Část I — Realizace

Jaký je první krok ke vstupu do duchovního života?

Sri Chinmoy: Nejprve musí člověk cítit nevyhnutelnost vnitřního života. Člověk se musí cítit zcela nespokojen s vnějším životem a s vnějším světem. Musí také cítit, že existuje jiný svět, jiný život, a to je vnitřní svět, vnitřní život. Musí mít pocit, že pokud je ve vnitřním světě bezpečný a spokojený, pak bude mít ve vnějším světě jistotu a spokojenost.

Udělat první krok bude pro vás jednodušší, když budete vědět, co z duchovního života získáte.

Duchovní život vám dá vnitřní mír, radost a blaženost v nezměrné míře. Lidé volají po jménu, po slávě, po světském dosažení, úspěchu a pokroku, a mnoha dalších věcech. Mají svým způsobem pravdu. Avšak chcete-li vstoupit do duchovního života, měli byste od tohoto okamžiku začít vnitřně plakat po radosti, míru mysli a probuzení svého vnitřního vědomí.

Každý máme dva různé druhy vědomí: jedno je konečné, které je spojeno se zemí; druhé je nekonečné. Toto nekonečné Vědomí, toto Univerzální vědomí je uvnitř nás. A tak brzy ráno jděte hluboko dovnitř. Zaměřte svou koncentraci na své srdce a snažte se tam cítit existenci dítěte, které uvnitř vás pláče. To je vaše duše. Pak se vědomě pokuste sjednotit s touto vnitřní bytostí, která je absolutně vaší. Když jste sjednoceni s touto vnitřní bytostí, uvidíte, že vnitřní bytost po vás pláče, plakala pro vás a bude pro vás plakat celou věčnost, dokud se nestanete neoddělitelně jedním s Absolutní Pravdou.

Takže brzy ráno po dobu pěti nebo deseti minut prosím zkuste jít s vaší vědomou myslí nebo s vaším čistým, upřímným srdcem hluboko dovnitř, a ciťte nevyhnutelnost vnitřního života. Jakmile pocítíte tuto nevyhnutelnost, vaše vnitřní bytost vás bude během cesty vést, tvarovat a utvářet. Nakonec můžete po cestě pochodovat a běžet. Pokud můžete jít hluboko dovnitř a s vaším vnitřním pláčem zasít semínko aspirace, pak dříve nebo později budete muset sklidit bohatou úrodu.

Jaký je první krok k realizaci?

Sri Chinmoy: Abychom postoupili výš, musíme nejprve studovat duchovní knihy, duchovní písma. Pokud budeme studovat několik knih jako je Bible a další, získáme hlubokou inspiraci. Můžeme cítit, že tato inspirace nestačí k tomu, aby přeměnila náš život uvnitř i vně. Takže se musíme stýkat s duchovními lidmi — s těmi, o kterých si myslíme, že jsou již probuzeni a aspirují, s těmi, kteří již jdou po duchovní cestě a pochodují směrem k určenému Cíli.

Může se stát, že budeme mít pocit, že společnost duchovních lidí nestačí. Scházíme se s nimi a mluvíme o duchovních věcech; ale potřeba naší duše nás nutí jít dál. Náš pláč, vnitřní pláč, je tak intenzivní, že nás nutí hledat duchovního Mistra. Pokud dostaneme skutečného duchovního Mistra, který je pro nás určen, kdo vidí naši duši, pak jsme v naprostém bezpečí. Existuje mnoho, mnoho Mistrů, kteří nemusí uspokojit potřeby naší duše. Existuje mnoho, mnoho univerzit. Na konkrétní univerzitě studujeme, protože naplňuje naše potřeby. Podobně, i když existuje mnoho duchovních učitelů, jeden může zcela uspokojit naše potřeby.

Ve svého konkrétního učitele budeme mít nekonečnou důvěru. Když se setkáme s učitelem, ke kterému máme naprostou důvěru, musíme ho požádat o konkrétní meditaci. Každý hledající potřebuje konkrétní meditaci od svého duchovního Mistra. Aspiranti, kteří se právě vydali na duchovní cestu, nemohou dávat meditace. Avšak skutečný duchovní Mistr, který realizoval Boha Samotného a který může vstoupit do naší duše a poznat její vlastnosti, sklony a náchylnosti, je schopen nám dát konkrétní meditaci a vést nás v našem duchovním životě.

Když máme Mistra, když jsme v jeho lodi, jsme v bezpečí. Všichni dříve nebo později dosáhnou Cíle, ale pokud budeme vědomě a intenzivně aspirovat, bezpochyby dosáhneme Cíle dříve než ti, kteří dosud spí.

Potřeba komunikovat s ostatními by možná mohla být nazvána nebo pojmenována jako víra v Boha.

Sri Chinmoy: Nemůžeme komunikovat s ostatními. Proč? Protože nemůžeme komunikovat s naší duší ani s naším vnitřním Pilotem. Řeč není komunikační prostředek se světlem naší duše. S naší duší můžeme komunikovat prostřednictvím meditace. Když žijeme v moři Světla nebo v zájmu své duše, je to všechno Bůh a vnější komunikace není nutná. Z celkového pohledu nebudeme ve své vnější komunikaci úspěšní, pokud nezačneme s Bohem.

Mají všechny duše stejný potenciál?

Sri Chinmoy: Potenciál má každý. Bůh je jako hrnčíř. Jeho materiál je vždy stejný; ale když ho tvaruje, stává se krásným. Ačkoli jeden hrnec nemusí být tak hezký jako jiný, podstata obou je stejná: jsou z hlíny. Podobně, v duchu jsme všichni jedním. Ale zatímco Bůh tvaruje duši, můžeme říci: "Proč jednu udělal tak přitažlivou a druhou o tolik horší?" Musíme vědět, že záleží zcela na Něm, aby se rozhodl, jak chce každou duši vytvarovat. Má podstata, tvá podstata, podstata každého je stejná. Ale v určité duši můžeme pozorovat něco, čemu říkáme vědomá aspirace. Bylo určeno, že každý člověk by měl mít velmi omezenou svobodu. Tato svoboda začala hned na počátku stvoření, kdy vznikly jednotlivé duše. Nyní vidíme, že někdo využil svobodu pro duchovní život, někdo jiný ji použil pro hudbu, jiný pro poezii. Původní podstata je stejná, duch je stejný, ale projev je rozdílný.

Dosahuje se stavu osvobození náhle nebo postupně?

Sri Chinmoy: Obvykle to jde krok za krokem. Nejprve vyděláme jeden dolar, potom druhý a potom milion dolarů. Na druhou stranu ale všemohoucí Bůh může dát někomu osvobození ihned, bude-li chtít. Neexistuje žádné pevné a neměnné pravidlo, ale v devadesáti devíti procentech případů musíte jít krok za krokem. Nejprve získáte částečné a potom plné osvobození.

Jestliže Bůh chce, může dát osvobození najednou. Obvykle ale Bůh nechce porušovat své kosmické zákony tím, že dá osvobození někomu, kdo pro to nepracoval. Jestliže ale chce Bůh toto zkušenost v určitém člověku zažít, může tuto osobu učinit vnímavější.

Je tento stav trvalý, nebo může odejít, když se neprocvičuje?

Sri Chinmoy: Se samádhi můžete sestoupit, ale nikdy neztratíte osvobození. Vrostli jste do něj. Nemůžete ztratit Světlo, když jste se Světlem stali.

Jak může člověk najít vnitřní mír?

Sri Chinmoy: Praktickým pohledem od druhých nic na fyzické úrovni neočekávejte. Jen dávejte, dávejte a dávejte jako matka, která dá svému dítěti vše a myslí si, že dítě není s to jí dát něco na oplátku. Neočekávejte nic od světa, jen svět milujte a nabídněte své schopnosti, své vnitřní bohatství, svou radost. Všechno, co máte, dejte světu bezpodmínečně. Pokud budeme od světa něco očekávat, budeme velmi zklamaní, protože svět nám nerozumí, nezajímá se o nás. Dokážeme-li udělat něco bezpodmínečně, budeme mít mír mysli. To je jeden způsob.

Druhý způsob je meditovat na srdce, kde se nachází neustálá radost, neustálá láska. Tehdy nebudete volat po ocenění druhých. Budete neustále závislí na svém vnitřním Zdroji, kde je nekonečná radost, nekonečná láska, nekonečný mír. Nejlepší je meditovat na srdce. Toto je druhý způsob, který je nejúčinnější.

Jak můžeme dosáhnout v našem každodenním životě neustálého pokroku?

Sri Chinmoy: V našem každodenním životě můžeme dosáhnout neustálého pokroku, jen když se odvážíme prohlásit, že Nejvyšší je náš. Realizace Boha je naše rodné právo. Každá aspirující duše musí cítit, že je Nejvyšší zcela její. Jen tak může v tomto pozemském životě dosáhnout nekonečného pokroku.

Proč nemůžeme docílit uspokojujícího pokroku? V první řadě je to kvůli našim pochybnostem. Když vidíme svou budoucnost, pochybnost nám řekne, že nikdy nemůžeme být k Nejvyššímu tak dobří, tak oddaní, tak sebedávající. Když se podíváme do minulosti, pochybnost nám okamžitě řekne, že jsme tehdy nebyli tak špatní, tak nepřátelští nebo nebožští. Pochyby nám nikdy nesdělí pravdu o tom, kde si stojíme nebo co znamenáme. Když samovolně, vědomě, úmyslně a oduševněle ve svém životě zavrhneme pochyby, realizace Boha se stane snadnou.

A jak můžeme tyto pochyby, tento pozvolný jed, ze svého života odvrhnout? Dokážeme to pouze na základě své nepřetržité aspirace, proudícího odhodlání, naprostého sebedávání a na základě lásky, oddanosti a odevzdání. Přál bych si, abyste všichni poznali skutečný význam těchto oduševnělých, božsky opojných slov: láska, oddanost a odevzdanost.

Jak můžeme být ve svém životě více vědomími?

Sri Chinmoy: Ve svém vnějším životě můžeme být více vědomí, jen pokud budeme cítit, že vnější život neexistuje bez vnitřního života, života vnitřního světla. Vnitřní život je základ. Není-li základ spolehlivý, nadstavba nemůže být pevná a trvalá. Časně ráno, když zasvitne den, musíme cítit, že Bůh je v našem životě na prvním místě. Deset, patnáct minut nebo půl hodiny musíme vzývat Boží přítomnost. Přítomnost Boha je všude neustálá, avšak když cítíme, že Bůh je někdo jiný, někde jinde, pak jej musíme vzývat z nejvyšších Nebes. Cítíme-li, že Bůh je již uvnitř nás, avšak leží tak hluboko, že Jej nedokážeme vidět ani cítit, musíme se k Bohu modlit, aby vyšel do popředí. Hledající musí buď vzývat Boha z vnějšku, anebo vynést do popředí Boží vnitřní přítomnost. Jakmile pocítí Boží přítomnost, ucítí, že jeho život je v bezpečí, neboť Boží přítomnost znamená Boží nekonečnou Sílu, nekonečné Světlo.

Abychom si uvědomovali Boha během svých každodenních činností, musíme cítit, že každý náš čin je v Oku Boha stejně důležitý. Musíme jednat s odevzdaným postojem, čistými myšlenkami a osvícenou myslí. Jednáme-li proto, abychom uspokojili své ego, marnivost či pýchu, nikdy si nemůžeme být vědomi božskosti uvnitř, nikdy si nemůžeme být ve vnějším životě vědomi své skutečné existence. Bůh má pro každého z nás zvláštní poslání a naše duše si vzala inkarnaci, aby toto poslání projevila. Musíme cítit, že máme božský účel, božský cíl. Vnější a vnitřní život se musejí stát jedním.

Musíme ale vědět, jak daleko jsme došli po cestě duchovnosti, tedy jak jsme pokročili ve svém vývoji. Člověk se nakonec může stát odborníkem ve své kariéře. To neznamená, že se někdo může stát skvělým zpěvákem přes noc. Trvá to dost času, aby se někdo stal dobrým zpěvákem nebo aby tanečník dobře tančil, aby se naučil dělat kroky v dokonalém rytmu. Podobně to hledajícímu zabere čas, než se stane odborníkem ve svém oboru.

Když je někdo opravdu skvělý hledající, velmi pokročilý v duchovním životě, automaticky se modlí a medituje velmi brzy ráno a večer. Na začátku možná začal s pouhými pěti minutami meditace ráno. Pak začal sedět půl hodiny, hodinu, dvě hodiny. Pokud může člověk meditovat po dobu dvou hodin bez přestání v dokonalém klidu, aniž by ztratil svou mentální vyrovnanost, pak přirozeně rozvíjí vnitřní intenzitu, světlo a sílu.

Nemůžeme meditovat dvacet čtyři hodin denně. Musíme chodit do práce nebo do školy. Ale zatímco odpovídáme na dotazy svého nadřízeného, můžeme cítit živoucí přítomnost své vnitřní bytosti. Můžeme cítit přítomnost božského dítěte, božskou přítomnost, která nás vede. Tento vnitřní pocit je zaplaven světlem, mírem a blažeností. Jak si můžeme vyvinout tento vnitřní pocit? Nemůže k tomu dojít přes noc. Je to jako sval. Abychom si vypěstovali sval, musíme denně cvičit. Stejně tak v duchovním životě, budeme-li cvičit denně, pravidelně, oduševněle, tak si tuto vnitřní schopnost určitě vyvineme. Dokonce i když budeme mluvit o světských věcech, neztratíme vnitřní bohatství, které jsme získali během své meditace časně ráno.

Všechno závisí na dosažení hledajícího. Jestliže mám peníze a chci je rozdat, mohu vám je dát. Ale pokud žádné peníze nemám, navzdory svým nejlepším úmyslům vám je dát nemohu. Totéž platí o duchovním bohatství. Pokud jsme v kanceláři a ostatní pracovníci nejsou vůbec duchovní, můžeme se stát obětí jejich nemilosrdného zacházení. Ale pokud nám naše vnitřní bytost dá vnitřní mír a radost, budeme schopni spolknout jejich nebožské chování. To, co jsme skutečně v duchovním životě dosáhli, můžeme použít. Pokud naše vnitřní bytost nahromadila Mír, Světlo, Blaženost a Sílu, můžeme je kdykoli vynést do popředí.

Může být někdo přinucen přijmout duchovní cestu?

Sri Chinmoy: Aspirant přijímá duchovní život na základě svého rozhodnutí. Neexistuje žádné přinucení. Nikdo nemůže přinutit žádnou lidskou bytost na zemi, aby následovala duchovní život. Aspirant přijímá duchovní život dobrovolně. Buď musí přijmout duchovní cestu tak, jak je nastavená, nebo musí tuto duchovní cestu opustit, protože pro něj není určena. Duchovnost je určena těm, kdo cítí potřebu realizace Boha, kdo cítí potřebu Nekonečnosti, Věčnosti a Nesmrtelnosti.

Pomohou nám zážitky z minulosti porozumět současné situaci?

Sri Chinmoy: Vždycky říkám, že minulost je prach, minulost je prach. A chci znovu opakovat, že minulost je prach. Nechme minulost pohřbenou v zapomnění. Minulost nikomu z nás nedala realizaci, realizaci Boha. Je to přítomnost, která ji každému z nás dá. Je to poselství zlatého zítřka, které vstoupí do přítomnosti a změní náš život uvnitř i vně. Každý nový rok znamená pokrok a tento pokrok nikdy neskončí. Naše cesta je věčná. Naším cílem je stále se překonávající svět Za.

Jaký je význam lásky na vaší cestě?

Sri Chinmoy: Láska. Koho milujete? Milujete Nejvyššího v každém člověku. Když milujete tělo, svazujete se. Když milujete duši, osvobozujete se. Je to duše v člověku, je to Nejvyšší v každé lidské bytosti, koho milujete. Nic nemůže být většího než láska. Bůh je velký jen proto, že je nekonečnou Láskou. Chceme-li definovat Boha, můžeme to udělat miliony způsobů. Přeji si však říci, že žádná definice Boha nemůže být tak výstižná, jako když řekneme: „Bůh je veškerou Láskou.“ Jestliže do naší mysli vejde strach, když řekneme „Bůh“, pak jsme od Boha miliony a miliardy mil daleko. Jestliže při opakování Božího jména vyjde do popředí láska, tehdy jsou naše modlitby, naše koncentrace, naše meditace a naše kontemplace opravdové.

Je filosofie jógy jediný způsob, jak realizovat Boha?

Sri Chinmoy: Musíme vědět, co jóga znamená. Jóga je sanskrtské slovo, které znamená spojení s Bohem. Chceme-li realizovat Boha, mají aspirace, sebedisciplína, sebeovládání, modlitba, koncentrace, meditace a kontemplace nejvyšší důležitost. Jóga zahrnuje všechny tyto božské kvality. Zároveň na aspiraci nemá nikdo monopol; není ničím omezena ani k nikomu upoutána. Každý může aspirovat, pokud chce.

Sri Chinmoyi, jaká cesta jógy je vaše konkrétní učení? Je to bhakti jóga?

Sri Chinmoy: Dal jste mi velmi zajímavou otázku. Jak víte, existují tři hlavní cesty: bhakti, džňána a karma jóga. A v džňána józe je odvětví, které se zabývá mysticismem a nazývá se rádža jóga. Když teď lidé říkají, že moje cesta je bhakti jóga, je to chyba, protože moje cesta zahrnuje všechny další cesty. Zahrnuje karma jógu, nezištnou službu. Všichni moji žáci dělají nezištnou službu. Zahrnuje džňána jógu: tím, že moji žáci studují mé knihy, provádí džňána jógu. Co znamená džňána jóga? Moudrost. Co je pro člověka cennější, než že pozná Nejvyšší? Říkám, že Nejvyšší je Láska. Pokud člověk zná tuto skutečnost, že Bůh je Láska, není to nejvyšší poznání? Nejvyšší poznání je, že Bůh je Láska samotná. Čím hlouběji jdeme, tím jasnější se to stává. Prostřednictvím lásky můžeme poznat nejvyšší tajemství, které je Bůh.

Protože říkáme, že v našem duchovním žebříčku jsou tři příčky — láska, oddanost a odevzdanost — lidé okamžitě spojují mou cestu s bhakti jógou. Ale v Indii to tak není. V Indii, když řekneme bhakti jóga, tak to naštěstí znamená veškerou oddanost, oddanost, oddanost. Nezáleží na žádném mentálním osvícení nebo mentálním probuzení. V bhakti se každý chce pouze oddat s maximální intenzitou, a ne plakat pro mentální a intelektuální světlo. Ale pokud opravdu milujeme Boha, pokud se skutečně věnujeme Bohu, pak musí být mysl osvícena. Nehodláme mysl zavrhnout; nepřišli jsme do světa, abychom něco zavrhli. Nepřišli jsme do světa, abychom cokoliv odhodili do odpadkového koše. Ale musíme přeměnit a osvítit mysl. Jak to uděláme? Osvítíme ji světlem. Tato místnost je v noci plná tmy, ale s elektřinou ji osvítíme. Podobně mysl je jako tmavá místnost, úplně tmavá. Když přivedeme své vnitřní světlo do popředí, a pak vstoupíme do mysli, mysl se stane samotným světlem; je osvícena. Když se tato cesta lásky, oddanosti a odevzdání následuje správně, zahrnuje i jiné cesty. Jenom proto, že mluvíme o lásce, lidé to okamžitě berou jako cestu bhakti. Naší cestou není bhakti jóga. Bhakti jóga je nám však blíž než jiné jógy. Tato cesta má osvícení, neboť říká, že když víme, kdo je náš Nejdražší, náš Nejsladší, náš Nejpozornější, náš Všenalpňující, pak samozřejmě budeme mít moudrost. Moudrost je džňána jóga. Jak tedy kombinujeme všechny tyto cesty? Děláme to s aspirací a odevzdáním. Karma jóga je v naší nesobecké službě. S naší aspirací se snažíme poznat to nejvyšší v nás. Jakmile dosáhneme cíl, kterým je vnitřní probuzení, získáváme moudrost, která je nejvyšší džňána jóga. Takže když někdo říká, že naše cesta je blíž k bhakti józe než k jiným cestám, je to pravda. Ale říkat, že to je jen bhakti jóga, je chyba.

Může jóga vyléčit nemoci současného běžného světa?

Sri Chinmoy: Zajisté, jóga není jen léčbou, ale je jedinou léčbou moderního nepokojného a nervózního života. Jóga je vědomou, opravdovou jednotou s Bohem. Bůh je veškerou Blažeností, Světlem a Mírem. Když má někdo volný přístup k Bohu, bude mít přirozeně Božské kvality, jako je Božskost, nekonečná Síla a nekonečná Láska.

Celý svět je v zajetí neklidu a nervozity. Samotným cílem provádění jógy je dosáhnout míru, míru mysli. Jakmile získáme mír mysli, automaticky vlastníme neporazitelnou vnitřní sílu. Jak může do člověka vstoupit nervozita, je-li naplněn vnitřní silou? Neklid ani nervozita nemohou existovat. Nervozita přichází, když vyjmete část celku. Strach přichází, když něco oddělíte od celku. Tímto celkem je Bůh. Bůh je Absolutno. Když provádíte jógu, dotýkáte se Absolutna a vcházíte do Absolutna; nezůstáváte již oddělenou částí celku. Když vstoupíte do Absolutna, je tam veškerá síla, veškerá moc; neexistuje zde strach. S pomocí jógy můžete vyléčit všechnu svou nervozitu, všechen neklid a všechnu nedokonalost.

Co se může získat tím, když praktikujeme jógu?

Sri Chinmoy: Z jógy můžeme získat veškeré výhody. Pokud budeme praktikovat jógu, abychom docílili materiální zisk, bohatství a hmotnou prosperitu, jóga nám tyto věci dá. Ale musíme vědět, co vlastně chceme. Pokud chceme něco trvalého a věčného, něco naplňujícího a přeměňujícího, něco, co nám přinese stálou radost, blaženost a pocit dokonalosti, pak je tento důvod cvičení jógy naprosto správný a korektní. Pokud ale chceme jen materiální bohatství, získáme to modlitbou k Bohu: "Bože, potřebuji peníze, chci bohatství, chci jméno a slávu." Bůh nám tyto věci dá, protože Bůh je vším. Plní všechna naše přání. Ale uspokojení, neustálé uspokojení, věčnou radost, nikdy z těchto přání nezískáme.

Pokud budeme mít pocit, že od jógy potřebujeme výhody jako je jméno, sláva, bohatství, uspokojení, nebo že ukážeme světu, jak skvělí jsme — dostaneme to, protože jóga je sjednocení s Bohem. Pokud se modlíme k Bohu za tento druh výhod, Bůh se námi sjednotí na této nižší úrovni vědomí. Ale pokud chceme realizovat Boha na nejvyšší úrovni vědomí, kde je všechno Světlem, Blažeností, Dokonalostí a Pravdou, musíme vědět, že jóga nám to také dá; jóga má klíč. Nejvyšší jóga nám může poskytnout tyto výhody. Je všudypřítomná a všenaplňující. Z jógy můžeme získat mnoho věcí. Jenom musíme vědět, jestli budeme spokojeni s menším cílem nebo chceme dosáhnout nejvyššího Cíle. Cíle, ve kterém společně přebývá Nekonečno, Věčnost a Nesmrtelnost.

Může jóga změnit můj život?

Sri Chinmoy: Jóga může určitě změnit váš život. Co je život? Život je ústav. Jóga je výzkum. Když přijmeme jógu, staneme se výzkumným ústavem. Když něco prozkoumáváme, vstupujeme do něčeho a objevujeme jeho pravdu. Když objevujeme Pravdu v sobě, máme pocit, že máme dostatečnou schopnost dělat cokoliv, co chceme se svým životem dělat. To je jediný způsob, jak změnit svůj život.

Jóga je vědomá jednota s Nejvyšším. Nejvyšší je vždy nejmocnější. Když se sjednotíme s Nejmocnějším, když máme Všemohoucího, který nám pomáhá a vede nás v našem každodenním životě, pak náš život musí být přeměněn. Nečistota je přeměněna na čistotu, pochybnost na víru, strach na odvahu, nedokonalost na dokonalost, a nakonec smrt na nesmrtelnost.

Část II — Projevení

Existuje nějaký způsob, jak můžete začlenit svůj duchovní život do svého každodenního života?

Sri Chinmoy: Samozřejmě můžete a měli byste svůj duchovní život začlenit do svého každodenního života, jen musíte nejprve udělat první věci jako první. Duchovní život je na prvním místě. To znamená, že pokud se modlíte nebo meditujete brzy ráno, než jdete do kanceláře, před tím, než se začnete věnovat svým běžným činnostem, děláte první věc jako první. Pokud to uděláte obráceně, jestliže ráno vedete obyčejný život a pak v jedenáct nebo ve dvanáct hodin v poledne se snažíte aspirovat, je to téměř nemožné.

Musíte cítit, že vnější život nesmí být odhozen jako špinavý hadr. Vnější život má v naší evoluci svou vlastní hodnotu. Jen v této chvíli nemá tolik světla jako vnitřní život. Vzhledem k tomu, že vnitřní svět má světlo, přirozeně se pokoušíte vynést do popředí světlo srdce, světlo duše. Pokud očekáváte světlo z fyzického těla, vnější mysli a vnějšího života, budete zklamaní, protože nemají žádné světlo. Pokud se koncentrujete na vnitřní život, na vnitřní srdce a duši, můžete snadno získat hojné světlo, a pak uvidíte, že vnější život a vnitřní život mohou snadno pochodovat společně. To je jediný způsob, jak můžete propojit vnitřní a vnější život.

Jaký by měl být náš postoj k neaspirujícímu světu?

Sri Chinmoy: Víme, že v duchovním životě je pro nás skutečně obtížné učinit i malý pokrok, jak v našem vnitřním, tak i ve vnějším životě. Abychom spatřili i malou přeměnu v lidské povaze nebo v lidstvu jako celku, musíme mít nekonečnou trpělivost. Nesmíme ztrácet trpělivost. To, že naši sousedé a přátelé nenásledují duchovní život, neznamená, že bychom se měli vzdávat. Musíme vědět, že byla doba, ať už v této inkarnaci anebo v inkarnacích předešlých, kdy i my jsme možná byli jako oni, nebo snad ještě horší. Musíme se snažit pomáhat lidem s myšlenkou, že kdysi jsme byli i my neaspirující, neduchovní, ale pak jsme se Boží Milostí stali duchovními. Možná si nejsme vědomi toho, kdo nám ve skutečnosti pomohl. Někdo tu však byl, kdo nám v naší duchovní cestě, v našem vnitřním probuzení pomohl. A tak se i my pokusíme inspirovat druhé. Získá-li od nás inspiraci jediný člověk, stačí to.

Postupně, postupně se zvyšuje počet hledajících. Nyní vládne ve světě noc. Ale přijde den, kdy bude vládnout světu Světlo, protože je to ze Světla, odkud vznikl svět. Někteří lidé si fakt, že Světlo existuje, uvědomují, zatímco jiní si to neuvědomují. Těm, kdo si toho nejsou vědomi, bude přirozeně trvat dlouho, než dosáhnou Cíle. Ti, kdo věří ve Světlo, mají výhodu postupovat k Cíli mnohem rychleji.

Potom, co člověk praktikoval duchovní disciplínu po dobu dvaceti let nebo možná i několik inkarnací, realizuje Boha. Poté, co člověk realizuje Boha, obětuje své duchovní dosažení. Duše, která realizovala Boha, obětuje své dosažení tím, že sestoupí do světa utrpení v lidském těle, aby pracovala pro lidstvo. Právě tento akt sestupu do světa je obrovskou obětí, pokud se na to člověk podívá z lidského hlediska. Ale z duchovního hlediska neexistuje žádná oběť. Kdo komu co obětuje? Bůh se neustále obětovává pro nás, v nás a skrze nás.

Guru, někdo se mě zeptal, proč jsem přijal jógu, a já jsem odpověděl, že to je proto, že se zkouším vrátit k Bohu. On mi odpověděl, že nejprve bych se měl starat, abych byl lepší lidskou bytostí, a pak se starat o Boha.

Sri Chinmoy: Jak mohu být lepší lidskou bytostí, když nemyslím na Zdroj? Kdo mě udělal dobrým? Kdo mě udělá lepším? Kdo mě udělá nejlepším? Někdo, kdo je nekonečně lepší než já, a tím je Bůh. Když z nitra vystoupí potřeba, můžeš být dobrou lidskou bytostí; můžeš pomáhat ostatním lidem. A kdo ti dává inspiraci a aspiraci pomáhat lidstvu? Bůh. V okamžiku, kdy se chceš stát lepší lidskou bytostí, musíš nabídnout své dobré vlastnosti: svou upřímnost, svou pokoru, svou lásku k lidstvu. Tyto dobré vlastnosti přicházejí jen od jediné bytosti, a tou je Bůh. Chceš-li rozdávat, nejprve to musíš získat od někoho, kdo to již má v nekonečné míře. Nezískáš-li nic, co bys chtěl rozdávat? Jak by to bylo možné?

Co si myslíte o smyslu života?

Sri Chinmoy: Smyslem života je projevit vnitřní božskost. Smyslem života je stát se vědomým nástrojem, vybraným nástrojem Boha. Smyslem života je projevit nejvyšší Pravdu, kterou ztělesňujeme. Nejprve musíme Pravdu vidět a cítit. Potom musíme Pravdu odhalit a projevit.

Má člověk opustit vnější život, aby dosáhl duchovního pokroku?

Sri Chinmoy: Nemusíme se vzdát vnějšího života. Musíme jen vejít hluboko dovnitř. Potom se musíme podívat, kolik z vnějšího života je skutečně zapotřebí k tomu, abychom vedli duchovní život a dosáhli realizace Boha.

Je mnoho hloupých, zbytečných věcí, které v obyčejném životě děláme, a tyto věci musíme odhodit. Ve vnějším životě ale existuje mnoho věcí, které nazýváme povinností, oduševněnou povinností. Když však vstoupíme do nejhlubšího duchovního života, tehdy nemáme žádnou povinnost. Než se dostaneme do této fáze, musíme splnit některé pozemské povinnosti. Ale když je to otázka volby mezi vnějším a vnitřním životem, musíme věnovat více pozornosti vnitřnímu životu — pak budeme mít pevnou radost, mír, lásku a sílu. Tehdy budeme moci přeměnit všechny zbytečné věci ve vnějším životě. Pokud půjdeme do extrémů, pokud přestaneme mluvit s lidmi, budeme v psychické nerovnováze. Vnější rovnováha je nutná; nemůžeme chodit do extrémů. Musíme však vědět, co je skutečně nezbytné a co není. Vykládat si celé hodiny s lidmi — takové věci jsou zbytečné. Ale ve vnějším životě jsou velmi důležité věci, které přijmout musíme. Vzdáme se však věcí, kterých je třeba se vzdát. Musíme svůj život zjednodušit. Bůh je velmi jednoduchý; my jsme složití. Uvnitř jednoduchosti je čistota; uvnitř čistoty je božskost.

Existuje spojení nebo most mezi vnitřním a vnějším světem?

Sri Chinmoy: Ano, mezi vnitřním a vnějším světem existuje spojení. Co se nyní děje, je to, že nevěnujeme pozornost vnitřnímu světu. Většinu času trávíme na povrchu. Celou pozornost dáváme vnějšímu světu. Nevěnujeme ani pět minut meditaci nebo koncentraci na náš vnitřní, skutečný svět. Jsme dvacet čtyři hodiny v pohybu, mluvíme, jsme hluční a žijeme v uspěchaném a rušném světě.

Opravdový duchovní hledající cítí, že mezi vnitřním světem a vnějším světem existuje spojení. A ještě něco dalšího cítí. Cítí, že jen když sytíme vnitřní svět, může mít vnější svět svůj pravý smysl. Tělo je vnější svět. Tělo sytíme pravidelně třikrát denně. Děláme to a budeme to dělat nadále, dokud nevydechneme naposledy. Kromě toho je však hluboko uvnitř nás božské dítě, zvané duše. Abychom udrželi tělo naživu, jíme, avšak abychom pomohli duši, abychom naplnili její božské poslání na zemi, na to čas nemáme. Dokud a pokud nebude naplněna duše, která je vědomým představitelem Boha v nás, nemůžeme být ve svém vnějším životě nikdy naplněni.

Jak vytvoříme tento spojovací článek? Známe-li božské umění koncentrace, známe-li božské umění meditace, známe-li božské umění kontemplace, můžeme snadno a vědomě sjednotit vnitřní a vnější svět. A ke svému největšímu údivu spatříme, že vnější svět, který je nyní plný složitosti, nesouladu a podobně, se stane harmonickým, prostým, přímočarým a opravdovým. Vnitřní život má schopnost zjednodušit složitosti vnějšího života. Vnitřní svět a vnější svět musí jít společně. Co se jinak stane? Vnitřní život bude muset čekat tisíciletí, aby širému světu nabídl Boží Pravdu, a vnější život bude muset po tisíciletí zůstat pustou pouští.

Mezi vnitřním a vnějším světem je bezpochyby spojení. Toto spojení musíme vědomě cítit, a nakonec se musíme tohoto spojení dotknout a posílit ho odhodláním své duše, zasvěcenou službou a ochotou svého těla. Nyní tělo poslouchá mysl. Když mysl řekne: „Jdi tudy,“ tělo jde. V následujícím okamžiku mysl řekne: „Ne, ne, ne! To je špatná cesta, jdi někudy jinudy!“ a tělo poslechne. Takto tělo limitováno. Avšak daleko za říší mysli je duše. Duše je zaplavená světlem. Jestliže se vědomě snažíme, abychom měli volný přístup k vnitřní bytosti, k duši, světlo duše přirozeně vyjde do popředí a bude nám v každém okamžiku pomáhat, abychom se vypořádali s plíživou temnotou v nás i kolem nás. A nakonec spatříme, že jsme buď přeměnili temnotu ve světlo, anebo jsme se od temnoty ocitli miliony a miliony mil daleko a koupeme se v moři nekonečného světla.

Jestliže bude fyzické tělo naslouchat duši, a ne pochybovačnou, pochybující a rafinovanou, složitou, ničivou, neaspirující mysl, pak bude spojení mezi vnitřním světem a vnějším světem neustále posilováno a navzájem se budou doplňovat. To znamená, že vnitřní svět bude potřebovat vnější svět jako svůj kočár a vnější svět bude potřebovat vnitřní svět jako svého kočího. Je-li kočár bez kočího, je k ničemu, protože bez kočího se nepohne. Stejně tak, je-li kočí bez kočáru, je také zbytečný. A tak jsou potřební oba, kočí i kočár. Jsou stejně důležití. Podobně, vnější život a vnitřní život jsou oba stejně důležití.

Jsou konflikty, které v dnešní době zažíváme, zacházkou, nebo ničivou silou v práci?

Sri Chinmoy: V našem rychle se rozvíjejícím věku to není ani zacházka ani ničivá síla. Za prvé, neexistuje nic takového jako zničení. V indické filozofii jsou tři aspekty Boha: Brahma, Stvořitel; Višnu, Udržovatel; a Šiva, Přeměňovatel. Velmi často je Šiva známý jako Ničitel. Ale Bůh neničí. Spíše přeměňuje. Dokonalost lze dosáhnout. Pro tuto dokonalost musíme jít hluboko dovnitř. Vidíme, že to, co se děje, je vnitřní přeměna lidské nevědomosti a pochybnosti. Máte-li pochybnosti, znatelné zničení této pochybnosti je vlastně její transformace. Všechno, co nám nepomáhá ke splnění našeho Cíle, se změní na něco pozitivního.

Kořen všech problémů člověka je nevědomost. Ale zničíte člověka v jeho nevědomosti? Ne, změníte ho. Bůh dělá přesně toto. Bůh slíbil, že přemění naše pochybnosti, strach a nevědomost. Podle naší filozofie na zemi neexistuje žádné zlo ani hřích. Tyto věci nazýváme nevědomostí. To, čemu někteří říkají nevědomost, nemůže nikdy trvat věčně. Nevědomost bude přeměněna na poznání. Negativní síly nepochybně existují v nás, kolem nás i ve vesmíru samotném. Zdrojem negativních sil je nevědomost. Negativní síly se pokoušejí zlikvidovat naše vnitřní možnosti. Síla, která pochází z nevědomé úrovně uvnitř nás, bude zkoušet zničit všechny naše vnitřní možnosti.

Když uvnitř vás promluví negativní síla, řekne: „Nemůžeš být Božím vyvoleným dítětem. Nemožné! Udělal jsi milióny věcí špatně.“ Negativní síla vám řekne, že se nemůžete stát dokonalým nástrojem Boha a že nemůžete vrůst do Jeho samotného obrazu.

Okamžitě musíte odpovědět: „Dobrá, udělal jsem špatně milióny věcí, to ale není tvoje věc. Nepřicházím k tobě pro útočiště. Nebudu pod tvou ochranou, pod tvými křídly. Jsem pod ochranou vševědoucího a všemohoucího Nejvyššího.“

Pozitivní síly vám okamžitě řeknou: „Ano, už jsi nástrojem, vybraným nástrojem Boha. Dorůstáš k samotnému obrazu Boha, neboť Bůh Sám se vyvíjí v tobě a prostřednictvím tebe. Bohužel si to neuvědomuješ. Proto trpíš. A chudák Bůh musí na tebe čekat, až si plně uvědomíš, kdo je On a kdo jsi ty.“

Právě teď dáváme negativním silám šanci, aby nás napadly. Ale jestli jim šanci nedáme, pak musí negativní síly zůstat tisíce kilometrů od nás. Pokud budeme neustále udržovat dobré myšlenky, čisté myšlenky, božské myšlenky, pak negativní síly v nás nemohou nikdy zůstat. V každém okamžiku máme buď dobré, nebo špatné myšlenky; božské, nebo nebožské myšlenky. Negativní síly v nás nemohou zůstat, jestliže máme neustále dobré, čisté a božské myšlenky, protože budou moc dobře vědět, že jakmile do nás vstoupí, okamžitě se udusí. Nebude tam už pro ně místo.

Bohužel, lidské bytosti získávají obrovské potěšení, když opatrují nebožské myšlenky. Potom, co si pět minut udržují božské myšlenky, považují za nutné pozvat nebožské myšlenky. Kdo trpí touto situací? Ten, kdo si uvědomuje svou aspiraci, nikdy ne ten, kdo duchovně spí. Pro neaspirujícího člověka neexistuje žádná negativní ani pozitivní myšlenka. Neumí rozlišovat mezi negativním a pozitivním.

Každý den si musíte říct: "Vyvíjím se." Alespoň po dobu pěti minut denně si musíte procvičovat své pozitivní myšlenky, pozitivní vůli a pozitivní síly. Musíte věřit, že je ve vás Pravda již ztělesněná, že si v sobě uvědomíte a odhalíte Pravdu a že se ve vás Pravda projeví. Pět minut denně to dokáže každý. Pak nemůže existovat žádná negativní síla, která by vás mohla rušit nebo zničit vaši aspiraci.

Jaký je duchovní význam země?

Sri Chinmoy: Ti, kdo přijali život, ti, kdo přijímají Matku Zemi jako něco skutečného, cítí, že mají svatou povinnost zde něco udělat. Touto povinností není nic jiného než vědomá realizace Boha. Nevědomé povědomí Boha má každý. Pokud někdo není ateista, pokud věří v Boha, potom bude mít povědomí nebo alespoň nevědomé povědomí Boha. Ale hledající začíná vnímat Boží Přítomnost vědomě. Medituje na Boha a postupně, postupně se jeho vlastní vědomí vyvine do takové míry, že cítí Boží Přítomnost — neustále a všude. Cítí, že je jeho svatou povinností odhalit Boží Přítomnost, kterou cítí a kterou vidí svým vlastním srdcem a svýma vlastníma očima. Nakonec cítí, že své uskutečnění nejvyšší Pravdy musí projevit. K uskutečnění a projevení konečné Pravdy musí dojít zde na zemi a nikde jinde. Uvědomění si nejvyšší Pravdy se musí uskutečnit tady na zemi a projevení Pravdy, nejvyšší Pravdy, konečné Pravdy se musí uskutečnit tady na zemi.

Opravdový a upřímný hledající je božským hrdinou. Musí bojovat proti temnotě, aby zde na zemi naplnil Vůli Boha. Jinak zůstane země zemí a Nebe zůstane Nebem. Mezi zemí a Nebem bude vždy zející propast. Tato naše země musí být přeměněna v Nebe, v místo Radosti, Míru, Blaha a Blaženosti.

Pane, je pravda, že neodmítáte hmotu?

Sri Chinmoy: Nikdy! Nikdy neodmítáme hmotu, protože pokud odmítneme hmotu, kde potom založíme království nebeské? Nebe je stav vědomí a království nebeské musí být založeno zde na zemi, a ne někde jinde.

Nikdy nic neodmítáme. Přijmeme to, a potom to přeměníme. Ve hmotě je duch skrytý; ale aspiraci hmoty právě teď nemůžeme cítit ani vidět. Když praktikujeme duchovní život, vstupujeme do hmoty a vidíme, že hmota je duch, který po nějakou dobu spal. Když s pomocí své vědomé aspirace hmotu energizujeme, okamžitě se hmota touto energií plně nabije. Tady na zemi musí jít hmotný a duchovní život společně. Prostřednictvím meditace lze hmotu a ducha sjednotit.

Existuje nějaká jiná planeta, na které je život takový, jak jej známe?

Sri Chinmoy: Ne, na žádné jiné planetě není fyzický život. Pokud se jedná o stejný druh existence jakou máme, může být vytvořena pouze z pěti elementů, které se nacházejí na Zemi.

Na jiných planetách existují bytosti , ale ty nejsou fyzické. Mohou si vzít různé formy. Pokud promítnete své fyzické a duševní vidění, uvidíte je jako lidské bytosti, ale pokud se jich dotknete, nebudete moci cítit jejich podstatu.

Je země jediné místo v celém vesmíru, kde se projevuje fyzické? A co Nebe?

Sri Chinmoy: Tady na zemi může docházet nejen k fyzickému projevení, ale ke všem druhům projevení. Nebe je dokonalé. Odpočíváte tam, když dohrajete svou hru. Jste unaveni; na zemi jste pracovali velmi tvrdě a nyní si tam můžete užívat. Ale v Nebi není žádná realizace, žádné projevení; a proto právě teď nedáváme Nebi důležitost.

To Nejvyšší můžeme odhalit pouze tady na zemi. Zde jsme vstoupili do fyzické formy a tady musíme aspirovat. Musíme získat opravdové dosažení nebo projevení. Bůh jedná prostřednictvím pozemského vědomí. Teď si musíme uvědomit, jak daleko chceme jít. Pokud chceme, můžeme vyšplhat na strom, dosáhnout některé větve a pak tam zůstat, nebo můžeme pokračovat v lezení. Záleží na tom, jak daleko se chceme dostat.

Když říkáte, že země může být snadno přeměněna v Nebe, myslíte to také fyzicky?

Sri Chinmoy: Musíte vědět, co míníme Nebem. Nebe neznamená místo s velkými domy, velkými paláci nebo majetkem. Ne! Nebe je v naší mysli. Když máme božské myšlenky, jsme v Nebi. Když máme nebožské myšlenky, jsme v pekle. Nebe a peklo jsou stavy vědomí.

Co má každá lidská bytost? Vědomí. Prostřednictvím vědomí vidíme skutečnost. Když se modlíme, když aspirujeme, naše konečné vědomí se stává nekonečným, naše takzvané neaspirující vědomí se stává aspirujícím. Toto je Nebe. Je jistě pravda, že všichni budeme mít božský život, ale to nezbytně neznamená fyzicky nesmrtelný život. Když myslíme na Nebe, cítíme, že je nesmrtelné. Vědomí Nebe je nesmrtelné. Často se ale mýlíme. Cítíme, že fyzické zůstane stejně nesmrtelné, tak jako je nesmrtelné Nebe. Toto fyzické tělo bude žít šedesát, osmdesát, sto, možná dokonce dvě stě let, ale pak odejde.

Samotné pojetí Nebe je cosi jasného, zářícího, plného blaženosti a zároveň nesmrtelného. Musíme však vědět, co je v nás nesmrtelné. Je to aspirující vědomí v nás. Říkáme-li, že země bude přeměněna v Nebe, znamená to, že cokoliv v nás nebo ve světě, co je nyní nedokonalé, temné nebo neaspirující, bude nakonec přeměněno na dokonalost.

Mám pocit, že všechny aspekty člověka, zvířete a božského jsou součástí Boha. Musíme popřít nebo utéct od aspektu zvířete v nás, abychom mohli vstoupit do duchovního života?

Sri Chinmoy: Na poli manifestace je Bůh všude. Bůh je v čisté i ve špinavé vodě. Proč pijete čistou, a ne špinavou vodu? Protože víte, že když budete pít špinavou vodu, onemocníte. Stejně tak si musíme uvědomit, jaké věci jsou nezbytné pro dosažení našeho Cíle. Bůh je ve všem, ale to, co na své cestě nemůžeme využít, nemá v našem aspirujícím vědomí místo. Pokud nám na naší cestě brání zvířecí vlastnosti, musíme je buď osvítit, nebo je zničit. Naší filozofií je filozofie přijetí. Člověk musí přijmout život takový, jaký je, a pak se ho snažit přeměnit a osvítit. V józe přijetí nic neničíme; transformujeme to. Když něco transformujeme, ztratí to svou původní neosvícenou, destruktivní vlastnost. Když se noc změní na světlo, pozorujete úplné vyhasnutí noci, protože se vše stane světlem. Stejné je to se zvířetem v nás.

Jak můžete spojovat své transcendentální Já nebo Ducha se svou fyzickou bytostí?

Sri Chinmoy: Může se to stát a dělají to každý den ti, kdo následují cestu jógy a duchovní disciplíny. Jóga znamená spojení, vědomé spojení s Bohem. Jsme jedním s Já, ale nyní si to neuvědomujeme. Můžeme si toho být vědomi pouze tehdy, jestliže se vědomě zabýváme duchovností, a k tomu potřebujeme aspiraci. Budeme-li kráčet po cestě aspirace, náš duch se přirozeně spojí s naším fyzickým a fyzické bude oddaně poslouchat pokyny Já. Pak uvidíme, jak se náš vnitřní a vnější život naprosto sjednotil. Tehdy jeden doplňuje a naplňuje druhého. Vnitřní život se stane ztělesněním Pravdy a vnější život se stane projevením Pravdy.

Když jsme ve vnějším světě, máme být uvolnění a otevření, když mluvíme o svém duchovním životě, nebo bychom ho měli sdílet pouze s těmi, kteří aspirují?

Sri Chinmoy: Pokud mluvíte o svých vnitřních zážitcích, nadbíháte si k problémům. Půda musí být úrodná. Pokud jsou lidé opravdoví a upřímní, vaše konverzace bude plodná. V opačném případě budou mít na své straně právo vás špatně pochopit a zesměšňovat vás. Možná vám nevadí, když se vám někdo vysmívá, ale člověk, kterého se to nedotklo nebo jste ho neinspiroval tím, co jste řekl, může bohužel zkusit zablokovat vaši vlastní inspiraci a aspiraci. Takže bychom měli používat svou moudrost a říct, že on je také Božím dítětem; nechte, aby okamžik jeho probuzení přišel v Boží vybranou hodinu. Není to vaše úloha, abyste ho probudili. Když je někdo připraven plakat po vyšším životě, pak je náš úkol probudit jej ze spánku, kterým je nevědomost.

Dáte-li dítěti tisíci dolarový šek, roztrhá jej. Pro něj to není nic hodnotného. Ale dospělý bude znát hodnotu tisíce dolarů. Podobně, když sdílíte své vnitřní zkušenosti s aspirujícím nebo s hledajícím, bude z toho mít užitek. Ví, jak je těžké získat vnitřní zkušenosti. Ti, kteří skutečně volají po vnitřním životě, jsou ty správné osoby, se kterými se můžete podělit o své zkušenosti.

Někdy lidé říkají, že sen je vždy lepší než realita a že hledání něčeho je lepší než skutečné dosažení těchto věcí, protože když je cíl dosažen, není už kam jít. Platí to také pro duchovní život?

Sri Chinmoy: V duchovním životě musíme vědět, že na naší cestě není žádný konec, protože Bůh není a nemůže být spokojen s určitým standardem. Dnešní sen se změní na skutečnost zítřka. Ale zároveň zítřejší realita bude nepodstatná ve srovnání s realitou, kterou uskutečníme následující den. Neexistuje konec naší reality, protože v sobě neustále máme nekonečnou Božskost. Naším cílem je změnit tvář skutečnosti od jasné k jasnější a nejjasnější, a od vysoké, vyšší až k nejvyšší. Dokonce i na nejvyšší úrovni musí jít realita dál za své hranice, protože Bůh neakceptuje, nemůže a nikdy nepřijme žádný konec svého stvoření. Protože stvoření je Jeho pokrok, Jeho vlastní hnutí, Bůh chce nekonečný pokrok nekonečnými způsoby.

Jak může projevit realizovaná duše sama sebe?

Sri Chinmoy: Realizovaná duše je jako zkušený lezec. Vylezl na strom a má schopnost zůstat na vrcholové větvi, nebo se dostat dolů a dotknout se paty stromu. Podvědomá mysl je pata stromu, nad ní je fyzická mysl, dál je intuitivní mysl, osvícená mysl, nadmysl a supermysl. Realizovaná duše vstupuje do nejvyšší úrovně vědomí silou své vnitřní realizace. Pak znovu musí sejít dolů do podvědomé úrovně žáků pro své projevení. Pokud po celou dobu žijete na vrcholu stromu, nemůžete naplnit Boží sen na zemi. Strom je kompletní, strom je celý, protože má kořeny, má kmen, má větve, má listy, ovoce, květiny a všechny ostatní členy své rodiny. Realizovaná duše vstupuje do Nejvyššího, a potom musí zase vstoupit do nejnižšího ve svých duchovních žácích, aby pracovala na transformaci jejich přirozenosti a pro Boží projevení. Pokud tam není žádné projevení, pak není úplná.

Existuje mnoho indických duchovních mistrů, kteří přijali život, ale také existují duchovní Mistři, kteří se stáhli ze světa, kteří se o svět nezajímali. Chtěli svou vlastní seberealizaci, a když ji dostali, rozloučili se s celým světem. Ti, kteří přijali svět, řekli: "Svět je ve mně. Dokud a pokud nebude svět dokonalý, jak mohu být dokonalý já?" Dokud nedojde k dokonalé dokonalosti na zemi, Boží vize se neprojeví. Boží vize může být přeměněna na skutečnost pouze tehdy, když se celkově změní vědomí Země. Aby člověk přeměnil pozemské vědomí, musí fyzicky, vitálně, mentálně, psychicky a duchovně aspirovat. Takže nesmíme popírat tělo. Indičtí duchovní Mistři, kteří se o tělo vůbec nezajímali, říkali: "Medituj, zůstaň v jiném světě, realizuj Boha a pak opusť tělo." Ale pokud milujete Boha a chcete opravdu sloužit Bohu, pak je zde na zemi zlatá příležitost projevit Jej a naplnit Jej. Pokud jste dostali realizaci a říkáte Bohu: "Nechci pro Tebe pracovat. Jsem unavený, vyčerpaný, naprosto vyčerpaný, teď si chci odpočinout," může vám Bůh dovolit, abyste si odpočinuli. Ale pokud jde o opravdového božského hrdinu, ten řekne: "Pracoval jsem tvrdě, ale teď bych chtěl nabídnout plody své realizace celému světu." Pak mu Bůh řekne:" Pracuj tady. Udělej to."

Naše cesta je cestou přijetí. Přijetí čeho? Přijetí tohoto hmotného světa. Když Duch pracuje ve hmotě, musí zpívat píseň Nesmrtelnosti. Materiální život a duchovní život musí běžet společně. Materiální život může být zdokonalen pouze posloucháním vnitřních příkazů duše. Musíme přijmout svět takový, jaký je, ale nesmíme si myslet, že svět dokončil svůj úkol. Ne. Zdaleka to tak není. Musíme pracovat a pracovat pro vědomí země. Musíme ji osvobodit od omezení, nedokonalostí, spoutání a nevědomosti.

Existuje nějaký důvod, proč se zdá, že většina duší chce projevení a málo duší chce jednotu nebo dokonalost? ¹

Sri Chinmoy: Vidíte, že většina se tady dnes zajímá nejvíce o projevení, ale když vezmeme v úvahu všechna naše Centra, možná se mnoho lidí stará také o ostatní kvality. Ale řekněme, že se lidé obecně starají víc o projevení. Co se rozumí projevením? Projevení znamená odhalení. Duše využívá pro projevení dynamické vitálno. My si myslíme, že bez těla nemůžeme manifestovat. To je pravda, ale musíme si uvědomit, že bez vitálna, buď dynamického, nebo agresivního vitálna, nemůžeme projevit vůbec nic.

Je to vitální tlak, který nutí fyzické, aby pracovalo. Pokud je člověk neklidný, říkáme, že jeho tělo se hýbe. Ale vlastní pohyb pochází z jeho vitálna. Nechte tělo osamocené a uvidíte, že je zcela netečné. Tělo má velmi, velmi, velmi omezené světlo. V dynamickém vitálnu je trochu světla. A v aspirující mysli je více světla. V psychickém srdci je hojné světlo. Lidé se více starají o projevení, protože kvůli svým ambicím každý chce něco dokázat. Na zemi je jen málo lidí, kteří nechtějí nic dělat. Ano, mohou v tichosti sedět, protože jsou od přirozenosti líní. Pokud však někdo udělá něco pozoruhodného, okamžitě do nich vstoupí touha a řeknou: "Ach, kdybych to tak mohl udělat také!" Když žijeme duchovní život, neděláme to. Vidíme-li, že někdo udělal něco mimořádného, nezávidíme mu. Buď si myslíme, že to jsme my, kdo to udělal, a že jsme se sjednotili s jeho skutečným duchovním životem, nebo cítíme: "Je to dobré pro něj, ale já potřebuji dělat něco jiného, něco, co mi dává větší radost. On je nejlepším běžcem a já jsem nejlepším zpěvákem," nebo "Jsem aspirant. Ať jsem nejlepší aspirant a on ať je nejlepší běžec nebo zpěvák." Tímto způsobem se osvobodíme. S nikým nesoutěžíme. Ale v běžném životě, když absolutně líný člověk, který se nechce pohnout ani o píď, jde do na fotbalový zápas, a tam vidí, jak jsou hráči dynamičtí, tak si pomyslí: "Jak bych si přál, abych byl takový hráč!" Podívejte se na to! Pouze před hodinou říkal, že odpočinek je ta nejdůležitější věc, jeho nejoblíbenější věc, ale právě teď vidí, jak tito hráči kopají do míče a chce to také dělat. Nyní se chce projevit ve fotbale.

Takto se chovají běžní lidé. Vitálno chce ihned něco udělat, i když ví, že to tělo nezajímá. Člověk si neuvědomuje, že jeho tělo nemá zájem něco dělat a že se jeho duše nestará o to, aby se to stalo; ale v okamžiku, kdy vidí, že někdo něčeho dosáhl, říká: "Musím toho také dosáhnout." Celý den a noc spal, odpočíval; byl v jiném světě. Ale když vidí úspěch někoho, okamžitě se stane chamtivým a cítí, že musí dělat totéž.

Ale duchovní lidé se tak nechovají. Baví je to, ale cítí, že mají svůj vlastní cíl, nebo že se sjednotí s tím, kdo to dokázal. Když vidím, že někdo běží velmi rychle, mám pocit, že jsem nejrychlejší běžec. Požádejte mě, abych běžel s nejrychlejším běžcem a budu daleko vzadu. Ale když někdo běží, mám takovou radost, protože cítím, že jsem to já, kdo běží nejrychleji. Nebo jako hledající říkám, že jeho cílem je stát se nejrychlejším běžcem a mým cílem je realizovat Boha. Tímto způsobem je hledající ve mně v bezpečí. Ale obyčejní lidé se takhle nebudou chovat. Budou jednat ve svém vitálnu. Nic nedělají, a zároveň když ve stejný okamžik vidí, že někdo něčeho dosáhl, okamžitě se pokusí to uchvátit. Bez práce chtějí dosáhnout stejného jména a slávy, stejného obdivu, což je nemožné. Takto se projevuje manifestace u obyčejných, neaspirujících lidí. Ale u upřímně aspirujících je to jiné.

Jakou filosofii dnes předáváte světu?

Sri Chinmoy: Moje filozofie je absolutní přijetí života. Život musí být přijat. V tomto životě je živoucí Dech Boha. Bůh není jen v Nebi, ale je také uvnitř nás. Bůh a jeho stvoření nemohou být nikdy odděleni.

Mé poselství je toto: Jestliže doopravdy myslíme na Boha a cítíme Jeho existenci, pak musíme svět přijmout jako skutečný, stejně tak, jako je skutečný i Bůh.

Nejprve musíme svět přijmout takový, jaký je. Pokud svět nepřijmeme, co můžeme změnit? Jestliže hrnčíř nepřijme svou hlínu, jak potom vytvaruje hrnec? Musíme aspirovat, abychom světu snesli mír, světlo a blaženost. Musíme vstoupit do samotného dechu života v lidstvu, abychom transformovali a změnili tvář země.

Není vaše cesta obtížnější, protože jste přijali svět kolem sebe?

Sri Chinmoy: Tato cesta je nejsnadnější, nejjistější a nejrychlejší. Pokud tvrdíte, že pro ty, kteří se odeberou do ústraní, vstoupí do himálajských jeskyní a nebudou si všímat společnosti, bude snazší realizovat Boha, souhlasím. Nepřijmou-li však lidstvo, co nakonec získají? Jestliže je vaše pole malé, pouze jeden akr, pak vaše úroda bude také malá. Pokud však vlastníte velký pozemek a máte prostředky a schopnosti ho obdělávat, pak určitě budete mít bohatou úrodu. Stejně tak získáte skvělou úrodu realizace v nekonečné míře, protože jste přijali lidstvo.

Co udělám, jestliže miluji svého Otce a vidím, že moji bratři a sestry Jej ještě nerealizovali? Dám jim své světlo, své dosažení. Že je svět třeba opustit — to je stará indická teorie, která je naprosto chybná. Dnes se zřeknete světa, zítra se zřeknete členů své rodiny a pozítří se vzdáte sebe sama. Co pak budete dělat?

Naše cesta je bezpochyby cestou hrdinů, božských bojovníků. Musíme bojovat proti pochybám, obavám, strachu, překážkám, omezení, nedokonalosti, spoutání a smrti. Pokud však doopravdy milujeme Boha, pak nic není obtížné. Všechno se stává velmi bezpečné a jisté. Je to nejsnadnější a nejvíce naplňující cesta pro naprosto zasvěcené odvážné duše, které jsou připraveny kráčet, pochodovat, běžet a létat na cestě Věčnosti.

Je pro duchovního aspiranta, který následuje vaši cestu, manifestace nezbytná?

Sri Chinmoy: Někteří lidé nesouhlasí s naším názorem, že aspirace a manifestace mohou jít společně. Pokud nám nevěří, pak od nich musím zůstat miliony mil daleko. Pokud někdo říká, že nevěří v manifestaci, že věří pouze v aspiraci, pak nenásleduje mou filozofii. Pokud některý z mých žáků cítí, že chce pouze realizaci, a ne manifestaci, chtěl bych říci, že realizace je bez projevení bezmocná. Jdou společně. Někteří lidé jsou více než dychtiví a nedočkaví manifestovat, ale pár jich má špatné představy o našem duchovním životě. Vždy ciťme, že aspirace a manifestace nejenže mohou, ale musí jít společně. Stejně jako pravé a levé oko jsou obě potřebné. Když obě oči fungují správně, vidíme svět. Pokud je jedno oko vadné, pak jsme napůl slepí. Podívejme se na aspiraci a manifestaci z tohoto úhlu. Jedno oko je aspirace, druhé oko je manifestace. Abychom byli úplní, potřebujeme obojí.

Část III — "Cíl-dokonalost"

Cíl-dokonalost

Dokonalost je naplňující realizací a naplňujícím projevením hledajícího. Na zemi se již projevilo všechno, kromě dokonalosti, perfektní dokonalosti.

Dokonalost je strom.

Dokonalá dokonalost je ovoce.

Spekulace člověka o dokonalosti je jeho nevědomost. Koncentrace člověka na dokonalost je jeho znalost. Meditace člověka na dokonalost je jeho moudrost. Kontemplace člověka na dokonalost je jeho světlo osvícení, jeho svět přeměňující vnitřní oko.

Poselství Boha je dokonalost. Poselství člověka je pokušení.

Poselství Boha je dokonalost. Poselství člověka je frustrace.

Poselství Boha je dokonalost. Poselství člověka je zkáza.

Plačme a zkoušejme.

Když pláčeme, abychom viděli transcendentální Světlo, a když se snažíme zdokonalit svou vnější povahu, naše dokonalost nezůstává příliš vzdálená. Dokonalost je naše.

Projevujme a ovládejme.

Když v sobě projevujeme božské a ovládáme to zvířecí v nás, začíná v nás růst dokonalost. Květ dokonalosti se rozvíjí.

Dívejme se a buďme.

Když zkoušíme vidět pravdu Božíma Očima, ne svýma vlastníma očima, a když se vědomě pokoušíme být odevzdaným nástrojem Boha, dokonalost okamžitě zazáří. Zlaté Vše dokonalosti vábí naše aspirující srdce. Je pravda, že dokonalost nemůže být dosažena přes noc. Realizace nemůže být dosažena najednou. Trvá to určitou dobu.

Dovolte mi, abych vám vyprávěl příběh. Jednou přišel mladý hledající za duchovním Mistrem pro zasvěcení a ten ho řádně zasvětil. Následující den hledající řekl: "Mistře, teď, když jsi mě zasvětil, musíš mi dát realizaci. Chci vidět Boha."

Mistr řekl: "Můj chlapče, jak bys mohl za jeden den realizoval Boha?"

Za dva dny hledající zase řekl: "Ó, chci realizovat Boha."

Mistr mu řekl: "Nejsi připraven."

O několik dní později pronesl znovu stejný požadavek: "Mistře, chci realizovat Boha." Nedokončil ještě svůj úkol. Svou duchovní cestu nezačal správně. Mistr jej zasvětil teprve před pár dny, a už teď chtěl realizaci, aniž by postupoval správným způsobem. Bez plavání v moři aspirace chtěl realizovat Boha.

Když se šel Mistr koupat do Gangy, požádal tohoto žáka, aby šel s ním. Jakmile vstoupili do vody, Mistr stlačil hlavu žáka na pár minut pod vodu. Když ho pustil, Mistr se ho zeptal: "Co jsi cítil, když jsem ti držel hlavu pod vodou?"

"Mistře, lapal jsem po vzduchu, skoro jsem umíral a myslel jsem, že to nepřežiju. V okamžiku, kdy jsi mě pustil, život se mi vrátil." Mistr řekl: "Pokud se můžeš dostat do stejného stavu vědomí a budeš mít pocit, že bez Boha nemůžeš žít ani pár minut, realizuješ Boha. V tu chvíli realizuješ Boha silou své nejvyšší aspirace. Tvůj nejjasnější vnitřní plamen se musí zapálit a pak musíš plakat — plakat po Bohu tak, jak dítě pláče po své matce. Teprve poté je možné realizovat Boha."

Žák se naučil tuto lekci. Upřímně a oduševněle vstoupil do duchovního života a plnil všechny požadavky svého Mistra. S celým srdcem se pustil do duchovního života. Cítil potřebu osvobodit se z pole působnosti touhy. Cítil, že musí vrůst do rostoucího plamene aspirace, stálé aspirace. Tehdy jeho realizace již nebyla daleko. Realizoval Boha.

Když používáme termín "Nebe", cítíme, že Nebe je samé světlo, radost a dokonalost. Ale kde je toto Nebe? Je hluboko v našem nitru, v nejvnitřnějších zákoutích našeho srdce. Vysoké Nebe, vyšší Nebe a nejvyšší Nebe je uvnitř nás.

Když nabízíme naše oduševnělé myšlenky svým bratrům a sestrám, žijeme ve vysokém Nebi.

Když nabízíme výsledky našich oduševnělých činů lidstvu, žijeme ve vyšším Nebi.

Konečně, když bezvýhradně a bezpodmínečně nabízíme svůj oduševnělý život celému lidstvu, žijeme v nejvyšším Nebi.

V nejvyšším Nebi můžeme žít každý den. Bůh nám k tomu dal schopnost. Dal nám potenciál. Jsme to my, kdo musí projevit svůj vnitřní potenciál a schopnost. Všichni jsme naplněni nezdolnou vnitřní odvahou. Bohužel nepoužíváme svou vnitřní neomezenou kapacitu. Používáme svou vnější omezenou kapacitu. Máme strach se ponořit hluboko dovnitř. Uvnitř je poklad. Uvnitř je klíč. Nevíme, kam jsme klíč položili. Už jsme na to úplně zapomněli. Nevíme, kde poklad leží.

V tomto okamžiku si uvědomujeme potřebu duchovního Mistra, který ví, kde je klíč a kde leží poklad. Nedává hledajícímu něco svého vlastního. Jen vynáší vnitřní bohatství hledajícího do popředí. Realizace Boha není jeho výhradním monopolem. Všichni bez pochyby realizují Boha. Je to jen otázka času. Někdo realizuje Boha dnes silou své vnitřní inspirace. Druhý realizuje Boha zítra silou své upřímné aspirace. Každý bude realizovat Boha v Boží vybrané hodině. Avšak ti, kteří jsou upřímní hledající, mohou svou cestu urychlit. K našemu cíli můžeme kráčet. K našemu cíli můžeme pochodovat. K našemu cíli můžeme běžet. Pokud poběžíme, přirozeně dosáhneme cíle dříve než ti, kteří k cíli kráčí.

Cíl-dokonalost. Dokonalá dokonalost se musí projevit zde na zemi, ale jak? Cestu musíme začít inspirací. Každý den musíme cítit hluboko uvnitř nás, ve všech našich aktivitách, potřebu inspirace. Bez inspirace nemůžeme dosáhnout opravdového úspěchu. Pak musíme jít ještě o krok dál. Po inspiraci musíme cítit potřebu aspirace. Inspirace není vše. Musíme aspirovat po dosažení Zlatého Veškerenstva, abychom viděli zlatý Břeh za hranicemi světa Za, stále se překonávajícího světa Za. To je to, co očekáváme od aspirace, stoupajícího plamene uvnitř nás.

Ale aspirace nestačí. Musíme meditovat. Aspirace zahrnuje meditaci. Když meditujeme, musíme cítit, že vstupujeme do Nekonečnosti, Věčnosti a Nesmrtelnosti. Nejsou to jen vágní pojmy, ale naše skutečné vlastnictví. Jednoho dne vstoupíme do našeho vlastního božského vlastnictví — do Nekonečnosti, Věčnosti a Nesmrtelnosti - je to naše rodné právo.

Pak, když budeme ve své meditaci pokročilí, když nám meditace začne nabízet své ovoce, vstoupíme do oblasti realizace. Uvědomíme si nejvyšší Pravdu v tomto těle, tady na zemi. Abychom realizovali Boha, nemusíme nikam odcházet. Abychom praktikovali duchovnost, nemusíme jít do himálajských jeskyní nebo na vrchol zasněžených hor. Ne. Praktikovat duchovnost musíme tady na zemi, ve shonu běžného života. Musíme přijmout zemi takovou, jaká je. Pokud se budeme země bát, pokud se budeme zemi vyhýbat, pak se realizace Boha neuskuteční. Nejvyšší Pravdu si musíme uvědomit tady na zemi.

Ale ani realizace nestačí. Po realizaci ji musíme odhalit. Pokud neodhalíme svou realizaci, budeme se chovat jako blázen, který si schovává svůj poklad. To není správné. Svou realizaci musíme nabídnout formou jejího odhalení lidstvu.

Přesto ani odhalení nestačí. Musíme vstoupit do oblasti projevení. Pokud neprojevíme, co jsme si zde na zemi uvědomili, jestliže Matka Země nepřijme ovoce naší realizace, a pokud si ji nebude moci uchovat navždy, nikdy nemůžeme být skutečně naplněni. Matka Země musí být živena plodem naší realizace. Realizace se musí projevit zde na zemi; a když dojde k projevení, musí se projevit dokonalá dokonalost. Dokonalá dokonalost není nic jiného než absolutní projev Boží transcendentální Vůle zde na zemi.

Všichni jsme hledající nekonečné Pravdy. Naší povinností je stoupat vysoko, výš a nejvýš. Každá lidská bytost přišla do světa s poselstvím dokonalosti. Žádná lidská bytost na zemi nezůstane nerealizovaná. Žádná lidská bytost na zemi nezůstane nenaplněná. Žádná lidská bytost na zemi nezůstane nedokonalá.

Realizace, naplnění a dokonalost: to jsou tři bratři. Realizace je nejmladší, naplnění je prostřední a dokonalá Dokonalost je v rodině nejstarší. Tito tři bratři musí jít společně. Musí chodit po poli aspirace. Musí plavat v moři meditace. Musí létat na obloze, na modrém nebi kontemplace. Boží Realizace, Boží Odhalení a Boží Projevení se může uskutečnit pouze tehdy, když člověk cítí, že musí překonat sám sebe. Jeho dnešní cíl není konečným cílem. Dnešní cíl musí být zítra překonán. Dnešní cíl je základním kamenem. Každou chvíli musíme překonat sami sebe a při překonávání budeme hluboko uvnitř nás opatrovat poselství dokonalosti.

Jestliže cítíme, že aspirace je jediná věc, kterou potřebujeme, a jediná věc, o kterou usilujeme, pak se dokonalost musí významně projevit ve všech našich činnostech. V aspiraci leží klíč, kterým můžeme nakonec otevřít dveře dokonalé Dokonalosti.