potom se snažte neustále cítit, řekněme při každém nádechu, že pronikáte do nitra. Není to násilné vniknutí. Ne! Je to jen božsky zintenzivněný pocit, který cítíte ve svém srdci, když se dostáváte hluboko, hluboko, hluboko do nitra. Kdykoliv se nadechujete, snažte se jít hlouběji do nitra. Potom po několika dnech nebo měsících ucítíte chvění, uslyšíte velmi tenký zvuk. Když ho uslyšíte, zkuste pozorovat, zda je něčím vytvořen nebo ne. Když slyšíme normální zvuk, je to tím, že na sebe narazily dvě ruce nebo dva předměty. Ale tento zvuk v duši není následkem žádného nárazu. Je spontánní. A tak když jej uslyšíte v nitru jako nebeský gong, jste schopni ve svém aspirujícím srdci porazit strach.

Jak můžeme pomocí meditace překonat strach ze smrti?

Sri Chinmoy: Chtěl bych říci, že meditací dokážeme přemoci strach ze smrti. Když meditujeme, vstupujeme do nekonečného Života. Ale pouhým vstupem do nekonečného Života tento život nezískáme. Do tohoto nekonečného Života můžeme vrůst pouze meditováním a meditací.

Jak se člověk může spojit se svými drahými na onom světě?

Sri Chinmoy: Existuje několik způsobů, jak kontaktovat drahé, kteří nejsou na tomto světě. Nejjednodušší způsob, o kterém se stále mluví, je jít k nějakému médiu. Médium vám bude vyprávět mnoho příběhů o vašich příbuzných, kteří jsou v nebi. Bohužel velmi často tyto příběhy nemají nic společného se skutečností. Pouze zřídka média přinášejí od duše skutečné vnitřní poselství. Musíte vědět, že když člověk opustil tělo teprve před několika dny, měsíci, před rokem nebo dvěma, pak je možné, že je duše stále ve vitálním světě. Tehdy je pro médium snazší sdělovat pravdivé zprávy. Ale když duše vstoupí do mentálního světa, intuitivního světa, psychického světa nebo vlastního světa duše, který je nekonečně výš než svět vitální, tehdy budou zprávy od média zcela nepravdivé.

Dalším způsobem je jít ke skutečnému duchovnímu Mistrovi. Pokud půjdu za majitelem obchodu, velkého obchodu, a požádám ho o něco, pak jestliže je se mnou spokojen, okamžitě mi vyhoví. Ale pokud půjdu jen k poslíčkovi nebo k obyčejnému úředníkovi, zjistím, že jeho schopnosti jsou velmi, velmi omezené. Když někdo v duchovním světě přijde ke skutečnému Mistrovi, zjistí, že jeho schopnosti jsou neomezené. Je jako majitel obchodu. Ví, co má, ví, kde to má, a komukoli může dát, co chce. Ale médium je jako úředník nebo poslíček. Má velmi malou moc, aby vám dal to, co chcete. Když duchovní Mistr přijímá nebo přináší poselství, vstoupí do duše toho, kdo ho o tuto laskavost žádá, protože duše této osoby bude vědět, kde se právě nachází duše jeho příbuzného. Jeho mysl to neví, jeho srdce to neví, jeho vitálno to neví a ani jeho tělo neví, kam duše jeho drahého odešla. Ale duše to ví. Obvykle však duchovní Mistři tento druh poselství přináší neradi, protože cítí, že je to všechno jen zvědavost.

Pokud má člověk upřímný pláč, nikoli jen zvědavost, a chce poslat zprávu zesnulému příteli nebo příbuznému, nemusí za nikým chodit. Jeho upřímná modlitba je nekonečně bezpečnější a jistější než přijetí někoho jako jeho posla. Pokud nabízí své poselství Bohu srdcem modlitby a srdcem meditace, může snadno přenášet své poselství osobě, pro kterou je určeno. Srdce, které se chce modlit, se okamžitě spojuje s Božím Soucitem. Srdce, které chce meditovat, se okamžitě spojuje s Božím Světlem. Pokud se spojíme s Božím Světlem a Božím Soucitem, pak se naše meditace bezpochyby dostane ke správné osobě.

Jak zjistíme, zda daná osoba naši zprávu obdržela, nebo ne? Musíme mít víru. Jdeme k médiu, protože mu věříme. K duchovnímu učiteli jdeme, protože v něj věříme. Proč bychom neměli mít víru také ve svou vlastní modlitbu? Pokud nemáme víru v médium, i když je poselství správné, nebudeme mu věřit. Pokud nemáme víru v Mistra, i když před námi všechno dělá správně, řekneme, že je to všechno halucinace. Máme-li víru ve vlastní modlitbu, má naše modlitba schopnost stát se čistým dítětem, které se s láskou rozběhne ke svému Otci, aby něco získalo. V okamžiku, kdy Otec vidí, že k němu jeho dítě přiběhlo s takovou láskou a vírou, Otec mu okamžitě všechno dá.

Pokud se neumíme modlit nebo meditovat, pokud nestojíme o duchovního Mistra a máme velmi malou nebo žádnou víru v médium, pak existuje ještě jeden praktický způsob, jak posílat zprávy našim zemřelým. Měli bychom si zapsat sedm událostí z našeho života, které mají s danou osobou něco společného. Události by měly být co nejoduševnělejší a nejdůvěrnější, cokoli, co stále žije v našem srdci. Až budeme mít sedm událostí, které jsou nejdůvěrnější a nejoduševnělejší, musíme jednu po druhé dát před sebe. Pak musíme vzít každou událost a vstoupit do ní svým současným životem a současným zájmem. Každá událost je jako malá tečka. Když do ní vstoupíme svým přítomným životním dechem, vidíme, že se z tečky stává velký kulatý kruh. Intenzita a schopnosti našeho životního dechu ji okamžitě zvětší. Životní dech této skutečnosti vstoupí do univerzální Skutečnosti a sjednotí se s ní. Když jasně vidíme, že se jedná o univerzální Skutečnost, určitě se objeví tvář osoby v jemné fyzické podobě. Jsme-li obyčejní lidé, nebudeme schopni se této jemné fyzické podoby dotknout; jsme-li duchovní lidé, bude jemná fyzická podoba hmatatelná, pevná. Zde musíme být velmi praktičtí. Musíme mít důvěru ve svět, který je přímo před námi. Když se podíváme do univerzální Skutečnosti a uvidíme tvář člověka, budeme mu schopni nabídnout své poselství. Musíme však cítit, že tyto důvěrné chvíle jsou jedinými okamžiky, které existovaly mezi námi a naší milovanou osobou. Pokud do našeho citu k této osobě vstoupí jakýkoli rušivý element nebo čin, který se nám nelíbil, okamžitě se všechno zničí. Musíme mít pocit, že bychom byli ochotni za tuto osobu položit život a že by i ona byla ochotna položit život za nás. Když cítíme, že každý z nás je ochoten položit svůj život za druhého, můžeme v té chvíli vědomě splynout s životem tohoto člověka a můžeme mu snadno předat nebo přijmout poselství.

Když medituji, uvnitř se cítím velice silný a navenek velmi jemný. Jak se však dostávám hlouběji, začínám se rozšiřovat.

Sri Chinmoy: To je výborné. Uvnitř se cítíte silný, protože snášíte dolů do svého systému božský mír, světlo a blaženost. Čím vědoměji a oddaněji snášíte tyto božské síly, tím silnější se uvnitř stáváte. A tato požehnání shůry vám pomáhají rozšiřovat vaše vědomí.

Říkáte, že se navenek cítíte jemný. Ve skutečnosti to ale není jemnost. Je to vnitřní mír a vnitřní jistota, které necháváte růst ve své vnější bytosti. Ten, kdo je na vnější úrovni silný, jako například skvělý boxer nebo velký suverén, má uvnitř sebe obrovskou jistotu, protože se nikoho nebojí.

Uvnitř své jistoty je zcela uvolněný. Ve velké síle je poklid. Ale jestliže není člověk velmi silný, zatíná své pěsti a připravuje se bránit, protože cítí, že nepřítel je přímo před ním. Musí ukázat, že může bojovat. Má-li bezmeznou vnitřní sílu, nemusí ji ukazovat navenek. Nemusí zatínat své pěsti. Je uvolněný, protože jeho vnitřní síla mu dala jistotu. Je jako božský hrdina. Ví, že kdykoliv může porazit svého nepřítele či překonat jakoukoli překážku. Čím více má někdo vnitřní jistoty, tím více může být navenek uvolněný.

Bůh je na něj pyšný

Je oddaný;
proto
ho Boží Srdce Lásky
a
Boží Duše Světla
mají rády.

Je soustředěný;
proto
jsou na něj Bůh Stvořitel
a
Bůh stvoření
nesmírně pyšní.

Během meditace mě neustále obtěžují myšlenky. Mohu nějak potrestat mysl, aby se chovala správně?

Sri Chinmoy:Pokud je mysl neklidná, neznamená to, že ji musíme neustále trestat. Měli bychom si mysl stále uvědomovat. Když se pán domu dozví, že si jeho dlouholetý věrný sluha nedávno vypěstoval návyk krást, nepropustí ho okamžitě. Sluhova dřívější upřímnost a oddanost jsou v jeho mysli stále čerstvé. Čeká a tajně a pozorně sluhu sleduje, protože cítí, že se jeho sluha dá na správnou cestu. Mezitím si sluha uvědomí, že se jeho pán o jeho chování dozvěděl. Přestane krást. Jde ještě o krok dál; aby svého pána potěšil, pracuje ještě upřímněji a oddaněji než předtím. Podobně, když si uvědomíme neklidnou činnost mysli a její úskoky, musíme se na nějakou dobu ztišit a pozorně ji sledovat. Zanedlouho uvidíme, že se naše mysl, zloděj, bude za své jednání stydět. Nesmíme zapomínat, že během této doby musíme sami sebe vnímat jako duši, a ne tělo, neboť pouze duše může být pánem mysli. V určenou dobu začne mysl naslouchat příkazům duše.

Na některých vašich přednáškách se mi stává něco, co na jiných přednáškách neznám. Mám pocit, že usínám, a přitom slyším, co říkáte. Velmi se snažím zůstat vzhůru, ale zdá se to téměř nemožné. Mohl byste mi vysvětlit, zda dělám něco špatně?

Sri Chinmoy: Neděláte nic špatného. Když přednáším, přináším Mír a tento Mír je pro hledající něco hmatatelného. Když hledající touží plavat v moři Míru, Nejvyšší mu to dovolí. Během této zkušenosti mysl nepracuje, pracuje pouze srdce. Činnost mysli je zcela umlčena a místo ní začalo fungovat srdce. Funkcí srdce je ztotožnit se s čímkoli, co je kolem něj, před ním nebo v něm. Vaše srdce se ztotožňuje s Mírem a tento Mír umlčuje mysl. Není to setrvačnost, není to prožitek zbytečné marnosti nebo něčeho špatného. Ne, v tomto Míru kultivujete vnitřní pravdu a vrůstáte do Světla, které osvětluje temnotu, jíž jste čelili, nebo nevědomost, kterou jste pěstovali předtím, než jste vstoupili do meditace.

Snáším dolů Mír, Světlo a Blaženost v bezmezné míře a každý hledající podle své vnímavosti tento Mír, Světlo a Blaženost přijímá. Tento Mír není nevědomým způsobem, jak vás uspat. Ne, tento Mír umlčuje vycházející energii mysli a zároveň projasňuje šíření srdce. A když jste v srdci, v aspirujícím srdci, splynete s Mírem, který ve vás udržuje božskou Skutečnost.

Při meditaci cítím v ádžňa čakře (ve třetím oku) a v srdečním centru nějaké síly, které proměňují můj obličej a mé tělo. Co jsou tyto síly zač?

Sri Chinmoy: Jsou to božské síly, které se snaží přeměnit vaši fyzickou povahu a váš fyzický vzhled. Když seriozně meditujete, aktivuje se adžňa čakra prostřednictvím Oka Vize. Tam božské síly pracují na tom, aby do těla vnesly vizi světlé budoucnosti, Skutečnost světa Za. A když se soustředíte na srdeční centrum, anahatu, snaží se tyto božské síly, abyste se ztotožnili s vizí Skutečnosti, která klepe na vaše dveře. Tato Skutečnost zahrnuje božskou zářivost, božskou sílu a božské vědomí, které jsou vaším rodným právem.

Mistře, během své meditace vidím za vámi trojúhelník čistého bílého světla, který zakrývá vaši hlavu. Co to znamená?

Sri Chinmoy: Když vidíte toto světlo, je to velmi dobrý zážitek. Trojúhelník zde představuje tři mé vnitřní kvality v podobě světla. Vidíte mé Vědomí v podobě světla, mou Blaženost v podobě světla a mou Sílu v podobě světla: Vědomí, Blaženost a Sílu v podobě světelného trojúhelníku.

Když medituji, někdy cítím ve své mysli jakýsi tlak.

Sri Chinmoy: Pokud v mysli cítíte nějaký tlak, znamená to, že vaše srdce vyvolává něco, co mysl cítí, že je nad její možnosti přijmout. Srdce vzývá a mysl umožňuje, aby realita nebo božskost do určité míry sestoupily do srdce. Když se však se srdcem zcela nespojí, mysl se po nějaké době vstupu vyššího Světla brání. Nejprve se snažte aspirací přivést do srdce vše shora. Pokud se objeví odpor, tlak nebo bolest v hlavě, což všechno je způsobeno odporem mysli, představte si mysl jako neukázněného, nedobrého, násilnického, krutého a nepřátelského člena vaší rodiny, popadněte mysl a vtáhněte ji do srdce. Když mysl přivedete do srdce, do božského srdce, duše udrží mysl ve vězeňské cele lásky, kde bude mít veškerou ochranu.

Je velmi dobré čas od času pocítit, že mysl je uvnitř srdce. Přijde den, kdy uvidíte, že mysl vůbec neexistuje, že je zcela osvíceným nástrojem. Jako je srdce osvíceným nástrojem Boha, tak také zjistíte, že to, co nazýváte myslí, se stalo oddaným, osvíceným nástrojem Nejvyššího.

Když medituji, cítím, že se má hlava rozpíná, a cítím, že cosi tluče na vrcholek mé hlavy.

Sri Chinmoy: Odehrávají se dvě zdánlivě odlišné věci. Na jedné straně cítíte, že se vaše hlava rozpíná. Je to pročištěné vědomí, které rozpíná vaši mysl. Na druhé straně se vaše nečisté myšlenky, nečisté vědomí snaží přitáhnout světlo shůry násilím. Když se toto děje, cítíte těžký tlak.

Když se čisté síly v nás snaží snést něco shůry, není tu nátlak. Proč? Protože když naše malá božskost vzhlédne vzhůru a pozve nejvyšší Božskost, aby vešla, vidí svou jednotu s tím Nejvyšším. Je to jako dítě, které vidí svého otce. Dítě se nebojí, protože ví, že je to jeho vlastní otec. Zavolá svého otce a otec k němu přijde. Pozve-li však otce někoho jiného, může se toho člověka bát. Může se bát, že se na něj ten člověk rozzlobí a řekne: „Proč jsi mě volal?“ Tento strach přichází, protože otec a syn nepocházejí ze stejného prostředí. Syn vidí někoho neznámého, a tak zakouší určitý neklid a strach.

Podobně, když nečistá mysl zve nejvyšší Božskost, aby sestoupila, Božskost je připravena sejít, ale nečistá mysl se obává. Myslí si, že bude rozdrcena. Nemá žádný důvěrný pocit. Nebožská mysl vidí, že Božské je cizí a divné, a tak se cítí nesvá, a to vyvolá ostrý tlak v hlavě.

Ale naše božské myšlenky, naše čisté myšlenky mají důvěrný pocit, když vidí, jak Božské v hojné míře sestupuje. Je to to nebožské v nás, co se vždy obává božského, ačkoli občas samo chce spatřit božské.

Matka dá dítěti pohlavek a řekne, „Teď si mi sedni na klín a nech mě dělat to, co potřebuji.“ Potom, co dostane pohlavek, dítě usne na matčině klíně a matka se může modlit a meditovat.

Někdy během meditace cítím, že se fyzické srdce na několik vteřin zastaví a pak znovu začne bít.

Sri Chinmoy: Když cítíte, že se vám fyzické srdce zastavuje, je to velmi dobrá zkušenost, ale nesmíte se jí bát. Vůbec nezemřete. V duchovním životě mnozí Mistři, aby mohli během meditace vstoupit do vyšších oblastí, vědomě zastavili tlukot svého srdce.

Když mi bylo čtrnáct nebo patnáct let, poprvé jsem to zkusil u paty mangovníku. Před naší jídelnou byla zahrada a v té zahradě rostl mangovník, kam jsem chodil meditovat. Jednoho dne jsem si při meditaci řekl: "Jogíni dokážou zastavit své srdce. Podívám se, jestli to dokážu i já. Možná budu trochu trpět, možná zemřu. Pokud budu trpět nebo zemřu, nic se nestane." Zastavil jsem srdce a pak jsem pokračoval v meditaci dalších dvacet minut nebo půl hodiny. Nic se nestalo.

Ale to mohou dělat jen jogíni a duchovní mistři. Bůh vám ze svého nekonečného Soucitu dal nahlédnout do této zkušenosti. Měli byste být velmi šťastní a hrdí. Když se pak stanete jogínem, je na vás, abyste zastavili tlukot svého srdce a pak meditovali. Znamená to, že tělesné zcela ustalo a vládne duchovní. V tu chvíli fyzické nepotřebujete. V tuto chvíli vládne fyzická bytost duchovnímu. Když se však srdce zastaví, je to duchovní, co vládne fyzickému, a v té chvíli se vědomě sjednocujeme s Bohem.

Mluvíte o duchovních praktikách, ať už propracovaných, nebo velmi jednoduchých. Když jako obyčejní lidé posloucháme hudební skladbu nebo vidíme velmi skvělé umělecké dílo, pociťujeme určitý druh radosti. Je radost, které dosáhnete po mnoha letech duchovní praxe, stejná jako radost, které jsme tehdy dosáhli, nebo je větší?

Sri Chinmoy: Je to něco jiného. Když slyšíte hudební skladbu, přenesete se na chvíli do říše extáze. Pak, po pěti nebo deseti minutách, hudba odezní a radost se vytratí. Když něco tvoříte, zažíváte radost z tvorby. V extázi jste patnáct minut, půl hodiny nebo den či dva. Pak se vaše radost vytratí. Proč? Protože radost, kterou máte ze svého výtvoru nebo z výtvoru někoho jiného, je omezena kapacitou tohoto výtvoru. Váš výtvor může mít schopnost poskytovat radost pět nebo deset minut. Pak přestane. Je to proto, že jste nevytvořili něco nekonečného nebo věčného. Ale až budete meditovat patnáct nebo dvacet let osm nebo deset hodin denně, budete mít volný přístup k něčemu bezmeznému, nekonečnému.

Když meditujete, vstupujete do Nesmírného — do nesmírného moře nebo oblohy nebo do nekonečného Světla. Když vstoupíte do Nesmírnosti, stanete se z Boží milosti kanálem, který nekonečně plyne, jako Ganga stékající z Himálaje. Když tedy meditujete, získáváte nepřetržitý tok vnitřní radosti. Radost, kterou získáváte z nějakého pozemského výtvoru, trvá krátce, protože stvořitel i výtvor jsou svázáni. Meditací však vstupujete do neohraničenosti. Pak je vaše radost skutečně spontánní a trvalá.

Když duchovní Mistr říká, že má vnitřní Mír, vnitřní Radost, vnitřní Blaženost, má je trvale. Plynou neustále z jeho nitra, protože vrostl do Zdroje. Tato Radost je nekonečně větší a naplňující než pomíjivá radost, kterou může prožívat obyčejný člověk.

Nejsem si zcela jist, zda rozumím tomu, co myslíte vnitřním klidem nebo udržováním klidné mysli během meditace. Když jsem velmi blízko přírodě, mám pocit klidu. Nejsem si však jistý, zda je to vnitřní klid, nebo zda mi tento pocit klidu dodává jen atmosféra místa.

Sri Chinmoy: Váš pocit klidu je zcela odlišný od vnitřního klidu, o kterém jsem mluvil. Ve skutečnosti jde o to, že ztotožňujete svou vnější mysl s přírodou. Příroda má svůj vlastní rytmus, svou vlastní harmonii, svůj vlastní klid a radost. Když se vědomě či nevědomě ztotožníte s univerzální Přírodou, je to všechno rozlehlost a nesmírnost. Tam ztrácíte vlastní vnější existenci, pocit, že jste odděleni od ostatních osob. V tomto stavu sjednocené jednoty zcela splynete s univerzální Přírodou; stáváte se nedílnou součástí Rozlehlosti a Nekonečnosti. Zapomínáte na svůj běžný život, kterým je váš fyzický rámec, vaše jméno a vaše vnější existence. V tomto stavu nemusíte svou mysl uklidňovat a ztišovat, neboť mysl nefunguje; již jste se ztotožnili s pokladem vědomí univerzální Přírody. Vidíte stromy, vidíte oceán, ale ve skutečnosti mentálně nefungujete. Ztotožnili jste se s touto přírodou a to, co představuje, co má, se nyní zrcadlí ve vašem vlastním vnějším životě.

Tato zkušenost je však zcela odlišná od zkušenosti, o níž jsem mluvil. Mluvil jsem o vnitřním klidu, který většina hledajících na začátku nemá. Mají neustálé záchvaty obav, úzkosti, pochybností spolu s neustálými běžnými myšlenkami. Dokonce i když mají uzavřenou mysl a s nikým nemluví, jejich mysl stále reaguje. Ve vašem zážitku však vaše mysl nereagovala na žádné rušivé vlivy vnějšího světa. Vaše duše splynula s univerzální přírodou. Věci, které zahrnuje univerzální Příroda, se před vaším mentálním zrakem představují jako vaše vlastní. Zároveň jste se stali svědkem, zcela odpoutaným, který věci pozoruje, ale nereaguje na ně. To je velmi dobrá zkušenost, velmi vysoká zkušenost, ale liší se od zkušenosti, o které jsem mluvil.

Můj život

Včera
byl můj život plný tužeb
písní nicoty.

Dnes
je můj život aspirace
tancem pokroku.

Zítra
bude můj život realizace
Božím srdcem.

Když medituji, vstupuji do vnitřního světa a občas vidím věci, které se za několik měsíců zhmotní ve vnějším světě. Měla bych se to snažit překonat?

Sri Chinmoy: Ve skutečnosti vstupujete do světa duše a vidíte věci, které se stanou za několik měsíců. Nemusíte se to snažit překonávat, není to zapotřebí. Měla byste si nicméně uvědomit, zda pláčete, či nepláčete po poznání těchto věcí. Pokud meditujete proto, abyste zjistila, co se stane v budoucnosti, pak to opravdu musíte překonat. Řeknete-li během meditace: „Ó Bože, řekni mi, co se přihodí mému manželovi či synovi,“ je to chyba. Pokud se však jen snažíte vstoupit hluboko dovnitř, abyste měla hlubokou meditaci, potom bych řekl, že Bůh vám chce tyto věci ukázat z božského důvodu. Chce vám ukázat budoucnost; chce, abyste měla tento zážitek. V takovém případě byste se neměla snažit tyto zážitky překonávat, neboť je to Boží Vůle, kterou naplňujete, ne vaše vlastní touha.

Láska je květina

Láska je květina,
která roste v každé
zahradě srdce.

Pochybnost je květina,
která roste v každé
zahradě mysli.

Pokrok je květina,
která roste v každém
životě.

Bůh je květina,
která roste v každé
vděčnosti.

Během mé meditace slyším velmi silný zvuk a v něm jsou tisíce zvuků.

Sri Chinmoy: Zde musíte vědět, že tento zvuk, který slyšíte, je zvukem vnitřní Božskosti a uvnitř této Božskosti neustále roste Nekonečno. První zvuk je Zdroj, kosmický zvuk. Uvnitř toho je nekonečný projev zvuku. Prvním zvukem je kosmická vibrace, zvuk bez zvuku. Říkáme mu anahata. Uvnitř tohoto zvuku pak uslyšíte nekonečné množství zvuků, protože z božského Jediného vzešlo mnoho.

Bůh byl jeden. Chtěl se božsky rozdělit, a tak se těšit z mnoha podob. Proto jsme nyní zde na zemi.

Nyní tento bezzvuký zvuk, který v sobě slyšíte, obsahuje stvoření. Proto v něm slyšíte i jiné zvuky. Tyto vnitřní zvuky jsou zvuky ztotožnění s vesmírem, s Projevením. Prvním zvukem je Zdroj realizace, Nejvyšší. Ty další jsou zvuky nekonečného Projevení.

Někdy se po meditaci dotýkám věcí a zjišťuji, že nejsou pevné, ale tekuté. Zdá se, že ztratily svůj pevný stav.

Sri Chinmoy: Ve skutečnosti neztrácejí svůj pevný stav. Když se po hluboké meditaci dotknete zdi nebo jiného pevného předmětu, cítíte, že je měkký a že ho dokonce můžete ohýbat. Musíte vědět, co se v té době stalo s vaším vědomím. Po meditaci jste zcela uvolnění a velmi klidní. Vaše ztotožnění s vědomím zdi se také stalo nejintenzivnějším a nejdůvěrnější. Protože vaše vlastní vědomí je měkké a poddajné, cítíte, že se zeď také ohýbá. Vaše vlastní vědomí ve skutečnosti vstoupilo do pevné zdi. Protože je vaše vědomí velmi lehké a uvolněné, přirozeně vše, čeho se dotkne, dostane jeho vibrace.

Abych vám poskytl analogii: Když se někoho dotknu ve svém nejvyšším vědomí, nemusí být tento člověk v jeho nejvyšším vědomí. Jeho mysl se může toulat sem nebo tam. Ale když se s tím člověkem vědomě ztotožním, okamžitě dostane mé vědomí, i když ještě minutu předtím byl duchovně jako pevná zeď. Na základě mého ztotožnění s ním dostává tato osoba mé vlastní božské vědomí. Dotýkám se ho a dávám mu Mír, Světlo a Blaženost.

Když tedy vyjdete z hluboké meditace a něčeho se dotknete, pocítíte, že tou pevnou věcí je vaše vlastní vědomí. Uvidíte, že pevný předmět vás přijímá, objímá vás. Otevřel dveře svého srdce, aby s vámi splynul.

Někdy při svých meditacích přemýšlím o Věčnosti. Tento pocit, místo aby mi působil radost, mi naopak způsobuje velkou úzkost. Mám pocit, že jsem úplně sám, mám pocit, že jsem silou své mysli zničil svět a jsem úplně sám. Prosím, řekněte mi, jestli se nevydávám po špatné cestě.

Sri Chinmoy: Když při meditaci cítíte, že jste sami, není to ve skutečnosti osamělost lidské bytosti, kterou vnímáte. V té chvíli jste nahlédli do Duše, která prostupuje vším. To, co cítíte, je pocit vaší nevědomé jednoty s Absolutní Jednotou. Vidíte Skutečnost; jste Jediný, který prostupuje vším.

Když se však fyzické, vitální a duševní bytosti do značné míry nepřemění, této osamělosti se bojí. Ve skutečnosti se ve vaší meditaci stává to, že vaše aspirace ustane dříve, než dosáhne svého Cíle nebo najde svůj příbytek v Cíli. Stoupající plamen vašeho srdce stoupá vzhůru, ale dochází k několika zastavením a přerušením. Kdyby šlo o nepřerušovaný a nepřetržitý vzestup, pak byste nepociťoval osamělost na nižších úrovních svého vědomí. Snažte se, aby se vaše aspirace nepřerušovala. Vnitřní běžec musí svůj závod dokončit božsky.

Když medituji, vidím uvnitř i navenek, že vše je živé a má milióny podob. Vidím cosi jako živoucí Přítomnost ve všem. Mohl byste k tomu něco říci?

Sri Chinmoy: To je velmi vysoký stav meditace, protože Bůh je uvnitř všeho. A kde se nachází Bůh, tam musí být život. Život a Bůh nemohou být nikdy odděleni. Kde je život, tam je Bůh, a kde je Bůh, tam je život. To je překrásný zážitek.

Teď vidíte nekonečně mnoho obrazů. Uvnitř jedné věci vidíte mnoho rozmanitostí. Jedno je vyjádřeno v mnoha podobách a mnoha vzorech. Podíváte-li se na lotos, spatříte jednu květinu, je však vyjádřena či projevena mnohými okvětními plátky, listy, stonkem a dalšími částmi. V lotosu vidíte projevení jednoty pomocí rozličných forem. Dotknete se například jedné části lotosu, listu, a řeknete: „Toto je lotos.“ Poté se dotknete stonku a opět řeknete: „Toto je lotos.“ Bůh tu je ve všech částech květiny; proto cítíte, že každá část je celkem. Bůh je přítomný všude, kde existuje život. Bůh je nekonečný ve vyjádření. Je nekonečný v projevení.

Velmi často, když začínám meditovat, cítím vibrace, jako bych byl motor. Tato vibrace začne stoupat do hlavy a pak mi hlava víceméně klesá, jako bych usínal. Pak se snažím probudit a vibrace se znovu objeví.

Sri Chinmoy: Při meditaci musíte cítit, že energie vychází z vašeho srdečního centra přímo do vaší mysli. A když pak vystoupí do vaší mysli, musíte cítit, že nepadáte dolů ani neupadáte do spánku. V tu chvíli Světlo vaší duše vystupuje vpřed a dotýká se mysli. Duše naléhá na mysl a nutí ji, aby se Světlu duše odevzdala. Ve vašem případě, když duše vstoupí do mysli a přesvědčí ji, aby se odevzdala božskému Světlu, vaše mysl se skutečně na krátkou dobu odevzdá. Mysl je přesvědčena o skutečnosti Světla, které jí duše dala. Ale stane se to, že bohužel mysl opět přivedete do popředí. To znamená, že nechcete udržovat své odevzdání se Světlu duše natrvalo. Nejprve se mysl skloní před Světlem duše a pak, po několika minutách, chce mysl znovu získat svou převahu. Kdyby bylo odevzdání úplné, mysl by božským způsobem mlčela. A to je to, co duše prozatím chce.

Později, až zjistíte, že se získáváte bezmeznou radost, duše vám řekne, abyste se vrátili na původní úroveň mysli. Ale tentokrát, protože duše do mysli pumpovala Světlo, Světlo, Světlo, bude mysl přeplněná a zaplavená zářivostí duše. Pokud vám v té době duše řekne, abyste něco udělali, nebo já vám řeknu, abyste něco udělali, vaše mysl okamžitě vyskočí, aby to udělala. V současné době mysl na příkaz duše nevyskočí a neběží, protože vidí vyšší Světlo jen deset minut a dvě hodiny chce mít své vlastní omezené poznání. Pokud však během meditace setrváte v duši tak dlouho, jak bude vaše duše chtít, bude mysl přeplněna Světlem. A po nějaké době duše řekne mysli: "Nyní se můžeš vrátit na svou vlastní úroveň. Nyní jsi dobře chráněna, nyní jsi osvícena, nyní jsi v bezpečí. Jsi v bezpečí, protože cítíš, že jsi z božského Světla a pro božské Světlo." Mysl můžete používat božsky, kdykoli budete chtít.

I když se soustředím na své srdce, někdy má hlava přitahuje energii a mně se zdá, že to nemohu zastavit. Končí to prostě bolestí hlavy. Je tu nějaký způsob, jak se mohu znovu vrátit do srdce?

Sri Chinmoy: Ano. Když cítíte obrovský tlak nebo bolest ve své hlavě, nejsnazší je si uvědomit, že bolest je výsledkem odporu. Funguje to takto: dochází k tomu, že vaše srdce přijímá prostřednictvím mysli. Něco přichází shůry a pokouší se to vstoupit do srdce, ale mysl brání srdci, aby to plně přijalo. Do určité míry dovolí srdci něco přijmout; proto k němu myslí tato síla pronikne. Pak však mysl začne na srdce žárlit a postaví se na odpor.

V tu chvíli se snažte cítit, že v srdci je něco, co je nekonečně silnější než mysl. Je to duše, která má nesmírnou sílu. Proto vy­neste na povrch vnitřní sílu své duše a řekněte mysli: „Dovolila jsi mi zůstat tichým na několik minut a já jsem ti vděčný. Ale stále se ještě modlím a medituji, stále pláču pro mír, světlo a blaženost, a ty mi teď nedovoluješ, abych pokračoval.“ Pak prostě uchopte mysl a vtáhněte ji do záplavy srdce. Dokud vám mysl dovolí meditovat, nemusíte si dělat starosti. Jakmile vás však začne obtěžovat a působit vám bolest, znamená to, že vám nechce dovolit přijímat více míru, světla a blaženosti shůry.

Pak mysl uchopte a jednejte s ní jak s neposlušným dítětem. Předtím spalo, a tak matka mohla zůstat v tichosti a modlit se k Bohu. Teď se ale dítě probudilo a chce tropit neplechu. Už nechce matce dovolit, aby aspirovala. Co tedy matka udělá? Pohrozí dítěti a řekne: „Stále se ještě modlím, stále ještě medituji. Ty mě nesmíš vyrušovat, nebo tě potrestám.“

Mohl byste prosím vysvětlit rozdíl mezi užíváním drog a meditací? Jaký je váš názor na užívání drog?

Sri Chinmoy: Pokud má někdo pocit, že užíváním drog získá vnitřní prožitky nebo zážitky, je to jeho věc. Možná řekne, že já nejsem soudce ani autorita, protože jsem drogy nebral. Ale meditoval jsem a uvědomil jsem si Nejvyššího. Protože se mě ptáte na můj názor, na základě své vlastní nejvyšší realizace chci říci, že užívání drog není správné. Ti, kdo berou drogy, poškozují své vnitřní duchovní schopnosti, které jsou pro vstup do Božího království nesmírně důležité.

Když mě hodíte do moře, ponoříte mě násilím do vody a nedovolíte mi vyplout na hladinu, co se stane? Těsně předtím, než ztratím vědomí, budu vidět všechno prázdné, všechno bílé. Takový zážitek mají ti, kteří si vzali drogy. Získají zážitek, ale je nebezpečný, nepřirozený, vynucený. Když se však člověk modlí, medituje, kontempluje, vstupuje do živého Vědomí Boha. Člověk poznává skutečnou Pravdu, cítí skutečnou Extázi, vidí skutečné Světlo. To je pozitivní a přirozený způsob vstupu do Boha. Užíváním drog a umělých prostředků lidé nevědomky, ne-li záměrně, popírají skutečnou Pravdu.

Ve Spojených státech a na dalších místech mám několik set žáků. Asi třicet nebo čtyřicet z nich, kteří jsou nyní mými blízkými žáky, bralo drogy a podle svého tehdejšího chápání a realizace měli velmi vysoké, vznešené zážitky. Ale nějak je tyto zážitky zcela neuspokojovaly. Přišli za mnou s tím, že chtějí vidět rozdíl mezi zážitky, které měli s drogami, a zážitky, které mohou získat při meditaci se mnou. Po nějaké době začali z meditace získávat skutečné duchovní zážitky. Říkají, že rozdíl mezi zážitky z drog a zážitky z meditace je jako rozdíl mezi sezením ve vaně a plaváním v obrovském oceánu. Když je pořádně prozkoumáte, uvidíte, že jedna zkušenost rozšiřuje a osvobozuje, zatímco druhá svazuje a omezuje. K mé nejhlubší radosti a pýše se všichni tito žáci s radostí nadále obejdou bez drog. Jsou to jistě schopni posoudit, protože mají zkušenosti obojího druhu.

Těší se

Můj pozemský život se těší
dětským spánkem,
dětským pláčem.

Můj nebeský život se těší
dětským probuzením,
dětským úsměvem.

Můj Boží život se těší
dětskou písní,
dětskou láskou.