Část I — Vědomí a nesmrtelnost

Vědomí a nesmrtelnost¹

V duchovním životě, v životě aspirace, v životě oddanosti, existují dvě nepostradatelné skutečnosti a těmi skutečnostmi jsou Vědomí a Nesmrtelnost. Vědomí a Nesmrtelnost jsou neoddělitelné. Jsou jako rub a líc stejné mince. V tuto chvíli hraje Vědomí roli semínka a Nesmrtelnost hraje roli plodu; v příštím okamžiku se Nesmrtelnost změní v semínko, zatímco to stejné Vědomí se stane plodem. Poté se plod znovu stává semínkem v samočinně se rozvíjejícím cyklu. Takto Vědomí a Nesmrtelnost zůstávají vždy neoddělitelné. Formu semínka nazýváme Vědomím. Formu plodu nazýváme Nesmrtelností. Mohou však měnit a mění své vlastní role.

Vědomí je nezrozená a nesmrtelná Věčnost uvnitř i vně. Nesmrtelnost je sebedávající. Nabízíme své tělo, vitálno, mysl a srdce, abychom vrostli do něčeho božského. Když vrosteme do něčeho božského, božská existence, kterou jsme si vyvinuli nebo odhalili, je nesmrtelnou Skutečností v nás. Dnes dáváme to, co máme, Pánu Nejvyššímu; zítra dá On to, co má a čím je, nám. Dáváme mu svůj vnitřní pláč, dáváme mu svou nevědomost, svou temnotu, cokoli cítíme, že patří nám nebo čeho jsme si užívali. Jemu patří vše, a když cítí, že jsme připraveni, dá nám vše ze své nekonečné Štědrosti.

Moře Vědomí miluje skutečnost, a nakonec se stává skutečností. Nesmrtelnost je náš život ticha, který představuje Pravdu, a náš život zvuku, který projevuje Cíl, transcendentální skutečnost, tady na zemi.

Nesmrtelnost miluje život, obejme život, a nakonec naplní život tady na zemi i tam v Nebi. Oduševnělý pláč země je Nesmrtelností v životě hledajícího. Oduševnělý úsměv Nebe je také Nesmrtelností v životě hledajícího. Oduševnělý vnitřní pláč je nesmrtelný a všeosvěcující, všenaplňující úsměv uvnitř je také nesmrtelný.

Jak to, že pozemské vědomí občas nepřijímá nebeskou štědrost Soucitu, Lásky a Světla? Je to právě proto, že nebeské božské kvality, které se rozvinuly v různých formách, jsou mu cizí; proto se neosvícené vědomí země brání božským vlastnostem, božským schopnostem a božským požehnáním Nebes. A občas i Nebe nepomůže, i když se země upřímně pokouší dělat něco správně. Země chce vrůst do božské skutečnosti a potřebuje pomoc, ale jsou chvíle, kdy je Nebe lhostejné. Země nezůstává vždy vnímavá a Nebe neprojevuje vždy zájem. Přichází ale čas, kdy hledající sjednotí pláč země s úsměvem Nebe. Stejně jako země nemůže zůstat stále neosvícená, tak i Nebe nemůže zůstat stále lhostejné. Tehdy země poskytne oduševněle, oddaně a bezpodmínečně svůj jedinečný pláč světa a Nebe poskytne s úsměvem, bezvýhradně a bezpodmínečně svůj jedinečný nebeský úsměv a vnitřní, božské a nejvyšší Vědomí.

Rozšířené Vědomí získává kontrolu nad pochybností a vítězí nad ní. Tato pochybnost je hladový tygr uvnitř nás. Chce pohltit to skutečné, božské a krásné v nás. Když se však Vědomí rozšíří, tygra-pochybnost dostane pod kontrolu, podmaní si ho a osvítí ho. Víra je řvoucí lev; pochybnost je pohlcující tygr. Lev musí růst, a proto musí být krmen. Blaženost Nesmrtelnosti krmí tohoto božského, zlatého lva víry uvnitř nás.

Když si podmaníme strach, pochybnost, žárlivost a nečistotu, v tu chvíli v naší vitální existenci začíná svítat Nesmrtelnost. Když považujeme rozsáhlost skutečnosti za svou vlastní a vrůstáme do této vnitřní rozlehlosti, v naší mysli začíná svítat Nesmrtelnost. A když slyšíme píseň jednoty a vidíme tanec jednoty ve všem, co říkáme, děláme nebo si myslíme, v našem srdci jednoty začíná svítat Nesmrtelnost. Konečně, když se začne objevovat v našem pozemském a nebeském životě dokonalá Dokonalost, když Dokonalost zaplavuje naši pozemskou a nebeskou existenci, vrůstáme do nejvyšší Nesmrtelnosti.

Vědomí ega, lidské vědomí, božské Vědomí, nejvyšší Vědomí. Vědomí ega není nic jiného než ničení všeho kolem. Lidské vědomí je příprava člověka na vyšší život, na božský život, na život, který zcela a neomylně uspokojí lidské bytosti. Božské Vědomí je aspirace, cesta absolutní Dokonalosti, cesta transcendentální Výšky. Cílem nejvyššího Vědomí je neustálé překonávání již dosaženého cíle. Nejvyšší Vědomí vždy přesahuje své vlastní dosažení. Neexistuje žádný pevný cíl. Dnešní cíl je zítřejším výchozím bodem, proto nás nejvyšší Vědomí inspiruje, dodává nám energii a přenáší nás k Cíli, který je stále se překonávající Skutečností. Cílem je Nesmrtelnost v pozemském životě, Nesmrtelnost v nebeském životě, Nesmrtelnost v každém jednotlivém vědomí, Nesmrtelnost v kolektivním vědomí, Nesmrtelnost v Univerzálním a Transcendentálním Vědomí.

Lidské vědomí a božské vědomí, zemí spoutané vědomí a nebesky volné vědomí. Lidské vědomí není nic jiného než sebezapomínání na Nekonečno v konečném. Božské vědomí je sebeuvědoměním, sebeosvícením a sebedokonalostí Nekonečna v konečném a pro konečné. Zemí spoutané vědomí vidí skutečnost způsobem, kterým se projevuje skutečnost na zemi, ale samotná skutečnost se na zemi projevuje velmi omezeně. Zde na zemi vidíme skutečnost v nekonečně malém měřítku. Často se otevírá nespočetným špatným silám. Zemí spoutané vědomí nám neustále říká, že neexistuje žádný cíl, a pokud existuje, nelze ho dosáhnout. Říká člověku, že i když se mu touha naplní, bude zklamaný, protože naplnění touhy mu nikdy nedá dostatečnou spokojenost. Dnes chce mít auto, tak si ho koupí. Zítra bude chtít dvě auta. Pokud je dost bohatý na to, aby si je koupil, pak bude chtít další den tři auta. Pokaždé, když něco dostane, bude chtít získat něco dalšího. Ale nakonec přijde čas, kdy nedostane nebo nebude moci dostat to, co opravdu chce. Pak se rozhlédne a uvidí, že někdo jiný to má v neomezené míře. A tak se dostaví znovu zklamání.

Ve vědomí spoutaném zemí vždy cítíme zklamání s tím, co nemáme, i s tím, co máme. Nebesky svobodné vědomí nám však neustále předává poselství uspokojení. Chceme nekonečnou Blaženost; chceme vše v nekonečné míře. Ale právě teď, když obdržíme i jen trošku Blaženosti, cítíme pocit uspokojení. Z malé kapky se pak rozšíříme v obrovský oceán. Dnes jsme dostali nebo dosáhli malé kapky oceánu Blaženosti; proto jsme nesmírně šťastní. A když jsme šťastní, zvětšuje se naše vnímavost. Existuje několik dalších způsobů, jak zvýšit svou vnímavost kromě toho, že budeme stále šťastní. Když jsme šťastní, naše vnímavost roste, a když roste vnímavost, může v nás růst nebesky svobodné vědomí.

Vědomí a Nesmrtelnost. Vědomí je květina a zároveň krása. Nesmrtelnost je také květina i krása. Ale když se podíváme na květinu našima lidskýma očima, vidíme, co je před námi, ne to, co je uvnitř nás. Vidíme krásu tak dlouho, jak trvá — několik hodin nebo pár dní. Avšak krása, kterou vidíme, vstupuje i do nás, do nejvnitřnějších zákoutí našeho srdce. Podstata květiny, která zůstává uvnitř nás, je Nesmrtelnost. Můžeme říci, že Vědomí je krása květiny před námi, která do nás vstupuje, a Nesmrtelnost je krása květiny uvnitř nás, která byla předtím před námi. Každý hledající vidí vnější krásu květiny a každý hledající vidí vnitřní květinu, jejíž krása je nesrovnatelná.

Jak můžete popsat rozdíl mezi dynamickým a netrpělivým vědomím?

Sri Chinmoy: Pokud je vědomí netrpělivé, uvidíte uvnitř sebe divokého slona. Divoký slon je netrpělivý. Ale pokud je dynamické, jste jako jelen běžící směrem k cíli. Pokud v sobě vidíte divokého slona, musíte vědět, že vaše netrpělivost vše zničí. Ale pokud máte pocit, že jste jelen, nebudete se rozhlížet okolo, dozadu ani do stran. Budete se jen snažit dosáhnout cíle. Myslete pouze na rychlost jelena uvnitř vás, ne na ničícího slona. Slon má obrovskou sílu, a pokud pozorujete, jak se pohybuje, zjistíte, že ničí. Jelen znamená rychlost, dynamický pohyb.

Co máte dělat, abyste udržel své vědomí vysoko, pokud je někdo jiný ve špatné náladě nebo je rozzlobený?

Sri Chinmoy: Pokud někdo není v dobrém vědomí, snažte si udržet svou vlastní náladu vysoko. Pokud vás tato osoba stahuje dolů, snažte se ji pozvednout svou vlastní aspirací. Věnujte tomu úsilí. Máte svou vlastní aspiraci nebo máte nějaký mír. Tento mír se bude snažit do této osoby vstoupit. Máte-li omezené množství míru, ponecháte si pro sebe takové množství, které potřebujete. Ale pokud máte víc, než potřebujete, a ten druhý člověk je rozzlobený, znamená to, že mu chybí mír; nutně potřebuje peníze míru. Pokud jste štědří, můžete mu snadno dát část svého vnitřního bohatství. Ale pokud máte jen tolik, kolik sami potřebujete, jak můžete rozdávat? Nemůžete. Nejprve musíte zvýšit sílu míru ve svém vlastním životě, a až potom jej můžete dát druhému člověku. V opačném případě budete zcela ztraceni, protože si jen s největšími obtížemi zachováváte dostatek míru, který potřebujete.

Zvyšte tedy svou vlastní aspiraci a mír; pak je můžete snadno sdílet s člověkem, který je velmi rozzlobený. Ale když mu ho dáváte, musíte to udělat tajně. Pokud mu otevřeně řeknete, že potřebuje mír, rozzlobí se. Jen tajně, jako božský zloděj, vstupte do jeho srdce a mysli a nabídněte mu mír. Jděte a vstupte do pokoje mysli nebo do pokoje vitálna této osoby a vložte tam mír. Potom bude problém vyřešen.

Jaká je vaše cesta?

Sri Chinmoy: Moje cesta je velmi prostá. Alespoň se mi to tak jeví. Máme duchovní žebřík a tento žebřík má jen tři příčky: lásku, oddanost a odevzdanost. A pak, když jsme velmi pokročilí, máme na svém žebříku další tři stupně: realizaci, odhalení a projevení. Nejprve láska, oddanost a odevzdanost, a pak, až realizujeme, jdeme o stupeň vzhůru k odhalení, a pak k dalšímu stupni, k manifestaci.

Lidskou lásku všichni známe. Po pěti nebo deseti letech je to samé zklamání. Proč? Protože lidskou láskou se snažíme spoutat ostatní, a k našemu zármutku potom vidíme, že nás již spoutali jiní. Chceme vlastnit a být vlastněni, a výsledkem je zklamání. To je lidská láska. Ale v božské lásce je neustálé rozšiřování. Rozšiřujeme se silou svého sjednocení s někým jiným nebo s celým světem. Božská láska nikoho nesvazuje, pomáhá nám rozšiřovat naše vědomí. Zároveň vidíme, že i ostatní rozšiřují své vědomí prostřednictvím božské lásky. V božské lásce nesvazujeme, pouze společně rozšiřujeme a zvětšujeme své vědomí.

Jaký vztah má k vnitřnímu světu ten, kdo cvičí Zen?

Sri Chinmoy: Chcete-li získat osvícení, musíte vědět, že toto osvícení již máte v sobě. Cvičením Zenu můžete toto osvícení vynést na povrch. Je pravda, že to, co je uvnitř, nakonec vyjde na povrch. Bůh je uvnitř nás, ale my Ho nevidíme ani necítíme. Cvičením duchovnosti, jógy, Jej vynášíme na povrch a pokoušíme se vidět a cítit Jeho přítomnost ve všech našich rozličných aktivitách. Ve vnitřním světě máme všechno, ale ve svém vnějším životě to nejsme zatím schopni vynést do popředí. Ve vnitřním světě máme Mír, Světlo a Blaženost v hojné míře. Ve vnitřním světě máme osvícení; ve vnějším světě ho nemáme. A tak když cvičíme Zen nebo se věnujeme nějaké jiné cestě, musíme vědět, že je to vnitřní probuzení, vnitřní skutečnost, kterou se snažíme vynést do popředí.

Někdy mám během meditace pocit, že neexistuji. Bojím se toho a nevím, jestli je to strach mého ega nebo je to něco k překonání?

Sri Chinmoy: Je to vaše se zemí spoutaná skutečnost, která se bojí této zkušenosti. Pokud je sebepřekonávání vědomé, musíte být šťastný. Cvičíte duchovnost pouze proto, že cítíte potřebu sebepřekonávání. Ale když člověk docílí značného pokroku a vstoupí do vyšší skutečnosti, vědomě se nechce vzdát své staré skutečnosti. To je důvod, proč se vyděsí. Ale pokud člověk obejme novou skutečnost jako něco, co rozšiřuje jeho uvědomění a vizi, jestliže člověk cítí, že to přináší něco do jeho života aspirace, pak se této nové, naplňující a osvěcující skutečnosti bát nebude.

Takže je to vaše se zemí spoutané vědomí, vaše omezené povědomí o svém vlastním já, které se bojí tohoto překonávání. Zkušenosti ze své meditace musíte vzít jako skutečné překonávání svých omezení a cítit, že děláte pokrok ve svém životě aspirace. Pak se této zkušenosti nebudete bát. Takže se prosím pokuste sjednotit s tímto zážitkem a cítit, že ve vašem duchovním životě je to postupné sebepřekonávání, které vám poskytne skutečné uspokojení, božské uspokojení.

Když někoho v běžném životě milujeme, jsme s touto osobou spojeni. V božské lásce používáme výraz ‚oddanost‘. Každou vteřinu věnujeme svůj život, svou existenci určitému smyslu, nějaké vyšší realitě. Protože jsme začali svou cestu s božskou láskou, chceme rozšířit své vědomí. Toho lze dosáhnout nejúspěšněji a nejrychleji, pokud se vědomě oddáme vnitřnímu Pilotovi.

Potom se musíme vnitřnímu Pilotovi odevzdat vědomě, bezvýhradně a bezpodmínečně. Toto není odevzdanost otroka svému pánovi; toto není děláno pod nátlakem. Duchovní odevzdanost je radostná a spontánní; pochází přímo z duše. Hledající se snaží vnitřního Pilota upřímně, oddaně a bezpodmínečně potěšit. A kdykoliv se vědomě vnitřnímu Pilotovi odevzdáme, získáváme něco rozsáhlého, něco naplňujícího, něco opravdu významného.

Když si vytvoříme tento druh úplného odevzdání, nic neztrácíme. Neztrácíme svou individualitu, neztrácíme svou osobnost. Naopak, dosahujeme, přijímáme, stáváme se Nejvyšším, Nekonečným. Je to jako malá kapka, která se spojuje s nekonečným oceánem a stává se oceánem samotným. Zde se individualita a osobnost rozšiřuje. Tehdy se i Vůle Nejvyššího stane naší vůlí. „Staň se Vůle Tvá.“ To je náš postoj. Musí to ale být provedeno vědomě. Existuje mnoho lidí, kteří jsou letargičtí, kteří v duchovním životě nic nedělají. To ale není duchovní odevzdanost. Skutečná odevzdanost je dynamická. Prostřednictvím naší vědomé modlitby a meditace se snažíme stát se jedním s božskou Vůlí.

To je naše cesta. Existují i další cesty, ale nejsem kompetentní o nich mluvit. Mou odměnou je aspirace a pravidelnost ve vaší meditaci. Mou odměnou je vnitřní pláč. Nepřijímám žáky, kteří jsou pod vedením jiných duchovních Mistrů. Než přijmu žáka, zjistím, jestli je tato osoba skutečně určena pro mě. Nepřijímám všechny uchazeče, kteří ke mně přijdou; přijmu jen ty, kteří jsou určeni pro mou cestu. Nejsem jediný převozník. Existují další upřímní převozníci, kteří berou hledající ke Zlatému Břehu.

Musí se ti, kdo následují tvou cestu, vzdát svého náboženství?

Sri Chinmoy: Nemusí. Moji žáci se nemusí vzdávat svého náboženství. Náboženství není v duchovním životě překážkou. Jóga a duchovní disciplína nebudou nikdy žádné náboženství kritizovat. Jóga znamená jednotu s Bohem, vědomou jednotu s Bohem. Já se mohu k Bohu modlit svým vlastním způsobem, vy se můžete k Bohu modlit vaším vlastním způsobem. Boha potěšíme oba. To je náboženství. Když potom realizujeme Boha, sjednotíme se s Jeho stvořením, s Jeho vesmírem. V tu chvíli cítíme, že se nacházíme v Srdci Boha. Když realizuji Boha, budu cítit, že jsem v Jeho Srdci. Vy ucítíte totéž.

Náboženství je jako dům. Každý z nás musí žít v domě; nemůžeme žít na ulici. Na druhou stranu si musíme rozšířit svůj pohled na náboženství. Cítíme-li, že naše náboženství je zdaleka nejlepší a že náboženství někoho jiného je nejhorší, děláme chybu. Musíme cítit, že naše náboženství je dobré a ostatní náboženství jsou také dobrá. Tvůj dům je dobrý pro tebe; můj dům je dobrý pro mě. Tvé náboženství ti určitě pomůže dosáhnout to Nejvyšší a mé náboženství mi to pomůže dosáhnout také. Všechna náboženství jsou jedním. Bůh je stromem a náboženství jsou Jeho větve.

Nesmíme tedy kritizovat žádné náboženství. Avšak co se týče jógy, musíme vědět, že jóga přesahuje všechna náboženství. Nechceme se spokojit jen s mým domem nebo vaším domem. Chceme všechny domy na světě považovat za vlastní, neboť Bůh je v každém z nich. V józe se všechna náboženství stávají našimi, protože jóga znamená jednotu s Bohem. Jakmile máme takovouto jednotu, překonáváme náš omezený pocit „já“ a „moje“, moje náboženství, tvoje náboženství. V tu chvíli překračujeme hranice náboženství.

Všechna náboženství jsou pravá. Jakmile ale vstoupíme do duchovního života, překračujeme náboženství. V tu chvíli je naší snahou, naším cílem jedině Bůh. Když do Něj vstoupíme, vstoupíme do nekonečného Vědomí. Když se modlíme a meditujeme, přijímáme všechna náboženství jako svá zcela vlastní a pokládáme je do samotného Srdce Boha.

Část II — Sebeobjevování

Sebeobjevování²

Sebeobjevování je vnitřní pohyb. Zvládání světa je vnější pohyb.

Sebeobjevování je vnitřní cesta. Zvládání světa je vnější cesta.

Sebeobjevování je vnitřní dobrodružství. Zvládání světa je vnější dobrodružství.

Sebeobjevování je vnitřní zkušenost. Zvládání světa je vnější zkušenost.

Sebeobjevování je vnitřní dokonalost. Zvládání světa je vnější dokonalost.

Pohyb, cesta, dobrodružství, zkušenost a dokonalost.

Vnitřní pohyb je vize života ticha. Vnější pohyb je vnímání života zvuku.

Vnitřní cesta zná cíl dokonce dlouho předtím, než dorazí do cíle. Vnější cesta zná cíl až tehdy, když cíle dosáhne.

Vnitřní dobrodružství je inspirováno aspirací a udržováno oddaností. Vnější dobrodružství je inspirováno představivostí a podporováno odhodláním. Vnitřní zkušenost je: Bůh a já jsme jedním; jsme věčně jedním. Vnější zkušenost je: Bůh nemusí a nemůže zůstat navždy vzdálený, je snadno na dosah, a pokud Ho hledáme, musíme Ho spatřit, cítit Ho a vrůst do Něj.

Vnitřní dokonalost je "Já jsem.“ Vnější dokonalost je „Já mám.“

Vnitřní cesta sebeobjevení potkává cestou protivníka jménem pochybnost. Pochybování zpomaluje naše sebeobjevení na neurčitou dobu. Vnější cesta zvládání světa potkává cestou protivníka jménem strach. Strach zpomaluje naše zvládání světa na neurčitou dobu. Pochybnost se pokouší zničit kosmické semínko uvnitř nás. Strach nám nedovolí vidět kosmické semínko nebo kosmický strom.

Potřebujeme meditaci a potřebujeme koncentraci. Pro sebeobjevení potřebujeme meditaci, život meditace. Pro zvládnutí světa potřebujeme koncentraci, sílu koncentrace. Naše meditace touží po skutečnosti Nekonečna. Naše koncentrace touží po bezprostřední skutečnosti. Koncentrace chce něco tady a teď, mžiknutím oka. Meditace chce všechno pomalu, neustále a neomylně. Koncentrace klade nejvyšší důležitost na rychlost, zatímco meditace klade největší důležitost na ticho.

Sebeobjevování nám ukazuje cestu. Tato cesta je mezi zahalením našeho ducha a vývojem života. Duch je zahalen hmotou a nyní se pokouší vyvíjet sám. Mezi zahalením ducha a vývojem života existuje cesta. To je to, co se učíme od sebeobjevování. Je ještě další významná cesta, cesta mezi naším odhalením a naším projevením zde na zemi. A to je cesta zvládnutí světa. Odhalujeme to, co máme uvnitř, a pak projevujeme své odhalení. Jak to děláme? Děláme to silou svého zvládání světa. Zvládáme-li svět, jdeme po cestě mezi naším odhalením a naším projevením.

Ten, kdo objevil své nejvyšší Já, je Božím nástrojem, vědomým a osvíceným. Ten, kdo zvládl svět, je také Božím nástrojem, vědomým a naplňujícím. Ten, kdo ve vnitřním světě realizoval Boha, je ve vnitřním světě nepochybně lepším nástrojem než ten, kdo jen zvládl vnější svět. Ale ten, kdo zvládl vnější svět, je ve vnějším světě zasvěcení lepším nástrojem než ten, kdo jen objevil sám sebe ve vnitřním světě.

Existují některé duchovní postavy, které kladou větší důraz na sebeobjevení než na zvládnutí světa, zatímco jiní dávají větší důraz na zvládnutí světa než na sebeobjevení. Obě strany mají pravdu svým vlastním způsobem. Cítí, že sebeobjevování je aspirací a zvládnutí světa je zasvěcením. Ale aspirace a zasvěcení by měly jít společně. Na druhou stranu, když se ponoříme hluboko do nitra, cítíme, že se i v aspiraci rýsuje životní dech zasvěcení; podobně se v zasvěcení rýsuje životní dech aspirace. Jsou jedním. Měly by být neoddělitelné, stejně jako rub a líc stejné mince. Ten, kdo v sobě objevil to nejvyšší, ten, kdo objevil svůj zdroj a současně zvládl svět, je nepochybně jedinečným nástrojem jak na zemi, tak i v Nebi.

Aby se člověk stal dokonalým nástrojem ve vnitřním i ve vnějším světě, musí procvičovat jak aspiraci, tak zasvěcení. Aspirace je vnitřní bohatství, vnitřní dosažení a vnitřní tajemství. Zasvěcení je vnější bohatství, vnější dosažení a vnější tajemství. Obojí má zásadní význam. Ale na úplném začátku duchovního života musí hledající nejprve cvičit aspiraci, a až potom zasvěcení. Když hledající prožije určitý čas v duchovním životě, může praktikovat obojí současně. Tehdy vidí, že aspirace a zasvěcení jsou jako dvě navzájem se doplňující duše. Ale na samém počátku, když hledající vstoupí na cestu, je vždy lepší, aby věnoval maximální pozornost své aspiraci, a až později se věnoval zasvěcení. Jakmile si je jistý svou aspirací, je pro něj mimořádně důležité, aby se věnoval také zasvěcení.

Když aspirujeme, když zasvětíme sami sebe, nakonec objevíme, čím věčně jsme: svým věčným Já. A když zasvětíme sami sebe, dosáhneme zvládání světa. Je to díky našemu zvládnutí světa, že můžeme inspirovat své spoluobčany, své bratry a sestry ve světě, aby vstoupili do života aspirace a sebeobjevování.

Jak můžeme najít vnitřní mír, když tolik našich bratrů a sester po celém světě trpí?

Sri Chinmoy: Milióny našich bratrů a sester trpí. A pokud jsme neoddělitelní ve své jednotě s nimi, pak trpíme také vědomým sdílením jejich obtíží. Musíme se tedy pokusit od těchto nesnesitelných bolestí osvobodit. Pokud cítíme celý svět jako svůj vlastní a necháme ho, aby se stal součástí naší vlastní existence, přirozeně budeme cítit jeho bolest jako svou vlastní. Tento vnější svět se stane rozšířením naší vlastní skutečnosti. A jestliže trpíme bolestmi světa, přirozeně se budeme snažit od tohoto utrpení osvobodit.

Pokud je noc, budeme plakat po světle. Když říkáme, že slunce neexistuje jenom proto, že je kolem nás tma, děláme chybu. Světlo je tu také. Nebudeme-li věnovat pozornost světlu uvnitř nás — světlu naší duše — jen proto, že existuje utrpení, děláme nejžalostnější chybu. Jen pokud dokážeme vstoupit do světa světla, bude možné přinést světlo i do světa noci a utrpení. Otázkou není, jak udělat správnou věc; otázkou je, proč neuděláme správnou věc. Když se děje něco špatného, je nesmírně důležité, abychom okamžitě udělali správnou věc. Nebudeme popírat existenci utrpení, ale ponoříme se hluboko dovnitř, abychom objevili něco, co nakonec může odstranit veškeré naše utrpení, a tím je světlo duše. Ponoříme se tedy hluboko dovnitř a z hloubky svého srdce vyneseme do popředí světlo duše. Jen potom, až vstoupí světlo duše do světa utrpení, může být tento svět utrpení přeměněn na svět radosti a blaženosti. To je jediný způsob, jak můžeme ukončit pozemské utrpení.

Jak se odnaučíme to, co nás naučila mysl?

Sri Chinmoy: První a nejdůležitější je přivést světlo duše do mysli a také do toho, co nás duše učí. Pak světlo duše osvítí nebo vymaže vše, co nás pochybující a podezřívavá fyzická mysl naučila. Obyčejná lidská mysl nás naučila mnoho věcí. Mysl neustále podezřívá, mysl neustále pochybuje, mysl nám neustále přináší pravdu svým vlastním způsobem. Ale se světlem duše můžeme snadno odmítnout nebo osvítit to, co jsme se naučili.

Také pokud se neustále snažíme přivést do popředí srdce a nevěnujeme pozornost fyzické mysli, automaticky se odnaučíme, co nás mysl naučila. To je druhá nejlepší cesta. Je to jako „sejde z očí, sejde z mysli.“ Pokud si neopakujeme učení mysli, přirozeně na ně zapomeneme. Abychom se současně mohli odnaučit staré věci, učení mysli, musíme věnovat pozornost novým věcem, učení srdce. Čím víc se učíme v srdci a ze srdce, tím dřív zapomínáme na staré věci, které jsme se naučili z pochybující a podezřívavé mysli.

Je nějaký rozdíl mezi Bohem a duší?

Sri Chinmoy: Ano, rozdíl je v tom smyslu, že Bůh je Zdroj a duše je proud. Duše je přímým představitelem Boha a Bůh projevuje sám Sebe v duši a prostřednictvím duše. Bůh je tady, Bůh je tam, Bůh je všude. Je všudypřítomný. Ale současně je jedním. Jednota se chce uspokojit prostřednictvím rozmanitosti. On Jediný chce jít a hrát roli mnoha. Když chce On Jediný hrát roli mnoha lidí, stvoří duši. Můžeme tedy s jistotou říci, že duše je přímým představitelem Boha, který přijímá lidskou podobu pro Boží projevení a dokonalost světa.

Duše je malá kapka a Bůh je obrovský nekonečný oceán. Jsou to nesčetné malé kapky, které tvoří oceán. Pokud chceme oddělit kapku od oceánu, můžeme. Stejně tak, když se kapka dostane do oceánu a ztratí svou individualitu, stane se samotným oceánem. Takže individuální duše nakonec vstoupí do Univerzální duše a stává se vševědoucím, všudypřítomným, všemilujícím a všenaplňujícím Bohem.

Je pravda, že Gurua má každý, ačkoliv o tom nemusí hned vědět?

Sri Chinmoy: Ano, každý má Gurua, skutečného Gurua, kterým je vnitřní Kormidelník, nejvyšší Kormidelník. Existuje jen jediný Guru, a tímto Guruem je Bůh. Duchovní Mistr je jen zástupcem Boha. Je jako starší bratr v rodině, který se snaží pomoci svým mladším bratrům a sestrám lépe poznat svého otce. Nebo jako starší ukáže mladším, kde je Otec, a pak jeho role skončí. Každý má stejného Gurua, jediného Gurua, Pána Nejvyššího. Když je člověk začátečník, nemůže nebo nemusí vědět, kde se nachází skutečný Guru, věčný Guru, protože k Němu nemá vědomý a volný přístup. Když v takové chvíli někdo hledajícímu pomůže vstoupit do jeho vlastního světa Božskosti a Skutečnosti, hledající si uvědomí nebo objeví svou vlastní Božskost. Taková je role duchovního Mistra, lidského Gurua. Avšak skutečný Guru se nachází v nejvnitřnějších zákoutích každého aspirujícího srdce.

Jaký je váš názor na půst?

Sri Chinmoy: Pokud nejste pod vedením duchovního Mistra nebo nenásledujete určitou cestu a pokud studujete několik knih a pokoušíte se ukáznit sami svůj život, v takovém případě bych půst doporučil. Budete-li se postit jednou nebo dvakrát měsíčně, pročistí to vaše jemné nervy. Čistota má v duchovním životě obrovský význam. Ale tato čistota nepochází jen z půstu. Musíme také správně meditovat. Musíme nabídnout svůj vnitřní život Bohu. Jen tehdy se náš vnější život řádně pročistí a přemění. Budeme-li se ještě navíc k naší vnitřní modlitbě a meditaci dvakrát nebo třikrát měsíčně postit, pomůže nám to očistit vnější tělesné bytí. Pomůže nám to také v naší koncentraci a meditaci. Ale jestli se někdo postí třikrát nebo čtyřikrát týdně, dělá vážnou chybu. Půst dvakrát nebo třikrát týdně jen oslabuje náš systém.

Svého cíle dosáhneme prostřednictvím aspirace, nikoli půstu. Abychom zvýšili náš vnitřní pláč, musíme meditovat pravidelně a oddaně. Pokud meditujeme, musí se dostavit pročištění. Půst není v duchovním životě nezbytný. Nepostradatelnou je pouze aspirace, náš vnitřní pláč. Pokud víme, jak aspirovat, bude naše přirozenost pročištěna. Svou meditací a kontemplací získáme výsledky půstu.

Má nějakou hodnotu, když se stýkáme s duchovními lidmi?

Sri Chinmoy: Když jste s duchovními lidmi, získáváte inspiraci. Jste plavec. Chcete plavat, a tak jdete do bazénu. Ale vidíte, že je voda studená a nikdo tam není. Pak je pro vás velmi těžké do vody skočit. Ale když vidíte, že v bazénu plavou i ostatní lidé, je pro vás snadnější do něj skočit.

Stejně tak v duchovním životě, pokud vidíte, že vaše odhodlání, vaše upřímnost, nejsou dostatečně silné, měli byste se pokusit meditovat kolektivně s ostatními. Dnes jste inspirováni meditovat, ale zítra nebudete mít inspiraci žádnou. Co můžete dělat? Pokud nejste inspirováni, okamžitě půjdete za těmi, kteří následují duchovní cestu, a budete meditovat s nimi. Oni již inspiraci mají. Pak uvidíte, že se vaše meditace stává hodnotnější, oduševnělejší. Budete mít nejmocnější meditaci. Dnes máte slabou sílu vůle a oni inspirují vás; zítra bude jejich síla vůle slabá a vy budete inspirovat je. Je tedy vždy lepší mít duchovní společnost. Vrána k vráně sedá. Duchovní hledající, upřímní hledající, by měli zůstávat spolu.

Také musíte myslet na pravidelnost. Když cvičíte pravidelně, vaše svaly zesílí. Ve skupinové meditaci, kolektivní meditaci, můžete snadno posílit svou vůli. Pak, když se stanete odborníkem v meditaci, můžete meditovat sami. Když se člověk stane dobrým plavcem, expertem na plavání, nepotřebuje ostatní plavce. Až budete pokročilí, nebudete potřebovat ostatní, aby vás inspirovali. Ale do té doby je vhodné pravidelně meditovat s ostatními upřímnými hledajícími.

Část III — Svět uvnitř a svět vně

Svět uvnitř a svět vně³

Ticho je svět uvnitř. Zvuk je svět vně. Ticho je zárodečné poselství světa uvnitř. Zvuk je plodné poselství světa vně. Ticho věčně existuje. Zvuk se věčně stává.

Pokrok je svět uvnitř. Úspěch je svět vně. Pokrok vědomě osvobozuje konečné. Úspěch nevědomě ovládá konečné. Pokrok oddaně a oduševněle objímá celý svět právě proto, že je vnitřním probuzením, vnitřním odhalením a vnitřním projevením. Úspěch se nevědomky a někdy záměrně snaží ovládnout svět v celé šíři. Úspěch často vidí propastný rozdíl mezi svým vlastním dosažením a malým dosažením světa; proto úspěch často přebírá autoritu nadřazenosti.

Dokonalost je svět uvnitř. Projevení je svět vně. Dokonalost je uctívána a oceňována jak konečným, tak nekonečným, člověkem i Bohem. Projevení se měří jak rozšířením člověka, tak Božím překonáváním. Dokonalost je hlas vnitřního světa. Projevení je hlas vnějšího světa. Vnitřní hlas nám říká, že to, co dnes vidíme a cítíme, je skutečnost, kterou zítra budeme vlastnit a do které vrosteme. Říká nám, že je nám všechno k dispozici, že v Božím stvoření nemůže být nic, co bychom nemohli považovat za své vlastní, zcela vlastní. Vnější hlas nám často říká, že to, co vidíme, můžeme dosáhnout; ale neexistuje pro to žádná jistota, neexistuje žádná záruka. Přesto vnější hlas říká: „Zkuste to, je dobré to zkusit. Za zkoušku nic nedáte, ale nemohu vám zaručit úspěch.“

Svět uvnitř nás nejprve inspiruje, abychom se hluboko ponořili a pak se dívali kolem. To je to, co slyšíme ze světa uvnitř. Když se ponoříme hluboko dovnitř a rozhlédneme se kolem, k našemu velkému překvapení vidíme život nesmrtelnosti, který na nás čeká s bezmeznou láskou, bezmezným zájmem a bezmeznou pýchou. Svět vně nás inspiruje, abychom šli vpřed a dívali se okolo. Když půjdeme vpřed a rozhlédneme se, k našemu velkému překvapení uvidíme krásu Nekonečnosti čekající na náš příchod.

Svět uvnitř nám říká, že milovat Boha je naše nejvyšší odpovědnost, naše jediná odpovědnost a naše závazná povinnost. Svět vně nám říká, že sloužit Bohu, Nejvyšší Autoritě, je naše závazná povinnost.

Pokud budeme žít ve vnějším světě a nebudeme vůbec aspirovat, budeme se trápit mnoha otázkami. První a nejdůležitější otázkou bude: „Kdo je Bůh?“ Odpověď nám dá vnitřní svět, ale my ji neuslyšíme. Odpověď vnitřního světa zní: „Kdo není Bůh?“ To je neomylná odpověď, kterou dostaneme z vnitřního světa. Ačkoli je to také otázka, uvnitř otázky se objevuje velká odpověď: „Každý je Bůh, Bůh v procesu sebepřípravy, sebeobjevení a sebeprojevení.“

Existují vyspělí hledající a nevyspělí hledající. Na zemi jsou aspirující lidé a neaspirující lidé. Neaspirující lidé nám řeknou, že vnitřní život je bezcenný. Budou říkat, že duchovní hledající běží ke břehu bez cíle. Neexistuje žádný cíl; je to jen mentální fantazie, mentální halucinace a sebeklam. Nezralí aspirující lidé se někdy snaží, aby ostatní cítili, že jsou vyspělí. Nabízejí svou vlastní moudrost a mínění. Říkají, že vnější svět je prostě šílený slon, že v něm svrchovaně vládne agrese a zkáza. Cítí, že neexistuje žádná duše, žádný cíl, žádná skutečnost, ale jen šílený slon nebo hladový tygr, který ničí vnější svět.

Ale hledající nejvyšší Pravdy, kteří mají určité světlo, nepochybně vědí, že vnitřní a vnější svět je Božím stvořením. Když přemýšlíme o vnitřním světě, připomínáme si Boha Stvořitele. Když přemýšlíme o vnějším světě, hned nám to připomene Boží stvoření. Stvořitel a stvoření musí jít společně. Bůh cítí, že je úplný a dokonalý právě proto, že stvoření je v Něm, s Ním, kolem Něho a pro Něho. Stvoření cítí, že je dokonalé, protože Bůh, který je samou dokonalostí, je jeho Zdrojem. Bez pomoci a schopnosti vnitřního světa nikdo nemůže dosáhnout pokroku; je slepý. Potřebuje vnitřní světlo, aby mohl jít po cestě dokonalosti, jinak nedokáže dosáhnout svého cíle, který je daleko, velmi daleko. Stejně tak, pokud člověk nepřikládá náležitou hodnotu schopnostem a úspěchům vnějšího světa, pak nebude schopen postupovat, protože nebude mít žádné nohy. Jak oči, tak i nohy jsou potřebné, jak vnitřní svět, tak i vnější svět jsou nezbytné, abychom se stali dokonalými. Vnitřní svět ztělesňuje vizi, která je skutečnou realitou. Vnější svět ztělesňuje sílu, dynamickou sílu, která je také nezbytná. Světlo je nezbytné a nepostradatelné pro realizaci ve vnitřním světě ticha — dynamika je nezbytná a nepostradatelná pro projevení ve vnějším světě zvuku.

Svět uvnitř a svět vně. Ten, kdo chce vrůst do života Nekonečnosti, skutečnosti Věčnosti a krásy Nesmrtelnosti, musí věnovat patřičnou pozornost oběma světům. Oba světy mají zásadní význam: vnitřní zárodečný svět a vnější plodný svět. Ze semínka získáváme ovoce a z ovoce získáváme semínko. Ve vnitřním světě nás Bůh považuje a věčně si nás ponechává jako své zcela vlastní. Ve vnějším světě se snažíme a pláčeme, abychom Boha považovali věčně za svého zcela vlastního a opětovali Mu Jeho Lásku k nám.

Když se modlíme a meditujeme, když se ponoříme hluboko do nejvnitřnějších zákoutí svého bytí, nejenže cítíme, že jsme ve vnitřním světě, ale také cítíme, že jsme vnitřním světem samotným. Když se naše vnější existence stane pomocnou rukou, sloužícím srdcem a milujícím životem všude kolem, když se staneme všemilující existencí — nejenže žijeme ve světě vně, ale sjednocujeme se se světem vně v celé jeho výšce skutečnosti.

Ve světě uvnitř je nesmrtelný, neocenitelný poklad a tento poklad je stálý vnitřní pláč po poznání Nejvyššího a po dosažení Absolutního. Ve světě vně je také neocenitelný, nesmrtelný poklad, a tímto pokladem je úsměv, osvěcující úsměv. Hledající se usmívá na Boží rozsáhlé stvoření. Jeho úsměv je ztotožněním-jednotou skutečnosti Jeho vlastní existence bytí s celým Božím stvořením. Jak ve svém vnitřním světě, tak ve svém vnějším světě hledající pláče a oddaně, oduševněle a nepodmíněně se usmívá. Pláče, aby dosáhl absolutní Výšky Božím vlastním Způsobem, v Boží vybrané Hodině. Usmívá se, aby viděl, cítil a projevoval Boha. Vidí Boha, cítí Boha a projevuje Boha, nejvyšší Skutečnost, způsobem, jakým Bůh chce, aby Ho viděl, cítil a projevil.

Jak mohu poznat rozdíl mezi pravou intuicí nebo duchovním probuzením a možnou halucinací, když se pokouším meditovat?

Sri Chinmoy: Pokud je to skutečná meditace, pokud je to vznešená, oduševnělá a intuitivní meditace, musíte cítit mír uvnitř i vně. Uvnitř nás máme mír vždy, ale v našem vnějším životě mír není. První věc, kterou při meditaci objevíte, je vnitřní mír. Pokud je to opravdová, oduševnělá, intuitivní meditace, musíte na vnější úrovni cítit přesně to samé, co cítíte uvnitř. Pokud je to jen mentální halucinace, uvidíte, že uvnitř je mír a vně je nepokoj. Mezi vnitřním a vnějším bude obrovská propast a vy budete stát mezi dvěma skutečnostmi. Pokud je to opravdová, oduševnělá, intuitivní meditace, musíte také cítit vnitřní radost. Díky této radosti budete cítit, že jste nedílnou součástí věčné Existence. Ucítíte, že vaše existence není omezena na padesát nebo sedmdesát let, kdy jste na zemi. Budete mít pocit, že patříte Věčnosti a jste pro Věčnost. Pokud však máte mentální halucinace, budete mít pocit, že to, co prožíváte, je pouze dočasná skutečnost. Představu o své vlastní věčné podstatě nemůžete získat z mentální halucinace. Pokud vaše meditace není pravá, bez ohledu na to, co zažíváte, budete cítit, že tento skvělý pocit bude trvat jen omezenou dobu. Ale pokud je to vznešená meditace, budete cítit, že jste dosáhli něčeho trvalého. Pokud je to skutečná, oduševnělá intuice, vytvoříte si svou jednotu s něčím věčným. Pokud je to mentální halucinace, nebude mít věčnou skutečnost.

Je moje touha po Absolutním dostačující k dosažení vysoké úrovně meditace?

Sri Chinmoy: Pokud toužíte po Absolutním, neznamená to, že budete mít vznešené, oduševnělé meditace. Pokud chcete Nejvyššího, dovolte Mu, aby byl jedinou skutečností ve vašem životě. Musíte cítit, že můžete existovat bez všeho, jen ne bez Nejvyšší Skutečnosti, že nemůžete žít ani nepatrnou vteřinu bez Soucitu, Světla a Skutečnosti Nejvyššího. Jakmile dosáhnete tohoto stavu, bude veškeré vaše upřímné úsilí nakonec korunováno úspěchem. Pokud tedy někdo říká, že pláče po absolutní Skutečnosti, ale že nemá oduševnělé a plodné meditace, zeptám se, jestli je upřímný ve své touze vylézt na Strom Skutečnosti. Nakonec je to vaše upřímnost, která rozhodne o vašem úspěchu a vaší jednotě s Nejvyšším.

Pokud chcete oduševnělou meditaci, musíte cítit, že to je jediná nezbytná věc v životě. Univerzitní titul nedosáhneme jen tím, že ho chceme mít. Je to náš upřímný přístup ke skutečnosti, který rozhodne, zda dosáhneme svého cíle. Všichni jsme hledající směřující k nejvyšší Pravdě, ale jak můžeme všichni dosáhnout nejvyšší Pravdy? Můžeme to udělat jen silou svého upřímného úsilí dosáhnout toho, po čem toužíme.

Jaký je podle vás rozdíl mezi myslí a srdcem?

Sri Chinmoy: Mysl je stále nespokojena se svým postavením a schopností, zatímco srdce je se svou schopností, schopností ztotožnění, spokojeno. Mysl se neztotožní s žádnou skutečností; neustále se odděluje od skutečnosti a cítí, že musí skutečnost posuzovat. Velmi často jí pochybnost, její nejlepší přítel, nebo podezíravost, pomáhají při hodnocení skutečnosti. Ale srdce to nedělá. Srdce cítí skutečnost spočívající pouze ve ztotožnění. Toto ztotožnění je nakonec přeměněno na neoddělitelnou jednotu; a jen v opravdové jednotě, univerzální jednotě, získáváme skutečný mír, světlo a uspokojení.

Měli bychom se při meditování na srdce snažit srdce cítit, nebo bychom měli soustředit mysl na konkrétní místo, kde je srdce?

Sri Chinmoy: Ne, vůbec si nebereme na pomoc mysl. Zaměřujeme pozornost celé své bytosti na srdce, ale tato pozornost nepochází z mysli. Tělo je bytost s existencí, kterou považujeme za svou vlastní. Nechte tuto existenci, aby zaměřila svou pozornost na srdce. Koncentrace vychází z našeho vnitřního uvědomění si světla uvnitř našeho srdce, ne z naší mysli.

Myslíte si, že cítění a mysl jsou propojeny?

Sri Chinmoy: Naneštěstí jsou nyní pocity srdce a způsob, jakým jedná mysl, dvě odlišné věci. Srdce cítí silou svého ztotožnění, kdežto mysl nejprve zkouší všechno změřit nebo prozkoumat. Pocity srdce a schopnost mysli zkoumat není to samé. Mysl zkoumá a srdce cítí. Když se mysl odevzdá světlu duše, srdce a mysl se sjednotí a mysl přijme pocity srdce jako skutečnost. Ale nyní se mysl pocitům srdce posmívá, směje se jim; říká, že je to všechno neskutečné, že jsou to halucinace.

Jaký je rozdíl mezi vitální a mentální touhou?

Sri Chinmoy: Vitální touha může být v nižším vitálnu, které je plné emocí. Nižší vitálno je plné sexu a nečistoty. To je nízké, nižší, nejnižší vitálno. Jestliže je to jen vitální touha nepocházející ve skutečnosti z nižšího vitálna, bude chtít jen nadvládu. Budete toužit po nadvládě nad ostatními jako Julius Caesar nebo Napoleon. Chtěli mít celý svět u svých nohou. Mentální touha chce všechno pohltit: „Pohltím tebe i celý svět. Chci poznat, jestli je v tobě utrpení nebo radost. Dovol mi, abych do tebe vstoupil a abych se s tebou podělil o tvé zážitky.“ Mentální touha chce uchopit a pohltit. Ale duchovní touha je něco zcela jiného: „Ve tvém utrpení chci být s tebou sjednocen. Ve tvé radosti chci být s tebou ztotožněn. Ať jsi v jakémkoliv vědomí, chci si s tebou vytvořit neoddělitelnou jednotu.“ Toto se nazývá psychická touha.

Jak mohu mít ten nejlepší zážitek míru?

Sri Chinmoy: Všechny vnitřní dary můžeme dostat jen vnitřním pláčem, aspirací. Chodíme do zaměstnání a osm hodin tam pracujeme. Protože pracujeme, dostaneme plat, získáme sílu peněz, a s touto silou peněz si koupíme to, co v životě potřebujeme. Když žijeme ve světě tužeb, cítíme, že potřebujeme spoustu věcí, a svůj plat použijeme na to, abychom si koupili to, co chceme. Ve vnitřním světě, ve světě aspirace, také musíme získat plat; tady je ale naší prací meditace. Jestliže se jednu nebo dvě hodiny denně modlíme a meditujeme, získáme svůj plat ve formě duchovního světla, vnitřního míru a vnitřního uspokojení. V našem životě tužeb musíme pro dosažení toho, co chceme, vždy vynaložit určité úsilí. Také pokud děláme ve svém duchovním životě to správné, jestliže pláčeme po světle, jestliže se modlíme a meditujeme, abychom potěšili Boha, zajisté získáme to, co ve vnitřním světě chceme.

Když zaklepu na dveře, člověk, který je uvnitř místnosti, mi otevře. Když jdu a zaklepu na dveře jiného pokoje, otevře mi jiný člověk. Vždy se dostanu k člověku nebo k tomu, co je v daném pokoji. Když klepu na dveře, za kterými jsou jiné skutečnosti, nakonec je dostanu. Jen musím zaklepat na správné dveře.

Část IV — Překonávání a dokonalost

Překonávání a dokonalost⁴

Překonávání a dokonalost jsou dvě nejvyšší skutečnosti. V jednu chvíli hraje překonávání roli hledajícího a dokonalost hraje roli cíle. V dalším okamžiku hraje roli hledajícího dokonalost a překonávání hraje roli cíle, stále se překračujícího cíle.

Dokonalost a překonávání si někdy hrají na schovávanou. Překonávání hledá dokonalost. Když je dokonalost chycena, vzdá se a nabízí překonávání své nekonečné bohatství, kterým je blaženost Světla. Dokonalost hledá překonávání. Když je překonávání chyceno, nabízí dokonalosti své nekonečné bohatství, kterým je světlo Blaženosti. Tímto způsobem získávají dokonalost i překonávání neustálé uspokojení.

Co je dokonalost? Dokonalost není a nemůže být hotovým produktem; nemůže to být konečná výška, která pohrdá překonáváním. Dokonalost je něco, co nepřetržitě překonává svou vlastní skutečnost, svou vlastní výšku, svůj vlastní cíl. Dokonalost je jako řeka, která nepřetržitě proudí do neustále se rozšiřujícího a stále se překonávajícího moře. Není jako stojatý rybník nebo jezero, je to řeka plná dynamiky, která teče ke stále se překonávajícímu světu Za.

Zde na zemi pozorujeme dokonalost ve dvou ušlechtilých skutečnostech: v pláči a úsměvu. Když dítě oduševněle pláče, vidíme v jeho oduševnělém pláči dokonalost. Když se dítě oduševněle usmívá, vidíme v jeho oduševnělém úsměvu dokonalost. Dokonalost musí být tam, kde se projevuje existence duše. Duše je přímým představitelem Boha, je vědomým poslem Boha. Duše je předzvěstí nového života, nového světla, nového svítání, nové realizace, nové dokonalosti na zemi.

Existuje vnitřní dokonalost a existuje vnější dokonalost. Krása květiny je vnější dokonalost; vůně květiny je vnitřní dokonalost. Všechno, co musí být vnitřně překonáno, nám přináší poselství dokonalosti ve vnitřním světě. Všechno, co musí být zvětšeno, osvíceno a naplněno navenek, nám přináší poselství dokonalosti ve vnějším světě. Když můžeme cítit a skutečně vidět každou jednotlivou bytost jako dalšího Boha, tehdy pozorujeme dokonalost ve vnitřním světě. Vidět každého člověka na zemi jako jiného Boha, znamená nevidět nic jiného než vnitřní dokonalost. A vidět a cítit Boží přítomnost v každé lidské bytosti, znamená vidět vnější dokonalost. Ve vnitřní dokonalosti vidíme každého jednotlivce jako jiného Boha. Ve vnější dokonalosti vidíme uvnitř každého jednotlivce Boha a nikoho jiného.

Co je překonávání? Překonávání je nekonečným procesem stoupání, dynamickou skutečností. Také cíl je překonávající se skutečnost. Proč se chceme překonávat? Chceme se překonávat hlavně proto, že potřebujeme vnitřní i vnější spokojenost. Jak dosáhneme uspokojení? Uspokojení dosáhneme tím, že se staneme rostoucím plamenem aspirace. A jakmile se staneme rostoucím plamenem aspirace, milovník Boha v nás, služebník Pravdy v nás, dosáhne uspokojení.

Náš svět má dvě skutečnosti, které používáme k překonání sebe sama. Noc nevědomosti je skutečnost a světlo moudrosti je skutečnost. Noc nevědomosti dobýváme. Tím, že zvítězíme, překonáme skutečnost, kterou jsme museli po tisíciletí ztělesňovat.

Ve svém nitru jsme světlem moudrosti. Když si uvědomíme, plně uvědomíme, světlo moudrosti uvnitř nás, překonáme skutečnost, kterou jsme dosáhli, a vrůstáme do vyšší reality. Vítězíme nad nevědomostí a vítězstvím nad nevědomostí získáváme uspokojení. Prohlubujeme poznání a prohlubováním poznání získáváme uspokojení.

Překonávání a dokonalost nám dávají něco nanejvýš důležitého: uspokojení. Toto uspokojení je v Bohu, je od Boha, je pro Boha, a nakonec je Bohem Samotným. V našem světě skutečnosti je mnoho příček na žebříčku spokojenosti. Začíná to představivostí, potom inspirací, aspirací, realizací, odhalením a následným projevením.

Představivost má svůj vlastní svět, který ztělesňuje realitu. Vědec vstupuje do tohoto světa představivosti a objevuje něco neznámého. Tento vědec potom nabídne uspokojení ostatním členům světové rodiny.

Inspirace má svůj vlastní svět. Je to svět pohybu. Buď tento svět vstupuje do nás, nebo vstupujeme do tohoto světa my. Vpřed, vzhůru, neustále se chce pohybovat a vyzývá nás, abychom se pohybovali spolu s ním. Říká nám: "Pohyb je uspokojení. Pohyb je předzvěstí dokonalosti."

Aspirace má svůj vlastní svět. Ve světě aspirace se Bůh, který byl na počátku jedním, chtěl stát mnohými. Když se chtěl stát mnohými, zpíval píseň sebepřekonání. Tím, že se Bůh naplňuje ve světě rozmanitosti, nabízí nám tanec dokonalosti. Je to svět aspirace, kde vidíme Boha Jediného a Boha Mnohého, Boha věčného Ticha a Boha nekonečného Zvuku.

Realizace má svůj vlastní svět. Ve světě realizace, dokonalé realizace, vidíme, že konečné a nekonečné jsou neoddělitelné. Zde na zemi si chce konečné nevědomě i vědomě ponechat pocit oddělení. Bojí se rozsáhlého, nekonečného; cítí, že je v bezpečí pouze tehdy, když zůstane samotné. Nekonečné říká konečnému: „Bratře, tím, že zůstaneš sám, nikdy neuvidíš tvář nejvyššího uspokojení. Já jsem uvnitř tebe a chci ti sloužit. Dovol mi, abych tak učinil. Nejvyšší uspokojení je i uvnitř tebe. Jen odevzdej svou vizi nevědomosti, svůj nevědomý pohled na Pravdu. Uvědom si, že Nejvyšší Pán má zvláštní poselství, které naplňuje v tobě a prostřednictvím tebe. On je uvnitř malého mravence a je také uvnitř univerzálního stvoření. Ale existuje zvláštní poselství, které chce naplnit v konečném a prostřednictvím konečného. Uvědom si Jeho poselství a staň se dokonalým. Svět realizace je světem dokonalosti jak v nejmenším možném Božím stvoření, tak i v největším možném Božím stvoření.“

Svět odhalení je spojovacím článkem mezi světem realizace a světem projevení. Spojuje realizaci a projevení. Je to aspirace, která sytí odhalení. Je to síla aspirace, ve které odhalení může vrůst do projevení. Odebereme-li aspiraci z nejvnitřnějších zákoutí světa odhalení, realizace bude bezduchá a projevení bude beznadějné.

To, co potřebujeme na začátku naší cesty, je aspirace; to, co potřebujeme na konci naší cesty, je aspirace. Aspirace je stoupající plamen bez počátku a bez konce. Je nezrozenou a nesmrtelnou skutečností. V pochodu světové evoluce přijde čas, kdy vrosteme do tohoto stále rostoucího plamene aspirace, který neustále překonává již dosažené cíle. Je to aspirace, která je skutečným uspokojením v překonávání, a je to aspirace, která je skutečným uspokojením v dokonalosti. S aspirací začal Bůh svou cestu a s aspirací bude na své cestě věčně pokračovat, protože aspirace je neustálým překonáváním, neustálou dokonalostí a stále rostoucím uspokojením Jeho nekonečné Vize a věčného Projevení.

Pokud stále usilujete o dokonalost, které nikdy nemůžete dosáhnout, kdy odpočíváte? Kdy se dostaví uspokojení?

Sri Chinmoy: Naším cílem je dokonalost. Dokud a pokud nedosáhneme dokonalosti, nedosáhneme ani uspokojení; to je absolutní pravda. Musíme ale také vědět, že dokonalost lze dosáhnout pouze postupným pokrokem. Nemůžeme dosáhnout dokonalosti najednou. Ne, děje se to postupně. Dnešní dokonalost bude ve vašem případě dosáhnutí kapky míru. Pokud můžete mít ve své mysli kapku míru, pokud můžete mít mír mysli jen na nepatrnou vteřinu, je to vaše dokonalost. Pokud zítra dokážete mít pět minut míru, bude to vaše dokonalost. Pokud budete mít následující den mír alespoň hodinu, bude to vaše dokonalost. Pro dítě je dokonalostí, když se naučí abecedu. Nemůže se ji naučit najednou, ale nakonec se ji naučí. Potom bude mít nový cíl, nový standard dokonalosti. Nakonec toto dítě získá univerzitní diplom a přečte tisíce knih. A pokaždé, když dosáhne svého cíle, pokaždé, když dosáhne dokonalosti podle svého standardu, bude usilovat o větší dokonalost. To ale neznamená, že nezíská spokojenost pokaždé, když dosáhne svého cíle. Když se dítě konečně naučí abecedu, má z toho velikou radost. Potom ale uvidí, že existuje nový cíl, vyšší cíl. Ve vašem případě bude dnešní dokonalostí vašeho duchovního života, když získáte trošku míru. Pokud dokážete mít ve své mysli trošku míru, pokud máte klid jen na letmou vteřinu, je to vaše dokonalost. Zítra bude vaší představou o dokonalosti pět minut míru. Pozítří to bude hodina. Jsme Boží děti, a protože Bůh je nekonečný, jsme neustále na pochodu; zaměřujeme se na neustále se překonávající realitu. Pochodujeme, běžíme, létáme. Ale skutečnost, na kterou se zaměřujeme, neustále překonává své vlastní hranice. Nekonečnost neustále překračuje svou vlastní realitu. Naše představa o dokonalosti v duchovním životě je neustálý pokrok.

Jak můžeme překonat každodenní úzkost a ničivou sebekritiku?

Sri Chinmoy: Vezměte tyto věci jako trn, který jste si zapíchli. Cítíte, že jste velmi špatní, nebožští, nehezcí, hloupí; všechny špatné kvality světa jsou uvnitř vás. Vezměte tuto sebekritiku jako trn. Máte zapíchnutý pouze jeden trn, ale ten má mnoho jmen: nejistota, pochybnost a tak dále. Když se do vás takové trny zapíchnou, pomozte si jiným trnem. Tímto trnem je: „Jsem Boží dcera, vyvolená dcera a stanu se dokonalým nástrojem. Na zemi neexistuje nic, co by mi mohlo zabránit stát se Jeho vybraným nástrojem.“ Takže použijte tento trn, abyste vytáhli jiný trn, který vám způsobuje potíže. Sebekritiku je možné porazit pouze prostřednictvím správného sebehodnocení. Prostě jen považujte Boha za svého vlastního. Bůh je vaším Zdrojem. Pokud můžete cítit, že jste Boží dcerou, nebudou vás tyto věci obtěžovat.

Zlepšuje se duchovnost světa?

Sri Chinmoy: V některých případech se duchovnost světa zlepšuje; zároveň je ale svět stále plný nevědomosti. Nemohu jednoznačně říct, že právě nyní devadesát procent lidstva medituje a jen deset procent nemedituje nebo není duchovní. Mohu říct jen to, že duchovnost jako taková probouzí lidstvo více, než to dělala dříve, řekněme před patnácti, dvaceti nebo čtyřiceti lety — zvláště na Západě. Lidé na Západě teď meditují. Sestoupila opravdová duchovnost.

Není pro vás bolestivé neustále se setkávat s lidmi, kteří se systematicky snaží narušit váš vnitřní mír?

Sri Chinmoy: Naštěstí nebo naneštěstí nikdo nemůže narušit můj vnitřní mír, protože přicházím ze stavu, kde mám k disposici nekonečný mír. Má vnitřní bytost je zaplavena vnitřním mírem, nemohu být proto vyrušen.

Co se stane, když někdo realizuje Boha?

Sri Chinmoy: Potom, co člověk realizuje Boha, může Jej odhalit a projevit. Může však i odpočívat, pokud je to Boží Vůle. Neexistuje žádné pevné a dané pravidlo, co se s ním stane. Je to jako když hrajete fotbal. Pokud jste hráli velmi dobře, může vám Bůh říct, že už nemusíte hrát; můžete si jít odpočinout. Pokud Bůh bude chtít, abyste hráli znovu, můžete se připojit, až si odpočinete. Vše závisí na Boží Vůli, Božím Přání, Boží Volbě.

Je možné, aby nevěřící nebo člověk bez vyznání realizoval sebedokonalost?

Sri Chinmoy: Celé si to protiřečí. Dokonalost je Bůh v projevení. Používáte-li termín dokonalost, pak musíte vědět, že mluvíte o projevení Boha v člověku a prostřednictvím člověka. Jsme nedokonalí, ale existuje někdo, kdo je dokonalý, a to je Bůh. Vy i já pláčeme po realizaci Boha jen proto, že je Bůh věčně dokonalý. Pláčeme, abychom ve svém životě uviděli dokonalost tím, že budeme vzývat Boží Přítomnost, nebo tím, že Boží přítomnost budeme vynášet do popředí. Pokud někdo nevěří v cíl, proč by se pokoušel uvědomit si ho?

Není duchovnost útěkem od našich problémů a těžkostí?

Sri Chinmoy: Nevzdáváme se kvůli tomu, že je svět plný obtíží; nepácháme sebevraždu kvůli tomu, že svět je plný obtíží. Co musíme dělat, je věnovat více pozornosti duchovnímu životu. Naší cestou je cesta přijetí. Vnější život přijmeme normálním způsobem, ale uděláme ještě něco, co většina lidí nedělá, a to je, že věnujeme plnou pozornost také vnitřnímu životu. Skutečná duchovnost bude vyžadovat přijetí života takového, jaký je. Překážky nepopíráme, překážky musí být překonány. Neřekneme, že je budeme ignorovat nebo od nich utečeme. Zdaleka ne. Mou radou ale je, že tyto vnější překážky můžeme zvládnout, jen když dokážeme dosáhnout světla seshora. Neodvracíme se od nich; nebojíme se jich. Nesnažíme se uniknout z tvrdé reality. Pokud víme, že existuje lék, který dokáže vyléčit staleté nemoci, tento lék si vezmeme, budeme-li moudří. Tímto lékem je vnitřní světlo.

Je možné realizovat Boha v jednom životě?

Sri Chinmoy: Určitě, realizovat Nejvyšší v tomto životě je docela možné. Musíte ale vědět, jak jste upřímní, jak moc milujete a potřebujete Boha. Má-li Bůh přednost, cítíte-li, že můžete žít bez čehokoliv a bez kohokoliv, ale ne bez Boha, je-li Bůh neustále ve vaší mysli, ve vašem srdci, ve vaší živoucí existenci a jste-li pod vedením plně realizovaného duchovního Mistra, je realizace v jednom životě možná. Převezme-li Mistr plnou odpovědnost za žáka a je-li žák zcela upřímný, může být realizace Boha snadno dosažena v jednom životě. Realizace Boha je vaše rodné právo; není to výhradní monopol žádného jednotlivce. Jestliže mohu realizovat Boha já, můžete Boha realizovat i vy, ale musíte být mimořádně upřímní a oddaní. Jak jednou realizujete Cíl a tento Cíl se stane vaším, tehdy ho nebudete muset s nikým sdílet. Je celý váš. Jestliže jste realizovali to Nejvyšší pod něčím vedením, tehdy se to Nejvyšší stane vaším. Nemusíte Ho sdílet se svým Mistrem. Když jste jednou získali svůj doktorát, potom už nepotřebujete pomoc od univerzity. Pokud v duchovním životě jednou získáte osvícení, když realizujete to Nejvyšší, nepotřebujete již vedení od nikoho a s nikým svou realizaci nemusíte sdílet. Na druhou stranu, když realizujete Pravdu, budete se snažit sdílet svůj Cíl se všemi. Tehdy se vaše srdce sjednotí s vesmírem a vy se budete snažit sdílet svou realizaci se všemi.

Někteří Mistři říkají, že duchovní srdce je uprostřed hrudníku; jiní říkají, že je na jedné straně. Jak je to možné?

Sri Chinmoy: Nejprve musí hledající vědět, že duchovnost není jen pouhým pozorováním; je něčím mnohem hlubším. Dokonce i když mají dva nebo čtyři duchovní Mistři rozdílné názory, musíte vědět, že to není jejich názor o umístění srdce, který jim dal realizaci. Je to jejich vlastní vnitřní pláč; je to jejich vlastní upřímná potřeba Boha.

Když hledající meditují na nejvyšší Pravdu, každý si ji uvědomí z jiného úhlu. Řekněme, že Pravda je tady. Když se na ni podíváte shora, uvidíte Pravdu jedním způsobem. A když se na Pravdu podívám já z levé strany, budu vidět tu stejnou Pravdu jiným způsobem. Pravda sama je vždy stejná, ale když ji vidíte z určitého úhlu, vznikne tak při pohledu na ni rozdíl. Pokud je to ale otázka realizace nejvyšší Pravdy, rozdíl neexistuje. Pokud se podíváte na srdce z této strany, řeknete něco, a pokud se podíváte z tamté strany, řeknete něco jiného. Ale pokud zůstanete po celou dobu v duši, pak uvidíte, že to ve skutečnosti není umístění srdce, ale kvalita srdce, co je důležité.

Cílem není srdce; cíl je uvnitř srdce, kde je duše. Pokud půjdete k cíli tímto způsobem, zdá se být vpravo; pokud půjdete tamtím způsobem, zdá se, že je vlevo. Když vidíte to Nejvyšší a pokoušíte se to vysvětlit, okamžitě vstoupí na scénu mysl, a pravda se stává relativní.

Jeden duchovní Mistr zašel až do extrému, když řekl, že srdce je tady mezi obočím. Budete se tomu smát. Jak může být srdce tady? Přesto má tento Mistr naprostou pravdu. Podle něj to znamená, že srdce je tam, kde je Světlo. V srdci je duše, která je samým Světlem. Zde je třetí oko, které znamená oko Vize a Blaženosti. Když tento Mistr medituje a kontempluje, získává Světlo, neomezené Světlo ve třetím oku. Proto říká: "Kde vidím Světlo, tam je moje pravé Já, tam je moje srdce."

Když meditujete a kontemplujete, získáte Světlo z určitého místa. Máte tak naprosté právo říct, že toto je místo, odkud jste získali Světlo. Pro mě je to špatné místo, ale pro vás je to správné místo. Každý Mistr tak má pravdu. Musíme však vědět, že prohlásit, že duchovní srdce je na levé straně, pravé straně nebo na čele, není vůbec důležité. To, co opravdu chcete, je Světlo duše. Umístění není důležité. Tam, kde člověk získá Světlo, je jeho domov. Srdce znamená domov.

Musíme vědět, že pokud jsme skutečně žízniví, půjdeme tam, kde je voda. Nebudeme se hádat, zda je voda tady nebo tam. Budeme se jen starat o to, jestli existuje nebo ne. Když meditujeme, zjistíme, že srdce existuje, a uvnitř srdce je duše.

Jak ale můžeme v tomto případě meditovat na srdce? Dokonce ani nevíme, kde je.

Sri Chinmoy: Záleží na tom, čí cestu budete následovat. Pokud jeden Mistr říká, že srdce je tady a vy chcete jít jeho cestou, pak je to místo, kde budete meditovat. Pokud nemáte svého učitele, jděte hluboko do svého nitra a dokonce se ani nekoncentrujte na srdce. Jen se koncentrujte a meditujte na Světlo. Pak jednoho dne během své meditace přijmete Světlo tady, nebo tady, nebo tady, nebo tady. Takže pouze meditujte na Zdroj a místo se vám nakonec ukáže. Pokud následujete určitou cestu, musíte mít přirozenou víru v to, co říká váš Mistr. Pokud si však nejste jisti, pokud říkáte: „Nechci sledovat žádnou cestu, jsem jen zvědavý, kde je srdce,“ chtěl bych vám říct, abyste se netrápili s umístěním srdce. Jen myslete na to, co vám srdce může dát: Mír, Radost, Lásku, Blaženost, Světlo. Myslete na vlastnosti, a ne na polohu. Když meditujete na určitou vlastnost, sama tato vlastnost vyjde do popředí, a to je důležité. Soustřeďte se na Zdroj a Zdroj samotný vám požehná a bude možné dojít k osvícení. Potom můžete sledovat místo, z něhož vychází proud. Svým žákům říkám, aby se nehádali, jestli je vpravo nebo vlevo, ale aby mysleli jen na lásku, oddanost a odevzdanost. Milujte Boha celou svou bytostí, věnujte se Bohu celou svou bytostí, odevzdejte sami sebe Bohu. Láska, oddanost a odevzdanost vám ukážou všechno.

Jak můžeme Boha více milovat pomocí naší mysli?

Sri Chinmoy: Musíte vědět, kde láska obvykle sídlí. Ve svém domě máte jednu místnost — ať už je to obývací pokoj nebo kuchyň nebo ložnice — kde trávíte většinu času. Musíte vědět, že v duchovním životě láska tráví většinu času v srdci. Pokud vím, že se na nějakém místě nachází voda, budu tam hluboko kopat a vodu najdu. Pokud tam ale voda není a já kopu dál a dál, je to jen plýtvání časem. V našem duchovním životě vidíme, že uvnitř našeho srdce láska existuje nejen po většinu času, ale neustále.

Chceme-li Boha milovat více, musíme s Ním navázat kontakt pomocí svého srdce. Musíme cítit, že je naše srdce jen pro Boha. Začneme-li cestu se svou myslí, budeme nutně zklamáni. Začneme-li však naši cestu se svým srdcem, budeme jistě naplněni. Dítě běží ke své matce, k otci, ke květině, ze své neustálé lásky. Dítě nemá mysl, jen cítí svým srdcem. Skutečnou lásku cítíme jen tehdy, když se s něčím sjednotíme. Jakmile ale dítě vyroste a začne žít v mysli, začne o všem pochybovat a na všem nacházet chyby.

V duchovním životě musíme být jako dítě. Jen tehdy k nám přijde láska. Když používáme mysl, myslíme si, že už toho o duchovnosti víme dost. Ale co víme? Víme, jak pochybovat, víme, jak podezírat. Pokud chceme, aby nám duchovnost nabídla své poselství, nepotřebujeme mentální výklad. Duchovnost nám nabízí své vlastní světlo, svou vlastní lásku. Nemusíme vést duchovní život dva nebo tři roky, abychom milovali Boha. Ne, můžeme Boha milovat hned od tohoto okamžiku za předpokladu, že používáme srdce k tomu, abychom Ho milovali, a ne mysl, abychom o Něm přemýšleli. Srdce je ztotožněním se s jednotou, zatímco mysl znamená neustálé posuzování a oddělování.

Musíme žít v materiálním světě, abychom praktikovali duchovnost?

Sri Chinmoy: Jistěže musíme žít v materiálním světě. Musíme však vědět, že "materiální svět" může mít dva významy. Pro někoho znamená materiální svět jíst, spát, užívat si, libovat si v potěšení z nevědomosti. Pro jiné znamená materiální svět Boží stvoření — svět, ve kterém na této planetě žijeme. Pokud chápeme "materiální svět" tímto druhým způsobem, můžeme snadno žít duchovní život v materiálním světě.

Žít v materiálním světě znamená přijmout povinnost. Svým žákům říkám, že musí pracovat. Práce znamená fyzickou disciplínu, oddanou službu Bohu. Nepracujete, abyste mě projevili na zemi, zdaleka ne. Pracujete proto, abyste ukáznili svůj život, abyste v každé chvíli, v každé vteřině, mohli učinit svůj život božský a byli nedílnou součástí něčeho duchovního, něčeho božského.

Bůh Stvořitel je také uvnitř stvoření. Stvoření nemůže být odděleno od Stvořitele. Takže stvoření, které vidíme ve formě hmotného světa, musíme přijmout. Pokud jej nepřijmeme, jak ho změníme? Pokud se něčeho nedotknu, pokud do svých žáků nevstoupím i s jejich nedokonalostmi, jak je mohu změnit? Nesmíme odmítat svět, musíme svět přijmout. Kdykoli vidíme něco špatného, musíme do toho vstoupit se Světlem své duše, abychom to změnili.

Máte loď. Loď je ve vodě, ale voda ji neovlivňuje. Použijete loď, abyste se dostali na druhý břeh. Abychom realizovali to Nejvyšší, musíme zůstat na zemi. Musíme však vědět, co z hmotného světa potřebujeme. Chceme-li materiální svět, aby nás pohltil svým bohatstvím, pak jsme chyceni. Ale pokud vidíme svět jako Boží stvoření, cítíme, že musíme realizovat to Nejvyšší tady. Nemusíme jít do himálajských jeskyní, nemusíme trýznit své tělo půstem nebo hladovkou, abychom realizovali Boha. Pokud někde stojí můj Otec, nemusím si odříznout ruce a nohy, abych se k Němu dostal a dokázal Mu, jak velká je má láska k Němu. Zkrátka k Němu přiběhnu. Musíme být přirození. Musíme mít zdravé tělo a vést normální život. Bůh je naprosto normální. Naše pojetí Boha je nesprávné, když si myslíme, že je opravdu něčím neobvyklým.

Máme také špatnou představu o lidech, kteří realizovali Boha. Když přemýšlíme o člověku, který realizoval Boha, myslíme si, že musí být úplně jiný než my. Musí mít dva rohy, dvě velmi dlouhé paže nebo dvě různé oči. Ale tak to není. Bůh je uvnitř vás a Bůh je uvnitř mě. Pokud půjdeme k duchovnímu člověku, musíme automaticky cítit Mír, Světlo, Blaženost a ostatní božské kvality. Ale nemusí to být nejvyšší člověk, nebude mít zvláštní podobu. Každý duchovní Mistr má normální fyzické tělo, ale uvnitř fyzického těla má Boží Vědomí.

Předmluva editora k prvnímu vydání

Sri Chinmoy přednesl sérii sedmi přednášek na počátku roku 1976 v Marvinově centru na Univerzitě George Washingtona ve Washingtonu, D.C. Poslední čtyři z těchto přednášek spolu s vybranými otázkami a odpověďmi byly shromážděny v tomto svazku. První tři rozhovory byly publikovány v knize Spiritual power, occult power and will power, Washington lecture series — part 1.