Část I

SCA 926-939. 26. května 1990 se v restauraci Annam Brahma v newyorské Jamaice setkal Sri Chinmoy s dr. Felixem Kuzněcovem z moskevského Gorkého Institutu. Následují výňatky z jejich rozhovoru

Dr.Kuzněcov: Ve starých dobách se mniši modlili a meditovali a potom získali okultní síly. Ve skutečnosti se ale o tyto síly nezajímali. Chtěli pouze potěšit Boha svými modlitbami a meditacemi.

Sri Chinmoy: I my chceme to, čím Bůh je, a ne to, co Bůh má. Svými modlitbami se snažíme dát Bohu štěstí a potěšit Boha Vševědoucího, Všudypřítomného a Vševědoucího. Nežádáme Boha: „Dej mi tuto sílu nebo tamtu sílu.“ Pokud však těšíme Boha, dostaneme vše, co On má, stejně tak jako dítě, které když vyroste, dostane to, co má jeho otec.

Dnes může dítě prosit svého otce: „Dej mi pět nebo deset dolarů.“ Zítra může říci: „Dej mi dům, dej mi auto!“ Otec může dát dítěti, oč ho požádá, třebaže má nekonečně větší majetek. Stejně tak nám může Bůh dát to, za co se modlíme, ať už je to okultní síla nebo něco jiného. Bůh ale řekne: „Jsi tak hloupý! Žádáš mě jenom o okultní síly, a já jsem schopen ti dát celý svět, celý vesmír.“

Dokážeme-li Boha Otce potěšit, dá nám vše, co potřebujeme. Pokud ho na druhou stranu žádáme o něco konkrétního, může nám tu věc dát, ale my si tím můžeme způsobit potíže. Nejlépe je říci Bohu: „Dej mi jenom to, co je pro mě nejlepší.“ Bůh potom udělá to, co pro nás považuje za nejlepší. Nedá nám nic, co by nám uškodilo. Okultní síla je věc, která nám snadno vytvoří potíže.

Lidé v Rusku, kteří se modlili k Bohu, se obvykle o tyto síly nezajímali, třebaže taková síla může přijít automaticky. Nebylo jediného desetiletí, kdy by na ruských vesnicích nebyl život modlitby. Starší vesnické ženy se vždy modlily s nejvyšší láskou a oddaností. Modlily se jenom pro lásku k Bohu a aby Boha potěšily, a ne proto, aby získaly Boží Moc.

Dr.Kuzněcov: V mnoha náboženstvích se lidé snaží přivodit svému tělu utrpení. Věří v utrpení těla. Například v křesťanství se musíte občas vzdát jídla. V jiných náboženstvích se mniši straní života. Tito lidé se podle mého názoru snaží přivodit utrpení svému tělu proto, aby si tím zvětšili schopnost meditovat.

Sri Chinmoy: Někteří lidé sami sebe trápí, aby potěšili Boha. Já rozhodně nejsem zastáncem takového přístupu. Dejme tomu, že v této chvíli vás požádám, abyste hrál roli Boha, a řeknu vám, že vás miluji a že chci za vámi přijít. Nuže, mám si snad uříznout svou hlavu nebo ruce nebo nohy, abych dokázal, jak moc vás miluji? Ne! Naopak, poběžím k vám tak rychle, jak jen to půjde. Potom si sednu k vašim nohám nebo vás z lásky obejmu. Pokud vás budu považovat za někoho, kdo je nekonečně výše a je nekonečně lepší než já, potom půjdu a sednu si k vašim nohám. A pokud vás budu považovat za svého nejlepšího přítele, za svého jednotného přítele, potom vás obejmu. Kdybych se řízl nebo zranil, abych vám dokázal, jak moc vás miluji, jenom byste nade mnou cítil lítost. Musím k vám běžet co nejvyšší rychlostí, abych vám dokázal, jak moc vás miluji.

Tělo je chrám a uvnitř chrámu je oltář, kterým je naše láska k Bohu. Zničíme-li chrám, zničí se i oltář. Měli bychom tedy tělo udržovat v dobré kondici, místo abychom ho trápili. Někteří lidé nechtějí dva nebo tři týdny za sebou jíst. Někteří hadi jedí jenom dvakrát za rok. O co jsou lepší než lidské bytosti, které jedí dvakrát nebo třikrát za den? Vy i já a všechny lidské bytosti stojí samozřejmě výše než tito hadi. Musíme používat svoji moudrost.

Když Pán Buddha usedl k patě stromu pro své osvícení, nejprve řekl: „Nebudu nic jíst.“ Když potom začal ztrácet tělní funkce, začal opět normálně jíst. Šrí Rámakrišna jedl třikrát za den. Milujeme Boha svým tělem, vitálnem, myslí, srdcem i duší, a při tom musíme být normální. Půjdeme-li do extrému a nebudeme-li jíst, abychom tak potěšili Boha, budeme jenom trápit tělo. Jestliže já miluji vás a vy milujete mě, budete snad šťastný, když budu fyzicky trpět?

Dítě miluje matku a matka miluje dítě. Bude snad matka šťastná, když její dítě přestane jíst a zničí si celé tělo, aby jí dokázalo, jak moc ji miluje? Řekne-li: „Matko, podívej, jak moc tě miluji; kvůli tomu jsem si zničilo své zdraví,“ matka bude nešťastná. Řekne: „Jestli mě miluješ, pojď ke mně tak rychle, jak je to jen možné.“ Je tedy vhodné kráčet po cestě umírněnosti a nikoli po cestě strádání. Měli bychom jíst, abychom si udrželi naše smysly neporušené, a abychom měli tělo v dokonalé kondici.

Na zemi žije bezpočet lidí, kteří jsou chudí a kteří nejedí pravidelně. Jsou všichni ti lidé duchovní? Realizovali Boha? Ne! Tady je důkaz, že když nejíme, nemusí nás to nezbytně přivést blíže k Bohu.

Veďme normální život a nechoďme do extrémů. Nebudeme hltavě a nenasytně jíst, ani se nebudeme jídla zříkat a nepovedeme život strádání. Musíme udržovat chrám svého těla v dokonalé kondici, abychom byli schopni před oltářem uctívat a těšit Boha.

Dr.Kuzněcov: Jaká je souvislost mezi vaší vnější silou a vaší vnitřní modlitbou a meditací?

Sri Chinmoy: Vědomě se modlím a medituji po mnoho, mnoho let, a to nejenom v tomto životě, činil jsem tak i v předchozích inkarnacích. Pro mě jsou předchozí inkarnace jako různé místnosti téhož domu. Pokaždé, když si vezmu lidskou inkarnaci, znám své minulé inkarnace neboli místnosti, kde jsem pobýval dříve. Modlím se a medituji celá staletí. Modlitbou a meditací těším jak Boha Stvořitele, tak i Boha stvoření. Pro mne se Bůh Stvořitel a Bůh stvoření, nebo můžeme říci vnitřní síla a vnější síla, staly jedním a tímtéž.

Když se modlíme a meditujeme, jdou vnitřní i vnější život společně, a uvnitř našich myšlenek a činů je vždy určitá síla. Nemůžeme oddělovat vnitřní a vnější. Tak jako nemůže být strom bez kořenů v zemi, i vnitřní síla a vnější síla musí jít ruku v ruce. Je-li v zemi semínko, za několik měsíců vyroste a stane se z něho rostlina. Rostlina také poroste a stane se z ní ohromný banyánový strom. Napřed jsem byl jako semínko v zemi. Potom se ze mě stala rostlina. A teď jsem jako strom.

Vraťme se však k vaší otázce — jakákoli vnitřní nebo vnější síla, kterou v mně vidíte, není ničím jiným než Božím Soucitem, který mne zaplavuje. Chceme-li, aby do našeho pokoje vstoupilo sluneční světlo, musíme mít dveře i okna otevřené dokořán. Stejným způsobem musíme mít otevřené i naše vnitřní dveře a okna. Potom do nás vstoupí síla nebo světlo Shůry. Pokud ovšem chceme, aby světlo zůstalo venku, můžeme tak učinit. U mě je to jako když božská síla slunce vstupuje do místnosti mého těla. Vnější síla, která je uvnitř mého těla, a vnitřní síla, která přichází Shůry, se staly jednou.

Dr.Kuzněcov: Jeden skvělý člověk  — pan Roerich — cestoval kdysi po Indii a Tibetu. Když jsem navštívil jeho dům, visela na zdi fotografie jeho manželky. Byla to dcera jednoho slavného ruského generála. Žena, která se hluboce věnovala meditaci a měla velkou vnitřní sílu. Velice mne překvapilo, že na té fotografii měla kolem hlavy jakési světlo.

Sri Chinmoy: Tomu se říká aura.

Dr.Kuzněcov: Vím také, že někteří umělci malují auru kolem hlav světců. Avšak u Roerichovy manželky byla ta energie tak silná, že jste mohl to světlo kolem hlavy vidět i na fotografii. Věříte v jisté biologické energie, které souvisejí s duchovními silami?

Sri Chinmoy: Fyzická nebo biologická síla a duchovní síla spolu mohou souviset. Pokud ale vidíme světlo nebo auru kolem něčí hlavy, jde určitě o duchovní světlo. Nevyzařuje na fyzické úrovni, je to cosi duchovního. Auru má každý člověk. Někteří lidé mají jednu, někteří dvě a někteří jich mají mnoho. Když vedete duchovní život, získáte mnoho, mnoho aur.

Podobně má každý z nás i vnitřní slunce. Šrí Rámakrišna viděl v bengálském mudrci Kešab Senovi jedno vnitřní slunce, ale ve Svámím Vivékánandovi jich viděl osmnáct. Duchovní lidé, kteří jsou velice pokročilí, nebo duchovní Mistři mají kolem svých hlav mnohem více světla než obyčejní lidé. Toto světlo nebo aura však nepřichází z fyzické úrovně. Přichází z úrovně, která je za fyzickou úrovní.

Dr.Kuzněcov: Protože jste velice moudrý člověk, rád bych vás požádal o dovolení oslovovat vás „Svámí.“

Sri Chinmoy: Já jsem pouze milovník Boha a služebník Boha, který se jmenuje Chinmoy. V Indii místo oslovení „pane“ říkáme „Sri“, což znamená „krása“ a některé další božské vlastnosti. Zároveň jsou jako „Sri“ známí také ti, kteří realizovali Nejvyšší, kteří objevili své skutečné vnitřní bytí, jako třeba Šrí Rámakrišna, Sri Aurobindo, Sri Čaitanja a Sri Krišna. Guru je učitel, člověk, který osvěcuje nevědomost studentů. V angličtině používáme slovo „učitel“ nebo „profesor“, ale v sanskrtu a bengálštině se člověk, který osvěcuje noc nevědomosti studentů, nazývá Guru. Guru bývá oslovován „Sri“.

Moji studenti mě nazývají Guru a mí přátelé a blízcí, kteří si mě opravdu váží a chovají ke mně lásku, mě oslovují „Sri Chinmoy“.

„Svámí“ má tři obvyklé významy — pán, manžel nebo hlava rodiny. V duchovním smyslu je však „Svámí“ také ten, kdo se zřekl světa. Moje cesta je cesta přijetí, a nikoli odříkání. Moji studenti a já jsme přijali život jako takový a snažíme se být dobrými občany světa, abychom mohli zlepšit život pro všechny. Nemám pocit, že spadám do kategorie Svámí. Uvnitř cítím, že jsem milovník Boha a služebník Boha. To jsou moje tituly.

Dr.Kuzněcov: Takže vy přijímáte jak duchovní, tak i materiální svět?

Sri Chinmoy: Bůh má dva aspekty. Je Bohem Stvořitelem a také Bohem stvořením. My všichni jsme Bohem stvořením a Bůh Stvořitel je nad námi a uvnitř nás, uvnitř našeho srdce a uvnitř naší duše. My se snažíme seshora snést Boha Stvořitele dolů do Boha stvoření, nebo se snažíme vynést na povrch Boha Stvořitele z nitra.

Dr.Kuzněcov: Existuje jedna legenda, která říká, že Šrí Rámakrišna měl spojení s Ruskem.

Sri Chinmoy: Taková legenda existuje a existuje i jeden velmi zvláštní obrázek Šrí Rámakrišny, který se vztahuje k Rusku. My máme tisíce a tisíce fotografií, protože žijeme na Západě. V chudém Bengálsku však Šrí Rámakrišna neměl mnoho fotografií. Jednou se ho zeptali: „Kde si vezmete svou příští inkarnaci?“ On jenom ukázal na jedno místo na mapě, a to místo bylo v Rusku. Vyfotografovali ho a ta fotografie se stala jednou z nejslavnějších duchovních fotografií. Vstoupil do svého nejvyššího vědomí a ukázal na určitou část světa, a tou bylo nepochybně Rusko.

Dr.Kuzněcov: Znám tuto legendu. Je to úžasná myšlenka. Pokud chápeme tuto myšlenku v obecném smyslu, dává nám naději na znovuzrození Ruska.

Sri Chinmoy: Rusko je jako květina, nádherná květina plná vůně. Po mnoho roků tato květina nebyla schopna nabídnout svou krásu a vůni kvůli zákonům, které vytvořil člověk. Někteří Rusové vytvořili zákony, které pocházely z mysli a nikoli ze srdce.

Rozhodně není pravda, že Rusové nevěřili v Boha a až teď v něj náhle začali věřit. Díky jistým lidem a politickým tlakům se síla mysli snažila ovládnout srdce. V té době nemohlo srdce, které představuje přímé spojení s Bohem, s Božským, vyjít na povrch. Síla srdce se na řadu let podřídila síle pochybnosti, podezřívavosti a síle zkázy, jež pocházejí z mysli.

Teď síla srdce opět vyšla na povrch a síla mysli, která je plná pochybností a jiných negativních sil, se podřídila. Na povrch vychází Rusko — květina, Rusko — duše. Teď, když je Rusko plně duchovně probuzené, získá celý svět ohromné požehnání a bude moci činit velmi, velmi rychlý pokrok.

Dr.Kuzněcov: Mám pocit, že Rusko trpělo více než jiné země světa. A přesto Rusko nebylo zemí, kde by se nevěřilo v Boha. Rusko bylo zemí, kde se vždy věřilo ve vyšší věci.

Sri Chinmoy: Plně s vámi souhlasím. Dělali bychom chybu, kdybychom se pokusili oddělit vyšší principy od Boha. Jak už jsme řekli, nelze od sebe oddělit Boha stvoření a Boha Stvořitele. Ve vašem ruském vědomí jste nepoužívali slovo „Bůh“. Věřili jste však ve vyšší principy, vyšší skutečnosti, vyšší světy v život vyšší než obyčejný. Není nutné používat slovo „Bůh“. Chtěli jste být lepšími lidskými bytostmi. Chtěli jste být dobří. Dobrota sama o sobě je Bohem. Chtěli jste vrůst do něčeho vyššího. Tato výška není nic jiného než Bůh.

V angličtině se používá slovo „Bůh“. V bengálštině se používá slovo „Bhagaban“. V ruštině používáte něco jiného. Nemůžeme však vlastnosti objektu oddělit od objektu samého. Dotknete se vody a cítíte její podstatu. Vstoupilo do vás vědomí vody. Nemusíte použít slovo „voda“. Jedna věc je mluvit o vodě a jiná je dotknout se jí a cítit její podstatu.

V Rusku jste chtěli zakusit Boha dotykem Božského vědomí. Laskavost, čistotu, prostotu, obětavost — všechny tyto vlastnosti Rusko má. Nejsou to snad Boží atributy? Nemůžeme oddělovat Boží atributy od Toho, jenž je ztělesňuje.

Dobré vlastnosti jsou jako vůně květiny. Květina nabízí svou vůni, která ztělesňuje laskavost, dobrotu, soucit a aspiraci. Jak byste mohl oddělit vůni od květiny? Můžete to nazývat květinou; můžete to nazývat vůní. Víme však, že vůně a květina musí jít jedna s druhou. Je-li květina, je i vůně. Je-li vůně, je i květina.

Dr.Kuzněcov: Myšlenky Šrí Rámakrišny jsou velké, protože spojují všechna náboženství.

Sri Chinmoy: Ano, Šrí Rámakrišna hovořil o syntéze všech náboženství. Říkal, že hinduismus, křesťanství, buddhismus, judaismus, islám a všechna ostatní náboženství jsou totéž, jako okvětní lístky téže květiny. Květina nemá jen jeden okvětní plátek. Teprve když má čtyři nebo pět okvětních plátků, je z ní květina. Nebo si můžete představit strom. Existuje jen jediný strom života s mnoha větvemi. Každá větev představuje určitý způsob života — hinduismus, křesťanství, buddhismus, islám nebo judaismus.

Říkám také, že každé náboženství je jako dům. Vy žijete ve svém domě a já žiji ve svém, máme však společné místo, kde hovoříme o Bohu a pravdě, místo, kde spolu naše srdce rozmlouvají o duchovním životě. Mluvíme o tom, jak se ze mě může stát lepší člověk, jak se z vás může stát lepší člověk a tak dále. Diskutováním o těchto věcech se snažíme vynést na povrch naše dobré vlastnosti. Dobré vlastnosti nepatří jen jednomu člověku. Náleží všem. Občas ale někdo dychtí je vynést rychle na povrch, kdežto někdo jiný si chce dopřát delší čas. V závodě chce někdo rychle běžet a vyhrát. Jiný člověk může mít pocit, že bude šťastný, když tu vzdálenost uběhne.

Narodil jsem se jako hinduista. Někdo jiný se narodil do jiného náboženství. Postupně přijmeme Boha za vlastního a jdeme za hranice náboženství. Začneme cítit, že jediným skutečným náboženstvím je láska k Bohu. Takový pocit vychází ze syntézy náboženství, o které mluvil Šrí Rámakrišna. Podobně je to s národnostní příslušností. Říkáme: „Jsem Ind,“ nebo: „Jsem Rus.“ Potom musíme kultivovat naše nadnárodní cítění, protože naším nejvyšším cílem je ztotožnit se s vesmírem. V takové chvíli nejste jenom Rusem a já nejsem jenom Indem. Jsme také kosmopolité.

Dr.Kuzněcov: Co si myslíte o okultní síle?

Sri Chinmoy: Okultní síla je jako vlna oceánu, kdežto duchovní síla je jako oceán samotný. Jakmile lidé spatří vlny, věnují pozornost jenom jim, a nikoli ohromnému moři. Skutečnou radost však získají jen tehdy, když se ztotožní se samotným oceánem, který je nekonečně mocnější, než tu a tam pár vln.

Když se modlíme a meditujeme, chceme se ztotožnit s oceánem, a ne s vlnami. Když se modlil a meditoval Šrí Rámakrišna, okultní síly ho vůbec nezajímaly. Když se ale ztotožníme s oceánem, ztotožníme se také s vlnami. Získáme-li duchovní sílu, budeme mít i sílu okultní. Duchovní síla je však nekonečně mocnější a nekonečně více osvěcuje život hledajícího člověka. Chceme-li se dostat lodí z jedné země do jiné, musíme přeplout celý oceán, nikoli jen pár vln. Neměli bychom tedy ve svých modlitbách a meditacích žádat o okultní síly. Měli bychom žádat o lásku, protože pomocí lásky se ztotožníme s Nejvyšším.

Dr.Kuzněcov: Vaše učení lásky je pro Rusko mimořádně důležité.

Sri Chinmoy: Když milujeme Boha, jsme všichni mladí. Když milujeme naše dobré vlastnosti, jsme mladí. Když však nevěnujeme žádnou pozornost našim dobrým vnitřním vlastnostem, jsme docela staří.

Dr.Kuzněcov: To jsou krásná slova. Velice vám děkuji, že jste mi odpověděl na všechny mé otázky. Je to pro mě velice důležité.

Sri Chinmoy: Já děkuji vám. Dávání a přijímání jde ruku v ruce. Jste velice vnímavý. Je-li v lidech vnímavost, můžeme něco nabídnout.

Část II

SCA 940-944. Následují výňatky z rozhovoru uveřejněném v listu Pravda, který se odehrál 10. června 1990 na Aspiration-Ground. Přítomni byli také dr. Felix Kuzněcov a jeho manželka

Zvedání světa Srdcem Jednoty

Sri Chinmoy nejprve zvedá reportérku nad hlavu v rámci svého programu „Zvedání světa Srdcem Jednoty“. Před zdvihem zpívá skupina zpěváků píseň „Lifting Up the World with a Oneness-Heart“.

Reportérka (stojí na plošině): To bylo, jako když se dostanete do ráje se zpívajícími anděly.

Sri Chinmoy (po prvním zvednutí): Rád bych vás zdvihnul ještě jednou. Vy jste naše sestra — přítelkyně ze Sovětského svazu — kdežto já jsem z Indie. Indie a Sovětský svaz jsou mimořádně, mimořádně dobří přátelé. Proto bych vás rád zvednul ještě jednou. Když jsem vás zdvihnul poprvé, nabídl jsem Sovětskému svazu svoji lásku a vděčnost. Když vás zdvihnu teď, nabídnu svoji lásku a vděčnost duši Indie. Kéž se duše Sovětského svazu a Indie navždy těší jedinečnému přátelství a věčné jednotě.

Reportérka (poté, co sestoupí z plošiny): Děkuji vám! Bylo to skvělé!

Jaké je vaše poselství světu a možná i mladým lidem naší země? Co je podstatou vašeho kréda?

Sri Chinmoy: Mé poselství je velice prosté. My všichni se musíme pokusit stát se lepšími občany světa. Řekněme, že v této chvíli jsme dobří — vy jste dobrá, on je dobrý, ona je dobrá. Přestože jsme však dobří, cítíme, že můžeme být lepší a nejlepší. Jak děláme pokrok, získáváme ve svém životě více radosti a uspokojení.

Našim cílem je mít v sobě míruplný pocit. Nejprve musíme dosáhnout míru v sobě samých, a teprve potom se můžeme pokusit nabídnout mír ostatním. Budu-li cítit, že jsem plný míru, nebudu na vás hledat chyby a nebudu se s vámi hádat. A pokud vy budete cítit, že jste plná míru, nebudete se hádat se mnou nebo s někým jiným. Jestliže tedy najdu mír sám v sobě a vy najdete mír sama v sobě, mír ve světě poroste jako květina, lístek po lístku. Každá země na světě je nádherným lístkem jednoty. Sovětský svaz je lístek. Indie je lístek. Amerika je lístek. Každý lístek musí přispět svou krásou a vůní květině jako celku. Jedině tehdy vytvoří tu nejkrásnější květinu jednoty, které si celý svět bude moci vážit a kterou bude obdivovat.

Mé poselství tedy zní, že každá země musí vynést na povrch své vnitřní poselství lásky a pocitu jednoty.

Reportérka: Jakými prostředky může člověk dosáhnout míru v mysli a míru ve světě? Pomocí meditace, dobrých skutků, nebo lepším způsobem života?

Sri Chinmoy: To záleží na člověku. Někteří lidé se snaží dosáhnout míru silou své modlitby a meditace, kdežto jiní se pokouší vytvořit mír silou své zasvěcené a obětavé služby, když pracují, aby ze světa udělali lepší místo pro život. Ještě jiní lidé mohou kombinovat oba přístupy — život modlitby a život služby.

Dr. Felix Kuzněcov: Rádi bychom vám vyjádřili vděčnost za vaše srdečné přijetí. Naším prostřednictvím jste přivítal celou naši zemi — všechny sovětské občany. Cítíme, že to přichází z vašeho srdce. Setkání s vámi bylo pro nás jednou z nejdůležitějších událostí během naší návštěvy Ameriky.

Sri Chinmoy: Všichni náležíme k jedné veliké rodině. Když je rodina veliká, pár jejích členů odejde z domu a žije někde jinde. Žijí na různých místech, ale stále mají tytéž rodiče, bratry a sestry. Podobně je i Boží stvoření jedna rodina. Někteří její členové žijí v Sovětském svazu, jiní v Americe, a ještě jiní v Indii, v Kanadě a v dalších částech světa. Všichni jsme ale Boží děti, všichni jsme bratři a sestry. Náš směr je stejný, náš cíl je stejný — univerzální jednota a mír.

Když se modlíme a meditujeme, žijeme v srdci a uvědomujeme si svou jednotu s druhými. Pokud se nemodlíme a nemeditujeme, žijeme v mysli, kde je vše samé oddělování. Žijeme-li v mysli, zjišťujeme, že dokonce i v naší vlastní bytosti jsou rozpory a rozdíly. Naše mysl chce dělat jednu věc a naše vitálno chce dělat něco jiného. Díky tomu nemáme nikdy uspokojení. Pokud ale žijeme v srdci, všechny části naší bytosti spolupracují. Žijme tedy v srdci. Malí bratři a velcí bratři musí jít společně. Bohaté země a chudé země musí jít společně, protože my všichni jsme jedním.

Paní Kuzněcovová: My vskutku jsme jedním. Doufáme, že naše děti se budou navzájem přátelit a že nebudou žádné hranice. Byli bychom rádi, kdybychom mohli navštěvovat naše přátele bez jakýchkoli překážek.

Dr.Kuzněcov: Já bych ještě rád řekl, že máte opravdu neuvěřitelné oči. Vaše oči jsou jako planoucí láva, jako tekoucí sopečná láva. Je to neuvěřitelná a zároveň velice laskavá síla. Posíláte nám svýma očima své přijetí.

Sri Chinmoy: To mluví vaše srdce jednoty. Cítíte ve mně to, co jste vy sám hluboko uvnitř. Máte uvnitř sebe velice krásný drahokam, který je uzamčen hluboko uvnitř. Ztratil jste ale klíč a teď ho hledáte. Mým úkolem je pouze ukázat vám, kde svůj drahokam máte, a pomoci vám najít klíč. Jakmile najdete klíč, poklad bude váš. Je to váš poklad, vaše duše.

Část III

SCA 945-946. Následující otázky zodpověděl Sri Chinmoy 20. července 1999 v newyorském Huntingtonu

Kam člověk odchází, když zemře?

Sri Chinmoy: Záleží na tom, jak ten člověk strávil svůj život na zemi. Každá duše má své vlastní místo ve světě duší. Duše jde ve svém světě na určité místo podle své vyspělosti. Neexistuje žádné pevné a neměnné pravidlo, že lidé, kteří odejdou za závoj Věčnosti, jsou spolu. Jenom Sám Nejvyšší rozhoduje o tom, kam každá duše odejde, až opustí své tělo.

Když zemřel John Kennedy, přišla jeho chvíle, nebo to byla nešťastná náhoda?

Sri Chinmoy: Jedna věc je zemřít s Božím souhlasem. Druhá je zemřít s tím, že to Bůh pouze toleruje, a třetí věc je zemřít nešťastnou náhodou. Taková úmrtí jsou způsobována nepřátelskými silami. Je mnoho takových, kteří nemají zemřít, ale zaútočí na ně nepřátelské síly, a to buď přímo, nebo prostřednictvím nějakého člověka, který je ještě na zemi, tedy například vraždou. Bůh může dovolit něčí smrt — v osmdesáti letech může člověk zemřít přirozenou smrtí. Zároveň však mohou některé mimořádně mocné nepřátelské síly násilně ukončit něčí život v raném věku, a to z důvodu, který bychom ani nebyli schopni pochopit. Neexistuje žádné pevné a neměnné pravidlo, podle kterého Nejvyšší něčí smrt schválí nebo nikoli. Mohu říci jenom tolik — nepřátelské síly existují. Nemůžeme říci, že všechny smrti, které se stávají, se dějí s plným a radostným souhlasem Boha.

Část IV

SCA 947. Následující komentář Sri Chinmoye o olympijských hrách je z 29. září 1999

Na Olympiádě

Už samotné slovo „Olympiáda“ ve mně vzbuzuje nádherné rozechvění, naprosto univerzální rozechvění, které ve vnitřním světě pozvedá vědomí lidstva. Je pravda, že ve vnějším světě si můžeme povšimnout některých špatných sil, ale ve vnitřním světě představuje olympiáda skvělou příležitost k pozvednutí lidského vědomí.

Tento svět je plný smutku, trápení, zklamání a deprese, děje se mnoho nepřátelských, agresivních věcí. Avšak při olympijských hrách dostaneme příležitost alespoň na pár týdnů se společně setkat a vytvořit světovou rodinu jednoty. Avšak běda, poté se vracíme do našeho zvířecího života.

Část V

SCA 948-953. Následující otázky zodpověděl Sri Chinmoy 25. listopadu 1999 v New Yorku

Na tvém Mírovém koncertu pro nové tisíciletí to vypadalo, jako kdybys ohlašoval příchod vědomí, které se naprosto liší od toho, které tady na zemi známe. Když nabízíš tyto Mírové koncerty pro nové tisíciletí, jaké je to vědomí, které do nich vkládáš?

Sri Chinmoy: Chci vyvrátit ten starý strom, prastarý strom, který je nyní naprosto ztrouchnivělý a zkamenělý. Snažím se mít úplně nový strom. Když máte starý strom a vedle něj zasadíte nový, ten nový to ovlivní. To je důvod, proč chci celý strom vytrhnout i s kořeny a zahodit jej.

Existuje nějaká nejdůležitější vlastnost, kterou bychom si měli v novém tisíciletí rozvinout?

Sri Chinmoy: V novém tisíciletí musíme být upřímní, nejenom k Bohu, ale i sami k sobě. Nejenom v loňském, ale i ve všech předchozích letech jsme k Bohu nebyli upřímní, a nebyli jsme upřímní ani sami k sobě. Když nedokážeme být upřímní sami k sobě, budeme jako ten hlupák, který něco ukradl a potom desetkrát říká sám sobě, že nic neukradl. On ví, že něco ukradl, ale když si desetkrát řekne: „Nic jsem neukradl, nic jsem neukradl,“ přesvědčí svou mysl, že opravdu nic neukradl. Kdyby byl upřímný a přiznal si, že něco ukradl, už by to podruhé neudělal.

V novém tisíciletí udělají lidé nejrychlejší pokrok tehdy, budou-li upřímní sami k sobě a k Bohu. Občas lidé jsou upřímní, ale nejsou upřímní k Bohu. Udělal jsem něco špatného a vím, že jsem to udělal já, ale nemám odvahu říci Bohu: „Bože, udělal jsem něco špatného.“

Včera jsem četl jeden indický vtip. Jeden člověk přijde ke knězi na zpověď. Řekne: „Hodil jsem hroudu do řeky.“

Kněz odpoví: „To je pouze slabý hřích.“

Ke zpovědnici přijde další člověk a řekne: „Hodil jsem hroudu do řeky.“

Kněz zase: „Tvůj hřích není vážný.“

Přijde třetí a čtvrtý člověk a všichni se přiznávají k téže věci a kněz jim říká, že jejich hříchy nejsou vážné.

Nakonec přijde ke knězi mladý chlapec. Kněz řekne: „Copak, chceš se také přiznat, že jsi hodil hroudu do řeky?“

On na to: „Ne! Já jsem nehodil hroudu do řeky. Já jsem Hrouda!“

Dříve jsem křesťanským zpovědím nepřikládal žádný význam, ale teď vidím, že tato praxe má svou cenu. Pokud lidé nedokáží osvítit svoji mysl a očistit svoje srdce silou své aspirace, je pro ně lepší jít ke zpovědi. Potom mají pocit, že existuje někdo, kdo jim pomůže. Mají víru, že když se vyzpovídají, kněz něco udělá, aby jim pomohl. Nejlepší je, dokážete-li vyřešit své problémy modlitbou a meditací na Boží Odpuštění. Pokud to nedokážete a znovu a znovu trpíte a trpíte za chyby, které děláte, je lepší říci o nich někomu, jako je kněz. Podělí se s vámi o vaše trápení a pomodlí se za vás. Je-li to dobrý člověk, bude se modlit za vaše osvícení.

S novým tisíciletím jsou spojovány velké naděje, ale já se obávám dvou věcí. První je, že se nezměním, a ta druhá, že Nejvyšší se unaví mým neustálým zachraňováním. Jsou tyto obavy oprávněné?

Sri Chinmoy: Místo abys zjišťoval oprávněnost svých obav, musíš je porazit. Existují dva způsoby, jak porazit strach. První způsob znamená cítit, že tě mohou kdykoli uškrtit nepřátelské síly. Potom budeš bdělý. Jestliže budeš stále přebývat uvnitř pevnosti, uvnitř tvrze, budeš v naprostém bezpečí.

Jiný způsob, jak porazit strach, spočívá v tom, že si představíš nebo pocítíš, kolik moci má síla strachu. Potom se budeš modlit k Nejvyššímu: „Prosím, dej mi nekonečně větší sílu, než má strach.“

Musíš svůj strach vyzvat na souboj. V opačném případě je velká pravděpodobnost, že tě jednoho dne přemůže pokušení, abys vyšel ven z pevnosti podívat se, jestli je strach opravdu tak silný, nebo jestli je silný jenom v tvých představách. Když jsou lidé uvnitř dobře chránění, občas díky pokušení vyjdou ven. Chtějí vidět, jak je to tam krásné, kdo na ně čeká, kdo se na ně dívá a tak podobně. Pokud však vyjdeš ven a vyzveš strach, potom nebudeš mít strach ani doma, ani na ulici.

Co ti udělalo největší radost během tvého nedávného vzpěračského výročí?

Sri Chinmoy: Co mi udělalo největší radost? Mahasamratův úsměv. To myslím vážně! Nikdo se neusmívá jako Mahasamrat. Mahasamratův úsměv mi dává tu největší radost a sílu. Když jsem zdvihl 600 liber, 300 každou rukou, řekl: „Guru, ty jsi to dokázal!“ To mi dalo radost, uspokojení a sílu deseti slonů. Když jsem zdvihal činky, díval jsem se na Mahasamrata a jeho úsměv mi dával nejvyšší uspokojení — je to úsměv nekonečné náklonnosti, lásky a důvěry.

Vždycky na mě dělá velký dojem záře Mahasamratova obličeje. Je fyzická, nebo duchovní?

Sri Chinmoy: Je duchovní. Je to obr, nejenom fyzicky, nýbrž i duchovně. Jeho jméno — Mahasamrat — znamená „nejvyšší císař“. Není pouze mimořádně fyzicky silný: „Nejlépe stavěný muž dvacátého století“. I duchovně je velice mocný, velice silný. Lidé, kteří jsou duchovně velmi silní, ihned poznají, kdo jsem na duchovní úrovni. Lidé, kteří nejsou duchovně silní, to nepoznají tak, jak to poznal on. Jakmile mě spatřil, viděl moji auru. Když jsem o něm v Japonsku poprvé slyšel — přestože jsem o něm dříve nic nevěděl, v té době kulturistika nespadala do mého oboru — už samotné jméno „Bill Pearl“ celé hodiny a dny zvonilo a zvonilo uvnitř mého srdce, protože on je na vnitřní úrovni velice silný, je to duchovní obr. Je obrem jak ve vnitřním, tak i ve vnějším životě.

Jak se dá nejlépe udělat pokrok prostřednictvím bolesti a nemoci? Jsem velmi často nemocný.

Sri Chinmoy: Nejlepší výsledky získáš tehdy, budeš-li cítit, že to nejsi ty, kdo trpí. Pociťuj, že v tobě a skrze tebe trpí Někdo, kdo tě velice miluje. To je pro tebe nejlepší způsob, jak dělat nejrychlejší pokrok. Bůh tě velice miluje. Miluje tě nekonečně více, než ty miluješ sám sebe, ale chce v tobě a tvým prostřednictvím získat zkušenost, které ty říkáš bolest. Trpíš, trpíš a trpíš. Musíš cítit, že Někdo tě velice miluje, a On cítí, že tohle je nejlepší způsob, jak můžeš dělat pokrok.

Ty tu bolest, utrpení a nemoci nepřivoláváš a nevítáš. Nevítáš je a nemáš z nich radost. Někteří lidé jsou rádi nemocní, protože nemusí chodit do práce. Když je bolí hlava nebo žaludek, ještě tu bolest zesilují. Pokud je bolí hlava, zesílí tu bolest na migrénu. Tím, že posilují hloupou bolest hlavy, si před sebou zdůvodňují, že nemusí chodit do práce. Napřed svoji bolest zveličí, a tím si ospravedlňují, že nemusí toto a tamto.

Pokud jde o tebe, musíš cítit, že jde o velmi zvláštní zkušenost. Modlíš se k Bohu za Jeho naplnění. Modlíš se za Boží Vítězství, za Vítězství Nejvyššího, za vítězství svého Gurua. V tom musíš pokračovat. Musíš to dělat, i když trpíš, nejenom tehdy, když jsi fyzicky v pořádku. Neustále se budeš modlit za Boží Vítězství, za Vítězství Nejvyššího, za moje vítězství. Jedině tehdy, když dokážeš v této modlitbě pokračovat, získáš opravdový pocit, že tvoje utrpení má zvláštní účel. Jedině tehdy, když budeš neustále pro Boží Vítězství, pocítíš, že tuto fyzickou bolest má v tobě a tvým prostřednictvím ze zvláštního důvodu Sám Bůh.

Když trpíš, neměl by sis říkat: „Bůh nechce, abych pro Něj pracoval. To je důvod, proč mi dává tuto bolest. Bůh chce, aby nejrychlejší pokrok dělal někdo jiný.“ Takto přemýšlí lidská mysl, ale srdce řekne: „Bůh miluje mé fyzické tělo nekonečně více než já sám, a tuto zkušenost má On Sám uvnitř mě a mým prostřednictvím z důvodu, kterému nerozumím a nemusím rozumět.“ Tak můžeš udělat ten nejrychlejší pokrok.

Část VI

SCA 954-961. Následující otázky zodpověděl Sri Chinmoy 27. prosince 1999 v Curitibě v Brazílii

Mohl bys nám prosím něco říci o Sahadévovi z Mahábháraty?

Sri Chinmoy: Sahadéva z Mahábháraty věštil z ruky. Měl také do jisté míry okultní síly. Nebyl výjimečným lučištníkem, ale byl velice, velice moudrý. Obě dvojčata, Sahadéva a Nakula, byli velice blízcí Ardžunovi. Sahadévovi se coby nejmladšímu bratrovi dostávalo největší náklonnosti jejich matky Kuntí. Nakula byl velice, velice krásný a Sahadéva byl mimořádně moudrý.

Když Kuruovci ponížili Draupadí, Sahadéva chtěl bojovat a bránit její čest jako první. Měl Draupadí mimořádně rád a chtěl proto bojovat s Kuruovci a zničit je. Ardžuna, Bhíma a Nakula nechtěli být vůči Judhištirovi neposlušní, ale Sahadéva povstal. Chtěl Kuruovce zničit.

O Sahadévu se starali všichni bratři, protože byl nejmladší.

Mohu vám povědět jeden svůj osobní zážitek. V tomto životě mám velice blízký vztah k Ardžunovi. Když mně bylo pět let, měl jsem hrát v jedné divadelní hře roli Sahadévy. Při nácviku na jevišti jsem měl veliké potíže. Organizátoři mě přinutili, abych si oblékl dhótí tak, aby vypadalo jako dívčí sárí. To bylo na mě moc. Začal jsem křičet a křičet: „Proč si musím obléci sárí?“ Dalšího dne jsem měl při představení říci jedinou větu. Nemilosrdně na mě zaútočila nervozita. Tu větu jsem měl říci Ardžunovi. Ardžuna mi napovídal, ale ze mě stále nevycházela ani hláska. Takhle jsem hrál roli Sahadévy. To byla moje zkušenost coby pětiletého chlapce. Režisér toho představení byl můj bratranec, který mě měl mimořádně rád.

Když se člověk poraní při sportu, například lýtkový sval, je nějaký způsob, jak to na vnitřní úrovni zcela vyléčit?

Sri Chinmoy: Všechno musí záviset na modlitbě a meditaci. Vnější léčba je však na druhou stranu také nanejvýš důležitá. Můžete-li cvičit nějaké posilovací cvičení pro posílení lýtek, také to pomůže. Způsobí-li vám však takové cvičení bolest, potom vám radím jít k terapeutovi. Ta nejdůležitější věc je ale vnitřní modlitba. Je to však jako u boxera, který využívá obě paže. Jednou rukou nemůže zvládnout všechno. Bůh stvořil lékařskou vědu. Měli byste od lékařské vědy přijmout tolik, kolik je možné, a zároveň myslet na naši duchovní vědu, na modlitbu a meditaci. Musí jít bok po boku. Protože jsme duchovní lidé, měli bychom samozřejmě nejprve dát přednost aspektu aspirace našeho života, a zároveň přikládat značnou důležitost lékařské vědě. Bůh pracuje i uvnitř a prostřednictvím lékařské vědy.

Znamená nové tisíciletí něco pro každého člověka na zemi, nebo to platí jenom pro ty, kteří používají stejný kalendář?

Sri Chinmoy: Nové tisíciletí je určeno pro všechny. Když sestupuje světlo, jako ranní slunce, je pro každého. Bez ohledu na to, jak jsme dobří nebo jak jsme špatní, přijímáme totéž světlo. Slunce je pro všechny, bez ohledu na naši povahu. Vyvstává ovšem otázka naší vnímavosti. Někteří lidé vstávají brzo ráno, dívají se na vycházející slunce, modlí se a meditují. Přirozeně proto získají větší prospěch, kdežto ostatní si užívají spánku. Na druhou stranu budou také lidé, kteří se budou modlit nebo dělat různé věci, aniž by se zajímali o východ slunce.

Podobně, když začíná nové tisíciletí, přináší novou naději, nový příslib. Musíme ale vědět, jak široce dokážeme nechat otevřené dveře našeho srdce vůči světlu. Světlo sestupuje, my však musíme pěstovat naši vnímavost. Požehnání od nového tisíciletí získáme podle naší vnímavosti. Nové tisíciletí je právě tak jako slunce pro všechny. Pokud je ale jedna země nebo jeden člověk vnímavější než ostatní, přirozeně tato země nebo tento člověk získají mnohem více.

S příchodem nového tisíciletí nepochybně sestoupí seshora novost. Může být ovšem obtížné oddělit novost od starých zvyků a způsobů, protože jsme k nim velice připoutaní. Když se objeví novost, možná si jí nebudeme vážit. Protože ji neznáme, můžeme ji považovat za docela cizí a nepřijmeme od ní tolik pomoci, kolik bychom měli.

Kalendář nám ovšem říká, že nové tisíciletí není v roce 2000, ale v následujícím roce, v roce 2001. Pro mě ale nové tisíciletí už začalo. Novoroční poselství, které jsem vám dal, není jenom pro rok 2000. Platí také pro následující rok, nebo dokonce pro celou řadu dalších let. Tentokrát už vážně udeřila Boží Hodina. Občas se v divadle na konci přestávky rozezní zvon. Po třech minutách zazní znova a potom už nikdo nesmí vstoupit dovnitř. I v duchovním životě může přijít jedno varování a potom ještě jedno. Občas ale druhé varování nepřijde. Proto se musíme probudit ihned, jakmile přijde první varování. Nesmíme čekat, až dorazí to druhé. Musíme se vzbudit a běžet a běžet a běžet. Musíme běžet do třídy a učit se.

Nedávno jsi večer mluvil o hrách, které tady na vánočním výletě hrajeme pro pobavení. Co bychom měli v našich hrách dělat, abychom tě více potěšili?

Sri Chinmoy: Co já vím o těchto věcech? Většinou ani nerozumím vaší angličtině. Jak rychle mluvíte! Jediná věc, kterou mohu říci, je ta, že když občas hrajete, není to stoprocentně duchovní. Je-li to nevinné, jste v bezpečí. Občas však z velmi, velmi přísného duchovního pohledu vidím, jak se váš zpěv nebo hry dotýkají neaspirujícího vitálna. Vitálno je jediná část naší bytosti, na kterou musíte být velice opatrní. Nejhorší je mysl, to je pravda. Ale vitálno je kousek pod pupkem a srdce je pár palců nad ním. Vitálno se dost často snaží ukrást bohatství srdce. Vitálno je zloděj, který předstírá, že je světcem. Má dva aspekty — dynamický a agresivní. Lidské bytosti naneštěstí nevědí, jak je rozlišit. Když si občas myslíte, jak jste dynamičtí, nejste ve skutečnosti vůbec dynamičtí. Jste agresivní. Kde je dynamismus, tam musí být světlo, vnitřní světlo. Kde je agrese, tam není žádné světlo. Je tam samá temnota. Je to jako když někde mezi sebou bojuje deset slonů.

Onehdy některé z našich dívek imitovaly slavné zpěváky. Ony vědí, že dokáží vstoupit do takového vědomí, ale jakmile vstoupí do vědomí slavných zpěváků, může trvat velmi dlouhou dobu, než se vrátí do svého původního vědomí. Ovšem, kdo ví? Mám rád nevinné scénky, ale toho dne ty písně nebyly příliš přiměřené.

Máte všichni takový talent. To myslím upřímně. Jak se ale dotknete hranice vitálna, vašemu duchovnímu životu to nepomůže. Vitálno je velice nebezpečné místo a jeho říše je velmi široká, neomezená. Je velice rozlehlá, jako oceán. Když se dotknete vody, ať už tady nebo o tisíc mil jinde, získáte vibraci nebo vědomí vody.

Na Štědrý den, dvacátého čtvrtého prosince, zpívali němečtí žáci s velikou prostotou, dušeplností a něžností a já jsem vzýval Spasitele Krista. Všechno se dá dělat buď mechanicky, ultramoderně, nebo způsobem, jenž je prostší než nejprostší. Ježíš Kristus byl vtělenou prostotou. Byl to syn tesaře. Jak byl prostý, jak byl pokorný! Vždy nám dával poselství prostoty a pokory. Prostotu nelze oddělit od pokory. Němečtí zpěváci dokázali, že tyto koledy dokážete zpívat velice prostě, bez vitální rozjařilosti.

Většinou, když má představení chlapecká skupina hrající aforismy, mě to přináší užitek, ať už z toho mají ostatní prospěch nebo nikoli, protože tohle je můj život — tento oddaný způsob, jakým většinou hrají. Sledují-li to lidé upřímně a nedělají-li si z toho legraci, přijímají velmi mnoho. Když tato skupina hraje v New Yorku, vzbuzují velikou oddanost a mnoho žáků, upřímných hledajících, může získat užitek. Napsal jsem mnoho příběhů a her, kde lze vyjádřit oddanost.

Mám rád tři věci. První je oddanost, která znamená nejvyšší rychlost. Potom je to odevzdání, které vás nese k vašemu cíli. Tato oddanost a odevzdání potřebuje určitou základnu. Touto základnou je poslušnost. Není-li základna, není ani nadstavba. Říkám znovu a znovu, neberte slovo „poslušnost“ na lehkou váhu. Pokud vás váš Mistr požádá, abyste mu přinesli sklenici vody, musíte mu ihned přinést vodu. Co se stane, když ji hned nepřinesete? Vaše mysl řekne: „Ach, řekl mi, abych mu přinesl sklenici vody. Podívám se po nějaké krásné květině. Je to koneckonců duchovní člověk a moje oddanost se zvýší, když mu dám krásnou květinu. Hloupá voda moji oddanost nezvětší.“

Můžete říci, že vaše dnešní neposlušnost je velice nepatrná, zanedbatelná, ale já vidím, že když vaše neposlušnost začne dnes, výsledky dostanete po třiceti, čtyřiceti nebo padesáti letech. Už předtím, než jste vstoupili na tuto cestu, vám vaše vnitřní bytost často říkala, abyste něco udělali nebo neudělali. Existovali jste i předtím, než jsem vstoupil do vašeho života. Kdybych zítra náhle zemřel, vy budete stále existovat. To je věc mezi vámi a vaším vnitřním vůdcem. Jestliže jste v pěti letech pochopili, že je něco špatné, nemůžete říci, že to špatné není jenom proto, že jste dělali tu samou špatnou věc dvacet nebo dvacet pět let. To se však naneštěstí stává. V pěti letech začnete dělat něco špatného a potom ve čtyřiceti řeknete: „Dělal jsem to po celou tu dobu, tak to nemůže být špatné.“ Ne, tato špatná síla jenom zvětšuje a zvětšuje svoji sílu a moc. Potom ve čtyřiceti pěti nebo v padesáti může vybuchnout jako sopka.

Většina z vás vstoupila na cestu v sedmnácti, osmnácti nebo dvaceti letech. Musíte ale vědět, kolik věcí jste předtím udělali proti svému svědomí. Tyto věci nejsou anulovány jenom proto, že jste teď vstoupili do duchovního života. Není to automatické. Za to se musíte modlit a meditovat, meditovat, meditovat. Musíte získat mír, světlo a blaženost. Jedině potom budete očištěni.

Myslíte si, že když jenom zapomenete na všechny ty špatné věci, které jste dělali třicet nebo čtyřicet let, že se to nedotkne vašeho zdraví nebo že to nepoznamená váš život? Možná ta hodina ještě neudeřila. Možná ta hodina udeří, až vám bude šedesát let. Řekněme, že jste začali kouřit v deseti letech. Potom pokračujete dvacet nebo třicet let a myslíte si, že se nic neděje. Až vám bude šedesát, dostaví se následky vašeho kouření v podobě vážných zdravotních potíží. Čtyřicet nebo padesát let vás to možná nezasáhlo. Ale až vám bude šedesát, uvidíte, co se stalo, protože jste kouřili mnoho let. To se stává i v duchovním životě. Jakmile zjistíme, že našemu duchovnímu životu něco škodí, nesmíme to dělat.

Potíž je v tom, že když jste na duchovní cestě mnoho let a neporazíte všechny ty věci, které jste chtěli porazit — žárlivost, nejistotu, nečistotu — máte pocit, že je to nemožné. Bojujete a bojujete a žádná strana nevítězí. Tehdy si řeknete: „Dobrá, zapomeň na to. Ať zvítězí nevědomost.“ Jakmile zvítězí nevědomost, sebere vám sílu. Stanete se jejím otrokem a ona vás využije pro své vlastní účely. Všechny ty věci, které jste chtěli porazit — žárlivost, nejistota a další druhy špatných sil — představují podoby nevědomosti. Nejprve se snažíme z nevědomosti vyjít. Jakmile ale spatříme, že nevědomost je silnější než my, vzdáme se. Nevědomost nás získá zpátky a z nás se stanou její vojáci. Toto se stává skoro ve všech případech.

Dnes uděláme něco špatného, zítra se nic nestane a my si proto myslíme, že v tom můžeme pokračovat. Řekneme: „Byl jsem hlupák. Myslel jsem si, že je to něco škodlivého. Jelikož se nic neděje, Boží Hodina ještě neudeřila.“ Nedávno jsem řekl, že Boží Hodina nepřijímá omluvy. Kdy Boží Hodina přijde, nevíme. Na Boží Hodinu jsme zapomněli. To je důvod, proč s takovou jistotou pokračujeme v těch samých špatných věcech. Říkáme: „Zmýlil jsem se. Myslel jsem si, že jsem dělal něco špatného. Kdybych byl opravdu dělal něco špatného, jak to, že jsem nebyl potrestán?“

Mluvil jsi o novém tisíciletí, a jak už v divadle nemůžeme po třetím zvonění vstoupit dovnitř. Takže pro toto nové tisíciletí už Boží Hodina udeřila. Mohl bys o tom říci něco více?

Sri Chinmoy: Boží Hodina udeřila. Buď přijmete to božské v sobě, nebo to nebožské. Je tam obojí. Nebožské přichází s velkým pokušením. Je tak krásné, třpytivé a okouzlující. Tehdy řeknete: „Jak by to mohlo být nebožské?“ Božské je naproti tomu velice prosté. Obrátíte se tedy k tomu okouzlujícímu a krásnému. Potom řeknete: „Můj Bože! Takový podvod!“ Když Rávana přišel unést Sítu, měl podobu světce. Potom jí ukázal svou skutečnou podobu, ukázal jí, jak je špatný. Útočí-li špatné síly, vždy přijdou ve velice okouzlující podobě. Musíme být velmi opatrní a ponořit se hluboko dovnitř, abychom zjistili, které síly jsou dobré a které špatné. Nebožské síly si na sebe mohou vzít velice krásnou podobu.

Většina z vás zná příběh, který se mi stal v mých sedmnácti nebo osmnácti letech. Obvykle jsem začínal meditovat sedm minut po druhé hodině a pokračoval dvě nebo tři hodiny. Jednou si během mé meditace vzala jedna nepřátelská síla podobu Pána Višnu. Byl velice krásný! Byla to přesná podoba Pána Višnu. Seděl jsem se zkříženýma nohama na své posteli pod moskytiérou, která se používá v jižní Indii. Napravo ode mě na zdi jsem spatřil Višnua. Jak byl krásný! Vidět Pána Višnu bylo pro mě ohromně úchvatné! Četl jsem ale a také jsem už věděl, že když přijde kosmický bůh nebo bohyně v tak úžasně krásné podobě, musíte zjistit, jestli jsou skuteční nebo ne. Musíte použít nejvyšší čistotu ze své centrální bytosti. Pokud je vaše čistota menší než u té podoby, je božská. Je-li ovšem vaše čistota silnější, mocnější, potom ji to zničí.

Když spatříte nějakého kosmického boha, ihned byste se měli dotknout jeho nohou, ale já jsem to neudělal. Vynesl jsem na povrch čistotu ze své centrální bytosti. Podoba Višnua okamžitě vybuchla. Udělalo to hluk jako hrom! Lidé přes ulici se přišli podívat, co se stalo. O patro výše bylo šest nebo sedm lidí a v přízemí byli také nějací lidé. Všichni se spěchali podívat, protože věděli, že se něco stalo.

Řekl jsi, že novost přicházející s novým tisíciletím si může vzít podobu, kterou možná nebudeme schopni rozeznat.

Sri Chinmoy: Budeme-li mít čistotu, naše srdce ji rozezná. Čistota je soudcem. Je-li člověk čistý, mimořádně čistý, potom ji pozná. Čistota — fyzická, vitální a mentální — je jako rentgen. Proti čistotě se nic nemůže postavit. Někteří lidé si myslí, že čistota je něco hloupého, zženštilého. Někteří lidé mají pocit, že se mohou očistit prostě tím, že si vymění šaty. Naše mysl je ale také jako špinavé, zamazané oblečení. Musíme ho zahodit a vzít si na sebe něco nového. Potom budeme čistí. Čistota vždy začíná ve vědomí.

Přichází nové tisíciletí. Pro mě a pro mé žáky už začalo. Toto nové tisíciletí ztělesňuje naději a příslib. Musíte použít svoji neústupnou sílu vůle a v každém okamžiku si vybrat mezi světlem a nocí. Noc ovšem může přijít ve velice okouzlující, fascinující podobě. Musíte vědět, jestli je to opravdové světlo, nebo jestli je to noc, která vás pokouší. Lidé, kteří jsou opravdu nevinní, získají zásobu božského zájmu a síly navíc. Je však mnoho těch, kteří jenom předstírají, že jsou nevinní. Někdo může být darebák, ale předstírá, že je nevinný.

Nové tisíciletí vyžaduje krajní vážnost. Ať už my bereme Boha vážně nebo ne, Bůh nás brát vážně bude. Můžeme si myslet, že Bůh je jako náš dědeček. Ne. Od nynějška se nebude chovat jako dědeček. Bude jako přísný soudce. Bude používat své Světlo Spravedlnosti. Dosud používal Sílu Soucitu, používal Toleranci, používal Starostlivost. Existuje však další aspekt Boha, který jsme dosud neviděli.

Na jednu stranu, Pán Šiva je plný Soucitu. Pokud mu dáte jen jeden lístek, už to ho potěší. Jiným kosmickým bohům musíte přinést spoustu nádherných a voňavých květin. Jméno Pána Šivy zní Ašutoš. Ašu znamená rychlost. Ašutoš je tedy ten, kterého rychle uspokojíte. U jiných bohů to může trvat dvacet let. Pána Šivu však můžete potěšit během dvaceti sekund. Když se ale rozzlobí, když spustí své hřmění, svůj tanec zkázy, zničí všechno. Může trvat pouhých deset sekund, abychom potěšili Pána Šivu, ale když se ten samý Pán Šiva rozzlobí na jedinou sekundu, může nás zničit. Obnovit energii našeho duchovního života potom bude trvat třeba dvacet let.

To je Pán Šiva. Na jednu stranu je laskavější než nejlaskavější. Žádný kosmický bůh se mu v soucitu a darech nemůže přiblížit. Může nás tolerovat po nekonečně dlouhou dobu. Má-li z nás radost, během okamžiku nám může dát rozlehlý oceán. Rozzlobí-li se, nezná slitování. Takový aspekt Boha uvidíme v novém tisíciletí.

V novoročním poselství je jeden řádek, který mi není jasný. Říká se v něm: „Buď spoutáme a oslepíme starý svět a odejdeme na odpočinek, nebo obejmeme nový svět pochodu vpřed.“ Co myslíš tím „spoutáme a oslepíme starý svět?“

Sri Chinmoy: Starý svět nás oslepil a spoutal. Starý svět nás mučil, držel nás v nižším než nejnižším vědomí a trestal nás. Starý svět znamená cokoliv neduchovního. Chceme-li se držet zásady „oko za oko“, můžeme říci: „Mučil jsi mě tolik let. Teď, když vidím světlo, spoutám tě, oslepím tě, jak jsi to ty dělal mně celé roky.“

Přišel nový svět. Objevil se úsvit nového světla. Půjdeme ke světlu, nebo do tmy, která nás tisíce let trestala? Přímo před námi se teď objevilo zlaté světlo. Budeme ztrácet čas?

Jsme-li moudří, řekneme noci nevědomosti: „Zapomeň na to, co jsi udělala, zapomeň na vše, co bylo mezi námi.“ Noc nevědomosti nás mučila celá staletí. Teď ji můžeme spoutat, můžeme ji oslepit, protože přišla ruka, která nám dává znamení. Teď máme tolik síly. Budeme utrácet svůj čas ničením toho, kdo chtěl zničit nás, nebo půjdeme a staneme se oceánem světla, míru a blaženosti? Musíme si vybrat. Poběžme k Míru, Světlu a Blaženosti Nekonečna.

V tomto řádku také používám výraz „odejít na odpočinek“. Je to jako se dvěma boxery, kteří do sebe nemilosrdně buší. Potom toho nechají. Všemu je konec. Už nechtějí zápasit. Jestliže teď mám sílu vyjít z temnoty, půjdu a napadnu ji? V tomto případě hráli oba hráči a oba se vyčerpali. Ty jsi porazil mě, já jsem porazil tebe. Teď jsme vyčerpaní. Hra skončila.

Namísto toho mohu s novou silou, kterou jsem dostal, obejmout nový svět. Vždycky říkám, že s nožem můžete někoho pobodat, nebo s ním můžete rozdělit ovoce mezi ostatní. Když mě někdo pobodá, na oplátku mohu já pobodat jeho. Ale já to neudělám. Místo abych ho pobodal, nůž zahodím.

Jsme-li moudří, řekneme si: „Zapomeň na to, co ti starý svět udělal.“ Vidíme, že přišlo nové svítání, a nejsme hloupí. Vstoupíme do nového tisíciletí — do nového světa pochodu vpřed.

Když nám hubuješ, měli bychom to přijímat s radostí?

Sri Chinmoy: Nedávno jsem vám dal modlitbu: „Jestli mě opravdu miluješ, dokaž mi to svým hubováním.“ Tato modlitba může být platná i tehdy, jestliže nic špatného neděláme, protože Bůh ví, že v příštím okamžiku něco špatného udělat můžeme. Možná nemáme tu vizi, abychom to viděli, ale Bůh ji má. Proto se můžeme modlit k Bohu: „Prosím hubuj mě. V příštím okamžiku mohu udělat něco špatného. Nejlépe bude, když mi vyhubuješ nyní, abych tu chybu neudělal.“

Když vám hubuji, sedmdesát procent žáků — ne-li víc — to nebere odpovídajícím způsobem. Navenek mohou říci: „Ach, jsem ti tak vděčný.“ Potom jdou domů a řeknou si: „Udělal jsem ve svém životě tolik dobrých věcí! Jen jednu věc jsem udělal špatně a on mi tak nemilosrdně vyhuboval!“ Těch zbývajících třicet procent žáků bude upřímně vděčných za to, že jsem poukázal na jejich slabost nebo nedostatek.

Nedávno jsem vyhuboval jednomu ze svých hlavních strážců. Vy víte, jak moc jej miluji. Toho dne jsem ale na něj štěkal až hrůza. Nakonec řekl: „Guru, tentokrát jsem nevinný, ale jsem si jist, že jsem udělal mnoho, mnoho špatných věcí. Proto si zasloužím tvé hubování.“ To byl jeho božský přístup. Jenom pár dní předtím udělal jeden žák něco špatného a protestoval proti mně. Hádal se se mnou tváří v tvář. Nebralo to konce. Já jsem mu huboval a on ospravedlňoval své činy. Počínal si ale správně? Podívejte se na božský přístup toho prvního. On to neudělal. Někdo mě špatně informoval. Potom řekl: „Jsem nevinný, ale jsem si jist, že jsem udělal mnoho špatných věcí, nebo něco špatného udělám.“ To promluvila jeho Božskost. Ten druhý se tak zlobil! Zachrání nás náš božský přístup.

Když se na mě nějaký žák zlobí, je to vnější projev jeho vnitřní domýšlivosti. Taková domýšlivost přichází, když vedete nebožský, vitální život. Nejprve začíná neposlušností. Potom se z toho stane vzdor. Po vzdoru přichází domýšlivost, drzost a zrada. Neposlušnost končí jedině zradou. Celá věc začíná neposlušností. S Mistrem se hádají neduchovní žáci. Hledají na svém Mistrovi chyby. Cokoli, co Mistr řekne, není podle nich správné. Ti duchovní nevidí na radách svého Mistra nic špatného, dokonce i když se to týká něčeho ve vnějším životě, o čem oni vědí daleko více než jejich Mistr. Vidí, že existuje cosi velmi vysokého, velmi hlubokého, co se projevuje tímto způsobem, aby prověřilo jejich víru v něj. Mistr zkouší jednotu svých žáků stovkami způsobů.

Všichni znáte slavný příběh o Pánu Krišnovi a Ardžunovi. Pán Krišna řekl: „Toto ovoce není černé, je bílé.“ V následujícím okamžiku barvu změnil. Pokaždé, když Pán Krišna řekl, že to ovoce má jinou barvu, Ardžuna s ním souhlasil. Ostatní říkali, že Ardžuna je buď idiot, darebák nebo pochlebovač první třídy. Judhištira a ostatní řekli, jakou barvu to ovoce má a potom nehodlali svůj názor změnit. Ale Ardžuna jej změnil pokaždé, když jej změnil Pán Krišna. To byl důvod, proč ostatní říkali, že Ardžuna je buď pochlebovač první třídy nebo darebák. Ardžuna však měl pravdu. Řekl: „Boha budu moci realizovat jedině tehdy, když uvidím realitu, bez ohledu na to, jaká bude, způsobem mého Pána Krišny, jeho srdcem, jeho očima. Pro mě je morálka nebo skutečnost v této rovině. Koho zajímá, jestli je černé, bílé, zelené, nebo nějaké jiné? Pokud on chce, abych ho viděl jako červené, budu ho vidět jako červené. Jedině tehdy s ním budu neoddělitelně ztotožněn. Jaké by to jinak bylo neoddělitelné bytí s mým Mistrem?“ To je důvod, proč byl Ardžuna nejdražším žákem Sri Krišny — díky jeho neoddělitelné jednotě.

Jestliže Mistr řekne: „Ta voda je studená,“ potom pokud jste moudří, pak i kdyby ta voda byla horká, řeknete: „Koho zajímá, jestli je studená nebo horká? Chci s ním být neoddělitelně ztotožněn. Budu ji považovat za studenou.“ Obyčejní lidé se takovému přístupu budou smát. Řeknou, že jste buď darebák nebo pochlebovač. Ti, kteří řeknou, že to je nemožné, jsou v mysli. Naše filozofie však znamená jít za hranice mysli. Překročíte-li hranice mysli, vybudujete si svou jednotu s Boží Vůlí. Chcete-li se ztotožnit s Boží vůlí, nebudete si držet svou vlastní. Nakonec, co chcete — Jeho Vůli, nebo svou vlastní vůli? Pokud chcete vlastní vůli, proč jste přijali duchovní život? Kdo vás nutil? Kdo vás zavázal? Kdo přišel do vašeho domu a přivlekl sem? Kdo spoutal vaše nohy a donesl sem? Máte svou svobodu. Vaší svobodou je říci: „Ne, ta voda je horká.“ Potom uvidíte, jak daleko dojdete.

Když Mistr říká, že voda je studená, může zkoušet, kolik neoddělitelné jednoty máte s jeho vůlí. Můžete říci Mistrovi: „Miluji jenom tebe. Chci naplnit jenom tebe tvým vlastním způsobem. Kéž je mou vůlí tvá vůle.“ Mistr potom může říci: „Moje vůle říká, že ta voda je studená.“ Nato si můžete říci: „Ach, je to idiot. Vidím, jak je ta voda horká!“ Poté půjdete svou cestou. Ano, ta voda je horká. Ale v takové chvíli neříkejte, že chcete mít neoddělitelnou jednotu s vůlí vašeho Mistra.

V tom je ten problém. Mistr říká jednu věc. Vy říkáte opak, protože vaše mysl vám říká, že máte na sto procent pravdu. Na jaké úrovni? Na úrovni mysli. Vy však musíte jít nekonečně dál, než je tato úroveň. V opačném případě je lepší nepřijímat duchovnost. Přijmete-li duchovnost, jenom se modlete k Bohu: „Chci vidět Tvýma Očima. Chci cítit Tvým Srdcem.“ Všechno je potřeba prožívat Jeho vlastním Způsobem.

Modlíme se k Bohu: „Chci Tě potěšit Tvým vlastním Způsobem.“ Když potom přijde Boží zástupce, řekneme: „Já tě chci potěšit tvým vlastním způsobem, ale ne tak, že budu poslouchat to, co říkáš, protože moje mysl mi říká, že nemáš pravdu.“ Pokud je to tak, zůstaňte se svou skvělou myslí. Proč ale mučíte svůj vnější život v Mistrově lodi? Běžte si svou cestou.

V každém okamžiku jsme zkoušeni. Svůj názor musíme změnit stejným způsobem, jakým ho měnil i Ardžuna. Každý z nás je hrouda hlíny. Hrnčíř nás neustále mění. Můžete říci: „Ach ne, ne, ne! Proč to dělá?“ On nás ale může měnit, protože to bude On, kdo nás potom přemění na něco krásného. Takže opravdoví žáci jsou ti, kteří chtějí vidět nebo mají odhodlání vidět věci způsobem, jakým je vidí jejich Mistr. Tito žáci složí zkoušku. Jestliže si v opačném případě vyberete svou vlastní svobodu, můžete mít pravdu svým vlastním způsobem. Já si však přeji říci, že pokud Mistr dosáhl Nejvyššího a žák se nesnaží vidět vše Mistrovým způsobem, je tento žák v potížích.

Poselství Ježíše Krista znělo: „Nechť se stane Tvá Vůle.“ Snadno mohl říci: „Tolik trpím! To mučení, kterým budu muset při ukřižování projít, jak by to mohla být Tvoje Vůle?“ Místo toho řekl: „Nechť se stane Tvá Vůle.“ Ztotožnil se s Boží Vůlí. To je důvod, proč se stal Kristem.

Když vás Mistr popíchne, řeknete: „Ach, já jsem si myslel, že jsi velice laskavý člověk. Jak jsi to mohl udělat?“ Soudíme Mistra pomocí své velmi omezené mysli. Zapomeňte na Mistra. Soudíte svou vlastní nejvyšší Božskost pomocí své nižší než nejnižší inteligence nebo poznání. Poznání nemůže jít za určitou úroveň. Můžeme přečíst tisíce knih. Kniha nás může pouze trochu připravit k cestě k Nejvyššímu. Kniha nás do Nejvyššího nikdy nevezme. Kniha nás může inspirovat, jako průvodce. Průvodce nám ukazuje cestu, ale on sám není cílem. Knižní vědomosti nám ukazují cestu, ale poznání není cílem. Jen moudrost může jít výše než nejvýše, dále než nejdále, hlouběji než nejhlouběji. Naše moudrost nám řekne, že naše nejvyšší Božskost má vždycky pravdu.