Sri Chinmoy odpovídá, část 29

Návrat na obsah

Část I

SCA 962-978. Následují výňatky z rozhovoru s Nilsem Lodinem ze švédského běžeckého časopisu, který se odehrál v OSN 26. října 1982, dva dny poté, kdy pan Lodin a Sri Chinmoy běželi maraton v New Yorku.

Sri Chinmoy: Gratuluji vám k maratonu! Vedl jste si velice dobře! Byl to váš nejlepší čas?

Nils Lodin: Ano, byl to můj nejlepší čas, asi o 55 sekund, nicméně mám pocit, že jsem to mohl zaběhnout lépe.

Sri Chinmoy: Vždycky je nejlepší se na to dívat právě takto. Potom můžete mít naději a odhodlání zaběhnout příště lepší čas.

Nils Lodin: Vždy se snažím. Pochopil jsem správně, že podstatou vašeho učení je činnost a meditace?

Sri Chinmoy: Naše filozofie neodmítá ani vnější, ani vnitřní život. Většina lidských bytostí odmítá vnitřní život. Mají pocit, že dokud žijí na zemi, vnitřní život není důležitý. Na druhou stranu je pár těch, kteří si myslí, že vnější život není nezbytný. Mají pocit, že nejlepší je odebrat se do himálajských jeskyní a žít tam osamělý život, protože vnější život je velice bolestivý a plný nepochopení.

My nevěříme ani v život osamění, ani v obyčejný lidský život, takzvaný moderní život, který je závislý na strojích a nikoli na vnitřní skutečnosti, na duši. Rádi bychom sloučili a zharmonizovali vnější a vnitřní život. Vnější život je jako krásná květina a vnitřní život je její vůně. Nemůžeme obdivovat květinu, která nemá vůni. Jak by ovšem na druhou stranu mohla být nějaká vůně bez květiny?

Nils Lodin: Četl jsem, že píšete každý den stovky básní. Je to pravda?

Sri Chinmoy: Píšu je kdykoli, když dostanu inspiraci, nikoli každý den. Kdybych chtěl psát bez přestávky, mohl bych na jedno posezení napsat stovky básní, ale nedělám to denně.

Nils Lodin: Zdá se, že se snažíte každý den dosáhnout tolik, kolik je jen možné. Mají vaše vnější dosažení nějaký vztah k vaší vnitřní víře?

Sri Chinmoy: Já cítím, že kvalita a kvantita mohou jít ruku v ruce. Lidé si často myslí, že pokud vás zajímá kvantita, musíte obětovat kvalitu. Podle mě to tak nemusí být, pokud máte vnitřní vedení. Máme-li volný přístup k našemu Vnitřnímu kormidelníkovi, který nás zaplavuje inspirací, není nutné obětovat kvalitu ve prospěch kvantity. Pokud víme, jak se modlit a meditovat, abychom získali volný přístup do světa inspirace, pokud máme vnitřní komunikaci s naším Nejvyšším Kormidelníkem, může jít kvalita a kvantita ruku v ruce. Zkomponoval jsem tisíce písní, složil tisíce básní a namaloval tisíce obrazů. Při všech svých dosaženích zcela závisím na Milosti Nejvyššího. Jeho Milost mi poskytuje inspiraci a vedení ve všem, co dělám — ať už skládám báseň, skládám píseň, maluji obraz, běžím maraton nebo mám přednášku. Všechno, co dělám, závisí na vnitřním vedení a toto vnitřní vedení není ničím jiným než Milostí Shůry.

Nils Lodin: Jaký má vztah běhání k vaší filozofii?

Sri Chinmoy: Tělo je jako chrám, a duše nebo vnitřní skutečnost je jako oltář v chrámu — těle. Nemohli bychom si vážit chrámu, který nemá oltář. Pokud ovšem neudržujeme chrám v dobrém stavu, jak bychom mohli správně pečovat o oltář? Musíme udržovat tělo v dobré kondici, a v tom nám běhání významně pomáhá. Pokud jsme v dobré fyzické kondici, budeme mít větší inspiraci vstávat brzo z rána k meditaci. Je pravda, že inspirace k meditaci přichází zevnitř, ale když nemáme bolesti žaludku, hlavy, nebo nějakou jinou fyzickou nevolnost, je pro nás mnohem snazší vstát, modlit se a meditovat. Takto vnější život pomáhá vnitřnímu. Navíc, pokud mám inspiraci k rannímu vstávání na meditaci, budu také schopen jít ven a běhat. Z toho vidíme, že vnitřní život pomáhá vnějšímu životu.

Důležitý je vnější běh i vnitřní běh. Maraton má dvacet šest mil. Dejme tomu, že naším konečným cílem je dvacet šest mil. Pokud vyběhneme poprvé, nemůžeme takovou vzdálenost uběhnout. Ale každodenním tréninkem si vybudujeme větší vytrvalost, rychlost, odolnost a podobně. Postupně zvětšíme naše schopnosti, a nakonec dosáhneme svého cíle.

Můžeme říci, že modlitba a meditace jsou naším vnitřním během. Jestli se modlíme a meditujeme každý den, zvětšujeme naše vnitřní schopnosti. Schopnosti těla a duše, rychlost těla a rychlost duše, jdou ruku v ruce. Duše běží po Cestě Věčnosti. Vnější běh nám připomíná náš vnitřní běh. Takto nám naše tělo připomíná něco vyššího a hlubšího — duši — která je v kontaktu s Věčností, Nekonečnem a Nesmrtelností. Běhání a fyzická zdatnost nám pomáhá jak ve vnitřním životě aspirace, tak i ve vnějším životě činnosti.

Nils Lodin: Běhání samo o sobě nemá žádnou hodnotu?

Sri Chinmoy: Běhání nám významně pomáhá. Běh je nepřetržitý pohyb. Díky běhu cítíme, že existuje určitý cíl — nejenom vnější cíl, ale i vnitřní cíl. Běhání nám pomáhá, protože nám ukazuje, že existuje cíl. Na druhou stranu je běhání cílem samo o sobě pro ty, kteří chtějí udržet své tělo v dokonalé kondici.

Běhání nám nabízí poselství překonání. Díky běhání míříme každý den k novému cíli. Je to jako s dítětem ve škole. Napřed chodí do mateřské školky, potom jde na základní školu, potom na střední školu, vysokou školu nebo univerzitu. Není spokojené, ani když dostane vysokoškolský diplom. Chce získat více moudrosti, více poznání. My také běháme každý den k cíli, ale když ho dosáhneme, chceme jít ještě dále. Buď si chceme zlepšit čas, nebo prodloužit vzdálenost. Nemá to konce. Běhání znamená trvalé překonávání, a to je i poselství našeho vnitřního života.

Nils Lodin: Vím, že velmi málo spíte. Proč nespíte delší dobu?

Sri Chinmoy: Není to potřeba. Proč byste dělal něco, při čem máte pocit, že to nepotřebujete, že je to jenom ztráta času? Jestli něco potřebujete, pokusíte se z toho získat nějaký prospěch. Ale jestli to nepotřebujete, jaký má smysl to mít?

Nils Lodin: Směl bych se vás tedy zeptat, proč to nepotřebujete? Ostatní lidé spí sedm nebo osm hodin.

Sri Chinmoy: Začalo to před mnoha lety, kdy jsem meditoval osm, devět, deset hodin denně. V Indii jsem chodil spát v jedenáct hodin nebo o půlnoci, a vstával ve dvě hodiny ráno. Potom jsem hodiny a hodiny meditoval. Nyní medituji nepřetržitě.

Nils Lodin: Domníváte se, že meditace je druh spánku?

Sri Chinmoy: Ne. Meditace snáší dolů mír. Tento mír energizuje celé tělo. Jakmile je vaše tělo zaplaveno mírem, nepotřebujete tolik hodin odpočívat. Občas vám dají dostatek energie dvě hodiny odpočinku. Někdy zase můžete být v posteli hodiny a hodiny, a přesto si nijak neodpočinete.

Nils Lodin: Vy jste Guruem, ale kdo je to Guru?

Sri Chinmoy: „Guru“ je sanskrtské slovo. Znamená „ten, kdo osvěcuje ostatní“. Guru přináší světlo. Skutečným Guruem je Světlo samo o sobě. Co se mne týče, vždy říkám, že jsem služebník. Jsem Boží dítě a vy jste také Božím dítětem. Jsme členové téže rodiny. Nejstarší člen rodiny ví patrně více než ten, který přišel na svět po něm. Pokud jde o duchovnost, vím o ní o trochu více než moji studenti. Protože jsem starším bratrem, vím toho více o našem Nebeském Otci, o Bohu. Učím svoje studenty, jak se modlit, jak meditovat, aby i oni mohli mít volný přístup k našemu Nebeskému Otci, Vnitřnímu kormidelníkovi.

Nils Lodin: Jste si zcela jistý, že vaše rady jsou vždy správné?

Sri Chinmoy: Moje rady nepřichází ode mě jako od jednotlivce. Nemám žádné osobní pohnutky. Nechci od svých studentů nic získat. Jsem jako most mezi tímto břehem a tamtím břehem. Nebo můžete říci, že jsem poslíčkem. Odnáším těžký náklad utrpení z tohoto břehu a nazpět z toho druhého břehu se vracím s Úsměvem. Jsem ztotožněný s utrpením mých studentů i s utrpením celého světa. Jdu nahoru s utrpením a potom, když se vracím dolů, přináším seshora Úsměv. Když jsem na tomto břehu, přebírám pláč svých studentů, přátel a blízkých, celého lidstva. Potom se modlím a medituji, jdu ke druhému břehu, kde dostanu Úsměv a přinesu ho dolů k těm, kteří trpí. Nejlepší způsob, jak popsat to, co dělám, je nazvat mě poslíčkem, který nosí poselství tam a zpět.

Nils Lodin: Takže když říkáte svým studentům, co mají dělat, máte to z poselství, které dostanete z druhého břehu?

Sri Chinmoy: Ano. Potom je na mých studentech, jestli to poselství vykonají nebo ne. Pokud jej nevykonají, trpí a já trpím zároveň s nimi. Nejsem schopen ignorovat jejich utrpení a jenom jim říci, že trpí, protože mě neposlechli. Ne, díky síle mé jednoty trpím s nimi. Rodiče říkají dětem, jak se mají chovat. Ale děti občas neposlouchají. Potom rodiče trpí stejně jako děti. Netrpí snad rodiče — pokud jsou to skuteční rodiče — když je jejich děti neposlouchají a kvůli tomu trpí? Mohou říci: „Neposlechli jste nás. Kvůli tomu trpíte.“ Ale nemohou říci: „S vaším utrpením nemáme nic společného.“ Musí snášet stejné utrpení jako jejich děti.

Nils Lodin: Trpíte, když běžíte maraton?

Sri Chinmoy: Prožívám určitou zkušenost.

Nils Lodin: To je těžká zkušenost.

Sri Chinmoy: Ano, není to příjemná zkušenost.

[Nils Lodin se směje]

Sri Chinmoy: Získávám dva druhy zkušeností. Na fyzické, vitální a mentální úrovni získávám zkušenost, kterou vy nazýváte utrpením. Je to nepříjemný pocit. Tělo se trápí od začátku až do konce. Na druhou stranu je zde také vnitřní zážitek. Já cítím, že vnější zkušenost, kterou zažívám, je něco, co po mně chce můj Vnitřní kormidelník, a já odevzdávám výsledky. Já vím, že mi to bude trvat více než čtyři a půl hodiny. Ale pokud Jemu dokáži odevzdat výsledky, dostanu božský zážitek, zážitek odevzdání. Jeden zážitek mám na fyzické, vitální a mentální úrovni a jiný zážitek mám na psychické úrovni. Ať už dosáhnu čehokoli, radostně mu to odevzdám — to je můj vnitřní zážitek. Vnější zážitek je samé mučení, od začátku do konce, ale i ten mu nabídnu. Nabízím Bohu, mému vnitřnímu Kormidelníkovi, oba zážitky, vnitřní i vnější.

Nils Lodin: Ale já si myslím, že z toho máte užitek, nejenom jako Guru, ale i jako člověk. Vždycky svým přátelům říkám, že o životě nic nevíte, dokud neběžíte celý maraton. Dává to životu rozměr, s jakým jsem se dříve nesetkal. Ta bolest, kterou prožíváte na posledních šesti nebo osmi mílích, se v jiných situacích nedá zažít.

Sri Chinmoy: Správně! Získáváme velice neobvyklý zážitek. Neustále očekáváme, že členové naší vnitřní rodiny — tělo, vitálno, mysl a srdce — nás zachrání. Jako jednotlivec si pomyslím, že mám tělo, vitálno, mysl a srdce, jejichž pomoc nyní potřebuji a tito členové mé rodiny mi pomohou. Ale po několika mílích se všichni vzbouří. Řeknou: „Vzdej to! Odejdi z běžecké trati!“ My prosíme tělo, aby nás doneslo k cílové čáře, ale ono nás neposlouchá. Vitálno také neposlouchá a mysl tuto představu vytrvale odmítá. Ztrácíme odhodlání. Takže máte naprostou pravdu. Když člověk běží maraton nebo jiný běh na dlouhou vzdálenost, dobře ví, co je to život — zápas od začátku do konce. Maraton nám poskytuje zásadní příklad životního úsilí.

Nils Lodin: Když říkáte, že dostáváte poselství z druhého břehu nebo z druhé strany, co tím ve skutečnosti myslíte? Dostáváte je od Boha? Co je na druhé straně?

Sri Chinmoy: Tady na této straně je temnota, zmatek, utrpení, bolest, nepochopení, negativita a nejistota — když to řeknu mírně. Na té druhé straně je mír, světlo, pochopení, blaženost a jednota s Bohem Stvořitelem a Bohem stvořením. Jakmile člověk dosáhne Nejvyššího, může se současně ztotožnit jak s Bohem Stvořitelem, tak i s Bohem stvořením. Já jsem součástí Božího stvoření, vy jste součástí Božího stvoření, každý z nás je součástí Božího stvoření.

Nils Lodin: Nemohl bych tento zážitek získat i bez jakéhokoliv Boha?

Sri Chinmoy: Nebudete hledat Stvořitele, když máte víru ve stvoření? Když třeba uvidíte, že vaše hodinky ukazují správný čas, budete spokojen a nebudete se tím dále zabývat. Ale kdybyste chtěl pochopit, jak hodinky fungují, půjdete k hodináři. Stejně tak existují na zemi miliony a miliardy lidí, kteří jsou spokojeni se světem tak, jak je. Jsou však i lidé, kteří nejsou spokojení. A ti se chtějí ponořit hluboko dovnitř a nalézt příčinu utrpení tohoto světa. Když jdou ke Zdroji, spatří, že je samé světlo a blaženost.

Záleží na vás. Můžete být spokojený s tím, co jste dostal. Nebo se můžete zeptat: „Kdo mi to dává?“ Dejme tomu, že v neděli jste měl svůj nejlepší maraton a máte z něj radost. Můžete se zeptat: „Kdo mi způsobil tuto radost? Kdo mi dal schopnosti potřebné k tomu, abych mohl běhat?“ Pokud si odpovíte, že tyto schopnosti vám dalo vaše vlastní tělo, vitálno, mysl a srdce, kdo tyto schopnosti dal jim? Udělal to někdo jiný. Jakmile se na něho podíváme, zjistíme, že On není nikdo jiný než naše vlastní nejvyšší skutečnost. Jelen běhá sem a tam a snaží se najít zdroj pachu pižma, které cítí. Ale ten zdroj je v něm samém. Teď někoho hledáme. Máme pocit, že je to třetí osoba. Ale když jej spatříme, uvědomíme si, že je to jenom naše vlastní skutečnost v nejvyšší podobě.

Nils Lodin: Souhlasím s vámi, i když jiným způsobem, protože si myslím, že jsme součástí světa. Nejvyššího bodu mohu dosáhnout jenom tak, že naplním sám sebe, ale ne jako chorobný egoista, nýbrž tak, že budu dělat věci, o kterých cítím, že jsou správné, že jsou skutečné. Ale tak jako tak cítím, že jsme svým způsobem něco jako hrouda hlíny.

Sri Chinmoy: Ano, jsme hroudami hlíny. Ale kdo dal podobu této hroudě hlíny? Jakmile uvidíme nějakou nádobu, ihned si uvědomíme, že ji někdo vyrobil. Nespadla z nebe. Musíme jít ke Zdroji. Hliněná nádoba nepředstavuje konečnou skutečnost. Někdo ji vytvaroval. A ten někdo je právě ta osoba, kterou hledáme. Můžeme jí říkat Konečná Skutečnost, můžeme ji nazývat Bohem, nebo můžeme použít jakékoli jiné jméno. Ale musíme někomu přiznat zásluhu. Až se po dlouhém hledání dostaneme k této osobě, zjistíme, že ten, kterého jsme našli, je naším vlastním nejvyšším Já. Nejnižší v nás hledalo nejvyšší v nás. Prostě vyšplháme od paty stromu až k nejvyšší větvi. Až vyšplháme na vrcholek, začneme jíst ovoce. Jakmile zjistíme, jak šplhat, je na nás, jestli zůstaneme u paty stromu, nebo jestli se dostaneme až na vrchol.

Bůh nás stvořil. Bůh nám dal motivaci k běhání. Je to vnitřní pobídka. Nejde o to, že bychom jenom vyběhli z domu a běželi jen tak, bez cíle. Něco uvnitř nás, určitá vnitřní pohnutka nás inspirovala, abychom šli ven a běželi. Kdo nám poskytl tuto vnitřní pohnutku? Opět musíme jít ke zdroji. Tyto otázky nikdy neskončí, dokud se neponoříme hluboko dovnitř. Potom dostaneme odpovědi na všechny otázky. To se však nestane přes noc. Jak sám víte, musel jste trénovat měsíce a roky, než jste zvládl maraton. Podobně musíme meditovat a modlit se po celé roky, chceme-li urazit dlouhé vnitřní vzdálenosti. Je to proces na celý život.

Část II

SCA 979-987. Následují výňatky z rozhovoru s Johnem Hancem z novin New York Newsday, který se odehrál v New Yorku 19. listopadu 1989.

John Hanc: Jak běhání zapadá do vašeho učení?

Sri Chinmoy: Běhání perfektně zapadá do naší filozofie. Modlitba a meditace nám neustále připomínají náš vnitřní běh. Jediný rozdíl mezi vnějším během a vnitřním během spočívá v tom, že u vnitřního běhu neexistuje stanovený cíl. Při vnějším běžeckém závodě uběhnete dejme tomu sto metrů a je konec. Možná jsem nevyhrál, ale dosáhl jsem svého cíle. Ale při vnitřním běhu jsme běžci náležející Věčnosti. Protože se modlíme a meditujeme, víme, že máme tři přátele: Věčnost, Nekonečnost a Nesmrtelnost. Protože náležíme Věčnosti, Nekonečnosti a Nesmrtelnosti, naše cesta je nezrozená a nesmrtelná — nemá ani začátek, ani konec. Svoji cestu jsme již začali a nikdy ji neukončíme. V průběhu cesty můžeme mít určité dočasné cíle. Ale jakmile je dosáhneme, stanou se z nich jenom výchozí body pro nové a vyšší cíle.

Než jsme vstoupili do duchovního života, chtěli jsme vlastnit svět. Naším cílem bylo řekněme stát se největšími boháči a vládnout světu jako Napoleon nebo Julius Cézar. Potom jsme si postupně uvědomili, že takový život nepřináší uspokojení. Začali jsme omezovat svoji materiální nenasytnost a zmenšovat svoje touhy. Současně jsme začali zvětšovat naše kladné vlastnosti.

Vezměme si například lásku. Jako děti milujeme jenom naše blízké — členy naší bezprostřední rodiny. Po nějaké době začneme považovat za své blízké všechny z naší rodné vesnice. Potom začneme milovat náš kraj, naši zemi. Ale ani to nestačí. V Organizaci spojených národů se snaží sjednotit všechny národy. Snažíme se tedy, aby se z nás stali občané světa a abychom milovali celý svět. Říkáme jako Sokrates: „Nejsem Athéňan, jsem univerzální člověk.“ Tady můžete vidět, jaký pozitivní pokrok můžeme udělat. To je naše filozofie: všechno, co je špatné — strach, pochybnost, obavy, úzkosti, podezřívavost a podobně — zmenšujeme, a všechno dobré zvětšujeme. Začínáme na pozitivní straně se špetkou lásky a rozšiřujeme ji, dokud se z ní nestane univerzální láska. Velikost lásky, kterou můžeme mít, není nijak omezena; můžeme ji zvětšovat, dokud nezahrne nejenom Boha stvoření, ale také Boha Stvořitele, jenž je nekonečný. Když běžíme ve vnitřním světě, běžíme po Cestě Věčnosti a prostě pokračujeme, pokračujeme a pokračujeme.

Vnitřní běžec a vnější běžec jsou jako dva bratři. Ten starší a silnější dokáže uběhnout velké vzdálenosti. Ale ten mladší se po uběhnutí nějaké vzdálenosti unaví, protože na fyzické úrovni jsme omezení. Takže po nějaké době si vnější bratr odpočine a potom pokračuje dál — a následuje vnitřního bratra, který stále běží a běží.

Ale i na vnější úrovni se naše schopnosti neustále zvětšují. V současnosti je naším nejdelším závodem běh na 1300 mil. Uběhnout 1300 mil za osmnáct dní je téměř za hranicí naší představivosti. Máme pocit, že to je naše maximum. Ale předtím jsme měli pocit, že maximum je 1000 mil. Kdo by před pěti lety pomyslel na běh na 1300 mil? Kdybych něco takového tehdy navrhl, lidé by si pomysleli, že jsem se zbláznil. Ale teď vidíte, že ten bláznivý muž měl pravdu, protože v současnosti se takový závod běhá. Někdo s tím musel začít. Vždycky musíme jít vpřed, protože život znamená pokrok.

Vnitřní běžec se vždycky snaží inspirovat vnějšího běžce. Napřed vnitřní běžec říká: „Běž kupředu, běž kupředu, běž kupředu, běž kupředu!“ Potom vnější běžec řekne: „Jak bych mohl běžet vpřed, když mi nedáš aspiraci a vnitřní pláč?“ Potom vnitřní běžec dá vnějšímu běžci vnitřní pláč, aby něco udělal a něčím dobrým se stal. Takto nabízí vnitřní běžec inspiraci a aspiraci vnějšímu běžci.

John Hanc: Je možné za běhu meditovat?

Sri Chinmoy: Nemohu mluvit za ostatní, ale co se mě týče, jsem ve velice vysokém vědomí, když běhám nebo chodím. V takové chvíli svět myšlenek zaniká a já jsem v jiném světě — nikoli ve světě myšlenek, nýbrž ve světě sebedávání a služby. Běžec je při běhu samá radost, pokud ovšem netrpí svalovou křečí nebo nějakým jiným problémem, případně pokud se nesnaží zničit sám sebe, jen aby byl první. Ale například při Newyorském maratonu běží tisíce a tisíce lidí jen tak pro radost z běhu. I kdyby jim to trvalo pět hodin, nevadí jim to, hlavně když závod dokončí. Říkají si: „Každý běžec vyhrává,“ což je velká pravda. To je naše filozofie.

John Hanc: Mluvil jste o tom, že když jste poprvé přišel s myšlenkou na 1300 mil, lidé řekli: „Co je to za nápad?“ O čem přemýšlíte nyní? Máte nějaký nápad?

Sri Chinmoy: Mám další nápady. Jde jenom o to, jestli je lze plně projevit. Nehodlám se zastavit na 1300 mílích. Ale než půjdeme dál, musí běžci získat vnitřní důvěru, že to dokáží. Je to stejné jako s maratonem. Na začátku běhalo Newyorský maraton jenom pár lidí. V té době lidé neměli důvěru. Teď se účastní dvacet nebo třicet tisíc lidí.

John Hanc: Máte radost, když vidíte, že sem na vaše závody přichází stále větší počet běžců?

Sri Chinmoy: Mám radost nejenom tehdy, když přicházejí na naše závody, ale i tehdy, když přicházejí na kterékoli závody. Když lidé kdekoli na světě dokáží běhat, pomáhá jim to. Jedním z našich nejhorších nepřátel je letargie. Brzo z rána se nám nechce vstávat. Během dne nemáme energii, nemáme inspiraci něco dělat. Pokud se však ráno dokážeme energizovat fyzickou činností, podaří se nám během dne dosáhnout mnoha věcí. To je důvod, proč říkám, že sport a fyzická zdatnost jsou vrcholně důležité. Pokud tělo zanedbáváme a dovolíme mu zeslábnout, mysl také zeslábne. V takové chvíli nemá sílu neustále myslet na dobré věci a začne myslet na nebožské věci.

John Hanc: Kam podle vás, dlouholetého atleta a znalce běžeckých sportů, dnes sport jako takový směřuje?

Sri Chinmoy: Jsem neobyčejně šťastný, že je dnes snaha zajistit, aby atleti nebrali doping. To je veliké, veliké dosažení. Není to jenom fyzické nebo mentální dosažení; není to jenom dosažení atletického světa, ale představuje to také velikou výhodu pro duchovní život. Lidé, kteří berou drogy, ničí svoje nervy a své zdraví. Nás stvořil Bůh, takže proč ničíme sami sebe? Jsme jako květina v Boží Zahradě-Srdci. Když zasadíme semínko, pozorujeme, jak roste do nádherné květiny. Ta květina je naším stvořením a my získáváme velikou radost a blaženost z její krásy a vůně. Pokud ji ale někdo popadne a roztrhá na kousky, budeme velice smutní. Stejně tak i u nás je Bůh naším Stvořitelem a chce po nás, abychom udržovali naše tělo silné, vitálno dynamické a mysl šťastnou a míruplnou.

Někdo může namítnout: „Ne, to je moje tělo a já si s ním mohu dělat, co chci.“ Jenomže to není pravda. Kdyby ve vaší rodině bratr nebo sestra začali brát drogy nebo se z nich stali alkoholici, není snad vaší svatou povinností je prosit, aby přestali? Oni mohou říci: „Starej se o sebe,“ ale vy je budete stále přesvědčovat, aby s tím přestali, protože je milujete. Stejným způsobem je každá lidská bytost členem naší světové rodiny. Protože ostatní považujeme jako nedílnou součást naší rodiny, neustále se budeme snažit, aby se chovali správně. Jestli nás neposlechnou, co můžeme dělat? Ale budeme se snažit dál.

John Hanc: Viděl jsem vás, jak jste byl na mnoha svých závodech — jak na „Runners Are Smilers“, tak i na ultramaratonech. Mnoho lidí, kteří tam běží, nejsou vašimi následovníky, ale zdá se, že všem se tam líbí.

Sri Chinmoy: Jsem velice šťastný ze způsobu, jakým moji duchovní studenti vybudovali pro běžce velice dobrou atmosféru a jak je v běžeckém světě inspirují. Jak už jsem řekl, svět je jedna rodina. Zveme naše bratry a sestry, aby přišli na naše závody, a máme velikou radost, když se jich účastní. Náš závod na 1300 mil je jako oslava Dne díkuvzdání. A my máme velikou radost, že se opět blíží další.

John Hanc: Na poli ultraběhů jste vy a Sri Chinmoy Maraton Team průkopníky v překonávání běžeckých hranic. Myslíte si, že existuje nějaká hranice, kterou lidé nepřekonají? Budeme za deset let mluvit o běhu na 2000 nebo 5000 mil?

Sri Chinmoy: Ne, taková hranice neexistuje, protože lidské schopnosti nejsou omezené. Lidské schopnosti závisí na našem vnitřním hladu — na tom, jak upřímně něco potřebujeme, nebo jak upřímně po něčem voláme. Je-li někdo nenasytný a chce se stát multimilionářem, bude na tom velice usilovně pracovat, a nakonec svoji touhu naplní. Z vlastnictví materiálního světa však nikdy nebudeme šťastní. Radost můžeme nalézt jen tehdy, budeme-li sloužit jako nástroj Boha a naplňovat Jeho Vůli. Jestli Bůh chce, aby se z nás stali sprinteři nebo ultramaratonští běžci a my se budeme řídit Jeho Diktátem, přirozeně budeme velice šťastní. Nebude záležet na tom, jestli doběhneme první nebo poslední. Úspěch nebo selhání položíme k Jeho Nohám. Záleží jenom na tom, že těšíme Boha Jeho vlastním Způsobem. A jak zjistíme, co chce Bůh, abychom dělali? Modlitbou a meditací.

Jestli je Boží Vůlí, abychom něco udělali, lidské schopnosti naprosto neznají hranic. Jedna z mých studentek je tenčí než nejtenčí. Kdybyste ji viděl, nedovedl byste si představit, že by mohla uběhnout tisíc mil. Ale ona to uběhla. Díky její aspiraci a díky pláči jejího srdce jí Bůh zásobuje Milostí seshora v podobě vnitřní energie a síly.

Co se mě týče, zvedám těžká závaží. Během jednoho roku jsem také zvedl 1300 lidí jednou rukou. Mnoho z nich bylo těžších než já. Zvedl jsem i dva lidi naráz, třebaže je mi padesát čtyři let a moje svaly jsou menší než nejmenší. Jak je to možné? Já mám mysl a jsem první, kdo by tomu neuvěřil. Ale díky Boží Milosti je to možné.

John Hanc: Vy jste mě zvedl, takže vím, že to je pravda. Běžel jste někdy ultramaraton?

Sri Chinmoy: Největší vzdálenost, kterou jsem uběhl, byla 47 mil. Běžel jsem to dvakrát. Teď už to neběhám, ale každý rok asi tři stovky mých žáků přijíždějí sem na moje narozeniny a běhají 47 mil. Jakožto duchovní otec této rodiny mám ohromnou radost, když vidím, jak moje děti běží 47 mil. Číslo 47 je pro mě velice důležité, protože v roce 1947 Indie získala nezávislost. Tímto během oslavujeme naši vnitřní svobodu.

John Hanc: Mám ještě poslední otázku — když jsem mluvil s některými běžci na vašem půlmaratonu Dne díkuvzdání, zjistil jsem, že mnoho z nich jezdí na vaše závody už dlouhou dobu a běhají na nich rádi, třebaže to nejsou vaši duchovní studenti. Někteří z nich vás ani nikdy nepotkali, ale řekli mi, že vaše závody jsou velmi dobře organizované a všichni jsou velice milí. Pro některé bylo překvapující, že se je nikdo nesnažil přesvědčovat, aby se z nich stali vaši následovníci.

Sri Chinmoy: My se nesnažíme nikoho obracet na naši víru, ani nepropagujeme naše duchovní názory. My nemáme náboženství — rozhodně ne. My máme jenom určitý způsob života. Máme vnitřní školu a z této školy se pokoušíme nabídnout určitá požehnání lidem, kteří věří ve vnitřní život. Ale nechceme po žádném běžci, aby se přidal na naši cestu. Snažíme se jim pouze poskytnout příležitosti, které jim umožní vynést na povrch jejich vlastní dobré vlastnosti.

Část III

SCA 988-999. Následující otázky zodpověděl Sri Chinmoy 23. prosince 1990 na Havaji.

Mohou nám i dnes pomoci stará písma?

Sri Chinmoy: Ano, stará písma nám mohou pomoci i dnes, třebaže ne všechna jejich poselství budou pro nás užitečná. Svět se rozvíjí rychle, velice rychle. Některá stará pravidla a staré vize se již nesmějí nebo nemohou na zemi projevit. Na druhou stranu stará písma rozšiřují univerzální světlo a věčnou pravdu. Některá poselství starých písem jsou věčná, kdežto jiná nikoli. Některá poselství byla určena jenom pro danou epochu. Tato poselství nelze uplatňovat a neměla by se uplatňovat v dnešní době. Ale ta poselství, která jsou věčná, nám pomohou.

Jak může být pracovník dokonalý?

Sri Chinmoy: V duchovním světě je pracovník ten, který slouží. Jak může být dokonalý? Díky vnitřnímu pláči po nepodmíněném sebedávání. Všechno, co děláte, musíte dělat s pocitem nepodmíněného odevzdání Boží Vůli.

Jakým způsobem Bůh odpočívá?

Sri Chinmoy: Bůh pociťuje ohromnou úlevu, když slyší, jak jeden člověk upřímně mluví dobře o jiném člověku. Velice často mluvíme k Bohu dobře o ostatních s nadějí, že Bůh řekne: „Ne, ne. Tvoje vlastnosti jsou daleko lepší; jsou mnohem významnější.“ Snažíme se, aby Bůh měl pocit, že jsme bezvýznamní, abychom od Něj dostali útěchu, obdiv a soucit.

Bůh už ví všechno, ale když slyší, že upřímně oceňujeme, obdivujeme a zbožňujeme někoho, kdo udělal pro Boha něco opravdu dobrého, je neobyčejně šťastný. Pokud dokážeme Bohu nabídnout takovou dobrou zprávu, aniž bychom velice chytře od Něj získali uznání, je to pro Boha skutečná úleva.

Jak mohu potěšit duši OSN?

Sri Chinmoy: Můžeš potěšit duši OSN tak, že si před sebou představíš ohromný strom. Představ si, jak se díváš na všechny ty větve, lístky, květy a plody. Dlouze se na každou část stromu zadívej a pociťuj, že všechno, co strom má, je určeno pro úspěch a pokrok lidstva. Strom neustále nabízí sám sebe pro zlepšení lidstva. Jestli dokážeš myslet na OSN jako na strom a pokud dokážeš oddaně sledovat všechny jeho dobré vlastnosti, budeš schopen zvětšit dobré vlastnosti OSN a budeš schopen zvětšit i svoje dobré vlastnosti. Takto můžeš těšit duši OSN. Rodiče jsou šťastní, když si někdo váží jejich dětí. Přesně stejným způsobem potěšíš vnitřního obyvatele, duši OSN, když si dokážeš vážit stromu života OSN.

Jak mohou žáci dělat správná rozhodnutí?

Sri Chinmoy: Pokud chcete udělat správné rozhodnutí, musíte velice oduševněle meditovat alespoň deset minut. Během té doby nesmíte mít jedinou myšlenku — ať už dobrou, nebo špatnou. Mysl musí být naprosto prázdná. Po asi deseti minutách meditace vyneste z třetího oka ohromnou sílu vůle a zaměřte ji na srdce. Potom se pokuste odkrýt svoji srdeční čakru. Jestli cítíte, že něco zakrývá vaši srdeční čakru jako víko, prostě to odstraňte. Jakmile odkryjete srdeční čakru, získáte určitý šepot. Tento šepot přijde buď v podobě světla, nebo ve vašem vlastním jazyce. Nevytvoří nějakou větu — jenom jedno slovo. To světlo bude spojeno s vaším okem vize a toto spojení bude uvnitř srdce. Zde nevytváříme věty. Ale z té jedné slabiky nebo jednoho slova budete schopni dostat správné poselství, a to bude vaše konečné a neselhávající rozhodnutí. Rozhodně nedovolte mysli, aby vám říkala, co máte dělat nebo co nemáte dělat. Musíte použít jenom světlo, které je spojeno s vaším okem vize, které zakusíte uvnitř vašeho srdečního centra.

Jsou pro tvoje žáky dvě hodiny meditace denně příliš mnoho?

Sri Chinmoy: Váš Guru meditoval nejméně osm nebo devět hodin denně, občas i jedenáct nebo dvanáct hodin. Meditoval jsem ráno vsedě na posteli pod moskytiérou, nebo na střeše, nebo za jízdy na bicyklu. Takže nemám pocit, že by dvě hodiny meditace byly pro kteréhokoliv žáka příliš mnoho, pokud se ten žák nepřipojil na naši cestu jenom před několika měsíci. Jste-li na cestě sedm nebo více let, dvě hodiny nejsou příliš mnoho. Naopak, dvě hodiny jsou příliš málo! Ale kvůli životnímu stylu a každodennímu shonu zde v Západním světě možná nezískáte dvě hodiny v celku. V takovém případě můžete meditovat půl hodiny čtyřikrát denně, nebo můžete meditovat jednu hodinu dvakrát denně. Nemám pocit, že by to bylo příliš mnoho. Musí to ale být skutečná meditace. Když při meditaci dovolíte celému světu, aby do vás vstoupil, nebo když vy sami vstupujete do celého světa, není to žádná meditace.

Na druhou stranu, existují dva způsoby, jak k meditaci přistupovat. První způsob říká, že pokud dokážeme velice oduševněle meditovat pět minut, je to nekonečně lepší, než meditovat pět hodin, a přitom dovolit celému světu, aby do nás vstoupil. Ale někteří lidé nedokáží meditovat pět minut s nejvyšší intenzitou. Co v takovém případě mají dělat? Mohou se chovat jako rybáři, kteří stráví hezkých pár hodin s nadějí, že by mohli chytit nějakou tu rybu. Pokud se však mocná meditace nedostaví na váš povel, meditujte půl hodiny, abyste mohli mít pět nebo sedm minut skutečné meditace. Bůh vám během té půl hodiny určitě požehná. Budou za vámi přicházet myšlenky a různé věci. Ale potom začnete být zčistajasna na sebe přísní. Řeknete si: „Ne, já nechci tyto myšlenky,“ a potom budete snadno schopni meditovat pět minut. Pokud však víte, že můžete kdykoli meditovat a dosáhnout svého nejvyššího, potom meditujte — pět minut, deset minut nebo jakkoli dlouho chcete.

Kdy je smích duchovní?

Sri Chinmoy: Pokud se smějete sami sobě za hloupost, kterou jste předvedli v minulosti, je to určitě duchovní. Jestliže jste zodpovědní za svoji vlastní hloupost a dokážete se velice mocně smát sami sobě — a říci: „Tuto chybu už nikdy neudělám!“ určitě vám to v duchovním životě pomůže. Když se v opačném případě smějete ostatním a říkáte, že je to nevinné, jenom zraňujete ostatní a sami sebe.

Budete-li se smát co hrdlo ráčí hlouposti ostatních, možná se tím zbavíte své vlastní mentální bolesti hlavy a možná také ne, ale určitě zraníte ostatní. I když řeknete, že je to nevinný smích, ostatní to pocítí — některou část jejich bytosti to zraní. Můžete mít pocit, že je to bezvýznamné, že se jenom neškodně bavíte, ale toho druhého člověka to zraní.

Pokud chcete chápat smích duchovně, nasměřujte ho sami na sebe a na svoji vlastní hloupost: „Jak je možné, že jsem dělal tak hloupé chyby?“ Budete-li se smát svým vlastním hloupým chybám, abyste je už nikdy neopakovali, takový smích se určitě může stát součástí vašeho duchovního probuzení a naplnění.

Díky čemu je člověk na vnější úrovni krásný?

Sri Chinmoy: Chcete-li ve svém vnějším životě vidět skutečnou krásu, musí přijít z vašeho čistého života. Vaše srdce čistoty se bude odrážet v kráse vaší tváře, vašich očí a celé vaší bytosti. Dokážete-li vynést na povrch své srdce čistoty, určitě uvidíte ve své tváři, očích, vlasech a všude skutečnou krásu. Pokud hledající chce, aby jeho nebo její vnější existence byla krásná, má jenom jednu možnost — vynést na povrch srdce čistoty. Když u někoho vyjde na povrch čistota, uvidíte kolem něj úplně jinou auru.

Před několika dny jsem navštívil jeden obchod s hudebními nástroji. Ten člověk se na mě podíval a nakonec řekl: „Jak jste krásný! Vidím vaši auru.“ Rozhodně mně nechtěl lichotit, abych si koupil jeho hudební nástroje. Viděl jednu z mých aur. Díval se na mě s velikou upřímností a obdivoval moji auru. Takže tady máte důkaz. V mé vnější tváři viděl odhalení mého srdce čistoty.

Opustí mě někdy nevědomost?

Sri Chinmoy: Kdyby tě nevědomost neopustila, bylo by to pro Boha skutečné selhání a Bůh nikdy selhání nepřijme. Jakmile přijmeme duchovní život, je na Bohu, aby nás zdokonalil. Je pravda, že když se sami snažíme zdokonalit, Bohu to pomůže urychlit náš pokrok. Jakmile přijmeme duchovní život, bez ohledu na to, jak po cestě pomalu kráčíme nebo se i plazíme, Bůh zde bude vždy pro nás.

Nevědomost tě určitě opustí, jako opustí mě a každého, protože Bůh je zde pro nás. Život nevědomosti nemůže být nikdy trvalý. To je jisté. Bez ohledu na to, jakými jsme žáky, Bůh má s námi nekonečnou Trpělivost. On nás se Svou nekonečnou Trpělivostí určitě dovede až do našeho cíle. Ale pokud s Ním spolupracujeme, pokud Mu oddaně nasloucháme, náš život nevědomosti skončí dříve.

Zůstávají vlastnosti duše na věky?

Sri Chinmoy: Ano, vlastnosti duše přetrvají na Věčnost. Na druhou stranu, zvětšují se. Občas se stává, že určité dobré vlastnosti konkrétní duše se v jedné inkarnaci nemusí tolik projevit, jako v jiné inkarnaci. To však neznamená, že tyto vlastnosti neexistují. Jenom v dané fázi evoluce duše není nezbytné, aby vyšly na povrch.

Dejme tomu, že v této inkarnaci aspiruji na to, aby se ze mě stal velký houslista. Ve své další inkarnaci se o housle vůbec nemusím zajímat. Přesto však v mé duši zůstává skvělost, které jsem dosáhl při studiu hry na housle, třebaže duše už tuto konkrétní kvalitu nemusí chtít projevit. Moje duše může chtít, aby se ze mě stal inženýr nebo abych dělal něco jiného. Ale dobré kvality nebo vlastnosti si duše vždy udrží.

Zároveň ve mně zůstane odhodlání nebo disciplína, která je nezbytná, aby se z člověka stal velký houslista. Když budu v tomto životě chtít vstoupit do jiného oboru a stát se velkým atletem nebo něčím jiným a dokážu znovu vynést na povrch moji tehdejší disciplínu, určitě to pomůže.

Duše nikdy neztratí jakoukoliv dobrou kvalitu nebo vlastnost, kterou získala během let díky trpělivosti, vytrvalosti a disciplíně. Možná však v nějaké konkrétní inkarnaci nebude chtít použít všechny dobré vlastnosti. Duše sestupuje dolů, aby projevila konkrétní dobré vlastnosti, které mají urychlit projevení Boha na zemi. Bůh vybere jenom ty dobré vlastnosti, které jsou v dané inkarnaci potřeba.

Budeš i nadále zvedat lidi?

Sri Chinmoy: Abych byl zcela upřímný, jsou jenom dva nebo tři lidé, které chci zvednout. Čekám jenom na tyto dva nebo tři. Nehodlám zvednout sto, dvě stě nebo tři sta dalších lidí — rozhodně ne. Ale na vnitřní úrovni budu pokračovat ve zvedání lidských bytostí, dokud budu žít, do posledního dechu, dokonce i ve světě duší. S tím nikdy nepřestanu. Dokud Bůh podrží moje spojení s Ním, ať už budu kdekoliv — v Nebi nebo někde jinde — určitě budu zvedat vědomí lidstva.

Stane se Havaj na vnitřní úrovni Amerikou?

Sri Chinmoy: Vnitřní krása Havaje se nepodřídila vnější zámožnosti a vnějšímu lesku Ameriky. Navenek je Havaj státem. Proto do ní vstoupily dobré i špatné vlastnosti ostatních států. Zároveň však vlastní dobré kvality Havaje lákají turisty z celého světa. Havaj má ovšem velice jemnou, delikátní, inspirující a aspirující krásu. Tuto božskou krásu Havaj nepodřídila Americe ani jinému státu. Jakmile vstoupíte do duše Havaje, zjistíte, že tato panenská krása, klid a mnoho božských vlastností, jsou nedotčené. Nezničila je ani Amerika, ani jiná část světa.

Část IV

SCA 1000-1002. Následují výňatky z rozhovoru s Helenou Keith z rádia RRI na Bali, v Indonésii, který se odehrál 1. ledna 1991.

Jste hinduista?

Sri Chinmoy: Narodil jsem se v hinduistické rodině, ale protože jsem hledající pravdy a milovník Boha, cítím, že existuje jenom jedno náboženství a tímto náboženstvím je láska k Bohu. Když opravdu milujeme Boha, objímáme všechna náboženství jako naše vlastní, zcela vlastní.

Mohl byste nám něco říci o novém roce?

Sri Chinmoy: Podle mého vnitřního pocitu bude tento nový rok velice, velice kritický. V tomto roce se může stát mnoho nešťastných a smutných věcí. Můžeme se však velice oddaně modlit k Bohu, aby nás před touto nešťastnou situací zachránil, a Bůh může naše modlitby vyslyšet.

Jak bychom se měli modlit?

Sri Chinmoy: Naše modlitba by měla být velice prostá, oduševnělá a sebedávající. Rád bych nabídl následující prostou modlitbu všem občanům světa, všem mým bratrům a sestrám ve světě:

Ach můj Pane Nejvyšší,
kéž říkáme správné věci,
kéž děláme správné věci
a kéž se staneme správnými lidmi.

Ta správná věc, kterou máme říkat, je: „Milujeme Tě, Bože.“

Ta správná věc, kterou máme dělat, je sloužit Bohu.

Ten správný člověk, kterým se máme stát, je dokonalé Boží dítě, které se nehádá, nechová v sobě vůči komukoli nenávist, a které neusiluje o válku.

V našem vnitřním životě modlitby chceme milovat Boha. V našem vnějším životě činu chceme sloužit Bohu. Chceme těšit Boha a chceme být opravdovými členy Jeho univerzální rodiny.

Toto je modlitba, kterou nabízím Pánu Nejvyššímu za všechny hledající pravdy a milovníky Boha a také za nádhernou, mocnou, osvěcující a naplňující duši Bali.

Část V

SCA 1003-1011. Následující otázky zodpověděl Sri Chinmoy 15. ledna 1991 na Bali, v Indonésii.

Existuje nějaká otázka, kterou bychom měli položit sami sobě, abychom viděli, jestli udržujeme naše motivy čisté — abychom věděli, zda děláme věci ze správných důvodů, a ne kvůli našemu egu?

Sri Chinmoy: Kdykoli něco děláme, díváme se, jestli nás ostatní pozorují. Jsme-li úspěšní, pozorujeme, jestli nás obdivují. A pokud jsme těžce neuspěli, sledujeme, jestli to někdo viděl. I když děláme něco pro Boha, může přijít určitý druh pýchy. Ale pokud máte v srdci ohromnou vděčnost, když něco děláte, právě tato vděčnost přinese do celé vaší bytosti čistotu. Potom žádný problém nevznikne.

Musíte mít pocit, že Bůh vám dal schopnosti potřebné k tomu, abyste začali, dal vám schopnosti potřebné k tomu, abyste pokračovali a dal vám schopnosti potřebné k tomu, abyste dokončili všechno, co děláte. Proto jste tak vděční. Jestli dokážete v každém okamžiku, od začátku až do konce cítit ve svém srdci přítomnost vděčnosti, ego se nezapojí. Ego a vděčnost nemohou jít ruku v ruce.

Jaký je rozdíl mezi Boží Milostí a Božím Soucitem?

Sri Chinmoy: Milost je univerzální. Může ji dostat každý, jako déšť. Soucit je jako magnet, který je zaměřený jenom na určité jednotlivce. Soucit je intenzivnější než Milost. To je důvod, proč v naší filozofii používám termín „Soucit“ mnohem častěji. Pro skutečné duchovní hledající je Soucit mnohem důležitější.

Nevím, jak mám Bohu vyjádřit lásku. Zdá se, že dokud do nás nevstoupí Bůh, nemáme lásku, kterou bychom mohli dávat.

Sri Chinmoy: Jestli začnete přemýšlet o tom, jak Boha milovat, nikdy se vám to nepodaří. Láska musí být spontánní. Když vstoupíte do zahrady, nemusíte přemýšlet nad tím, jak obdivovat krásné květiny. Ihned ucítíte jejich vůni a uvidíte jejich krásu. Stejným způsobem milujeme Boha — nikoli přemýšlením, ale citem. Zkuste cítit, že jste otevřeli dveře svého srdce. Jakmile otevřete zahradní branku, nemusíte běžet k nějaké květině, abyste ji dokázali docenit. Okamžitě vnímáte čistotu a vůni všech květin v zahradě. Vaše srdce není jen malý sval — je to také zahrada. Jakmile vejdete do zahrady svého srdce, určitě dokážete spatřit Zahradníka, našeho Pána Milovaného Nejvyššího.

Můžete tedy začít tím, že si budete představovat zahradu svého srdce. Představivost je svět sám o sobě. Zcela se liší od přemýšlení. Myšlení je neustálé popírání. Pokud si však představíte něco krásného a oduševnělého, má to v sobě ohromnou skutečnost, ohromnou pravdu. Vraťme se však k vaší otázce — nepřemýšlejte o tom, jak milovat. Prostě milujte. Láska už je v zahradě vašeho srdce.

Jak vypadá nejlepší způsob, který by nám umožnil vytvořit mocnou dynamiku, která by inspirovala více hledajících přijmout duchovní život?

Sri Chinmoy: Snažte se každý den cítit, že ve vašem srdci je velice krásná zahrada. Je to vaše vlastní zahrada, nepatří nikomu jinému. Máte-li takovou zahradu, určitě se budete snažit zvětšovat její krásu, čistotu a božskost. Pokud máte dvě rostliny, pokusíte se odněkud získat další. Jak? V materiálním světě to lze zařídit pomocí síly peněz. Ale ve vaší zahradě srdce je potřeba použít sílu vašeho zájmu, lásky, pocitu jednoty a nejvyšší pokory. Tady další rostlina znamená dalšího hledajícího. Musíte říci každé nové rostlině — hledajícímu: „Budu ti sloužit, budu sloužit Nejvyššímu v tobě.“

Velice často se nám nedaří získat hledající pro duchovní život z jednoho zvláštního důvodu — máme pocit, že toho víme příliš mnoho. Máme pocit, že pro ně máme opravdu mnoho světla. Takový pocit znamená pád našeho duchovního života. Je pravda, že toho víte více než ten daný člověk. Ale pokud chcete, aby se z vás stali lepší hledající, abyste dělali skutečný pokrok, musíte vynést na povrch více pokory. Protože když si budete myslet, že jste udělali veškerý pokrok, který jste potřebovali a nyní můžete učit celý svět, děláte chybu.

Dokážete-li upřímně cítit, že vám Bůh dává vrcholnou příležitost sloužit Mu uvnitř každého hledajícího, máte ten nejlepší přístup. Měli bychom být dychtiví sloužit Bohu v ostatních, ale velice často zapomínáme na náš cíl. Máme pocit, že vedeme duchovní život mnoho let, přečetli jsme mnoho knih a díky tomu víme všechno. Ale ve skutečnosti nevíme nic.

Když zaujmeme pokorný přístup, řekneme: „Nejvyšší mi dal zlatou příležitost, abych Mu sloužil v ostatních.“ Pokud přistupujete k ostatním s pokorou, je všechno velmi snadné. Půjdeme-li a dotkneme se s pokorou něčích nohou, dostaneme určitý soucit. Zeptá se nás: „Co ode mě potřebuješ?“

Co to znamená, když říkáš, že duše nějakého člověka má zvláštní spojení s duší nějaké země?

Sri Chinmoy: Někteří lidé se narodí v určité zemi a nemají s ní žádné spojení. Přicházejí ze zvědavosti, jako úplní cizinci. Je to podobné, jako když cestujete do nějaké země ze zvědavosti, jenom abyste se podívali, jaké to tam je. Ale někteří lidé přicházejí do určité země, aby pozvedli její vědomí, aby pro ni udělali něco opravdu velkého a dobrého. Přicházejí díky jejich dřívějšímu spojení s touto zemí. Na druhou stranu je může poslat přímo Nejvyšší, aby udělali něco významného pro rozvoj dané země.

Občas se stává, že pracujeme na nějaké manifestaci a já mám nějaký nápad, o kterém cítím na vnitřní úrovni, že je naprosto správný, a někdo jiný řekne, že to není moc dobré. Potom znejistím a nechci toho člověka zranit.

Sri Chinmoy: Dejme tomu, že máš sestru, která se nemodlí a nemedituje. Vede obyčejný, neaspirující život. Ty jsi probuzená; vstoupila jsi do duchovního života a modlíš se k Bohu za světlo, mír a blaženost. Ale vzdáš se a nebudeš žít duchovně jenom proto, že tvoje sestra neaspiruje nebo se nechová správně? Copak řekneš: „Jak mohu pít božský Nektar, když moje sestra pojídá hlínu, špínu a písek?“ Samozřejmě ne. Ty budeš pokračovat ve svém životě a jednoho dne se pokusíš inspirovat svoji sestru, aby vstoupila do duchovního života.

Co se tebe týče, jsi vedoucí Centra. Pokud máš naprostou jistotu, že tvůj plán je správný, koho tím zraníš? Když uděláš něco nesprávného, jenom zvětšíš svoji vlastní nevědomost, a ne že někoho zraníš. Na druhou stranu musíš vědět, jestli nepromluvilo tvoje ego. Tvoje ego může říci: „Já jsem vedoucí Centra. Proto musí být můj nápad správný.“ Pokud se stane toto, prostě svoje ego odhoď. Ale pokud ti tvoje upřímné probuzení říká, že tvoje myšlenka je naprosto správná a ty ji nenaplníš, protože by to mohlo někoho zranit, jenom krmíš svoji nevědomost. Musíš poznat, jestli jde o tvoje ego, nebo jestli si plně uvědomuješ svůj vnitřní pocit, že ta věc je správná.

To platí pro každého, nejenom pro vedoucí Center. Pokud máš vnitřní přesvědčení, že si počínáš správně, komu to ublíží, když to neuděláš? Jestli přijmeš světlo, ale nepoužiješ ho správným způsobem, jestli zaváháš, potom to ublíží nejenom tobě, ale i celému Centru.

Jak je duchovně důležité vyjadřovat to, co cítíme? Neměli bychom vyjadřovat různé emoce jenom na vnitřní úrovni Nejvyššímu?

Sri Chinmoy: Jsou-li to dobré pocity, je vždycky nejlepší je vyjadřovat na vnitřní úrovni. Jinak by vnější vyjádření nikdy neskončilo. Vždy je nejlepší vyjadřovat Nejvyššímu s nejvyšší oddaností všechny možné sladké pocity, dobré pocity na vnitřní úrovni. Pokud se je pokusíte vyjádřit na vnější úrovni, pokud si pomůžete jazykem a pokusíte se je sepsat, okamžitě vyjde na povrch mysl. Mysl se snaží ozdobit daný zážitek určitými slovy. Srdce je prostší než nejprostší, ale mysl se pokusí použít bombastická slova, protože se domnívá, že tak bude moci přesvědčit Nejvyššího o své lásce, oddanosti a odevzdání. Když začnete psát, mysl nedá jednu květinu, ale pokusí se přinést celou zahradu. Potřebuji zahradu nebo potřebuji tu nejkrásnější růži?

Přijmeš vždy všechno, co se ti pokoušíme nabídnout na vnitřní úrovni?

Sri Chinmoy: Já nepřijímám nic, všechno přijímá Nejvyšší. Když mi na vnitřní úrovni dáte svoje dobré nebo špatné pocity, jdou k Němu. Kdykoli udělá kterýkoli žák něco dobrého nebo špatného, jde to k Nejvyššímu ve mně. Jde-li o něco opravdu důležitého, moje vnitřní bytosti mi to určitě řeknou. Jinak mi to řekne Sám Nejvyšší. Cokoliv, co má skutečnou vnitřní hodnotu, duchovní hodnotu, se přede mnou nikdy neschová. Ale občas se naše mysl domnívá, že něco je velmi významné, velice důležité a Nejvyšší to za důležité vůbec nepovažuje. Takové věci nemusím znát. Ale všechno, co je v Oku Nejvyššího významné, budu znát i já nebo moje vnitřní bytosti.

Tento rok máme nabídnout všechny naše špatné vlastnosti. Jak můžeme poznat, že jsme je zcela nabídli, aby se už nevrátily?

Sri Chinmoy: Pokud se vrátí, znamená to, že jste je nenabídli Nejvyššímu s největší oddaností, upřímností, intenzitou a věrností. Jestliže nabídnete svoje špatné vlastnosti pouze s jednou nebo dvěma dobrými vlastnostmi, ty špatné se budou znovu a znovu vracet. Jestliže nabídnete své špatné vlastnosti se všemi svými dobrými vlastnostmi, už se nevrátí.

Část VI

Jak můžeme pracovat v božských podnicích nebo při manifestaci s větší harmonií?1

Sri Chinmoy: Abyste udrželi harmonii při spolupráci s ostatními, nepoužívejte své světlo spravedlnosti. Zapomeňte na spravedlnost! Na zemi není spravedlnost. Myslete jenom na světlo moudrosti. Vždy buďte tak pokorní, jak je to jenom možné. Dokonce, i když máte pocit, že ti ostatní jsou idioti, použijte naprostou pokoru a pokud je to nutné, i vynucenou pokoru. Přinuťte se k tomu, abyste byli u nohou toho druhého člověka, nikoli na jeho hlavě. Ať se jejich hloupost zvětší. Nechť je jejich balón ega veliký, větší, největší. Jednoho dne praskne. Je pravda, že když jste pokorní, pumpujete jejich balón ega. Ale aspoň nezvětšujete nesoulad. Není to něco, co byste museli dělat celý život. Budete to dělat jeden nebo dva měsíce, nebo pár let. Potom uvidíte, jak jejich balón ega nakonec praskne a on se octne na stejné úrovni jako vy. V opačném případě není možné udržet harmonii bez pokory.


  1. SCA 1012. Tuto otázku zodpověděl Sri Chinmoy v New Yorku 5. října 1991.