Část I

Jak může náš vnitřní život naplňovat všechny naše potřeby, když je naše vnitřní schopnost stále tak omezená?¹

Sri Chinmoy: Dítě má jeden dolar a za tento dolar si může koupit malou hračku. Jestliže ale stejné dítě potěší svého otce rozličnými způsoby — svojí náklonností, láskou a radostí, pak dá otec dítěti okamžitě dost peněz na to, aby si mohlo koupit deset různých hraček, nebo mu sám koupí tolik hraček, kolik je třeba, aby učinil dítě šťastným. K tomu dochází v našem vnějším životě.

Něco podobného se také děje ve vnitřním životě. Jestliže určitý žák potěšil Mistra různými způsoby a Mistrova víra v žáka je výjimečně silná, pak Mistr použije všechnu svoji sílu k tomu, aby tomuto žákovi pomohl. Pokud má žák v Mistra neotřesitelnou víru, pak Mistr získá obrovskou příležitost k rozvíjení vnitřních schopností žáka.

Mistr bude mít vždy nekonečně více víry v žáky, než mohou kdy žáci mít v Mistra. Žádný z mých žáků ve mne nikdy nebude mít stejně pevnou víru, jako mám já v něj nebo v ni, zvláště pokud je tato osoba jedním z mých vybraných žáků. Ve třídě jsou vždycky dobří studenti a špatní studenti. Stejně tak jsou mezi těmi, kteří následují naši cestu, někteří velmi dobří studenti. Tito vybraní žáci musí vždy cítit, že víra, kterou mají v Mistra a také víra, kterou mají sami v sebe, je ničím ve srovnání s Mistrovou vírou v ně samé.

Co je příčinou? Je to proto, že Mistr v nich vidí rozkvétajícího Boha. Když se na ně podívá, vidí v nich svoji vlastní nejvyšší božskou skutečnost. Vždy vidí uvnitř vybraných žáků vnitřní slunce a ví, že určitě přijde čas, kdy jejich vnitřní slunce vyjde do popředí a osvítí jejich mysl, vitálno a fyzické.

Žáci však nemají stejný druh víry v Mistra. Jejich víra je jako hrad z písku. Nyní mají víru nebo si představují, že mají určitou víru. Ale za okamžik, když vyjde do popředí jejich mysl a zastíní jejich srdce, je všechno pryč. A pokud nemají v Mistra žádnou víru, pak Mistr není schopen rozvíjet jejich vnitřní schopnosti.

Pro žáky je nejlepším způsobem, jak posílit víru v Mistra, když si představí Mistrovu víru v ně samé. Měli by si představit, že Mistrova víra v ně je vznešenější než nejvznešenější a že jsou nanejvýš vybranými nástroji. Na zemi existují milióny a miliardy lidí. Žáci se musí zeptat sami sebe, proč byli zrovna oni vybráni k tomu, aby nesli prapor vítězství svého Mistra. Musí posilovat svoji představivost, jež je skutečností samotnou, cítit nekonečnou víru, kterou v ně má jejich Mistr. Tímto způsobem, posilováním své vlastní víry v Mistra, mohou žáci každý den zdokonalovat svoje vnitřní schopnosti. Není to pouze možné, ale i nezbytné.

Co má přednost — naprostá poslušnost, nebo nepodmíněná odevzdanost?

Sri Chinmoy: Poslušnost je většinou v mysli, zatímco odevzdanost je záležitostí celé bytosti. Nepodmíněná odevzdanost zahrnuje celou bytost: aspirující srdce, hledající mysl, dynamické vitálno a tělo, které se zcela straní letargii. Když přijde odevzdanost, je to jako když padnete k Nohám Nejvyššího, naprosto odevzdávajíce sami sebe k Nohám Boha. Tehdy se nejen vaše hlava, ale celé vaše tělo dotýká nekonečného Oceánu Soucitu našeho Milovaného Pána Nejvyššího.

Poslušnost se ale týká většinou mysli. Jestliže vám říkám, abyste něco udělali, můžete buď kráčet tak pomalu jako želva, nebo běžet tak rychle jako jelen. Ale ať jdete jakkoliv rychle, jakkoliv nadšeně, jakkoliv ochotně, pouze jedna část vaší bytosti kráčí: mysl. Mysl kráčí s nadějí, že potěší Boha nebo potěší Mistra. Říká si: „Jestliže nepůjdu, pak bude Mistr nespokojený, Bůh bude nespokojený.“ I přesto, že jdete rychle, ať už to děláte ze své vlastní vůle nebo z donucení, stále nezískáváte pocit spontánní sladkosti v celé bytosti. Když ale učiníte nepodmíněné odevzdání, všechny části vašeho těla, každý jednotlivý nerv z vašich 86000 jemných nervů — všechno — vám bude dávat nepředstavitelnou radost.

Musíme vědět, že nepodmíněné odevzdání není odevzdáním se otroka jeho pánu. Je to odevzdání, které přichází z moudrosti, z uvědomění si, že Někdo ví více než my a zároveň nás považuje za své zcela vlastní a také chce, abychom Jej přijali za svého vlastního. Rozlehlý oceán chce vždy pojmout malou kapku. Pokud má kapka trochu inteligence nebo moudrosti, chce také přijmout oceán za svůj vlastní a říci: „Stala jsem se oceánem.“ Jestliže můžeme přesně stejným způsobem učinit nepodmíněné odevzdání, okamžitě se staneme neoddělitelnou součástí našeho Milovaného Nejvyššího. Tehdy nejsme za nic odpovědní, protože to, co říkáme, nevychází z nás; vychází to z naší nejvyšší skutečnosti.

Ptáš se, co je přednější. To záleží na jedinci. Nepodmíněné odevzdání bude rozhodně zahrnovat naprostou poslušnost; pokud učiníte nepodmíněné odevzdání, pak musí přijít naprostá poslušnost. Pokud ale máte naprostou poslušnost, nezískáte automaticky výsledek nepodmíněného odevzdání, kterým je sladkost. Podle mne je nepodmíněné odevzdání daleko důležitější a cennější než poslušnost, dokonce i když je poslušnost založená na naprosté víře. Poslušnost může být buď ochotná, nebo neochotná, avšak nepodmíněné odevzdání je vždy radostné. Při nepodmíněném odevzdání říkáme: „Použij mne jako fotbalový míč. Nakopni mne tak silně, jak se ti líbí, pravou nebo levou nohou, jakkoliv chceš.“ Pokud je zde nepodmíněné odevzdání, tehdy se hledající stává dokonalým nástrojem Nejvyššího.

Je síla poslušnosti jediným způsobem, jak potěšit Boha stálou dokonalostí aspirace?

Sri Chinmoy: Hovořil jsem o poslušnosti a odevzdání. Nyní si přeji říci, že pokud je poslušnost hledajícího šťastná, radostná, bezesná a bezdechá, pak může hledající rozhodně těšit Boha. Ale není to jediný způsob, ne! Je mnoho způsobů. Někdo řekne: „S poslušností chci běžet nejrychleji a těšit Boha Jeho vlastním Způsobem.“ Někdo jiný řekne: „Chci běžet nejrychleji a těšit Boha prostřednictvím aspirace.“ Někdo další řekne: „Chci těšit Boha a běžet nejrychleji se svým odhodláním.“

Je tedy mnoho způsobů, jak těšit Boha a běžet nejrychleji. Pokud si vyberete cestu poslušnosti, pak si přeji říci, že tato poslušnost musí být radostná, šťastná a spontánně sebedávající. Tehdy se poslušnost jednotlivého žáka stává nejmocnějším způsobem, jak těšit Boha. Pokud chcete běžet nejrychleji po cestě poslušnosti, pak vaše poslušnost nesmí být vynucená. Nemůže vycházet ze strachu z potrestání za neposlušnost. Ne, musí vycházet z lásky.

Jestliže máte tento druh poslušnosti, budete přirozeně schopni běžet nejrychleji po cestě poslušnosti. Tehdy bude vaše aspirace automaticky stoupat jako plamen, vysoko, výše, nejvýše. Je to proto, že neustálá, bezesná a bezdechá poslušnost nemůže být oddělena od nejvyšší aspirace. Čím výše stoupá vaše aspirace, tím více si ceníte důležitosti poslušnosti. Podobně, čím více posloucháte Boží Vůli, tím výše se budete schopni dostat ve své aspiraci.

Musíme ovšem uvažovat ještě o jedné věci. Hledající často říká: „Když nepůjdu do školy a nebudu poslouchat učitele, pak mne potrestá. Jestliže pracuji v kanceláři a neposlouchám svého nadřízeného, pak mne propustí. Jestliže ale neposlouchám Boha, co se stane?“ Když žáci přestanou poslouchat Boha, většina z nich cítí, že zde není žádné potrestání. Potrestání zde je, ale nepřichází okamžitě. Pokud dnes neposlechnete Boha velmi závažným způsobem, pak může Bůh čekat deset dní, aby vás potrestal. Ale opět, během těchto deseti dní možná uděláte mnoho, mnoho dobrých věcí, abyste Boha potěšili, a tak vám Bůh může odpustit.

Mnohokrát se může stát, že uděláme obrovské chyby. Pokud ale nejsme okamžitě nebo v blízké budoucnosti potrestáni, cítíme: „Pravděpodobně nám Bůh odpustil nebo jsem možná žádnou chybu neudělal. Naše mysl nás přesvědčila o tom, že jsme udělali chybu, ale zřejmě se mýlila.“ Neposlušnost je ničivá síla v nás, která často sama sebe skrývá. Nacházíme důvody k jejímu ospravedlnění. Jestliže jsme ale učinili něco skutečně neduchovního, a nebyli jsme potrestáni, musíme cítit, že zatím nepřišel ten správný čas, nebo že nám Bůh odpustil díky síle našich dobrých skutků.

Existuje něco, co je nanejvýš důležité a čemu žáci nevěnují žádnou pozornost, a to jsou výčitky svědomí. Lidé tvrdí, že pokud litujeme svých činů, očišťujeme tím duši. Lítost neočišťuje duši; duše je nad tím. Lítost ale rozhodně očišťuje srdce. Jestliže hořce pláčeme, pokud uděláme něco špatně, pak uvnitř těchto slz budou výčitky svědomí a naše srdce bude očištěno. Pak nám naše srdce nedovolí udělat stejnou chybu v budoucnosti. Díky lítosti se srdce stane silným, silnějším, nejsilnějším, a bude se moci mysli postavit a nedat jí další šanci udělat stejnou chybu.

Co tě na žácích nejvíce potěšilo a co tě nejméně potěšilo od doby, kdy jsi na Západě?

Sri Chinmoy: Srdce jednoty žáků — bez žádného očekávání — mne potěšilo nejvíce a mysl oddělení žáků mne zarmoutila nemilosrdně.

Jednota musí přijít ne z myšlenky nebo z mysli, dokonce ani ne z dechu, jednota musí přijít z představivosti. Musíme si představit, že Bůh s námi v každém okamžiku hraje Hru, vstupujíce do nás a vycházejíce z nás. Považujme naše tělo za pokoj. Musíme si představit, že Bůh, ten Nejkrásnější, Nejmocnější, vstupuje do tohoto pokoje a hraje svoji Kosmickou Hru uvnitř a prostřednictvím naší fyzické existence. Pokud můžeme mít tento pocit, pak s námi bude Bůh nanejvýš potěšen.

Několik dalších věcí si také přeji říci. Mám srdce a mé srdce cítí, kolikrát mne neberete vážně, když mluvím o duši. Jeden den někdo cítí důležitost toho, co říkám o duši: „Ó, Guru mi říká, že moje duše je se mnou spokojena nebo nespokojena.“ Ovšem ani ti, kteří věří mým promluvám o duši, nechtějí cítit přítomnost duše nebo vidět realitu duše. A při mnoha příležitostech tito stejní žáci dokonce existenci duše popřou.

Pro mne je duše nejdůležitější skutečností. Řekl jsem, že duši je možné nejenom cítit, ale také vidět, přesně stejným způsobem, jako vidím já vás. Pokud nemůžete mít víru ve skutečnost vaší duše, jak potom můžete mít víru v Boha? Realizovat Boha je nekonečně těžší než přijít do kontaktu s duší. Duše je jako průvodce, který nás pomalu, spolehlivě a neomylně, podle naší vlastní rychlosti, vezme k cíli. Pokud nevěříte v průvodce, jak potom budete schopni dostat se k cíli, jímž je Bůh?

Když v sedmdesáti, osmdesáti nebo devadesáti zemřete, jasně uvidíte, že vaše duše je vaší stálou, věčnou skutečností. Ale v zájmu skutečného pokroku to musíte vidět a cítit nyní, zatímco jste na zemi. Lidé, kteří nejenže věří v existenci duše, ale také chtějí cítit přítomnost své duše a vidět skutečnost duše, mne těší nejvíce. Naopak lidé, kteří nevěnují žádnou pozornost své duši a nevěnují žádnou pozornost mým promluvám, týkajících se duše, mne v žádném případě netěší.

Mám tolik Center. Denně od nich dostávám zprávy a cítím vibrace týkající se toho, co se tam děje. Když cítím celkovou vibraci, nemusím se ptát na jednotlivce. Když vaříte rýži a chcete zjistit, zda je uvařená, vezmete pouze několik zrníček a okamžitě víte, zda je zbytek rýže možné jíst. Podobným způsobem okamžitě získám od jedné nebo dvou silných duší v centru správný pocit, zda ostatní aspirují, nebo ne.

V tomto životě mám tisíce žáků a mnoho obdivovatelů, přátel, známých, a tak podobně. Na fyzické úrovni jednám s několika tisíci lidmi. Když jsem ale ve vnitřním světě, jednám s tisíci a tisíci dušemi. Většina žáků si myslí, že ve světě duší se zabývám pouze několika lidmi jako Agni a deseti nebo dvaceti jinými žáky, kteří během let zemřeli. Toto je politováníhodná chyba. Ve vnitřním světě jsem ve styku s neomezeným počtem duší.

Za lidi, kteří mne přijali a jsou mi blízcí v tomto světě, budu odpovědný v jiném světě poté, co zemřou, podle míry jejich přijetí a podle jejich blízkosti. Někteří lidé, kteří mne netěší v tomto světě, si myslí, že až jednou odejdou do jiného světa, budou mi najednou všichni blízcí, bližší, nejbližší. Tak to ale není. Vy, lidé, se nepřipravujete. Nemyslím na vaši smrt — nikdy, nikdy! Ale až budu v jiném světě, většina z vás bude muset přijít zpět a procházet životem a smrtí opět a opět, zatímco můj Milovaný Nejvyšší mi slíbil, že toto bude má poslední inkarnace. A tak pokud se mnou chcete mít silné spojení v budoucích inkarnacích, musíte mi být blízcí a těšit mne nyní.

Co se stane s lidmi, kteří nepřemýšlí o vyšších světech, ale myslí jen na svůj pozemský život a materiální potřeby? Co budou mít? Pokud nebudou mít aspiraci dostat se do vyšších světů, pak je spoutá život touhy. Čím častěji vidím, že přemýšlíte pouze o materiálním světě, a ne o vnitřním světě, tím více jsem zklamán. Každý z vás si může během meditace představit, že existuje jiný svět, do kterého budete jednou muset odejít, ať již ochotně, nebo neochotně. Pokud pro mě chcete pracovat a sloužit mi, až odejdete do jiného světa, pak nyní neztrácejte všechen svůj čas přemýšlením o materiálním světě.

Je nekonečně více věcí, které mne na zemi netěší, než věcí, které mne těší. Je to pravda, ať již se dívám na žáky jako na jednotlivce nebo skupinu. Štěstí přichází pouze tehdy, pokud vidím, že se někdo nevzdává. Jestliže někdo neustále bojuje za to, aby se stal lepším člověkem, lepším hledajícím, lepším žákem, pak jsem šťastný. Mnozí, mnozí se vzdali. Zůstávají sice v lodi, spí a chrápou, ale vzdali se; cítí, že jejich případ je beznadějný. Nedělají pokrok, nekráčí vpřed, nenoří se hlouběji a nelétají výše.

Chci, aby se moji žáci nevzdávali. Ten, jenž se nevzdal, ta, jež se nevzdala — jsou těmi, kteří mne těší. Lidé, kteří se vzdali a říkají, že jsou beznadějný případ, se již stali zbytečnými. Avšak lidé, kteří stále bojují za to stát se dobrými žáky, lepšími žáky, nejlepšími žáky, mne rozhodně těší. Já sám jsem se u nikoho nevzdal, v některé žáky mám ale více víry než v jiné.

Jak jsem již řekl předtím, základní víru, nejvyšší víru, mám v každou jednotlivou lidskou bytost, protože každého jasně vidím jako skutečného Boha. Šrí Rámakrišna říkával, že vidí Vivékánandu jako Boha samotného. Někdy, když na vás medituji ve svém nejvyšším božském vědomí, vás rozhodně vidím jako svého Pána Milovaného Nejvyššího. Nevidím vás jako lidské bytosti s lidskými nedokonalostmi. Ne, tehdy vaše fyzická těla zmizí a já vidím vaše duše jako ty nejdokonalejší představitele našeho Milovaného Pána Nejvyššího. Tehdy cítím nesmírné štěstí. Plavu v moři extáze.

Jaká je nejrychlejší cesta k trvalému překonání letargie?

Sri Chinmoy: Nejrychlejší cestou je opakování „Supreme“ tak rychle, jak je to možné. Nemusíte křičet z plných plic, ale musíte to slyšet; neprovádějte to v tichosti. Můžete sedět ve svém pokoji nebo kráčet na tichém místě, kde vás nikdo neuslyší, ale neměli byste to provádět vleže.

Zatímco opakujete „Supreme“, začněte u svých prstů na nohou a představujte si vše, co je ve vás. Myslete na své svaly, nervy, krev nebo na cokoliv, co chcete, a snažte se cítit, že Nejvyšší vstupuje do té určité části vašeho těla. Poté přeneste pozornost do dalších částí svého těla. Nemusíte vidět, co je uvnitř vašich nohou nebo vašeho srdce nebo mozku. Pouze si představte, že tam něco je a že se toho dotýká slovo „Supreme“. Pokud se letargie již usídlila ve vašem koleni nebo rameni nebo někde jinde, pak se musí této části bytosti dotknout skutečná Přítomnost Nejvyššího. A tak pokaždé, když řeknete „Supreme“ a opakujete to tak rychle, jak je to jen možné, pokuste se cítit, že do vás vstupuje Síla Nejvyššího, Život Nejvyššího a Božskost Nejvyššího.

Toto je jeden z nejúčinnějších způsobů, jak porazit letargii, zatímco kráčíte nebo něco děláte. Pokud chcete porazit letargii, pak to pro vás není čas vstoupit do hluboké meditace; pouze nechte dynamický proud svého opakování proudit celým svým tělem. Pokud vstoupíte do vyššího stupně meditace nebo modlitby a budete se snažit být dynamičtí, můžete být úspěšní; ale poté, co modlitbu nebo meditaci ukončíte, dynamismus zmizí. Jméno Nejvyššího můžete ale opakovat kdykoliv. Je to jediný způsob, zejména pro mé žáky.

Jak může duchovnost uniknout omezenosti náboženství?

Sri Chinmoy: Známe několik náboženství — hinduismus, buddhismus, judaismus, křesťanství, islám, a tak dále. Každé náboženství má svůj vlastní způsob sebevyjádření s ohledem na neomezené Jedno. Bohužel je ale samo vyjádření omezeno. Náboženství je pouze domem a nikdo nemůže tvrdit, že jeho dům zahrnuje všechno. Můžeme koupit víc nábytku a ostatních věcí, ale podstata domu zůstane vždy stejná.

Jakmile jednou přijmeme duchovní život, naším náboženstvím se stane naše láska k Bohu. A pokud milujeme Boha, všechno uvnitř nás se rozpíná. Tehdy necítíme, že naše tělo je omezeno na několik stop výšky; ne, vidíme expanzi těla. Také vidíme rozpínání našeho vitálna, mysli, celé naší bytosti. Naše láska k Bohu je pokračujícím rozpínáním celé naší skutečnosti.

Láska k Bohu je jediným skutečným náboženstvím, jediným náboženstvím, které by měl opravdový hledající praktikovat. Existuje nějaké náboženství, které nám říká, abychom nemilovali Boha? Problémem náboženství ale je, že se snaží omezit naši lásku k Bohu. Náboženství říká: „Pouze pokud miluješ Boha takovým způsobem, jakým Jej miluji já, děláš správnou věc.“ Každé náboženství bude tvrdit: „Miluj Boha, ale dělej to mým způsobem. Pouze když budeš chodit do kostela, když budeš chodit do chrámu, když budeš chodit do mešity, bude tvoje láska k Bohu dokonalá. Všechny jiné cesty jsou špatné.“

Láska k Bohu ale taková není. Jestliže miluji Boha, Bůh mi řekne: „Proč by v zahradě náboženství měly být jenom růže? Mohou zde být také jiné květiny.“ Někdo přijde a bude obdivovat růži a někomu jinému se bude líbit jiná květina. A tak musíme milovat Boha všemi možnými způsoby — prostřednictvím toho, co říkáme a co děláme, prostřednictvím neustálého sebedávání na každém jednotlivém stupni našeho vědomí. Musíme milovat Boha Božím vlastním Způsobem. Jedině tehdy nebudeme uvězněni v omezeních náboženství a nikdy se nebudeme pokoušet někoho omezit.

Tím, co chceme od náboženství, je radost. Náboženství nám nedává radost, protože se vědomě nebo nevědomě snaží ukazovat svoji nadřazenost. Pokud však milujeme Boha, získáváme obrovskou radost. Já získávám radost tím, že miluji Boha, a ty získáváš radost tím, že miluješ Boha.

Ptáš se, jak může duchovnost uniknout omezením náboženství. Únik není to správné slovo. To, co je potřeba, není únik, ale osvícení. A my můžeme osvítit náboženství pouze tím, že budeme Boha milovat Božím vlastním Způsobem.

Jestliže používáme intuici na vnější úrovni, stane se méně účinnou v duchovních aktivitách?

Sri Chinmoy: Většinou když používáme intuici na vnější úrovni, používáme ji proto, aby sloužila našemu vlastnímu účelu, a ne proto, aby sloužila Božím účelům. Duchovní Mistři ronívali hořké slzy, když je jejich žáci žádali, aby použili svoji intuici k odpovědím na nesmyslné otázky. Někdo přijde a požaduje: „Ztratila se mi kráva. Prosím, řekni mi, kde je?“ Jiný se ptá: „Prosím, řekni mi, jestli můj syn složí zkoušku, nebo ne?“ Duchovní Mistr může díky své intuici snadno říci, kde se nachází kráva nebo zda syn složí zkoušku, ale tímto způsobem nenaplňuje Vůli Boha.

Je tolik způsobů, kdy může být síla intuice použita pro božský účel. Jestliže upřímný hledající přijde ke svému duchovnímu Mistrovi a chce vědět, proč nečiní pokrok, pak může Mistr použít svoji sílu intuice, aby viděl, co je příčinou, a pomoci tak hledajícímu. Může říci: „Chyba je ve tvé mysli. Pochyby ti nedovolí dělat pokrok.“ Nebo vidí, že překážkou je strach nebo nejistota či nečistota. Pokud někdo upřímně pláče, protože nemůže dělat pokrok kvůli nějaké nedokonalosti ve svém těle, vitálnu nebo mysli, pak může být použito síly intuice, aby mu opravdu pomohla.

Jestliže ale někdo něco ztratil a ty použiješ svou intuici, abys mu to pomohl najít, co tím činíš dobrého? Nepomáháš duchovnímu životu tohoto člověka, pouze probouzíš nebo pomáháš posilovat jeho zvědavost. Pokud používáš svoji intuici k tomu, abys pověděl lidem na fyzické úrovni, co se má stát nebo co se již stalo, pak pouze zneužíváš svoji moc. Někteří duchovní Mistři záměrně odpovídali chybně, když jim lidé dávali hloupé otázky, aby se tito neupřímní lidé již nevrátili.

Jakmile jednou vstoupíme do duchovního života, naším prvním a nejpřednějším zájmem je pomáhat lidem v jejich vnitřním životě a pozvedat jejich vědomí. K tomu, jak si vést ve vnějším životě, mají lidé svoje vlastní způsoby. A tak pokud mají žáci intuici, žádám je, aby ji používali na pomoc hledajícím k urychlení jejich duchovní cesty, a ne ke znalostem vnějšího dění. Jinak je intuice pouze plýtváním času.

Jaký je rozdíl mezi neposlušností a slabostí?

Sri Chinmoy: Pro Mistra je nekonečně jednodušší zabývat se slabostmi než zabývat se neposlušností. Slabosti mohou být osvíceny, slabosti mohou být zdokonaleny. Ačkoliv je neposlušnost sama o sobě slabostí, zdokonalit ji je daleko těžší než zdokonalit ostatní druhy slabostí. Je jako obrovské klubko plné uzlů. Rozvázat všechny tyto uzly a vytvořit jednu rovnou, dlouhou nit je nanejvýš obtížné.

Nejlepším způsobem, jak se vypořádat s neposlušností, je nenávidět ji nebo se jí obávat. Jestliže ji nenávidíte, musíte ji nenávidět tak silně, že si ji nebudete chtít uchovat uvnitř vaší bytosti. Budete cítit, že je to něco špinavějšího než nejšpinavějšího a prostě ji vyhodíte ze svého systému. Podobně, pokud se jí budete obávat, budete opatrní a nedovolíte jí do vás při první příležitosti vstoupit. Jestliže cítíte, že je jako had nebo zuřivý tygr připravena vás pohltit, pak se od ní budete držet ve veliké vzdálenosti.

Se slabostmi však musíte jednat velice zbožným, oduševnělým způsobem. Slabosti mohou být ve vitálnu, v mysli nebo v srdci. Musíte o nich uvažovat jako o něčem, co můžete tvarovat nebo formovat. Musíte je považovat za něco velmi slabého a drobného, co potřebuje posílit — jako bezmocný psík, starý pouze několik dní. Pokud dáte malému psíkovi trochu potravy, stane se silným. Potrava, kterou musíte dát svým slabostem, je světlo. Pokaždé, když vidíte jakýkoliv druh slabosti ve vašem vitálnu, mysli nebo srdci, pokuste se cítit, jak do ní vnášíte světlo.

Ačkoliv může být slabost malá, má obrovskou sílu v negativním slova smyslu. Můžete považovat žárlivost a nejistotu za drobný hmyz, ale ten vás zuřivě kouše a kouše. A proto se nepokoušejte své slabosti odhodit, to je nemožné. Pouze se je pokuste změnit v přednosti pozitivním používáním světla. Pokud jste slabí a neschopní dělat správnou věc, pokud se nemůžete modlit nebo meditovat oduševněle kvůli nejistotě, žárlivosti, nečistotě nebo kvůli jiným slabostem, považujte prostě tyto slabosti za něco velice malého a nezdravého. Pak se pokuste prostřednictvím světla posílit své slabé části tak, abyste se mohli stát dobrým, dokonalým nástrojem Nejvyššího.

Toto světlo obvykle pochází ze života ticha, z míru. A mír přichází pouze tehdy, když je mysl tichá a srdce čisté. Ticho mysli a čistota srdce kráčí spolu. Když je mysl naprosto tichá, srdce se automaticky stane čistým. A naopak, když se srdce stane opravdu čistým, pak se mysl stává úplně tichou.

Část II

Je pro žáka lepší vědět o tvé lásce, nebo cítit tvoji lásku?²

Sri Chinmoy: Vědět o mé lásce je pouze knižní znalostí. Z knih se dozvíte, jak miluji lidstvo. Cítit moji lásku je nekonečně důležitější než vědět o mé lásce. Naopak ale prostřednictvím cítění můžete vědět. Jestliže vám vaše srdce umožní cítit, jak moc vás miluji, tehdy se pokusíte přesvědčit svoji mysl: „Guru mne miluje, ačkoliv se usmál na někoho jiného, a ne na mne.“ Pocit toho, že vás miluji, musí být přenesen z vašeho srdce do vaší váhající nebo pochybující mysli. Jakmile je jednou vaše mysl přesvědčena o mé lásce, automaticky o ní budete vědět. A tak je nejlepší cítit a poté díky tomuto pocitu vědět o mé lásce.

Obyčejné lidské bytosti, které neaspirují, se mohou dozvědět pouze z knih, že je Bůh miluje. Poté, díky této znalosti, mohou jednou vstoupit do srdce a cítit v celém svém životě Boží Lásku. Jakmile ale jednou přijmete duchovní život, je to jiné. Od úplného začátku musíte cítit Boží Lásku ve svém srdci. Nezáleží na tom, kolik knih jste přečetli nebo kolik jich hodláte přečíst, nikdy nezískáte pocit Boží Lásky nebo lásky vašeho Mistra z knih. Pokud srdce tento pocit nepodpoří, pak nemá dlouhé trvání.

Vraťme se zpátky k tvé otázce — je nekonečně, nekonečně, nekonečně důležitější cítit moji lásku než o ní vědět. Zatímco o ní víš, můžeš se stát zmateným nebo pochybovačným. Zatímco ji ale cítíš, musíš nutně učinit obrovský pokrok, a nakonec přesvědčit svoji mysl o tom, že tě miluji. Jak můžeš cítit moji lásku? Díky svým vlastním modlitbám a meditacím. A jakmile jednou cítíš moji lásku po dny a měsíce, ocitáš se v jiném světě. Pokud víš o mé lásce prostřednictvím jiných lidí, nezískáš skutečné uspokojení a ani nebude trvalé. Znalost mé lásky nebude trvalá. Cítit moji lásku je jediná věc, která trvá neustále nebo dlouhou, dlouhou dobu.

Jak mohou duchovní lidé s vedoucími schopnostmi vyjít do popředí v americké politice?

Sri Chinmoy: Nejprve se musíme ptát, zda duchovní lidé s vedoucími schopnostmi opravdu chtějí vstoupit do politiky, kde neexistuje žádný bratr ani sestra, kde je každý sirotkem. V temném lese nenacházíte krásné květiny. Duchovní lidé s vedoucími schopnostmi by měli vstupovat do politiky pouze tehdy, pokud mají vnitřní světlo ve velkém, ne-li v neomezeném měřítku a pokud jsou si vědomi vnitřního světla a cítí, že nepodlehnou úplatkářství. Vše tedy závisí na vnitřním rozvoji duchovních lidí, kteří mají schopnost stát se vůdci ve svých zemích.

Předtím, než vstoupí do politiky, měli by být tito duchovní lidé naprosto vnitřně přesvědčeni, že budou schopni přeměnit mysli ostatních politiků. Právě nyní je to prakticky nemožné, protože většina politiků je nesnesitelně cynická. Nemají zájem o duchovní život. Duchovnost je pro ně něco velice vzdáleného. Nejenom navenek, ale i vnitřně duchovnost znevažují. Neustále tvrdí, jak jsou upřímní, zatímco jejich odpůrci říkají pouze lži. A co je horší, nedůvěřují ani sami sobě. Nic se neděje, pokud já nedůvěřuji tobě, když ale nedůvěřuji sám sobě, nemohu se dostat ani o krok vpřed.

Před tím, než vstoupí duchovní lidé do politiky, musí si být naprosto jisti, že mají dostatek světla. Nemohou pouze dělat to nejlepší, co mohou, a položit výsledky k Nohám Boha. To je pro lidi, kteří mají v první řadě zájem o vnitřní život. Ale duchovní lidé, kteří chtějí pomoci lidstvu, musí znát svoje schopnosti, musí vědět, kolik mají světla. Protože v opačném případě je temnota světa tak obrovská, že budou příčinou problémů a zanechají masy obyčejných lidí zmatenější než na začátku.

Právě nyní se musí duchovní lidé více modlit a meditovat, aby získali více světla. Pak pro ně nastane vhodná doba, aby vstoupili do politické arény a přeměnili politiku na božsky inspirovanou zkušenost, která umožní společnosti učinit pokrok velmi hmatatelným způsobem.

Jak můžeme získat stejný duchovní přínos hraním tvé hudby, jako získáváme zpíváním tvých písní?

Sri Chinmoy: Existuje velice jednoduchá, účinná cesta. Zatímco hrajete moji hudbu, musíte vnitřně zpívat melodii písně, ne nahlas, ale nanejvýš mocně. Buďto vy sami musíte v tichosti zpívat, nebo musíte cítit, že to dělá někdo jiný — vaše vlastní duše nebo nanejvýš talentovaný zpěvák, jehož hlas hluboce oceňujete a obdivujete.

Jestliže můžete cítit, že nanejvýš oduševnělý, mocný hlas zpívá melodii, kterou hrajete, pak tento oduševnělý zpěv vstoupí do vaší hudby a učiní ji velice sladkou. Dám vám příklad. Když ráno hraji „Invocation“, vnitřně ji celou zpívám. Když v tichosti zpívám, získám daleko více, než když pouze hraji a nezpívám. Mnohokrát, mnohokrát, když hraji „Invocation“, získám takovou radost, jestliže uvnitř slyším svůj hlas. Jakmile zpívám „Supreme, I bow to Thee, I bow“, celý můj vnitřní a vnější svět nabízí svoji aspiraci a oddanost.

Je obrovský rozdíl mezi zpíváním mých písní nanejvýš oduševněle a zpíváním obyčejným způsobem. Když zpíváte mé písně oduševněle, mé srdce se doslova rozpouští. A naopak, když zpíváte stejné písně jako papoušek, když tvoříte pouze melodii a slova, je to tak velký rozdíl! Je to takový rozdíl jako mezi osvícením srdce a mentálním porozuměním mysli.

Většinou když žák-hudebník hraje moji hudbu, vidím, že jeho mysl pracuje více než jeho srdce. Jestliže ale cítíte, že vaše duše nebo nějaká vaše vnitřní bytost nanejvýš zbožně zpívá melodii, pak rozhodně získáte užitek. Stejně tak, pokud můžete být víc zbožní a oduševnělí, zatímco hrajete moji hudbu, získáte ze svého vystoupení daleko větší duchovní užitek. Přirozeně je pro vás nejlepší, můžete-li dělat obojí. Pokud dokážete hrát oduševněle a zároveň cítit, že vaše duše zpívá melodii, je to jako používání obou rukou namísto jedné — získáte větší užitek.

Vždy nás žádáš, abychom tě přijali za svého zcela vlastního. Mohl bys mi pomoci vymyslet, jak to udělat?

Sri Chinmoy: To není věcí přemýšlení. Není to ani věcí cítění. Je to věcí stávání se. Když v Indii miliónkrát opakují: „Shivaham, Shivaham — jsem Šiva, jsem Šiva“, stávají se jedním s vědomím Pána Šivy. Opětovným považováním se za něco se stáváš tou věcí samotnou.

Když říkám, abyste mě přijali za svého vlastního, zcela vlastního, může toho být dosaženo pouze opakováním: „Stal jsem se Guruovým vybraným nástrojem. Proto mohu přijmout svého Gurua za svého vlastního, zcela vlastního.“ Přijměte mě, přijměte mě, přijměte mě; pak se to, co říkáte, stane skutečným. Jinak se budete chvíli snažit myslet, chvíli se budete snažit cítit a nikdy ničeho nedosáhnete. Jestliže ale řeknete: „Stal jsem se Guruovým vybraným nástrojem. Proto jej mohu přijmout za svého vlastního, zcela vlastního,“ pak se můžete zbavit všech nečistých, špinavých nánosů — strachu, pochyb, úzkostí, obav, deprese a frustrace — které si zbytečně nakládáte na svá ramena.

Jediným způsobem je přijímání a stávání se. Prostě si řekněte: „Stal jsem se čistým. Stal jsem se vybraným nástrojem.“ Neobelháváte sami sebe, vlastně vrůstáte v tuto skutečnost. Pokud řeknete: „Jsem čistý, jsem čistý,“ a pokud to někdo uslyší, může se vám vysmát. Může říci: „Ó, jsi tak špatný člověk!“ Když ale budete dále opakovat: „Jsem čistý, jsem dobrý, jsem božský,“ pak se dobré vědomí, Boží vědomí, stane vaším vlastním, protože se stanete tím, co opakujete.

J. (šest let): Kde je Bůh a proč Jej nemohu spatřit?

Sri Chinmoy: Bůh je všude, ale většinu svého času tráví ve tvém srdci. Ve vašem domě nebo bytě je mnoho pokojů, ale ty trávíš většinu svého času buď v obývacím pokoji nebo v meditačním pokoji nebo někde jinde. Podobně může být Bůh nalezen kdekoliv, ale jeho oblíbené místo, kde tráví většinu svého času, je ve tvém srdci.

Jak Jej můžeš vidět? Prostě se podívej do zrcadla a pokus se cítit, že osoba, kterou vidíš, je Bůh a nikdo jiný. Osoba, kterou vidíš v zrcadle, je rozhodně Bůh!

Co potřebují Afroameričané a Afričané nejvíce k tomu, aby překonali překážky, kterým dnes čelí? A čeho my, Afroameričané, potřebujeme více pro přivádění a udržení dalších afroamerických žáků na cestu?

Sri Chinmoy: Jako Afroameričan musíš ve svém srdci nalézt více lásky pro ostatní Afroameričany, kteří ještě nepřijali duchovní cestu. V minulosti jsem říkával: „Považujte ostatní Afroameričany za své menší bratry. Je vaší svatou povinností přivést je k duchovnímu životu, protože to je jediný život, který jim pomůže. Žádná lidská bytost nemůže nikdy najít uspokojení, dokud jej nenajde na duchovní cestě. Všechno ostatní selže — v tvém případě dnes, v jeho případě zítra, v případě někoho jiného pozítří.“

Ale nyní vidím, že nestačí považovat je za své menší bratry, kteří jsou vám malinko podřazení. Ne, nyní říkám, že musíte cítit, že jsou součástí vašeho vlastního těla, vy jen máte trochu více světla než oni. Je to takto. Máte dvě paže. Jedna paže je osvícená a druhá není osvícená. V jedné části těla máte osvícení a v druhé ne. Díky jejich vzájemné blízkosti může osvícená část vašeho těla snadno přinést světlo do neosvícené části. A proto, pokud se na to budete dívat tímto způsobem, rozhodně dosáhnete lepších výsledků.

Pokud se budete dívat na ostatní Afroameričany jako na oddělené individuality s rozdílným vědomím, pak to bude daleko těžší, protože tehdy budete cítit, že vám jsou velice vzdáleni. Jestliže cítíte, že jsou někde jinde, pět tisíc mil nebo dokonce jen pět metrů daleko, pak váš úkol bude velice obtížný. Jestliže ale cítíte, že jsou právě zde ve vašem těle, součástí vaší existence, pak to bude o mnoho snadnější. Každý den používáte části své vlastní bytosti. Svýma očima se díváte, svým nosem dýcháte. Podobně musíte cítit, že váš afroamerický bratr a sestra jsou neoddělitelnou součástí vaší bytosti, kterou každý den potřebujete pro nespočetné množství činností. To je jediný způsob, jakým je budete schopni inspirovat.

Je dnes Thomas Jefferson dostatečně uznáván?

Sri Chinmoy: Thomas Jefferson nikdy nebyl a zřejmě nikdy nebude uznáván způsobem, jakým Bůh chce, aby byl uznáván, protože vděčnost se ještě nenarodila a nikdy se na tomto světě nenarodí. Žádný jiný prezident, žádný jiný Američan pravděpodobně nikdy neudělal tolik pro pokrok amerického vědomí jako Thomas Jefferson. Jiné země, které si rozvinuly vnitřní vizi, budou uznávat Jeffersona daleko více než Amerika.

Lidé, kteří přinášejí na svět nové světlo, nikdy, nikdy, nikdy nezískají uznání, obdiv, úctu a lásku, jakou si zaslouží — nikdy! Nehovořím pouze o Jeffersonovi, ale také o Krišnovi, Buddhovi a Kristovi. Uznával je svět, obdivoval je a miloval — ne do té míry, do jaké potřebovali, protože oni sami nepotřebovali ničí uznání nebo obdiv, ale do té míry, do jaké si to zasloužili? Ne, a nikdy se to nestane, protože ten druh vděčnosti, který je hoden jejich světla a jejich vize, se ještě nenarodil a nikdy se na zemi nenarodí.

Jeffersonova vize v okamžiku pozvedla vědomí světa. Světlo, jež chtěl ukázat své zemi, a světlo, jež chtěl, aby jeho země vynesla do popředí, bylo hluboce nepochopeno! Nikdy si nezískal uznání, které si právem zasloužil, a nikdy si jej nezíská, protože lidstvo nemá tento druh vděčnosti.

Jak člověk ví, že skutečně dává ze své duše a neobelhává pouze sám sebe?

Sri Chinmoy: Pokud dáváš ze své duše, nebudeš zjišťovat, zda druhá osoba přijímá, a nebudeš od ní očekávat vděčnost nebo uznání. Dáváš-li něco ze své duše, cítíš spontánní radost ze samotného dávání. Necítíš, že něco odevzdáváš; dáváš úsměv nebo něco jiného jednoduše proto, že cítíš vnitřní spontánní potřebu. Když něco dáváš běžným způsobem, někdy ti přijde na mysl myšlenka dobročinnosti nebo určitý pocit nadřazenosti. Cítíš, že jsi nadřazený, protože ty jsi tím, kdo dává. Ale ve skutečném sebedávání nevidíš druhou osobu jako někoho jiného, ale spíše jako jakési rozšíření sebe sama. Při sebedávání vlastně znásobuješ sama sebe. Jdeš od jednoho ke dvěma. S jednotou svého srdce vytváříš další já, které je přesně stejné jako ty sám, a tomuto druhému já dáváš stejné věci, které máš sám. Se svojí vlastní Božskostí vytváříš další Božskost, přesně stejnou, jako jsi ty sám — přesný prototyp vlastní existence. Je to jako vyrábět další osobu v továrně. Nejprve vyrábíš jednu osobu, pak dvě, tři, čtyři, pět osob a pak nespočetné množství osob.

Jestliže máš v každodenním životě problémy s lidmi, jak poznáš, kdy je nejlepší zůstat tichý a kdy je nejlepší něco říci?

Sri Chinmoy: Nejlepší je se deset minut modlit a meditovat nanejvýš oduševněle. Učiň svoji mysl tak tichou, jak jen to je možné. Učiň svoji celou bytost tak tichou, že pokud by někdo upustil drobný špendlík, okamžitě bys to cítila. Pokud můžeš učinit svoji mysl naprosto klidnou na pět nebo deset minut, pak ve své meditaci jistě získáš poselství, zda bys měla navenek té určité osobě poradit nebo bys měla držet svá pyšná ústa zavřená. Odpověď musí přijít.

Pokud z nitra získáš poselství, že máš mluvit, poté potřebuješ ještě další modlitbu. Musíš se modlit za to, abys byla schopna udržet si své zbožné meditativní vědomí, zatímco budeš dávat radu, protože pak bude tvá rada účinnější. Musíš ale vědět, že možná nedokážeš tuto osobu přesvědčit. Tato osoba může být tak nebožská, že nebude záležet na tom, kolik vnitřního bohatství jí nabídneš; přestože bude tvá rada vycházet z největší hloubky tvé bytosti, nebude tě poslouchat.

Cítím, že svým žákům říkám správnou věc, ale oni mne velice často neposlouchají. Stále ale vím, že mám pravdu. Také v tvém případě, pokud získáš poselství z hloubky své meditace ve formě rady a někdo tě nebude poslouchat, pak neobviňuj sebe nebo o sobě nepochybuj. Neciť: „Ó, pravděpodobně jsem se mýlila. Poselství, které jsem získala, zřejmě nebylo správné.“ Ne, poselství bylo správné, ale tato určitá osoba nepřijímá světlo. Jestliže tě neposlouchá a ty za několik dní nebo měsíců získáš stejné poselství, můžeš se opět pokusit jí to říci.

Jak můžeme nejlépe ztělesňovat tvé světlo, učíme-li tvoji filozofii ve třídě?

Sri Chinmoy: Pokud učíš moji filozofii, musíš dělat dvě věci. Před tím, než jdeš do třídy, medituj nejméně patnáct minut. Ve tvé blízkosti by neměl být nikdo — žádní kolegové, nikdo. Musíš cítit, že není nikoho kromě tebe a mé Božskosti. Medituj na moji Božskost, jež je také tvojí Božskostí. Moje nejvyšší Božskost a tvá nejvyšší Božskost jsou totožné.

Poté, když hovoříš o mé filozofii, musíš cítit, že mluvím tvým prostřednictvím. A když se díváš na studenty, musíš cítit, že oni jsou skutečně já. Na jedné straně jsem mluvčím v tobě a skrze tebe. Na druhé straně jsem posluchačem prostřednictvím publika. A tak pokud jsi schopna cítit, že já hovořím prostřednictvím tebe a také tě poslouchám, získáš obrovskou vnitřní sílu.

Vycházím z tebe a také do tebe vstupuji. Vycházím z tvého srdce a vstupuji do srdcí hledajících. A naopak vycházím ze srdcí hledajících a vstupuji do tebe. Ciť, že z tebe vycházím k hledajícím jako duha a přicházím od hledajících zpátky k tobě. Nebo můžeš cítit, že mne vysíláš do celého světa a přijímáš zpět celý svět. Z vnitřního světa mne vynášíš do vnějšího světa a odtud mne opět přivádíš zpět. Pokud můžeš cítit moji přítomnost jedním z těchto způsobů, budeš schopna inspirovat své studenty a sama sebe budeš inspirovat nanejvýš jasným způsobem. Pak budeš schopna učinit nejrychlejší pokrok a také lidé, kteří si tě přišli poslechnout, budou schopni učinit nejrychlejší pokrok.

Měli bychom během naší meditace myslet na štěstí?

Sri Chinmoy: Je v pořádku, pokud chceš meditovat na štěstí. Jestliže ale během své meditace myslíš na život potěšení a nazýváš jej štěstím, pak je to jako používat nůž nesprávným způsobem. Namísto nakrájení manga a rozdělení se o něj s ostatními pouze zraníš sama sebe. Pokud během své intenzivní meditace získáváš potěšení z nebožských myšlenek nebo si uchováváš špatné síly nebo nápady, pak pouze zesiluješ jejich intenzitu. Proto buď opatrná. Pokud se během tvé meditace objeví špatné myšlenky, jestliže je nemůžeš kontrolovat, přestaň prostě meditovat. Běž a vypij sklenici vody nebo dělej něco jiného.

Musíš se ptát sama sebe, co chceš od duchovního života. Jestliže chceš štěstí, duchovnost je odpovědí. Ale toto štěstí přichází, pouze jsi-li připravena učinit Nejvyššího šťastným Jeho vlastním Způsobem. Nezáleží na tom, kolika způsoby tě Bůh těší, nebudeš šťastná, pokud jedním určitým způsobem Boha stále netěšíš. Bůh je připraven tě učinit šťastnou tvým vlastním způsobem opět a opět, tisíci způsoby. Ale láska tvé duše k Bohu je tak velká, že pokud se ti nedaří těšit Boha, byť jen v jedné věci, tvá duše nebude šťastná. A jestliže není tvoje duše šťastná s tvým tělem, vitálnem, myslí a srdcem, ty sama nemůžeš být nikdy šťastná. Tvá duše chce být na tebe mimořádně, mimořádně, mimořádně hrdá. Pokud tvoje tělo, vitálno a mysl dělají špatné věci, tvá duše se pokouší ukáznit tyto neukázněné členy své rodiny a inspirovat je.

Vedeš duchovní život, protože chceš štěstí. Pokud by duchovní život nepřinášel štěstí, kdo by byl takovým hlupákem a žil duchovně? Sladíš-li se s Božím živoucím dechem, vstoupíš-li do Božího Dechu a staneš se jeho neoddělitelnou součástí, štěstí se stane tvým vnitřním a vnějším jménem a získáš nekonečnou extázi a nekonečnou blaženost.

Část III

Skutečnou meditací je učinit tvého Vnitřního kormidelníka šťastným prostřednictvím poslušnosti.³

Sri Chinmoy: Skutečnou meditací je učinit tvého Vnitřního kormidelníka šťastným prostřednictvím poslušnosti. Toto je meditace, která je nanejvýš účinná: poslouchat svého Vnitřního kormidelníka. Pokud posloucháš svého Vnitřního kormidelníka radostně každou vteřinu, pak zde nemůže být žádná vnitřní horečka — žádný strach, pochyby nebo žárlivost — protože nemáš čas přemýšlet o těchto věcech.

Proč mám tak ráda vrány?

Sri Chinmoy: V Rusku mají rádi vrány; cítí, že vrány přinášejí štěstí. Podle indické tradice je vrána velice hloupá. Pokud chce vrána schovat svůj šperk, zavře oči a myslí si, že pokud ona sama šperk nevidí, ani ostatní ptáci nejsou schopni jej vidět. Tolik má moudrosti!

V indických vesnicích se říká, že když vám přeletí nad hlavou vrána, znamená to, že se ve vašem životě stane nějaké neštěstí. Buď někdo ve vaší rodině zemře nebo se stane nějaká jiná nešťastná událost.

Když jsem byl mladý chlapec, bylo před naším domem mnoho stromů. Dva nebo tři dny předtím, než můj otec zemřel, přilétala vrána na velmi vysoký strom, který stál vedle našeho domu, a lítostivě naříkala, někdy po dobu deseti nebo patnácti minut. V našem případě bylo celkem zřejmé, jaké neštěstí se mělo stát. Můj otec byl tolik nemocný a my všichni jsme věděli, že je to otázka jen několika dní. Vrána se tedy chovala podle indické vesnické tradice.

Můžeme se na to dívat dvěma způsoby. Jeden způsob je považovat vránu za špatné znamení a říci vráně: „Musíš mi říkat, že můj otec umírá?“ A pak se rozzlobit a házet po ní kamení, aby ulétla; vrána však přiletí zpět. Druhým způsobem je cítit, že vrána vám dělá laskavost tím, že vás varuje, že se má přihodit něco špatného. Pak můžete být více opatrní a ostražití. Nyní cítím, že je to požehnání, pokud mi někdo říká, že by se mohlo stát neštěstí, protože se mohu modlit a meditovat a použít svoji sílu vůle, abych tomu zabránil. Tehdy jsem ale neměl tento přístup, pouze jsem se odevzdal tomuto nešťastnému zážitku.

Jestliže jsou vrány tak špatné, je to moje nevědomost, která je tak ráda pozoruje?

Sri Chinmoy: Proč je nazýváš špatnými? Jestliže ti někdo říká, že se má něco špatného stát, pak s tím můžeš něco dělat. V Mahábháratě varoval Narada Savitri, že muž, kterého si chtěla vzít, Satyavan, měl žít pouze jeden rok, ona si jej ale chtěla i přesto vzít. A tak se během celého roku připravovala — modlila se a modlila.

Někdy, když lidé nečekaně zemřou v letecké havárii nebo při automobilové nehodě, jejich drazí jsou smutní, protože neměli příležitost se připravit. Naopak jsou někdy lidé smutní, když jejich drahý otálí měsíce a měsíce v nemocnici v kómatu. Navenek ukazují soucit a zármutek, ale vnitřně si říkají: „Je pro mne tak těžké chodit každý den do nemocnice! Proč nemůže můj příbuzný zemřít dnes!“

V každém případě ty máš vrány ráda. Jednou jsi měla inkarnaci vrány, ale po této inkarnaci jsi neměla lidskou inkarnaci. Vrána zde je, ale po vráně vidím něco jiného. Nemohla bys být tak věrná Nejvyššímu ve mně, kdybys neměla psí inkarnaci.

Snažím se myslet na svého Vnitřního kormidelníka, přesto si ale uchovávám nevědomost, která mnou proudí jako krev. Co mohu dělat?

Sri Chinmoy: Co můžeš dělat? Dokázala jsi, že umíš přinést vítězství svému Vnitřnímu kormidelníkovi. Kolik lidí na zemi by uspělo v tom, co jsi udělala? Kolik lidí by řeklo těm nebožským lidem to, co ty: „Miluji svého Vnitřního kormidelníka, miluji svého Vnitřního kormidelníka.“ Ze tří tisíc žáků by pravděpodobně pouze pět procent přežilo, pokud by prošli tím, čím jsi prošla ty. Nedokázala jsi tedy, že miluješ Nejvyššího?

Nezáleží na tom, kolikrát tě nevědomost napadne, tvá mantra je vždy: „Miluji svého Vnitřního kormidelníka, miluji svého Vnitřního kormidelníka, miluji svého Vnitřního kormidelníka.“

Ale ona mne pouze nenapadá; zdá se, že mám nevědomost ráda.

Sri Chinmoy: Nevědomost je tak špatná! V některých případech si uchováváme nevědomost, v jiných případech ne, někdo nás ale nutí k tomu, abychom cítili, že se těšíme z nevědomosti. Dítě nemusí mít rádo určité jídlo, matka jej ale stále žádá, aby jedlo, nebo mu strká jídlo do úst a říká: „Je to moc chutné, je to pro tebe dobré.“ Nakonec už dítě matku nechce poslouchat a řekne: „Ano, je to moc dobré.“

Ty už sis vybrala mezi nevědomostí a moudrostí, ale někdo tě nutí cítit, že se těšíš z nevědomosti.

Co mohu dělat, abych urychlila svůj pokrok? Nemluvím ani o dosažení realizace Boha, ale pouze o zbavení se nevědomosti, která mnou proudí téměř nitrožilně?

Sri Chinmoy: Myslíš, že jsi jediná, kdo trpí touto nemocí? Říká ti tohle tvoje nejistota? Každý plave v tomto moři, a tak se nemusíš bát.

Akuli: Nejvyššímu z toho není špatně?

Nejvyššímu z toho není špatně?

Sri Chinmoy: Není mu špatně z ničeho. Kolik věcí jsi udělala pro manifestaci od té doby, co jsi přišla na cestu! Pracuješ v Annam Brahmě dvacet čtyři hodin denně a k tomu mi dáváš každý den tak věrně své aforismy. Musel bych ještě dvacetkrát přijít zpět na tento svět, abych splatil svůj dluh vůči tobě. Ale naštěstí mi Bůh řekl, že již víckrát nemusím přijít zpět, a to je pro mne nanejvýš uklidňující. Navzdory tomu, jak moc v této inkarnaci trpím, vždy se mohu upokojit myšlenkou, že toto je má poslední inkarnace. Možná je dobrá anebo špatná, ať už je však jakákoliv, je poslední. Někteří duchovní Mistři se během svého posledního fyzického života na zemi velice úspěšně stáhnou do ústraní, nevstupují do manifestace. Je to pro ně příliš. To ale není můj způsob.

Při fotbalovém zápasu hráč ví, zda vyhrává nebo prohrává, a v určitém bodě hra končí. Pak již hráč nehodlá dál hrát. Celé jeho tělo je těžce poraněno: jeho koleno je poškozené, jeho loket je zlomený, jeho rameno je vykloubené. Říká: „Již nechci dál hrát.“ Může v něm být ale trochu chamtivosti, a tak pokračuje ve hře ještě trochu déle. Pokaždé, když jsem běžel maraton, přísahal jsem si, že již nikdy žádný jiný nepoběžím. Ó Bože, jak se mi podařilo krásně dodržet svůj slib!

Co mohu dělat, abych těšila Nejvyššího více?

Sri Chinmoy: Proč musíš myslet na to, jak těšit Nejvyššího více? Prostě mysli na Nejvyššího pořád nebo kdykoliv můžeš. Pouze upřímná radost ti pomůže. Nejvyšší je tebou skutečně potěšen, ale pokud chceš, aby byl ještě více potěšen, potom až tě potkám na tenisovém kurtu nebo v Annam Brahmě, vyzařuj pouze nejupřímnější štěstí. Poté, co mne uvidíš na fyzické úrovni v Annam Brahmě nebo někde jinde, mělo by z nejhlubších hlubin tvého srdce vycházet upřímné štěstí.

Když mne vidíš na fyzické úrovni, získáváš radost. Když mne vidíš na vnitřní úrovni, musíš získat stejnou radost. Mnohokrát během dne myslíš na Nejvyššího. Pokaždé, když myslíš na Nejvyššího ve mně nebo medituješ na Nejvyššího ve mně, můžeš-li získat stejný druh vnitřní radosti a vnitřního rozechvění, jako když mne vidíš ve fyzickém, pak rozhodně urychlíš svoji vnitřní cestu a budeš více těšit Nejvyššího.

Kde jsi vyrostla?

Akuli: V Indianě…

Sri Chinmoy: Před mnoha lety, dlouho před tím, než jsi se duchovně narodila, jsem byl pozván, abych přednášel v Lion klubu nebo v Rotary klubu. Tři různí muži mě chtěli představit. Bůh Sám ví, kdo mne měl představit, ale muž, který řekl, že o mne ví všechno, odstrčil ostatní. Když mne představoval, namísto toho, aby řekl, že jsem se narodil v Bengálsku, v Indii, řekl, že jsem se narodil v Bengálsku, v Indianě. Potom jej vyhodili a přišel někdo jiný, aby mne představil.

Akuli, když máš tak ráda vrány, kolik jich je v Queensu?

Akuli: Mám štěstí, když vidím tři za den, ale v Queensu jich je možná 3000.

Sri Chinmoy: Pulaku, kolik?

Pulak: Možná okolo 30000.

Sri Chinmoy: Góvindo, kolik?

Góvinda: Dvacet tisíc.

Sri Chinmoy: Kdo z vás tří může hrdě obhájit své číslo? Kdo se odváží tvrdit, že si je naprosto jistý?

Akuli: Řekl jsi, že nejde o to, kolik plodů manga je v sadu, ale o to, jakou mají chuť. Takže není důležité, kolik je zde vran, ale kolik radosti díky nim získáme.

Sri Chinmoy: Chidananda již získává radost. Bez toho, aniž by viděl vrány, získává radost, takže je tedy pokročilejší, než jsi ty. Ty získáš radost pouze potom, co vidíš vránu, ale Chidananda nemusí vidět ani jednu, aby dostal radost, a je tedy pokročilejší.

Akuli, znáš ten hloupý indický vtip o tom, kolik existuje vran? Někdo řekne číslo, druhý další. Jeden vyzve druhého a řekne: „Já vím, kolik jich je, ale ty je spočítej. Když napočítáš víc, než jsem řekl, znamená to, že přiletěli někteří z jejich příbuzných. A když jich napočítáš méně, než jsem řekl, znamená to, že některé odletěly za příbuznými. A tak pokud řekneš 3000 a bude jich více, znamená to, že někteří příbuzní těchto vran do Queensu přiletěli. Pokud jich ale je méně než 3000, znamená to, že některé vrány z Queensu letěly navštívit své příbuzné v Bronxu.

Část IV

Jsem tak špatný zpěvák a vím toho o hudbě velmi málo. Zajímalo by mě, zda jsem někdy měl hudební inkarnaci.⁴

Sri Chinmoy: Pozemskou hudbu jsi nestudoval. Ale existuje něco, čemu se říká Nebeská hudba a tu jsi studoval. Možná nedokážeš oceňovat jemné nebo éterické kvality pozemské hudby, možná nedokážeš udržet tón. Ale tvoje duše bude schopna učinit tvé srdce vědomým si velmi, velmi jemných a velmi, velmi lahodných věcí v hudbě, a tvoje srdce je bude dokáže ocenit.

Mnoho velkých hudebníků na Západě neumí oceňovat subtilní hudbu. Mnoho, mnoho vynikajících zpěváků a vynikajících hudebníků nezíská nic při poslechu jemné hudby. Můžete říct, že je to díky jejich nejistotě nebo žárlivosti, nebo můžete dávat vinu některým špatným silám, které do nich vstoupily. Jim ale chybí vnímání k tomu, aby mohli oceňovat jemné odstíny hudby. Pak, díky tomuto selhání, ztrácí schopnost oceňování. V tvém případě se nicméně neztotožňuješ s osobou ani s tím, co hraje, a tak jsi schopen získat více, než mohou z hudby získat ostatní.

Nevíš nic o hudbě; nejsi hudebník nebo zpěvák. Když ale zní subtilní hudba, tvoje srdce to velice oceňuje. Tehdy nejde tvé ocenění pouze k osobě, která hraje nebo zpívá, ale přímo ke Zdroji — k Tomu, který dal té určité osobě kapacitu zpívat nanejvýš oduševněle nebo hrát nanejvýš oduševněle a mocně. A tak získáváš Požehnání od Boha Nejvyššího Zpěváka a Boha Nejvyššího Hudebníka.

Navenek nemůže hudbě nikdo rozumět. V hudbě není nic, čemu bychom měli rozumět. Je to vše záležitost cítění. Je mnoho lidí zvláště na Západě, kteří se stali dobrými zpěváky a dobrými hudebníky mechanicky — trénováním a trénováním, velice disciplinovaným, mechanickým způsobem. Když chtějí tito skvělí hudebníci hrát nebo když chtějí zpívat, dokážou to dělat velice dobře. Jejich hudba může znít překrásně a oduševněle, ale je to něco jako falešná oduševnělost. Pohybují rukama a lidé říkají: „Jak oduševnělé!“ Ale je to proto, že se mechanicky naučili, jak hrát oduševněle. Trénovali svoji mysl nebo dosáhli určitého stupně odbornosti, která jim to umožňuje. Ale uvnitř jejich hudby není žádná duše, žádný pocit, nic! Hrají překrásně, ale myslí na takové nesmysly, tak světské věci — naprosto nic duchovního. A ve vnitřním světě se pouze hádají a bojují mezi sebou. Velice často získává posluchač, pokud je v oduševnělém vědomí, z hudby daleko větší užitek než účinkující, protože účinkující neztělesňuje oduševnělost, kterou vyjadřuje.

Někdy můžeme něco ukazovat, aniž bychom to ztělesňovali. Například můžete říkat naprostou pravdu, ale vaše vědomí tu není. Oddělili jste své vědomí od samotné pravdy. A tak zatímco vyjadřujete pravdu, neztělesňujete vědomí pravdy. Pouze mechanicky říkáte něco, co je správné. Protože je vaše vyjádření mechanické, nezískáváte skutečné požehnání od vyšších sil, které vám odhalují pravdu, nedostáváte Požehnání od Boha Pravdy.

A tak v tvém případě a v případě několika dalších, kteří také nejsou zpěváky nebo hudebníky, jste schopni získat z hudby něco velmi vysokého. Pokud zpěvák nebo hudebník provádí něco velmi jemného, velmi oduševnělého, v tichosti to oceňujete. Nevíte, kterou rágu hraje nebo zda hraje Mozarta, Bacha, Chopina či Beethovena. Nevíte nic o struktuře hudby a nemusíte to vědět. Vaše srdce ale stoupá vzhůru, protože cítí něco tak oduševnělého a mocného, zatímco ostatní, kteří vědí o hudbě vše, nemusí získávat nic, protože ztratili schopnost obdivovat jemnou hudbu. A také získáváte větší užitek než účinkující, který nemusí ztělesňovat vědomí, které předvádí.

Naopak jsou tací, kteří znají hudbu velmi dobře a také mají schopnost oceňovat velice subtilní, jemný aspekt hudby. Mají dychtivost ponořit se hluboko dovnitř a neustále se učit. Jakmile se někteří hudebníci něco naučí, již se nechtějí učit nic jiného. Obávají se, že pokud se budou učit dále, lidé si budou myslet, že někoho napodobují. A tak jsou spokojeni s tím, co již mají. Avšak někdo, kdo opravdově miluje hudbu a kdo je skutečně v hudbě skvělý, nebude nikdy spokojen s tím, co má. V nejvyšším hudebním světě stoupá naše aspirace neustále vzhůru a naše oduševnělé a božské schopnosti neustále vzrůstají.

Postačit si sám nebo spoléhat na Boha⁵

Četl jsem tvůj maratónsky dlouhý dopis. Jsem takový „hrdina“! Obvykle když dostanu dlouhý dopis, nečtu jej celý. Čtu první řádek a pak použiji svoji okultní sílu, abych se dozvěděl zbytek obsahu. Ale v tvém případě jsem četl úplně každý řádek.

Srozumitelně jsi mi objasnila, že chceš být soběstačná. Bohužel, milá dívko, moje filozofie je jiná. V mé filozofii nechci nic jiného než být závislý na Božím Soucitu. To je má modlitba k Bohu. Lidé, kteří se pokoušejí být soběstační na finančním poli, na duchovním poli nebo kterémkoliv jiném poli, nebudou nikdy šťastní. Lidé, kteří se snaží být soběstační na fyzické, vitální nebo psychické úrovni nebo na kterékoliv jiné, se musí zákonitě cítit špatně.

Obyčejní lidé chtějí být soběstační tím, že chtějí mít více peněz nebo více domů. Myslí si, že čím více materiálního bohatství budou mít, tím soběstačnější budou. Ale když mají více peněz, začnou dělat spoustu špatných věcí. A až budou mít čtyři domy, uvidí, že tyto domy pro ně představují pouze více problémů. Dokonce i na duchovní úrovni, chce-li mít někdo více duchovního bohatství — duchovní síly a všech těchto věcí — bude si pouze způsobovat bolesti hlavy. A tak pokud se pokoušíš být soběstačná, nejen na pozemské úrovni, ale dokonce i na Nebeské úrovni, pak skončíš špatně.

Ale jestliže se svými modlitbami, svými meditacemi, svou sebedávající službou, svou vděčností a svým odevzdáním se Boží Vůli budeš snažit stát se více hodna Božího Soucitu, pak budeš v každém okamžiku šťastná. Získáš vnitřní ujištění od Boha Samotného, že tě učiní šťastnou, nejen dnes, ale také zítra a pozítří.

Dopis žáka může být soukromý, ale moje odpověď se vztahuje na vás všechny. Vaše mysl vám říká: „Pokud udělám tohle a stanu se soběstačným, pak budu zabezpečen, budu šťasten!“ Ale to není pravda. Můžete být zabezpečeni a šťastni pouze tehdy, když dokážete více přijímat Boží Soucit. Pokud se modlíte k Bohu: „Učiň mne hodným Tvého Soucitu, učiň mne hodným Tvé Lásky,“ pak budete jednou schopni přijmout Boží skutečnou Lásku, skutečné Světlo, skutečný Soucit a vše ostatní, co vám chce Bůh nabídnout.

A tak říkám všem svým žákům: pokud si myslíte, že vaše bezpečí záleží na vaší vlastní soběstačnosti, potom se velice mýlíte. Žádná lidská bytost na zemi se nemůže stát opravdu zabezpečenou tím, že se stane soběstačnou. To platí nejen pro duchovní lidi, ale pro každého. Je to vaše mysl, která vám říká, že získáte-li vysokoškolský titul nebo doktorát, pak budete zabezpečeni. Zatímco ale budete studovat, tolik špatných sil vás napadne. Kde pak je vaše bezpečí? Kde je vaše štěstí? Pokud se ale stanete závislí na Božím Soucitu, pokud budete hodni Božího Soucitu, pak vás Bůh povede v každém okamžiku. Tehdy bude samotné Boží Světlo vaším zabezpečením.

Svojí myslí plánujete budoucnost a říkáte si: „Jestliže se stanu tímhle, pak získám tohle.“ Ale možná, že to nezískáte, nebo zde bude něco, co vám bude stát v cestě a odvede vás od vašeho cíle. Pomyslíte si: „Pravděpodobně tohle není ta správná věc, zkusím tedy něco jiného,“ a budete opět nešťastní. A i když budete dělat to, co jste chtěli, a stanete se tím, čím jste se chtěli stát, nebudete šťastní, protože vám tyto věci nepřinesou zabezpečení a štěstí, které jste očekávali.

A proto, milá dívko, chceš-li být šťastná a zabezpečená, pokus se prostě být víc otevřená a hodna Soucitu Nejvyššího. Pokus se přijmout Boží Soucit Božím vlastním Způsobem. V Božím Soucitu je nekonečný Mír, nekonečné Světlo, nekonečná Láska. Přečetl jsem a pochopil celý tvůj dopis a odpověděl jsem na celý. Porozuměl jsem všemu, když říkáš, že pokud uděláš to a to, nebudeš se muset strachovat o své finance a svoji budoucnost. Stavíš ale pouze hrad z písku, hrad, který se rozpadne. Na druhé straně, následuješ-li božskou cestu, dovolíš-li Někomu jinému a Něčemu jinému — Bohu a Božímu Soucitu — pracovat v tobě a prostřednictvím tebe, pak uvidíš Boží Světlo prostupovat celým tvým životem. A toto Světlo je jediným štěstím a jistotou.

Má pro mne moje mysl určité poselství?⁶

Sri Chinmoy: Mysl pochází třemi hlavními stadii. Prvním je stadium spánku, kdy mysl hluboce spí. Pak přichází stadium, kdy je mysl probuzená, a nakonec je zde stadium, kdy se mysl stane osvícenou. Je nutno říci, že v každém stadiu existuje mnoho různých stupňů, ale jsou zde tyto tři hlavní kategorie.

Tvoje mysl již rozhodně nespí. Nenacházíš se ve spánku nevědomosti. Tvoje mysl je mezi stadiem probuzení a osvícení. Když jsi v osvícené mysli, když světlo tvé duše mocně pracuje v tvém srdci a v tvé mysli, tehdy říkáš správnou věc té správné osobě a děláš správnou věc pro správnou osobu. Říkáš správné osobě, aby dělala správnou věc, nesprávné osobě neříkáš nic. Není to proto, že nesprávná osoba je tvým nepřítelem nebo že je pod tvoji důstojnost jí něco říkat. Ne, pouze ta správná hodina této osoby ještě nenastala, a pokud jí řekneš, aby udělala to, co je pro někoho jiného naprosto správná věc, pouze přispěješ k její zkáze.

Naopak, pokud jsi pouze ve své probuzené mysli, tehdy projevuješ laskavost a sympatie lidem, kteří si to nejen nezaslouží, ale také zneužijí to, co jim nabízíš. Řekneš si, že jakmile jsi k nim jednou laskavý, tvůj úkol je splněn. Musíš ale vědět, že tvé laskavosti může být využito velice špatným způsobem. Pokud k tobě někdo přijde a požádá tě, abys mu dal dolar, díky tomu, že máš velké srdce, dáš mu ho. Nemáš ale nejmenší tušení, zda je ten člověk dobrý nebo špatný, a co s penězi zamýšlí udělat. Možná je použije na to, aby se dostal metrem nebo taxíkem do kostela, kde se bude modlit a meditovat a bude se snažit stát se lepším člověkem. To je velice dobré. Možná se ale půjde do baru opít a sníží tak svoje vědomí. Kdo je potom viníkem? Jsi šťastný, protože jsi ukázal svoji štědrost a lásku k bližnímu, ale ve skutečnosti jsi udělal chybu.

Možná se tomu budeš snažit vyhnout a říkat si: „Nevěděl jsem to.“ Nevědomá chyba je ale stále chybou a může být příčinou špatného konce. Přestože se nevědomě dotknu ohně, spálím si ruku. Podobně nevědomě pomůžeš někomu, aby se stal horším, než jakým by mohl být. Pokud bys tomuto člověku nepomohl, mohl by se alespoň na chvíli stát o trochu lepším člověkem.

Dám ti příklad toho, co se děje v tvém případě. Ukazuješ soucit lidem, kteří toho zneužívají, a to je vede do ještě větší záhuby. Pokud se někteří lidé vzdají svého duchovního života, jsi smutný a cítíš se špatně. Cítíš, že kdybys neřekl toto nebo řekl tohle, možná by neodešli z duchovní cesty — jako kdybys byl odpovědný za jejich odchod. Bůh nemůže ochránit tohoto člověka před zničením, Mistr nemůže zachránit tohoto člověka, ty si ale myslíš, že pokud bys něco udělal nebo něco řekl, mohl bys nějakým způsobem zabránit nebo odložit jeho odchod. To je skutečná chyba. Říkám „ty“, ale platí to pro mnoho lidí.

Je mnohem lepší zůstat v probuzené mysli než v bahně spánku nevědomosti. Probuzená mysl ale nemusí vždy mít potřebnou míru moudrosti k tomu, aby učinila správnou věc. Jsi probuzený do té míry, že chceš být laskavý a dobrý k lidem. Nežádám tě o to, abys byl k lidem lhostejný — ani zdaleka ne! Laskavost ale musí být doprovázena vnitřním světlem. Pokud v sobě laskavost nezahrnuje vnitřní světlo, pak jí může být zneužito velice špatným způsobem.

Probuzená mysl věří v dobročinnost, trpělivost, soucit, a tak dále. Protože je probuzená, cítí, jak do ní vstupuje nekonečné vědomí. Je to jako to, k čemu dochází, když rozkvétá něčí květina srdce; tehdy se srdce stává velikým. A tak se probuzená mysl okamžitě dívá na jednu i druhou stranu a snaží se dělat správnou věc. Bohužel ne vždy ví, co je správná věc nebo jak správně využít své rozšířené vědomí.

Je tedy vždy dobré používat mysl, která získala přímé světlo duše, jež přichází prostřednictvím srdce. To je mysl, která tě ochrání. Pokud nemůžeš použít osvícenou mysl, tak se pokus zůstat mezi probuzenou myslí a osvícenou myslí. Nezůstávej ale přímo v probuzené mysli. Pokud máš laskavou mysl a díky ní se snažíš být štědrý, laskavý a pohostinný, pak budeš v nesnázích.

Přistihl jsem tvou mysl; udělal jsi chyby. Musíš vědět, že když udeří hodina, lidé přicházejí a také když hodina udeří, lidé odcházejí. Nemůžeme je přimět k tomu, aby zůstali na duchovní cestě. Je to obtížné, protože šlechetnost našeho srdce vychází do popředí a my chceme ukázat naši laskavost. Víme, že ten a ten byl s námi tolik let. Po léta byl někdo na vrcholku stromu a jedl to nejchutnější ovoce. Nyní tento člověk slezl dolů a je zde veliká pravděpodobnost, že hladový vlk nebo tygr bude čekat u paty stromu a sežere jej. Co však můžeme dělat? Pouze na vrcholku stromu může být v bezpečí.

Řeknu ti, že dělám stejnou chybu; ale v mém případě se nevzdávám. V tvém případě uděláš chybu a po dvou dnech se vzdáš. Ale protože já jednám s duší, bojuji a bojuji a bojuji. Někteří lidé, kteří opustili naši cestu před deseti nebo dvanácti lety, se stále laskavě ukazují před dveřmi mého srdce. Tehdy moje dveře ještě nejsou zavřené. Myslíš na někoho, kdo odešel z cesty před deseti lety? Pro tebe je to příliš, příliš. Ale já se dál snažím pomáhat těmto lidem.

Vděčnost⁷

Zrcadlo je křehké. Když spadne na zem, roztříští se na kusy. Uvědomil jsem si ale, že zrcadlo má větší životnost než vděčnost lidských bytostí. Aby se zrcadlo mohlo rozbít, musí být upuštěno buď z Nebe, nebo z několika metrů nad zemí. A proto to trvá několik vteřin. Ale lidské nevděčnosti to netrvá ani jednu prchavou vteřinu, než vyjde do popředí.

Pokud může něco zmizet z našeho srdce dříve než nejdříve, pak to není nic jiného než vděčnost. Na druhou stranu je-li něco na zemi skutečně překrásné, skutečně významné a skutečně platné, může-li něco na zemi udržet naši zlatou spojovací linku s Bohem, naším Zdrojem, pak tím je také vděčnost. Mojí drazí, říkám vám, pokud máte jen trochu upřímné vděčnosti a pokud si ceníte této vděčnosti jako té nejdrahocennější věci ve svém životě, pak vás dech této vděčnosti uchová živými v srdci Boha, vašeho Pána Nejvyššího. Špatně se chováte a mučíte svého Mistra tolika způsoby; někdy se dokonce chcete vzdát duchovního života. Ujišťuji vás ale, že jestliže si uchováte vděčnost živou ve svém srdci, krása a vůně této božské vlastnosti vás ochrání před duchovním úpadkem a zničením.

Hovořím o upřímné vděčnosti — o takové vděčnosti, jejíž živoucí přítomnost můžete cítit pouze ve svém srdci. Pokud cítíte, že vděčnost je vaším vnějším jménem, pokud cítíte, že vaším jediným jménem je vděčnost, pak vaše vděčnost okamžitě skočí do popředí a nastolí svoji neoddělitelnou jednotu s vaší skutečností Boží jednoty.

Vděčnost je tou nejmocnější zbraní ve vašem životě. Není nic nebožského, čeho byste se pomocí vděčnosti nemohli ve vašem životě zbavit. A také ve vašem životě neexistuje nic božského, co byste silou své vděčnosti nemohli posílit v nekonečné míře. Je pouze jedna věc, kterou potřebujete k tomu, abyste posílili svoji Božskost, a tou věcí je vděčnost. Jestliže každý den vědomě posilujete svoji vděčnost — ne ke Sri Chinmoyovi, ale k Nejvyššímu, který je vaším Guruem, mým Guruem a Guruem každého — pak uvidíte, jak velký učiníte pokrok a kolika špatných sil se budete schopni zbavit. Říkám vám, že všechna fyzická, vitální, mentální a emocionální horečka, kterou trpíte, přichází pouze z toho důvodu, že jste ztratili dech vděčnosti svého srdce. Je-li dech vašeho srdce vděčnosti v pořádku, pak si jej udržte navždy. Toto je nepochybně ta správná cesta, jak běžet rychle, rychleji, nejrychleji ke stanovenému Cíli.

Vděčnost není pouhým slovem; není to pouze pojem. Je to živoucí dech vaší skutečné existence na zemi. Není nic, co by pro vás Bůh neučinil, pokud ve svém aspirujícím srdci skutečně chováte dech vděčnosti. Prosím, prosím, každému z vás říkám: chcete-li běžet nejrychleji, pak se zbavte věci, která vás brzdí. Věcí, která vás ochromuje nebo paralyzuje ve vašem duchovním životě, je nevděčnost. Pokud si můžete navždy uchovat svůj dech vděčnosti, potom vám nic nemůže stát v cestě a nikdo vám nemůže zabránit dělat správnou věc a stát se tou správnou osobou: nejdokonalejším nástrojem našeho Pána Milovaného Nejvyššího.

Vděčnost, vděčnost a vděčnost. Duši neznáte; Nejvyššího neznáte. V tomto stadiu vašeho duchovního vývoje je nemusíte znát. Ale vděčnost musíte znát, pokud se chcete spojit se svojí nejvyšší Výškou, s Nejvyšším. Chcete-li se spojit se Skutečným v sobě, pak musíte přijmout svůj dech vděčnosti za vlastní, zcela vlastní.