Part I

SCA 901-925. Každý rok během vánočních svátků Sri Chinmoy a jeho žáci tráví dva měsíce na návštěvě dvou nebo tří různých zemí. Všechny otázky v této knize byly odpovězeny během prosince 1999 a ledna 2000 během vánočního výletu

Jestliže se modlíme za naše prarodiče, kteří již dávno zemřeli, pomohou jim naše modlitby v jejich nové inkarnaci?²

Sri Chinmoy: Rozhodně pomůže, jestliže se modlíte za své rodiče nebo prarodiče, kteří již nejsou ve fyzickém. Vaše modlitba ale musí být velmi, velmi upřímná a intenzivní. Není dostačující, když se modlíte jen jeden den a po zbytek roku ne.

Dejme tomu, že vaše matka již dávno zemřela. Jestliže si vzpomenete na nějakou milou událost, můžete se modlit k Bohu: „Kdekoliv je duše mé matky, prosím požehnej ji, požehnej ji.“ Na druhou stranu bude vaše modlitba vynulována, jestliže si vzpomenete, že jste od ní dostali výprask, nebo že nebyla laskavou matkou. Pokud chcete, aby vaše modlitba měla účinek, potom se vůbec nedívejte na negativní stránku vaší matky.

Když toužíte po něčem od svého přítele na fyzické úrovni, tím že váš přítel i vy jste na zemi, může zde nastat konflikt mezi vaší touhou a vyplněním této touhy vaším přítelem. Něco očekáváte, ale do vaší mysli může vejít pochybnost, jestli on nebo ona k vám bude opravdu laskavý. Vaše mysl vám může říkat: „Ach, možná mi nedá to, co chci. Před několika lety jsem ho o něco požádal a on byl velmi lakomý.“ Pochybnost vždy vychází do popředí.

Ale jestliže se modlíte k Bohu za duše, které odešly, tento druh pochybnosti nemá žádné opodstatnění, protože duše, které opustily fyzické tělo, nemají mysl. Zabývají se jen duší. Přijímají od vás upřímnost vašeho srdce, a když Samotný Bůh uvidí nesmírnou upřímnost vašeho srdce, zaručeně přinese vaši modlitbu k duším vašich rodičů nebo drahých, kteří před mnoha lety opustili fyzické tělo. Vaši modlitbu nepřijmou skrze mysl. Přijmou ji světlem duše. Toto světlo má magnetickou sílu. Je-li vaše modlitba naprosto upřímná, potom se nesetká s žádnými překážkami, protože ten člověk již není ve fyzickém a mysl tomu nepřekáží.

Když očekáváte něco od někoho na fyzické úrovni, můžete myslet na to, kolik ten člověk udělal špatných věcí anebo jak se k vám choval špatně.

Na druhou stranu mysl člověka, která obdrží váš požadavek, může být zaměstnána dalšími dvaceti různými věcmi. Proto nemusí být schopna nebo nemusí chtít vyplnit vaši touhu. Ale od těch, co odešli, již nic neočekáváte. Jen se jim pokoušíte nabídnout svou modlitbu. Vaše modlitba do nich vstoupí jako světlo, mír a blaženost.

Určitě se můžete modlit za své drahé, kteří odešli. A myslete jen na jejich dobré kvality — jak na vás byli milí a příjemní. Přijmout od vás vaši modlitbu je pro ně velmi snadné. Modlíte se za ně, ale nemodlíte se k nim. Modlíte se k Bohu. Jestliže jste upřímní ve své modlitbě, Bůh přinese vaše modlitby k vaším drahým, kteří již nejsou ve fyzickém.

Jaký je rozdíl mezi očekáváním a touhou?

Sri Chinmoy: Touha a očekávání žijí ve stejném pokoji. Můžeme říci, že jsou spolubydlící. Touha může vzniknout v srdci, v mysli, ve vitálnu nebo ve fyzickém, kdežto očekávání je vždy v mysli. Očekávání někdy může být podmíněné — někomu jste něco dali a potom od toho člověka očekáváte něco nazpátek. Anebo můžete od někoho něco očekávat, i když jste mu nic nedali jen proto, že jste slyšeli, že ten člověk je velmi milý, laskavý a dobrý v každém ohledu.

Musíme se poučit od přírody. Co od nás očekává slunce? Přirozeností slunce je jen dávat světlo. A věci, které jsou pro náš život nejdůležitější — voda a vzduch — co ty od nás očekávají? Nic. Když se zeptáte slunce, jestli od vás něco očekává, řekne vám: „Neočekávám nic. Dávám nepodmíněně. Jestliže použiješ mé světlo, tím lépe i pro mě.“

Lidé, kteří nic neočekávají, mohou dávat. Této pravdě se učíme od našeho života modlitby, od Boha. Ale když lidská bytost očekává něco od Boha, je zde vždy zpětná reakce. Řekněme, že dnes velmi potřebujeme slunce. Začne-li však silně pršet a je-li to opravdový liják, slunce proklejeme. Řekneme: „Proč jsi nevyšlo? Dnes jsme tě tolik potřebovali.“ Když lidské bytosti očekávají, výsledkem toho je revolta. Pak všechny negativní pocity schované v mysli vyjdou do popředí.

Toužíte-li po něčem, existuje určitý limit. Někdy se své touhy vzdáte, když ucítíte, že Bůh nebo někdo jiný vaši touhu nevyplní. Ale když není naplněno vaše očekávání, potom se ve vás podvědomě rozvine jistý druh revolty. Všechny agresivní kvality začnou vycházet na povrch. Po agresi následuje nespokojenost a po nespokojenosti přijde ničení.

Copak Bůh neví, co potřebujeme? Copak duchovní Mistr neví, co potřebujeme? Základní povinností duchovního Mistra je dát nám sílu srdce a duchovní světlo, abychom měli volný přístup k Nebeské nekonečné Blaženosti. Ten, kdo vše ví nejlépe, je Bůh. A Bůh nám dal duši nebo duchovního Mistra. Pro každého z nás je těžké mít přímý kontakt s Absolutním Nejvyšším. Bůh pak říká: „Vezmi si mého zástupce, duši. Jestliže nemůžeš duši vidět nebo s ní mluvit, potom si vezmi duchovního Mistra jako svého průvodce.“

Co může ubohý Bůh dělat? Nemůžete navázat kontakt se Samotným Bohem, protože nevidíte, kde se schovává. Pak tedy přichází duše, přímý zástupce Boha. Vy nevíte, kde duše sídlí. Knihy i duchovní Mistři vám řekli, že duše je uvnitř vašeho srdce. Ale uvnitř vašeho srdce je to jako ve velkém supermarketu. Chcete tam něco, ale úplně se ztratíte. Chodíte z jedné strany na druhou. To, co chcete koupit, tam mají, ale jste ve velkém obchodě a nemůžete to najít.

Co potom uděláte? Půjdete za vedoucím nebo některým z pracovníků. A tato osoba vám okamžitě ukáže, kde je to, co potřebujete. A touto osobou není nikdo jiný než váš Mistr. Váš Mistr řekne: „Chceš najít svou duši? Podívej se, je tam.“ Vnitřní bohatství je vaše, ne moje. Ale je zamčeno uvnitř trezoru vašeho srdce a vy od něj nemůžete najít klíč.

Úkolem Mistra je, aby vám pomohl při hledání klíče. Má lepší vizi, než máte vy, protože realizoval Nejvyšší. Takže se bude dívat na tu stranu a tamtu stranu, dokud klíč neuvidí. A pak vám ten klíč podá. Nenechá si jej. Řekne: „Vezmi si jej. Je tvůj. Otevři svůj trezor-srdce a potom uvidíš, co máš.“ K vašemu obrovskému překvapení, uvidíte uvnitř sebe ten nejkrásnější a nejdrahocennější diamant. A tímto diamantem je vaše duše.

Ale jen proto, že ji nevidíte, nemůžete říct, že duše neexistuje. Jen proto, že nemůžete vidět Mistrovu práci ve vnitřním světě — jeho okultní a duchovní sílu — nemůžete říci, že tyto síly nemá. Postavte svůj život zcela na vaší víře v to, že váš Mistr je pravý a vaše duše je naprostou realitou. Bůh je skutečný, ačkoli jste Ho nerealizovali.

Zaujmete-li pozitivní postoj — že duše je skutečná, Mistr je skutečný, Bůh je skutečný — pak vy samotní se stanete skutečnými. Je-li všechno, co vidíte skutečné, jak pak můžete být neskuteční? Ale jestliže začnete říkat, že tohle je neskutečné, on je neskutečný, ona je neskutečná a že vše je neskutečné, potom budete v samotném centru neskutečnosti.

Kdo nejsem?

Sri Chinmoy se zeptal hosta, jestli má nějaké otázky.

Host: Když je vše pořádku, není nic, na co bychom se potřebovali zeptat.

Sri Chinmoy: To je naprostá pravda. Otázky přicházejí jen tehdy, když jsme v mysli. Když jsme v mysli, po celou dobu nás napadají myšlenky — dobré, špatné, zdravé, nezdravé, vítané, nevítané myšlenky. Ale když žijeme v srdci, prožíváme naplnění. Naplnění znamená, že naše srdce vytvořilo svou jednotu s Boží Vůlí. Když jsme zajedno s Boží Vůlí uvnitř našeho srdce, pak tam nemohou být žádné otázky. V okamžiku, kdy jsme uvnitř srdce, otázky zmizí. Ale v okamžiku, kdy žijeme uvnitř mysli, přichází mnoho otázek bez odpovědí.

Ale opět, dokonce i když se dostaví správná odpověď, mysl ji začne zpochybňovat. A později mysl dokonce zpochybní i otázky. Mysl pokládá otázky a ta stejná mysl nesouhlasí s odpovědí. Pak začne mysl podezřívat své vlastní otázky. Ale jestliže žijeme v srdci, zažijeme naplnění. Zde je vše dokonalé. Zde shledáme, že dokonce otázky již obsahují odpovědi. Pokud žijete v srdci, přijde jedna jediná otázka: „Kdo jsem já?“ A potom, když zopakujete „Kdo jsem já? Kdo jsem já?“ desetkrát nebo dvacetkrát, Bůh přidá jednu další slabiku: „Kdo nejsem Já?“ A pak je odpověď přímo zde. Otázka otázek je: „Kdo jsem já?“ a odpověď všech odpovědí je: „Kdo nejsem?“ Tím, že přidáme jedinou slabiku, je vše zodpovězeno.

Mohl byste promluvit o hudbě?

Sri Chinmoy: Každý na zemi je hudebník a zpěvák. Zpěvák nemusí udržet melodii naprosto dokonale. Hudba je jazykem Boha. Jazyk Boha — hudba, není jako matematika nebo geometrie. Je to jazyk lásky. Jestliže máme rádi hudbu, to stačí. Dítě miluje svého otce. Jeho otec může být soudcem Nejvyššího Soudu. Co ví dítě o otcově velikosti? Ví jen: „Můj otec je soudce.“ Protože miluje svého otce, dostane od něj vše. Podobně, hudba je něco, co můžeme milovat. Jestliže hudbu milujeme, nepotřebujeme znát správnou techniku a další věci. Milujeme-li hudbu, pak samotný Zdroj hudby přijde a bude hrát v nás a skrze nás.

Jinak, pokud něco nemilujeme nanejvýš upřímně a intenzivně, pak nezáleží na tom, kolik roků strávíme nacvičováním; naučíme se jen techniku. A také ji můžeme za několik let zapomenout. Ale pokud jednou milujeme Boha — Nejvyššího Hudebníka, získáme všechno. Nemusíme hudbu důkladně prozkoumávat. Nemusíme dělat nic. Vše už je zde, uvnitř naší lásky. Láska znamená jednotu.

Ten, kdo v každém okamžiku tvoří hudbu, je Bůh. Vesmír samotný je hudbou. Naneštěstí většinu času hudbu vesmíru neslyšíme. Dokonce i teď slyšíme jen klimatizaci nebo nějaké vnější zvuky. Ale jestliže vstoupíme do vnitřní existence klimatizace, pak uslyšíme hudbu. Když mluvíme, dokonce uvnitř mluvení je hudba. Ve všem, pokud jsme schopni si to uvědomit, zní hudba. Všechno v Božím stvoření ztělesňuje hudbu. Můžeme ji slyšet jen když se ponoříme hluboko dovnitř.

Když někdo zpívá nebo hraje hudbu, je pro nás velmi jednoduché se s ní ztotožnit, protože jsme na stejné úrovni. Ale hudba se může nacházet všude. Hudba je jednota s Boží Nekonečností, Věčností a Nesmrtelností. Hudba je univerzální jazyk. Nepotřebujeme žádný jiný jazyk. Já se nemusím učit portugalsky. Vy se nemusíte se učit bengálsky. Bůh stvořil univerzální jazyk, a tím je hudba. A protože je univerzální, musí se nacházet uvnitř jakékoliv hmotného předmětu.

Hudba a Bůh nemohou být rozděleni, ačkoliv některé hudbě nemusíme rozumět nebo si jí vážit. Nikdy jsem nerozuměl jazzu nebo rokenrolu. Nemám na to kapacitu. Na druhou stranu zde budou miliony lidí, kteří mu porozumí a ocení tento druh hudby. Vše to záleží na kapacitě jednotlivce. Někteří mohou vstoupit do světa jazzu. Pro některé, jako jsem já, je to utrpení, ale pro miliony je to naprostá extáze.

Hudba nás udržuje naživu. Přitažlivé a sladké kvality hudby nás učí, jak se správně chovat. Naše vnitřní hudba nám nedovolí tvořit disharmonii. Hudba nám dává pocit sladkosti, něžnosti a jemnosti. Vnitřní hudba nás vždy inspiruje vykonat něco dobrého pro lidstvo. Naše vnitřní hudba je formou modlitby a meditace.

Část II

Můj duchovní život je jako parní válec. Jdu nahoru a potom dolů. Kdy to skončí? Kdy půjdu jen nahoru?³

Sri Chinmoy: Když to skončí, pak nebude žádná legrace! (zazní smích). Použil jsi termín ‚parní válec‘, ale měl bys použít jiný termín: ‚spirála‘. Vždy, když vidíš, že jsi velmi nízko, tak si zkus co nejrychleji vzpomenout, že brzy půjdeš opět nahoru. Jakmile začneš klesat, vzpomeň si, že tam dole nemají vůbec dobré jídlo. Potom se ti tam nebude chtít zůstat příliš dlouho. Odpovím ti na tuto otázku ještě podrobněji, ale teď bych vám chtěl říct jeden příběh.

Dnes jsem chtěl jíst indické jídlo. Sarasvatí mi řekla, že se již všude ptala, a že nikde v Brazílii není možné indické jídlo sehnat. Řekl jsem, že někde tam indické jídlo musí být. Jestliže ho chci jíst, tak někde indické jídlo bude. Strávili jsme hledáním více než dvě hodiny. Přišli jsme na jedno místo a tam nám řekli: „Jeďte na Jižní I.“ Předtím, než jsme se dostali na Jižní I, jsme jeli velmi daleko a já jsem ti šel koupit dort k narozeninám.

Nejdříve jsem byl v obchodě sám. Chtěl jsem po prodavačce, aby mi napsala cenu, ale ona mi nerozuměla. Potom přišel Savyasachi. Počet portugalských slov, které Savyasachi zná, by se dal spočítat na prstech jedné ruky, ale i přesto se pokusil. Vše bylo tak zmatené. Strávili jsme tam více než dvacet minut, než jsme dort dostali. A pak jsme neměli ani ponětí o tom, jestli se ten dort roztopí nebo ne. Dali jsme ho do kufru auta a pokračovali v naší cestě. Naprosto jsem zapomněl, že je dort v kufru. Za hodinu Savyasachi řekl: „Ach, dort bude určitě zničen.“

Já jsem řekl: „Ne, něco z něj zůstane.“

Konečně, po všech obtížích, jsme přijeli na Jižní I. Tam nám řekli, že jsme měli jet na Jižní III. A tak to pokračovalo. Celá tato oblast byla bytová výstavba. Obchody byly jen v jednom bloku. Na každé straně bylo jen pár obchodů a pak zde byly restaurace — čínská, japonská, italská. Ale my jsme chtěli indickou restauraci. Byl jsem rozhodnut, že se najím indického jídla. Ale když jsme o něj požádali, řekli nám, že ho nemají.

Savyasachi řídil. Chudák, je výborný, naprosto excelentní řidič. Kdokoliv jiný by to k mé nelibosti už dávno vzdal. Nakonec Alo a Sarasvatí vystoupily z auta a s trochou španělštiny se Sarasvatí zeptala jednoho člověka. Muž jim odpověděl portugalsky: „Měli byste jít k hlavnímu vedoucímu všech restaurací.“ Ukázal na jednu restauraci a řekl: „Její majitel je presidentem asociace vlastníků restaurací. Jestliže za ním zajdete, bude schopen vám říct, jestli zde nějaká indická restaurace existuje nebo ne.“ Řekl nám, že před pár lety jedl v indické restauraci, ale nepamatoval si, kde to bylo.

Zašli jsme tedy do té restaurace. Byla veliká a ten hluk uvnitř se téměř nedal snést. Sarasvatí šla promluvit s majitelem. Majitel jí řekl: „Toto není indická restaurace, ale máme vynikajícího kuchaře. Velmi snadno vám může indické jídlo připravit.“

Řekl jsem: „Vidíte, Bůh naslouchá mým modlitbám.“ Samozřejmě, že lidskou přirozeností je pochybovat, ale na druhou stranu, výzva je výzva. Majitel přišel ke mně a potřásli jsme si rukama. Sarasvatí o mně něco řekla. Řekl: „Určitě budeme schopni vám připravit indické zeleninové kari. Náš šéfkuchař ví, jak ho udělat.“

Čekali jsme asi čtyřicet pět minut. Pak jsme se zeptali, jestli jídlo bude nebo ne. Když jdete do indické restaurace v New Yorku, také si někdy myslíte, že šli nakupovat vajíčka až do Indie!

Nakonec nám přece jen indické jídlo přinesli. Nemohl jsem uvěřit, jak to bylo vynikající. Všechno jsem snědl. Alo a Sarasvatí toho také snědly hodně. A pak Alo vzala něco tobě, k tvým narozeninám.

Bylo to opravdové indické jídlo, ale oni k němu dali hranolky. Nakrájeli hranolky velmi zvláštním způsobem. Když jste se na ně podívali, řekli byste: „To nejsou hranolky.“ Ale chutnaly na sto procent jako hranolky. Naštěstí to byla samostatná příloha.

Nikdy se nevzdávejte! Nebyla to sice indická restaurace, ale majitel byl upřímný. Jeho kuchař jídlo uvařil a bylo opravdu, ale opravdu vynikající. Byli tak zdvořilí.

Zatímco jsme jedli, přišla skupina delegátů, všichni vysoce postavení úředníci. Všichni byli oblečeni tak důstojně! Když přicházeli, byli velmi důstojní, ale když se posadili, bylo to jako na indickém tržišti!

Abychom se vrátili k tvojí otázce, je velmi obtížné, téměř nemožné, udržet si svůj vysoký, vyšší, nejvyšší standard po celý rok. Existuje ale něco, co se nazývá připravenost, ochota a dychtivost — a uvnitř dychtivosti intenzita. Každý den nemusíme mít dychtivost a intenzitu. Když vstoupíte do duchovního života, jste již připraveni. Z běžného života jste přišli do duchovního života. Z pozemského života přicházíte do duchovního života, který je Nebesky volným životem. Jakmile jednou vstoupíte do duchovního života, nemůžete říct: „Udělal jsem chybu. Nejsem na duchovní život připraven.“ Pokud byste nebyli připraveni, do duchovního života byste nevstoupili. Někdo může udělat chybu nebo ztratit zájem o duchovní život, ale to neznamená, že není určen pro duchovní život. Znamená to pouze, že se jeho rychlost zpomalila.

Protože jsme vstoupili do duchovního života, víme, že jsme připraveni. Každý den musíme krmit naši připravenost. Dalším krokem je ochota. Jsme ochotni se modlit, jsme ochotni meditovat, jsme ochotni sloužit. Lidé, kteří nevstoupili do duchovního života, k tomuto ochotu nemají. Ale my máme ochotu, protože vidíme, že za svou ochotu dostáváme uspokojivé výsledky. Na začátku naší cesty se výsledky nemusí zdát uspokojivé. Někdy zažíváme nepříznivé počasí. Když letadlo letí ve velmi vysoké nadmořské výšce a setká se s drsným počasím, může se nám zdát, že dojde k havárii, ale nějak se vždy dostaneme do cíle.

V našem duchovním životě nechceme sestupovat dolů, ale nějak nás určité síly dolů tlačí. A když jsme dole, musíme být velmi silní, abychom se nedostali na úplné dno propasti. Když cítíme, že jeden nebo dva kroky scházíme dolů, musíme být velmi opatrní, velmi pozorní. Pokud uděláte jeden den něco špatně, pak se to pokuste příštích deset dnů napravit. Další den dělejte správné věci a pak po dobu nejméně dalších deseti dnů dělejte stejné dobré věci. Tímto způsobem si můžete uložit nějakou sílu vůle nebo sílu srdce v bance. V opačném případě, pokud jeden den uděláte něco špatně, a cítíte, že jdete dolů, si můžete myslet, že další den, když uděláte něco dobrého, bude vaše chyba smazána. Ne. I kdyby byla smazána, následujících deset dnů velmi, velmi tvrdě pracujte a snažte se nahromadit co nejvíce ve své duchovní bance. Pokuste se zvýšit svou aspiraci, svůj vnitřní pláč, takže váš vnitřní plamen bude stoupat vysoko, výše, nejvýše.

Když někteří lidé vidí, že upadají, rozhlíží se kolem a vidí, že je tam mnoho těch, kteří již upadli a kterým se nechce vstávat. Ti, kteří již upadli, jsou svým způsobem docela spokojeni se svým standardem. Některým studentům se nedaří a nedaří a nedaří. Pak se vzdají studia. Zde na cestě jsou také někteří žáci, kteří to bohužel vzdali. Spadli se stromu aspirace a nejsou připraveni nebo ochotni na něj vylézt znovu. Chrání je zatím to, že se ještě nevzdálili od paty stromu. Dokud zůstanou u paty stromu aspirace, je tu naděje, že mohou dostat náhlou inspiraci vylézt znovu. Jejich vnitřní pláč může vystoupit do popředí, a oni mohou říci: „Můj Bože! Co jsem to udělal? Co jsem to udělal?“

Jsou někteří žáci, kteří dotkli dna, ale jejich duše s pomocí Absolutního Nejvyššího byla schopná inspirovat jejich srdce, mysl, vitálno a tělo vylézt znovu. Možná, že ještě nedosáhli své nejvyšší výšky, ale mají inspiraci a aspiraci, která je nese znovu vysoko, výš, nejvýš v závislosti na jejich úrovni.

Pro ty, kteří chtějí dosáhnout Nejvyšší, je tento rok vynikající. Pro ty, kteří mají pocit, že duchovní život viděli, a že pozemský život je krásnější, více osvěcující a naplňující, bude tento rok rokem jejich rozhodující zkoušky.

Kdykoli cítíte, že se sestupujete, okamžitě si začněte dávat velký pozor. Nedovolte, abyste se dotkli úplného dna. Cesta dolů neprobíhá naráz. Je pravda, že dolů to jde rychleji než nahoru, ale může to trvat deset let, dvacet let, dokonce i třicet let, než se vrátíte na obvyklou úroveň. Když jdete dolů, musíte vynést do popředí svůj vnitřní pláč.

Když vstupujeme do duchovního života, existuje mnoho, mnoho věcí, které cítíme, že musíme překonat, jako je nejistota, žárlivost, pýcha, povýšenost, neposlušnost Mistrově vůli nebo Boží Vůli. Tato naše dychtivost obvykle trvá dva nebo tři roky. Potom začíná relaxace. Když se hledající dívají kolem, vidí, že on má stejné vady, ona má stejné nedostatky, každý má stejné nedostatky — nejistotu, žárlivost, a tak dále. Pak ztrácejí odhodlání tyto nedostatky překonávat a začnou upadat. Potom se pro ně stává velmi obtížné jít kupředu. Horší ale je, že tam prakticky není nikdo, kdo by jim pomohl. Vidí, jak se ostatní těší svojí nejistotou, nečistotou a žárlivostí, takže co je na tom špatného? Pokud by viděli více lidí, kteří buď neupadají dolů, nebo mají intenzivní dychtivost znovu stoupat, pak by tito lidé mohli získat více inspirace. Ale bohužel počet lidí, kteří sestoupili, je mnohem větší než těch, kteří se vrátili na svou nejvyšší výšku.

Kdysi jsme v našem duchovním životě považovali všechny špatné síly, které jsme přišli porazit, za své nepřátele. Bohužel jsme je neporazili nebo jsme je nemohli porazit. V mnoha případech jsme potom síly, které byly dříve naši nepřátelé, přijali jako své přátele. Cítíme, že když do nás tyto síly vstoupily, jako by posílily naši mysl nebo naše vitálno. Vezměte například nejistotu. Navenek se může zdát, že někdo, kdo je nejistý, je velmi plachý. Myslíme si, že nejistota je něco velmi slabého. Ale vstoupíte-li do nejistoty, uvidíte, že nejistota má obrovskou negativní energii. Uvnitř nejistoty je mnoho destruktivních pocitů. Pokud je někdo nejistý, může se schovávat. I když se schovává za zdí, používá všechny své negativní, destruktivní síly.

Pokud jste žárliví, můžete si myslet: „Ach, já jsem žárlil na danou osobu, ale ví o tom? Ví to vůbec Guru? Nikdo to nemusí vědět.“ Po celou dobu, co jste si vy toho vědomi, se musíte snažit to porazit. Existuje mnoho věcí, které ostatní nevědí. Máte-li pocit, že váš Mistr to také neví, nevadí. Problém jste vy — vy a váš život, vy jako individuální hledající. Neporazíte-li svou žárlivost, svou pýchu a všechny ostatní neduchovní vlastnosti, pak jste to vy, kdo bude muset čelit následkům. To není problém ostatních. Můžete si myslet, že když na někoho žárlíte, tuto osobu zničíte. Naší žárlivostí ale nemůžeme zničit nikoho. Jen dostaneme vnitřní horečku.

Jakékoliv nebožské síly, které si pěstujeme, ničí jen nás. Ti lidé, kteří se zdají být příčinou našeho utrpení, ti, s nimiž máme co do činění ve vnitřním světě a ve vitálním světě, mají své vlastní problémy. Jejich špatné síly nás nezraní. Nás zničí pouze naše vlastní špatné síly. Máme-li jakékoliv špatné vlastnosti, musíme jim čelit. Musíme je porazit, a to buď v této inkarnaci anebo v některé další inkarnaci. Na této zemi není jediný člověk, který nebude muset čelit problémům své nejistoty, žárlivosti a všem těmto věcem. Na druhou stranu platí, že v Božím stvoření nezůstane ani jedna osoba, která neporazí tyto špatné síly a nebude moci realizovat Nejvyšší.

Je to otázka spokojenosti. Nejprve jsme spokojeni s jedním dolarem. Potom cítíme, že i když přišla spokojenost, potřebujeme spokojenosti trochu více — chceme mít dva dolary. V duchovnosti také, když máme trochu míru, jsme šťastní. O několik dní později se náš duchovní hlad vrátí. Chceme mít více míru. Bůh říká: „Určitě můžeš mít víc.“ Pak nám Bůh dává větší hlad po Jeho Světle, Jeho Blaženosti, Jeho Míru. Pokaždé, když Bůh uvnitř nás tvoří nový hlad, říká: „Běž vpřed! Běž vpřed! Běž vpřed!“ Tak plačme pouze pro vnitřním hladu. Jste hladoví po pozemském jídle, ale pokud jste hladoví po duchovní stravě — míru, světle a blaženosti — pak i když sestoupíte o jeden krok dolů, vaše touha po vnitřním míru, světle a blaženosti vás budou nutit, abyste šli znovu nahoru.

Tvé jméno znamená transformaci. Transformace je nejtěžší předmět v celém Božím stvoření. Snažit se transformovat naši přirozenost, je jako snažit narovnat ocas psa. Narovnáte ho, a pak, jakmile ho pustíte, opět se zkroutí. Lidská transformace může trvat inkarnaci po inkarnaci. Realizace je velmi těžký předmět, ale transformace přirozenosti, transformace světa, je mnohem obtížnější. Projevení Boha Božím vlastním Způsobem je mnohem obtížnější než realizace Boha. To je důvod, proč se mnoho, mnoho duchovních Mistrů nestaralo o projevení Boha. Řekli: „Dosáhli jsme Nejvyššího, nejvyšší větve. Nic víc, nic víc, nic víc!“ Mají pocit, že když sestoupí dolů a podělí se o plody své realizace, budou znovu pohlceni nocí nevědomosti. Na druhou stranu platí, že když Bůh uděluje realizaci, dává i osvícení. A když osvěcuje srdce, mysl, vitálno a tělo, pak uvnitř tohoto osvícení probíhá transformace.

Vědomí země musí být transformováno — ne jednotlivě, ale celé společnosti. Společně, přirozenost každého musí být transformována. ‚Království nebeské‘ — to nejsou jen sladká slova. Je to skutečnost. Ať už to bude trvat dvě stě let nebo čtyři miliony let, přijde čas, kdy tato země bude rozhodně stejná jako Nebe. Cokoliv je v nebi najdete i na zemi. Teď má Nebe několik věcí, které nejsou možné, aby je měla i země. Na druhou stranu platí, že Země má pár věcí, které Nebe nemá a nechce mít.

Pokud jste velmi bohatí, tak pokud chcete, můžete mít polovinu svého bohatství v jedné místnosti a polovinu svého bohatství v jiné místnosti. Kdo vám v tom může zabránit? Stejným způsobem, cokoliv Bůh Stvořitel uchovává v Nebi, bude uchovávat i na zemi. To je Boží Plán. To je Boží Vize. Když budou mít Nebe i země stejné věci, jak by mohla zůstat lidská přirozenost netransformovaná? Jak by mohl zůstat lidský život neosvícený? Realizace se musí uskutečnit; transformace přirozenosti, osvícení celého těla, vitálna, mysli a srdce všechno se musí uskutečnit. Pak si Nebe a země bude moci potřást rukou na stejné úrovni.

Část III

SCA 906-919. Sri Chinmoy odpověděl na tyto otázky 26. ledna 2000 v Brazílii

Jakou roli hraje v našem duchovním životě trpělivost, cítíme-li, že pokud se nám nepodaří změnit naši přirozenost rychle, bude to příliš pozdě?

Sri Chinmoy: Každý den se modlete k Bohu, aby vám dal víc lásky, oddanosti a odevzdání. Každý den musíte rozvíjet tyto vlastnosti tak, jako rozvíjíte sílu svých svalů. Jinak budete mít svůj vlastní druh trpělivosti a Bůh bude mít zase Jeho vlastní Trpělivost. Nemáme představu, v kterém okamžiku Bůh odejme svou Trpělivost. Můžeme dělat stejné špatné věci znovu a znovu dnes, zítra, a dokonce i pozítří. Ale pozítří může Bůh svou Trpělivost stáhnout. Můžeme cítit, že dnes děláme totéž, co jsme dělali včera, takže co na tom může být špatného? Jestliže nás Bůh včera nebo dnes nepotrestal, tak proč by nás měl trestat zítra? Musíme vědět, že Bůh má svůj vlastní čas. Boží trpělivost je velmi, velmi dlouhá, ale to neznamená, že až přijde čas, tak nás nepotrestá.

Když Bůh vidí, že je to beznadějný případ, stáhne svou Trpělivost. Takže nejlepší věc je brát duchovní život tak vážně, jak je to možné, a pokud uděláme něco špatného, nebýt netrpěliví, ale snést světlo seshora, abychom neudělali stejnou chybu znovu. Když jsme netrpěliví, protože děláme něco špatně, ještě se to zhorší. Ale pokud můžeme mít tichou a klidnou mysl a sneseme světlo se Shora, můžeme udělat rychlý pokrok.

Některé věci trvají dlouhou dobu, než se ve vnějším světě uskuteční. Jak si můžeme být jistí, že cvičíme trpělivost a nevyvíjíme sebeuspokojení?

Sri Chinmoy: Někdy si myslíme, že když je cíl tak vysoko a je tak úžasný, že na to máme hodně času. To ale děláme obrovskou chybu. Myslíme si: „Můj Bože! Je to tak obtížný úkol! Nechme tomu svůj čas — čtyři roky, pět let, nebo dokonce šest let — protože je to tak velká a těžká věc.“ Ale nevíme, v kterém okamžiku vstoupí do naší mysli letargie. Budeme-li každý den, každou hodinu tvrdě pracovat a budeme-li mít zároveň trpělivost, pak řekneme: „Dnes se mi to nepodařilo. Podaří se to zítra. Nepodaří-li se to zítra, tak určitě pozítří.“ Ale bohužel, po několika týdnech nebo několika měsících nebo za rok ztratíme intenzitu. Chybí-li delší dobu intenzita, pak ochota, a dokonce i připravenost odejdou. V té chvíli si užíváme život svým vlastním způsobem. Dříve jsme se velmi upřímně a velmi obětavě snažili něco dokázat. Cítili jsme: „Opravdu se hodně snažím. Dnes jsem toho nedocílil, ale zítra to dokážu.“

Farmář obdělává pole dnes, zítra i pozítří se stejnou upřímností. Potom vyklíčí setba a sklidí bohatou úrodu. Stejně tak v našem životě musíme vědět, že nám Bůh dal potřebné množství trpělivosti. Ale pokud ji nepoužijeme, pak do nás vstoupí letargie, sebeuspokojení a ostatní nebožské kvality a my se budeme vymlouvat, že náš cíl je něco velmi významného a důležitého. Řekneme, že Řím se také nepostavil za jeden den. Vstoupí-li do naší mysli tato myšlenka, pak prostě jen klameme sami sebe. Cíl může být velmi vysoko nebo velmi daleko, ale my musíme každý den udržovat stejnou rychlost. Zpomalíme-li jeden den svou rychlost, pak musíme další den zrychlit, abychom to dohnali.

Varuje nás Bůh před tím, než stáhne svou Trpělivost?

Sri Chinmoy: Určitě! Bůh nedává jedno varování, ale několik. Dokonce během jediného dne můžete dostat čtyři nebo pět varování. Na letišti oznamují první výzvu k nástupu na palubu, pak druhou výzvu a pak poslední výzvu. Mnohokrát jsem viděl, že po deseti nebo patnácti minutách znovu opakovali poslední výzvu. Dvakrát nebo třikrát opakují poslední výzvu. Stejně tak Bůh dává ne jedno, ale mnoho, mnoho varování. Své poslední varování také několikrát opakuje. Na letišti se opakuje poslední výzva jen dvakrát nebo třikrát, ale Bůh dává své poslední varování minimálně jednadvacetkrát. Po jednadvacáté cítí, že to stačí.

Po tuto dobu to ale nebereme jako varování. Když k nám přichází Boží varování, naše pochyby ho ruší. Naše pochybnost nás přesvědčuje, že je to naše mentální halucinace. Pochybnost říká: „Ne, to není pravda. Nedělám nic špatného.“ Nejméně dvacet jedenkrát Bůh dává své poslední varování. Jste-li v normálním vědomí, pokud jste si vědomi svého vnitřního bytí, budete to určitě cítit.

Slyší-li někteří lidé Boží varování pětkrát nebo šestkrát, změní se, zatímco někteří, ačkoliv slyší varování, jsou příliš letargičtí. Říkají, že je na změnu příliš pozdě. Jdou dál a pokračují ve špatném chování, a pak, po jednom roku nebo dvou letech, i když se snaží změnit, zjišťují, že jejich vnitřní síla je pryč. Pak se odevzdají a řeknou, že je na změnu příliš pozdě.

Je nějaký rozdíl mezi cvičením trpělivosti vzhledem k vlastnímu životu a ve cvičení trpělivosti k ostatním?

Sri Chinmoy: Je v tom rozdíl. Když cvičíme trpělivost v našem vlastním životě, je to vtip. Jen si chytře říkáme, že cvičíme svou trpělivost. Nebereme své nedostatky jako nedostatky. Nedostatky druhých bereme jako skutečné nedostatky, ale své vlastní nedostatky přehlížíme. Můžeme dvacetkrát zalhat — to je povoleno. Ale když jiný člověk řekne jednu lež, říkáme: „Je to tak špatný člověk! On mi zalhal!“ Kolik lží jsme řekli my, nepočítáme.

Pokud jde o naše vlastní nedostatky, máme pocit, že jsme bezmocní. Ale necítíme, že ostatní jsou také bezmocní. Vidíme-li v někom jiném i ten nejmenší zlomek nedokonalosti, říkáme: „Je to ten nejhorší možný člověk!“ Můžeme mít stejnou špatnou kvalitu ve větší míře, než má on, ale domníváme se, že v našem vlastním případě je to omluvitelné. V tomto případě nepoužíváme trpělivost. Myslíme si: „Mrknutím oka se budu moci zbavit všech svých špatných vlastností.“ Ale pokusme se osvítit i jedinou špatnou kvalitu! Potrvá to roky.

Nedávno jsi řekl, že filosofie nového tisíciletí je vidět dobré kvality v sobě a v ostatních. Vidíme-li jen to dobré, pak trpělivost nemusí existovat. Je to pravda?

Sri Chinmoy: Ano, ale jak často vidíte to dobré na ostatních? Máte-li pocit rivality, když máte žárlivost, nejistotu, nebudou vám tyto negativní vlastnosti stát v cestě? Jakmile chcete vidět dobré vlastnosti druhých, vaše špatné vlastnosti vám v tom zabrání, protože vaše špatné vlastnosti budou žárlit na jejich dobré vlastnosti. Špatné vlastnosti nemohou tolerovat dobré vlastnosti někoho jiného. Obvykle zvětšujeme nebo přeháníme špatné vlastnosti druhých a zároveň nechceme vidět jejich dobré vlastnosti.

Kolik lidí na světě je připraveno dokonce jen pozorovat dobré vlastnosti v někom jiném, nemluvě o jejich ocenění nebo obdivu? Jakmile vidíme dobré vlastnosti, obrátíme ze žárlivosti tvář na druhou stranu. Je-li někdo dobrý zpěvák, bude na něj mnoho lidí, kteří se nikdy nemohou stát dobrými zpěváky, žárlit. Velmi vzácně mysl oceňuje dobré vlastnosti či úspěchy druhých. V jednu chvíli je mysl ocení; v příštím okamžiku stejná mysl řekne: „Ach, toto dosažení je tak hloupé.“

Další věc, kterou mysl říká, je: „Kdybych to nacvičoval, mohl bych udělat to samé.“ Vdova z indické vesnice řekne, že kdyby trénovala fotbal, mohla by se stát dalším Pelém. Řekne, že buď nedostala příležitost, nebo že to nechtěla. Takový je lidský život. My říkáme: „Kdybych trénoval, mohl bych vylézt na Himaláje nebo bych mohl přeplavat kanál La Manche.“ Bůh říká: „Tak proč jsi to proboha nezkusil?“

Naše lidská závist nám stále zkouší vzít radost z ostatních tím, že snižuje jejich úspěchy. Ale pak, co hoří uvnitř nás? Navenek můžeme říci ostatním: „Kdybych cvičil, mohl jsem se vylézt na Himaláje, mohl jsem udělat všechno. Mohl jsem se stát nejrychlejším sprinterem na světě, mohl jsem porazil Carla Lewise.“ Vnitřně naše žárlivost hoří a hoří. Naše žárlivost se stále snaží snížit standard světa.

Je nějaký způsob, jak cítit, že trpělivost je něco velmi dynamického, a ne něco jako čekání?

Sri Chinmoy: Trpělivost může být dynamická jen ve smyslu naděje. Trpělivost doufá, že bude dynamická. Dynamika nemusí být často konstruktivní. Mnohokrát vidíme, že dynamika je velmi dobrá, ale za dynamikou nebo před dynamikou může existovat určité rozhodnutí, které má v sobě zlost. Takže pokud říkáš, že uvnitř trpělivosti chceš vidět dynamiku, tak bych chtěl říci, že uvnitř dynamiky musíš cítit, že pokud nebudeš ve svém úsilí zcela úspěšný, pak to nezpůsobí zničení tvé vlastní tvrdé práce. Můžeš říci, že trpělivost má dynamiku, ale dynamika nemusí jednat pozitivním způsobem. Trpělivost může něco tolerovat roky a roky, po neurčitou dobu. Pak když do této trpělivosti vstoupí dynamika, může se v té chvíli zachovat jako ničivá síla. Trpělivost ve své přirozenosti v sobě nenese dynamiku, protože když přijde dynamika, tak přijde i přísnost.

Pokud se někdo z vaší rodiny nechová dobře a jste trpěliví, můžete mu znovu a znovu odpustit. Pak, pokud se chcete stát dynamickými, okamžitě zasáhnete. Ale tento zásah může být zcela destruktivní. Můžete udělat velkou chybu. Trpělivost probíhá neustále, jako hladce plující plachetnice. Trpělivost je činná, je aktivní, ale pokud chcete, aby byla dynamická, pak řeknete, že v ten a ten den se daný člověk musí stát dokonalým. Pokud to neučiní, pak okamžitě zasáhnete. Pak budete trpět ještě více. Všechno, co se doposud dělo se může zničit nebo poškodit. Potom řeknete: „Možná, že jsem udělal chybu. Kdybych počkal jen dva měsíce, pak by možná ten člověk obrátil nový list a stalo by se to, co jsem chtěl.“

Říkáš, že pokud máme v trpělivosti dynamiku, pak to zahrnuje i destruktivní sílu. Jak bychom se tedy měli chovat k nedokonalosti, kterou chceme uzdravit? Chceme-li ji zničit dynamikou, co je na tom špatného? Na druhé straně, nemá Boží Spravedlnost destruktivní sílu?

Sri Chinmoy: Boží Spravedlnost je destruktivní pro naše fyzické, naše vitálno a naši mysl, ne pro naši duši. Stejně tak platí, když Bůh říká, že je to On Sám, kdo zažívá zkušenosti. Měl zkušenosti se svou Trpělivostí. Teď má jinou zkušenost se svou Spravedlností.

Říkáte, že chcete zničit své nedokonalosti. Ale ničení není odpověď. Uvnitř trpělivosti je světlo. Světlo osvítí všechny naše špatné vlastnosti. Naše ‚špatné vlastnosti‘ znamená naši temnotu. Temnota může být poražena jen světlem. Pokoj může být ve tmě mnoho let. Pak přijde elektrikář a za pár minut se přivede do místnosti světlo. Stejně tak musíme přivést světlo do všech našich nedostatků. Když dostaneme osvícení, všechna naše nejistota, žárlivost, nečistota, netrpělivost —vše bude osvíceno. Světlo je odpověď. Čím dříve přineseme do našeho systému světlo seshora nebo vyneseme do popředí světlo zevnitř, tím to bude pro nás lepší. Jinak můžeme v každém okamžiku dělat chyby. Chyby děláme proto, že nemáme světlo v bezmezné míře. Každá chyba není nic jiného než temnota. Když se projevuje temnota, stává se chybou.

Odpovědí je Světlo. Proč bychom měli nutit Boha, aby použil svou železnou tyč? Když používal své Oko Soucitu, co děláme špatně? Proč jsme nezměnili svou přirozenost? Milujeme-li Boha, pak musíme cítit, že Boží Slzy jsou nekonečně silnější než Boží Úsměvy. Jsme-li slabí, pak když se na nás Bůh usměje, tak buď máme pocit, že jsme žádnou chybu neudělali, nebo že nám Bůh odpustil. Takto klameme sami sebe. Ale Boží Slzy nám nabízejí jinou cestu. Pokud vidíme, jak tečou kvůli naší chybě slzy z Božích Očí, tak jak můžeme snést dívat se na jeho krvácející srdce? Pokud vidíme, že něčí srdce krvácí, nedáme svůj život, abychom toho člověka udělali šťastným? A nemilujeme Boha nekonečně více, než milujeme jakoukoli lidskou bytost? Takto jsou Boží Slzy nekonečně silnější než Boží Úsměvy. Pokud chceme změnit naši přirozenost, budou pro nás Boží Slzy skutečnou pomocí.

Je pravda, že nás Boží Úsměvy povzbuzují, ale zároveň si můžeme Boží Úsměv špatně vyložit. Můžeme pokračovat a dál dělat stejné chyby, a přesto se na nás může Bůh usmát. Uvnitř svého Úsměvu může Bůh trpět, ale my si to vyložíme jako povzbuzení. V jistém smyslu to Bůh bere jako povzbuzení, protože doufá, že v případě, že se na nás zeširoka usměje, nebudeme dělat stejnou chybu znovu. Ale bohužel to nefunguje.

Pokud opravdu milujete Boha, a když uvidíte, že roní hořké slzy, že naříká, že trpí, pak okamžitě změníte svůj život. Dnes jsem v modlitbě, kterou jsem nabídl před jízdou na kole, řekl:

Můj Absolutní Pane Nejvyšší,
když jsem se tajně a záměrně skrýval
uvnitř džungle své mysli,
jen můj Bůh Otec a Bůh Matka
mě hledali,
plni obav a plni úzkosti.

Pokud jste dobří lidé, tak když uděláte něco špatně, nebudete se před Bohem schovávat. Přijdete a postavíte se před Něj a řeknete: „Udělal jsem něco špatně. Nyní, prosím, odpusť mi. Prosím, osviť mě.“

Když použije Bůh své Světlo Spravedlnosti, jak můžeme být spíše vděční než nejistí?

Sri Chinmoy: Vždy řekněte: „Cokoliv Bůh dělá, je pro mé dobro. Pokud mi chce dát pohlavek, je to pro mé dobro. Pokud se chce na mě usmát a pohladit mě, je to všechno pro mé dobro. Chce-li mi požehnat, je to pro mé dobro. Chce-li mě kopnout, je to pro mé dobro.“ Když Bůh používá své Světlo Spravedlnosti, musíme říci, že je to pro naše dobro. Musíme říci: „Dělal jsem to tak dlouhou dobu špatně. Teď Bůh mrknutím oka zničil mé špatné chování, mé slabé stránky.“ Bůh čeká a čeká, aby nás změnil. Nakonec, když použije svou Spravedlnost, je to otázkou několika sekund. Ale kolik lidí je připraveno říci, že to, co udělal, je pro naše dobro? My říkáme: „Bůh je krutý. Proč mi nemohl dát ještě jednu šanci? Kdyby mi dal jen jednu šanci, tak bych špatné věci přestal dělat.“ Máme pocit, že si zasloužíme ještě jednu šanci, ale nepočítáme, kolik šancí nám Bůh již dal.

Můžeš nám říct, jak můžeme přinést dolů světlo seshora nebo zevnitř.

Sri Chinmoy: Je to velmi jednoduché. Jen vzývejte světlo. Když se modlíte, modlete se k Bohu, ať zaplaví vaše tělo, vitálno, mysl a srdce světlem. Na tom není nic špatného. Je naprosto nezbytné modlit se k Nejvyššímu, aby zaplavil vaši vnitřní a vnější existenci světlem. Naši zřeci z upanišad se modlili k Bohu pro světlo, světlo, světlo. My také potřebujeme jen jednu věc: světlo, světlo, světlo. Chcete-li přinést dolů seshora světlo, odpověď je modlitba. Nebo můžete vzývat Boha Světlo, když meditujete.

Jak můžeme naléhavě potřebovat Boha a ve stejnou chvíli mít trpělivost?

Sri Chinmoy: Když se naléhavě snažíte ve svém životě cítit Boží Přítomnost, musíte cítit, jak upřímně to děláte, kolik čistoty mysli jste zapojili. Máte-li ve vaší mysli čistotu, když se naléhavě snažíte něčeho dosáhnout nebo se snažíte něco přestat dělat, pak bude uvnitř vás automaticky zasazeno semínko trpělivosti.

Upřímnost vašeho srdce a čistota vaší mysli vám dá dávku trpělivosti, kterou potřebujete. Když něco naléhavě potřebujete, a je-li k tomu potřeba trpělivost, vaše upřímnost a čistota vám automaticky řeknou, jestli to bude trvat deset dní, dvacet dní nebo dva měsíce. V té chvíli nemusíte používat slovo ‚trpělivost‘. Pokud je zapojena upřímnost, pokud je zapojena čistota, pak nemusíte mít obavy, i když to bude trvat dva roky, než přemůžete svůj problém.

Proč je lidstvo od Boha tak vzdálené? Je-li Bůh uvnitř každého, proč to nevidíme?

Sri Chinmoy: Máte štěstí. Snažíte se tak těžce, abyste viděli Boha. Bůh před vás položil dva plody. Barva plodů je stejná. Bůh říká: „Teď se modlete a meditujte. Pokud se budete modlit a meditovat, vezmete si správné ovoce.“ Ale mnozí lidé nejsou ochotni se modlit a meditovat. Jsou tak nenasytní, že si okamžitě jedno ovoce vezmou, a to, které si vzali, se nazývá nevědomost. Vnější slupka obou plodů vypadá tak krásně. Domníváme se, že oba budou stejně chutné. Bůh nám řekl, abychom se k Němu modlili, aby nám dopřál moudrost zvolit si to správné, ale my nemáme trpělivost. Říkáme: „Ne, ne. Jsem si jist, že oba jsou stejně dobré.“ Vybereme si jeden, jen abychom zjistili, že je samotnou nevědomostí. Pak trpíme. Když si toto ovoce bereme, vzdalujeme se od Boha dál a dál. Ale kdybychom se modlili k Bohu, abychom si vybrali to správné, vzali bychom si to, které je moudrost.

Jaký je rozdíl mezi tvou vyrovnaností a trpělivostí?

Sri Chinmoy: Vyrovnanost je nekonečně, nekonečně vyšší, hlubší a širší než trpělivost. V mém případě není srovnání mezi mou vyrovnaností a mou trpělivostí. Má vyrovnanost jedná každou vteřinu s univerzálním vědomím, s transcendentálním vědomím. Vyrovnanost je produkt univerzálního vědomí, transcendentální vědomí, nebo to můžete říct naopak: z vyrovnanosti vstupujeme do univerzálního vědomí, z vyrovnanosti vstupujeme do transcendentálního vědomí. Trpělivost je jako hmyz a vyrovnanost je jako milion obrů.

Vyrovnanost duchovního Mistra pojednává o vesmíru. Duchovní Mistři se nezabývají pouze jedním nebo dvěma jednotlivci, jedním stem žáků nebo dvěma sty žáků. Vyrovnanost se musí vypořádat s vesmírem, se všemi lidskými bytostmi, se stvořením samotným. Trpělivost se zabývá pouze jednotlivci, které známe — našimi blízkými nebo osobami, se kterými se setkáváme v našem každodenním životě. Ale vyrovnanost se zabývá lidstvem, univerzálním vědomím. Vyrovnanost a trpělivost jsou tak odlišné. Jedno je jako malá kapka. To druhé je jako oceán.

Když Nejvyšší cvičí svoji Trpělivost, má mít uchazeč větší intuici, aby rozpoznal Boží varování?

Sri Chinmoy: Děláš chybu tím, že se snažíš představovat si intuici. Musíš víc a víc a víc milovat Boha. Pokud je v tvé lásce upřímnost, pak tě láska ochrání. Není třeba intuice ani jiná kvalita. Pokud milujete Boha s největší upřímností, vaše láska k Bohu vás ochrání. Milujete-li Boha, okamžitě budete cítit, že když děláte něco špatně, Bůh bude ronit hořké slzy, neutuchající slzy. Takže láska k Bohu vám bude bránit v dělání mnoha špatných věcí. Láska k Bohu je odpovědí.

Má Boží Trpělivost schopnost inspirovat lidi, aby změnili svůj život?

Sri Chinmoy: Jistě. Pokud někdo po dlouhou dobu zkoušel Boží Trpělivost a pak v případě, že má dobré srdce, bude říkat: „Bůh je ke mně tak laskavý. On je tak laskavý, tak soucitný. Jak to, že jsem Ho tak mučil?“ Mnoho zlobivých děti se staly dobrými, když viděly, že jejich matka pláče, pláče, pláče, protože se chovají špatně. Říkají: „Jak dlouho můžeme mučit svou matku? Ona nám dává jen samou lásku a soucit!“ Pak obrátí nový list. V té chvíli je trpělivost matky úspěšná v probuzení dobrých vlastnosti svých dětí.

Část IV

SCA 920-925. Sri Chinmoy odpověděl na tyto otázky 29. ledna 2000 v Brazílii

Jak můžeme nejlépe vypořádat s hněvem, který se objevuje s dynamikou?

Sri Chinmoy: Hněv lze snadno oddělit od dynamiky, ale pouze tehdy, pokud jste v dobrém vědomí. Pokud jste ve špatném vědomí, ve zvířecím vědomí, pak se hněv může objevit nejen v dynamice, ale i v nejpomalejším pohybu.

Když běžíte svou nejvyšší rychlostí, není to dynamika? Máte v té chvíli v sobě hněv? Ne, běžíte tou nejvyšší rychlostí, abyste vyhráli závod. Takto je zapojena dynamika. Pouze v případě, že jste velmi zlý člověk, budete proklínat toho, kdo je před vámi. V opačném případě nebudete mít čas na ostatní myslet.

Mnoho věcí děláte rychle, velmi rychle, s obrovskou dynamikou. V té chvíli tam není žádný hněv. Hněv se může objevit pouze v případě, že do vás během vašeho rychlého běhu vstoupí pýcha. Pýcha může mít podobu hněvu. Stejně tak ale může být pýcha snadno pokořena. Pokud bude někdo před vámi, může být vaše pýcha zničena.

Někdy takzvaně méně vyvinutá bytost — například pes — může mít velmi ušlechtilé vlastnosti. Pes může položit svůj život, aby někoho zachránil. Na druhé straně, člověk, který je více vyvinutý, může mít malicherné vlastnosti.

Sri Chinmoy: Bůh dal každému jednotlivci dobré vlastnosti. V případě, že jedinec tyto dobré vlastnosti nepoužívá, začnou se špatné vlastnosti zvětšovat. Dobré a špatné, den a noc, světlo a stín má každý jednotlivec. Protože jsme lidské bytosti, jsme vyvinutější než zvířata. Ale někteří lidé jsou nekonečně horší než zvířata. Například, pokud dáte psovi dvakrát denně trochu jídla, je spokojen. Ale každý člověk musí dostat denně co nejchutnější nové jídlo. Jinak se člověk může rozzlobit. Chudák pes dostává stále stejné maso rok co rok. Ale člověk se bude snažit získat lepší jídlo, chutnější jídlo. Je to evoluce?

Lidská mysl je vysoce vyvinutá, ale nejistota, žárlivost, pýcha, hněv a další vlastnosti hrají svou roli. Když vidíte velké stádo ovcí, okamžitě si všimnete, jak klidně, jak mírumilovně společně stojí. Jestliže je dohromady tisíc lidí, bude tam tolik křiku a půtek. Budou dělat mnoho nepěkných věcí. Nebude mezi nimi žádný míruplný pocit. Z tohoto pohledu jsou ovce více vyvinuté.

Řekl jsi, že v mnoha případech zvířata, zejména psi položili své životy pro své pány. Mnoho, mnoho dalších zvířat věnovalo své životy a dají svůj život za lidi, než lidé dají pro zvířata. Domácí zvířata mohou být tak laskavá ke svému pánovi, mohou být tak oddaná svému pánovi, že za něj mohou dát své životy.

Zrovna nedávno jsem četl knihu o zvířatech, která věnovala své životy, a jak tato zvířata trpěla. Zvířata daleko předčí lidské bytosti, pokud jde o oběti. Jako lidské bytosti někdy dostaneme jakési nevědomé, škodolibé potěšení, když někdo trpí. Uvědomil jsem si, že v lidském životě není žádná taková věc, jako přátelství; je to všechno soupeření. Dosáhl-li váš přítel něčeho, okamžitě vás vaše srdce začne pálit. Pokud a dokud není pevně zavedeno božské přátelství, bude vždy existovat soupeření. Pokud jste vytvořili božské přátelství, jste v bezpečí. V té chvíli cítíte jednotu. V opačném případě se takzvané lidské přátelství skládá ze soupeření a závisti. Pokud váš přítel něčeho dosáhne, navenek se na něj široce usmějete a poblahopřejete mu, ale v duchu svého přítele proklejete nebo proklejete sami sebe, protože jste neudělali to samé. Cítíte, že jste to měli dokázat vy, nebo udělat něco lepšího. Zvířata nemají takovou vyvinutou mysl. Je pravda, že zvířata mohou žárlit, ale nevstupují přímo do světa žárlivosti a neproklínají toho, kdo něčeho dosáhl.

Existuje mnoho, mnoho způsobů, jak nám zvířata mohou pomoci v našem vývoji. Stejně tak platí, že v procesu evoluce jsme výš, protože jsme si vědomi Boha. Chudáci zvířata si nejsou vědoma Boha. Buď se můžeme k Bohu modlit, nebo na Boha meditovat; záleží to na nás. Ale jsme si vědomi, že je Někdo v Nebi nebo v nás, kdo nás pozoruje, zatímco zvířata ne. Nevědomě dělají mnoho, mnoho dobrých a božských věcí.

Je pravda, že se to nevztahuje na všechna zvířata. V mém vlastním případě mi můj pes Kanu odebíral mé utrpení. Když jsem měl velmi bolestivé žaludeční potíže, mohl si mi sednout na břicho a odebrat to pryč. Tolikrát, když jsem se trápil s velmi vážnými problémy, si přicházel lehnout hned vedle mé hlavy, velmi, velmi oddaně. Tak mohly být moje problémy vyřešeny. Kolikrát odebral mou skutečnou fyzickou bolest hlavy a mou bolest žaludku. Když sedával vedle mě, moje problémy mohly odejít. Byl jsem schopen vidět světlo, jak řešilo tyto problémy. Takový byl Kanu. Nechal jsem Kanua ve světě duší. Tam je tak obrovský. Moje matka se o něj stará.

Když jsem byl mladý, měli jsme psa, který se jmenoval Bhaga. Bhaga vypadal jako tygr. Byl velmi velký a velmi, velmi laskavý. Hlídal celou Ghosh rodinu — pět nebo šest domů. Když jsme opouštěli Šakpuru nadobro, Bhaga tam nechtěl zůstat. Vlezl do řeky Kharnaphuli a následoval nás. Naše loď už vyplula a on nás plaváním dohnal. Nakonec jsme ho vytáhli do lodi k nám. Zůstali jsme pak dva nebo tři dny u našeho strýce z matčiny strany a Bhaga byl tak šťastný. Pak jsme museli jet do Pondičerry a nemohli jsme ho vzít s sebou. Naši příbuzní byli k němu tak laskaví, ale za týden Bhaga zemřel. To byla Bhagova oběť pro naši rodinu.

Něco navíc: můj fyzický otec měl zemřít nejméně tři nebo čtyři měsíce před tím, než skutečně odešel, kdyby nebylo jedné z našich krav. Měli jsme několik krav, ale na dvě krávy si vzpomínám, na Surabhi a Nandini. Ony byly k sobě velmi laskavé. Surabhi byla více vyvinutá než Nandini. Nějak Surabhi věděla, že by můj otec mohl brzy umřít. Surabhi nebyla nijak nemocná, ale přesto zemřela čtyři nebo pět měsíců před mým otcem. Můj otec žil na zemi čtyři nebo pět měsíců více jen proto, že se Surabhi obětovala. V té době jsem to nevěděl. Později, když jsem přišel na Sri Aurobindova ášramu, protože jsem realizoval Boha, byl jsem schopen ve vnitřním světě vidět, proč Surabhi zemřela předčasně.

Měli jsme dalšího psa jménem Tegha. Náš dům byl v Šakpuře a má teta bydlela v Dhalghatu. Teghu jsme používali pro nošení zpráv z jednoho domu do druhého. Moje sestra obvykle napsala zprávu. Pak šel sluha s Tegha kolem půl míle. Ihned Tegha věděl, co by měl udělat. Sluha se vrátil a Tegha šel dál celou cestu k mé tetě tři míle daleko a doručil zprávu.

Pokud je zvíře vyvinuté a má velmi blízko ke svému pánovi, pak takové zvíře může udělat něco velmi, velmi zvláštního a zabránit velkému neštěstí, které se může stát v rodině nebo mezi velmi blízkými. Zvíře může udělat tento druh nejvyšší oběti.

Řekl jsi, že všechno, co existuje, má duši. Jaké věci mají srdce? Například jsem si jist, že zvířata mají srdce, ale mají rostliny srdce? Mají kameny srdce?

Sri Chinmoy: Všechno musí mít srdce, protože duše sídlí uvnitř srdce. Zde je dřevěný stůl. Uvnitř něho je duše, ale duše nežije přímo uvnitř dřeva. Uvnitř dřeva je srdce a uvnitř srdce sídlí duše. Bez srdce duše nemůže dýchat. Vědomí duše může být všude, ale duše musí mít správné místo k životu, a tím místem je srdce.

Jak můžeme zvýšit a zůstat ve své intenzitě?

Sri Chinmoy: Musíte si cenit času. Musíte cítit, že máte vyšší cíl a že cíl je ještě daleko. Intenzita se vždy zvýší, pokud cítíte, že budete muset jít daleko, velmi daleko. Jinak nepostoupíte ani o kousek. Řekněme, že jste nyní v mateřské škole a musíte se dostat magisterský titul nebo doktorát. Pokud nejste připravení, ochotní ani dychtiví učit se, může to trvat několik let jen na dokončení mateřské školy. Později vás mohou dokonce ze školy vyhodit. To je to, co se stává, když chybí dychtivost. Jakmile začnete svou cestu, vaším cílem by mělo být co nejdříve dosáhnout cíle.

Stejně tak v duchovním životě musíme mít dychtivost. Dychtivost má sílu vytvořit intenzitu. Můžete říci, že dychtivost je předposledním krokem a intenzita je konečným krokem. Máte-li dychtivost něco udělat, můžete v této dychtivosti vyvolat intenzitu. Jinak budete hned od začátku uvolnění a budete cítit, že máte k disposici celou Věčnost. Každý den musíme cítit, že jsme dostali šanci všechno dokončit. Pokud dnes nedokážeme dokončit všechno, tak zítřek přijde se stejnou příležitostí. Ale pokud cítíme, že kvůli tomu, že je něco velmi obtížné, máme na dokončení deset let nebo dvacet let, pak uplyne deset let a my jsme ničeho nedosáhli. Každý den musíme mít nezměrnou sílu vůle k dosažení všeho, čeho chceme dosáhnout.

Ve tvých básních někdy používáš termíny ‚můj Nejvyšší‘ nebo ‚Bůh‘ nebo ‚můj Pán‘. Vím, že sám mám odlišný pocit nebo vztah ke každému z nich. Je z tvého pohledu rozdílné vědomí nebo pocit za každým jménem?

Sri Chinmoy: Když řeknu ‚Bůh‘, mám jeden pocit. Z termínu ‚můj Nejvyšší‘ mám další pocit. Z ‚můj Pane‘ a ‚můj Absolutní Milovaný Nejvyšší‘ mám ještě další pocity. Dítě může volat na svého otce různými jmény. Když použije termín ‚tati‘, dostane jeden pocit. Když řekne ‚tatínku‘, přijde jiný pocit. Když řekne ‚otče‘, je to něco dalšího.

V mém případě vždy, když použiji určité jméno pro Boha, mám pokaždé jiný pocit. Ale nemusí to být stejný pocit každý den. Dnes, když jsem řekl: „můj Nejvyšší, můj Nejvyšší, můj Nejvyšší,“ mi to nemuselo dát stejný pocit jako včera. Ne ve významu, že je vyšší nebo nižší vzhledem ke vztahu, ale v tom, že v sobě může nést jinou zkušenost. Používám ten výraz, který mi dává ten nejsladší pocit. A v případě, když chci vyvolat aspekt Boží Síly, říkám jen ‚Absolutní‘.

Někteří duchovní Mistři rozlišují mezi Absolutním a Nejvyšším. Říkají, že Absolutní nebere lidskou inkarnaci; Absolutní se nezabývá rozmanitými pozemskými a světskými činnostmi. Nesouhlasím s nimi. Mohu-li si být vědom Boží Sladkosti, pak si mohu být snadno vědom i Jeho Moci a Síly. Jeho aspekt Soucitu a aspekt Lásky miluji. Ale jak mohu popřít Jeho aspekt Síly? Já nerozlišuji mezi Nejvyšším a Absolutním. Oni jsou jedním, a tím samým.

Použijete-li termín ‚Milovaný‘, pak spojíte aspekt Boží Síly s Jeho aspekty Sladkosti, Lásky a Náklonnosti. To je důvod, proč jsem tolikrát ve svém díle použil termín ‚můj Pán Milovaný Nejvyšší‘. Spojuje Boží Sílu s Jeho Sladkostí, Láskou a Intimitou. Brzy ráno, když nabízím svou cyklistickou modlitbu, úmyslně říkám: ‚můj Absolutní Pane Nejvyšší‘. Takto se snažím vyvolat aspekt Síly Boha. Pak pro mé modlitby při vzpírání, když říkám ‚můj Nejvyšší, můj Nejvyšší můj Nejvyšší‘, je to modlitba mého životního dechu. Každý hledající bude používat různá jména pro Boha podle svého vlastního účelu, ale je to ta stejná Osoba, tatáž Osoba.

Existuje nějaký zvláštní způsob, jak vstřebat všechno, co jsi nám dal na vánočním výletě?

Sri Chinmoy: Každé ráno a večer, po dobu nejméně pěti minut, roňte prosím slzy vděčnosti. Nejprve musíte vstoupit do svého srdce. Pak musíte cítit, že nemáte mysl, nemáte žádné oči, žádné ruce, žádné nohy — nic, nic, nic! Ne, máte jen jednu věc — srdce — jako své vlastnictví. Pak musíte cítit, že jste se stali sami tímto vlastnictvím. To neznamená, že máte něco uvnitř, co nazýváte srdce; to vy jste samotným srdcem. A když jste srdcem, stáváte se zároveň tím, kdo koná i kdo pozoruje. Budete pozorovat to, co děláte.

Co budete dělat? Po dobu pěti minut budete ronit slzy vděčnosti, ráno a večer. Pokud můžete nabídnout slzy vděčnosti ze svého srdce, když jste se stali samotným srdcem, pak vše, co jste získali — vše inspirující, aspirující, osvěcující a naplňující — si budete moci ponechat beze změny. Nic neztratíte. Naopak, všechnu božskou radost a další vlastnosti, které jste zde během tohoto výletu obdrželi, budete moci zvýšit v nezměrné míře.

Také si můžete z času na čas vzpomenout na zvláštní okamžiky během těchto dvou měsíců. Vzpomeňte si na velmi, velmi zvláštní okamžiky, kdy jste byli ve svém nejvyšším a kdy byli všichni ve velmi, velmi aspirujícím vědomí, buď ráno nebo večer, a když jsem byl ve velmi dobré náladě — bez zlobení, bez vytýkání! Vzpomeňte si, když jsem byl v mém nejvyšším, a kolikrát jsem se na někoho usmíval, speciálně na vás. Vzpomeňte si, kolikrát jsem vám dal nejmocnější úsměv, a někdo jiný si bude pamatovat, kolikrát jsem jemu nebo jí dal nejmocnější úsměv. Každý jedinec by si měl připomenout, jak on nebo ona získal svůj nejmocnější úsměv. Spolu s dalšími věcmi si každý musí připomínat úsměvy. Nemusíte je počítat! Jen si je pamatujte — ať už to bylo tady, nebo někde jinde. To pomůže.

Ano, někdy nás vyrušoval déšť, ale znovu, musíme změnit svůj postoj. Máte-li se naučit několik písní, déšť vám dává jedinečnou příležitost na procvičování. A pokud máte velmi speciální věci, které jste po několik dní nebo několik týdnů zanedbávali, můžete, když prší, snadno tyto věci dělat. Takto může být vnější nevýhoda vnitřní výhodou. Pokaždé, když je nevýhoda na jedné úrovni, můžeme z toho vytvořit výhodu na jiné úrovni.

Takto si můžeme zachovat vše dobré, všechno božské, co jsme sami udělali a čeho jsme byli svědky během vánočního výletu.