Část 1 — Svět spánku

Spíte vůbec někdy?

Sri Chinmoy: Ve skutečnosti to není spánek. Na letmou sekundu či minutu zavřu oči a vědomě energizuji celé své tělo, celou svou existenci. Můžete to nazývat spánkem, ale jak by mě mohl spánek energizovat během tak krátké chvilky? Někdy, když jsem nemocný, spím hodinu nebo dvě; jinak je patnáct minut více než dost. Pokud spím víc než to, jen ztrácím čas.

Jak dlouho může spát žák ve tvé lodi?

Sri Chinmoy: Žák může spát v mé lodi tak dlouho, jak chce. Zůstaň na lodi, spi a chrápej, ale hlavně zůstaň na lodi. To je víc než dost. Dělej všechno, co chceš; jen nevyskakuj z lodi.

Co dělají v Indii duchovní Mistři, když jejich žáci během meditace usínají?

Sri Chinmoy: V Indii velmi upřímní duchovní Mistři žádají své žáky, aby v noci meditovali před otevřeným ohněm, aby tak žáci neusnuli. Bez ohledu na to, jak je chladno, musí žáci meditovat. Pokud usnou, mistr je bezohledně udeří a řekne: „Proč musíš dělat problémy svým rodičům a drahým? Opustil jsi je kvůli Bohu a teď musíš také podvádět i Boha?“

Mnozí z vás opustili členy své rodiny kvůli Bohu. To je skvělé. Ale pokud je opouštíte, protože se bojíte přijmout pozemský život, pak je jen podvádíte. Pokud jste přijali duchovní život, musíte být k Bohu upřímní. Existuje mnoho, mnoho zcela autentických příběhů o Mistrech, kteří své žáky neuvěřitelně bili, protože cítili, že žáci porušili svůj slib Bohu. Možná byly doby, kdy to byla přijatelná metoda, ale obtíž je v tom, že v moderním světě není fyzické mučení to nejhorší mučení. Pokud je mysl osvícena a srdce je probuzeno, pak fyzické mučení není vůbec nutné. Proč by vás měl Mistr bít? Pokud víte, že děláte něco špatně tím, že spíte, tak se to pokusíte porazit, abyste příště nespali.

Myslím si, že v metodě, kterou použili, je hodně pravdy. Já ji nepoužívám, nemohu ji používat; ale nemohu říci, že jejich metoda je špatná. Jejich metoda je stejně dobrá. V tomto případě učitel nezískává zlomyslnou radost z toho, že bije žáka. Dělá to kvůli své lásce k žákovi. Je to určitá metoda. Obecně ale fyzické násilí neschvaluji.

Mentální násilí se vyskytuje všude. Když někdo žárlí na druhého, mentálně tuto osobu napadá. Špatné síly vás po celou dobu napadají jako šípy a vy také vystřelujete šípy. Ale fyzický útok je naprosto nejhorší druh násilí. Pokud se těchto sil můžete zbavit na mentální úrovni, je to skvělé. Pokud ne, měli byste se alespoň pokusit je odhodit na vitální úrovni. A pokud to nemůžete udělat na vitální úrovni, pak tyto síly vyjdou do popředí na fyzické úrovni. Jednou dva mladíci, kteří jsou mými žáky a kteří byli důvěrnými přáteli, bojovali na vitální úrovni. Následujícího dne společně meditovali a nikdy by si ani nepomysleli, že by proti sobě bojovali na fyzické úrovni. Ale jen noc před tím spolu bojovali na vitální úrovni. Musel jsem zasáhnout, abych to ukončil. Naštěstí se ten boj nedostal na fyzickou úroveň. Často se to děje mezi dvěma muži nebo dvěma ženami, někdy také mezi muži a ženami navzájem, a já se musím stát jejich soudcem. Boj může začít kvůli žárlivosti, nejistotě, obavě, depresi nebo jakékoliv negativní síle.

Když se občas cítím v práci unavený, humor mi pomáhá se probudit.

Sri Chinmoy: Vynikající. Takže máš protilék na spánek. Existuje mnoho způsobů, jak můžeš porazit spánek. Takže pokud se probudíš nějakou veselou příhodou nebo příběhem, použij tuto metodu. Ostatní žáci by se to měli od tebe naučit.

Můžeš nám něco doporučit, jak být při ranní meditaci bdělejší?

Sri Chinmoy: Pokud zjistíte, že je nemožné zůstat v Centru v šest hodin ráno bdělý, pak je nejlepší meditovat doma. Tradiční způsob je meditovat každý den časně ráno. Ranní meditace má největší důležitost. Pokud je někdo extrémně unavený nebo vyčerpaný, nebo se cítí ospalý, nebo se mu zavírají oči, nebo je pro něj obtížné tady meditovat, pak by sem neměl chodit. Meditujte prosím doma. Tam si můžete meditovat během spánku. Pokud zde meditujete tímto způsobem, zničíte upřímnou aspiraci vašich duchovních bratrů a sester. Nebude nám vůbec vadit, pokud ráno nepřijdete nebo nemůžete přijít. Ale pokud přijdete, přijďte laskavě plně připraveni dobře meditovat a inspirovat ostatní, aby i oni meditovali dobře. Takto budete inspirovat ostatní a ostatní budou inspirovat vás.

Občas usínám ne proto, že je má mysl unavená, ale proto, že se všude možně toulá. Co může člověk dělat, když se jeho mysl začne potulovat?

Sri Chinmoy: Jen si představte, že mysl je jako hromada odpadků. Stačí je posbírat, dát vše do odpadkového pytle a pak ho vyhodit. Ciťte, že všechno v mysli je umazané a špinavé. Stačí najít odpadkový pytel, pak ho naplnit a vyhodit.

Někdy to vypadá jako ostuda, že strávíme třetinu našeho života ve spánku.

Sri Chinmoy: Zeptejte se své upřímnosti. Pokud upřímně potřebujete Boha, nemusíte trávit tolik hodin spánkem. Upřímnost musí odpovědět na tuto otázku: Jak zoufale potřebujete Boha? Představte si, že někdo tlačí vaši hlavu pod vodu. Vy umíráte, protože se nemůžete nadechnout, celá vaše bytost volá jen po vzduchu. Pokud budete potřebovat Boha stejně, jako jste v této situaci potřebovali vzduch, jestliže Boží existence přichází jako první a nejdůležitější ve vašem životě, a pokud máte pocit, že můžete existovat bez vzduchu, vody, jídla nebo kohokoliv jiného, ale ne bez Boha, potom nebudete potřebovat spát tolik hodin. Upřímnost je odpovědí. Vaše upřímnost vyřeší tento problém.

Pokud jsem pracoval příliš dlouho na nějaké důležité činnosti, chci vědět, jestli je v pořádku vynechat někdy meditaci, abych se trochu vyspal.

Sri Chinmoy: Je to otázka volby. Čemu přikládáte větší důležitost? Předpokládejme, že se něco důležitého odehrává a vy usnete. Pracovali jste velmi tvrdě a můžete si to ospravedlnit. Ale tím, že si to ospravedlníte, nezískáváte nic. Můžete říct, že jste pracovali pro Gurua a on vám odpustí. Ale musíte se také zeptat, jestli vám to Guru dovolil zmeškat. Řeknu-li někomu, aby nechodil na meditaci, potom přebírám odpovědnost. Dám mu výsledek jeho meditace. Pokud pracujete, jsem zodpovědný. Ale v jiném případě, pokud se nezeptáte na mé svolení, nemusím převzít zodpovědnost. Říkáte, že jste unavený, ale já řeknu, že jste líný a letargický.

Existují různé způsoby, jak se udržet vzhůru. Dělejte džapu; říkejte co nejrychleji: „Supreme, Supreme, Supreme.“ Pokud to nefunguje, opláchněte si obličej a oči, a pokud ani to nefunguje, vezměte malou kapku hořčičného oleje a vetřete ji do vnějšího koutku očí. Mírně ji rozetřete do kůže v rohu očí. Bude svírat a pálit oči, ale nepoškodí je ani jim neublíží. A toto vás udrží vzhůru. Ta trocha pálení není nic v porovnání s tím, co dostanete: mír, světlo a blaženost.

Skutečným problémem je vaše upřímnost. Pokud jste upřímní, pak vše ohodnotíte správně. Když víte, že vám něco pomůže, uděláte to. Musíte dát věcem patřičnou důležitost. Musíte říct, že nebudete stolovat s nevědomostí, ale budete stolovat se světlem.

Někteří lidé mají pocit, že pokud budou dvě hodiny meditovat, mohou potom dělat cokoliv, co chtějí: sledovat televizní pořady, jít do kina, číst hloupé knihy nebo se scházet s neduchovními lidmi. Tyto věci mohou být v očích světa velmi dobré, ale duchovně nemají žádný význam. Po miliony let jste pobývali ve světě spánku. A přesto i nyní chcete stále dělat věci, které vám nedávají nic duchovního? Musíte mít pocit, že vaše relaxace může skutečně zrušit vaši meditaci. Předpokládejme, že jste meditovali dvě hodiny. Nemůžete meditovat celý den. Meditovali jste dobře, ale teď už nemůžete pokračovat. Co tedy můžete dělat? Můžete číst mé knihy. Když se vaše oči unaví, můžete poslouchat mou hudbu, a když už v tom nemůžete pokračovat, můžete se dívat na výtisky některých mých obrazů.

Poté, co tyto věci uděláte, můžete jít spát. Vidíte, že váš Guru má co nabídnout — udělal stovky věcí. Namísto toho, že budete ztrácet čas klepy a dalšími světskými věcmi, můžete běžet nejrychleji. Pokud budete pokračovat v běhu, dosáhnete nejrychlejšího pokroku.

Takto můžete žít svůj život. V práci můžete mnohokrát opakovat jméno Supreme. Když se vrátíte domů, můžete meditovat, číst mé knihy, poslouchat mou hudbu a dívat se na mé fotky. Takto můžete po celou dobu zůstat v mém vědomí. Pokud to půjde, utíkejte co nejrychleji. Jestliže běh vzdáte, ocitnete se mimo trať a pak bude trvat velmi dlouho, než dosáhnete cíle.

Přijmeme něco, když během meditace usneme? Hubuješ nám?

Sri Chinmoy: Když někteří z vás opravdu usnou, někdy se stane, že mi tím pomůžete, i když je to negativním způsobem. Někdy přijdete meditovat rozrušení a rozzlobení na mě nebo na některé žáky. Když se na mě zlobíte, vědomě mi ubližujete. Neodevzdáváte se; jen mě znovu a znovu napadáte. Ale když se ze svého jednání unavíte a usnete, tehdy se ve skutečnosti stane to, že se mi vědomě nebo nevědomě odevzdáte a zanecháte boje. Už mě nenapadáte. Tehdy jsem v situaci, kdy si vás dám na ramena. Jste jako dítě, které se zlobí na matku. Odhazuje všechno, co najde — panenky, hračky a vše — a pak se unaví. Co se pak stane? Když je zcela vyčerpané, usne, a matka s ním může dělat co chce. Podobně, když žák usne, mohu ho nést a ukázat mu světlo. Takže v takových případech je lepší během meditace usnout, abyste do mě nevhazovali svůj hněv, depresi a jiné negativní síly. Namísto toho, abyste do mne vhazovali tyto síly, když vědomě usnete, tehdy zvednu je i vás na svá ramena. Vše, co máte a čím jste, bude na mých ramenou. Tehdy mi váš spánek pomáhá.

Ale když ke mně v té chvíli přijdete s oddaností, láskou, aspirací a intenzitou, pak je špatné usnout. Když mi tehdy můžete dát všechny dobré vlastnosti, které jste dostali, stanou se otec a syn nebo otec a dcera jedním, a pak budeme mnohem silnější. Já jednám s nekonečným Světlem a Blažeností, ale samotná skutečnost, že mi dáváte něco velmi dobrého a velmi božského, zvětšuje vaše vlastní schopnosti. Když nabízíte jakoukoli dobrou kvalitu, okamžitě ji to zvětšuje. Pokud budete muset bojovat proti tygrovi nebo nějaké osobě, když se postavíte na mou stranu a já se postavím na vaši, bude to velmi snadné. Když jste přišli s aspirací, je pro vás skutečně škodlivé spát. Je to škodlivé v tom smyslu, že když přicházíte s aspirací, můžete mi opravdu velmi pomoci. Ale pokud nepřicházíte s aspirací, pokud přicházíte s nepokojem a hněvem a depresí, pak je nejlepší, abyste usnuli.

Je pro mě těžké mít dostatek spánku zejména proto, že musím vstát brzy ráno a meditovat.

Sri Chinmoy: V Americe chodí většina lidí spát o půlnoci nebo později. Když jdete o půlnoci po Greenwich Village, je to jako v poledne. V Indii je to ale jiné. Tam jsou v deset hodin všichni v posteli. Někdy za to může váš Mistr. Drží vás tady až do jedné hodiny a podobně. Ale pokud přijdete domů, řekněme ve dvanáct hodin, pak můžete ještě šest hodin spát. Někteří vstáváte v sedm hodin a já si myslím, že sedm hodin spánku je víc než dost. Osm hodin spánku není pro duchovní lidi. Před pár lety jste mohli spát osm hodin, ale někteří z vás stále spí deset hodin. Možná spíte i za mě.

Měli byste cítit, že spát více než sedm hodin je opravdu škodlivé pro vaše zdraví a pro váš duchovní pokrok, stejně jako drogy, víno, kouření a další věci. Pokud to budete považovat za něco, co skutečně poškozuje vaše duchovní vědomí, pak se budete moci ukáznit.

Část II — Sny a vize

Věříte v duchovní sny?

Sri Chinmoy: Rozhodně. Musíme však vědět, že existuje mnoho míst, odkud sny přicházejí. Někdy z podvědomého světa získáváme mnoho snů, které však nemají žádnou hodnotu. Někdy získáváme sny z vyšších světů. Když dostaneme sny z vyšších světů, tyto sny se musí projevit. Dnešní sen je zítřejší realitou, když sen pochází ze světa, který je živý a hmatatelný. Jenže ne vždy víme, odkud sen pochází. Když meditujeme, vědomě vstupujeme do mnoha světů a skutečnost těchto světů vstupuje do nás v našich snech. Pokud sen přišel z vyššího světa, dnes nebo zítra se naplní. Musí být naplněn. Ale pokud je jen z podvědomého světa, kde se hádáme, bojujeme a děláme spoustu věcí, nemusí se to projevit.

Měli bychom snům nebo vizím přikládat důležitost?

Sri Chinmoy: Musíme vědět, s jakými sny máme co do činění. Některé sny získáváme z nižšího vitálního světa. Ty nemají žádnou hodnotu. Na druhou stranu získáváme některé sny z vyšších světů. Potom to nejsou sny, jsou to vize. Každá vize je předzvěstí reality. Skutečnost každé vize se musí v Boží zvolené Hodině projevit. Vize je semínkem a semínko musí růst, klíčit a v patřičné chvíli se stát rostlinou. Dnešní vize je zítřejší realitou. Dnešek ztělesňuje zítřek, který je samotnou skutečností.

Jak můžeme poznat rozdíl mezi těmito dvěma druhy snů?

Sri Chinmoy: Když studujete, učíte se mnoho věcí. Učíte se poznávat rozdíly mezi jednou a druhou věcí. Také když meditujete, učíte se věci ve vnitřních světech, ale to vyžaduje čas. Kolik let budete muset studovat, chcete-li získat univerzitní titul? V duchovním světě je to stejné. Já jsem hned od dětství strávil dvacet let studiem a cvičením duchovního života, a proto jsem teď na této pozici. Pokud něco budete dvacet let studovat, určitě budete v tomto daném předmětu také autoritou.

Měli bychom podněcovat sny? Je dobré o tobě snít?

Sri Chinmoy: Ne. Jedna žákyně mi každý týden píše o svých snech. Každou noc má dva nebo tři sny o mně nebo o jiných žácích. Neexistuje ani jedna noc, kdy nemá sny, hloupé vitální sny. Pokud máte brzy ráno sen, že váš otec zemřel, budete čtyři hodiny roztřesení. Když svého otce uvidíte, začnete se třást a on řekne: „Co je to s tebou?“ Váš sen se stal reálnější než skutečnost. Pokud máte sen, že někdo zemřel, potom hodiny trpíte. Ale proč byste měli podporovat takovéto sny? Tak jako zbabělci umírají dlouho před svou smrtí, stejně tak sny pomáhají lidem zemřít před jejich smrtí.

Inspirující sny jsou ale jiné. Pokud někdo vidí, že mu žehnám, přirozeně je to dobrý sen. V některých ášramech, když někdo dostane od Mistra i jen malý úsměv, je čtyři dny jako v nebi. Takže i ve snu, když vidíte, jak se na vás usmívám, bude to trvat několik minut. Samotný sen je realitou na nějaké jiné úrovni, v jiném světě. Tato konkrétní skutečnost může být vyjádřena buď prostřednictvím vitálních tužeb, nebo prostřednictvím psychické aspirace. Pokud je vyjádřena prostřednictvím vitálních tužeb, dokonce i když je to nevědomě, musíte sen odvrhnout. Je-li vyjádřena prostřednictvím vědomě aspirujícího srdce, měli byste ho povzbuzovat a snažit se mít takový sen pravidelně. Říká se, že pokud meditujete po čtvrté hodině ráno po dobu asi jedné hodiny a pak jdete spát, budete mít sladké sny. Nejprve meditujte, a pokud je vaše meditace velmi hluboká, pak běžte spát.

Máte-li sen, že jste byli na nějakém místě nebo se něco stalo, uskuteční se to?

Sri Chinmoy: Neexistuje žádné pevné a jasně dané pravidlo. Neexistuje žádná jednoznačná odpověď. Musíte vědět, jaký druh snu máte. Někdy jsou to všechno imaginární sny, které pocházejí z podvědomé úrovně. Například pokud máte na něco chuť, řekněme na kuře, a nedostanete ho, pak může být v noci touha přenesena do snu a ve snu budete jíst kuře. Tento druh snu není žádným skutečným snem. Jde jen o nesplněnou touhu, která pochází z podvědomé úrovně a která se ve snu projeví.

Existují skutečné sny a tyto sny se obvykle odehrávají v časných ranních hodinách. Říkáme jí Hodina Boha, která je mezi čtvrtou a pátou hodinou ráno. Skutečná Hodina začíná ve čtyři ráno. Pokud máte sny v této době, pravděpodobně se projeví. Ale tyto sny musí být také řádně střeženy; musí být bez nečistých myšlenek. A také pokud máte sny během zatmění měsíce nebo zatmění slunce, tyto sny se obvykle vyplní.

Šestkrát nebo sedmkrát měl můj strýc velmi živé sny, které se skutečně odehrály na fyzické úrovni potom, co se probudil. Věří, že to je jeho duše, která mu dává poselství.

Sri Chinmoy: Je to naprostá pravda. Pokud obdržíte tyto zprávy shora, musí se uskutečnit. Ale pokud meditujeme, pokud se koncentrujeme, můžeme vědomě vstoupit do světa snů. Právě teď je pro nás svět snů něčím neurčitým, nejistým a do jisté míry nejasným. Ale pokud se jím budeme zabývat, mnoho se naučíme. Je to otázka studia. Pokud studujete vnitřní život, přirozeně budete zaplaveni vnitřním poznáním. Sebepoznání je sebevzdělávání, vnitřní objevování. Když studujete, objevujete mnoho věcí. Podobně, pokud budete studovat vnitřně, objevíte vnitřní život. V něm je všechno zaznamenáno, jen to musíme odhalit.

Měl jsem sen, že moje matka zemře. Věděl jsem to, a tak jsem se modlil a modlil. Potom zemřela.

_Sri Chinmoy:_Váš sen vás jen připravoval. Kdybyste to nevěděl, váš šok by byl vážnější. I kdybyste se to dozvěděl jen tři hodiny před smrtí, pomohlo by vám to a posílilo by vás to. Když nastala matčina smrt, bylo to na jednu stranu těžké, ale na druhou stranu vás váš sen posílil.

Nedávno jsem se probudil z hrozné noční můry, ve které mě něco škrtilo. Proč se to stává?

Sri Chinmoy: Pokud máte během spánku spojené ruce a máte je položené přímo na hrudi, na srdci, občas vás napadnou noční můry. Stává se to často. Také není dobré zakrývat si obličej polštářem nebo přikrývkou.

Část III — Smrt a život po smrti

Pokračuje vlastní Já po smrti?

Sri Chinmoy: Já neumírá. Překonalo smrt. Říkáme: „Ty jsi To.“ Takže Já překonává takzvaný život i takzvanou smrt, protože je nesmrtelné, věčné, nekonečné.

Co se stane s duší po smrti?

Sri Chinmoy: Vitální svět, do kterého hned po smrti vstoupí, není hezké místo. Někdy tam duše zůstávají po dobu tří let. Ale pokud zasáhne duchovní Mistr, může vzít duši velmi rychle do jiných vnitřních světů. Nejrychleji to může duchovní Mistr udělat za devatenáct dní. V samotném vitálním světě existují vyšší světy a existují nižší světy. Tady na zemi máme státy a tam se nazývají světy. Tady říkáme, že některé země jsou špatné a jiné země jsou dobré. Všechny vnitřní světy, kromě vitálních, jsou dobré, i když některé jsou výše než ostatní. Ale ve vitálnu nejsou některé světy pěkné. Čím výše se duše dostane od nižšího vitálna k vyššímu vitálnu až do psychického světa, tím lépe pro ni. Ve vyšších vnitřních světech mají duše lepší zacházení a lepší výživu. Všechno je tam lepší.

Tohle nejsou smyšlené příběhy. Ve světech po smrti mohou být věci stejně jasné a skutečné, jako jsou zde. Jestliže se váš otec objeví ve vašem snu z druhého světa, a vy se k němu po třiceti nebo čtyřiceti letech připojíte, váš otec si dokonce zapamatuje skutečný den, kdy se vám zjevil. V nebi jsou záznamy a v nich je vše uchováno.

Jak někdo může být na fyzické úrovni naživu, když jeho duše opustila tělo?

Sri Chinmoy: Tvoje duše opustila během spánku tvé tělo mnoho, mnohokrát a přišla ke mně. Přesto jsi stále naživu. Duše může na několik sekund opustit tělo. Letmá vteřina ve světě duší tady vypadá jako mnoho měsíců nebo mnoho let. Mezi časem duše a naším pozemským časem je rozdíl. Obyčejná duše může tělo opustit maximálně na dobu jedenácti až třinácti hodin. Pokud duše opustí tělo a do té doby se nevrátí, pak už se obvykle nemůže vrátit do klece, kterou tělo je. Jinak může duše opustit tělo na půl hodiny nebo hodinu a tělo může během spánku nebo i jindy pracovat automaticky. Můžete spát osm hodin. Během těchto osmi hodin, po dobu půl hodiny nebo čtyřiceti pěti minut, může jít vaše duše do New Yorku, do oblasti duší nebo na jiná místa. Ale zážitek, který získá vaše duše za jednu vteřinu, vám zabere jednu hodinu vyprávění.

Když něco pozorujete obyčejnýma lidskýma očima, díváte se jen na jednu věc. Ale pokud to vidíte světlem duše, uvidíte během letmé vteřiny všechno. A když se potom pokusíte vyjádřit tuto letmou vteřinu svou myslí, můžete strávit hodinu popisováním detailů: kdo seděl vedle vás a jak vypadal nebo co bylo na zdi. Můžete povídat a povídat. Když tedy řeknete, že přišla duše a povídala si s vaší duší, tento rozhovor může trvat jen nepatrnou vteřinu, ale když to fyzická mysl zaznamenává svým vlastním způsobem a chce to vyprávět, bude jí to trvat jednu nebo dvě hodiny.

Takže duše může opustit tělo na několik minut nebo několik hodin a tělo může fungovat. Pokud to ale trvá déle jak třináct hodin, pak už je nemožné spojení udržet. Spojení se přeruší. Někdy se stane, že duše odchází do různých světů duší nebo do vzdálených částí světa a po čtyřech až pěti hodinách se už nechce vrátit.

Zjevují se po své smrti duchovní Mistři ve svém jemnohmotném těle?

Sri Chinmoy: Mnoho duchovních Mistrů v Indii ukázalo svým drahým, že smrt není konec, když se před nimi velmi zřetelně objevili v jemnohmotném těle. Řeknu vám jeden takový příklad. Žil jeden velký duchovní Mistr, který se jmenoval Šrí Rámakrišna. Když opustil tělo, jeho manželka se stala vdovou. V Indii je zvykem, že ženy po smrti svých mužů přestanou nosit náramky a šperky. Když si však Šrí Rámakrišnova žena začala sundávat své ozdoby, zjevil se před ní velmi zřetelně její muž a řekl: „Co to děláš? Neměla bys odkládat své šperky. Naopak, měla by sis obléct náramky a šperky ze zlata. Teď jsem nesmrtelný. Měla by sis proto obléct něco krásnějšího, něco výraznějšího a dražšího.“ Stalo se mnoho podobných případů, jen je nikdo nezapsal.

Proč vás duše žáků včas neinformují, když kolem sebe vidí síly smrti?

Sri Chinmoy: Ony mě informují, ale někdy se o tom duše dozví jen pět minut nebo půl hodiny předem. Není to tak, že to duše ví dvacet let dopředu. Někdy se také stává, že náhodná smrt je způsobena velmi mocnou nepřátelskou silou, a v takovém případě o tom nemusí vědět ani samotná duše. Někdo je na zemi sedmdesát nebo osmdesát let a zaútočí na něj děsivá nepřátelská síla, ale duše si to neuvědomí. Duše má být vždy vědomá, ale někdy, když je ve styku s fyzickou úrovní a s myslí, není schopná používat svou věčnou a neoddělitelnou jednotu s Nejvyšším. Duše je zahalena jednou vrstvou za druhou a pro světlo duše je tak velmi obtížné proniknout ven.

Otálí duše po smrti se svým odchodem, aby mohla pomoci svým drahým a blízkým?

Sri Chinmoy: Některé duše nemarní čas. Prostě odejdou. Počkají jen pár dnů, aby viděly, zda je jejich příbuzní a přátelé měli rádi. Tři nebo čtyři dny jim stačí.

Naproti tomu některé moudré duše zůstávají, přestože jsou velmi zářivé a mocné. Chtějí vidět, jestli mohou svým přátelům a příbuzným nějak pomoci předtím, než vstoupí do mentálního světa. Když jim mohou nějak posloužit, udělají to. Různě je inspirují, a tím jim pomáhají. Někdy se svému příteli nebo příbuznému zjeví ve snu s trochou světla a inspirují ho. Nebo mohou přijít a říct: „Na zemi není nic trvalého. Tak jako jsem já opustila tělo, tak i ty budeš jednou muset odejít. Můj čas vypršel. Už nemohu pro Boha na zemi nic udělat. To nejlepší, co můžeš udělat, je něčeho pro Boha na zemi dosáhnout. Neztrácej čas. Udělej tolik, kolik můžeš.“ Každá duše před opuštěním těla lituje promarněného času. Všichni marníme čas. Duše také může lidem odpovědět na jejich otázky pomocí náhody nebo vnitřní komunikace. Takže existuje mnoho způsobů, jak může duše svým blízkým a drahým pomáhat.

Co si myslíte o uchovávání těla po smrti?

Sri Chinmoy: Pokud už duše opustila tělo, nemá to žádný smysl. Je na duši, jestli zanechá v těle nějaký zlomek své existence. Když nájemce opouští byt, může si z něho odnést všechno, anebo tam může nechat nějaké drahé věci, u kterých cítí, že je už nepotřebuje. Pokud chce duše v těle nechat nějakou část, kousek svého nekonečného bohatství, pak může. Ale duše to obvykle nedělá; myslí si, že když je dům rozbitý, je zbytečné nechávat v něm něco velmi cenného. Pokud vím, že se vzdávám svého bytu, a já se ho nejenom vzdávám, ale ničím ho, potom hra končí. Pokud chce duše něco v těle zanechat, je to obvykle jen na pět nebo šest měsíců.

Může se stát, že někteří duchovní Mistři v těle zanechají světlo. Na druhou stranu mohou také říci: „K čemu to bude? Už jsme přestali hrát pozemskou hru.“ Záleží to zcela na duši. Jen bych chtěl říct, že tím, že budete udržovat tělo realizovaného člověka na zemi po dobu šesti měsíců, nedáte ostatním realizaci Boha. Mistr zůstává na zemi čtyřicet nebo padesát let. Pokud jeho fyzická přítomnost na zemi nedokáže, aby někdo realizoval Boha, co může trocha světla v těle dokázat během šesti nebo osmi měsíců po smrti?

Žádný zázrak na zemi nepomůže žádné lidské bytosti realizovat Boha. Kristus dělal zázraky, ale svět ho neoceňuje, neobdivuje a neuctívá kvůli nim. Pokud si myslíte, že ho svět oceňuje jen proto, že se po své smrti vrátil, absolutně se mýlíte. On přišel na svět s poselstvím Soucitu, Míru a Lásky v nekonečné míře. Je uctíván světem ne kvůli jeho zázrakům, ale kvůli jeho Míru, Světlu a Soucitu, kvůli Skutečnosti, kterou ztělesnil, stále ztělesňuje a bude věčně ztělesňovat.

Sepsal jsem smlouvu o darování svých orgánů po smrti nemocnici. Udělal jsem správně?

Sri Chinmoy: Je to otázka osobního rozhodnutí. V Indii čistí po smrti tělo tím, že ho spálí. Cítí, že v těle byly během života nečistoty, a tak tělo po smrti očistí ohněm. Tady na Západě tělo pohřbívají. Cítí, že tělo učinilo obrovské oběti, a tak musí být vráceno zemi. Pokud ve vašem případě cítíte, že obětováním svého těla uděláte pro lékařskou vědu něco užitečného, můžete to udělat. Ale pokud máte pocit, že když obětujete své tělo, přijde nějaký hloupý doktor, který k němu nebude mít žádný vztah ani úctu, a jenom ho rozřeže, aby získal nějakou zkušenost, pak to možná nebudete chtít udělat. Jste to vy, kdo se musí rozhodnout. Když se modlíte a meditujete, poznáte, co je pro vás to správné.

Guru, pracuji v nemocnici a někdy tam jsou lidé, kteří jsou smrtelně nemocní. Jaký je nejlepší způsob, jak se k těmto lidem chovat?

Sri Chinmoy: Snaž se jen být více soucitná a milující. Tak, jak to děláš teď, je naprosto v pořádku, jen se to tak snaž dělat dál. Ciť, že neděláš nic špatného. Děláš správnou věc. Mohou tě kritizovat, ale když děláš něco správného a lidé ti nerozumí, co naděláš?

Existují dva způsoby, jak sloužit lidstvu, a to vnitřním a vnějším způsobem. Stejně tak existují dva způsoby, jak sloužit pacientům. První způsob je povídat si s nimi a jednat s nimi velmi soucitně. Druhým způsobem je vnitřně nabízet dobrou vůli, lásku a zájem. Pokud si ale myslíš, že vnitřní cesta není účinná, děláš chybu. Já v nemocnici nepracuji, ale ty tam musíš pracovat, protože je to potřeba. Měla by ses snažit netrávit v nemocnici více času, než je to nutné. Předpokládejme, že pacientem v nemocnici je někdo z tvé rodiny. Pak tam musíš jít. Ale pokud chodíš do nemocnice a trávíš tam hodiny a hodiny s myšlenkou, že se stáváš velkým dobrodincem, že pomáháš lidstvu, pak Bůh řekne: „Jak víš, že to je to, co od tebe chci?“ Je dobré pomoct, dát chudým, potřebným pět nebo deset dolarů. Ale v tuto chvíli pro tebe nemusí být dobročinnost Boží Vůlí. Je dobré pracovat v nemocnici. Pokud máš ale pocit, že touto službou realizuješ Boha, děláš chybu. Existují miliony lékařů a zdravotních sester a tisíce nemocnic. Bůh sám ví, kolika inkarnacemi projdou lékaři a sestry, než realizují Boha. Nesmíš být lhostejná. Zároveň však nesmíš zapomínat na svůj cíl.

Někdy se stává, že vnější věci vyžadují mnoho tvé pozornosti, takže nemůžeš dělat věci vnitřní. Tehdy při meditaci medituješ jako lakomec jen pro sebe. Pacientům nemocnice nemůžeš během své meditace dát vnitřně ani trošku míru. Tehdy neexistují. Vnějšek pohlcuje tolik tvé pozornosti, že pro pacienty nemůžeš vnitřně nic dělat. Ale po skončení své meditace mysli na své přátele a drahé.

Musíš-li pracovat v nemocnici, buď prosím milá a laskavá, ale nesnaž se dělat věci navíc, protože pokud to budeš dělat, bude pro tebe těžké uchovat si svůj vlastní duchovní život. Smrtelně nemocní obecně nejsou božští. Jsou to lidé, kteří jsou jednou nohou v hrobě. Co od nich můžeš očekávat? Nechtějí vědomě přijmout duchovní život. Pokud jim chceš pomoci, buď laskavá, laskavější. Ale nedělej věci navíc.

Mohou doktoři udržovat tělo naživu, jestliže duše již opustila tělo?

Sri Chinmoy: Je to možné, pokud duše udržuje trochu fyzických vibrací. Ve vnitřním světě jsou ale již mrtví.

Je na dlani napsáno, kdy zemřeme?

Sri Chinmoy: Z dlaně se nedá vždy poznat, kdy člověk zemře. Jde-li o náhodnou smrt, na dlani to nemusí být zaznamenáno správně, ale na čele je to však správně vždy. Čelo vyzařuje okamžitou vibraci. Na čele bude napsáno, co se člověku stane zítra nebo za dva nebo za tři dny, a na nose bude vidět, jestli to bude náhodná smrt.

Kdysi jsem měl přítele, který mne měl velmi rád. Jmenoval se Ravi. Jednou v šest hodin večer trénoval hod oštěpem. Když jsem po něm uchopil oštěp, spatřil jsem v něm síly smrti. Pomyslel jsem si: „Nejlepší bude na to zapomenout anebo se modlit k Bohu.“ Nechtěl jsem o tom nic vědět. Druhý den jsem scházel ze schodů a on stál u schodiště. Viděl jsem ty samé síly a zlobil jsem se na sebe, že je to všechno jen mentální halucinace. O hodinu a půl později jsem se dozvěděl, že se mu stala nehoda. Jel se svým přítelem na motocyklu za nákladním autem. Auto zpomalilo, a když chtěl zpomalit také můj přítel, místo brzdy omylem přidal plyn, a tak do auta narazil. Řidič nákladního auta zaslechl ránu. Naložil je a oba odvezl do nemocnice. Leželi ve stejném pokoji. Raviho matka je šla navštívit, ale nedovolili jí to, protože doktor řekl, že oba případy jsou velmi vážné. Myslím, že žil jen tři hodiny. Vidění ke mně tedy přišlo, když jsem trénoval hod oštěpem. V den, kdy zemřel, byly závody v hodu oštěpem, ale já tam nešel, šel jsem jenom na pohřeb. V jeho případě bylo předurčeno, že zemře.

Část IV — Reinkarnace a evoluce

Řekl jste, že se všichni vyvíjíme a děláme pokrok. Kdy však tento proces začal? Byl nějaký počátek?

Sri Chinmoy: Vzešli jsme z Boží Blaženosti. Poté, co jsme vešli do stvoření, vyvíjeli jsme se od nižších stupňů: od minerálního k rostlinnému a zvířecímu životu. Je pravda, že stále děláme pokrok. Ačkoliv jsme již vstoupili do lidského života, pořád jsme ještě napůl zvířaty. Jsou lidé, kteří chtějí zabíjet druhé, ubližovat jim a projevovat své zvířecí a ničivé sklony.

V případě duchovního aspiranta je to ale jiné. Pokouší se zbavit své nižší zvířecí přirozenosti a aspiruje, aby si uvědomil božskou podstatu a žil v božské podstatě, kde plně zakouší Mír, Radost a Lásku. Na počátku jsme vzešli z Blaženosti, nyní vrůstáme do Blaženosti a v budoucnu se vědomě do Blaženosti navrátíme.

Proč jsme při svém zrození šli od světla k temnotě?

Sri Chinmoy: Ve skutečnosti jsme při příchodu na svět nešli od světla k temnotě. Je to velmi složitá věc. Každé zrození je součástí procesu evoluce. Každý člověk má duši. Duše vchází do hmoty a z hmoty potom aspiruje. Matka Země má vnitřní volání, má aspiraci stát se jedním s Nejvyšším, s kosmickým Já, a nakonec se všechny lidské bytosti na zemi s nejvyšším Duchem sjednotí. To je vývojový proces vedoucí k dokonalé Dokonalosti. Někdo namítne, že Bůh je všude; je uvnitř nás stejně jako uvnitř zloděje. Když není ve stvoření, ale nad stvořením, je samým Světlem a raduje se ze Světla, které je Za. Pokud ale vstoupí do projevení, chce se radovat na milióny způsobů. Kosmické Já chce naplnit svou kosmickou Hru v každém jednotlivci a v každém pozemském stvoření. Proto probíhá evoluce.

Naše duše je samým světlem. Prostředí na zemi však neaspiruje. To první, co všude kolem sebe spatří člověk, který se právě narodil, je nevědomost a klam. Na nejvyšší úrovni jsme všichni dokonalí, ale tady na materiální úrovni zakoušíme hru nevědomosti. Při meditaci se naše vědomí jen trochu zvýší a my cítíme, že jsme se dostali stovky mil nad lože z trnů. Ale přesto, zůstaneme-li jen na úrovni, do které nás zavede meditace, nad ložem z trnů, a přitom pláčeme po dokonalosti, náš pláč bude naplněn jen zčásti. Nebudeme totiž jíst všechno ovoce. Bůh je ve všem. Musí být ale realizován také na materiální úrovni. To, čemu říkáme noc, není z pohledu nejhlubší filozofie naprostá temnota. I v ní je trocha světla. Realizovaný člověk má přirozeně více vnitřního světla než člověk nerealizovaný. Svět řekne, že nerealizovaný člověk je plný nevědomosti, protože nerealizoval Boha. Každého vždy srovnáváme s někým jiným. Ve skutečnosti všichni rosteme podle svého pochopení a schopností od menšího světla k většímu světlu, k záplavě světla. To, čemu říkáme noc, je nekonečně malé světlo. Protože kráčíme vpřed, vidíme rozdíl mezi zářivým světlem a nejtemnější temnotou. Přísně vzato je světlo ve všem, ale naše lidské chápání nás nutí vidět světlo i tmu. Z nejvyššího pohledu bychom však vždy měli cítit, že kráčíme od světla k většímu světlu, k záplavě světla.

Jak se Nejvyšší na zemi inkarnuje? Používá evoluci nebo něco jiného?

Sri Chinmoy: Využil všech možností. Někdy si doslova vzal lidské tělo a prošel zrozením. Jindy se projevoval v části těla. Někdy je z osmdesáti procent nahoře ve vyšších světech a ze dvaceti procent dole v pozemském světě, a jindy si chce být na sto procent vědom jak vyšších, tak i nižších světů. Je jako někdo, kdo žije v prvním patře, ale má přístup do celé budovy. Někdy se inkarnuje celým svým Vědomím a někdy částí svého Vědomí.

Když Bůh započal své stvoření, vyšší duše se občas inkarnovaly v jedné ze čtyř či pěti typů forem. Někdy si kosmičtí bohové vzali přímo lidskou podobu. Neprošli zvířecími inkarnacemi. Potom si bohové již znovu lidskou inkarnaci nebrali, protože byli spokojení. Kosmickým bohům nezáleželo na realizaci, které je nutno dosáhnout prostřednictvím evoluce na zemi; měli zájem jen o omezenou moc. Tato omezená moc je samozřejmě nekonečně silnější než moc, kterou může vládnout jakákoliv lidská bytost.

Takže vyšší duše neměly jen jeden druh evoluce. Některé začaly z minerálního a jiné ze zvířecího království. A další se okamžitě inkarnovaly jako lidé. Kdyby všichni duchovní Mistři začali ve zvířecím světě, pak jen Bůh ví, jak by duchovní evoluce probíhala.

Vyvíjejí se pokročilé duše zvláštním způsobem?

Sri Chinmoy: Svatý člověk se může stát ve své další inkarnaci jogínem a pak se může stát opravdovým duchovním Mistrem. V každém životě jen rozšiřuje své schopnosti. Pokaždé je silnější, a tak má větší odvahu vyzvat a přeměnit nevědomost. Nejprve má jako svatý člověk strach a nechce nevědomost vyzvat. Domnívá se, že ztratí svou čistotu a božskost. Když se potom stane duchovním Mistrem, vůbec se už nebojí. Ví, že se může odvážit nevědomost přijmout, neboť ji dokáže přeměnit. Aniž by se jí dotkl, může nevědomost vhodit do Univerzálního Vědomí a přeměnit přirozenost lidstva. Začal jako svatý člověk. Tehdy se stal silnějším a jeho síla se nekonečně zvětšila. Pokaždé, když se jeho síla zvětší, stává se větším projevením, větší dokonalostí, větším naplněním Nejvyššího.

Vyvíjí se člověk v každé inkarnaci?

Sri Chinmoy: Každá inkarnace je určena pro pokrok. Můžete udělat buď jeden krok, deset kroků nebo deset miliónů kroků. Pokrok závisí na tom, jak velkou má člověk aspiraci. V každé inkarnaci duše vstupuje do světové arény, aby něco projevila. Duše vstoupí do fyzického. Složila Bohu vroucí slib, ale díky pozemským potěšením a lidské nevědomosti je pro ni pokrok velmi obtížný. Duše pokaždé vstupuje do fyzického s jediným upřímným přáním: jít vpřed. K tomu je každá inkarnace určena. Jediným rozdílem je, že někdo dokáže udělat s největšími obtížemi jediný krok, kdežto jiní dokážou udělat kroků bezpočet. Každá inkarnace je určena pro postupný pokrok.

Máte duchovní sílu snížit počet našich budoucích inkarnací?

Sri Chinmoy: Většina upřímných a oddaných žáků již udělala v duchovním životě takový pokrok, že odstranila potřebu několika inkarnací. Prvotřídní žáci udělali takový pokrok, že realizují Boha mnohem dříve než za jiných okolností, ale i přesto jim to ještě několik inkarnací potrvá.

Záleží to na tom, jak rychle běžíte. Jste-li pomalí, bude vám běh na sto metrů trvat čtyřicet nebo padesát sekund. Prvotřídní běžec ale uběhne sto metrů za jedenáct sekund, protože umí běžet rychleji. Pokud je někdo dychtivý učit se od trenéra nebo instruktora, poběží přirozeně nejrychleji. Jestliže ovšem někdo netrénuje a trenéra neposlouchá, jak by mohl běžet stejně rychle jako ten, který trénuje? Rychlost je tedy nesmírně důležitá. Při běhu na závodech je to záležitostí deseti, dvaceti nebo třiceti sekund. V duchovním životě však jde o dvacet, čtyřicet nebo šedesát inkarnací. Běžíte-li nejvyšší rychlostí poté, co do vašeho života vstoupil duchovní Mistr, máte zlatou příležitost. Všichni duchovní Mistři říkají, že když na zem sestoupí nějaká duchovní osobnost, je to jako zaoceánská loď, která může velmi rychle převézt mnoho lidí. Jednotlivý hledající je jako malá, malinká loďka, která se může každým okamžikem převrhnout.

Je možné, že je tohle moje poslední inkarnace? Prošla jsem již takovým utrpením, že se už nechci vracet zpátky.

Sri Chinmoy: Nejsi jediný člověk na zemi, který je nešťastný. Kdyby ses zeptala lidí, miliardy z nich by ti odpověděly, že jsou nešťastní. Rozhodně se však vrátíš. Bůh je velmi chytrý. Chce, aby Jeho Hra pokračovala a pokračovala. Dokud neuvidí, že hraješ Hru výjimečně dobře, to znamená dokud Ho nerealizuješ, nedovolí ti odejít na odpočinek. Dokonce ani po realizaci Boha tě Bůh nemusí nechat být. Možná budeš muset stále pracovat.

Kdo jsem však já, abych říkal, jestli je toto tvá poslední inkarnace? Když řeknu ano, vzniknou z toho potíže, když řeknu ne, budeš opravdu nešťastná. Nebudu tedy říkat nic. Jen se modleme k Bohu, aby ze země sejmul utrpení.

Mistře, když se tedy musím v další inkarnaci vrátit na zem, kdo se postará o moji duši? Nevrátíš-li se do tohoto světa, pověříš někoho, aby se o mne staral?

Sri Chinmoy: Já se už zpátky nevrátím. Svou roli jsem sehrál. Jakmile hra skončí, už dál nepokračujete. Když ve hře hraješ svou roli, občas prohraješ a občas vyhraješ. Bude tě ale zajímat jen to, že jsi odehrála svou část. Ve tvém případě je nejdůležitější cítit, zda jsi v této inkarnaci dosáhla neoddělitelné jednoty s mou duší. V obyčejném lidském životě vídáme pouto mezi matkou a synem. Ty jsi v Portoriku a tvůj syn je třeba v New Yorku. Přestože pracuješ tady v kanceláři, tvé srdce je uvnitř tvého syna, který studuje na univerzitě v New Yorku. Jeho srdce je také uvnitř tebe, je v matce. Z New Yorku přichází do tvého srdce poselství jeho náklonnosti, lásky a zájmu. Dokonce i lidská láska, lidské pouto, překonává tisíce mil. Tvé tělo bude na zemi možná sedmdesát nebo osmdesát let. V tomto těle však máš něco, čemu se říká srdce. Jak snadno dokáže srdce překonávat vzdálenosti tisíců mil! Tohle je tvé i jeho sebenabízení.

Na duchovní úrovni představuje učitel Boha. Jeho duše je nekonečně osvícenější než duše jeho žáků. A i duše každého žáka chce být stejně osvícená jako duše Mistra.

Pro žáka je nejdůležitější, aby si vytvořil pocit skutečné jednoty, zářivý pocit jednoty se svým Mistrem. Pokud žák v této inkarnaci Boha nerealizuje, bude existovat jasné, přímé a okamžité spojení mezi ním a jeho Mistrem. Potom v příští inkarnaci, v jedné nebo dvou inkarnacích, může realizovat to Nejvyšší, Absolutní.

Každý musí realizovat Boha. Můžete říct, že nechcete nic jíst. Je ale jedna věc, kterou budete muset jíst, a tou je ovoce ze stromu realizace. Jinou potravu můžete odmítnout, ale potravu realizace odmítnout nebudete moci. Bůh řekne: „Dobře, když tedy nechceš jíst, tak nejez, ale toto jídlo, jídlo realizace, budeš muset dříve či později sníst, buď v této inkarnaci, nebo za deset inkarnací.“

Když je váš Mistr ve fyzickém těle, je to ta největší příležitost, protože tehdy bude přesvědčena i vaše fyzická mysl. Když na zem sestoupí nějaký duchovní Mistr, dostáváte tu největší příležitost. Rámakrišna říkal: „Kráva je tady. Má mléko, ale kde se to mléko nachází? Ve vemeni. Chcete-li krávu podojit, neměli byste se snažit získat mléko z její nohy, ocasu nebo ucha. Tam mléko není.“ Podobně je ve všem i Božská Blaženost. Je však určitá doba, kdy může nekonečná Milost a Soucit vědomě a neustále sestupovat. A to tehdy, když na zem sestoupí realizovaný Mistr.

Na konci Hry bude každý hodnocen podle toho, jaké má postavení v srdci Mistra. Každý dostane příležitost; každý bude jednat; každý uvidí výsledky.

Když si člověk pamatuje některou svou předchozí inkarnaci, pamatuje si na ni jako na celek, anebo pouze na její negativní části?

Sri Chinmoy: Musíte vědět, že když je náš pokrok pomalý a my si to plně uvědomujeme, ztrácíme veškerý zájem. To platí dokonce i po přijetí duchovního života. Řekněme, že jste před třemi nebo čtyřmi lety přijali duchovní život. Budete doufat, že realizujete a projevíte Boha po patnácti nebo šestnácti letech. Ale pokud na konci vaší inkarnace Boha nerealizujete, budete se cítit špatně. Pokrok je tak pomalý. Tím, že si v této inkarnaci plně všechno uvědomujete, snažíte se realizovat Boha a vidíte, jak je duchovní cesta těžká. V předchozích inkarnacích jste možná nepřijali duchovní život, takže jste si nebyli vědomi toho, jak pomalý váš pokrok byl. Pokud vůbec nevíte o existenci duchovnosti, jak budete dělat nějaký uspokojivý pokrok?

Co se děje, když neděláte uspokojivý pokrok? Cítíte se špatně, protože tehdy ve vás převažují negativní síly. Do jisté míry máte pozitivní sílu; proto stále jdete vpřed. Ale pak, když začnete srovnávat svůj život touhy se svým životem aspirace, budete mít pocit, že převažuje život touhy a že nemáte žádnou nebo jen velmi malou aspiraci. Musíte ale cítit, že ve vás je určitě něco pozitivního; jinak byste v této inkarnaci nevstoupili do opravdového duchovního života.

Pokrok však může být velmi, velmi pomalý, a když si uvědomíme, jak je pomalý, zaujmeme negativní postoj. Odradí nás to a myslíme si: „Ach, strávil jsem tak dlouho — čtyři sta nebo pět set let — jen abych vstoupil do duchovního života. Trvalo mi stovky a stovky let jen přijít do školy, a teď budu muset studovat bůhví kolik let!“ Je to jako kdyby někdo šel celou cestu z Indie do Ameriky do Boží školy, a když ji uvidí, uvědomí si, že tam bude muset studovat mnoho let. Takže když budete mít tento postoj, duchovní život vás může zklamat a odradit. Je to ale špatný postoj. Právě nyní nemyslete na cíl. Myslete jen na další krok. Přemýšlejte o tom, co musíte udělat dnes. Tímto způsobem budete pomalu a stále postupovat.

Znali se někteří vaši žáci v předchozí inkarnaci?

Sri Chinmoy: Toto není naše první a nemůže to být ani poslední inkarnace. Dříve jsem hodně mluvil o předchozích inkarnacích, ale už jsem toho nechal, protože to jen vytváří zmatek. V ojedinělých případech, kdy mě Nejvyšší požádá, abych žákům řekl o jejich minulých inkarnacích, to udělám. Pokud mě o to požádá Nejvyšší, znamená to, že to pomůže člověku, kterého se to týká, i ostatním, kteří jsou přítomni. Máme tu dva žáky, kteří jsou v této inkarnaci blízkými přáteli. Když jsem na ně meditoval, viděl jsem, že byli ve své předchozí inkarnaci fyzickými bratry. Byli fyzickými bratry ve své nejbližší minulosti a byli si velmi blízcí. Ve své poslední inkarnaci měli další dva bratry a v této inkarnaci je uvidí. Když ke mně tito další bratři přijdou, oba vám je ukážu. Nemůžu říct, zda všichni čtyři bratři se mnou zůstanou jako žáci celý tento život. Ale až přijdou, určitě budu schopen těmto přátelům ukázat, že to jsou jejich bratři z minulosti. Věřím, že poslední dva bratři přijdou během šesti nebo sedmi měsíců. Buď je přivedou tito dva přátelé, nebo přijdou jiným způsobem. Pak bude záviset na nich, zda půjdou po mé cestě, nebo ne.

Jejich minulost tady ale nekončí. Ve své předchozí inkarnaci byli tito dva přátelé bratry, ale předtím byli otcem a synem. Nic nemůže zastínit vizi mého třetího oka. Vidím, že jeden byl otcem a druhý byl synem. V této inkarnaci přišli otec a syn, dva bratři, na mou cestu. V této inkarnaci budou mít oba jednotu na duchovní úrovni. Lidští bratři, otcové a synové přicházejí a odcházejí. Když si ale vytvoříte skutečnou duchovní jednotu, tento pocit nemůže zmizet. Když duchovní otec spojí dva duchovní bratry, jsou svázáni navždy. Když říkám, že jsou spoutaní, neznamená to, že budou tak pevně spoutaní, že se budou chtít navzájem zabít. Ne. Budou mít jen pocit skutečné neoddělitelné jednoty. Oba si navzájem nesmírně pomohou.

Je to opravdu velká radost sledovat, jak se k nám vracejí členové naší rodiny z minulých inkarnací. Pokud bude jejich vztah v této inkarnaci založen na duchovnosti, mohou si opravdu navzájem velmi pomoci. Nicméně, pokud jeden následuje duchovní cestu a druhý žije běžným životem, je to obvykle beznadějné. Duchovní člověk si bude myslet, že ten druhý je stále v nevědomosti, a ten, kdo vede obyčejný život, si bude myslet, že ten duchovní je neužitečný, protože se vzdal světa. Nebudou si navzájem rozumět. Ale pokud následují oba duchovní život, je to skutečné božské požehnání.

Jestliže se blízcí lidé, bratři a sestry vrátí společně, a jsou si vědomi toho, čím byli, pomáhá jim to dělat skutečný pokrok. Jejich pokrok bude velmi rychlý, protože z minulosti získají určitý prospěch. Vždy říkám, že minulost je prach. Ano, minulost těm žákům realizaci nedala, ale pokud v minulosti cítili nějakou jednotu nebo blízkost a dozví se o tomto svém vztahu, obnoví si jej. Není to ve skutečnosti minulost, ale pouze vnímání jednoty mezi žáky, je to jejich vyšší Já, které jim vracím do jejich vědomí.

Mají příbuzní určitého člověka z této inkarnace nějaké spojení s příbuznými z minulé inkarnace?

Sri Chinmoy: To závisí na Boží Vůli. Váš dědeček z této inkarnace už možná nechce udržovat spojení s vaší rodinou, a tak v příští inkarnaci vstoupí do jiné rodiny. Duše občas zkoušejí měnit hru. Nechtějí pokračovat ve stejné hře. Něčí duše řekne: „Už jsem sehrála svou roli. Teď chci mít spojení s jinou rodinou.“ Naproti tomu se může váš dědeček z této inkarnace objevit ve vaší rodině v další inkarnaci jako váš vnuk. Přijde přirozeně v jiné podobě, přijde jako vnuk, synovec nebo bratranec. Stejně tak může matka přijít jako dcera, neteř nebo sestra. Neexistuje tedy žádné pevné a neměnné pravidlo. Tímto způsobem to pokračuje.

Mnoho lidí v reinkarnaci nevěří. Proč tomu věříte vy?

Sri Chinmoy: Někteří lidé říkají, že nevěří v reinkarnaci, ale pro mě je těžké s nimi souhlasit. Každý den ráno lidé pravidelně snídají. Zeptejte se jich večer, co jedli ráno, a oni nebudou moci odpovědět. Ale můžete tvrdit, že ráno pro nikoho vůbec neexistovalo? Ráno existovalo, ale oni zcela zapomněli, co jedli. Na druhou stranu řekněme, že jste ve čtyřech letech udělali něco výjimečného. Vzpomenete si ještě na to? Může vám být dvacet tři nebo dvacet čtyři let. Nemusíte si vzpomenout, co jste dělali včera, ale to výjimečné, co jste udělali ve čtyřech letech, si pamatujete. Pokud popíráte svou předchozí inkarnaci, děláte chybu. Jen proto, že si nemůžete vzpomenout, co jste dělali včera nebo dříve, nemůžete říkat, že to pro vás neexistuje. Existovalo to.

Kolik věcí ale potřebujete z minulosti znát? V duchovním životě je minulost prach. Pokud vám minulost nedala to, co právě teď chcete, pak není nutné se do minulosti vracet. Minulost vám nedala realizaci Boha. To je důvod, proč po realizaci Boha stále toužíte. Pro něco pláčete. Pokud něco nemáte a snažíte se to získat, kde to získáte — v minulosti nebo v budoucnosti? Přirozeně to dostanete v budoucnosti během toho, jak budete kráčet po cestě k Cíli. Proto říkám svým žákům, že není nutné věnovat pozornost předchozím inkarnacím. Vůbec vám to nepomůže; a někdy to dokonce může způsobit obrovské problémy v duchovním životě. V této inkarnaci jste velmi dobří, velmi laskaví, velmi duchovní. Ale kdo ví? Možná jste byli ve vaší minulé inkarnaci úplně jiní. Možná jste byli naprosto obyčejní a neaspirující, a udělali jste spoustu nebožských věcí. Jestliže v této inkarnaci zjistíte, co jste provedli, můžete být naprosto zklamaní. Můžete si myslet: „Ach, proto nedělám žádný pokrok. Je to kvůli tomu, že jsem ve své minulé inkarnaci nebyl vůbec duchovní.“ Minulost může být tak odrazující, že vám nedovolí, abyste běželi k vašemu cíli rychleji. Anebo naopak předpokládejme, že jste ve své minulé inkarnaci byli velmi duchovní a velmi oddaní. Pokud v této inkarnaci nemáte stejnou inspiraci, aspiraci a vnitřní pláč, nebudete se cítit smutně? Ráno jste měli vynikající snídani a v poledne jste nedostali nic. Pokud se dozvíte, že jste ve své minulé inkarnaci měli obrovskou aspiraci a v duchovním životě jste si vedli nesmírně dobře, a pokud máte pocit, že v této inkarnaci se vám tak nedaří, že váš pokrok není vůbec uspokojivý, pak budete smutní. Pouze ve vzácných případech, když se hledající dozvědí, že v minulé inkarnaci něco udělali dobře, mají pocit: „Když jsem mohl udělat něco výjimečného ve své předchozí inkarnaci, jak to, že v této inkarnaci nedělám rychlý pokrok?“ Pak získají nezdolné odhodlání. S tímto odhodláním půjdou velmi rychle. Ale to se děje jen zřídka. Když se dozvíte o své minulé inkarnaci, obvykle vám to nepomůže. Pokud budete vědět o nešťastných zkušenostech, stane se to pro vás dalším problémem v této inkarnaci, a pokud se dozvíte, že jste byli opravdu skvělí a v této inkarnaci už takoví nejste, opět se to stane vážným problémem. Proto vždycky říkám, že je lepší nepřehrabovat se v minulosti — jen se dívejte dopředu, abyste viděli, co je před vámi. Jen tak dosáhnete Cíle.

Jak se mohu zbavit špatné karmy?

Sri Chinmoy: To záleží na tom, zda karma pochází z této, nebo z minulých inkarnací. Někdy si člověk řekne: „Ve své minulé inkarnaci jsem udělal mnoho špatných věcí.“ Ale může to být i kvůli jiným okolnostem. Tvůj manžel nebo syn udělali v minulosti něco špatného. Musíš si uvědomit, že karmický zákon je velmi složitý. Mnohokrát je někdo potrestán kvůli spojení s ostatními, protože je členem určité rodiny. Můžeš namítnout, že samotná skutečnost, že je v té rodině, je karma. Proč by jinak do té rodiny přišel? Je velký rozdíl mezi karmou, kterou jsme vytvořili sami a karmou způsobenou ostatními. A tak mi prosím řekni, je tvé utrpení způsobené tvou vlastní karmou, nebo karmou způsobenou ostatními?

Myslím, že to je moje karma.

Sri Chinmoy: Je to z této inkarnace nebo z minulosti?

Je to z této inkarnace.

Sri Chinmoy: Cítíš, že jsi v této inkarnaci udělala několik špatných věcí, a teď trpíš. Pokud jsi udělala něco špatného, pak o tom víš ty a ví o tom Bůh. Ostatní také ví, že jsi udělala něco špatného, nemohou ale tvoji chybu napravit. Jedině Bůh může pomoci. Půjdeš-li hluboko dovnitř, Bůh ti řekne, že tvoje špatná karma je jen zážitkem a že tento zážitek teď skončil. Udělala jsi něco špatného a trpěla jsi. Tento zážitek byl zapsán v Božím Srdci a teď je smazán. Ve chvíli, kdy jsi trpěla, vešla tvoje špatná karma do Božího kosmického proudu.

Hlas ticha uvnitř tebe ti říká, abys cítila, že jsi udělala něco špatného a že jsi tuto zkušenost nabídla Bohu. A proto už teď nejsi nijak zodpovědná. Kdykoliv uděláš něco špatného, chovej se jako dítě. Kdykoliv dítě udělá něco špatného, běží ke své matce. Ví, že ho jeho matka ochrání. Duše je jako matka. Duše tě ochrání a dá ti moudrost. Pokud víš, že jsi udělala něco špatného, okamžitě běž ke své věčné Matce, k duši uvnitř tebe. Pak na tebe zákon karmy nebude působit, protože duše má více síly než chyby, kterých ses dopustila. Duše dostává tuto sílu od Nejvyššího. Přestože jsi trpěla a bojíš se, že se tvé utrpení vrátí, tak pokud poběžíš ke své duši, nebudeš trpět. Tímto způsobem můžeš zákon karmy vymazat.