Sri Chinmoy odpovídá, část 3

Návrat na obsah

Část I

SCA 55-56. 3. srpna 1993 na výstavě 70 000 kreseb „Dream-Freedom-Peace-Birds“, Soho, New York

Reportér: Mají práce pop artu nějakou souvislost s vaším uměním — jinými slovy, s čistě duchovním uměním?

Sri Chinmoy: Musíte mi prominout. Není to tím, že bych si nevážil pop artu. Jde o to, že jsem nebyl v muzeu už hodně dlouho. V roce 1964, když jsem poprvé přišel do New Yorku, zašel jsem do Asia Society, kde měli nějaké práce několika umělců z Východu. Potom jsem navštívil několik dalších muzeí, ale tomu, co jsem viděl, jsem nerozuměl. Samozřejmě, že umění není něco, čemu bychom měli rozumět, je to něco, co musíme cítit. Já jen říkám, že to bylo pro mě tak cizí, že jsem to nedokázal ocenit. V žádném případě to nekritizuji ani nesoudím.

Nikdy jsem si nemyslel, že mě Bůh učiní umělcem. V mém životě jsem udělal hodně věcí skrze Milost Boha. Hraji na několik hudebních nástrojů, ale nemám nikoho, kdo by mě učil. Přestože jsem nedokončil střední školu, moje filozofie se učí na některých univerzitách a spousta lidí čte moje knihy. Trošku jsem studoval umění ve škole kolem roku 1949, ale nikdy jsem nebyl v tomhle směru někým veden.

Všechno, co dělám, je zcela výsledkem Boží Milosti. Ze svého nekonečného Soucitu mě požehnal inspirací. Jeho inspirace mně neustále pomáhá a vede při malování a ve všem ostatním. Proto pro mě nebylo nezbytné vidět práce jiných umělců, abych mohl sám malovat. Není to tak, že bych si jich nevážil, to zdaleka ne. Důvod je zkrátka ten, že dostávám inspiraci od Boha.

Reportér: To je skvělé! Je zjevné, že to nepotřebujete.

Sri Chinmoy: Když se podívám na obraz, pokouším se cítit jeho vnitřní existenci, již nazýváme duší. Pokud mi dává okamžité vnitřní chvění a je to pocit radosti, pokud se dotýká mého aspirujícího srdce a já se chci díky tomu stát lepším, potom cítím, že tento obraz má pro mě význam. Ale pokud určité dílo nedává mému srdci okamžitou inspiraci, je pro mě velmi těžké jej ocenit. Když mě nějaký obraz magneticky přitahuje, sjednotím se s ním. Když ale vidím, že mezi obrazem a mou vlastní inspirací či aspirací existuje obrovská propast, je těžké pro mě ztotožnit se a stát se neoddělitelně jedním s umělcem a jeho obrazem. V žádném případě neodsuzuji tyto umělce či jejich práce, je to otázka mé schopnosti či neschopnosti. Existují miliony lidí, kteří takové práce oceňují.

Reportér: To mi naprosto dává smysl. Řekl jste něco, v co jsem doufal, že řeknete, protože vnímám vaši práci jako zcela unikátní a nepodobnou jiným — a velmi se mi líbí.

Sri Chinmoy: Vše, co dělám, pochází z mého života modliteb a meditace. Nepoužívám mysl; používám srdce. Snažím se učinit mé srdce vnímavým nástrojem, aby Bůh, nejvyšší Umělec, mohl malovat ve mně a skrze mě. Jsem jako kuličkové pero. Kdosi mě používá, aby něco napsal. Kdosi koná ve mně a skrze mě. Skrze svou modlitbu a meditaci se jen pokouším být vnímavý k Boží Milosti, jež sestupuje shůry. Když nám někdo dá dárek, přijímáme jej s obrovským vděkem. Podobně mi Bůh dodává inspiraci a aspiraci a já jsem Mu nekonečně vděčný. Vím, že bez něj nemůžu udělat nic a nejsem nic. Reportér: Nedokážu si představit lepší důvod pro tvorbu umění. Vaše odpověď mi udělala velkou radost. Žasnu nad vaší prací! Děkuji mnohokrát.

Část II

SCA 57-64. Otázky a odpovědi na výstavě „Jharna Kala“ 3. srpna 1993, Soho, New York

Kde berete čas na kreslení, psaní a vůbec na vše, co děláte?

Sri Chinmoy: Jak zajisté víte, kde je vůle, je i cesta. Modlím se k Bohu a medituji na Boha. Ze svého nekonečného Soucitu mi dal schopnosti dosáhnout poměrně hodně věcí. Tyto mé výtvory nejsou mým osobním vlastnictvím či majetkem. Jsou mou oddanou nabídkou mému Vnitřnímu kormidelníkovi. Z Jeho nekonečné Štědrosti mi dal tuto schopnost a je to právě On, kdo sklízí tyto plody.

Všiml jsem si, že na obrazech jsou samí ptáčci. Proč právě ptáčci?

Sri Chinmoy: Jsem člověk modlitby a meditace. Pro mě mají ptáci na duchovní úrovni velmi zvláštní význam. Létají po obloze a ta představuje veškerou svobodu. Takže když ptáci létají po obloze, připomíná mi to nekonečnou svobodu naší duše. Duše pochází z Nebe. Když myslíme na ptáky, připomíná nám to náš Zdroj, a to nám dává obrovskou radost. Cítím, že když se lidé přijdou podívat na moje ptáčky, jejich vnitřní hlad po létání po obloze či v nekonečné svobodě bude nasycen.

Pocházím z Portorika a zajímalo by mě proto, jestli byste mohl říct něco o španělské kultuře.

Sri Chinmoy: Nejvýznamnější událost mého života během let, která jsem strávil na Západě, se odehrála ve městě San Juan v Portoriku. Přišel jsem do Ameriky v roce 1964 a na konci roku 1966 jsme založili naše první centrum v San Juanu. Takže má aspirace a má vize začala právě v Portoriku. Jsem na věky vděčný španělské kultuře a španělské duchovnosti, protože mě přijala jako první.

Když jste poprvé přišel do Portorika, bylo těžké pro lidi vás přijmout či obtížné pro vás zvyknout si na ně?

Sri Chinmoy: Ne, protože oni používali srdce a já rovněž. Má filozofie je založena na srdci, a ne na mysli. Lidé v Portoriku mají velmi prostou mysl a čisté srdce a můj život usiluje rovněž o co největší jednoduchost, čistotu a jednotu. Když jsem tedy přišel do Portorika na konci roku 1966, okamžitě mě přijali a pro mě bylo také nesmírně sladké přijmout je jako své vlastní.

Co vám dává nejvyšší uspokojení?

Sri Chinmoy: Největší uspokojení získávám tehdy, když těším svého Milovaného Pána Nejvyššího Jeho vlastním Způsobem. Také když vidím, že někdo je opravdu šťasten, to mi dává největší radost; okamžitě se snažím identifikovat se s tímto člověkem. Když děti běhají kolem a nepoužívají mysl, není v nich žádné napětí, žádná žárlivost, žádná nejistota, žádná pochybnost, žádná nečistota. Když se dívám na děti, dávají mi okamžitou radost.

Jsou mezi vašimi žáky lidé, kteří nejen sdílejí vaši víru, ale jste na ně také hrdý?

Sri Chinmoy: Jsem hrdý na spoustu svých duchovních dětí, protože nejen mají talent, ale uvnitř jejich talentu je také vnitřní hlad. Když vidím, že mají vnitřní hlad, hluboce si jich vážím. Jinak je na zemi spousta talentovaných lidí, kteří nepraktikují duchovní život. Z přísně duchovního hlediska je nemůžeme oceňovat. Náš postoj je ten, že Bůh je na prvním místě. Když někdo umístí Boha na první místo ve svém životě a když je navíc vybaven schopnostmi, je to jenom dobře. Existuje mnoho prostých lidí, lidí s čistým srdcem, kteří nemají vnější schopnosti, ale v kterémkoli okamžiku myslí na Boha a modlí se k Bohu, aby se stali dobrými občany tohoto světa. Hluboce si jich vážím, obdivuji je a miluji.

V průběhu 24 hodin jednoho dne, kolik hodin meditujete, kolik hodin kreslíte, kolik píšete a kolik hodin vám zbývá na oddech?

Sri Chinmoy: Naplňuji svůj čas nejrůznějším způsobem. Pokaždé, když změním svou činnost, získám obrovské uspokojení. Pokaždé, když dělám něco nového, cítím, že dostávám energii navíc, která mi dává radost. Medituji brzy ráno ode dvou nebo dvou třiceti do pěti hodin. Tato doba je velmi míruplná. Když vstoupím do shonu života, když hraji tenis či hovořím s lidmi, v tu dobu mohu rovněž vnitřně meditovat a modlit se. Je to jako být nějakým odborníkem. Když je někdo odborník, může dělat víc než jednu věc ve stejnou dobu.

Jaké je nejdůležitější poselství, které byste chtěl nabídnout lidstvu?

Sri Chinmoy: Přeji si nabídnout pouze jedno poselství: Modlete se k Nejvyššímu, meditujte na Pána Nejvyššího, našeho Nebeského Otce, abyste byli k jeho službám, co nejoduševněleji, nejodevzdaněji a nepodmíněně. Každý člověk se modlí k Bohu svým vlastním způsobem, ale obvykle je tam nějaká podmínka: „Bože, když pro mě uděláš tohle, potom se k Tobě budu modlit.“ Někdo se modlí k Bohu, jen aby naplnil své vlastní cíle — aby se stal nejlepším zpěvákem či nejlepším umělcem. Takže většinu času se modlíme s podmínkami. Ale my se musíme modlit k Bohu nepodmíněně a zrovna tak na něj meditovat, abychom naplnili Boha Jeho vlastním Způsobem. Potom je na Bohu, zda chce či nechce naplnit naše modlitby. Neměli bychom se modlit k Bohu, aby nás učinil skvělými a jedinečnými. Ale naším cílem musí být potěšit Boha Jeho vlastním Způsobem. Tohle je moje nejvyšší poselství. Bylo stejné včera, je stejné dnes a bude stejné zítra: potěšit Boha a naplnit Jej Jeho vlastním Způsobem.

Část III

SCA 65-72. Rozhovor pro časopis „New Yorker“ na výstavě „70 000 Dream-Freedom-Peace-Birds“ Soho, New York

Reportér: Existuje něco, co vás inspirovalo k namalování všech těchto malých ptáčků?

Sri Chinmoy: Jsem hledajícím pravdy a milovníkem Boha. Modlím se a medituji. Z mé modlitby a meditace dostávám vnitřní poselství a vnitřní inspiraci skládat písně, psát básně, kreslit a dělat různé jiné věci. Tato inspirace mě nese. Snažím se získat inspiraci a aspiraci zevnitř a s touto inspirací a aspirací se snažím být k službám lidstvu různými způsoby.

Reportér: Tato inspirace vám tedy dala pocit, že byste měl tvořit právě ptáčky?

Sri Chinmoy: Pro mě mají ptáci velmi zvláštní význam; ztělesňují svobodu. Vidíme ptáky létat po obloze, a to nám připomíná naši vnitřní svobodu. Jak už jsem řekl, jsem hledajícím pravdy a milovníkem Boha. Cítím, že uvnitř každého z nás je vnitřní existence, již nazýváme duší. Duše jako pták létá po obloze Božího Nekonečna. Když myslíme na ptáky letící po obloze, připomínají nám našeho vlastního ptáka duše, létajícího po obloze nekonečna.

Když si koupíme klec a dáme dovnitř ptáka, tento pták je omezován. Ale když ptáka pustíme, poletí co nejvýše. Když letí pták po obloze nekonečna, není žádného omezení v jeho letu. Podobně, když žijeme ve své mysli, jsme zajati omezenými a spoutanými myšlenkami — nebožskými, nečistými, ničivými myšlenkami. Pokud ale žijeme v duši, jsme schopni létat po obloze božské svobody. Skrze meditaci a modlitbu se stáváme prostými, upřímnými, pokornými a čistými. Cítíme, že můžeme jít za naše obyčejné, hloupé, zemí spoutané myšlenky a létat po obloze božského osvícení a dokonalosti.

Reportér: Tím, že se podělíte o tyto ptáčky s veřejností, se snažíte inspirovat lidi tímto poselstvím?

Sri Chinmoy: Přesně tak. Řekněme, že jste šel na trh a koupil si mango. Cítíte, že pokud se o něj můžete rozdělit se členy své rodiny, získáte více radosti, než kdybyste je snědl sám. Podobně, já jsem získal nějakou inspiraci od svého Vnitřního kormidelníka. Cítím, že je to On, kdo kreslí tyto ptáky ve mně a skrze mě podle mé vnímavosti. Jsem jen jeho nástroj. Protože mi dal inspiraci malovat, cítím, že je mou povinností sdílet tuto inspiraci s ostatními, protože považuji celý svět za jednu rodinu.

Uvnitř každého člověka se snažíme vidět Božskost. Když vidím něco krásného a božského ve vašem nitru, potom budu naplněn inspirací a aspirací, abych vám mohl něčím posloužit. A pokud vidíte vy něco krásného a božského ve mně, potom budete naplněni inspirací a aspirací posloužit mně. Tímto způsobem jsme inspirováni, abychom se jako jednotlivci stali dobrými občany. Nezáleží na tom, kolik věcí dostaneme nebo kolik našich tužeb bude naplněno; nebudeme mít nikdy trvalé štěstí, dokud neuvidíme, že ostatní jsou také šťastni. Nemůžeme být nikdy uspokojeni svým vlastním štěstím, protože opravdové štěstí musí být všeobklopující. Když jej někdo nemá, nemohu jej mít ani já. A i kdyby Bůh naplnil všechny mé touhy, nemohu být nikdy šťastný, protože se rozhlédnu kolem a uvidím, že někdo jiný je nešťastný. A jak mohu být šťastný, když vidím, že moji bratři a sestry nejsou.

Tito ptáci mi připomínají štěstí, které je všeprostupující. Podívám se na jednu stranu a vidím ptáky, podívám se na druhou a vidím je znovu. Nezáleží na tom, na kterou stranu se podívám, vidím ptáky, a to mi dává dětskou radost. Vybavte si dítě uprostřed krásné zahrady. Toto dítě nezůstane na jednom místě. Podívá se na jednu květinu, ocení její krásu a vůni. Potom se běží podívat na jinou květinu. Získá obrovskou radost z pohybu z jednoho místa na druhé, z toho, že vidí tolik krásy, z vůně, světla a radosti uvnitř tolika květin. Kamkoliv jde uvnitř této zahrady, je šťastné. Pokud ale zůstane připoutáno k jednomu místu, nebude šťastné.

Přesně tím samým způsobem se my lidé pohybujeme z jednoho místa na druhé a oceňujeme rozličné květiny v Boží zahradě života. Jedna květina se nazývá Amerika, jiné se říká Indie či Francie. Ale tohle jsou jenom jména a formy. Za těmito jmény a formami vystupuje realita, a tou je jednota. Všichni patříme do jedné rodiny a získáme obrovskou radost, pokud budeme sdílet naši lásku srdce a radost s ostatními členy naší rodiny. Takže to je to, o co se snažím se svými ptáčky.

Reportér: Dělá vám radost, když vidíte lidi, jak si prohlíží vaše exponáty a procházejí se?

Sri Chinmoy: Mám vnitřní pocit, že když se lidé dívají na tyto kresby, získají určitý pocit míru. Díval jsem se na několik návštěvníků a slyšel jsem několik jejich komentářů. Když se dívají na tyhle ptáčky, mají pocit míru. Co mohu víc nabídnout lidstvu? Největší odměna, jakou mohu jako lidská bytost dostat, je příležitost být k službám lidstvu. Když vidím, že někdo získává jen trošku míru z mé služby lidstvu — z mých kreseb, maleb, písní, básní nebo z čehokoliv jiného, co dělám — potom cítím, že jsem něco získal. Cítím, že jsem byl schopen sdílet svou inspiraci a aspiraci s ostatními.

Reportér: Je to tu velmi míruplné navzdory skutečnosti, že je to uprostřed New Yorku.

Sri Chinmoy: Je to míruplné. Je jen jedna věc, kterou potřebujeme zde na zemi, a tou je mír. Vše ostatní je nesmyslné a zbytečné. Můžeme získat jméno, slávu, prosperitu a vůbec vše na vnější úrovni. Ale pokud nenajdeme mír v nejvnitřnějších zákoutích našeho srdce, nebudeme nikdy spokojeni. Pouze mír nám může dát uspokojení. Abychom nalezli tento mír, musíme se ponořit hluboko dovnitř a modlit se a meditovat. Cítím, že když se lidé dívají na mé kresby a naleznou mír, pomáhá to vynést do popředí vlastnosti jejich vlastní duši, a to zvyšuje jejich vlastní moudrost a radost. Když se dívají na tyto ptáčky a vidí je létat po vnitřní obloze svobody, zvyšuje to radost jejich vlastního srdce.

Reportér: Když jsem vás před chvílí oslovil, seděl jste a kreslil. Je to způsob, jak většina těchto kreseb vznikla — jen tak vsedě?

Sri Chinmoy: Ano, jen vsedě. Obvykle když kreslím, snažím se být v kontemplativní náladě — v oduševnělém vědomí plném modlitby — a nemluvím. Obvykle kreslím brzy ráno, když jsem jen sám se sebou, nebo když jsem v autě. Ale někdy kreslím, i když jsou okolo lidé a já jsem uprostřed shonu každodenního života.

Reportér: Máte na mysli nějakého ptáka, když kreslíte?

Sri Chinmoy: Nemám nic na mysli. Snažím se udržovat mysl tak prázdnou a tichou, jak je to jen možné. Mysl je jako hladina moře. Na hladině je spousta vln, je celá neklidná. Ale pokud se ponoříme, to samé moře je veškerým mírem, mírností a klidem. Právě tam nalézáme zdroj tvořivosti.

Když kreslím, nepoužívám mysl, protože proces přemýšlení nás omezuje. Když používám mysl, stávám se spoutaným a omezeným. Jakmile na něco myslíme, svazujeme se. Mysl nás svazuje, protože se ještě nenaučila umění sebedávání, jež je rozpínáním. Je to právě vnitřní srdce, které se naučilo umění sebedávání. Když vstoupíme do srdce kteréhokoli člověka, i když je tato konkrétní osoba naším takzvaným nepřítelem, okamžitě ucítíme, že se rovněž snaží stát se lepším člověkem. Ale pokud vstoupíme do něčí mysli, ó Bože, uvidíme, že se nás snaží zničit. A když vstoupíme do své vlastní mysli, uvidíme, že máme ty samé destruktivní myšlenky. Proto se naše mysli neustále vzájemně střetávají. Já chci vládnout nad tebou, ty zase nade mnou. Když žijeme v mysli, snažíme se pouze uplatňovat naši nadvládu. Ale pokud jsme uvnitř našeho srdce, jen se navzájem milujeme, a tehdy otázka nadvlády vůbec nevyvstane. Své problémy můžeme vyřešit tím, že zůstaneme neustále v srdci a budeme cítit naši jednotu s ostatními.

Tito ptáci zrcadlí jednotu srdce. Představují jednotu v mnohosti. Každý ptáček je jiný, ale když se na ně podíváte, ucítíte jednotu. Strom má tolik listů a květů, ale to všechno je součástí jediného stromu jednoty. Zde je 70 000 ptáčků, ale pokud myslíme na ptačí vědomí, stanou se jedním. Ptačí vědomí představuje vědomí vnitřní svobody duše.

Reportér: Chystáte se dál zvětšovat jejich počet?

Sri Chinmoy: Ano, každý den kreslím další ptáčky. Dnes mám dokončených 70 000. Mým přáním je do 19. listopadu vystavit v Ottawě 100 000 ptáčků. Asi před 19 lety jsem v jednom hotelovém pokoji v Ottawě vstoupil do světa umění. Tam jsem udělal své první kresby na Západě. Mám v Ottawě studenty a ti každým rokem slaví výročí první kresby, což byla růže. Naším plánem je mít letos v listopadu velkou galerii, ve které bude 100 000 kreseb ptáčků. Věřím, že do konce října budu schopen je dokončit.

Reportér: Budete také vystavovat vaše akrylové malby?

Sri Chinmoy: Vystaveno bude jen několik vybraných maleb.

Reportér: Máte nějakou představu o vašem dalším projektu, až tohle dokončíte?

Sri Chinmoy: Nevím, co se stane, dokud mi neřekne můj Vnitřní kormidelník, co chce, abych udělal. Já sám ale nevím, protože On je Ten, kdo ve mně koná. Podle schopnosti své vnímavosti skrze modlitbu a meditaci se snažím přijmout Jeho Poselství. On ví vše nekonečně lépe než já, a v Jeho zvolené Hodině mi řekne, abych udělal to či ono. Vím, že až přijde čas, říkáme tomu hodina Boha — bude to On, kdo mě povede.

Reportér: Nazval jste Ho svým vnitřním Otcem?

Sri Chinmoy: Ano, nazývám Ho svým Otcem či svým Vnitřním kormidelníkem, kormidelníkem lodi mého života. Považuji život za loď a cítím, že On jej kormidluje směrem k nejvyššímu cíli — ke Zlatému pobřeží. On je nejvyšším kormidelníkem a kormidluje loď našeho života ke Zlatému pobřeží.

Část IV

SCA 73-77. 6. ledna 1994 proběhl se Sri Chinmoyem živý rozhovor po telefonu v rozhlasovém pořadu „As It Happens“ kanadské rozhlasové stanice CBC. Následující pasáž je přepisem tohoto rozhovoru

Reportér: Sri Chinmoy není váš obyčejný, každodenní Guru. On a jeho žáci jsou známi uskutečňováním projektů úžasných rozměrů. Dosažení rekordů ve vytrvalosti patří mezi způsoby, o jakými Sri Chinmoy a jeho stoupenci usilují o vnitřní klid. Poslední výkon byl právě dokončen: jeden milion kreseb a každá z nich přestavuje ptáka — milion ptáčků míru. Sri Chinmoy dokončil tyto kresby na počest narozenin Raisy Gorbačovové. Mezinárodního umělce a mírového velvyslance Sri Chinmoye jsme zastihli v Suvě na Fidži. Pane Sri Chinmoyi, musíte být velmi potěšen, že jste úspěšně nakreslil milion ptáčků. Jste určitě rád, že už je vše hotovo.

Sri Chinmoy: Ano, jsem velmi rád, že už je vše hotovo. Každý ptáček mi připomíná svobodu a já cítím, že svoboda žije v míru a nikde jinde.

Reportér: Můžete mi říct, jak vás napadl tento projekt? Jak je to dlouho a proč jste se rozhodl právě pro tohle?

Sri Chinmoy: Před dvěma lety, když jsem byl na Maltě, jsem byl náhle inspirován kreslit ptáčky. Od té doby jsem je kreslil. Míval jsem a stále mám obrovskou radost pokaždé, když nakreslím ptáčka. Pokaždé ucítím určitý druh vnitřní svobody.

Rád bych řekl, že Kanada má v mém uměleckém životě velmi zvláštní místo. Asi před 19 lety jsem začal svůj umělecký život na Západě několika kresbami a malbami v hotelu Sheraton v Ottawě. Rovněž mé kresby 100 000 ptáčků z minulého roku byly vystaveny v Ottawě. Naše filozofie je filozofií pokroku, takže od 100 000 jsem došel k jednomu milionu.

Reportér: Jste si jist, že to je právě milion ptáčků? Jak jste to počítal?

Sri Chinmoy: Sedm nebo osm mých studentů je věrně a oddaně dvakrát přepočítalo. Došli k číslu 1 001 819.

Reportér: Představuji si, že jsou to všechno holubice. Mám pravdu?

Sri Chinmoy: Ne, jsou to ptáci mé představivosti všech tvarů a velikostí. Nakreslil jsem je kuličkovými pery, fixy, křídami, malířskými štětci a řadou dalších nástrojů.

Reportér: Věnoval jste všechny ptáčky Raise Gorbačovové?

Sri Chinmoy: Výstavu 100 000 ptáčků v Ottawě jsem věnoval paní Gorbačovové a včera, na její narozeniny, jsem dokončil jeden milion ptáčků. Také tento milion bude koncem března vystavován v Ottawě. Tuto novou výstavu věnuji své matce, která je nyní v Nebi. Rád bych tím oslavil stoleté výročí jejího narození.

Reportér: Proč jste prvních 100 000 ptáčků věnoval paní Gorbačovové?

Sri Chinmoy: Ona a prezident Gorbačov jsou mí blízcí přátelé. Politice vůbec nerozumím, jsem pouze hledajícím pravdy a milovníkem Boha. Ale cítím, že prezident Gorbačov je rovněž upřímným hledajícím a opravdovým člověkem míru. Proto jej nanejvýš obdivuji a miluji. Setkal jsem se s ním pětkrát nebo šestkrát. Mé první setkání s ním se odehrálo shodou okolností před čtyřmi lety v Ottawě.

Reportér: Jaký je váš další projekt? Máte v plánu něco dalšího?

Sri Chinmoy: V tuto chvíli nemám v plánu vůbec nic. Budu jen pokračovat ve svých pravidelných modlitbách a meditacích, a pokud to bude Boží Vůlí, pustím se do něčeho dalšího.

Reportér: Mnohokrát děkuji, pane Sri Chinmoyi. Sri Chinmoy je duchovní učitel z New Yorku a mezinárodní velvyslanec míru. Hovořil k nám se Suvy na Fidži.

Část V

SCA 78-88. Otázky a odpovědi z výstavy kreseb „Dream-Freedom-Peace-Bird“

Jak se můžeme vznášet jako tví ptáčci?

Sri Chinmoy: Jako mí ptáci se můžete vznášet silou představivosti vaší mysli nemající strach, bezesné aspirace vašeho srdce a neúnavné oddanosti vašeho života.

Jak mohu nejlépe meditovat na tvé kresby ptáčků?

Sri Chinmoy: Nejlépe na ně můžeš meditovat způsobem, jakým pláče dětské srdce, či způsobem, jakým se smějí dětské oči.

Co nás tihle ptáčci učí?

Sri Chinmoy: Všichni chceme svobodu a všichni ji potřebujeme. Tito ptáčci nás učí, jak se osvobodit z pozemských pout. Tohle jejich učení je vskutku velmi vznešené.

Jak tví ptáčci změní vědomí země?

Sri Chinmoy: Je jen jediný způsob, jak změnit vědomí země, a to je skrze trvalý let aspirace. Cítím, že mí ptáčci s modlitbou a jistotou dělají to, co je třeba pro transformaci země.

Jsou tvoji ptáčci stvořeni z lidské aspirace, nebo z nějaké jiné úrovně?

Sri Chinmoy: Někteří mí ptáčci jsou stvoření z lidské aspirace. Jiní jsou stvoření z božské koncentrace, meditace a kontemplace a ti další z radosti mého milovaného Nejvyššího Pána.

Jak můžeme cítit tvé ptáčky v našem každodenním životě?

Sri Chinmoy: V každodenním životě můžete cítit mé ptáčky prostě tak, že s nimi ztotožníte modlitbu své mysli a meditaci svého srdce.

Jak se můžeme více podobat tvým ptáčkům?

Sri Chinmoy: Mým ptáčkům se můžete více podobat tak, že si představíte, že jste nebojácnou svobodou mých ptáčků v nekonečnosti neustále se rozšiřující oblohy.

Jak ti mohu dát tolik radosti, co tvoji ptáčci?

Sri Chinmoy: Můžeš mi dát tolik radosti jako mí ptáčci tím, že budeš cítit, že já jsem zlatý pták, kterého oceňuješ, obdivuješ, miluješ a zbožňuješ uvnitř zahrady svého čistého a krásného srdce.

Má každý z tvých ptáčků svou konkrétní úlohu či cíl?

Sri Chinmoy: Někteří ptáčci patří do určité skupiny, zatímco jiní ne. Tito individuální ptáčci budou hrát individuální role, zatímco ti skupinoví budou spolu hrát role skupinové. Skupinoví ptáčci dojdou stejného místa určení. To místo je zaplaveno sebedávající krásou země a Boha odhalující Vůní Nebe.

Co říkají tví nejvyšší přátelé ve vnitřním světě o tvých ptáčcích?

Sri Chinmoy: Říkají, že mí ptáčci zpívají sebedávajíce, bezesně a bezdechu Písně Vítězství vždy přesahujícího Světa Za.

Co jsou tvoji ptáčci a co znamenají?

Sri Chinmoy: Na tomto světě každý získává radost tím, že něco dělá. Lékař získává radost tím, že slouží Nejvyššímu uvnitř lidí, kteří trpí různými nemocemi. V mém případě je to tak, že mám radost, protože dělám něco, abych potěšil mého Boha Nejvyššího. Můj Milovaný Nejvyšší mě požádal, abych nakreslil tyhle ptáčky, a tím, že Jej učiním šťastným, se stanu šťastným i já. Když dělám něco sám za sebe, abych byl šťastný, nikdy šťastný nebudu. I když to, co dělám, mně dává radost v určitém okamžiku, vím, že mé štěstí nebude trvat a v dalším okamžiku se budu cítit bídně. Ale tím, že dělám to, co po mně žádá Bůh, jsem vždy šťastný. Tím, že Mu sloužím a těším Jej Jeho vlastním Způsobem, získávám trvalou radost.

V mé rodině nebyl nikdo umělcem. Můj otec napsal několik básní a jedna z mým sester zkomponovala něco málo hudby. Ale Nejvyšší mi ze své nekonečné Štědrosti dal schopnost vytvořit oceán ve světě poezie, hudby a výtvarného umění. Je to právě On, kdo mě požádal udělat tyhle věci, a je to On, kdo mi dal schopnost sloužit Mu tímto způsobem. Všichni tito ptáčci, které kreslím, jsou Jeho výtvorem. On vytváří ptáčky ve mně a skrze mě podle mé vnímavosti.

Z pohledu lidí je milion ptáčků víc než dost. Ale v čemkoliv, co je dobré, bychom měli pokračovat. Bůh mi nařídil, abych pokračoval v kreslení. Budu pokračovat, půjdu dál a dál, dokud mi neřekne, abych přestal. Prvním a nejpřednějším cílem mého života je dát radost mému stvořiteli, Nejvyššímu. Ale rovněž vidím, že tihle nevinní ptáčci dávají radost mým žákům a přátelům v mnoha částech světa, a to mi dává hluboký pocit uspokojení.

Část VI

SCA 89-91. 16. června 1994 se Sri Chinmoy setkal s Lindsayem Clennellem, filmovým scénáristou a producentem, v restauraci Annam Brahma v Queensu. Následují výňatky z jejich rozhovoru

(Sri Chinmoy podepisuje jednu ze svých kreseb pro pana Clennellyho.)

Mr. Clennell: Děkuji mnohokrát. Tahle kresba je opravdovou inspirací. Síla inspirace, kterou nabízíte lidem, je velmi, velmi důležitá.

Sri Chinmoy: Já to považuji za nepodmíněný Boží soucit, jež jedná ve mně a skrze mě. Snažím se být láskyplně, oddaně a oduševněle k Jeho službám. Říkám Bohu: „Chci být jen Tvůj kopací míč. Kopni mě, kam se Ti zachce, a tak silně, jak je to jen možné. Mou jedinou radostí je, když mě kopneš.“ A tak mě kope doprava, doleva a tímto způsobem získávám radost. Tyto kresby pocházejí z Jeho požehnaných Kopanců. Bůh se mě zeptal, kde chci být. Řekl: „Chceš se dívat na mé Oči, nebo na mé Nohy?“ Já odpověděl: „Dostanu více radosti, když se budu dívat na tvé Nohy než na tvé Oči.“ V Mahábháratě, našem indickém eposu, chtěli být Kuruovci u hlavy Krišny, zatímco Pánduovci chtěli být u Krišnových nohou. Pokud jde o mě, získávám nekonečně více radosti, pokud jsem u Nohou Boha. Dávám přednost oddanému životu. Nedávno jsem četl Purány, což je jedna z indických posvátných knih. Tam Krišna říká: „Jsem připraven ti dát osvobození, protože dát ti osvobození je snazší, než dát ti oddanost.“ Skrze osvobození jde hledající svou vlastní cestou; pták odletí pryč. Ale v oddanosti existuje magnetická přitažlivost mezi mistrem a žákem — ten nejsladší pocit — a mistr si hraje s ptákem duše žáka tím nejhezčím způsobem. Takže cítím, že sladkost oddanosti dalece přesahuje velikost osvobození.

L. Clennell: To, co říkáte, je moc krásné.

Sri Chinmoy: Chci sladkost. Mám raději krásnou květinu než obrovskou stavbu. Co je pro mě dobrého na tom, když vidím obrovskou budovu se spoustou místností? Ale když vidím krásnou květinu, okamžitě si řeknu, jak je krásná, čistá, prostá, jak sladká! Tohle jsou vlastnosti, které chci ve svém životě rozvinout: sladkost, čistota, jednoduchost. Mysl je přitahována rozlehlostí, ale srdce chce vždy vidět něco velmi, velmi sladkého a milujícího.

Proto říkám Bohu: „Kopej mě tak silně, jak je to jen možné. Jen potom Tě mohu považovat za svého vlastního. Když mi dáš svobodu, jenom ji zneužiji. Stane se ze mě býk v obchodě s porcelánem a vše zničím. Ale čím víc mě kopneš, tím se stanu čistším. Je to jako zlatá miska, která je tím jasnější, čím více do ní zlatotepec uhodí.

L. Clennell: Co jste právě řekl, mě velmi zasáhlo a je to nesmírně uklidňující. Ještě než jsme se setkali, chtěl jsem se vás na něco zeptat. Nakreslil jste tři miliony ptáčků. Je to úžasně inspirující, ale také poněkud extrémní. Mohl byste mi to vysvětlit?

Sri Chinmoy: Mysl si řekne, že jsem chamtivec. Nejsem spokojen s malým pokrmem; chci jíst nenasytně — větší než největší množství. Ale když se na to podíváme jiným způsobem, když se díváme na tyhle věci z hlediska Boží Nekonečnosti, Věčnosti a Nesmrtelnosti, mají potom moje tři miliony ptáčků nějaký význam?

Jsme poutníci bez zrození a bez smrti, kráčející po Cestě Věčnosti. Cokoliv máme ve vnitřním světě, ve světě duše, je nekonečné, věčné a nesmrtelné, a tyto vnitřní vlastnosti a schopnosti se snažíme vynést do popředí. Pokud jsme v těle, mysli či vitálnu, vše je omezené; jsme zavřeni ve vězeňské cele. Ale pokud jsme v duši, která je přímým zástupcem Boha, máme před sebou bezmeznost.

Nejvyšší se v nás snaží, aby to konečné v nás, mladší bratr v nás, se snažilo následovat staršího bratra, kterým je naše duše. Takže náš vnější život se snaží bok po boku běžet s životem vnitřním. Náš vnitřní život plyne věčně v nás a skrze nás a my se snažíme vynést do popředí naše neomezené schopnosti. Když kreslím tři miliony ptáčků, v tu chvíli se pokouším vstoupit do neomezeného zdroje, jenž máme všichni uvnitř sebe. Snažím se vynést tuto neomezenou schopnost do popředí.

Mysl nám říká, že můžeme dosáhnout jen určité výšky, ale jak víme, že tohle je právě ta hranice? Mysl nám říká, že můžeme běžet pouze 100 metrů, ale vy víte, že lidé už uběhli 1000 mil. Boží vize je nekonečně větší než realita. Když Bůh stvořil realitu, Bůh Stvořitel se stal Bohem stvořením. Bůh je ale nekonečně větší než Jeho stvořený vesmír. Bůh Stvořitel, jenž měl Vizi, je nekonečně větší než Jeho stvoření. Vy jste filmový producent. Dokážete vytvářet filmy, ale co vytvoříte, nemůže vytvořit vás.

L. Clennell: Ano, to dává jasný smysl. Je to o duchovnosti a neomezenosti. Tím, že prolomíme bariéry a považujeme nakreslení tří milionů ptáčků za možné, vynášíme do popředí duchovní realitu. Je to tak?

Sri Chinmoy: Ano, musím cítit, že nejsem plavecký bazén či jezero. Bůh po mě chce, abych byl bublající tekoucí řeka, plynoucí z vnitřního zdroje do vnější reality. Pokud chci být vyjádřením tohoto zdroje, nemohu oddělit svou vnitřní a vnější existenci. Nejdůležitější je vynést do popředí neomezené možnosti, jež mám hluboko uvnitř. Z tohoto hlediska už jen hovořit o třech milionech ptáčků, je svazující. Duchovnost není něco nenormálního či nepřirozeného. Duchovnost je normálnější a přirozenější než cokoliv jiného. Bůh je neomezený, nekonečný, nesmrtelný, a já se chci stát vědomě součástí Jeho existence, abych Mu mohl sloužit Jeho vlastním Způsobem. Zároveň Ten, kdo je nekonečný, věčný a nesmrtelný, se snaží vyjádřit sám sebe v mých a skrze má omezení. Říká: „Nyní chci vyjádřit sám sebe skrze tvůj umělecký život. Chci se projevit skrze tvůj život poezie a život sportu.“ Může to ale dělat jen podle mé vnímavosti. Matka dá svému tříletému dítěti sladkosti a řekne mu, aby dal něco svým kamarádům. Když potom vidí, že to dítě udělalo, dá mu spoustu dalších sladkostí, aby nakrmilo stovky dalších lidí. Tímto způsobem nabízí matka tyto sladkosti dalším lidem skrze své dítě.

Vždy říkám, že Nejvyšší vyjadřuje Sám Sebe ve mně a skrze mě podle mé vnímavosti. Já nejsem tím, kdo koná. Nemohu považovat tyto tři miliony ptáčků za své vlastní a ani je za své považovat nechci. Jsem vděčný Nejvyššímu, že mi dal zlatou příležitost, abych mu sloužil Jeho vlastním Způsobem. Má poezie, má hudba, mé výtvarné umění a cokoliv dalšího, co dělám, jsou jen projevením Někoho, kdo ve mně a skrze mě působí. On v každém okamžiku vidí, kolik mám v sobě čistoty, pokory, upřímnosti a dychtivosti. Podle toho je schopen se skrze mě vyjádřit.

Někteří lidé mohou říci: „Co to dělá? Je umělec, hudebník a zpěvák. Proč si nevezme jednu věc a nevěnuje se jí naplno?“ Já to ale takhle nevidím. Klavír má spoustu kláves. Proč by měl klavírista zůstat u jedné klávesy? Když hraje pouze na jednu klávesu, jednu notu, jak může vytvořit kosmickou melodii? Podobně cítím, že výtvarné umění je jedna klávesa, poezie je další klávesa, meditace je třetí a sport čtvrtá. Když udeříte do různých kláves, vytvoříte krásnou hudbu. Jinak to nebude znít dobře.

Pokud chci být květinou uvnitř Zahrady Božího Srdce či pokud chci být květinou umístěnou u Božích Nohou, jak mohu mít pouze jeden okvětní plátek? Pokud má být nějaká květina krásná, musí mít alespoň několik okvětních lístků. Když vám přinesu jeden okvětní lístek na stonku, řeknete: „Je tohle květina? To je přece nesmysl.“

Mé tělo má ruce, nohy, oči, a tak dále. Mám upřednostňovat pouze své ruce? Mám je učinit silnějšími než nejsilnějšími a nevšímat si svých nohou? A když budu věnovat pozornost pouze svým nohám a vyloučím mysl, kdo mi potom řekne, abych začal kráčet? A znovu, pokud nefungují mé oči, jak mě mohou mé nohy někam dovést? Tak jako tělo funguje pouze v jednotě, stejně tak život musí být jednotným celkem.

L. Clennell: To je velmi hezké vysvětlení. Objasňuje to o vás hodně věcí a já skutečně oceňuji to, co říkáte.

Sri Chinmoy: Protože cvičíte jógu, mohu k vám mluvit takto ze srdce do srdce. Přicházím k vám se svým srdcem — s tím, co mám a co jsem. Rovněž vy přijímáte co mám a co jsem. Je velký rozdíl mezi „mít“ a „být“. Když se „mít“ a „být“ stanou jedním, pouze tehdy se můžeme stát skutečným Božím nástrojem.

Část VII

SCA 92-112. Následující básně nazvané „Mé umění“ napsal Sri Chinmoy 1. a 2. listopadu 1993 na oslavu otevření výstavy „100 000 Dream-Freedom-Peace-Birds“ v kanadské Ottawě

1. Mé umění není žádné umění…

Mé umění není žádné umění
bez světla v mé duši.

2. Mé umění není žádné umění…

Mé umění není žádné umění
bez čistoty v mém srdci.

3. Mé umění není žádné umění…

Mé umění není žádné umění
bez prostoty mé mysli.

4. Mé umění je hra na schovávanou…

Mé umění je hra na schovávanou
mezi osvěcujícími úsměvy mé duše
a proudícími slzami mého srdce.

5. Umělec, jenž je ve mně…

Umělec, jenž je ve mně,
má tři věrné, bdělé
a sebedávající přátele:
oko novosti, srdce jednoty
a život plnosti.

6. Srdce mého umění…

Srdce mého umění
a srdce dítěte
dychtí po sobě vzájemně.
Hluboce se milují
trvale se potřebují
závislá na sobě bezesně.

7. Má mysl říká, že cokoliv dělám…

Má mysl říká, že cokoliv dělám,
je příliš bezvýznamné,
protože postrádám
kvalifikaci.
Netřeba říkat,
že v to patří mé umění.

Mé srdce říká, že cokoliv dělám,
je příliš významné,
protože je tam vždy přítomen
Dotyk Boha.
Netřeba říkat,
že v to patří mé umění.

8. Mé umění se nechce podepsat…

Mé umění se nechce
podepsat pod názor,
že neštěstí
vládne světu.

9. Mé umění žije…

Mé umění žije
v dobře známém člunu snění
s dobře známým Lodivodem
pro snem zaplavené Pobřeží Skutečnosti.

10. Když maluji nebo kreslím…

Když maluji nebo kreslím,
udržuji zahradu své mysli
úplně bez plevele sebepochybností.

11. Mohu oddělit svůj umělecký život…

Mohu oddělit svůj umělecký život
docela od všeho,
ne však od květů mé modlitby
a rozpuků mé meditace.

12. Ve chvíli, kdy začnu malovat…

Ve chvíli, kdy začnu malovat,
vidím jasně, jak meditace mé duše
s požehnáním objímá
plameny mého aspirujícího srdce.

13. První věci první: …

První věci první:
umělec ve mně,
předtím, než se pustí do díla,
pokaždé nastoupí
do rychlíku aspirace svého srdce.

14. Skutečně, ve svém umění chci spatřit…

Skutečně, ve svém umění chci spatřit
tvář zemské krásy.
Ale srdce Božskosti Nebe
chci spatřit
víc, nekonečně víc.

15. Umělec-člověk ve mně říká: …

Umělec-člověk ve mně říká:
„Co je dokončeno, je dokončeno.
Co je úplné, je úplné.

Božský umělec ve mně říká:
„Nic nemůže být natrvalo dokončeno,
nic nemůže být úplně úplné,
protože ve vnitřním světě
dnešní cíl
a dnešní dokonalost
jsou startovací čarou pro započetí
nové cesty
a spatření tváře nového úsvitu.


Zde je poselství mého umění:
Sebepřekonání je životem,
srdcem, dechem a duší
mého umění.

16. Uvnitř mého uměleckého života…

Uvnitř mého uměleckého života
jsou dva velcí milovníci umění:
antický milovník umění a
milovník umění moderní.
Jednou měli velmi vážnou rozepři.
Každý z nich chtěl vyhlásit svou nadvládu.
Oněměl jsem úžasem.
Nakonec jsem jim řekl:
„Pokud jde o mě,
nepotřebuji vědět,
kdo je nadřazený a
kdo je podřazený.
Zajímá mě pouze ten milovník umění,
jenž mě učí
nejvyššímu Umění –
umění nepodmíněného odevzdání
Boží Vůli
ve všech mých činnostech.

17. Nechci, aby lidstvo opakovalo…

Nechci, aby lidstvo opakovalo
mé umělecké myšlenky,
umělecké ideje a
umělecká odhalení.
Chci jen, aby lidstvo
přijalo pokornou službu
mého uměleckého života
pro naplnění
jeho cíle sebepřekonávání.

18. Během své hluboké meditace…

Během své hluboké meditace
zbožně pláču
a oduševněle si ulehčuji,
když si Bůh, Nejvyšší Umělec,
pln požehnání,
soucitně a po špičkách
prohlíží mé umělecké výtvory.

19. Ó můj trpasličí rozume…

Ó můj trpasličí rozume,
pryč, pryč!
Ó má obludná mysli,
pryč, pryč!
Ó mé beránčí srdce,
zůstaň kde jsi!
Miluji tě.
Potřebuji tě.
Nyní jsem připraven
malovat a kreslit
a tak těšit svého vnitřního Kormidelníka
Jeho vlastním Způsobem
v mém životě umění.

20. Každý pták mého srdce…

Každý pták mého srdce
je cestovním pasem do světa
mírových květů.

21. Ó mí nesčetní ptáčci srdce…

Ó mí nesčetní ptáčci srdce,
už vás nebudu déle držet v kleci.
Od nynějška
se budu dívat, jak létáte
v nejvyšší extázi
po nekonečné Obloze Svobody.

Part VIII

SCA 113. Báseň věnovaná při dokončení jednoho milionu ptáčků Dream-Freedom-Peace-Birds

Nejvyšší, můj Nejvyšší, můj Pane Nejvyšší…

Nejvyšší, můj Nejvyšší, můj Pane Nejvyšší,
můj Absolutní Nejvyšší, můj milovaný Nejvyšší,
dnes ještě jednou,
ze své neomezené Štědrosti
činíš ze mě
svůj vybraný nástroj.
Skrze mé aspirující srdce
a zasvěcený život
dokončuješ jeden milion
ptačích stvoření.
Můj Pane, můj Pane, můj Pane,
učiň mé srdce
hodným Tvého nekonečného Soucitu
a můj život Svým nesmrtelným Vítězstvím.
Můj Pane, můj Pane, můj Pane,
Tví ptáčci se usmívají
na obloze nekonečnosti.
Tví ptáčci zpívají
ve Věčném Míru, Míru, Míru.

Překlady této stránky: Italian , Russian
Tato série knih může být citována s uvedením klíče sca-3