Část I — Promluvy

Dokonalost světa

Dokonalost světa je něco velmi složitého. To, co vy podle vašeho náboženství nebo moudrosti považujete za dokonalost, já nemusím nazývat dokonalostí. Na druhou stranu to, co já nazývám dokonalostí, vy tak nazývat nemusíte. Dokonalost má různé stupně, různé odstíny a různé úrovně vědomí.

Dokonalost znamená uspokojení. Dítě nachází nejvyšší uspokojení, když si hraje se svými kamarády. Uhodí někoho — to je jeho uspokojení, to je jeho dokonalost. Neklid je něco, co dítě nazývá dokonalostí. Pro zvíře je zase dokonalostí sníst další zvířata nebo lidské bytosti. To je dokonalost pro zvíře, ale my tomu říkáme ničení. Podle dítěte se uspokojení nachází v neklidu. Podle zvířete se uspokojení nachází v ničení.

U hledajícího závisí uspokojení zcela na jeho vlastním vnitřním pokroku. Jeho vnitřní pokrok závisí na tom, kolik míru přijal a kolik nebožských věcí dokázal odhodit ze svého vnějšího života. Ať se podívá, s jak málo věcmi dokáže žít na zemi. Je-li upřímným, oddaným a zasvěceným hledajícím, jeho seznam bude mít jedinou položku: uspokojení Boha.

My všichni jsme hledající. Dokonalost světa pro nás tedy není nic jiného než uspokojení Boha. Musíme však vědět, že k uspokojení Boha nedojde v celém lidstvu najednou. Ne, objeví se v jednotlivcích, v jednom po druhém. Dnes zasvitne ve vás, zítra v někom jiném a pozítří ve třetím člověku. Každý člověk začíná svou cestu u sebe. Ví, jak moc trpěl strachem, pochybami, obavami a dalšími nebožskými vlastnostmi. Potom však přijde doba, kdy spatří, že těchto vlastností je jen několik a mají velmi omezené schopnosti. Takto pozná, že udělal značný pokrok. Tento pokrok není ničím jiným než dokonalostí v jeho životě. Dokonalost je náš vnitřní a vnější pokrok, a tento vnitřní a vnější pokrok nám dává nekonečnou radost. Pokud víme, jak dosáhnout pokroku, pak dosáhneme dokonalosti prostřednictvím radosti.

Nehovořím o naprosté, dokonalé dokonalosti. Naprosté celosvětové dokonalosti bude dosaženo, i když jí nebude dosaženo dnes, zítra ani v blízké budoucnosti. Jednou se ale uskuteční, protože Bůh nebude uspokojen, dokud a pokud se jeho stvoření nestane dokonalým. Neexistuje žádný časový limit. Svět dosáhne dokonalosti podle vnitřní a vnější potřeby každého jednotlivce. Avšak dokonalá dokonalost se objeví až v okamžiku, kdy se celé lidstvo stane dokonalé.

Když nějaký vědec něco objeví, nebude schopen dát světu ze svého objevu žádný duchovní prospěch. Ale když Buddha, Kristus a Šrí Krišna realizovali Boha, dokázali světu nabídnout Světlo v nekonečné míře. Je na nás, abychom od nich přijali toto Světlo podle síly naší vnímavosti. Kristus ztělesnil Světlo v nekonečné míře. Toto Světlo jsme od něho přijali; jinak bychom byli v naprosté tmě. Ale jeho Světlo jsme přijali jen v omezené míře. Přesto konečnou dokonalost každý z nás jednou dosáhne právě proto, že jsme viděli ty, kteří si vzali lidskou inkarnaci a stali se ztělesněním dokonalosti.

Možná jsme nyní nedokonalí. Ale někteří lidé, kteří tu byli před námi, kteří se dostali nekonečně dál za náš standard, již dosáhli dokonalosti. Spasitelé světa dosáhli něčeho na určité úrovni vědomí, a to je jejich dokonalost. Spasitelé světa, kteří dosáhli dokonalosti, jsou lidské bytosti stejně jako my. Dělali prakticky všechno, co děláme my; ale volali také po Pravdě a Bůh jim dal nekonečnou Pravdu, Světlo a Blaženost. Stejně jako oni jsou Božími dětmi, jsme také i my Božími dětmi. Protože byli upřímní, dostali to, co chtěli. Jen proto, že měli nejhlubší pláč po realizaci Boží nejvyšší Výšky, dosáhli nekonečného Míru, Světla a Blaženosti. Jestliže budeme stejně upřímní, potom také realizujeme Boha a staneme se dokonalí.

Každý jednotlivec dosáhne dokonalosti v Boží zvolené Hodině. Možná to nebude dnes ani zítra, avšak Bůh má svou zvolenou Hodinu pro každého. Tato zvolená Hodina zcela závisí na našem vnitřním pokroku. Pláčeme-li nanejvýš upřímně, můžeme Boží Hodinu urychlit. Pokud měla přijít zítra, může nadejít již dnes. Boží Hodina je zcela závislá na naší aspiraci a vnitřním pláči. Je-li náš pláč intenzivní, Bůh urychlí náš pokrok, který je naší neustálou dokonalostí. Dokonalost světa nastane v Boží zvolené Hodině.

Nejvyšší realizovaná duše

Nejvyšší realizovaná duše je výsledkem zájmu země a zvláštní péče Nebe. Duše. Duše je věčná krása v nás. Duše je božská zářící jiskra v nás. Duše nejen vědomě zná, ale neustále ztělesňuje existenci Boha.

Realizovaná duše. Realizovaná duše je ta, která se usmívá s Bohem a pláče s člověkem. Realizovaná duše miluje člověka, protože člověk potřebuje její lásku. Realizovaná duše miluje Boha, protože je to Bůh, který v ní každodenně živí lásku.

Co je to nejvyšší realizovaná duše? Nejvyšší realizovaná duše je největším nepřítelem noci nevědomosti a nejlepším přítelem světla poznání. Nejvyšší realizovaná duše je Boží vybraný nástroj pro povznesení vědomí lidstva, pro urychlení růstu Božskosti v lidstvu a pro přeměnu zemí spoutané smrtelnosti člověka na jeho nebesky volnou nesmrtelnost. Co je to Nebe? Nebe je cílem stoupajícího ptáka v nás. Nebe nás učí transcendentální píseň, píseň naprosté Dokonalosti. Co je země? Země je trpělivým stromem Věčnosti. Země je proudící soucit Nekonečna.

Nejvyšší realizovaná duše je výsledkem tajného zájmu země a zvláštní péče Nebe. Proč je zájem země tajný? Zájem země je tajný, protože Matka Země má milióny, miliardy a bilióny dětí, které se vědomě nebo nevědomě snaží narušit zájem, který má Bůh o nejvyššího realizovaného člověka. To znamená, že žárlivost lidských bytostí se vědomě nebo nevědomě snaží oslabit aspiraci největšího hledajícího předtím, než realizuje Nejvyšší. Co je to zvláštní péče Nebe? Zvláštní péče Nebe je viditelná uvnitř, ale navenek moc viditelná není. Kdyby v každém okamžiku Nebesa neposkytla zvláštní péči největšímu aspirantovi, který se v budoucnu stane nejvyšší realizovanou duší, pak by se aspirant nikdy nemohl stát nejvyšší realizovanou duší. Nebe mu musí věnovat zvláštní pozornost. Je to jen díky síle zvláštní péče Nebe a tajnému zájmu země, že se dnešní hledající může stát nejen realizovanou duší, ale i nejvyšší realizovanou duší zítřka. Na druhou stranu se uchazeč nemůže stát nejvyšší realizovanou duší pouze s pomocí nebes a s pomocí země. Ne, aspirant se musí vědomě koncentrovat, meditovat a kontemplovat. Musí cítit, že realizace Boha je jediný důvod, proč je na zemi. Musí cítit, že je to pouze jeho realizace Boha, která ho může učinit hodným Božího neustálého Soucitu a Jeho všepřeměňujícího Světla, Blaženosti, Míru a Síly.

Všichni musíme dosáhnout realizace. Všichni si musíme uvědomit to nejvyšší v nás. Všichni se musíme stát nejvyššími realizovanými dušemi. Je to jen otázka času. Jestliže je naše aspirace upřímná, pak je naše realizace naprosto nevyhnutelná.

Láska

Pokud vezmete lidskou lásku jako dítě a božskou lásku jako matku, uvidíte, že v tomto okamžiku dítě přijde k matce a v příštím okamžiku přijde matka k dítěti. Když matka přijde k dítěti, dává dítěti veškerou svou lásku; a když dítě přijde k matce, dítě dostane od matky všechno.

V božské lásce je ochrana. Malé dítě může být pokoušeno světem. Stojí před bazénem a pozoruje létajícího draka. Drží se matky za ruku, ale je tak vzrušené, že se jí pustí a spadne do bazénu. Pokud ale matka bude dítě držet, není možné, aby dítě spadlo do moře nevědomosti. Jestliže svět pokušení přitahuje dítě a to se drží matky, dítě může upadnout. Pokud ale dítě drží matka, pak dítě nebude moci vstoupit do světa pokušení. Tímto způsobem božská láska ochraňuje. V božském je vždy bezpečí a jistota.

Nekonečné může vlastnit konečné. Avšak samotné božské bude nedokonalé a neúplné, pokud lidské v nás není zdokonaleno. V den, kdy se lidské v nás — vitálno, mysl a jiné nebožské, neposlušné a neaspirující části — odevzdá božské lásce k transformaci, budeme mít úplnou dokonalost. Člověk může jít k božskému nebo božské může jít k člověku. Vstoupí-li do nás božské, budeme vždy v bezpečí. Pokud se pokusíme jít k božskému, lidské v nás udělá jeden krok a božské udělá devadesát devět kroků. A dokonce i tento jeden krok, který člověk udělá, není zcela jistý. Uděláme půl kroku, a pak se budeme rozhlížet kolem, jestli děláme správnou věc nebo zda to někdo oceňuje. Pouze tehdy, když v nás vyjde do popředí to božské, uděláme skutečný pokrok. Božské v sobě necítíme, protože neaspirujeme, a nevěříme, protože nechceme věřit. Pokud bychom chtěli věřit, Bůh by nám víru dal.

Pokud necítíme Boží Lásku a Soucit, máme pocit, že jsou podmíněné, což je absurdní. Musíme cítit, že Boží Soucit je bezpodmínečný. Když vstoupíme do věčného času, ucítíme, že my a Bůh jsme věčnými přáteli. On není náš vedoucí nebo náš nadřízený, ne. On je náš věčný přítel.

Pokud lidské ve vás říká, že váš Guru je mnohem lepší než vy, lidské ve mně se bude nadýmat pýchou. Ale božské ve mně bude nešťastné, protože necítíte naši jednotu. Pokud já sedím na trůnu, vy musíte v nitru cítit, že na něm sedíte také. Pokud jsem já na podlaze, potom jste vy také na podlaze.

Když se oddělíme od Boží Skutečnosti, okamžitě cítíme: „Ach, je tak velký, že nemá čas na nás myslet.“ Pokud myslíme na Boží Velikost, nikdy nebudeme moci realizovat Boha. Boha budeme schopni realizovat pouze tehdy, když budeme myslet na Jeho Dobrotu. Velikost nás neuspokojuje, zatímco dobrota nás uspokojuje. Dítě miluje svého otce ne proto, že je velmi slavný člověk, ale proto, že je samotnou láskou, veškerým soucitem. Milujeme Boha ne proto, že je Pánem vesmíru, ne proto, že je transcendentální Bytostí, ne. Milujeme Boha, protože Bůh je dobrý; proto chceme zůstat v Božím Srdci.

V běžném lidském světě je mnoho úžasných lidí, ale tento úžas nás nefascinuje déle než pět dní. Úžas je vždy nudný, dobrota ale nikdy nudná nebude. Všechno úžasné jednou ztratí své kouzlo, ale něco dobrého vždy jen zvyšuje svou schopnost a kvalitu. Úžas musí jednou uvadnout, protože jen přitahuje pozornost. Když se úžas rozhlíží kolem, chce zjistit, jestli získává ocenění a obdiv. Když se ale kolem rozhlíží dobro, je vděčné, že mu byla dána šance sloužit. Úžas říká světu: „Máte štěstí, že jste mě získali jako svého spasitele.“ Dobro říká světu: „Mám štěstí, že jste mi dali příležitost být vám k užitku. Mohli jste dát tuto příležitost někomu jinému.“ V dobru neexistuje něco takového jako „oni“, „on“ nebo „ona“. Právě teď si nejsme vědomi naší rozšířené a zvětšené existence, ale když si uvědomíme svou rozšířenou existenci, stáváme se veškerou dobrotou.

Jak můžeme cítit, že nás Bůh miluje nekonečně více, než milujeme sami sebe?

Sri Chinmoy: Existenci pudinku dokážeme tehdy, když ho sníme. Lidské v nás cítí, že jsme buď nejnižší, nebo nejvyšší. Když se sjednotí s nejnižším, říká: „Jsem zbytečný, nejsem ničím.“ Tímto způsobem přichází vitálno do popředí a snaží se získat sympatie. Pokaždé, když přijde pochybnost a máme pocit, že nejsme nástrojem Boha, ztrácíme své schopnosti. Jak často zpochybňujeme sami sebe, ponižujeme sami sebe, zabíjíme sami sebe! V okamžiku, kdy zpochybňujeme, že Bůh je uvnitř nás, na zlaté tabulce našeho srdce se objeví tmavý bod. Když nemilujeme sami sebe, tvář slunce je zakryta mraky. V okamžiku, kdy snižujeme své schopnosti a zpochybňujeme sami sebe, v okamžiku, kdy zapomeneme, kým věčně jsme, v tu chvíli jsme od pravdy vzdáleni milióny mil. Milujeme sami sebe, jen když máme pocit, že jsme něčeho dosáhli, anebo cítíme, že zítra nebo pozítří něco uděláme. To je lidské v nás.

Kdo je Bůh? Bůh je naše nejvyšší část, naše nejosvícenější část. Když jako jednotlivci vstoupíme do svého nejvyššího vědomí a víme, že jsme ve všem, patříme všemu a jsme pro všechno, v tu chvíli o sobě nepochybujeme. V tu chvíli jsme vším, kdo koho tedy může zpochybňovat? Ztělesňujeme Boha a chceme Boha odhalit a projevit, a tak ani neuvažujeme o snižování svých schopností. Zde spontánně ztělesňujeme a odhalujeme božské.

Když ta skutečná, nejvyšší, nejosvícenější část v nás vyjde do popředí, v tu chvíli skutečně milujeme sami sebe. Milujeme sami sebe, protože víme, kdo jsme. Láska není žádný vnější pohyb nebo čin. Láska je život a život sám je spontánní nektar a blaženost. A tak Nejvyšší v nás, který je nekonečnou Blažeností, nás miluje nekonečně více, než my milujeme sami sebe.

Duchovní vytrvalost

Duchovní vytrvalost znamená obnovovat každý den vděčnost Nejvyššímu. Každý den se otevře nový okvětní lístek; květy se postupně otevírají. Když vstoupíte do duchovního života, měli byste pít nektar, znesmrtelňující energizující jídlo, Boží jídlo. Každý den ale nemáte nejchutnější jídlo. Včera jste jedli nejlahodnější jídlo, ale dnes můžete jíst nejobyčejnější jídlo. Ale i když je to obyčejné jídlo, jíte ho. Pokud si myslíte: „Ach, včera jsem měl tak lahodné jídlo! Dnešní jídlo není dobré,“ pak budete myslet jen na včerejší jídlo a dnes nebudete jíst nic. Potom budete slabí. Musíte něco jíst, abyste si udrželi zdravé tělo. Zítra se opět můžete pokusit získat to nejlahodnější jídlo.

Včera jste měli peníze; proto jste šli do indické restaurace a dali si samózu a papadam. Dnes peníze nemáte, takže musíte jít do kavárny a dát si jen sendvič. Vaše aspirace je jako síla peněz. Včera jste měli obrovskou aspiraci; proto jste dostali božský mír, božskou blaženost. Dnes nemáte moc síly aspirovat, takže toto lahodné vnitřní jídlo nedostanete. Pokud jste každý den naplněni aspirací, vždy dostanete ze své duchovní disciplíny stejnou inspiraci a radost.

Někteří lidé se domnívají, že každý hledající musí občas projít duchovní pouští. To ale vůbec není nutné. Existuje mnoho cest, které vedou k cíli. Můžete-li brzy ráno před meditací oduševněle nabídnout vděčnost své duše Nejvyššímu, bude vaše cesta velmi krásná, slunná a krátká. Vděčnost ale musí přijít jako první. Jak můžete tuto vděčnost cítit? Jen si každý den vzpomeňte, že vaši přátelé, členové vaší rodiny a známí si stále hoví v potěšeních nevědomosti. Z miliard lidí jste jedním z mála, kteří byli vybráni Nejvyšším, abyste Mu sloužili. Přirozeně Mu můžete za tento dar nabídnout vděčnost. Když se rozhlédnete kolem, okamžitě uvidíte, že stovky lidí, které znáte, neaspirují. Jak to, že vy aspirujete? Boha nemůžete podplatit; nikdo Ho nemůže podplatit. Dostali jste větší schopnosti jen proto, že si vás vybral, abyste byli jeho božští vojáci.

Když jednoho dne brzy ráno plní energie vstanete a budete mít dobrou meditaci, okamžitě Mu nabídněte svou vděčnost. Následující den Mu řekněte, jak to bylo od Něj laskavé, že vám včera poskytl radost a znovu Mu nabídněte svou vděčnost. Mír, světlo, blaženost a všechny božské vlastnosti začínají ve vděčnosti. Naše vděčnost by ale měla být bezpodmínečná, neboť Bůh nám dává vše bezpodmínečně.

To, že vám Bůh dal nějakou božskou kvalitu není proto, že jste šest hodin meditovali. Nejprve se musíte zeptat: „Kdo mi dal schopnost šest hodin meditovat? Před deseti lety, dokonce ani před rokem, jsem nemohl meditovat ani jednu prchavou minutu a dnes jsem dokázal meditovat šest hodin. Kdo mi dal takovou schopnost?“ Udělal to Bůh. Tuto část jste ale zapomněli. Cítíte, že jste to dokázali sami. Říkáte: „Včera jsem to dokázal, jak to, že to nemohu dokázat dnes?“ Pokud jeden den cítíte, že jste ten, kdo koná, pak budete následující den trpět. Včera Někdo jednal prostřednictvím vás. Dnes může také tato Osoba jednat ve vás a prostřednictvím vás za předpokladu, že jste Jí vděční.

Ve svém životě aspirace musíme každý den zasít semínko vděčnosti. Potom uvidíme, že naše meditace bude každý den velmi plodná. Nemáme-li každý den plodnou meditaci, musíme si uvědomit, že nemůžeme mít každý den skvělé jídlo. Každý den ale budeme něco jíst. Je to nezbytné pro naše zdraví.

Poslušnost: nejvyšší ctnost

Poslušnost je nucený život: takové je uvědomění obyčejného člověka. Poslušnost je, když se podřízený odevzdá nadřízenému: to je uvědomění obyčejného, neaspirujícího člověka. Poslušnost, o které si přeji hovořit, je však vnitřní poslušností. Vnitřní poslušnost je vědomé rozpoznání našeho vyššího života, vyšší skutečnosti, vyšší existence.

Vnitřní poslušnost je nejvyšší ctností. Vnitřní poslušnost je získání opravdové znalosti. Posloucháme-li vyšší zásady, vyšší zákony, potom milujeme. Když milujeme, stáváme se. A když se staneme, uvědomíme si, že jsme věčně Věčným Nyní.

Dítě poslouchá své rodiče. Když je poslušné, kráčí po cestě pravdy, světla a blaženosti. V duchovním životě jsme všichni děti; jsme navždy dětmi. Posloucháme vnitřní Hlas, vnitřního Kormidelníka, který nás vede k našemu cíli, který nás formuje a tvaruje svým vlastním způsobem. Když se ponoříme hluboko do nitra, cítíme, že jsme přesným prototypem Jeho existence.

Svého vnitřního Kormidelníka posloucháme ne proto, že je všemocný, nebo ze strachu, že nás potrestá. Posloucháme Ho, protože je veškerou Láskou. Je silou naší Lásky a náš život sílu Lásky potřebuje. Naše existence se chce s nekonečnou Láskou sjednotit. Jsme paprskem světla, který vstupuje do rozlehlého slunce. Nabízíme svou individualitu a osobnost svému nejvyššímu Zdroji a pak se staneme písní univerzálnosti. Naše individuální vědomí je velmi omezené; osobní vědomí, které ztělesňujeme, je velmi omezené. Proto náš individuální, osobní život nabízíme něčemu osvícenějšímu, něčemu rozlehlejšímu. Náš omezený život, naše omezené vědomí se stává univerzální a toto univerzální se stává neomezeným, nekonečným Jedním. Od konečného jdeme k nekonečnému a od nekonečného k transcendentálnímu Absolutnímu.

Poslušnost a sebedisciplína jdou v duchovním životě společně. Jsou neoddělitelné. Když ukázníme svůj život, máme pocit, že už nejsme v živočišné říši. Jsme v lidském království. A v lidském království toužíme po božském království. Božské království se musí projevit a my jsme ti, kdo ho zde na zemi zrodí silou své aspirace.

Sebedisciplína nás vede k sebeobjevení a sebeobjevení je objevení Boha. Po objevení Boha následuje odhalení Boha a po odhalení Boha následuje projevení Boha. A projevení Boha je nakonec následováno dokonalostí a spokojeností Boha.

Poslušnost je zodpovědnost. Když se podíváme na zodpovědnost s naším neosvíceným lidským vědomím, je to těžký náklad, nesnesitelný náklad, který musíme nést. Když ale následujeme duchovní život, vidíme, že čím větší zodpovědnost máme, tím více to božské v nás, Nejvyšší v nás, přebírá naši odpovědnost. Čím více zodpovědnosti máme, tím více pomáháme naplnit pozemské vědomí. Odpovědnost je nejvyšší příležitostí, jak vstoupit do Skutečnosti. Odpovědnost je bezprostřední nutností pro naši duši, pro ideál v nás, pro skutečné v nás, pro stále se překonávající Skutečnost v nás. Kdykoliv poslechneme svého vnitřního Kormidelníka, v zahradě Božího Srdce rozkvete krásná růže. Pokaždé, když následujeme svého vnitřního Kormidelníka, pocítíme hluboko uvnitř nebeskou vůni této růže.

Hledající se vždy snaží poslouchat svůj vnitřní hlas. Velmi často však nepravý hlas způsobí hledajícímu nepředstavitelné problémy. Jak může hledající rozlišit skutečné od neskutečného, pravé od nepravého? Upřímný hledající bude schopen rozlišit nepravý hlas, pokud si uvědomí, že hlas po něm chce, aby získal spokojenost z jeho poselství konkrétním způsobem, s konkrétními výsledky. Jestli ho hlas přiměje cítit, že uspokojení přijde pouze v případě, když zvítězí, pokud bude úspěšný, pak ví, že je to špatný hlas. Když skončí jeho jednání velkou porážkou a hledající je z toho zklamán, pak si musí uvědomit, že to byl špatný hlas. Správný hlas, božský hlas, bude hledajícího inspirovat jen ke správným činům. Správný hlas se nestará o výsledky jako takové.

„Máš právo na čin, ne však na jeho plody.“ To je poselství Bhagavadgíty. Plody činu přicházejí buď v podobě úspěchu, nebo v podobě neúspěchu. Avšak ani úspěch ani neúspěch nejsou naším konečným cílem. Naším cílem je pokrok. Dnešní úspěch se zítra rozplyne do bezvýznamnosti. Úspěch dítěte přichází, když se naučí lézt po kolenou. Pak se učí, jak si stoupnout a udělat pár kroků; cítí, že je to obrovský úspěch. A když se naučí správně chodit, je opět naplněné hrdostí. Pokaždé, když se dítě naučí něco nového, jeho předchozí úspěch se zdá nedůležitý; už z něj nezískává žádné uspokojení.

Když ale jdeme cestou pokroku, získáváme ohromné uspokojení. Semeno vyklíčí do malé rostliny; pak se z něj stává stromek. Postupně roste, až se nakonec stane obrovským banyánovým stromem. Tehdy ztělesňuje miliony a miliony listů. Bereme-li život jako píseň postupného pokroku, život je neustálým uspokojením. Vidíme-li jej však očima úspěchu či selhání, pak bude okamžitě zkoušena naše trpělivost. Dnes nezískáme jeden druh úspěchu, a tak se budeme zítra snažit získat jiný. A pokusíme se jej získat za každou cenu, jakýmikoli prostředky — nízkými nebo čestnými — neboť vše, co chceme, je uspokojení naší okamžité potřeby. Avšak naše okamžitá potřeba není naše potřeba věčná. Naší věčnou potřebou je pokrok. Samotný pokrok je trvalou a pokračující výživou naší věčné potřeby. Poslušnost znamená dávání sebe sama, nabízení našeho neosvíceného vědomí našemu osvícenému vědomí. Přirovnejme své neosvícené vědomí ke svým nohám a nazývejme osvícené vědomí naší hlavou. Nohy a hlava si musí vytvořit neoddělitelnou jednotu. Zde to není otázka poslušnosti; je to nezbytnost. Jestliže chce člověk běžet velmi rychle, potřebuje nesmírnou sílu koncentrace své mysli a svého srdce. Mysl a srdce nohám pomůžou. Srdce, mysl i nohy běží k jednomu cíli: tím je vědomé rozpětí naší existence. Jestliže jedna část naší bytosti potřebuje zvláštní péči, jiná část jí přijde na pomoc a společně dosáhnou cíle.

Když neposloucháme vnitřní světlo, usazujeme se na specifickém místě. Říká se mu místnost mysli. Je v něm samá nerozhodnost. Místnost mysli je plná váhání. Jestliže se hledající pohybuje v místnosti mysli, vidí před sebou tygra, za sebou lva a šílené slony všude kolem něj. Má v sobě obrovskou nerozhodnost. A když je nerozhodný, podává vědomě nebo nevědomě svoji ruku princi zkázy: nevědomosti. Proč se nerozhodnost vyskytuje? Protože hledající nenabízí své vnitřní existenci výživu, kterou potřebuje. Nemodlí se k Bohu jako ke svému vlastnímu, jako ke svému Nejvyššímu. Když si ale uvědomí, že skutečnost v něm je Loď Božího Snu, když si uvědomí, že musí přejít na Zlatý Břeh, potom nemůže být nerozhodný. Vše bude jen božským ujištěním, božskou jistotou.

Když se upřímný hledající stane poslušným dítětem Boha, pocítí, že právě jeho vnitřní i vnější nezbytnost ho přiměla plakat po Bohu a neoddělitelně se sjednotit s Božím nekonečným Světlem, Mírem a Blažeností. Cítí také, že je to Boží Nezbytnost, která má neustálou potřebu po jeho poslušnosti. Osvojuje si vnitřní poslušnost, protože jeho lidské pocity jsou přeměněny na božský život. Rozvinul si hlad po Realizaci Boha; a Bůh Sám si rozvinul hlad po svém vlastním Projevení. Prostřednictvím koho? Prostřednictvím hledajícího, Jeho oddaného, odevzdaného nástroje.

Nezbytnost je založena na vzájemné upřímnosti. Syn musí slavnostně slíbit svému Otci, že Ho realizuje, projeví, a že přijde znovu a znovu do světové arény. Jeho Otec také učiní slavnostní slib, že osvobodí a osvítí Svého syna a dá mu uvědomění, že je dalším Bohem.

Upřímný a poslušný hledající cítí, že život touhy je nebezpečný. Neustále ničí jeho možnosti a potenciál. Také cítí, že život aspirace jej neustále a vědomě odvádí od života touhy. Život aspirace je něco, co ho vede k životu realizace. Takže pokud jsme upřímní, život aspirace je plný jistoty. Život touhy a život aspirace bojují o své vlastní přežití. Oba mají nutnost o něco usilovat. Náš život aspirace se stará o Světlo, Světlo v nekonečné míře. Náš život touhy se stará o materialismus, obzvláště hmotné bohatství, pozemské úspěchy a pozemskou prosperitu. Ale pouze život aspirace, který je životem Boha, který je životem našeho pravého vnitřního já, nám může poskytnout uspokojení.

Život aspirace je životem vnitřní poslušnosti. Když budeme ve vnějším světě poslouchat Boha, dokonce i ze strachu, něco získáme. Když však naši poslušnost svému vnitřnímu Kormidelníkovi nabídneme uvnitř i navenek, dosáhneme nejrychlejšího pokroku. Naší první zkušeností je milovat Boha. Naší druhou zkušeností je oddat se Bohu. A naší třetí zkušeností je: „Staň se Vůle Tvá.“ Nech mě v Nebi nebo mě nech v pekle; nechť jsem kdekoli, kde Bůh chce, abych byl. Můj dar, můj dar Jemu, vždy soucitnému Otci, je: „Staň se Vůle Tvá.“ To je korunou božské poslušnosti.

Okultismus

Okultismus může být něco dynamického nebo agresivního, něco božsky mocného nebo božsky arogantního, nebo něco ostrého jako oštěp. Okultismus může být černá magie nejhoršího druhu. Na druhou stranu může být nejvyšší druh okultismu použit pro božský účel. Je to v podobě okamžité aktivity, okamžitého dosažení nebo okamžitého naplnění. Pro pravého duchovního hledajícího, který ještě nerealizoval Boha, je okultismus nejen nepotřebný, ale je absolutně nebezpečný. Černá magie, která je okultismem na nejnižší vitální úrovni, není nic jiného než děsivý jed. Chci, aby žádný z mých žáků neměl nic společného s černou magií. Dokonce i okultismus, který se někdy používá společně s duchovní silou, je nebezpečný. Velmi často se takzvaní okultisté stávají oběťmi svých vlastních skutků. Prostě stojí na napnutém laně. V každém okamžiku mohou spadnout a zlomit si nohy. Tito tzv. okultisté velmi často používají astrální průchod, který je na subtilní úrovni. Jestliže se ale subtilní průchod uzavře, jejich životy také skončí. Mnoho lidí kvůli tomu přišlo o život nebo ztratili svou duševní rovnováhu a začali se chovat jako šílení sloni.

Někteří okultisté pracují na vitální úrovni a z vitální úrovně. Používají duchy a přízraky svých příbuzných. Někdy jsou ale zabiti; jsou ve skutečnosti uškrceni duchy ve vitálním světě. Duchové chtějí sloužit svému pánovi, ale jestliže pro ně jejich pán nemá další práci, pak přijdou a svého pána zničí. To se velmi často stává takzvaným okultistům.

Existuje jeden zábavný příběh, který asi většina z vás zná. Jednou jeden okultista použil duchy, aby mu pomohli v jeho okultní hře. Řekl lidem mnoho zajímavých příběhů o jejich budoucnosti a minulosti. Používal pomoc od duchů. Podmínkou ale bylo, že jim musel nepřetržitě dávat práci. Kdyby jim nedal práci, pak by ho duchové uškrtili.

Nastal čas, kdy okultista neměl nic, co by mohl dát duchům na práci. Duchové se rozzuřili a chtěli okultistu ve vitálním světě zabít. Tak šel okultista pro pomoc k jogínovi. Jogín mu řekl: „Měj u sebe prosím psa a řekni duchům, že chceš, aby narovnali jeho ocas.“ Takto duchy dostal. Pokaždé, když byl ocas narovnán, stočil se zpátky. Takže duchové měli stále co na práci. Naše lidská přirozenost je jako ocas psa. Velmi často je náchylná k návratu do původního stavu.

Existují některé okultní síly, které jsou nevinné, neškodné a opravdu užitečné a produktivní. Tyto okultní síly získáte v okamžiku, kdy se šest vašich hlavních center a korunní centrum začnou otevírat. V okamžiku, kdy se některá z těchto čaker plně otevře, můžete si být jisti, že budete mít víc než trochu okultních znalostí a okultních sil. Musíte ale vědět, jak tyto okultní síly používat. Používáte-li okultní síly k uspokojení své zvědavosti a k tomu, abyste se dozvěděli, co se děje v něčím životě, pak je zneužíváte. Použijete-li je pouze tehdy, když vás Bůh, Nejvyšší ve vás, inspiruje, abyste někomu pomohli při probouzení jeho vědomí, pak je používáte správným způsobem.

Pokud budete následovat cestu Kundalini jógy, můžete si snadno rozvinout tyto okultní síly. Pro to ale musíte být nesmírně čistí, čistí, čistí. Vaše jméno by nemělo být nic jiného než čistota. Když si rozvinete okultní síly a jste ve svém vnějším i vnitřním životě zcela čistí, okultní síly jsou požehnáním. Jinak jsou okultní síly skutečným prokletím. Přeji si, abyste šli všichni hluboko do nitra a nabídli svou lásku, oddanost a odevzdání Nejvyššímu. On je náš věčný Otec, Matka, Bratr a Sestra. Nechme Ho, aby nás řídil. Chce-li nám dát okultní síly, dá nám je. Chce-li nám dát duchovní síly — Mír, Světlo a Blaženost — které jsou nekonečně důležitější než okultní síly, dá nám je. Meditujme a koncentrujme se, a v této fázi naší duchovní cesty se o okultismus nezajímejme.

Někteří z vás jsou začátečníci; někteří z vás jsou trochu pokročilí. Chtěl bych vám ale říct, že nikdo z vás není teď tak pokročilý, aby mohl bez problémů vstoupit do okultního světa. A až bude někdo z vás skutečně připraven na vstup do okultního světa, budu první člověk, který vás vše naučí od začátku až do konce. Právě teď je ale můj úkol přivést vás k Nejvyššímu. Potom pro vás Nejvyšší udělá vše.

Satjagraha: zápal pro pravdu

Existují dvě slova: satja a agraha. Satja je pravda a agraha je dychtivost řídit se principy pravdy, něčí zápal po poznání pravdy. Pokud je člověk nadšený a dychtivý dodržovat zásady pravdy, pak je satjagraha. V Indii občas začnou v továrnách stávkovat, protože jsou nespokojení se svými šéfy, nebo někteří jednotlivci, kteří jsou nespokojení s vládní politikou, drží několik dní hladovku, aby dosáhli svých cílů. Pak řeknou, že následují satjagraha.

V životě Mahátmy Gándhího existují dvě slova: ahimsa a satjagraha. Tyto dva pojmy si někteří často pletou, ale jejich význam je odlišný. Ahimsa je nenásilí. Vždy se staráme o ahimsu, protože Bůh je veškerou láskou. V našem nitru je mnoho věcí, proti kterým musíme bojovat. Musíme bojovat proti nevědomosti, pochybnostem, strachu, starostem a úzkosti, protože nám vnitřně stojí v cestě. Vnějšímu boji bychom se ale měli z duchovního hlediska vyhnout.

Na druhou stranu může být Vůlí Nejvyššího, abychom ve vnějším světě bojovali, jako když Pán Krišna požádal Ardžunu, aby bojoval za vykořenění nevědomosti. Boj je však nezbytný pouze ve zvláštních případech, kdy je to konkrétní Boží Vůle. Obecně by nemělo docházet k hanobení autority, protože to ničí naši vnitřní rovnováhu. Zde se nezmiňuji o politických stranách ani o konkrétních konfliktech na různých místech. Ne, říkám vám to z čistě duchovního hlediska.

Když se snažíme následovat pravdu, kterou vytvořil člověk, máme pocit, že tuto pravdu musíme obhájit svou uvažující myslí. Někdo prohlásí, že jeho plat není dostatečně vysoký; tak podle jeho pravdy cítí, že by měl stávkovat, aby získal vyšší plat. Tímto způsobem se bude držet své vlastní pravdy. Ale kdo ví, zda je jeho požadavek oprávněný nebo ne? Když ale mluvíme v duchovním životě o satjagraha, má to jiný význam. Vztahuje se to k duchovní pravdě. Zde máme na mysli božského hledajícího, který s neustálou vnitřní radostí jde po cestě pravdy a věnuje celý svůj život pravdě.

V obyčejném satjagraha se snažíme získat pravdu za každou cenu. Buď budeme pokračovat v hladovce, nebo budeme stávkovat, a tím se snažíme docílit, co chceme. Ale opravdová satjagraha z duchovního hlediska taková není. V ní chceme vidět pravdu tak, že se odevzdáme Boží Vůli. Hledající chce následovat pravdu, ale cítí při tom nutnost odevzdat se Boží Vůli. Cítí, že je to Boží Vůle, která mu dává schopnost následovat cestu pravdy, a že je to Boží Vůle, která mu dá schopnost vidět pravdu.

V obyčejném satjagraha žije člověk dvacet čtyři hodin denně bez pravdy, aby ale uspokojil požadavky svého fyzického, vitálna a mysli, chce ukázat světu, že následuje cestu pravdy a že nabízí světu světlo. To není vůbec duchovní. V duchovním satjagraha ale člověk vidí pravdu a pláče po pravdě samotné; člověk chce být jen nositelem pochodně pravdy. Člověk se drží pravdy a nabízí svůj život pravdě. Nepláče k Bohu za splnění svých vlastních přání. On se odevzdal a říká Bohu: „Jestli je to Tvoje Vůle, tak to pro mě udělej, jestliže to není Tvoje Vůle, tak to pro mě nedělej, chci Tě jen naplnit.“

Takže v duchovním životě satjagraha znamená úplnou oddanou odevzdanost Vůli Pravdy, a tato Pravda je Bůh. Boží jméno je Pravda. Jak můžeme získat Pravdu? Nezískáme ji násilím ani nátlakem, ale pouze neustálou aspirací a stálým odevzdáním se Vůli Pravdy, Boží Vůli.

Část II — Rozhovor v rádiu OSN :

//Walter Schonfeld:// Z OSN jsme vám přivedli k rozhovoru Sri Chinmoye, indického Gurua, který má velkou a rostoucí skupinu následovníků zajímajících se o meditaci a duchovnost prostřednictvím lásky. Já jsem Walter Schonfeld z OSN.] OSV 9-40. 4. března 1973 proběhl v rádiové stanici OSN rozhovor Sri Chinmoye s Walterem Schonfeldem.“

Walter Schonfeld: Sri Chinmoyi, jak pomáháte lidem?

Sri Chinmoy: Já mohu sloužit, pomáhat může jen Bůh. Mohu být sluhou. Sluha slouží svému pánovi podle svých schopností. V mém případě také, sloužím skutečnému Mistrovi, Nejvyššímu, v každém jednotlivém hledajícím.

Walter Schonfeld: Mluvíte o Nejvyšším, hovoříte o Bohu. Je to koncept, který mají i jiná náboženství, když používají slovo Bůh? Například židé, křesťané a muslimové? Nebo je to úplně jiný pojem, který vy používáte pro Nejvyšší Moc?

Sri Chinmoy: Ne, je to naprosto totéž. Každé náboženství má svého vlastního Boha, ale existuje pouze jeden Bůh. Naše náboženství Ho nazývá Paramátmanem, vaše náboženství Ho nazývá Bohem a jiné náboženství Ho nazývá Alláhem. Existuje však pouze jeden Bůh, jedna Nejvyšší Bytost. Je znám pod různými jmény a podobami, ale můj Bůh a váš Bůh zůstanou vždy stejní. Je jen jediný Bůh.

Walter Schonfeld: Jak se snažíte představit váš koncept Boha vašim stoupencům?

Sri Chinmoy: Říkám svým stoupencům a studentům, že Bůh je veškerou Láskou. Je pravda, že Bůh ztělesňuje všechny vlastnosti: je Odhodláním, Soucitem, je Vševědoucí, Všemohoucí a Všudypřítomný — je vším. Ale kvalitu, kterou mám nejraději, kvalitu, kterou v Bohu obdivuji a nejvíce si cením, je Jeho Láska. Je to Jeho všudypřítomná Láska, která mě nutí být stále v Jeho nitru. Je to Jeho aspekt Lásky, který se snažím nabídnout svým studentům.

Walter Schonfeld: Říkáte, že láska je převládajícím prvkem, který se vám líbí. Jak jste to objevil?

Sri Chinmoy: Zjistil jsem to ve své meditaci a realizaci. Svět kolem sebe vidím s láskou. Lidská láska je samým spoutáním. Než někoho sváže, je již spoutána. Božská láska osvobozuje a naplňuje. Nejprve nás osvobodí a pak nás naplní. Láska, o které mluvím, je božská láska, láska, kterou vidíme a cítíme jen v Bohu. Přinášíme ji od Boha a nabízíme ji těm, kteří pro tuto lásku pláčou.

Walter Schonfeld: Sri Chinmoyi, cvičil jste tuto filozofii ve své rodné zemi v Indii?

Sri Chinmoy: Cvičil jsem ji v mé rodné zemi. V Indii jsem žil třicet dva let. Asi dvacet let jsem co nejoddaněji a nejoduševněleji cvičil meditaci.

Walter Schonfeld: Kdo tam byl vaším duchovním vůdcem?

Sri Chinmoy: Můj duchovní vůdce byl Bůh, Nejvyšší.

Walter Schonfeld: Ale neměl jste v Indii žádného vůdce, který by vás inspiroval nebo vás učil?

Sri Chinmoy: Ano, byl jsem vychován v duchovní komunitě. Tam jsem potřeboval duchovního vůdce, dokud se mi Bůh neprojevil. Ale svým žákům říkám, že existuje pouze jeden Mistr a jeden Guru, a tím je Bůh, Nejvyšší.

Walter Schonfeld: Všiml jsem si, že vaši následovníci, kteří vás nazývají svým Guruem, na vás mohou nějakým způsobem podvědomě myslet jako na Boha.

Sri Chinmoy: Ne, nikdo si to nemyslí. Pokud si to myslí, dělá velkou chybu. Nejsem Bůh a opakovaně jsem jim říkal, že nejsem ani Guru. Říkám jim, že jejich Guru je Bůh. Bůh je jediný Guru, nejen pro mě, ale pro každého. Jsem vedoucí, jsem poslíček. Přišel jsem ke svým žákům a řekl jim: „Dejte mi to, co máte.“ Mají nevědomost a dávají mi svou nevědomost. Pak jdu k Bohu a říkám mu: „Prosím, dej mi to, co chceš, abych dal žákům.“ Bůh mi pak říká, abych jim dal Soucit a Lásku. Takže já jsem poslíčkem mezi mými žáky a Bohem.

Walter Schonfeld: Máte nějaký text nebo písma, na kterých zakládáte své poselství, nebo je to vše božské vnuknutí?

Sri Chinmoy: Moje filozofie je filozofie lásky, oddanosti a odevzdání. Napsal jsem o této filozofii hodně a měl jsem přednášky na více než sto univerzitách. Každý měsíc dávám promluvy tady v Dag Hammarskjold auditoriu. Ve všech těchto promluvách předávám poselství o lásce, oddanosti a odevzdanosti.

Walter Schonfeld: Sri Chinmoyi, dnes jsem na vašem setkání nezaznamenal žádnou sbírku peněz nebo něco podobného. Jak si vyděláváte na živobytí?

Sri Chinmoy: Sbírky jsou ve všech mých centrech zakázány. Když poletím do Británie a požádám je nejprve o poukázky na jídlo, a pak jim řeknu, že jim dám Mír, Světlo a Blaženost, jen se ode mě odvrátí. Naštěstí mám upřímné, oddané studenty, kteří se postarají o mé vnější náklady a vnější potřeby. Já se postarám o jejich vnitřní potřeby. Pomáhám jim v jejich meditaci.

Walter Schonfeld: Jste ženatý?

Sri Chinmoy: Ne, nejsem ženatý.

Walter Schonfeld: Věříte v manželství?

Sri Chinmoy: Věřím v manželství, pokud je to dobré a božské manželství. V opačném případě může způsobit hrozné problémy.

Walter Schonfeld: Sri Chinmoyi, pozoroval jsem vás, jak jste dnes mluvil s vašimi následovníky, a vaše oči byly většinu času zavřené. Zdálo se, že někteří z nich mají také zavřené oči.

Sri Chinmoy: Když vzývám Mír, Světlo a Blaženost, mám oči napůl zavřené, ne úplně zavřené. Zjistil jsem, že je mimořádně snadné vzývat Mír, Světlo a Blaženost shůry a nabízet je těm, kteří jsou kolem mě, když jsou mé oči napůl zavřené. Pokud zavřeme oči úplně, můžeme usnout. A pokud budeme mít oči plně otevřené, může v nich být napětí. Síly tohoto světa se snaží odvrátit naši pozornost a přinutit nás, abychom věnovali pozornost tomu, kdo sedí na té židli, jaké oblečení má někdo na sobě, a tak dále.

Walter Schonfeld: Ale viděl jste mě přicházet s očima napůl zavřenýma? Přišel jsem trochu pozdě.

Sri Chinmoy: Uviděl jsem vás. Viděl jsem vnější svět tak, jak jsem potřeboval. Ale současně, když jsem se na vás díval, vzýval jsem Mír, Světlo a Blaženost.

Walter Schonfeld: Sri Chinmoyi, také jste něco zpíval. Proč jste to dělal?

Sri Chinmoy: V té době jsem zpíval Aum. Aum je matkou všech indických vzývání nebo manter. Vzýval jsem tři hlavní indické bohy: Brahmu, Višnua a Šivu. Brahma je Stvořitel, Višnu je Ochránce a Šiva je Přeměnitel. Vzýval jsem tyto tři kosmické bohy, aby osvítili naše vědomí. Jak víte, Bůh existuje ve třech aspektech: Bůh Stvořitel, Bůh Ochránce a Bůh Přeměnitel. Aum má tři zvuky: a, u a m. Když se spojí, stanou se Aum.

Walter Schonfeld: Mluvíte o trojjediném Bohu se třemi vlastnostmi, nebo mluvíte o třech bozích?

Sri Chinmoy: Je to jediný Bůh ve třech aspektech. Brahma, Višnu a Šiva jsou tři kosmičtí bohové, kteří představují absolutního Boha.

Walter Schonfeld: Očekáváte, že v každodenním životě změní vaši následovníci své způsoby a zvyky?

Sri Chinmoy: Musím vám zcela upřímně říci, že pokud dělají něco špatného, budou se muset změnit. Pokud dělají něco správného, pak jim řeknu, že jejich pokrok není nikdy ukončen. Můžeme vždy učinit větší pokrok.

Walter Schonfeld: Kdo rozhoduje o tom, co je špatné a co je správné?

Sri Chinmoy: Je to jejich svědomí, které jim říká, jestli to, co dělají, je správné. Každý z nás má svědomí. Díky dušeplné modlitbě a meditaci zjistíme, co děláme špatně a co děláme správně.

Walter Schonfeld: Věříte, že člověk se rodí s čistou duší?

Sri Chinmoy: Lidská bytost se vždy narodí s čistou duší. Je to nevědomost země, která vstupuje do každé lidské bytosti a vytváří nám problémy.

Walter Schonfeld: Jak hledáte způsoby, jak eliminovat nenávist mezi lidmi při vzájemných nedorozuměních nebo výměnách názorů?

Sri Chinmoy: Člověk může vyloučit nenávist a nedorozumění mezi jednotlivci za předpokladu, že má schopnost seshora snést Mír a Lásku, a tyto kvality lidem předat.

Walter Schonfeld: Proč by se někdo chtěl stát vaším následovníkem?

Sri Chinmoy: Není pro to konkrétní důvod.

Walter Schonfeld: Chcete konvertovat lidi jako misionáři?

Sri Chinmoy: Ani v nejmenším. Nesnažím se nikoho konvertovat. Bůh mi svěřil obchod a dal mi nějaké ovoce, abych je nabízel. Ti, kdo mají zájem, přijdou, koupí si mé ovoce a snědí ho. Nepřišel jsem sem, abych někoho konvertoval. Můj život není život misionáře. Jak jsem vám předtím říkal, můj život je službou. Přišel jsem sloužit lidstvu s tím, co mám, což je láska.

Walter Schonfeld: Není to tedy tak, že říkáte židovi, křesťanovi nebo muslimovi, aby upustil od své víry a následoval vás?

Sri Chinmoy: Ach ne.

Walter Schonfeld: Co kdyby se člen jednoho z těchto náboženství chtěl stát jedním z vašich žáků? Chtěl byste, aby si zachoval svou víru?

Sri Chinmoy: Vždycky říkám muslimům, židům, křesťanům a následovníkům jiných náboženství, aby si udrželi svoji víru. To je absolutně nejlepší způsob. Každé náboženství je jako domov. Nemůžete žít na ulici. Jak může člověk zůstat bez domova?

Walter Schonfeld: Sri Chinmoyi, jste Ind žijící ve Spojených Státech. Jaké máte teď plány?

Sri Chinmoy: Plánuji jen sloužit aspirujícím duším, které chtějí a potřebují mou službu.

Walter Schonfeld: Pojedete nazpátek do Indie?

Sri Chinmoy: Ne, nevrátím se tam žít, ale mohu tam jezdit na návštěvy. Od doby, kdy jsem sem přijel, jsem tam byl třikrát.

Walter Schonfeld: Nemyslíte si, že Indové potřebují stejné rady, jako dáváte Američanům?

Sri Chinmoy: V Indii existují indičtí lídři, kteří mohou Indům nabídnout rady. Pro mě neexistuje žádná Indie, žádná Amerika. Jsem duchovní člověk. Pro duchovního člověka nemá geografie žádný význam. Geografie nemůže duchovního člověka spoutat. Stvořitel cítí, že celé stvoření patří Jemu. Takže celý svět je jedním, pokud jste jedním se Stvořitelem.

Walter Schonfeld: To by odpovídalo vaší formě meditace. Jaký rozdíl pozorujete mezi Východem a Západem?

Sri Chinmoy: Na Východě se lidé starají spíše o vnitřní světlo než o vnější světlo. Na Západě se lidé zabývají nejprve vnějším světlem a pak vnitřním světlem. V hledání západního světa není nic špatného. Ve vnějším životě přivedly člověka vědecké objevy Západu velmi daleko. Západ se pokouší ve vědeckém světě běžet velmi rychle. Východ plakal a plakal po vnitřním světě, po vnitřním světle. Takže přirozeně Východ objevil vnitřní mír a Západ objevil vědecké důkazy.

Walter Schonfeld: Jaký vliv má hinduismus nebo buddhismus na Západ?

Sri Chinmoy: Není to hinduismus ani buddhismus, který vstupuje na Západ. Je to jóga, která se snaží Západ inspirovat. Jóga není výhradním monopolem Indie. Ind má duši a Američan má také duši. Když cvičíme jógu, vaše duše a moje duše se stanou jedním. Není to mé náboženství nebo vaše náboženství, které nás sjednotí. Jsou to naše duše, které nás sjednocují.

Walter Schonfeld: Zahrnujete tedy jógu do praxe ve vaší konkrétní víře?

Sri Chinmoy: Ano, v mé víře je jóga vším. Láska, oddanost a odevzdanost jsou formy jógy.

Walter Schonfeld: Patří fyzická cvičení k meditaci?

Sri Chinmoy: Necvičím hatha jógu, ásany a podobně. Zabývám se vědomím. Své studenty učím koncentraci, meditaci a kontemplaci.

Část III — Otázky a odpovědi

Jaká je role hledajícího?

Sri Chinmoy: Role hledajícího je vystoupit z moře nevědomosti a plavat v moři světla.

Co je Nebe?

Sri Chinmoy: Nebe je hra na schovávanou mezi sebedáváním a stáváním se. Nebe je znalcem a zároveň vlastníkem lásky a světla.

Je Nebe jedním ze sedmi vyšších světů?

Sri Chinmoy: Nebe samo o sobě je jedním z vyšších světů. Nebe má ale různé stupně. Existuje Nebe číslo jedna, Nebe číslo dvě a tak dále. Uvnitř Nebe je více než sedm světů. Uvnitř Nebe může být mnoho míst, mnoho stupňů evoluce: vysoká, vyšší, nejvyšší.

Je všechno utrpení a bolest známkou pročišťování?

Sri Chinmoy: Ne. Některé utrpení je formou očisty a některé utrpení je jen spadnutím do nevědomosti. Pokud chce dítě ukázat svoji schopnost ostatním a záměrně se dotkne ohně, popálí se. Pokud záměrně vstoupíte do světa potěšení, následkem toho bude bolest. Toto není pročištění, je to vaše hloupost. Nebo budete trpět, když na vás zaútočí nepřátelské síly a vy se nebudete dostatečně bránit.

Jaký je důvod zla a co je jeho zdrojem?

Sri Chinmoy: Na začátku bylo jen nekonečné Světlo a Ticho. Pak dostal každý člověk omezenou svobodu. Když je tato omezená svoboda zneužita, zlo nebo Satan, nebo jak to chcete nazvat, se postupně stává silnějším. Jestliže správně používáme naši omezenou svobodu, jdeme směrem k Božskému, směrem ke Světlu. Pokud ale příležitost zneužíváme, potom se staneme anti-božským; staneme se nepřátelskou silou. Božím záměrem není, aby existovaly nebožské, nepřátelské síly. V Božím stvoření jsme všichni Jeho dětmi. Některé jsou ale hodné a některé zlobí. Bůh nechtěl mít špatná stvoření. Dal nám omezenou svobodu. My jsme ale tuto omezenou svobodu zneužívali v takové míře, že jsme vytvořili svůj vlastní svět nevědomosti, nevědomí a nepřátelských sil. Je to stále stejný příběh: neposlušnost. Budeme-li dodržovat vnitřní zákony, pak se nic nestane. Když ale neposloucháme vnitřní zákony, vzniká zlo.

Kráva je přivázaná provazem ke stromu. Má velmi omezenou svobodu, ale ničí všechno, co může. S naší omezenou svobodou také začínáme války a snažíme se zničit svět. Ale znovu, pokud máme dobrou vůli, máme-li lásku a pocit jednoty, potom místo toho, abychom svět ničili, se ho pokoušíme obejmout.

Zlá síla je v naší mysli, ne v našem aspirujícím srdci. Mysl chce ochutnat celý svět, kousek po kousku, zatímco srdce se chce těšit z celého světa jako celku. Srdce cítí, že mu patří celý svět. Mysl ale říká: „Toto je moje, toto je tvoje.“ Čím více může mysl rozdělovat, tím větší radost z toho má. Zlo přichází, když existuje pocit oddělení, pocit rozdělení. Tam, kde je jednota, žádné zlo není.

Není to skutečně snadné zbavit se nebožských vlastností, jestliže se pro to rozhodneme?

Sri Chinmoy: Všichni máme nebožské vlastnosti, ale často je nebereme vážně. Jen si říkáme: „Ach, mám schopnost je porazit. Fyzicky jsem silný, mohu hodit oštěp, disk a kouli velmi daleko. Letargie, strach a všechny tyto věci jsou velmi slabé. Jestliže budu chtít, snadno je dokážu porazit.“ Takovéto představy vstupují do naší mysli. Ale ne, letargie, strach a pochybnosti mají obrovskou sílu, obrovskou moc. Dokud skutečně neporazíme to, co nám stojí v cestě, nesmíme tvrdit, že to dokážeme porazit. Nejdřív to porazme. Jakmile se to pokusíme porazit, pak budeme uznávat jeho sílu. Cítíme, že je to něco velmi jemného a malého, a že to můžeme rozdrtit jako mravence. Podívejte se ale na sílu tohoto mravence. Snadno může zničit celou bytost. Takže chytněme tohoto mravence a zničme ho. Jen potom můžeme říct, že jsme silní.

Podívejte se na žárlivost. Po celou dobu žárlíme, ale cítíme, že pokud chceme svou žárlivost porazit, můžeme to udělat kdykoli. To je náš lidský pocit. Po čtyřicet nebo padesát let nebo celý náš život na někoho nebo na něco žárlíme a myslíme si, že pokud to chceme porazit, můžeme to udělat mžikem oka. Takto si věříme. Ale jen se to pokusme porazit; uvidíme, že nám to zabere dalších padesát let. Nejdříve zkusme porazit své nebožské vlastnosti, až potom budeme schopni pochodovat vpřed a vstoupit do jiného světa.

Byl Martin Luther King svatý?

Sri Chinmoy: Byl velmi čistý v mysli a srdci. Byl milovníkem: milovníkem nejen své rasy, ale milovníkem celého lidstva. Člověk může být milovníkem lidstva z jakékoliv výšky. Člověk může být milovníkem lidstva z osvíceného vitálna, osvícené mysli nebo osvíceného srdce. Také se člověk může stát milovníkem lidstva potom, co se stal velkým jogínem a duchovním Mistrem. Takže Martin Luther King byl milovníkem lidstva. Nestal se ale milovníkem lidstva po dosažení nejvyšší výšky. Ne. Dosáhl jen určité výšky. Z lidského pohledu je to velmi, velmi vysoká úroveň a to, co chtěl nabídnout, bylo velmi významné. Nebyl to ale dar svatého, který upevnil svou vnitřní a vnější jednotu s Bohem. V jeho případě byla realizace ještě daleko. Jeho srdce ale bylo tak široké, tak velké, tak velkolepé — a to mu dalo nejupřímnější pocit absolutní jednoty se všemi. To je to, co ho činilo tak božsky velkým.

Dosažení Martina Luthera Kinga bylo opravdu mimořádné. Pokud to ale budete muset posoudit z přísně duchovního hlediska, nemůžete říci, že se vyrovná dosažení velkého světce. Život, který žije světec, je nepředstavitelný. Neustále komunikuje s Bohem, Nejvyšším, Absolutním. Světec osvěcuje lidstvo. Dělá to jako zloděj, uvnitř. Jeho samotná přítomnost osvěcuje svět. Když stojí před tygrem nebo nebožským stvořením, dostane určitou čistotu, určitý božský pocit. Samotná přítomnost světce je nanejvýš mocná. Pokud se mě zeptáte, zda je boxer tak dobrý jako zpěvák, řeknu: „Boxer je boxer, zpěvák je zpěvák, hrají dvě různé role.“ Když je někdo v roli svatého, je to naprosto odlišná role od role, kterou hrál Martin Luther King. Takže dosažení Martina Luthera Kinga bylo velkým dosažením, ale bylo to dosažení na vitální úrovni — nikoliv v nižším vitálnu, ale v osvíceném vitálnu, vyšším vitálnu. Bylo to něco velkolepého a jedinečného.

Říkáte: „Annam Brahma — Jídlo je Bůh.“ Kdy říkáte: „Práce je Bůh?“

Sri Chinmoy: Práce je zasvěcení. Zasvěcení znamená expanzi - nikoli lidskou expanzi, ale božskou expanzi. Když pták roztáhne svá křídla, oceníme to. Proč? Protože v příštím okamžiku poletí. Roztahuje svá křídla a brzy poletí. Práce je zasvěcení. Zasvěcení je předzvěst projevení a skutečné projevení je dokonalostí. Začíná to s prací. Pokud si uvědomujete skutečný význam práce, potom je práce určitě Bůh. Práce znamená sebezasvěcení.

Když se tento svět stane dokonalou dokonalostí a my budeme ve světě Za, budeme tam všichni spolu?

Sri Chinmoy: Země se stane dokonalou, až vysvitne Boží Zítřek. Boží Zítřek ale není náš zítřek. Náš zítřek přijde po dvaceti čtyřech hodinách. Boží zítřek je něco jiného. V tu dobu můžeme být už na onom světě. Není jen jediný svět; existuje sedm vyšších světů a sedm nižších světů. My přirozeně půjdeme do vyšších světů, protože jsme se modlili a meditovali. Bůh není hluchý; má uši a slyší naše modlitby. Někdy slyší příliš mnoho. Řekli jsme spoustu ošklivých věcí, ale Bůh je chce schovat. Tehdy, když se Bůh stane hluchým, je to pro naše vlastní dobro. Takže půjdeme do vyšších světů podle své aspirace. Je-li vaše aspirace vysoká, přirozeně půjdete do vyššího světa než ostatní. Ze svého světa se budete moci podívat na zemi a pozorovat, jak je dokonalá. Je mnoho lidí, kteří se modlili za dokonalost Matky Země. Jejich dokonalost znamená dokonalost země a dokonalost země znamená jejich dokonalost. Toto je ztotožnění hledajících. Pokud se však zeptáme, zda se vrátí všichni ti, kteří plakali po transformaci země nebo lidské přirozenosti, když se celá země zcela změní, odpověď je ne, nestane se to. Existuje mnoho duchovních velikánů a mnoho hledajících, kteří plakali po transformaci vědomí země, ale ti budou šťastní, že se mohou jen dívat ze svých vyšších světů, až se dosáhne dokonalosti.

Je to takhle. Řekněme, že se otec chtěl stát multimilionářem, ale nepovedlo se mu to. Ale až opustí tělo, uvidí, že o mnoho let později se jeho syn stal multimilionářem. Nevrátí se okamžitě do světa, aby se podělil o bohatství se svým synem. Ne, odtud má radost, že jeho syn splnil jeho touhu na zemi. Stejně tak všichni ti, kteří plakali na zemi po dokonalosti, budou nesmírně potěšeni a pyšní, že i když se to nepovedlo jim, úspěch byl dosažen.

Vidět úspěch a pak přijít a říct: „Také jsem něco udělal,“ by bylo obyčejné lidské jednání. Když tady na zemi něco pro někoho uděláme, řekneme: „Udělal jsem to pro něj.“ Pak k nám okamžitě přijdou pro pomoc i ostatní. Ale duchovní velikáni, i když jsou na zemi, dělají miliony věcí pro své žáky a Matku Zemi. Pokud duchovní člověk udělá na zemi ve vnějším životě deset dobrých věcí, pak lidé řeknou: „Ach, je velmi laskavý, velice štědrý a velmi sebedávající.“ Pokud však udělal deset věcí navenek, musíme vědět, že udělal devadesát věcí vnitřně. Po realizaci Boha slibují duchovní hledající Bohu, že pro zemi udělají miliony a miliardy věcí. Pokud Nejvyšší nechce, aby prozradili, co dělají, budou to držet v tajnosti. Ale tady na zemi, když před realizací něco uděláme, buď to hned všem řekneme, nebo ostatní přijdou a dozví se to, protože se to děje na fyzické úrovni. Pokud někdo něco udělá na fyzické úrovni, pak se to dnes nebo zítra ostatní dozví. Pokud se to však děje ve vnitřním světě, budou o tom vědět pouze duchovní Mistři a opravdoví upřímní hledající, protože se neustále snaží sjednotit s vědomím Nejvyššího vnitřního Kormidelníka. Velmi často se také stává, že Nejvyšší nechce, aby hledající věděli, co pro ně jejich duchovní Mistr dělá. Je to jen mezi Bohem a Jeho nástrojem, skrze kterého Bůh působí. Když bude dosaženo dokonalosti, mnoho lidí bude na zemi a uvidí to. Bude také mnoho těch, kdo plakali po dokonalosti a kteří to uvidí z dálky, ale nesestoupí na zem, aby to viděli. Možná budou někteří, kdo budou dychtit po tom, aby viděli své dosažení a spatřili, že jejich aspirace si vzala materiální formu. Podle mého vlastního pocitu však skutečně upřímní duchovní hledající a Mistři, kteří plakali po dokonalosti pozemského vědomí, nepřijdou, protože to neudělali oni, ale bylo to uděláno nekonečnou Milostí Nejvyššího. Ostatní, kteří budou dělat opravdu jen konečný dotek, budou v té době na zemi. Budou se modlit a meditovat a přijímat slávu. Ostatní ve vyšších světech přijmou slávu vnitřně, protože oni cestu začali. Nejvyšší, který tam byl od prvopočátku, a který si zaslouží všechnu slávu, dá celou zásluhu duchovním Mistrům, hledajícím a aspirujícím. Všechno udělá, ale nevezme si žádnou slávu. Pouze my hledající získáme slávu.

Teď se vraťme k vaší otázce. Když bude země dokonale dokonalá, uvidíme to z různých úrovní vědomí, ale ne všechno dohromady. Někteří z vás možná budou v té době tady a jiní budou na jiné úrovni vědomí. Všichni zůstanou podle Vůle Nejvyššího na rozdílných úrovních vědomí. Když to bude hotové, všichni to uvidí, všichni se dozví, že země dosáhla dokonalosti. Když se něco děje ve vzdálené části světa, dozvíme se o tom a je na nás, abychom se tam buď podívali, nebo tomu uvěřili. Právě teď, když se něco stane v Moskvě, dozvíme se to prostřednictvím novin a televize. Možná zprávy nezískáme z první ruky, ale víme, že se to stalo. Když se astronauti vydávají na Měsíc, věříme tomu. Přivezou nazpátek výsledky. Takže až se země transformuje, až bude zde na zemi dokonalost, dokážeme to vidět, budeme moci to slyšet, budeme moci to cítit.