Dokonalost a překonávání

Dokonalost a překonávání

Dokonalost má na mentální úrovni svůj vlastní tvar, podobu a kombinace. Pokud je však v psychickém světě a ve světě srdce, potom dokonalost zcela závisí na vždy osvěcující, vždy stoupající, vždy naplňující a vždy přesahující jednotě duše s Absolutním Nejvyšším.

Pokud chceme dokonalost v mysli nebo pro mysl, existuje zde pevný cíl. Jestliže můžeme dosáhnout určitého místa na mentální úrovni, potom cítíme, že jsme dospěli ke svému cíli. Pokud je ale dokonalost již něco hotového, není v tom žádná radost. V srdci cítíme naše sjednocení se Zdrojem. Srdce nebude spokojeno s něčím, co je konečné. Nevidíme-li nebo necítíme-li dokonalost, která je ve světě duše, tehdy bude určitě představa dokonalosti před naším mentálním zrakem konečným výsledkem. Ale opravdová dokonalost je neustále se vyvíjející skutečnost. Dítě roste pomalu a stále. Nejprve neumí ani lézt po kolenou. Potom přijde doba, kdy se to naučí, a zatímco leze, cítí, že dosáhlo dokonalosti. Po nějaké době začne kráčet, a nakonec běží rychle, rychleji, nejrychleji. To je jeho pokrok. V duchovním životě v den, kdy začneme meditovat, dokonce i když meditujeme jen po letmou vteřinu, říkám vám, že ten den je začátek našeho pokroku. V tu chvíli je naším dosažením náš pocit dokonalosti. Pokaždé, když vyjdeme jeden krok z nevědomosti a zasvitne před námi nová vize, je to dokonalost. Vše, co pozvedá naše vědomí, je naše dokonalost. Dokonalost je neustálý pokrok, vyšší dosažení a hlubší naplnění.

Snažíme se být v Nekonečném, s Nekonečným a pro Nekonečné. Nyní jsme pozemsky spoutaní, ale nechceme zůstat spoutaní; chceme se stát svobodnými. Jak to můžeme udělat? Krok za krokem musíme vstupovat do Nekonečnosti samotné. Když vstoupíme do Nekonečnosti, cítíme, že Nejvyšší samotný také činí pokrok. Říkáme-li, že Bůh je vším, Bůh je nekonečný, jsou to jen mentální termíny. Těmito termíny se pouze spoutáváme. Ale pokud říkáme, že vždy přesahuje sám Sebe, potom Ho nemůžeme spoutat a nemůžeme spoutat sami sebe. Jestliže jde stále Za a Za, jak Ho potom můžeme spoutat? Modlíme se k Bohu, protože cítíme, že my jsme spoutaní a On spoutaný není. Máme jeden dolar duchovního bohatství a On má biliony dolarů, a dokonce i to neustále narůstá. Postupně se pokoušíme zvětšit naši omezenou kapacitu, ale v Jeho případě dokonce ani nemůžeme spočítat Jeho Bohatství, protože neustále roste.

Dokonalost je neustálý pokrok ve vnitřním životě a ve vnějším životě. Dítě ve školce považuje za svou dokonalost to, že dokončí vysokou školu nebo získá doktorský titul. Ví, jak mnoho se toho musí naučit předtím, než vyroste. Ale nevzdává se. Pokračuje v učení. Jestliže pro něj nejvyšší titul představuje dokonalost, potom musí vždy aspirovat pro více osvěcující, více naplňující vědomosti. Jen pokud je jeho vnitřní hlad neustálý, cítí, že skutečně dostává poselství dokonalosti. Jeho konečným cílem je dosažení univerzitního vzdělání; právě teď je to jeho představa dokonalosti. Ale nakonec, když dokončí své univerzitní vzdělání, vidí, že se musí naučit mnohem víc. Kde je potom jeho dokonalost? Jeho předešlá dokonalost je nyní pouze začátek nového úsvitu, nového života. Jestliže složíme nějakou krásnou hudbu, cítíme, že to je dokonalost. Ale pokud meditujeme, vidíme, že k tomu můžeme něco přidat nebo jít daleko za to. Potíž je v tom, že pro lidskou mysl je vždy těžké pokračovat. Nemá dostatek vytrvalosti jít za, stále za své předešlé dosažení. Něčeho dosáhla a ví, že svět to ocení. Vytvoříme-li něco, z vnějšího světa přichází určitý druh uspokojení. Získáme-li lidské uspokojení, potom za naše dosažení nechceme jít, protože kolem sebe vidíme, že se mu nikdo nepřiblížil. Ale pokud je to božské uspokojení, nepovažujeme to za úspěch nebo slávu; považujeme to za božskou zkušenost. Získáme-li božské uspokojení, tehdy zde existuje vnitřní potřeba jít za.

Získání dobrých kvalit

Jaký je nejsnazší způsob, jak vzbudit naše božské kvality?

Sri Chinmoy: Naše božské kvality můžeme snadno vzbudit pomocí stálé oduševnělé vděčnosti.

Jaký je vztah mezi láskou a vděčností?

Sri Chinmoy: Jestliže je to skutečná láska, láska, která se rozšiřuje, pak je jejím zdrojem vděčnost. Vděčnost je tvůrčí síla, matka a otec lásky. Skutečná láska existuje právě ve vděčnosti. Láska se šíří, jen když je v ní vděčnost. Omezená láska nenabízí vděčnost. Omezená láska je okamžitě něčím spoutávána — neustálými tužbami či neustálými požadavky. Ale když se jedná o neomezenou lásku, neustálou lásku, vděčnost vychází do popředí. Taková láska se stává samou vděčností.

Jaký je nejlepší způsob, jak zvětšit naši vděčnost?

Sri Chinmoy: Nejlepší způsob, jak zvětšit naši vděčnost, je plakat oduševněleji a spontánněji, tak jako pláče dítě po mléce nebo po hračce.

Existuje nějaké vnější znamení našeho duchovního pokroku?

Sri Chinmoy: Vnější známkou pokroku je vnitřní radost. Tato vnitřní radost není jako šílený slon. Tato vnitřní radost je něco velmi sladkého, silného a stále naplňujícího: naplňujícího v našich myšlenkách a naplňujícího v našich činech, v každém okamžiku, pro kohokoliv, s kým jsme v kontaktu, a pro kohokoliv, kdo na nás myslí. To je vnitřní radost.

Jak můžeme právě teď získat uspokojení?

Sri Chinmoy: Ponořte se dovnitř. Uspokojení se nachází tam. To je ta nejjednodušší odpověď.

Jak můžeme dosáhnout vnitřní vyrovnanost?

Sri Chinmoy: Vnitřní vyrovnanost můžeme dosáhnout tím, že si uvědomíme skutečnost, že svět nepatří nám, patří jen Bohu.

Jak můžeme jistotu srdce přinést do mysli tak, aby tam zůstala?

Sri Chinmoy: Jistotu srdce budeme moci do mysli přinést velmi rychle, účinně a plodně jedině tehdy, když budeme cítit, že srdce je matka — matka lásky, náklonnosti, světla, trpělivosti a odpuštění. Jakmile budeme jasně cítit, že srdce ztělesňuje všechny tyto božské kvality, a budeme-li také myslet na srdce jako na člena své vlastní bytosti, pak budeme moci přinést jistotu srdce do mysli. Musíme cítit, že mysl je neklidné dítě, bez moudrosti a vyzrálosti, a že srdce je matka, která ztělesňuje všechny božské kvality. Cokoli matka má, může dítě samozřejmě považovat za své, protože matka je připravena mu to dát. A tak myslíme-li na srdce, musíme myslet na Božskou Matku, jejíž neomezené kvality do dítěte vstupují, zatímco ho Matka učí. Jistota srdce pak vejde do mysli přirozeně jako proudící řeka.

Jak si můžeme rozvinout odpoutání?

Sri Chinmoy: Mezi odpoutáním a lhostejností existuje velký rozdíl. Lhostejnost znamená, že se děje mnoho věcí, ale vy jim nevěnujete žádnou pozornost. Lhostejnost nemá daleko k nedbalosti. Odpoutání znamená, že nejste ovlivněni tím, co se děje. Ať jste uspěli nebo neuspěli, ať vás lidé vychválili do nebe nebo o vás mluvili špatně, nejste ovlivněni. Když vás občas někdo oceňuje a obdivuje, vaše ego vystoupí do popředí a zničí vás; nebo když přijde úspěch a vy ztratíte rovnováhu, jste ztraceni. Na druhou stranu, když o vás lidé špatně mluví, jste odsouzeni ke zklamání, a zde také vystupuje vaše ego do popředí. To znamená, že jste ovlivněni. Ale skutečného odpoutání dosáhnete pouze tehdy, když nejste ovlivněni. Odpoutání žádným způsobem neukazuje, že jste k činnostem ostatních lhostejní. Pouze znamená, že nejste ovlivněni. Zároveň nebudete zapojeni do činností ostatních s myšlenkou, že o tom víte víc nebo že jste chytřejší než oni. Cítíte-li, že máte více světla než druzí, potom budete nešťastní. Pokud však budou mít skutečné obtíže, potom přirozeně půjdete a s upřímným srdcem jim pomůžete. Odpoutání není lhostejnost, zdaleka ne. Ale často se stává, že cítíte, že ostatní potřebují vaši pomoc, i když ji v podstatě vůbec nepotřebují.

Měl bych se modlit pro očištění mysli?

Sri Chinmoy: Vždy byste se měl modlit pro očištění své mysli. Dokud a pokud nejste pročištěn, budou vás napadat všechny negativní síly. Když se modlíte a meditujete, nejprve se vědomě modlete a meditujte na čistotu uvnitř srdce. Pokud je čistota dobře zakotvena zde, potom všechny špatné síly zmizí. Nakonec do vás nebožské síly nebudou schopny ani vstoupit.

Jak můžeme najít trvalý mír?

Sri Chinmoy: Moje první báseň v angličtině zní takto:

„Moře míru, radosti a světla
za svým dosažením já znám.“

Téměř každý aspirant cítí, že na úsvitu svého duchovního života je mír za jeho dosažením. Mysl nás neustále vyrušuje. Ve vnitřním i vnějším světě nás mysl neustále přivádí z jednoho místa na jiné, z jednoho předmětu na druhý. Ale přijde den, kdy ve vnitřním životě ucítíme, že nemůžeme dosáhnout ničeho cennějšího než míru.

Je to mír, co působí ve vnitřním a vnějším světě v životě aspiranta. Nakonec přijde den, kdy nebude moci oddělit sám sebe od míru. Nyní pláče pro mír. Nemá mír zde, tam nebo kdekoliv jinde. Ale stejně jako stoupající plamen aspirace uvnitř něj získává možnost dosáhnout to nejvyšší, vnitřní mír v něm začne pracovat nanejvýš intenzivně a nanejvýš mocně. Potom si jednoho dne všimne, že se zabydlel v moři míru; nikdy už nemůže být od míru oddělen. Jeho bytí, vnitřní a vnější, je zaplaveno mírem. To, co pro tuto zkušenost potřebujeme, je aspirace. Aspirace je klíč.

Jak může žák projevit kvality božského bojovníka?

Sri Chinmoy: Musí být statečný. Musí být nestranný, pokud to situace vyžaduje. Lidé mohou říkat, že je velmi špatný, že je úplně bezcitný, ale on si musí své přesvědčení udržet. Každý tady má schopnost být božským bojovníkem, ale on nebo ona tuto sílu nepoužívá.

Guru, je pro mě velmi obtížné mít víru sám v sebe. Rozvine se má víra, když zkusím žít duchovním životem?

Sri Chinmoy: Ano. Musíte vědět, že jste synem Boha, ne otrokem Boha. Pokud k Bohu dokážete přistupovat jako k Otci, můžete říci: „Můj Otec je bohatý. Můj Otec je veliký. Můj Otec je laskavý. Jistě mi dá část Své laskavosti, Své velikosti a Svého bohatství.“ Toto je spontánní pocit, který má dítě.

Jestliže cítíte, že Bůh je Pán a vy jste Jeho otrok, jak potom budete mít víru v sebe sama? Otrok okamžitě řekne: „Dnes je mým pánem. Zítra mě může vyhodit.“ Otrok si nemůže na bohatství svého pána činit nárok jako na své vlastní. Syn však ano. Malé dítě má sedm roků, ale je-li jeho otec velmi bohatý, uznávaný a vzdělaný, tak si je jisté, že získá tyto kvality od svého otce. A otec mu je rád dá. Ale pokud má člověk postoj otroka, bude si hned myslet: „Můj pán mě jen využívá, a tak nebudu moci jeho dobré kvality získat pro sebe.“

Chcete-li mít víru v sebe sama, musíte cítit, jaké spojení nebo vztah jste si vybudovali se svým vnitřním Pilotem. Pokud je to vztah Otce a dítěte, Matky a dítěte, milujícího a Milovaného, pokud to je vztah dvou nejdůvěrnějších, naprosto nejbližších přátel, tehdy můžete od Boha očekávat vše. Jestliže si však nedovedete vytvořit takovou sladkou jednotu mezi sebou a Bohem, jak si uchováte jakoukoli víru? Pokud si myslíte: „On je velmi vzdálený. On je Pán Nejvyšší a já jsem jen nepatrný tvor,“ pak zde nemůže být žádný pocit jednoty. Když na sebe pohlížíte jako na drobného mravence a na Boha jako na obrovitého slona, samozřejmě řeknete: „Ó, jak mohu mít nějakou sílu nebo schopnost? Jsem tak slabý a bezvýznamný.“ Budete-li však na Boha myslet jako na někoho, kdo je víc než dychtivý dát vám to, co má, budete cítit: „Síla, kterou Bůh má, je celá pro mě. Až přijde čas, nabídne mi ji.“ Jestliže jste si vytvořili takovýto pocit, jestliže cítíte, že váš Otec vám dá vše, co potřebujete, pak budete mít přirozeně stálou víru.

Máte-li sami v sebe víru, řeknete si: „Jsem Boží syn, tak jak mohu udělat něco nebožského? Jsem Jeho syn. Jak se mohu spřátelit s nevědomostí? Je to pod moji důstojnost.“ Takto se můžete dostat blíže ke své skutečné božskosti. A tak ve svém duchovním životě stále zkoušejte cítit svou jednotu s Bohem jako s něčím mimořádně sladkým, čistým a naplňujícím. Potom automaticky získáte víru. Budete-li cítit: „On je můj a já jsem Jeho,“ automaticky získáte nezměrnou víru sami v sebe.

Je víra dar?

Sri Chinmoy: Ano, je to tak; víra je dar. Každá dobrá vlastnost je darem od Boha. Avšak víru si můžeme také rozvíjet. Víra přišla a každý měl příležitost se stát božským. Ale stále je dost lidí, kteří víru neprocvičují. Víra může být zvětšována jako sval. Dnes máme malou víru, zítra budeme mít víc víry v sebe i v Boha.

Víra je také jako skříňka s drahokamem. Máme skříňku, ale neotvíráme ji, abychom se na drahokam podívali. Jestliže půjdeme ke Zdroji, uvidíme, že máme víru v nekonečném množství. Máme jí v sobě nekonečnou zásobu ve formě dosažení nebo skutečnosti. Ale nepoužíváme ji; víru jako kvalitu zanedbáváme.

Jak můžete získat vnitřní klid a mír, když se díváte kolem sebe a vidíte ve světě válku, chudobu, hlad, drogy a smrt?

Sri Chinmoy: Pokud je někdo nespokojen s vnějším světem, potom by měl mít vnitřní hlad vstoupit a ponořit se do vnitřního života. Mám dvacet nebo třicet žáků, kteří někdy brali drogy. Udělali mnoho špatných věcí, ale poznali, že je to neuspokojuje. Potom ucítili vnitřní hlad. Vyhladovělí ke mně přišli a vstoupili do života aspirace. Chtěli vidět, jestli zde existuje nějaká pravda, nějaké světlo, nějaké naplnění. A když vstoupili do vnitřního života, nalezli odpověď.

Jednotlivec musí vidět a cítit, jestli ho vnější život uspokojuje nebo ne. Pokud ho vnější svět neuspokojil nebo ho zklamal, v tu chvíli se může probudit a říci: „Tento břeh mě zklamal; nyní se podívám, co mi nabízí druhý břeh.“ A tak se přirozeně pokusí vstoupit do vnitřního života. Potom zevnitř vynese na povrch svůj vnitřní život. Jak zasejeme, tak sklidíme. Pláču-li pro světlo a nořím-li se hluboko do nitra, potom vidím světlo a rostu do světla. Světlo, které vidím a vlastním, se stává nedílnou součástí mého vnitřního života. Tehdy se pokusím vynést toto světlo do popředí a nabídnout ho lidstvu. V té chvíli ho lidstvo přijímá podle své vlastní vnímavosti.

Necítíte se zklamaný, když zkoušíte dosáhnout vnitřního míru a vidíte, co dělá vláda vašim bližním?

Sri Chinmoy: Ne. Má-li někdo upřímný vnitřní pláč, potom mu Bůh dá světlo trpělivosti. Ten, kdo přijal vnitřní život, duchovní život, dostane dostatek trpělivosti.

Hledající, kteří nyní pláčou po světle, vědí, že existují lidé, kteří již světlo viděli, cítili a uskutečnili, takže jsou povzbuzeni a inspirováni. Ponoříme-li se do nitra a následujeme-li vnitřní život, potom dříve nebo později budeme zaplaveni světlem a mírem. V tu chvíli musí zasvitnout mír mysli.

Jak se mohu stát skutečně pokorným?

Sri Chinmoy: Skutečně pokorným se můžete stát jen objevením, cítěním a poznáním, co je skutečná pokora. Skutečná pokora je vědomé uvědomění si transcendentální a univerzální Skutečnosti. Pravá pokora je Boží nejvyšší Přirozenost projevená na zemi v lidstvu a pro lidstvo. Mezi všemi Božskými kvalitami nemá pokora srovnání.

Jak mohu mít vnitřní poslušnost?

Sri Chinmoy: Existuje mnoho věcí, které jsem vám řekl, abyste vnitřně dělali. Řekl jsem vám, abyste nezpochybňovali Boží existenci, nepochybovali o mně, nepochybovali o své vlastní duchovnosti. Nicméně, jsou chvíle, kdy pochybujete, jestli má cenu vést duchovní život. Jsou chvíle, kdy pochybujete, jestli jste udělali správnou věc, když jste přijali mou cestu. Někdy jste zcela znechuceni, a dokonce říkáte, že neexistuje nic takového jako Bůh. Cítíte, že by bylo lepší, kdybyste nevěřili v Boha, protože jiní, kteří nepraktikují duchovní život, jsou šťastní. Pokud se vnitřně chováte tímto způsobem, nazývá se to vnitřní neposlušnost.

Veškerá neposlušnost je uvnitř mysli. Zpochybňujete-li svou vlastní duchovní sílu a schopnost, zpochybňujete-li moji schopnost v nabízení požehnání, lásky a soucitu, zpochybňujete-li Boží bezpodmínečnou Lásku, bezpodmínečné Odpuštění, bezpodmínečný Soucit, potom je toto všechno vnitřní neposlušnost. Řekl jsem vám, že já jsem vždy zde. Bůh je naším věčně milovaným Nejvyšším a já jsem jeho zástupce pro ty, kteří následují moji cestu. Já jsem kapitán a vy jste vojáci. Pokud máte víru v to, co říkám, a pokud pokračujete v duchovním životě tímto způsobem, je to vnitřní poslušnost. Ale to je vše obecné. Každý ví, jestli mě poslouchá a následuje moji filozofii, jestli pochybuje sám o sobě nebo o své duchovní kapacitě. Jestliže nepochybujete o mé realizaci nebo Božím bezpodmínečném Soucitu, Světle a Blaženosti, potom máte vnitřní poslušnost.

Jak mohu posílit svou oddanost?

Sri Chinmoy: Předtím než vstoupíme do oddanosti, měli bychom věnovat pozornost lásce — vnitřní lásce, božské lásce. Oddanost je sycena oddanou láskou. Není-li zde láska, potom zde není oddanost. Běžné lidské bytosti jsou připoutány k jiným. Proč? Protože je lidská láska navádí. V duchovním životě používáme svou oddanost místo připoutání. Chceme-li posílit naši oddanost zdroji, svému Mistrovi, svému vlastnímu duchovnímu životu nebo Bohu, potom musíme cítit nejvyšší nezbytnost lásky. Musíme cítit, že nemůžeme existovat na zemi bez toho, aniž bychom nemilovali svého Mistra nebo Nejvyššího. Když aspirant cítí, že nemůže existovat dokonce ani letmou vteřinu bez toho, aniž by miloval svého Mistra a byl mu oddaný, potom se přirozeně jeho oddanost posílí. Tehdy musí jít jeden krok dopředu. Musí vědět, proč miluje tuto osobu nebo tento důvod.

Existují dva způsoby, jak milovat Boha. Jeden způsob je těšit Boha podle svého vlastního způsobu nahlížení na pravdu. Druhým způsobem je oddat se Bohu a těšit Boha Jeho vlastním Způsobem. Pokud chce hledající posílit svou oddanost, může to v nezměrné míře udělat, pokud má vnitřní sílu, schopnost nebo ochotu říct: „Miluji Boha pro Boha. Jsem na zemi, abych Ho těšil Jeho vlastním Způsobem.“ Pokud je toto vůle hledajícího, pokud je to to, co si přeje od svého života, tehdy přirozeně na hledajícího sestoupí Boží nezdolná Ochrana, bezpodmínečný Zájem a bezpodmínečný Soucit. V tu chvíli se musí oddanost hledajícího k Bohu nebo jinému božskému projevení posílit v nezměrné míře.

Jak se mohu stát dynamičtější? Čím více je potřeba něco udělat, tím jsem pomalejší. Jak to mohu překonat?

Sri Chinmoy: Jestliže je pro vás těžké snést shůry dynamickou energii pomocí meditace, nevadí. Dynamickými se můžete stát také tak, že budete opakovat slovo „dynamika“. Jakmile vyslovíte slovo „dynamika“, určitě ucítíte obrovskou sílu — buď ve svých pažích nebo ve svých nohách, ve své hlavě či ve svém srdci. Pokaždé, když vyslovíte slovo „dynamika“, část vašeho těla bude naplněna dynamikou. Okamžitě ucítíte ve svých nohách, hlavě, čele, ramenech nebo pažích proud dynamické energie.

Slovo „dynamika“ má obrovskou sílu stejně jako slovo „mír“. Můžete-li oduševněle říci slovo „mír“, potom přirozeně část vaší vnější bytosti odpoví. Přijde doba, kdy odpoví také vaše vnitřní bytost. Právě teď odpovídá na slovo „dynamika“ pouze jedna vaše část. Ale přijde doba, kdy při opakování tohoto slova bude dynamika proudit od chodidel vašich nohou až po vrchol vaší hlavy.

Upřímnost a čistota

Jak můžeme začít rozvíjet upřímnost?

Sri Chinmoy: Opravdovou upřímnost můžeme zvětšit, začneme-li svou cestu s oduševnělou vděčností. Řekněme, že hledající přišel navštívit jedno setkání našeho Centra. Jeho rodiče s ním nepřišli, jeho příbuzní možná sledují televizi, jeho známí šli snad do baru nebo na koktejlový večírek. Mohl udělat to stejné, co udělala jeho rodina nebo známí, ale on udělal něco jiného. On přišel na duchovní setkání. Kdo ho inspiroval udělat to, co potřebuje? Někdo uvnitř něj. Kdyby byl odkázán jen sám na sebe, možná by jednal stejným způsobem jako jeho přátelé, příbuzní a známí. Ale on ví, že existuje vyšší Síla, která ho přivedla na toto místo k meditaci. Měl by přijít s vděčným srdcem, protože již něčeho dosáhl. Pokud přichází s vděčným srdcem, vytvořil si již nějakou upřímnost. Vděčnost je skutečnost a vždy ztělesňuje upřímnost. Takže upřímné srdce a vděčný život musí jít společně.

Jak se mohu stát ve vnitřním životě upřímnější?

Sri Chinmoy: Upřímnější se můžete stát jednoduše tím, že budete cítit, jak vám upřímnost dává obrovskou radost. Řekněme, že se zrovna chystáte říct nebo udělat něco špatného. Okamžitě se zastavte a pomyslete si: „Jak mohu udělat tuto nebožskou věc? Přijdu tím o všechnu radost.“ Tehdy to neuděláte. Zjistíte, že pokud neuděláte některé nebožské věci, získáte nekonečně více radosti, než kdybyste si dovolili udělat něco nebožského. Radost vám tedy vždy pomůže udělat správnou věc. Musíte rozlišovat mezi radostí a potěšením. Uděláte-li něco špatného a máte z toho nějakou radost, potom to není skutečná radost — je to potěšení. Uděláte-li ale něco správného a pak z toho máte radost, tak to je skutečná, božská radost. Radost a potěšení jsou dvě odlišné věci. Potěšení je následováno zklamáním, avšak radost je následována větší radostí, nezměrnou radostí, nekonečnou radostí. To skutečné uvnitř nás je radost; všechny ostatní věci jsou klamné. A tak když neděláte správnou věc, takzvaná radost, kterou získáte, není nic jiného než nebožské potěšení. Děláte-li však správnou věc, pak získáte trvalou, věčnou radost.

Například jste zalhali a žádná lidská bytost vás nenachytala. Vaše svědomí se přesto ozvalo. Vaše svědomí se ozvalo dokonce před tím, než jste zalhali. Co se tedy děje? Na jedné straně vás nachytalo vaše vlastní svědomí a vy se cítíte provinile. Na druhé straně získáváte obrovskou radost, že vás nachytalo. Je to jako při hře na schovávanou. Když si děti hrají na schovávanou, to, které je chyceno, také získává radost. Snaží se schovat, ale když je nakonec chyceno, je vzrušené. Ve vnitřním životě je to také tak; když vás vaše božské vlastnosti nachytají, měli byste mít radost alespoň z toho, že jste si uvědomili, že uvnitř vás je tygr. Před tím jste si mysleli, že je uvnitř vás jenom rychle běžící jelen. A náhle uvnitř sebe vidíte tygra se všemi možnými zvířecími kvalitami. Když zjistíte, že je uvnitř vás také tygr, měli byste být velmi šťastní, protože to je jediný způsob, jak tygra zkrotit. Jinak tygr přijde a sežere všechny vaše dobré vlastnosti.

Ve vnitřním životě nemůžete ničeho dosáhnout, nemáte-li upřímnost. Ke komu jste upřímní? Jste upřímní sami k sobě. Máte vyšší skutečnost a máte nižší skutečnost. Jakmile se stanete upřímnými, okamžitě pozvednete svou nižší skutečnost na úroveň vyšší skutečnosti. Vaše vyšší skutečnost přitáhne jako magnet vaši nižší skutečnost, aby mohla ve vyšší skutečnosti najít útočiště.

Ve vašem životě jsou období, kdy jste skutečně šťastní. Proč jste šťastní? Protože jste se zcela upřímně ponořili do moře duchovnosti. Na druhé straně, když váháte, radost nemáte. Někdy si říkáte: „Když skočím do moře duchovnosti, mohou tam být nebezpečné ryby a ty mě mohou sežrat.“ Ale místo toho, abyste se strachovali, co se stane, měli byste si říct: „Když tam zkrátka skočím a ponořím se do moře duchovnosti, tak budu moci získat ty nejvzácnější dary moře.“

Jak se mohu stát upřímnější ve svém duchovním hledání?

Sri Chinmoy: Pokuste se prosím vzpomenout si na důsledky svého života neupřímnosti. Když jste zalhali a byli jste chyceni při činu, bylo vám přirozeně trapně, cítili jste se bídně. Cokoliv jste udělali v minulosti špatně, bude mít nepříznivé následky. Naopak, cokoliv jste udělali dobrého, božského, bude mít příznivé následky. Radost, kterou jste získali svou upřímností, se nedá s ničím srovnat. Opravdová upřímnost nám přináší nezměrnou Radost a Lásku od Absolutního Nejvyššího.

Musíme dát správnou důležitost upřímnosti. Svou upřímnost budeme schopni zvětšit pouze tehdy, když si budeme upřímnosti cenit a dávat jí důležitost.

Vidíme-li, že je někdo upřímný, můžeme říct: „Také mohu být upřímný.“ Ale je veliký rozdíl mezi tím, když řeknu „mohu“ a „stal jsem se.“ Ostatní dělají hodně věcí, o kterých si myslíme, že je můžeme dělat také. Cítíme, že je to jen o tom, zda dáme sami sobě šanci. Ale my musíme dokázat, že tyto věci můžeme udělat. V obyčejném neaspirujícím životě existuje mnoho, mnoho lidí, kteří jsou upřímní, dokonce i když se nezajímají o následování duchovního života. A tak cítíme, že když vedeme duchovní život, upřímnost je něco, co můžeme snadno dosáhnout, jen to neděláme.

Ale toto je chyba. Stát se upřímným je velice obtížné. Může to trvat roky, než se ve svém životě naučíme být upřímní. Náš cíl je realizace Boha, která je nám stále vzdálená. Musíme cítit, že dosažení úplné upřímnosti je velmi obtížné, stejně jako je obtížné realizovat Boha. Máme-li absolutní upřímnost k Boží Vůli, potom jsme na pokraji realizace Boha.

Co vlastně znamená upřímnost?

Sri Chinmoy: Upřímnost znamená žít neustále v přítomnosti světla, což znamená vidět v každém okamžiku světlo uvnitř i navenek. Jakmile neustále cítíte světlo a vidíte světlo, upřímnost samovolně roste. Abychom však uvnitř sebe viděli a cítili světlo, musíme ztišit a uklidnit mysl. Je-li mysl neklidná, nikdy nemůžeme být upřímní v nejčistším smyslu tohoto slova. V tu chvíli budeme z nejvyššího úhlu pohledu neupřímní. Pokud v mysli bude chybět mír, na moři mysli bude mnoho vln a vzedmutí klamu. Tyto vlny musíme uklidnit pomocí aspirace. Jinak nehledě na to, jak dlouho vedeme duchovní život, nemáme žádnou záruku, že se staneme upřímnými.

Co může hledající udělat, aby se stal upřímným?

Sri Chinmoy: Každá lidská bytost na zemi je do určité míry upřímná, protože uvnitř každého člověka přebývá Bůh. Bůh má všechny božské vlastnosti. Právě proto, že je uvnitř nás Bůh, je uvnitř nás také upřímnost. Cítíme-li, že nám upřímnost chybí, pak si tuto vlastnost můžeme rozvinout stejně tak, jako atlet rozvíjí své svaly cvičením.

Upřímný hledající byl určitě ve svém životě mnohokrát upřímný. Řekněme, že obyčejný hledající je upřímný jeden den a deset dnů je neupřímný. Co se stane v den, kdy byl upřímný? Nehledě na to, co se stalo, dokonce i když neuspěl v nějaké zkoušce, byl šťastný. Ale ve chvíli, kdy byl neupřímný, dokonce i když dosáhl v životě takzvaného úspěchu, šťastný nebyl. Něco uvnitř něj chybělo. Neupřímnost vždy znamená nespokojenost. Upřímný hledající se pokouší uspět na bitevním poli života. Někdy uspěje a někdy zase ne. Jestliže neuspěje, řekne: „Bože, pokusil jsem se, ale Ty ses přede mnou nezjevil v podobě úspěchu. Přišel jsi v podobě neúspěchu.“ Upřímný hledající ale ví, že ať se stane cokoliv, nabídne mu to určitý druh uspokojení. Ale když je neupřímný, nezíská uspokojení, dokonce i když uspěje.

Jak se můžeme stát upřímnými? Můžeme se stát upřímnými, když víme, že existuje něco, co přichází v našem životě na prvním místě. Pokud hledající dává své fyzické tělo a svou vlastní existenci na první místo, potom dělá chybu. První a hlavní věcí v jeho životě musí být Bůh. Má-li hledající brzy ráno začít svůj den tím nejdůležitějším, bude se modlit k Bohu, aby ho učinil tím, čím Bůh chce, aby byl, a dal mu to, co Bůh chce, aby získal a dosáhl. Pokud to udělá, potom mu Bůh dá přirozeně všechno. Jestliže mu chybí upřímnost, potom mu Bůh dá upřímnost. Pokud mu chybí mír, potom mu Bůh dá mír. Všechno, co postrádá, mu Bůh poskytne. Ale musí udělat první věc jako první. Za ranního úsvitu se musí modlit k Bohu, aby mu dal, co Bůh chce, a ne to, co chce on sám.

Chce-li dvě nebo tři auta, bude jen zklamaný, protože se nachází ve světě touhy. Nehledě na to, jaká dosažení může mít v materiálním světě, nebude spokojený. Ale bude-li se modlit k Bohu, aby mu Bůh dal to, co mu Bůh chce dát, potom mu Bůh dá klid mysli a Lásku, nesmírnou Lásku. Z této nesmírné Lásky určitě získá uspokojení.

Jestliže chceme upřímnost, pojďme k Tomu, kdo má upřímnost v nekonečné míře. Pojďme k Němu místo toho, abychom šli k někomu jinému. Modlíme-li se a meditujeme-li brzy ráno, Bůh nám přirozeně poskytne to, co potřebujeme. Vždy nám chce dát tu věc, která bude v našem životě oduševnělá a plodná. Jestliže si Bůh myslí, že to, co potřebujeme, je upřímnost, potom náš vnější život určitě zaplaví upřímností. Hledající se nesmí modlit pro naplnění života touhy, ale pro projevení uspokojení Boha ve svém životě aspirace. Potom dosáhne konečného cíle, kterým je vnitřní upřímnost, po které touží.

Jak někdo může na počátku rozeznat svou upřímnost? Jakou má jistotu, že je upřímný?

Sri Chinmoy: Vždy víme, zda jsme upřímní, nebo ne. Upřímnost není něco, co se musíme naučit — přichází z nitra. Když myšlenka nebo pocit vychází do popředí z nejvnitřnějších zákoutí našeho srdce, budeme určitě upřímní. Myšlenka ale velmi často přichází z mysli, která neustále popírá sama sebe. V jednom okamžiku si myslíme, že je tato myšlenka správná, ale vzápětí zjistíme, že je naprosto špatná.

Jestliže je naše uvědomění tak nejisté, nemůžeme na něm stavět. To, co v té chvíli děláme a říkáme, se stává zcela neupřímné. Jestliže se zaměříme na srdce, a ne na mysl, potom to, co vyjde do popředí, bude samou upřímností. V srdci je duše a co přijde z duše, nemůže být nic než záplava upřímnosti. A co víc, je to také záplava duchovnosti. Duše mluví prostřednictvím srdce nanejvýš mocně a přesvědčivě.

Budeme-li trávit víc času ve svém srdci než v mysli, určitě budeme vědět, co to upřímnost je. V srdci máme vnitřní nádobu, která je každý den naplněna Boží čistotou. V ní můžeme růst. Jak v ní naše existence poroste, uvidíme, že každý den sklízíme bohatou úrodu upřímnosti.

Jak dosáhneme upřímnosti a dokonalosti ve své přirozenosti?

Sri Chinmoy: Chceme-li být ve své činnosti zcela upřímní, musíme ji dělat s nejvyšší čistotou, bez žádného vedlejšího motivu. Budeme ji vykonávat s nejvyšší upřímností a přitom musíme cítit, že naše činnost je zaplavena čistotou. Děláme-li něco upřímně, musí být v naší činnosti čistota. Čistota musí zaplavit naši upřímnost. Potom, když jednáme, musíme cítit, že tento čin v nás a skrze nás vykonává daleko vyšší Síla.

Nazvěme tuto Sílu naším vnitřním Kormidelníkem. Zatímco vnitřní Kormidelník jedná uvnitř a skrze nás, musíme Mu být nanejvýš vděční především proto, že nás takto používá. Mohl použít někoho jiného. Dnes přijal nás, ale zítra by nás mohl vynechat, pokud ho nebudeme těšit Jeho vlastním způsobem. Takže musíme být velmi vděční, že si vybral nás, a ne někoho jiného. Musíme nabízet naši neustálou vděčnost vnitřnímu Kormidelníkovi a zároveň musíme cítit, že výsledek našeho jednání nepatří nám. Vyjde do popředí v podobě úspěchu nebo neúspěchu, ale protože nejsme tím, kdo jedná, nejsme vázáni výsledkem. A tak okamžitě nabídneme výsledek svého činu vnitřnímu Kormidelníkovi. Zatímco nás používá, musíme cítit, že odevzdáváme své tělo, vitálno, mysl, srdce a duši důvodu, pro který nás vybral a učinil nás hodnými Jeho Božské Milosti. Když ve své přirozenosti můžeme spojit všechny tyto oddané postoje, zatímco náš vnitřní Kormidelník jedná uvnitř a skrze nás, jen potom může v naší přirozenosti zasvitnout dokonalá Dokonalost. Pokud v našem životě aspirace učiníme něco jedinečného, potom přirozeně zasvitne dokonalá Dokonalost.

Jaký je rozdíl mezi čistotou a upřímností?

Sri Chinmoy: Upřímnost začíná v konečném a vstupuje do Nekonečného. Upřímnost je záležitost mysli. Začíná v mysli a potom se rozšiřuje do vitálna a do fyzického. Zatímco čistota je v srdci, ze srdce a pro srdce. Čistota ztělesňuje Boha, skutečnou Skutečnost. Čistota existuje věčně. Čistota vznikla v den, kdy Bůh stvořil svou Vizi. Vize Boha a čistota jdou společně. Nemůžeme je oddělit.

Upřímnost jsou dveře. Když však nemáte klíč, kterým je čistota, jak můžete dveře otevřít? Musíte přijít ke dveřím s upřímností. Potom klíčem-čistotou můžete dveře otevřít. Takže čistota je vším. Pokud neobjevíte čistotu, potom nehledě na to, jak jste upřímní, neuspějete. Upřímnost roste v čistotě. Upřímnost může být rozvíjena jako sval. Ale čistota a upřímnost musí jít nakonec společně.

Můžeme dosáhnout čistoty přes noc?

Sri Chinmoy: Ne. Stejně jako nemůžeme dosáhnout realizace přes noc, nemůžeme mít čistotu přes noc. To je nemožné, nemožné, nemožné. Tvůj starší bratr studoval devatenáct nebo dvacet let, aby dosáhl úrovně svého učitele. Pokud jsi ve školce, nemůžeš se za jeden den dostat na úroveň své učitelky. Ale znovu, nemožnost existuje pouze v našem lidském světě. Pokud vám chce Nejvyšší dát čistotu přes noc, myslíte si, že vám může někdo na zemi zabránit, abyste ji získali? Nejvyšší má schopnost dělat zázraky, ale jako obecné pravidlo platí, že Svou Skutečnost projevuje postupným pokrokem. Výjimka potvrzuje pravidlo, ale tento druh výjimky vidíme velmi zřídka.

Čistota je jako sval, který může být posílen cvičením a procvičováním. Potřebujete mnoho let cvičení a také Boží Milost. Zkoušíte-li dosáhnout čistotu, určitě ji dosáhnete. Pokud ji nedosáhnete dnes, dosáhnete ji za deset let nebo ve své příští inkarnaci. Úplná čistota ve fyzickém, vitálnu a mysli trvá dlouho. Pláčete pro čistotu ve svém srdci. Můžete ji dosáhnout za několik dnů nebo řekněme za několik měsíců. Mnohem déle však trvá získat čistotu v mysli. Ve vitálnu je to ještě těžší. Ve fyzickém ví jenom Bůh, jak dlouho to potrvá. Ve srovnání s tím je mnohem jednodušší získat čistotu uvnitř srdce. Duše je zcela čistá, takže když se sjednotíte s duší, v tu chvíli jste zcela čistí. Tam jste čistotou samotnou. Potom odtud přitáhnete trochu čistoty do vašeho srdce. Srdce ji získává velmi jednoduše. Srdce je jako první místnost, mysl druhá místnost, vitálno je třetí místnost a fyzické je čtvrtá místnost. Když začne čistota proudit, srdce bude přirozeně očištěno před ostatními členy.

Světlo trpělivosti

Jak může někdo cítit svou touhu po Bohu a zároveň mít trpělivost? Vypadá to, že si to odporuje.

Sri Chinmoy: Vůbec si to neodporuje. Mít upřímnou touhu neznamená, že nemůžeme mít trpělivost. Dítě z mateřské školy vidí, že jeho bratr získal univerzitní diplom, zatímco ono je ve školce. Má upřímnou touhu rovněž získat univerzitní diplom, ale ví, že čas hraje svou roli; bude mu to trvat dvacet let, aby se dostal na stejnou úroveň. Nebude-li věnovat pozornost svému studiu, neprojde u zkoušek. Jak se potom dostane na střední školu a na univerzitu? Teď je semínkem. Toto semínko postupně vyklíčí a vyroste z něj rostlinka. Nakonec se z něj stane obrovský banyánový strom. Copak si semínko myslí, že se z něj nějakým zázrakem stane banyánový strom přes noc? Ne, to je absurdní. Musí projít evolučním procesem postupného vývoje. Zlepšovat se musíme postupně. Ztratíme-li svou trpělivost, potom ztratíme i svou inspiraci a aspiraci, a nikdy nedosáhneme svého určeného cíle. Všechno, čeho chceme dosáhnout, musíme dosáhnout silou své upřímnosti. Jsme-li studenti, musíme studovat. Jsme-li hledající, musíme se modlit a meditovat. Upřímnost má velký význam. Pokud dítě na úplném začátku svého života ví, že chce získat univerzitní diplom, stane se upřímné. Potom musí zůstat upřímné celý svůj život. Dokonce i potom, co dosáhne svého cíle, musí být upřímné v rozšiřování světla, které získalo ze svého cíle.

Pokud jsme každou chvíli upřímní a trpěliví, tehdy ve svém dosažení máme skutečné uspokojení. Když dítě půjde na základní a střední školu, získá uspokojení ze svého neustálého pokroku. Naše současné uspokojení nemusí být naším konečným uspokojením, ale jen proto, že jsme na základě svého upřímného pláče dosáhli nějakého uspokojení, můžeme si být jisti, že naše konečné uspokojení v nás poroste a bude se rozvíjet. Upřímnost a trpělivost musí jít společně. S upřímností svou cestu začínáme a s upřímností a trpělivostí společně v cestě pokračujeme. Jestliže jsou oddělené, hledající nikdy nemůže dosáhnout uspokojení. Svého cíle dosáhne postupným pokrokem. Udělá-li jeden krok, musí cítit, že to je jeho cíl. Zítra udělá další krok. Ale chce-li dosáhnout konečného cíle najednou, je to nemožné. Když jsme upřímní, získáváme určité uspokojení. Toto uspokojení je omezené, ale zároveň je nanejvýš cenné. Tehdy z omezeného uspokojení porosteme do nekonečného uspokojení.

Jaký je rozdíl mezi trpělivostí a nedostatkem aspirace?

Sri Chinmoy: Někteří lidé něco udělají a potom čekají na výsledek. Farmář zasadí semínko; potom čeká na déšť. Po třech, čtyřech nebo šesti měsících dostane výsledek. Něco studujete a potom s trpělivostí čekáte, abyste viděli, jestli jste složili zkoušku. Někteří lidé neudělají nic, ale očekávají výsledek. To je špatný způsob použití trpělivosti. Trpělivost říká: „Udělám ve svém duchovním životě to, co mám a výsledek položím k Nohám Nejvyššího. Jestli mi dá úspěch nebo neúspěch, záleží na Něm.“

V běžném, neaspirujícím životě neexistuje žádná akce. Neexistuje-li akce, není potřeba trpělivost. Je to pouze odevzdání se nevědomosti. Neaspirujeme-li, existuje zde pouze naše vědomé odevzdání se nevědomosti. Doufáme v něco a očekáváme něco od světa, ale jak můžeme něco očekávat, když neaspirujeme? Je to pouze hloupost. Ale jestliže aspirujeme, potom můžeme očekávat výsledek, a výsledek přijde podle Boží Vůle buď v podobě úspěchu nebo neúspěchu.

Jak mohu mít více trpělivosti a pochopení pro svou dceru?

Sri Chinmoy: Ve tvém životě je Nejvyšší veškerou Trpělivostí a veškerým Pochopením. Pokud vidíš, co pro tebe dělá, a pokud jsi vděčná, potom přirozeně to stejné budeš chtít udělat pro své sladké dítě. Protože vidíš, že pro tebe někdo dělá to stejné, co se pokoušíš dělat pro svou dceru, a dělá to dokonce nekonečně lépe, potom zde pro tebe určitě existuje možnost udělat totéž pro své dítě.

Udržování si své duchovní výšky

Existuje něco, co můžeme udělat, abychom si udrželi inspiraci, kterou máme na začátku roku? Obvykle v březnu se vzdám naděje na své novoroční předsevzetí.

Sri Chinmoy: Místo jednoho předsevzetí můžeš mít dvanáct projektů. Toto je měsíc leden. V lednu se snaž cítit, že zvládneš jeden projekt ne za každou cenu, ale se svou nejlepší pozorností, se svou nejlepší aspirací. Jestliže se ti to na konci měsíce nepodaří, zcela na to zapomeň. Ciť, že ten měsíc ve tvém životě neexistoval. Jestliže si pomyslíš: „Protože jsem v lednu neuspěl, nemám naději, abych uspěl v únoru,“ tehdy budeš zcela ztracen. Jestliže v lednu neuspěješ, ciť, že ve tvém kalendáři měsíc leden neexistuje. Toto není klam; toto se nazývá moudrost. Vše, co ti nedovoluje běžet nejrychleji na cestě k cíli, je tvůj nepřítel. Stejně tak pokud uspěješ, můžeš být moudrý a říct: „Vyhrál jsem v měsíci lednu. Teď musím vyhrát i v únoru.“

Před mnoha lety mi můj vedoucí napsal něco, čemu jsem nemohl věřit. Nyní, po mnoha letech, jsem tomu porozuměl. Napsal: „Neutralita je velmi špatná. Pokud jsi neutrální, jsi můj nepřítel.“

Řekl jsem: „Jak to?“

Řekl: „Pokud celým srdcem nejsi buď na mojí straně, nebo na straně toho druhého, ale jsi z padesáti procent na obou stranách, potom jsi můj poloviční nepřítel.“ Takže neutralitu musíme brát jako svého skutečného nepřítele. Když začne nový měsíc, uchováme si vše pozitivní ze starého měsíce; vše negativní odhodíme. Nebudeme neutrální. Budeme stoprocentně pro jednu věc, pro jeden cíl.

Musíte ale vědět, že neutralita neznamená lhostejnost. Spousta žáků zůstává lhostejná. To je velmi, velmi špatné. Skutečné odpoutání, duchovní odpoutání, je překonávání. Pokud máme tento druh odpoutání, jsme nezávislí, jsme nad zmatkem tohoto světa. V tu chvíli nás tanec přírody nemůže ovlivnit. Překonáváme události světa.

Guru, jak můžeme aspirovat při práci ve vnějším světě?

Sri Chinmoy: Ráno, když se modlíte a meditujete, ciťte, že jste získali skutečné bohatství v podobě Míru, Světla a Blaženosti. Tak jako uchováváte peníze ve své peněžence, tak můžete uchovávat Mír, Světlo a Blaženost uvnitř svého srdce. Když potom přijde nevědomost, můžete zastrašit nebo porazit nebožské síly, které k vám přistupují, pomocí svého duchovního bohatství. Silou peněz si můžete koupit, co chcete. Podobně duchovní síla, kterou získáváte z modlitby a meditace, je skutečnou silou. Když lidé křičí, řvou a chovají se nebožsky, jen vyneste do popředí vnitřní sílu, kterou jste uchovali ve svém srdci. Myslete na Mír, Světlo a Blaženost, které jste získali časně ráno. Mír je síla, Světlo je síla, Blaženost je síla, tak jako peníze jsou silou. Jen tuto vnitřní sílu vyneste do popředí a nebudete mít žádné potíže.

Jak si mohu uchovat mír, který cítím v Centru, když se vrátím domů?

Tento mír si můžete uchovat, pokud si budete představovat to místo a co jste zde cítili. Vaše duše si ho uchovává neustále, ale vaše mysl ho možná ztratí ve chvíli, kdy nastoupíte do svého auta. Jakmile přijdete na ulici, síly z ulice do vás mohou vstoupit a ukrást vám váš mír. Ale můžete-li si neustále představovat, co jste přijali, tehdy jste v bezpečí.

Představivost je předchůdce procesu tvoření. Bez představivosti nemůžeme udělat nic. Představivost není vše, ale s představivostí vždy začínáme. Nejprve si představujeme, že náš duchovní Mistr bude takový, nebo náš mír bude takový. Potom jdeme hluboko dovnitř a vidíme, že z představivosti získáváme inspiraci. Z inspirace získáváme aspiraci a z aspirace získáváme realizaci.

Jestliže doma každý den meditujete, potom pro vás bude velmi snadné uchovat si mír, který získáváte v Centru. Ale máte-li doma problémy nebo pokud pracujete nebo studujete na místě, kde je nemožné uchovat si mír, potom si prosím pokuste představit, co jste cítili tady. Nechejte svou mysl zaplnit představou míru, který si odtud přinášíte. Představivost samotná není odpovědí; pouze nám na úplném začátku pomáhá.

Další věc, kterou musíte dělat, je každý den bez výjimky meditovat. Nejlepší doba je brzy ráno předtím, než začne svítat. Každý den začněte s novým světlem, s novou nadějí. Každé ráno do nás vstupuje nový život, takže ranní meditace je nezbytná pro všechny, kteří by rádi následovali duchovní cestu.

Také pokud máte možnost setkávat se s duchovními lidmi, dokáží vám pomoci. Nebudete zamítat či nenávidět druhé, vůbec ne. Duchovní lidé necítí nenávist k lidstvu, ale musíte být opatrní. Musíte vědět, že vaše síla, vaše schopnost, je velmi omezená. Dokud je vaše schopnost velmi omezená, nemůžete se volně a nahodile stýkat s kýmkoliv. A tak, když opustíte toto místo, pokuste se stýkat s duchovními lidmi a pravidelně meditujte. Když máte dostatek vnitřní síly, potom neztratíte nic bez ohledu na to, co děláte. Cokoliv získáte odtud a cokoliv získáte ze své vlastní meditace, si budete moci uchovat. Ale nyní se vždy stýkejte s duchovními lidmi a pravidelně choďte do Centra. Dělejte prosím všechno, abyste uvnitř sebe dovolili míru, aby se vstřebal. Předtím, než se vstřebá, se může stát, že mír zmizí. Ale jakmile se vstřebá do duchovního systému, potom ho nikdy nemůžete ztratit.

Jak si mohu udržet svou radost a jednoduchost uprostřed mentální činnosti, kterou vyžaduje moje práce ve škole?

Sri Chinmoy: Vaše práce ve škole vyžaduje mentální činnost, ale musíte cítit, že když studujete, děláte něco, abyste v sobě potěšili vyšší autoritu, což je, řekněme, Nejvyšší ve mně. Pokud byste měli na výběr mezi studiem ve škole a nesobeckou službou, oddanou službou, okamžitě byste chtěli odložit studium ve škole a dělat něco pro Centrum, pro misi. Ale zatímco studujete, měli byste cítit: „Ne, dělám to proto, že jsem byl zevnitř požádán svým Mistrem, abych to dělal.“ Ve chvíli, kdy cítíte, že jste nástrojem, a ne tím, kdo koná, potom se pouze pokusíte potěšit vnitřního Kormidelníka. Když těšíte vnitřního Kormidelníka, radost, kterou získáte, s vámi vždy zůstane. Ačkoliv děláte něco mechanického, něco intelektuálního nebo něco, co je zcela neaspirující a neinspirující jen proto, že jste byli požádáni zevnitř, abyste to udělali, dá vám to největší radost. Studujete, ale musíte cítit, že je to vnitřní příkaz, který naplňujete. Tím, že naplňujete vnitřní příkaz, ucítíte největší radost, protože jste byli vybráni, abyste tuto činnost dělali. Koho se ptáme, abychom něco dělali? Ptáme se pouze někoho, koho milujeme, někoho, v koho máme důvěru, někoho, kdo nám dává naději. Takže pokud vás Bůh požádá, abyste něco udělali, musíte cítit, že to je něco, co Bůh potřebuje a chce. V takovém případě je poslušnost největší radostí.

Pokud ale cítíte, že Bůh se toho neúčastní a že váš duchovní život není součástí toho, co děláte, potom zde nemůže být žádná radost. Řekněme, že se dotýkáte špíny a bláta, ale kdo vás o to žádal, abyste to dělali? Pokud vás požádal váš vnitřní Kormidelník, váš Guru, potom je to správná věc a získáte radost. V tu chvíli nejste tím, kdo koná; jste pouze služebníkem vyšší Skutečnosti. Upřímný hledající je ten, kdo slouží vnitřní božskosti, Zdroji. A tak, můžete-li mít vnitřní pocit, že sloužíte, potom neexistuje větší radost něž tato. Ale jestliže nejste požádáni zevnitř nebo vyšší autoritou, potom začíná problém. V tu chvíli jste tím, kdo koná, a radost nemůžete nikde nalézt.

A tak ciťte, že nejste tím, kdo koná; pouze vykonáváte vyšší příkaz. Tehdy získáte radost, nehledě na to, co děláte. Dokonce i když se stanete téměř strojem samotným, zatímco na nějakém stroji pracujete, získáte největší radost, protože sloužíte vyšší věci. Něco uvnitř vás koná a vy jste jen nástrojem. Jen dovolíte vyššímu Zdroji mít zkušenost uvnitř a skrze vás.

Jak si mohu pomoci, abych aspiroval ve shonu školního dne?

Sri Chinmoy: Modlete se upřímněji a meditujte upřímněji, abyste překonali každou špatnou činnost ve svém životě. Buďte opatrnější, více vědomí, čistější a božštější. Pokud budete tyto základní věci dělat v každém aspektu svého života, potom se vaše aspirace stane intenzivnější.

Jak můžeme zůstat ve spontánní blaženosti?

Sri Chinmoy: Jestliže pomyslíte na to, kým jste byli, a budete cítit vděčnost za to, kým jste se již stali, můžete si udržet spontánní blaženost. Snažte se vidět pokrok, který jste udělali, a na základě tohoto pokroku ciťte, že běžíte vstříc cíli. Ciťte, jak ve vás roste neustálý proud života skutečnosti. Když jste si vědomi tohoto proudu, můžete snadno zůstat ve spontánní blaženosti.

Guru, velmi často se před spaním cítím plný lásky a radosti. Když chci jít brzy spát a zhasnu světlo, můžu zůstat bdělý bez vědomých myšlenek kromě vděčnosti. Ale bojím se ranního vstávání. Chci si odpočinout, ale místo toho usnu možná na tři nebo čtyři hodiny.

Sri Chinmoy: Přichází k tobě nebožské myšlenky?

Ne, nepřicházejí. Jsem velmi, velmi povznesený a velmi šťastný.

Sri Chinmoy: To je velmi dobré. Proč nezkusíš znovu meditovat? Nemůžeš-li usnout a neobtěžují-li tě nebožské myšlenky, pokud se ti nechce meditovat, potom můžeš číst moje nebo nějaké jiné duchovní knížky. Jestliže do tebe nevstupují špatné myšlenky, potom je pro tebe nejlepší studovat a připravovat se na meditaci. Bůh ti dal příležitost více meditovat. Nejsi však následující den unavený?

No, obvykle se cítím báječně, když sem ráno přicházím, ale potom se vždy obávám, že moje meditace nebude tak dobrá, jak by měla být, protože jsem málo spal.

Sri Chinmoy: Proč? Pokud nemáš žádné rušivé myšlenky, žádné rušivé síly, potom bys měl být velmi šťastný, že ten čas můžeš využít pro meditaci. Netrap se tím, že si upíráš nezbytný spánek. Pokud spánek přijde, dovolíš mu to. Ale pokud tě spánek netrápí, potom by ses měl cítit šťastný, že tuto dobu můžeš využít ke svému vlastnímu účelu.

Jaký je nejlepší způsob, jak si udržet vnitřní pláč?

Sri Chinmoy: Nejdůležitější věc je nabízet každou vteřinu vděčnost Nejvyššímu. Váš vnitřní pláč přichází z Božího Zájmu a Soucitu. Když nabídnete vděčnost, okamžitě váš pláč zesílí; stane se ustavičným a neustálým. Když nabízíte vděčnost, váš vnitřní pláč stoupá do výšin.

Myslím, že se musíme odevzdat každý den, že jeden den nestačí. Je to pravda?

Sri Chinmoy: Máš úplnou pravdu. Musíme obnovovat odevzdání každý den. Ale přeji si říci, že toto odevzdání musí proběhnout nejen každý den, ale každou hodinu, každou minutu a každou vteřinu. Každou vteřinu musíme obnovit své odevzdání. Brzy ráno se sice odevzdáme Bohu, ale během dne, když dostaneme nějaké špatné nebo znepokojující zprávy, okamžitě se proti Bohu postavíme. Ráno cítíme, že Bůh je milostivý, a tak se Mu odevzdáme. Potom během dne slyšíme všechny druhy špatných zpráv, a tak říkáme, že Bůh je ta nejhorší možná bytost. Takovému krutému Bohu se nechceme odevzdat. V jednu chvíli jsme s Bohem spokojení, tak říkáme: „Bože, mohu se Ti odevzdat.“ Předtím, než přijde další okamžik, si myslíme: „Nyní se musím odevzdat znovu. Jak to udělám?“

Když čteme, jíme, vaříme či mluvíme, v každou chvíli musíme cítit, že nás drží Nejvyšší v náručí. Dítě cítí, že pokud je v náručí své matky, je dokonalé. Je-li v náručí své matky, je to odpovědnost jeho matky, aby se o něj starala. Stejně tak musíte v duchovním životě cítit, že jste v Náručí Nejvyššího.

Nikdo nemůže meditovat každou vteřinu dvacet čtyři hodin denně. Nikdo nemůže dvacet čtyři hodin denně říkat: „Odevzdávám se.“ Ale celou dobu můžeme mít ve své mysli nebo přímo před svou vizí myšlenku, že jsme v Náručí Nejvyššího. Můžeme si to jen představovat a tato představivost učiní zázrak, že se nakonec naše odevzdání stane neustálým. Ale to neděláme. Meditujeme hodinu nebo půl, potom deset hodin nemeditujeme. Začneme znovu meditovat večer. Ale předtím, než znovu začneme, vidíme, že do našeho života vstoupilo mnoho, mnoho problémů. Kdo dovoluje těmto problémům vstoupit do našeho života? Jsme to my, kdo jim to dovoluje, protože mezi naší první meditací a druhou meditací jsme nechali velkou mezeru. Této mezeře se snadno vyhneme, jestliže se můžeme přinutit cítit, že jsme po celou dobu v Náručí Nejvyššího.

Je odevzdání totéž, jako když se modlíme k Nejvyššímu, aby se stala Jeho Vůle?

Sri Chinmoy: Ne, ne! Odevzdání není modlitba. Každý se ráno modlí, aby jeho vůle byla jednotná s Vůlí Nejvyššího. Ráno možná řeknete: „Ó Nejvyšší, učiň Svou Vůli mou vůlí.“ Ale skutečné odevzdání není vaše modlitba nebo vaše meditace; je to vaše jednání. Pokud se něco děje ve vaší mysli nebo ve vašem životě, v tu chvíli musíte vidět, zda jste odevzdal svou vlastní vůli Vůli Nejvyššího.

Ticho a pravda

Je správné odpovědět na otázku tichem nebo jsme povinni říci pravdu, když jsme tázáni?

Sri Chinmoy: Zde musíme znát skutečnou pravdu. Řekněme, že dva chlapci se pohádali a nyní spolu bojují. Začnou se svými pěstmi, a nakonec vytáhnou nože. Jeden z nich potom cítí, že je slabší a snaží se utéct, kdežto ten druhý běží za ním. Vy meditujete u paty stromu a vidíte, jak se oběť schovává do jeskyně. Ten druhý vám řekne: „Viděl jste ho? Kam šel? Chci ho zabít!“ Vy znáte pravdu. Jste připraveni říct: „Ano, schovává se tam v jeskyni.“ Řeknete-li pravdu, co tento chlapec potom udělá? Okamžitě půjde toho druhého zabít. Tento druh pravdy není nic jiného než hloupost. V té chvíli musíte zůstat v tichosti. Neřeknete nic. Znáte pravdu, ale tato pravda by byla ničivější než skutečný problém. Takže v té chvíli musíte zůstat v tichosti.

V tomto světě musíme ihned vědět, jestli naše pravda naplní Boží Vizi a Boží Skutečnost na zemi. Je velmi dobré říci pravdu, ale musíme vidět okamžitý výsledek této pravdy. Řekneme-li pravdu a někdo je zabit, v Božích Očích jsme stejní viníci jako člověk, který skutečně zabíjí.

Vždy říkám: „Řekněte pravdu, ale zůstaňte v oduševnělém vědomí. Potom poznáte, co od vás Bůh chce.“ Zůstáváme-li v běžném vědomí, potom se vždy pokoušíme získat radost nebo potěšení z pravdy svým vlastním způsobem. Pokud se snažíme použít pravdu pro svůj vlastní prospěch, můžeme se dostat do velkých obtíží. Ale snažíme-li se použít pravdu pro Boha, potom nám Bůh dá okamžitě moudrost, abychom věděli, kdy svá ústa otevřít a kdy svá ústa nechat zavřená. Pravda je dobrá, ale v tomto omezeném světě musíme vidět naši konečnou Pravdu způsobem, jakým Božské, Nejvyšší chce, abychom ji viděli, uskutečnili a stali se pravdou.

Guru, řekl bys prosím něco o této tvé básni z knihy Meditace: potrava pro duši: „Říkám pravdu. Svět je raněn. Říkám lež. Bůh je raněn. Co mám dělat? Být v tichu. Musím žít v tichu a stát se usmívajícím dechem ticha. Hle, svět mě miluje a Bůh mi žehná.“

Sri Chinmoy: Když v našem každodenním životě řekneme pravdu, svět není připraven ji poslouchat. Svět je okamžitě raněn. Pokud lidem lichotíme, líbí se jim to. Nezaslouží si naše lichocení, ale rádi to slyší. Kdykoliv si něco nezaslouží a my jim to dáme, mají z nás radost.

Pravda je tak bolestivá. Musíme vědět, jestli tím, že řekneme pravdu, probouzíme v ostatních božské vědomí nebo v nich vytváříme větší nepřátelství. Někdy řekneme pravdu, jen abychom řekli: „Znám pravdu a ty bys ji měl znát také.“ Ale takovýmto sdělením pravdy jim nepřinášíme nic dobrého, protože se nemusí k této pravdě postavit správně, tváří v tvář, což je způsob, kterým chceme, aby tuto pravdu viděli. Pravdu neuvidí. Budou jednoduše raněni. Tehdy zaujmou nepřátelský postoj jak k nám, tak i sami k sobě. Z arogance a ze strachu se pokusí zničit dokonce i tu malou skutečnost pravdy, kterou mají. Takže buďme velmi opatrní a pamatujme na to, že když řekneme pravdu, zraníme svět. Svět ještě není připraven pravdě naslouchat a přijmout ji. Svět je připraven od nás slyšet jen ocenění a lichocení. Pravda je velmi bolestivá.

Když řeknu lež, Bůh bude přirozeně raněn. A tak musím žít v tichu a stát se usmívajícím se dechem ticha. Hle, svět mě miluje a Bůh mi žehná. Žijeme-li skutečně v tichu, v nejčistším tichu, potom uvnitř nás přirozeně roste láska, čistota a vnitřní radost. Ticho nezůstává samo. V tichu je radost; je zde druh vnitřní blaženosti a vnitřní jistoty. A tak když jsme v nejhlubším tichu, lidé kolem nás získají přirozeně božské kvality, které ticho rozvíjí. V tu chvíli nás svět hluboce ocení.

Můžeme si myslet, že když zůstaneme v tichosti, nikoho si neznepřátelíme. Naše hluboké ticho, jestliže je to božské ticho, vyzařuje vnitřní božskost a tato vnitřní božskost vstupuje do těch, kteří jsou kolem nás. Potom nás budou skutečně milovat, neboť podvědomě z nás budou cítit něco přínosného. Nemusí vlastně vědět, co jim nabízíme, ale ucítí, že jim dáváme něco pevného, něco oduševnělého, něco významného, co potřebují. V tu chvíli hluboce ocení naše nabízení.

Bůh nám okamžitě požehná, může-li obrátit naši existenci do moře ticha. A jestliže se můžeme sami osvobodit od tohoto světa zmatku, obav a váhavosti, potom nám Bůh znovu požehná. V moři ticha roste náš pravý božský život. Božský život může růst v každém jednotlivci, jen když se v nitru i navenek utiší. Toto ticho není tichem mrtvého člověka. Bude jednat nanejvýš dynamicky, nanejvýš mocně, ale ne agresivním způsobem. Bude jednat silou duše. Zatímco jednáme, uvnitř zůstáváme klidní a rozvážní. A také když jsme tiší, běžíme velmi, velmi rychle, dokonce zde ani nemusí být žádný vnější pohyb nebo gesto. Vše je učiněno ve vnitřním světě, ve světě duše, kde je ticho nanejvýš dynamické a nanejvýš naplňující. Když máme tento druh ticha, Bůh nám přirozeně požehná, protože jsme objevili Pravdu a žijeme v Pravdě.