Sri Chinmoy odpovídá, část 6

Návrat na obsah

Část I

SCA 203-229. Otázky zodpovězené v lednu 1995

Jak se mohu stát dokonalým žákem?

Sri Chinmoy: Slovo „dokonalý“ je velice složité a zároveň snadno pochopitelné. Ze všeho nejdříve musíme vědět, že stát se dokonalou lidskou bytostí a stát se dokonalým žákem, není totéž. Když použijeme slovo ‚dokonalý‘, abychom popsali nějakou lidskou bytost, máme tím obecně na mysli, že ten člověk má několik hezkých dobrých kvalit, které ostatní kolem něj nemají. Řekněme, že někdo má deset dobrých kvalit a lidé kolem něj mají možná dvě nebo tři. Tito lidé budou přirozeně velice obdivovat toho s deseti dobrými kvalitami. Ale kdo ví, možná existuje dvacet dalších dobrých kvalit, které tomu člověku chybí.

Na druhou stranu se může stát, že někdo má mnoho dobrých kvalit, ale ostatní jej považují za dosti nedokonalého; možná vidí za jeho činy nedobré úmysly. Dejme tomu, že určitý člověk se věnuje dobročinnosti a pomáhá chudým lidem. Někteří lidé jej za to budou obdivovat a budou říkat, že je to laskavý člověk, kdežto ostatní mohou říci, že není upřímný a všechno dělá jenom proto, aby se předvedl.

V obyčejném lidském životě je „dokonalost“ založena na určité úrovni vědomí. Jestliže má někdo určitý počet dobrých kvalit, jeho přátelé, sousedi a obdivovatelé řeknou: „On je dokonalý.“ Ostatní s tím nemusí souhlasit, ale bude mnoho těch, kteří se postaví na jeho stranu, protože v něm vidí ty dobré vlastnosti, které oni sami nemají. Nicméně v duchovním životě je potřeba se na dokonalost dívat z jiného úhlu nebo perspektivy.

Vezměme si myšlenku odevzdání se Boží Vůli. Víme, že na duchovním žebříčku jsou tři příčky: láska, oddanost a odevzdání. První je láska, potom oddanost a nakonec odevzdání. Musíme vědět, že láska a oddanost nikdy nemohou být úplné a dokonalé, dokud není úplné a nepodmíněné odevzdání. Vždycky říkám, že láska je základ; po ní musí přijít oddanost; nakonec musí přijít vrchol, jímž je odevzdání. Teď však vidím, že pokud nikdy nedosáhneme výšky odevzdání, nedokážeme si vážit úrovně lásky a oddanosti. Dokážeme pouze plně ocenit vrcholný význam kmene stromu, protože jsme jej využili, když jsme šplhali vzhůru pro manga. Dokud neochutnáme manga, nemůžeme zcela docenit nižší části stromu. Teprve až dosáhneme cíle, jsme schopni uznat veliký význam cesty, která nás k němu dovedla.

Z nejvyššího úhlu pohledu představuje odevzdání se Boží Vůli absolutní dokonalost. Avšak pro aspirujícího hledajícího je takové odevzdání velice obtížné. Na začátku Boží Vůli ani neznáme. Dostáváme vnitřní poselství, ale nevíme, odkud přicházejí. Když nějaké konkrétní poselství přijde ze srdce, můžeme si myslet, že přišlo z mysli nebo naopak. Na druhou stranu se stává, že mysl nám dává určité poselství, ale my se domníváme, že pochází přímo od Boha. Nebo vitálno nám může dát poselství a my si myslíme, že přišlo od duše. Takže je velmi pravděpodobné, že se při určování Boží Vůle můžeme naprosto zmýlit. Ve skutečnosti se stává, že dostaneme nějaké poselství, které lze snadno vykonat, a my díky tomu máme pocit, že přišlo Shůry. Takto můžeme získat falešnou jistotu nebo falešný pocit vnitřního ujištění, které může trvat den, měsíc, nebo rok.

Jako lidské bytosti dostáváme neustále různá vnitřní poselství a neustále se podřizujeme jednomu z nich. Ať už děláme cokoli, aspekt odevzdání je přítomen. Kdybychom měli volný přístup do vnitřního světa, zjistili bychom, že se neustále podřizujeme buď fyzickému vědomí, nebo jiné části naší bytosti. V každodenním životě vždycky říkáme: „Rozhodl jsem se,“ ale to je naprostý omyl. To rozhodnutí vykonala buď naše mysl, nebo vitálno, nebo srdce, nebo duše, nebo Bůh. Vždy jedna část naší bytosti dělá rozhodnutí, jedna část je vůdcem nebo vládcem a my se s tímto vedením ztotožníme. Takže ať děláme cokoli, je v tom aspekt odevzdání.

Většinu rozhodnutí dělá mysl. Když se mysl pro něco rozhodne, máme díky našemu naprostému ztotožnění s myslí pocit, že jsme to rozhodnutí udělali my. Přesně stejným způsobem chce za nás dělat rozhodnutí Bůh. Avšak naneštěstí se stává, že když za nás Bůh udělá nějaké rozhodnutí, většinou nám nedá žádnou vnější radost. To se děje proto, že způsob, jakým my sami chceme být šťastni, je z pohledu Božího Oka nesprávný. Pokud jsme velice mocně ztotožněni s naší myslí, vitálnem nebo fyzickým vědomím a přijde poselství Shůry, které nás nepotěší naším vlastním způsobem, mnohokrát se stává, že mu neuvěříme. Řekneme: „Jestli je Bůh samá Láska a Soucit, proč bych měl tolik trpět?“ Když se ale porovnáme s našimi příbuznými nebo přáteli, kteří se nemodlí a nemeditují, zjistíme, že jsme na tom nekonečně lépe a že jsme nekonečně šťastnější než oni.

Všechno je to otázka očekávání. Než jsme vstoupili do duchovního života, zcela určitě jsme měli nějakého pána, a tím pánem byla mysl. Teď vedeme vnitřní život a očekáváme, že nás neustále povede Bůh. My však chudáka Boha neustále kritizujeme. Říkáme, že je buď neviditelný, nebo že nás neuspokojuje. Dokonce i kdyby za námi přišel Bůh ve viditelné podobě, řekli bychom: „Ach Bože, myslel jsem si, že jsi nekonečně krásnější!“ Hledáme Boha v jedné podobě, on však přijde v jiné podobě. Indické příběhy jsou plné takových zážitků. Občas Bůh dokonce přijde v podobě psa, aby zkoušel hledajícího a aby zjistil, nakolik se ztotožnil s Božím Vědomím. Avšak ubohý hledající zavře před psem dveře, protože ho obtěžuje.

Očekáváme, že Bůh se před námi zjeví ve velice zářivé podobě, v takové, jaká je za hranicemi naší představivosti. Když se nám však Bůh zjeví ve své velice krásné podobě, řekněme ve snu, to, co je pro Boha velice krásné, nemusí být vůbec krásné v našich očích. Náš obdiv k Boží Kráse se může naprosto lišit od způsobu, jakým Bůh obdivuje Sám Sebe. Způsob, jakým my něco vidíme pomocí naší pozemské vize a pozemských schopností, se může naprosto lišit od způsobu, jakým to vidí Boží Oko. My řekneme: „Přijmu Boha jen tehdy, když se objeví v této podobě. Přijde-li v nějaké jiné podobě, nemůže to být Bůh.“ Protože nejsme zakotvení v Univerzálním Vědomí, můžeme si Boha představovat nějakým konkrétním způsobem. Avšak naše představa Boží Krásy nebo Boží Božskosti může být z nejvyššího úhlu pohledu naprosto směšná.

Podobně jsme si vytvořili i naši vlastní představu o štěstí. Přijde-li nějaké konkrétní poselství, ze kterého jsme šťastni naším vlastním způsobem, máme pocit, že přišlo od Boha. Když však přijde další poselství, ze kterého nejsme bezprostředně šťastni, které nám přináší pouze neštěstí a utrpení, odmítneme jej. Jestliže přijde poselství, které je velice obtížné provést nebo vykonat božským způsobem, prostě jej ignorujeme. Řekneme si, že něco takového nemohlo přijít od Boha.

Skutečné štěstí a duchovní dokonalost jdou ruku v ruce. Z dokonalosti získáváme vnitřní štěstí. Pokud jsme udělali nějakou dokonalou věc nebo se stali dokonalým člověkem na pět minut nebo pět hodin, na vnitřní úrovni jsme opravdu šťastni. Jakmile dosáhneme určité úrovně dokonalosti, automaticky se dostavuje štěstí. Naproti tomu, ze štěstí můžeme také jít k dokonalosti. Jsme-li šťastni duchovním způsobem, chceme dělat jenom dobré věci a být dobrým člověkem. Když se cítíme špatně, pouze se nenávidíme a proklínáme se. Pokud jsme ale duchovně šťastni, naše štěstí je jako pevný základ, na kterém můžeme vystavět palác dokonalosti.

Dokonce i když jsme šťastni a chceme si počínat správně, jak můžeme vědět, že to děláme dobře? Víme, že dokonalost vzniká nasloucháním Boží Vůli, ale jak můžeme vědět, jestli dané poselství pochází od Nejvyššího, nebo od nějakého nižšího zdroje? Jeden způsob spočívá v dlouhé, mnohahodinové meditaci. Nemluvím teď o meditaci po dobu dvou nebo tří minut, dokonce ani půl hodiny. Musíme meditovat alespoň dvě hodiny v kuse, bez přerušení. Musíme meditovat upřímně a oddaně s vrcholným vnitřním pláčem, jako kdyby uvnitř našeho srdce plakalo dítě. Pokud je naše meditace opravdu vznešená, určitě dostaneme seshora správné poselství. Naše meditace musí být jednobodová. Nemůže to být meditace, ve které je naše mysl jednobodová jeden okamžik a v příštím okamžiku se potuluje v divokém lese — s myšlenkami na přátele nebo na to, co jsme jedli na snídani. Projde-li dveřmi naší mysli jediná myšlenka, je to jako kdyby někdo zatloukl hřebík do zdi naší meditace. Jestliže zde není jediná myšlenka, není ani kladivo, hřebík, nic — jenom mír. Avšak mít takovou meditaci je naneštěstí mimořádně obtížné.

Kromě jednobodové meditace existuje ještě jeden způsob, jak můžeme poznat Boží Vůli. Můžeme se modlit k Bohu, aby nám dal schopnost učinit trvalé odevzdání — nikoliv jednosekundové odevzdání nebo pětiminutové odevzdání, ale trvalé nepodmíněné odevzdání Jeho Vůli. Můžeme se modlit: „Pane, dej mi schopnost odevzdat se Tvé Vůli. Chci tady na zemi udělat něco dobrého. Pokud se to nepodaří, přijmu to s radostí. A pokud se mi to podaří, budu vědět, že to Tvoje Schopnost jednala uvnitř mě a mým prostřednictvím“. Pokud dokážeme mít takový odevzdaný a odpoutaný přístup ve všem, co děláme, bude v nás a našim prostřednictvím schopna pracovat Boží Vůle.

Mít takové radostné odevzdání, které není závislé na výsledcích našich činů, je velice obtížné. Jestliže se nám daří, jsme připraveni přiznat zásluhu kdekomu. Řekněme, že například jdu na hřiště a po cestě potkám na ulici psa nebo opici. Když se mi potom na hřišti podaří dobře zaběhnout sto metrů, jsem připraven přiznat zásluhu dokonce i tomu psu nebo opici, které jsem viděl po cestě. Pokud se mi ale nebude dařit, začnu obviňovat celý svět. „Potkal jsem toho a toho na ulici a díky tomu jsem měl smůlu!“ Podobně budu obviňovat toho člověka a tamtoho člověka. Z našeho odevzdání se stane odevzdání podmíněné. Pokud máme nepodmíněné odevzdání, přijmeme výsledek s radostí bez ohledu na to, co se stane. Ať už je výsledek příznivý nebo nepříznivý, budeme k němu mít stejný přístup a naše odevzdání se tím nenaruší.

Třetí způsob, jak poznat Boží Vůli, je mít v každém okamžiku naprosto dětské vědomí. Pokud si chceme jakožto běžní občané domluvit schůzku s nějakou významnou osobností, musíme se nejdříve seznámit s různými tajemníky a potom s nějakými vyššími úředníky. Musíme postupovat od těch nejnižších k těm vyšším. V duchovním životě to tak není. Má-li člověk dětské vědomí, může se dostat k Nejvyššímu přímo. Dítě se neobává svého otce, bez ohledu na to, jak významný člověk je. Otec může být ředitelem velké továrny s mnoha dělníky. Ale dítě nemusí postupovat přes nějaké úředníky, když chce vidět svého otce — prostě za ním běží a otec přeruší svoji práci a posadí si dítě na klín.

Už jsem se zmínil o třech způsobech, jak poznat Boží Vůli. První spočívá v hluboké, intenzívní mnohahodinové meditaci, další v radostném odevzdání naší vlastní existence a třetí v naprosto dětském vědomí. Všechny tyto způsoby jsou snadné, ovšem za předpokladu, že chceme běžet velice rychle a že jsme odhodláni závod dokončit. Má-li hledající nezdolné odhodlání stát se dokonalým žákem, nakonec se mu to podaří.

Jestliže má naproti tomu hledající realizovaného Mistra, který je ve fyzickém těle a který zná Boží Vůli, nemusí meditovat tři hodiny, nemusí mít radostné odevzdání v každodenních činnostech a nemusí přistupovat k Bohu přímo pomocí dětského vědomí. V tomto smyslu má štěstí.

Chceme-li v obyčejném životě studovat nějaký předmět, jdeme k učiteli, který je v daném oboru expertem. Potom se učíme a studujeme, až nakonec opustíme svět nevědomosti a získáme osvícení — nikoli v duchovním smyslu, ale v lidském smyslu. Duchovnost je široký obor. Chceme-li jej studovat, musíme jít k učiteli, který jej zná. Později, až budeme mít pocit, že už se od daného učitele nemáme co naučit, můžeme jít někam jinam. Kdysi jsem měl také Mistra. Teprve až když jsem měl pocit, že jsem se od něj naučil všechno, co jsem potřeboval, jsem si vybudoval přímé spojení s Nejvyšším. Až moji studenti dosáhnou tohoto stádia, také si rozvinou přímé spojení s Nejvyšším. Avšak na tomto stupni vašeho duchovního vývoje je mnohem, mnohem snazší zjistit Boží Vůli od vašeho Mistra, než se pokoušet jít přímo k Nejvyššímu.

Pokud nevinné a sladké dítě chce něco od svého otce a otec je náhodou někde jinde, malé dítě o tom může říci některému z otcových podřízených. Ten potom ihned poběží k otci, aby získal, co dítě chce. Tento člověk, jenž jde za otcem dítěte, získá dvojí radost. Jednak má radost z toho, že řekne otci, který je významnou osobností: „Vaše dítě chce mít toto.“ Další radost získá, když potom tu věc milému dítěti předá. I otec má radost, že za ním přišel jeho podřízený, aby získal něco pro dítě. V našem případě jste vy tím malým dítětem a váš duchovní Mistr je tím, kdo má volný přístup k vašemu Otci, to jest k Bohu.

Realizovaný duchovní Mistr stojí nekonečně výš než kterákoliv obyčejná duše. Je nekonečně výše než stovky a stovky duší obyčejných lidí dohromady. Realizovaný Mistr je zástupcem Boha na zemi; přišel na tento svět, aby sloužil Nejvyššímu v lidstvu. Pokud je to skutečný Mistr, nemá svoji vlastní vůli. Když něco říká, vyjadřuje pouze Boží Vůli. Duše také nemá svoji vlastní vůli — také vyjadřuje jenom Vůli Boha.

Jestliže jste manažerem v nějaké funkci a máte asistenta, který si již vybudoval dostatek moudrosti a znalostí k tomu, aby vykonával daný úřad, je vaše práce mnohem snazší. Jste šťastni, protože máte někoho, komu můžete důvěřovat a na koho se můžete spolehnout, někoho, kdo vám může pomoci. A pokud váš asistent má nějakého úředníka, který mu může pomoci, i jeho práce bude mnohem snazší.

Podobně i Bůh je velice šťastný, když získá duchovního Mistra, jenž mu může na zemi pomoci. A když Mistr získá duši, která pro něj pracuje a zabývá se aspirujícím srdcem, myslí, vitálnem a fyzickým vědomím hledajícího, je Mistr naplněn radostí. Naproti tomu, pokud hledající dokáže naslouchat poselstvím své duše přímo, Mistrova práce a také práce Boha je nekonečně snazší. Pokud hledající nedokáže správně porozumět poselstvím své duše, má Mistra, který mu řekne, co má dělat.

Tady nemluvím o fyzickém aspektu Mistra, ale o Nejvyšším v Mistrovi, jenž je uvnitř fyzického. To je ten skutečný Mistr. Žáci však naneštěstí vidí většinou jenom fyzický aspekt Mistra. Mistr je holohlavý, kulhá, Mistr má toto nebo tamto. Kolik nedokonalostí vidí žáci v Mistrovi! Neuvědomují si, že právě oni způsobili, že Mistr kulhá, ale to už je jiná věc. Takže když se díváte jenom na Mistrovy fyzické nedokonalosti, neustále se setkáváte s frustrací nebo zklamáním. Vnější aspekt Mistra pro vás vytváří jenom zmatek a nedorozumění.

Loni jsem četl knihu od Noliniho, kde se píše, že my vidíme Sri Aurobinda člověka, fyzického člověka a nikoli Sri Aurobinda božského. Protože nevidíme neustále Sri Aurobinda božského, naše povaha je pořád stejná. Měli jsme zlatou příležitost transformovat naši povahu, naši přirozenost, ale plně jsme ji nevyužili.

Realizovaná duše jde nahoru a dolů po stromu života. Z nejvyšších větví sestupuje dolů k patě stromu, aby vytvořila vnitřní hlad v lidstvu — a když ten hlad vidí, vynese ho nahoru na strom a snese dolů potravu — mír, světlo a blaženost.

Takže pokud dokážete naslouchat poselstvím vaší duše, je to skvělé! Když naproti tomu dokážete naslouchat Nejvyššímu ve vašem Mistrovi, i to je v pořádku. Pokud ovšem nedokážete naslouchat poselstvím vaší duše, nebo nedokážete dělat věci podle vašeho Mistra, máte poslední možnost jít si pro všechno k Bohu přímo. Pokud toto uděláte, vaše duše vůbec nebude smutná nebo rozladěná a ani váš Mistr nebude nijak smutný nebo rozladěný. Naopak, váš Mistr bude na vás velice hrdý, jestliže nemusíte využít jeho pomoc, abyste dosáhli Nejvyššího.

Duchovní dokonalost spočívá v poznávání Boží Vůle a jejímu vykonávání v každém okamžiku s pomocí vaší duše, Mistra, nebo samotného Boha. Nejprve musíte vědět, co pro vás Bůh chce a to tak, že se naprosto ztotožníte s Boží Vůli. Jestliže jste se ztotožnili s vaší myslí, vitálnem nebo fyzickým vědomím, budete vždycky milióny a miliardy mil daleko od toho, co Bůh chce ve vás a vaším prostřednictvím projevit. Takže nejprve se musíte ztotožnit s Boží Vůli a potom ji musíte vykonat s největší radostí a štěstím.

Toto je jediná dokonalost v životě hledajícího. Jak už jsem řekl dříve, v obyčejném životě vám vaše mysl řekne, že tento člověk nebo tamten člověk je dokonalý, protože má nějaké dobré vlastnosti. Zde je soudcem mysl. Ale v duchovním životě neexistuje soudce, jenom vaše vnitřní bytost musí pozorovat, jestli si počínáte správně, nebo ne. A co je ta správná věc? Boží uspokojení Božím vlastním Způsobem.

Říkáš nám, abychom ti dávali věci, které nás trápí. Ale když to udělám, mám pocit, že na tebe útočím a zraňuji tě.

Sri Chinmoy: Nezapomeň, že já jsem oceán a ty jsi kapka. Nemůžeš zničit mír, lásku a radost, kterou mám, a kterou jsem. Pokud zde existuje vážný problém, někdy ho musím přijmout na fyzické úrovni předtím, než ho odhodím do Univerzálního Vědomí. Když řeším něčí problémy normálním způsobem, může to trvat několik měsíců nebo rok, než se situace vyřeší. Ale když je síla, která útočí na žáka, velmi silná a případ je velmi vážný, někdy vychází můj soucit do popředí takovým způsobem, že chci okamžitě problém vyřešit. Tak vezmu sílu útočící na žáka do mého fyzického těla. Pak mohu den nebo několik dní fyzicky trpět, ale toto utrpení stojí za to, pokud můžu zachránit duchovní život žáka.

Opět, mnohokrát síly, které útočí na žáky, prostě vezmu a hned je vyhodím. Žádný žák by si neměl dělat starosti, že mi dává své mentální a emocionální problémy. Jakmile si je vezmu, během několika sekund nebo minut, nebo možná během dne, se jich zbavím. Mohu-li pomoct svým duchovním dětem, jsem vždy a vždy připraven. To je důvod, proč jsem přišel na zem, abych sloužil lidstvu.

Potíž s většinou lidí je, že jsou připraveni dát Bohu své utrpení, ale ne svou radost a štěstí. Pokud například někdo není v závodě první, je více než připraven proklínat Boha: „Trénoval jsem tolik měsíců a teď jsem prohrál.“ Jsme více než připraveni dát Bohu svůj hněv, smutek a další negativní pocity. Ale jsme-li upřímní, vidíme, že ve skutečnosti je Bohu nedáváme; kdybychom to udělali, trvalo by to nějaký čas, než by se k nám vrátily. Místo toho si tyto pocity nějak opatrujeme, protože máme radost z obviňování Boha.

Opět platí, že pokud se nám něco podaří, po dobu pěti sekund můžeme projevovat Bohu vděčnost a pak na něj hned zapomeneme. Pocit štěstí přetrvává několik hodin nebo několik dní; držíme si ho uvnitř sebe. Ale vděčnost uvnitř našeho srdce nerozkvétá, a my se dále o své štěstí s Bohem nedělíme, ani Mu nenabízíme svou vděčnost. Pokud bychom byli opravdu upřímní, rádi bychom dali Bohu svou radost úplně stejným způsobem, jak Mu nabízíme své problémy a utrpení. Ale ne, naši radost si chceme nechat pro sebe. Na Boha vzpomínáme, jen když se nám nedaří. V té chvíli Jej mnoha způsoby napadáme a obviňujeme Ho.

Je vždy pro tvé žáky nejlepší, aby se pokusili vidět tě mnoho hodin denně na fyzické úrovni?

Sri Chinmoy: To záleží na žákovi. Někdy, když může žák vidět svého Mistra hodiny a hodiny denně na fyzické úrovni, žák zapomene, kdo je Mistr na duchovní úrovni. Problém je v tom, že si žáci někdy tvoří ve své mysli obraz toho, jak má božství vypadat. Pak, když vidí svého Mistra trpět nebo dělat různé věci na lidské úrovni, nemohou ve svém Mistrovi cítit Božskost. Když vidí, že se jejich Mistr chová jako obyčejná lidská bytost, je to pro ně někdy těžké mít víru ve svého Mistra. Neuvědomují si, že když se někdo topí, mistr musí vstoupit do vody, aby toho člověka zachránil. Jestliže by Mistr zůstal na břehu, jestliže by zůstal na nejvyšší úrovni světla a blaženosti, pak by nebyl schopen pomoci lidským bytostem. To je důvod, proč se musí duchovní Mistr někdy chovat jako obyčejná lidská bytost.

Také ale platí, že jestliže žáci, kteří jsou fyzicky blízko Mistra, správně využijí příležitosti, budou cítit, že mají obrovské štěstí. Mohou-li si ve své mysli udržet božský aspekt svého Mistra, dokonce i když se stýkají se svým Mistrem na fyzické úrovni, pak jsou schopni jít velmi vysoko a velmi hluboko. Budou vidět, že jejich Mistr může trpět nachlazením nebo horečkou jako obyčejná lidská bytost. I přes tyto věci byl schopen realizovat Boha. Tito žáci pak cítí, že i oni mohou realizovat Boha. Řeknou: „On je stejný jako my. Může-li realizovat Boha, proč bychom to nedokázali my?“

Někteří žáci jsou schopni vidět svého Mistra jen několikrát za rok a možná jen čtyři nebo pět sekund. Po zbytek času tito žáci nevědí, co jejich Mistr dělá, ale vždy cítí, že je v transu. Možná, že si jejich Mistr v té chvíli jen vykládá nebo čte noviny, ale protože oni cítí, že je ve své nejvyšší meditaci, okamžitě jejich láska a oddanost roste.

Protože mě mí žáci mohou na fyzické úrovni vidět na hodiny a hodiny, je pro ně obtížné udržet si svou nejhlubší víru ve mne a jejich nejvyšší lásku ke mně. Žáci, kteří jsou tisíce kilometrů daleko, mohou cítit: „Ach, jsem si jist, Mistr teď medituje.“ Ale ti, kteří mě vidí na fyzické úrovni, budou například říkat: „Ach, vidím, že Mistr hraje jen tenis.“ Nemáte tušení, co dělám na vnitřní úrovni, zatímco hraji tenis. Ať už odehrávám míč nebo se nestrefím, jsem stále v kontaktu se svým Nejvyšším. Také ale platí, že tenis má zvláštní vnitřní význam; je to hra o lásce a službě. Můžeme-li v duchovním životě milovat Boha a sloužit Bohu modlitbou a oddaností, získáme od Něho hodně.

Zkuste vidět božský aspekt uvnitř svého Mistra tak často, jak je to možné. Pak bez ohledu na to, kde se nacházíte, ať už jste před svým Mistrem, nebo tisíc mil daleko, budete se moci nadechovat božského dechu, který Nejvyšší ze Své nekonečné Štědrosti dal vašemu Mistrovi.

Co mám dělat s tím, že v noci nemohu spát?

Sri Chinmoy: Někteří žáci mají stejný problém. Na druhou stranu, další žáci spí více, než potřebují! Existují také někteří upřímní hledající, kteří se modlí k Bohu, aby jim dal méně spánku, aby se mohli více modlit a meditovat. Co se mě týče, spím dvě hodiny denně. Ale i během té doby, kdy moje fyzické tělo spí, zůstávám v jógickém vědomí a cítím svoji jednotu s Bohem.

Jelikož jsi mým žákem, je pro tebe nejlepší modlit se k Bohu za lepší spánek. Pokud ale chceš zkusit i něco jiného, můžeš si představovat věci, které jsou světle zelené. Světle zelená, nikoli tmavě zelená, má schopnost uklidňovat nervy. Představ si rýžové políčko nebo nějaké jiné zelené pole. Snaž se cítit, že buď kráčíš podél zeleného pole, nebo jsi uprostřed něj, nebo že všude kolem tebe je něco zeleného. Dokonce i když jenom několikrát zopakuješ slovo ‚zelený‘ — jako kdybys opakoval mantru — tvoje pozemské uši to zaslechnou a tato barva zazní uvnitř tebe a dotkne se nejvnitřnějších zákoutí tvého srdce. Potom začneš vidět kolem sebe nebo před sebou zelené věci. Toto pomohlo mnoha lidem; může to pomoci i tobě.

Ale nejlepší je modlit se k Nejvyššímu, aby ti dal spánek. Když budeš dobře spát, druhého dne budeš mít možná inspiraci udělat něco dobrého nebo významného. Takže vždycky bys měl žádat Boha o to, co potřebuješ. Samozřejmě, podle nejvyšší filozofie bys měl Boha žádat jenom o to, aby naplnil svoji Vůli v tobě a tvým prostřednictvím. Ale na tuto úroveň ses ještě nedostal. Napřed musíš být dobrý, lepší, nejlepší. Musíš se modlit k Bohu pro pozitivní věci — aby odebral tvoji žárlivost, nejistotu, pochybnosti, aby odebral tvoje negativní a nečisté myšlenky. Kdybys právě teď řekl: „Pokud je to Vůle Boha, ať mám ty nejšpinavější myšlenky na světě; ať jsem ten nejvíce nejistý člověk na světě,“ jenom se těm silám odevzdáš.

Vždycky bychom měli používat svou moudrost a měli bychom vědět, které dobré věci nám mohou nabídnout příležitost dělat pokrok. Už známe sousloví „duchovní odevzdání.“ Musíme se však odevzdávat moudrosti, a ne hlouposti. Když má nějaký žák nebo žákyně nejistotu, může si říci: „Možná že je to Vůle Boha, abych měl nejistotu. Protože jsem přišel na svět, jenom abych těšil Boha, zřejmě bych se měl nejistotě odevzdat.“ V takové chvíli se Bůh bude jenom smát žákově hlouposti.

Všechny naše negativní vlastnosti bychom měli přeměnit na dobré vlastnosti. Jestliže nám stojí v cestě nějaké překážky, které nám brání v tom, aby se z nás stal dobrý nástroj Boha, musíme se modlit, aby nám Bůh pomohl tyto překážky překonat. Právě teď trpíš nespavostí; trápí tě nedostatek spánku. Byla by chyba, kdyby sis řekl: „Když nebudu spát šest měsíců, nic se neděje! Bůh mi dává určitou zkušenost, takže zůstanu zticha.“ To by pro tebe v tuto chvíli nebyla správná modlitba. Musíš se modlit k Bohu: „Prosím dej mi spánek, abych mohl zítra meditovat a jít do práce.“

Na druhou stranu, pokud jsi v opravdu vysokém vědomí, můžeš se pokusit změnit svůj přístup k nespavosti. Můžeš transformovat svoje utrpení na štěstí. Místo aby ses cítil nešťastný, že nemůžeš spát, můžeš říci: „Bůh mi dal zlatou příležitost, abych mohl meditovat pár hodin navíc. Až dosud jsem meditoval půl hodiny ráno a půl hodiny večer. Ale teď mohu meditovat ještě v noci další čtyři nebo pět hodin, takže mám opravdu štěstí.“ Pokud bys takto dokázal změnit svůj přístup a začal šťastně a radostně meditovat, ihned by tě navštívila bohyně spánku. Jak říkám, pokud dokážeš v noci meditovat s božským přístupem, nebudeš muset meditovat více než několik minut a přijde bohyně spánku a požehná tě tím nejhlubším spánkem.

Takže v této chvíli je pro tebe nejlepší modlit se k Nejvyššímu, aby ti dal dobrý spánek. Pokud ti některou noc nedá spánek, můžeš změnit svůj přístup a říci: „Možná je to pro mě zlatá příležitost, abych meditoval.“ To také pomůže. Pokud se ale pokusíš zaujmout ten nejvyšší postoj a řekneš, že tvoje neschopnost spát je možná Boží Vůle, nebudeš schopen si takový postoj udržet. Během jednoho nebo dvou dní se tvoje mysl vzbouří, protože mezi tvou současnou úrovní duchovního rozvoje a skutečností, kterou si představuješ, je zející propast. Ovoce samozřejmě visí na větvích stromu. Jestliže si ale myslíš, že se ti podaří vyskočit a utrhnout je, děláš žalostnou chybu. Musíš pomalu a postupně na strom vyšplhat; teprve potom si budeš moci ovoce utrhnout.

Jaký nejlepší postoj můžeme zaujmout, když se pokoušíme projevit Světlo Nejvyššího?

Sri Chinmoy: Pokud máš aspiraci k projevení Světla Nejvyššího, získáš ohromnou radost. Samotná skutečnost, že chci vystoupat na Himálaje, mi dá nezměrnou radost — ať už se mi to podaří, nebo ne. Naneštěstí se velmi často stává, že ze záměru sejde. Představuji si, jak stoupám; ale až ten okamžik nadejde, buď uteču, protože se bojím, nebo mám příliš mnoho práce s kritizováním těch, kteří stoupají pár metrů nade mnou, takže ztratím ze zřetele svůj vlastní cíl. Řeknu, že ti druzí vylezli špatným způsobem nebo to udělali proti pravidlům a sám nezačnu nikdy. Takže jedna věc je myslet na projevení Světla Nejvyššího a druhá věc je to skutečně udělat.

Každý můj žák, který chce projevit Světlo Nejvyššího, musí mít na paměti jednu věc: čistotu. Nemáte-li čistotu, je v mysli vždycky rozpor, a to vede k nepochopení a sporům. Mluvit o projevení je jako mluvit o míru. Už samotná skutečnost, že lidské bytosti mluví o míru namísto o válce, představuje ohromné dosažení. Ale v mnoha případech se stává, že se ve jménu míru navzájem zabíjíme. Ovšem už ten pouhý fakt, že myslíme na mír, znamená, že jednoho dne nám Bůh dovolí pochopit skutečný význam a smysl míru. Je to podobné, jako když myslíme na projevení — bez ohledu na to, kolik děláme chyb a kolikrát klameme sami sebe a ostatní, jednou přijde den, kdy bude naše úsilí pozitivní.

Lepší je věnovat se projevení — bez ohledu na to, jak je nedokonalé — než zůstat zticha. Když Vivékánanda viděl nějaké Indy, jak jsou líní, řekl jim: „Běžte hrát fotbal. Realizujete Boha dříve, když budete hrát fotbal, než když budete číst Bhagavadgítu.“ Měl pocit, že by měli být aktivní a dynamičtí. Stejně tak je lepší dělat v průběhu projevení chyby, než nedělat nic. Když někteří lidé dělají chyby nebo vidí, jak ostatní dělají chyby, vzdají to. Musíte ale vědět, že chyby dělá každý, jinak to nejde. Ale i přes tyto chyby stateční lidé pokračují v práci, protože jsou odhodláni dělat ty správné věci a stát se správnými lidmi. Nakonec se jim to podaří.

Co získáme z toho, že máme ruce na srdci, když s tebou meditujeme?

Sri Chinmoy: Když medituji s velkou vážností a vy máte ruce na srdci a cítíte svůj tep, automaticky pocítíte intenzitu své aspirace. Uvnitř této intenzity objevíte čistotu své mysli a Božskost svého srdce.

Má naše fyzické chování vliv na naši vnímavost?

Sri Chinmoy: Když vtipkuji, můžete dělat cokoli. Ale když medituji nebo i jen odpovídám na duchovní otázky, měli byste si správně sednout. Budete-li mít nohy nahoře a sedět velice uvolněně, nepřijmete ode mě skoro nic. A co horšího, zničíte aspiraci lidí kolem sebe, kteří se upřímně snaží něco přijmout. Žádám všechny svoje žáky, aby když dělám něco duchovního, projevovali skutečný respekt. Zejména ti, kteří sedí vpředu, by měli být obzvlášť opatrní. Svými fyzickými pohyby mohou způsobit nejrůznější potíže nejenom sobě, ale i těm, kteří sedí za nimi.

Mohl bys nám dát nějaké rady pro ty, kteří dělají přednášky pro hledající?

Sri Chinmoy: Pokud chcete dělat přednášky o duchovnosti, nejste jako učitel v obyčejné škole. Učitel v obyčejné škole, když dejme tomu dokončí svůj výklad o historii, si poté může dělat, co chce. Jeho přednáška o historii nemá nic společného s jeho osobním životem. Pokud ale děláte přednášky o duchovnosti, nemůžete je oddělit od svého každodenního života. Když jste duchovním člověkem, nemůžete být někým při přednášce a potom vstoupit do života vitálních požitků. V průběhu přednášky vás hledající slyší mluvit o odříkání a realizaci Boha. Kdyby vás potom viděli, jak popíjíte v baru nebo někde tančíte, byl by to pro ně životní šok. Byli by zmatení. A co je ještě horší, měli by pocit, že duchovnost je beznadějná záležitost. Pomysleli by si, že duchovní život je jenom žert a ztratili by i tu trochu aspirace, kterou dosud měli.

Lidé, kteří chodí na vaše přednášky, možná nejsou natolik upřímní, aby vedli disciplinovaný život. Ale přicházejí za vámi s nadějí, že se z nich alespoň stanou lepší lidské bytosti. Kdybyste svým chováním zničili jejich aspiraci, namísto abyste ji posílili, udělali byste něco velice žalostného. Jste zodpovědní za tyto hledající. Dokonce, i kdyby za vámi přišli jenom ze zvědavosti, aby zjistili, co to je duchovnost, jakékoli nevhodné chování z vaší strany může zničit dokonce i tu jejich zvědavost, nemluvě o jejich aspiraci.

Abyste inspirovali ostatní k plnohodnotnému vstupu do duchovního života, je zapotřebí mít upřímnost, nadšení, dychtivost, čistotu a mnoho dalších duchovních vlastností. Nestačí dávat, musíte se tím stát. Pokud dáváte, abyste se tím sami stali, nikdy neuspějete. Takže dávejte a stávejte se; stávejte se a dávejte. Potom budete skutečně božským nástrojem našeho Milovaného Nejvyššího.

Minulý týden se mi zdálo, že někdo shodil na zem moji manželku a zabil ji. Nevím, jestli to bylo něco skutečného, nebo ne.

Sri Chinmoy: Kdybychom měli brát všechny naše sny vážně, skončili bychom v blázinci! Symboliku některých snů musíte ignorovat a symboliku jiných zase musíte brát vážně. Když vidíte ve snu psa, který vás následuje, znamená to, že se vaše aspirace zvětšila a že velice oddaně následujete svého Mistra. Pokud vás ovšem ten pes pokouše, znamená to, že ztrácíte víru nebo že jste ztratili víru ve svůj duchovní život nebo ve svého Mistra. Když na vás ten pes štěká, ale nekouše vás, znamená to, že vás varuje před nějakou katastrofou, která se má stát ve vašem životě. Když vidíte jelena, znamená to, že budete moci běžet ve svém duchovním životě velice rychle.

Občas můžete mít sen, ve kterém se s někým hádáte nebo s ním bojujete. Potom toho člověka ráno potkáte a on se na vás velice mile usměje a dá vám najevo velikou náklonnost a lásku. Takže mnoho snů nemá absolutně žádný základ, jsou naprosto falešné.

Když mají sny duchovní Mistři, okamžitě jsou schopni zjistit, jestli je daný sen skutečný. Duchovní Mistr nebo hledající nejvyšší úrovně si bude vědom, že sní a bude schopen vidět sen pomocí intuitivní nebo vnitřní vize. V takové chvíli je sen oddělen od vize. Je-li to inspirující sen, který se nakonec projeví, bude z něj mít radost. Ale pokud to bude odrazující sen, prostě ho odmítne. Duchovní Mistři obvykle nemají sny tak často jako obyčejné lidské bytosti. Mohou mít sen jednou za rok nebo jednou za několik let. Ale ve své nejvyšší meditaci za nimi přijde vize a oni uvidí, co se má projevit. Pokud samozřejmě Bůh chce, aby taková vize zůstala neprojevená, může to udělat. Pro Boha není nic nemožné. Takže pokud jsme moudří, musíme se ztotožnit s Boží Vůlí.

Obyčejné a neinspirující sny byste měli prostě zahodit, zahodit, zahodit. A pokud máte inspirující sen, nebuďte nazlobeni, když se neprojeví. Ve snu můžete vstoupit do zahrady a vidět krásnou květinu, ale nemusíte mít možnost květinu utrhnout, nebo vám to nedovolí zahradník, protože chce zahradu chránit. Můžete vstoupit do zahrady a obdivovat krásu a vůni květin, ale možná si je nebudete smět odnést domů — do světa skutečnosti.

Nevím, jak mám milovat sám sebe a přesto cítím, že potřebuji milovat Nejvyššího.

Sri Chinmoy: Prozatím zapomeň na Nejvyššího. Pouze ciť, že jsi vstoupil do zahrady s mnoha, mnoha květinami. Vyber si jednu květinu, která se ti líbí, a běž k ní. Obdivuj její krásu a přivoň k ní. A potom jenom několikrát řekni: „Jak bych si přál být tak čistý, a tak krásný, jako tato květina.“ Po pěti minutách si snaž představit, že do tebe vstoupila nepatrná troška krásy květiny. Potom se snaž postupně cítit, že všechny dobré kvality, které v květině vidíš — její krásu, čistotu, vůni a podobně — do tebe vstoupily a jsou v tobě.

Teď si zapamatuj, jak moc jsi tu květinu miloval a kolik radosti ti dala. Nejprve měla oddělenou existenci. Ale ty jsi kousek po kousku přenesl její krásu a skutečnost do svého těla a do svého vlastního srdce. Potom se snaž cítit, že nemáš tělo, že nemáš mysl, že nemáš nic. Mysli na sebe jenom jako na tu krásnou květinu. Protože ses stal tou krásnou květinou, určitě budeš obdivovat sám sebe a milovat sám sebe právě tak, jak jsi miloval tu květinu.

Jakmile začneš milovat sám sebe, musíš cítit, že Bůh tě miluje nekonečně více. Pokud trpíš nějakou fyzickou nemocí nebo něčím jiným, možná budeš cítit, že není nikdo, kdo by tě miloval nebo s tebou soucítil. Ale existuje Někdo a tato Osoba je uvnitř tebe. Jestliže trpíš, On trpí nekonečně více. Jsi-li šťastný, On je nekonečně šťastnější. Snaž se pěstovat pocit, že Nejvyšší, jenž je tvojí nejvyšší částí, vždycky cítí totéž co ty, ale nekonečně více. Pokud někoho miluješ, On toho člověka miluje nekonečně více. A když miluješ sám sebe, On tě miluje nekonečně více.

Jednou jsi řekl, že láska je jenom první příčka na duchovním žebříku a že za ní následuje oddanost a odevzdání. Ale v mé meditaci nedokáži jít za úroveň lásky, jak potom můžu dosáhnout oddanosti a odevzdání?

Sri Chinmoy: Jestliže se chci naučit anglickou abecedu, nemohu ignorovat existenci písmena „a“ a začít písmenem „b“. Kdybych nepoložil svoji nohu na první příčku žebříku, jak bych se potom mohl dostat na druhou? Když se pokusím přeskočit první příčku a jít hned na druhou, mohu upadnout a zlomit si nohu. Druhá příčka je obtížnější než ta první a třetí je nekonečně obtížnější než druhá. Láska je v duchovním životě první krok, který musíte udělat. Nebudete-li cítit lásku k Bohu, nikdy nebudete mít oddanost k Bohu.

Chcete bezesně milovat Boha. Právě teď to není možné, ale pokud dokážete milovat Boha během svých modliteb a meditací, dokážete-li vědomě milovat Boha několik hodin denně, máte dobrý začátek. Z této úrovně můžete vstoupit do světa oddanosti a odtud jít do světa odevzdání. Láska, oddanost a odevzdání jsou navzájem propojeny. V závislosti na velikosti lásky a oddanosti, kterou máte, možná nebudete schopni dosáhnout nepodmíněného, bezdechého odevzdání se Bohu, ale i tak budete mít určitě některé možnosti, jak se odevzdat Boží Vůli. Ale potřebujete svoji cestu začít s určitou velikostí lásky, než budete moci vstoupit do světa oddanosti a odtud do světa odevzdání.

Jste hledající. Proto určitě milujete Boha; říkat, že k Bohu nechováte žádnou lásku, by byla ta nejhorší možná lež dvacátého století. Teď musíte tu lásku zvětšit. Je to, jako když posilujete nějaký sval. Modlitba a meditace jsou v duchovním světě něco jako cvičení, posilování. Snadno dokážete díky modlitbě a meditaci posílit svoji lásku k Bohu. Můžete začít meditovat patnáct minut a postupně zvětšovat délku meditace na dvacet minut, třicet minut, a tak dále.

Mezi mými žáky není ani jeden, který by nemiloval Boha. Teď už jde jenom o rozvíjení nepodmíněné lásky k Bohu. Někteří z mých žáků jsou schopni milovat nepodmíněně Boha pět minut nebo půl hodiny během meditace. Ale jakmile jejich meditace skončí, ihned vyplavou na povrch jejich očekávání a požadavky. Někdo řekne: „Neudělal toto nebo tamto, tak jak je možné, že se na něj Guru usmívá?“ Nebo někdo jiný řekne: „Jak je možné, že ten a ten je docela šťastný a já, který jsem se modlil a meditoval, pořád šťastný nejsem?“ Takže najednou je naše láska k Bohu podmíněná. A horší je, že přijdou očekávání — ještě horší potom je, že přicházejí požadavky.

My chováme lásku k Bohu. Teď musíme svoji lásku zvětšit. Vždycky říkám, že Bůh Sám v každém okamžiku zvětšuje svoji vlastní Věčnost a Nekonečnost — to Mu dává radost. V současnosti si nedokážeme představit, co je Boží Nekonečnost. Pokud se ale ztotožníme s Boží Vůlí, dokážeme vidět Boží Nekonečnost a Boží Vizi na první pohled. Nemůžeme je změřit pomocí mysli; není to jako vystoupat 8000 metrů na Himálaje. Nekonečnost můžeme poznat jenom díky naší vnitřní vizi. Když meditujeme, zvětšujeme naši vizi, zvětšujeme naši lásku k Bohu.

Jaké kvality potřebuji, abych jako tvůj žák dosáhl štěstí?

Sri Chinmoy: Potřebujete dvě hlavní kvality — vděčnost a odpuštění. Musíte cítit vděčnost Nejvyššímu v sobě a Nejvyššímu ve vašem Guruovi, že jste stále na cestě, že stále vedete duchovní život. A musíte mít sílu odpuštění ke všem svým duchovním bratrům a sestrám, bez ohledu na to, jak moc vás kritizují nebo jak moc o vás špatně mluví. Z těchto dvou božských skutečností získáte skutečné štěstí a ve vašem štěstí se bude nacházet váš pokrok.

Pokud se snažíme vstoupit na vyšší úroveň vědomí, jak si můžeme být jisti, že to děláme Božím způsobem, a ne pouze s pomocí své vlastní moudrosti, jak jít nahoru?

Sri Chinmoy: Poznáte to ze své vlastní oduševnělé modlitby a ze své vlastní hluboké meditace. Na začátku vám vaše meditace řekne, že výška vaší moudrosti a výška Boží moudrosti jsou zcela odlišné. Ale když se vaše meditace stane velmi hlubokou a opravdovou, přestanete mít svůj vlastní způsob myšlení. Váš vlastní způsob bude osvícen nebo zcela vyřazen, a zůstane jen jeden způsob, který přijmete ochotně, radostně a nepodmíněně, a tím je Způsob Nejvyššího.

Jedna moje část říká, že je lepší utratit všechny peníze na duchovní účely, ale druhá zase říká, že by bylo moudřejší šetřit peníze na dobu, kdy je budu potřebovat.

Sri Chinmoy: Musíte použít svoji moudrost. Jedna věc je utratit tisíce dolarů za šaty a šperky, a druhá je dát peníze na něco, co vám pomůže udělat duchovní pokrok. Musíte vědět, co chce duše a vždycky poslouchat hlas duše. Někteří žáci věří v duši jen tehdy, když říká věci, které chtějí slyšet jejich vitálna a mysli. Jinak říkají: „Co je duše? Kdo to je? Kde je? Moje lidské oko chce vidět solidní důkaz!“ Když se jim nelíbí poselství duše, zůstanou tito nešťastní žáci ve světě důkazů.

Dokud budu živ, určitě budu celému světu říkat, že duše existují. Pro mě jsou tělo, mysl a vitálno neskutečné. Pouze duše, která je věčná a nesmrtelná, je skutečná. Duše je jako velice zářivé dítě uvnitř nás. Jestliže si udržujete dobré spojení se svou duší, určitě vás vezme k Otci. Otec si s vámi rád promluví, protože vás k němu dovedla duše, jeho nejdražší dítě. Pokud těšíte božské dítě uvnitř vás, jež má volný přístup k Absolutnímu Pánu Nejvyššímu, je potom velice snadné Otce vidět.

Ptáš se, jestli bys měla šetřit peníze pro případ, že jednou budeš muset jít do nemocnice, nebo jestli bys je měla utratit nyní za něco, co ti pomůže udělat duchovní pokrok. Je to věc víry. Duchovní lidé cítí, že pokud budou muset jít do nemocnice, Bůh přivede někoho, kdo se postará o jejich nemocniční účty. Takovou víru mají v Boha. Skutečně duchovní člověk se nebude přespříliš starat o budoucnost. Pro něj je Bůh doktorem, nemocnicí, životem, smrtí, vším. Ostatní si mohou odkládat peníze na dobu, až jim bude padesát, sedmdesát nebo devadesát. Ale Bůh vás může vzít z tohoto světa během pěti sekund, bude-li si to přát. Jestliže budete mít peníze v bance na neurčito, jednoho dne vás doprovodí do rakve nebo do hrobu. Ale nikdy vás nebudou schopné vzít do Nebe. Nikdy!

Když tě žáci doprovázejí na tvých výletech do jiných zemí — například na vánočním výletě — co přijímají od těch zemí a co mohou nabídnout?

Sri Chinmoy: Když žák doprovází svého Mistra na duchovní cestu do jiné země, získá ve svém vnitřním životě nové světlo a zároveň dává nové světlo místu, které navštěvuje. Na materiální úrovni dáváte svoji sílu peněz stovkám obchodů, což jim tvoří veliký rozdíl. Na duchovní úrovni dáváte svoji sílu duše. Lidé v těchto zemích vidí ve vašich tvářích a očích něco oduševnělého, co nevidí u svých sousedů a známých, protože se modlíte a meditujete. Jezdíte na tyto výlety nejenom, abyste něco dostali, ale také abyste něco dali. Dostáváte to, co vám tyto země dávají a dáváte to, co máte. Potom budete mít s těmito zeměmi blízké spojení.

Proč některé lidi nezajímá projevení Boha?

Sri Chinmoy: Když realizujete Boha, je to, jako kdyby uvnitř vás vykvetla velice krásná květina. Jestliže se snažíte odhalit a projevit Boha, vynášíte tuto květinu ven, abyste světu ukázali, co máte uvnitř sebe — snažíte se nabídnout krásu a vůni květiny svého srdce světu. Někteří lidé se po realizaci nestarají o projevení, protože je to velice obtížný úkol. Říkají: „Koho zajímá, jestli ostatní věří, že uvnitř mého srdce je velice krásná květina? Nevěří-li, proč bych jim to měl dokazovat? Jsem spokojený s tím, co mám.“

Ale jiné realizované duše, které mají více odvahy, vidí, že existují lidé, kteří jsou nešťastní, protože nevědí, že taková květina vůbec existuje. Tyto realizované duše chtějí květinu ukázat; ne proto, aby se vytahovaly, ale protože jsou štědré. Díky velkorysosti jejich srdcí chtějí sdílet krásu květiny s ostatními. Vědí, že květinu neztratí, když ji budou sdílet s ostatními, protože to není něco, co vlastní, ale něco, čím se samy staly. Vlastnictví můžeme ztratit, ale to, čím věčně jsme, ztratit nikdy nemůžeme.

Jak můžeme porazit naše vady?

Sri Chinmoy: Na začátku svoje slabosti ve skutečnosti vědomě či nevědomě opatrujeme. Obvykle přijdou v podobě pokušení. Až budeme moudří, oddělíme sami sebe od slabostí. Cítíme, jak jsme byli hloupí, když jsme byli nejistí, žárliví nebo nečistí a chceme tyto slabosti porazit. Pokud je upřímně chceme porazit, nemůžeme být ani trochu ledabylí nebo laxní, musíme být naprosto odhodlaní. Odkud přichází odhodlání, které potřebujeme? Má jenom jeden Zdroj, a tím Zdrojem je Boží Soucit. Nakonec musíme jít ke Zdroji, abychom porazili naše vady, protože odhodlání, které potřebujeme, musí přijít od Boží Milosti.

Je duše Ameriky stále tak vnímavá k duchovnímu poselství, které nabízíte, tak jak byla, když jste poprvé přišel do této země?

Sri Chinmoy: Když jsem přišel do Ameriky, přišel jsem s obrovským nadšením a radostí a s mnoha, mnoha pozitivními, osvěcujícími a naplňujícími vlastnostmi. Nesl jsem v sobě naději-oblohy a slib-slunce. V té době mi dala duše Ameriky a srdce Ameriky tu nejvřelejší odpověď. Ale bohužel, mysl, vitální a fyzické vědomí Ameriky nebyly připraveny přijmout mé světlo dokonce ještě předtím, než naše takzvaná manifestační práce začala.

Dokonce i teď má pro mne duše Ameriky bezmeznou, bezmeznou, bezmeznou lásku a uznání, a srdce má pro mě také bezmezné uznání, v závislosti na své kapacitě. Bohužel, další aspekty země zaostávají. Ale já se nikdy nevzdám — nikdy! I když opustím tuto smrtelnou schránku a přejdu za oponu Věčnosti, bude moje duše i nadále pracovat v a skrze fyzické vědomí, vitálno, mysl a srdce — a to nejen pro Ameriku, ale pro celý svět. Jsem vděčný, že si Nejvyšší ve mně vybral Ameriku a že Nejvyšší ve mně stále chce, abych byl v Americe. Mé srdce nekonečné vděčnosti budu vždy nabízet duši Ameriky.

Jaký je nejlepší způsob, jak potěšit našeho Pána Nejvyššího Jeho vlastním Způsobem?

Sri Chinmoy: V každém okamžiku se musíme odevzdat se Boží Vůli. Takové odevzdání musí zahrnovat připravenost, veselost a ochotu — připravenost mysli, ochotu srdce a veselost samotného života. V každém okamžiku musíme odevzdávat naši vůli Boží Vůli a uvnitř našeho odevzdání musíme cítit připravenost mysli, ochotu srdce a veselost života. Pokud toto dokážeme, určitě se z nás stanou velice oddané a dokonalé nástroje našeho Pána Nejvyššího.

Když se duchovní Mistr stýká s žáky, je nejlepší, když je ve stavu sahadža samádhi?

Sri Chinmoy: Člověk, který se nachází ve stavu sahadža samádhi je v tom naprosto nejvyšším vědomí a zároveň vstupuje do pozemských činností jako obyčejná lidská bytost. U mě začalo vědomí sahadža samádhi v osmnácti nebo devatenácti letech a po mém třiadvacátém roku věku už bylo trvalé. V mnoha případech, když jsem v kontaktu s různými lidmi, musím toto vědomí skrývat, protože jinak by mě žáci i jiní lidé nebrali vážně. Pro ně je obtížné pochopit, že někdo může být naprosto, totálně a neoddělitelně ztotožněný s naším Milovaným Pánem Nejvyšším a zároveň normálně pracovat na pozemské úrovni. Mají ve mne mnohem větší víru a berou mě vážněji, když mě vidí v hlubokém meditativním vědomí. Takové vědomí je pro mě mnohem vhodnější.

Pro mě však takové meditativní vědomí nepředstavuje nejvyšší druh samádhi. Když jsem ve své absolutně nejvyšší meditaci, mohu občas zcela opomíjet pozemsky spoutaný aspekt. Ale v sahadža samádhi můžete zůstat v nejvyšším vědomí a zároveň sestoupit dolů do pozemského vědomí kvůli projevení.

Když Buddha dosáhl Nirvány, realizoval Boha poprvé?

Sri Chinmoy: Ano, bylo to poprvé.

Četl jsem popis toho, co se stalo, když Buddha dosáhl Nirvány, s těmi hady a obrazy přicházejících žen. Zajímalo by mě, jestli každý prochází stejným procesem.

Sri Chinmoy: Každý člověk musí projít odlišnými zkušenostmi, protože každý musí mít svoji vlastní realizaci. Mnohokrát se stává, že lidé bývají napadeni nízkými vitálními silami. Jak jdete výše, stává se, že kosmičtí bohové, kteří vám kdysi pomohli, teď stojí proti vám. Když jste ještě byli jako drobná rostlinka, pomohli vám. Ale jakmile se chcete stát stromem a jít výše, než jsou oni, snaží se vás zastavit. V některých případech se kosmičtí bohové postaví do cesty hledajícímu velice energicky. Nechtějí, aby lidské bytosti šly nad jejich úroveň. Ale když se nad jejich úroveň už dostanete, opět se s vámi spřátelí. Pokud jde o Buddhu, nevyslovil jméno „Bůh“, nepoužil slovo „duše“. Používal slovo „Světlo“. Pro něj je Světlo Bohem. Ale pro nás duše i Bůh existují.

Proč nepřikládáte takovou váhu okultním silám, jako Gorakšanat a ostatní?

Sri Chinmoy: O okultních silách jste slyšeli mnoho příběhů. Já bych ale chtěl říci, že okultní síly jsou jako vlna, můžete říci ohromná vlna, kdežto duchovní síla je jako oceán. Jak by mohla jedna vlna, jakkoli mocná, být mocnější a míruplnější, než samotný oceán? Gorakšanat předváděl své okultní síly a vykonal mnoho zázraků. Na vnější úrovni to však mívalo docela často destruktivní účinky. Na druhou stranu měl schopnosti používat okultní síly pozitivním způsobem. Někoho zničil a potom ho zase oživil. Dělal všechno možné!

Nakonec zjistil, že musí přestat používat okultní síly jen tak podle své libovůle a musí zaměřit veškerou svoji pozornost na realizaci Boha. Takže po mnoha letech používání okultních sil strávil asi třicet nebo čtyřicet svých posledních let v hluboké meditaci v Himálajských jeskyních. Tehdy byl přesvědčen, že okultní síla není nic jiného než cirkusové žonglování nebo kouzelnické představení. Je to jako ohňostroj — vybuchne a je konec. Přestal tedy používat okultní síly a věnoval se pouze síle meditace a duchovní síle. Duchovní síla je nekonečně mocnější než okultní síla a je vždy konstruktivní.

V Nepálu můžete navštívit některou z jeskyň, kde Gorakšanat meditoval. V těchto jeskyních pocítíte sílu meditace, a ne okultní sílu. Díky meditaci si rozvinul sílu odpuštění a získal ohromný mír. Když ho potom někteří lidé neposlechli, prostě jim odpustil, namísto aby je ničil a znovu oživoval. Jenom vstoupil do své vlastní meditace a opět byl zaplaven mírem. Mír může člověk získat jenom z meditace, nikoli z okultní síly.

Jak se můžeme zbavit našich nebožských vlastností?

Sri Chinmoy: Pokud dokážeš cítit, že ti není třicet nebo čtyřicet let, nýbrž jenom sedm, budeš schopen během jediného okamžiku odhodit mnoho svých špatných vlastností. Budeš schopen zahodit depresi, frustraci, pochybnosti, lenost, letargii a zejména neposlušnost, jako kdyby to byly staré, potrhané šaty.

Neposlušnost je mezi špatnými vlastnostmi žáků ta nejhorší. Pro sedmiletého chlapce nebo sedmileté děvče milovat svého otce a poslouchat ho nepředstavuje nesplnitelný úkol. Do čtrnáctého nebo patnáctého roku je poslušnost přirozená a spontánní. Neposlušnost obvykle začíná mezi sedmnáctým a osmnáctým rokem. Jakmile lidé dosáhnou dvaceti let, mohou na poslušnost zapomenout. Ve čtyřiceti nebo padesáti vedou svůj vlastní život! Pouze někteří velice šťastní žáci si udrželi poslušnost i po dvacítce. Takoví mají štěstí a štěstí mám i já.

Mezi všemi božskými vlastnostmi je poslušnost vrcholně důležitá. Jestliže máte vůči své duši, vaší nejvyšší části, opravdovou vnitřní i vnější poslušnost, budete milovat Boha, oddáte se Bohu a nepodmíněně se mu podřídíte. Všechny dobré vlastnosti žáků pochází z jediného zdroje, a tím zdrojem je poslušnost. Poslušnost je jako kořen stromu. Z kořene vyroste drobná rostlinka, a nakonec krásný strom s nesčetnými květy a plody. Bez kořene však nevyroste nic.

Pozoruji, že do myslí mnoha mých žáků vstoupilo stáří. Neustále myslí způsobem starých lidí. Musíte vyzvat své staré ideje, staré myšlenky a zvyky. Odmítněte svůj starý život! Dokážete-li upřímně cítit, že jste sedmiletým chlapcem nebo sedmiletým děvčetem, mnoho jedu z vaší mysli zmizí a vy budete schopni uniknout z džungle mysli. Do vašeho života vstoupí veliké nadšení a radost a také veliká láska k Bohu a k vašemu duchovnímu Mistrovi! Každý den uvidíte svůj život novým způsobem a znovu budete schopni vynést na povrch svoje sladké, sladší a nejsladší vlastnosti. V takovou chvíli budete rozkvétat jako květina, lístek po lístku. Pokud ale budete neustále myslet na to, že je vám třicet, čtyřicet, padesát, šedesát nebo sedmdesát, uvidíte, že všechny květiny ve vaší zahradě srdce jsou uvadlé; sami budete jako úplně uschlá květina. Pro sedmileté dítě neexistuje žádná pochybnost, deprese, frustrace nebo negativita. Dítě jenom skáče radostí a neustále si hraje v zahradě svého srdce.

Moje děti se chovají velice nebožsky a neposlouchají mě. V kterém věku dítěte už nejsou rodiče zodpovědní za jeho chování?

Sri Chinmoy: Od třinácti let nebudu nikdy, nikdy obviňovat rodiče za nedobré chování jejich dětí. Dokud jim není třináct, rodiče jsou zodpovědní za to, že se děti chovají správně. Po třinácti letech věku tě nikdy, nikdy nebudu obviňovat za to, že se tvoje děti nechovají dobře a chtějí opustit duchovní život.

Je rozšiřování pomluv a klevet duchovně destruktivní?

Sri Chinmoy: Mnoho lidí má ohromnou radost, zlomyslnou radost, když rozšiřují pikantní příběhy nebo divoké, nepodložené fámy. Ale dnešní šiřitelé pomluv se zcela jistě, naprosto jistě a nepochybně stanou obětí podobných fám zítra. Dnes můžete záměrně rozšiřovat o někom nějakou fámu s myšlenkou, že vy sami jste čistší než nejčistší a lepší než nejlepší. Ale zanedlouho se z vás stane bezmocná oběť. Proč? Protože když myslíte na slabosti ostatních, právě ty stejné slabosti ve skutečnosti vstoupí do vás a potom budete trpět stejným způsobem, jako trpí oni.

Takže se snažte myslet na dobré vlastnosti ostatních, na jejich božské vlastnosti a jejich sebedávání. Když budete myslet jenom na jejich špatné vlastnosti, pouze si kopete svůj vlastní duchovní hrob. Zanedlouho se váš duchovní život dotkne dna děsivé propasti.

Proč žádáš své žákyně, aby si na meditaci oblékaly sárí?

Sri Chinmoy: Jakmile si nějaký člověk oblékne policejní uniformu nebo lékařský plášť, ihned pomyslí na svoji roli. Uniforma vám připomíná, čím jste. Na naší cestě je pro ženy sárí něco jako uniforma. Připomíná jim jejich duchovní život.

Všechno, co si oblečete, ovlivňuje vaše vědomí. Přijdete-li na meditaci v běžeckém oblečení s tím, že budete schopni dosáhnout svého nejvyššího vědomí dříve než nejdříve, jenom klamete sami sebe. Pokud jde o vědomí, je rozhodně veliký rozdíl mezi sárí a pandžábí a mezi sárí a západním oblečením. Je pravda, že si můžete obléci sárí a být neduchovní, ale když si jej oblečete, nepochybně vám připomene váš duchovní život, pomůže vám vynést na povrch vaše aspirující vědomí.

Je samozřejmé, že vůbec nejdůležitější je aspirace. Existuje ale pár věcí, které něco k vaší aspiraci přidají, a sárí je jedna z nich. Když něco zvyšuje vaši aspiraci, měli byste toho využít.

Část II

SCA 230-232. Následující tři otázky zodpověděl Sri Chinmoy během zvláštního programu v Knihovně kongresu ve Washingtonu 21. července 1995

Jak můžeme přinést mír do našich životů a do životů ostatních?

Sri Chinmoy: Pomoci sami sobě a ostatním můžeme teprve tehdy, když pocítíme nezbytnost každodenní modlitby a meditace. Musíme cítit, že existuje Někdo, kdo je neustále dychtivý, abychom byli šťastní, a kdo nám chce ukázat způsob, jak sloužit našim bratrům a sestrám ve světě. Musíme se však modlit a meditovat, abychom získali Jeho vnitřní Vedení. Musíme z nitra získat poselství světla a teprve potom budeme schopni toto poselství nabídnout celému světu.

Musíme se modlit a meditovat každý den, nejlépe pokaždé ve stejnou hodinu brzo zrána. Jednoho dne nepochybně získáme osvícení a toto osvícení přemění naše životy. Do jisté míry nám mohou pomoci duchovní knihy, pokud však chceme být dobrými nebo dokonalými nástroji našeho Vnitřního kormidelníka, abychom mohli být šťastní a aby i jiné lidské bytosti mohly být šťastné, musíme si hledět svého vnitřního života. V tomto vnitřním životě nalezneme odpovědi na všechny naše vnější otázky.

Situace v Bosně mě velice trápí a hodně medituji v naději, že se prezident Clinton rozhodne správně. Zajímalo by mě, jestli existuje něco zvláštního, co bychom mohli dělat, aby to pomohlo přinést mír lidem v Bosně?

Sri Chinmoy: Pokud cítíme, že nějaký problém se nachází mimo naši skutečnost, nebudeme schopni jej řešit. Když v kterékoliv části světa vznikne nějaký problém, ihned ji musíme přenést hluboko do svého nitra. Musíme cítit, že je to část a součást našeho vnitřního bytí. Pokud chceme z duchovního úhlu pohledu udělat pro Bosnu něco zvláštního, musíme ji nejprve přinést do našeho vnitřního bytí. Potom určitě uvidíme a pocítíme, že existuje Někdo, kdo nám naprosto přesně řekne, co máme dělat. To je náš Vnitřní kormidelník. On je kormidelníkem, on je Lodí, on je Cestou a on Sám je Zlatým Břehem. Jakmile si uvědomíme, že Nejvyšší je kormidelníkem, Lodí, Cestou a Břehem, a že my sami jsme jen pasažéři v Jeho Lodi, budeme také vědět, že je Jeho svatou povinností nás převézt na Břeh. Naším úkolem je pouze být vědomou, oduševnělou a sebedávající částí této cesty.

Kdykoli uděláme nějaké rozhodnutí, obvykle přijde z naší intelektuální mysli, nebo řekněme z naší mysli moudrosti. Existuje však cosi nekonečně vyššího, než je naše lidská inteligence a lidská moudrost, a tím je Vůle Boha uvnitř nás. Neustále uplatňujeme naši individuální vůli. Každý chce, aby svět byl šťastný jeho vlastním způsobem. Já cítím, že když bude po mém, svět bude šťastný. Vy cítíte, že když bude po vašem, svět bude šťastný. Ale konkrétní způsob, jak být šťastný podle jednoho člověka, nebo jeho způsob, jak přinést štěstí druhým, nemusí ve skutečnosti těm lidem přinést vůbec žádné štěstí.

Jak můžeme poznat Boží Vůli? Můžeme ji poznat díky naší modlitbě a meditaci a díky vědomému sebedávání světu, ve kterém žijeme a který považujeme za svůj vlastní, zcela vlastní. Když máme volný přístup do vnitřního světa aspirace a do vnějšího světa nesobeckého zasvěcení, poznáme a uvědomíme si Boží Vůli. A pokud nasloucháme Boží Vůli, všechny naše problémy a všechny problémy světa budou vyřešeny.

Co mohou začátečníci dělat se všemi těmi myšlenkami, které přichází v průběhu meditace? Jak dlouho trvá, než je člověk překoná?

Sri Chinmoy: To zcela závisí na tom, kolik máme síly vůle. Někteří lidé mají ohromné odhodlání a velice silnou vůli, kdežto jiní nikoli. Na druhou stranu, odhodlání samo o sobě nestačí. Také musíme být schopni radostně přijmout Boží Vůli. Řekněme, že tvoje meditace je právě nyní narušována nežádoucími myšlenkami. Bůh možná rozhodl, že za šest nebo deset měsíců tě požehná myslí zaplavenou mírem. V takovém případě budeš výjimečně šťastný a vděčný. A pokud by to mělo trvat delší dobu, měl bys být šťastný a vděčný, že tě stále inspiruje, abys každý den věrně meditoval.

To neznamená, že bys měl být líný a neaktivní, dokud pro tebe neudeří Boží Hodina. Není dobré se modlit jenom dvě nebo pět minut a potom to vzdát, protože tvoje mysl je plná myšlenek, nebo když pozoruješ neklid ve své mysli, vitálnu a fyzickém bytí. Také je špatné očekávat, že se tvoje mysl ztiší, když medituješ jenom dvě nebo tři minuty.

Co můžeme dělat s myšlenkami na praktické úrovni? Považujme myšlenky za jednotlivce a mysl za náš vlastní pokoj, kde bydlíme. Musíme zevnitř zamknout dveře našeho pokoje-mysli a nedovolit vůbec nikomu, aby vstoupil. Nenecháme venku jenom naše nepřátele, to jest špatné myšlenky, ale i naše přátele, čili dobré myšlenky. Rozhodli jsme se, že se budeme těšit jenom tichu, naprostému tichu.

Řekněme, že za pár okamžiků začne na naše dveře klepat myšlenka. Můžeme použít náš soucit nebo naši moudrost. Moudrost nám připomene, že jsme složili vznešený slib, že nedovolíme nikomu, aby vstoupil do našeho pokoje-mysli. Jestliže však použijeme soucit, možná řekneme: „Jak mám vědět, kdo to je? Možná je to můj velmi dobrý přítel.“ V takovém případě dveře přirozeně otevřeme. Avšak běda, v okamžiku, kdy otevřeme dveře, možná pustíme dovnitř nějakou nebožskou myšlenku. Během jediného okamžiku taková nebožská myšlenka dokáže ukrást všechny dobré pocity, které jsme pěstovali patnáct nebo dvacet minut.

Takže nejlepší je dveře neotvírat za žádných okolností. Po nějaké době nás špatné myšlenky samy od sebe opustí. Jsou-li to nebožské myšlenky, budou mít všechny nebožské vlastnosti. Nebudou mít trpělivost, aby čekaly, až otevřeme dveře. Budou čekat pár minut a potom si řeknou: „To čekání je pod naši důstojnost. Když nás nechce vidět, zaklepeme na jiné dveře a budeme obtěžovat někoho jiného.“

Je-li to božská myšlenka, náš opravdový a božský přítel, řekne: „Ach, můj přítel má možná mnoho práce nebo dělá něco důležitého. Jinak by určitě otevřel. Budu trpělivě čekat.“ Tu dobrou myšlenku budeme zdržovat venku patnáct minut nebo půl hodiny. Budeme zachovávat míruplné ticho půl hodiny nebo hodinu a potom řekneme: „Teď se podíváme, kdo je u našich dveří.“ Tou dobou už tam najdeme jenom naše velice drahé přátele, jak na nás čekají. Těmito přáteli jsou naše božské, energizující a naplňující myšlenky.

Když dokážeme udržet naši mysl naprosto tichou patnáct minut nebo půl hodiny, neaspirující a temné síly na nás už po meditaci nebudou čekat, aby do nás vstoupily. Tímto způsobem můžeme mít z naší meditace jenom dobré myšlenky. Nejprve musíme zcela zablokovat mysl a nedovolit žádným myšlenkám, aby do nás vstoupily. Poté, co jsme se dostali hluboko dovnitř a vstoupili do moře míru, otevřeme dveře naší mysli a najdeme tam jenom dobré, božské myšlenky, jak na nás čekají.

Část III

SCA 233-241. Sri Chinmoy poskytl 28. srpna 1993 v Chicagu rozhovor nezávislému filmovému režiséru v souvislosti s jeho účastí na Světovém parlamentu náboženství. Následují výňatky z tohoto rozhovoru

Co si myslíte o významu Chicagského Parlamentu náboženství, který by se mohl stát vůbec největším světovým setkáním?

Sri Chinmoy: Podle mého aspirujícího srdce spočívá duchovní význam tohoto Parlamentu ve vzájemné závislosti. Jediný a mnozí si musí uvědomit svoji vzájemnou závislost. Stejně jako strom a jeho větve, lístky, květy a plody jsou navzájem závislé, i my jsme na sobě navzájem závislí. Zde se setkává mnoho náboženství, aby společně zpívaly píseň jednoty srdce.

Sté výročí Parlamentu náboženství je pro mnohé spojeno se svámím Vivékánandou, jedné z hlavních osobností Parlamentu, který se konal před sto lety. Uplynulý rok jste měl mnoho koncertů na jeho počest. Kdo byl svámí Vivékánanda a co nabídl světu?

Sri Chinmoy: Mám silný pocit, že současné sté výročí Parlamentu náboženství se odehrává právě díky Vivékánadovi. On byl tím snílkem, milovníkem a vlastníkem skutečně univerzálního ducha. Do původního Parlamentu náboženství přišli lidé z různých kultur a náboženství. Ve většině případů přišli kázat nebo mluvit o svých náboženských vírách. Ale Vivékánanda přišel jako milovník lidstva, aby zazpíval píseň domova jednoty světa. Nepřišel tam propagovat své hinduistické náboženství. Přišel propagovat jedno náboženství, které je známé jako Člověk. Mluvil o individuálním člověku, který se vyvíjí v univerzálního člověka a vědomě přijímá svět za svůj vlastní, zcela vlastní. Vivékánanda byl současně starověkým srdcem ticha i moderním životem dynamiky.

Co pro vás svámí Vivékánanda znamená osobně?

Sri Chinmoy: Svámí Vivékánanda je nezdolným duchem, který nám říká, jak milovat a uctívat Boha stvoření. Kdo by mohl naplnit Poselství Boha stvořitele, když nebude milovat Boha stvoření?

Narůstá všeobecný pocit, že pokud chceme dosáhnout mír nebo i jen přežít do budoucna, jsou nezbytné duchovní hodnoty.

Sri Chinmoy: Jestli chceme dosáhnout míru, jsou duchovní hodnoty vrcholně důležité, protože právě duchovnost vědomě ztělesňuje mír. Bez míru nebude žádná budoucnost.

Které konkrétní duchovní hodnoty jsou podle vás pro dnešní svět důležité?

Sri Chinmoy: Existují jen dvě věci, které bezesně potřebujeme, nejenom v současném světě, potřeboval je i svět vzdálené minulosti a bude je potřebovat i svět budoucnosti — modlitbu a meditaci.

Jak si myslíte, že lze dosáhnout světový mír?

Sri Chinmoy: Světový mír lze dosáhnout pouze prostřednictvím modlitby a meditace. Přichází to z naší modlitby a meditace, že můžeme upevnit pocit domova-světa-jednoty.

Jak může duchovnost na praktické úrovni způsobit změnu? Zdá se, že toto je největší problém.

Sri Chinmoy: Podle mého přesvědčení není duchovnost něco teoretického, je to věc praktická. Kdo může být více praktický než Bůh sám? Stvořil tento svět proto, aby měl radost a naplnění. Duchovnost je rozhodně praktická a rozhodně i modlitba a meditace jsou nepochybně praktické. Aby modlitba i meditace byly účinné, potřebujeme jenom jednu věc — nezdolného, hrdinského ducha, který dokáže porazit pýchu nemožnosti.

Průměrný člověk může mít pocit, že jste výjimečný člověk a že všechna vaše dosažení s ním nemají nic společného.

Sri Chinmoy: To není pravda. My všichni jsme Boží děti. Bůh od nás potřebuje vnímavost. Pokud dokážeme být vnímaví nebo pokud nám Bůh dá vnímavost, bude schopen v nás a naším prostřednictvím dosáhnout cokoli, co bude chtít.

Jaký je duchovní význam hudby, jež je obsažena v každé kultuře a kterou každá kultura opatruje?

Sri Chinmoy: Existuje vnější bytí a vnitřní bytí. Hudba se okamžitě dotýká vnitřního bytí, toho bytí, které aspiruje, aby bylo šťastné, a které se zároveň snaží sdílet své štěstí se zbytkem světa. Hudba se dotýká hloubek naší bytosti a vynáší na povrch to, co tam objevuje. Melodie a harmonie hudby dává lidstvu nejenom radost, ale také mu pomáhá dosáhnout nejvyššího stavu vědomí, které obsahuje mír, lásku, radost a naplnění.