Zázračný zpěvák

Byl jednou jeden zpěvák, který když zpíval, každého uspal. Jakmile začal zpívat, jeho posluchači usnuli. Probudili se až o hodiny později, když síla jeho zpěvu vyprchala.

Někteří říkali, že je tak úžasný zpěvák, že uspí duši každého. Jiní naopak tvrdili, že je tak hrozný zpěvák, že lidé raději usnou, než aby ho poslouchali. A tak na něj existovaly dva názory. Jedni jeho talent hluboce oceňovali a druzí ho ani v nejmenším neuznávali. Všichni si ho však chodili poslechnout.

Jednoho dne za ním přišli dva lupiči a řekli mu: „Jsi tak veliký zpěvák. Chceme si tě najmout. Budeš zpívat na určitém místě, když ti dáme spoustu peněz?“

„Samozřejmě,“ souhlasil zpěvák. „Když mi zaplatíte, budu zpívat. Sice vám příliš nevěřím, ale pokud mi dáte peníze předem, potom s vámi půjdu, kamkoli budete chtít.“

Lupiči dali zpěvákovi slíbenou sumu peněz a vyzvali ho, aby šel s nimi. Přivedli ho před malou banku a požádali ho, aby tam zpíval. Byl večer a banku hlídal jen jediný strážce. Jakmile začal zpěvák zpívat, strážce usnul. Oba lupiči potom vešli do banky a začali krást všechny peníze.

Po chvíli přestal zpěvák zpívat, protože strážce usnul. Řekl si: „Není tady nikdo, kdo by poslouchal. Tenhle člověk nemá mou hudbu rád.“

Čekal dlouho, než lupiči vyjdou z banky. Nakonec vešel dovnitř a řekl jim: „Své peníze jsem už dostal. Odcházím.“

„Běž napřed,“ řekli mu lupiči, zatímco si nacpávali kapsy, a vřele mu děkovali.

Jak se však zpěvák už už chystal odejít, znenadání dostal inspiraci zpívat. Oba lupiči okamžitě usnuli. Mezitím se probudil strážce, který spal venku, protože nebyl v doslechu zpěvu.

Když uviděl zpěváka vycházet z banky, zeptal se ho: „Co jste dělal v bance? Co se tam děje?“

„Nevím,“ odpověděl zpěvák a utekl.

Když strážce vešel dovnitř, našel dva spící lupiče a chytil je.

Zlodějův ochránce

Dva policisté jednou honili zloděje, nemohli ho však dohnat. Zloděj nakonec vběhl do jednoho domu a požádal majitele o ochranu. „Když mě ochráníte, dám vám polovinu peněz, které jsem ukradl,“ řekl mu.

„Určitě vás ochráním,“ řekl mu majitel domu: „ale musíte dodržet svůj slib.“

Protože byl večer a policisté byli asi dvě stě metrů za zlodějem, nevěděli, kam zašel. Když přišli k domu, kde byl zloděj ukrytý, zeptali se majitele: „Neviděl jste sem přicházet zloděje?“

„Sem?“ zvolal muž hlasitě. „Zloděj v naší čtvrti?“ Potom začal křičet: „Zloděj, zloděj!“ Přiběhli sousedé a připojili se k policii v jejich pátrání. Zloděje však nemohli nikde najít. Policisté už byli na odchodu, když majitel domu řekl: „Věřím, že lupič bude dopaden. Jestliže v Božím stvoření někdo udělá něco špatného, bude dopaden. Jak já nenávidím zloděje. Těžce vyděláváme své peníze a potom přijdou zloději a ukradnou nám je. Ze všech zločinů nenávidím nejvíc kradení.“

Potom se všichni rozešli domů, i policisté. Muž se vrátil do svého domu a řekl zloději: „Všichni odešli. Dokonce jsem se přidal k pátrací skupině. Sehrál jsem svou roli dobře. Teď mi dejte polovinu peněz.“

„Mám nový nápad,“ prohlásil zloděj. „Od nynějška nebudu nikdy lhát a ani nebudu mít nic společného s kýmkoliv, kdo lže. Nenávidím lháře. Od této chvíle, když uvidím, že někdo lže, potrestám ho. Vy jste první. Viděl jsem, že lžete.“

„Cože?“ vykřikl muž. „Zachránil jsem vás!“

„Ano,“ odpověděl zloděj: „řekl jste těm lidem, že jste mě neviděl. Zachránil jste mě, ale lhal jste. Jste tedy první, koho jsem viděl lhát.“ Potom zloděj vytáhl svůj revolver a řekl: „Teď vás zastřelím.“ Muž se rozplakal a zloděj pokračoval: „Nechte mě v klidu odejít, nebo vás zabiju.“

„Klidně odejděte,“ řekl mu majitel domu. „Nepotřebuji vaše peníze. Jen běžte!“

Král a pocestný

Jednoho dne řekl král svému ministrovi: „Vždyť já vlastně nevím, co se děje v mém království. Dokud nepůjdu ven v přestrojení, nikdy nepoznám, co si mí poddaní skutečně myslí. Lidé se mi klaní a projevují úctu, ale já neznám jejich pravou povahu. Přeji si objevit opravdovou povahu svých poddaných.“

„To je skvělý nápad,“ řekl ministr.

„Dnes večer se projdu svým královstvím,“ řekl král: „a byl bych rád, kdybys mě doprovázel. Půjdeme v přestrojení za obyčejné lidi. Nikdo jiný s námi nepůjde. Půjdeme sami.“ Ministr souhlasil.

Král i ministr toho večera vyšli ven. Jak se tak procházeli, uviděli pocestného. „Jsem hrozně unavený,“ řekl jim pocestný. „Jsou zde nějaké hostince, kde bych mohl přenocovat? Nemám žádné peníze.“

„O žádném hostinci v našem městě nevíme,“ odpověděl král.

Pocestný se podivil: „Vy nemáte žádné hostince? Co je to za místo? Kdybyste přišli do mého města, snadno byste našli nocleh!“

„Co se děje?“ zeptal se muž středního věku, který je míjel. Muž krále vůbec nepoznal.

„Jsem z jiného města,“ řekl pocestný: „a zeptal jsem se těchto pánů, zda je tu hostinec, kde bych dnes večer našel přístřeší. A oni mi tvrdí, že tady žádné nejsou. V mém městě jsou místa, kde se dá přenocovat.“

Kolemjdoucí řekl: „Ti dva jsou hlupáci. Neznají naše království. Náš král je velmi laskavý a šlechetný, a tak dobře nás vychoval, že žádné zvláštní hostince nepotřebujeme. Všechny domy slouží jako hostince. Půjdete-li se mnou, uvidíte, jak dobrý jsem hostitel. Nebo můžete jít do kteréhokoli jiného domu. Ti dva jsou hlupáci.“

Potom se otočil ke králi a jeho ministrovi a řekl: „Žijete zde a nevíte, jak laskavý a štědrý je náš král? Král by se zděsil, kdyby se doslechl, že zde pocestný nemohl najít přístřeší. Možná jste přišli z jiného města, a proto o naší pohostinnosti nic nevíte.“

Král i ministr ani nedutali. Král nakonec řekl: „Můžete nám říci své jméno, kdyby se někdo ptal po přístřeší? Takhle vás můžeme doporučit. Nikdy jsme nepoznali tak dobrosrdečného člověka.“

Muž jim dal své jméno a adresu a potom pocestného odvedl do svého domu. Svůj slib dodržel a pocestného velmi dobře pohostil.

Následujícího dne povolal král tohoto muže do paláce. Když k jeho domu dorazili vojáci, aby jej odvedli do paláce, velmi se polekal. „Co jsem udělal špatného?“ ptal se a třásl se.

Když došel do paláce, král mu řekl: „Byl jsem upřímně dojat vaší laskavostí.“ Potom mu pověděl celý příběh a dal mu spoustu peněz. Pak řekl: „Nařizuji, aby dělníci vybudovali v mém království mnoho hostinců. Chci, aby mé království bylo místem pohostinnosti. Lidé by měli cítit, že jsem skutečně štědrý. Doteď jsem však návštěvníkům nedal přístřeší. Otevřel jsi mi oči. Od nynějška budeme mít hostince pro všechny pocestné.

Síla peněz se poddá síle moudrosti

Byl jednou jeden lakomý muž, který měl velmi štědrou ženu. Jeho žena však neměla k manželovým penězům přístup. Měli tolik peněz, že by snadno mohli pomoci celé vesnici. Lidé dlouhé měsíce trpěli suchem a hladomorem. Protože kvůli suchu nebylo dost jídla, lidé umírali hladem. Žena manžela prosila, aby vykopal nějaké studny, aby alespoň jejich sousedé měli vodu. Ten však na vykopání studní nechtěl dát peníze.

„Kdo ví,“ řekla si jeho žena: „možná bych kopáním našla vodu sama.“

A tak požádala jednoho služebníka, aby jí s kopáním studny pomohl. Ona sama, ctihodná dáma, se v kopání přidala ke sluhovi. Kopali každý den, ale vodu nenašli. Její manžel se smál a smál a říkal: „Ano, můžete kopat rok a pořád tam nic nebude. Jen studna vaší hlouposti bude hlubší.“

Jednoho dne dostal sluha skvělý nápad. „Matko,“ řekl ženě: „usilovně pracujeme, a váš manžel je tak nelaskavý a krutý. Zkusme na něj lest.“

„Jakou lest?“ zeptala se žena.

„Váš manžel se nám každé ráno přichází posmívat,“ řekl sluha. „Dejme na dno jámy, kde kopeme, trochu oleje. Když olej uvidí, bude nadšený. Potom zaměstná mnoho dělníků a sluhů, protože si bude myslet, že jsme narazili na ropu. Budou kopat a kdo ví, možná tam nějaká voda bude.“

Následujícího rána manžel přišel a uviděl na dně olej. Naplnilo ho vzrušení a řekl si: „Zásluhu za objevení té ropy chci mít já.“ Potom své manželce a sluhovi řekl: „Prokážete mi dnes laskavost? Můžete mi něco přinést z tržnice? Dám vám cokoliv, když mi tuto laskavost prokážete.“

Oba šli tedy na trh, aby koupili, co chtěl. Jeho manželka byla zcela nevinná a na lest s olejem zapomněla. Její manžel mezitím přivedl dvacet dělníků, aby pokračovali v kopání a on tak mohl získat zásluhu za objevení ropy. Dělníci kopali několik hodin, a nakonec narazili na vodu.

Dělníci byli rádi, že našli vodu, ale vlastník domu byl zklamaný. „Kdo chtěl vodu?“ řekl. „Chtěl jsem ropu, abych ji mohl prodávat, a ještě více zbohatnout. Jak mohu prodávat vodu? Mohu ji jen nabídnout svým sousedům.“

Manželka se sluhou se vrátili z tržnice a byli šťastní, že vidí vodu. „Jak je to možné?“ zeptal se jich její manžel. „Dnes ráno jsem viděl na dně ropu. Najal jsem kopáče, aby kopali dál. Dnes ráno tam byla ropa, ale teď je tam jen voda.“

„Peníze a síla se podřizují studni moudrosti,“ řekla jeho žena.

„O čem to mluvíš?“ podivil se manžel.

„To je výsledek moudrosti našeho sluhy. Dlouho jsme se snažili najít vodu, ale bez výsledku. Potom dostal skvělý nápad. Ví, že jsi lakomý. Věděl, že když uvidíš v místě, kde jsme kopali, olej, budeš chtít začít kopat kvůli ropě. Bůh chtěl, abys pomohl potřebným. Bůh nechtěl, abys objevením ropy ještě více zbohatl.“