Písně duše

Člověk je nesmrtelný

Pro zdokonalení našeho lidského života je nejvíce potřebná radost naší duše. Když žijeme ve fyzickém, nespočetné mraky tužeb jsou přirozené, potřebné a nevyhnutelné. Když žijeme v duši, věčně stoupající plameny aspirace jsou přirozené, potřebné a nevyhnutelné.

Když žijeme v duši, spontánně rozvíjíme Boha. Jeho Mír, Blaženost a Síla se stávají našimi vlastními, zcela vlastními. Rosteme do naší duchovní dokonalosti. Tato dokonalost je naším božským dědictvím v lidském těle a zároveň naším nadpozemským rodným právem na zemi.

Lidské v nás musí žít pod ochrannými křídly duše. Božské v nás musí letět a letět do světa Za s létajícími křídly naší duše. Lidské v nás nakonec potřebuje přeměnu. Božské v nás nakonec potřebuje projevení.

Všechno očekáváme od Boha. To je nanejvýš dobré a dokonale rozumné, protože kdo jiný nás může uspokojit jak v Nebi, tak i na zemi? Bůh je naší vnitřní Tváří, Bůh je naším vnějším Úsměvem.

Bůh určuje všechno v nás, skrze nás a pro nás. Je zcela nepodmíněný a nekonečně sebedávající. Jemu sloužíme. Naše vlastní zasvěcená služba Jej odhaluje.

Lidským úspěchem je nejvyšší nesrovnatelný zázrak. Božím úspěchem je spojení Jeho Nekonečnosti s Jeho konečností.

Hle, Bůh je odhalený, člověk je nesmrtelný!

Vůle

Já jsem vůle. Vůle je moje Já. Moje vůle je zcela Boha a jedině Boha.

Tak jako je moje vnitřní vůle ve světě realizace, stejně tak je můj vnější život ve světě manifestace.

Pro pochybnost mojí mysli není nic skutečné. Pro vůli mého srdce je všechno skutečné. Porazit mé pochybnosti znamená vrůst do dechu mé vůle.

Nebojím se svých emocí a frustrací. Moje emoce a frustrace žijí v odevzdané vůli Bohu a budou se navždy radovat v Jeho nezdolné Vůli.

Když moje vnitřní vůle posilňuje mou vnější existenci, rozplynou se všechny mé nespočetné problémy a nesnesitelné bolesti v řídký vzduch.

Pochyby chtějí zničit mou mysl.
Strach chce zabít mé srdce.
Nevědomost chce zastřít mou duši.

Aspirace chce osvítit můj život.
Odevzdání chce naplnit můj život.
Vůle chce znesmrtelnit můj život.

Moje pozemská vůle má vždy začátek a konec. Moje Nebeská vůle nemá počátku ani konce. Vždy byla a bude stejná. Moje vůle je Věčným Příbytkem Pravdy, postavená na skále Boží Vize ve Skutečnosti a Boží Skutečnosti ve Vizi.

Moje duše

Ó duše, jsem tvoje tělo. Dnes jsem třicet šest let staré. Přeji si od tebe učit.

„Konej dobro.“

Ó duše, jsem tvoje vitálno. Je mi devatenáct let. Chci se od tebe učit.

„Buď dobré.“

Ó duše, jsem tvoje mysl. Jsem šedesát let stará. Potřebuji se od tebe učit.

„Spatři dobré.“

Ó duše, jsem tvoje srdce. Jsou mi čtyři roky. Prosím, řekni mi tajemství.

„Zůstaň dobré.“

Ó duše, znovu tvé tělo. Co děláš se svou neomezenou láskou?

„Svou neomezenou lásku šířím k neustále se rozpínajícím obzorům.“

Ó duše, znovu tvé vitálno. Co děláš se svým nekonečným mírem?

„Svým nekonečným mírem sytím překypující rozlehlost minulosti, přítomnosti a budoucnosti.“

Ó duše, znovu tvá mysl. Co děláš se svou vizí stále se překonávajícího Za?

„Svou vizí neustále se přesahujícího Za, vystýlám zlaté hnízdo své Nekonečné Skutečnosti.“

Ó duše, znovu tvé srdce. Řekni mi tvé absolutní tajemství, prosím.

„Žiji pro Nejvyššího a pouze pro Nejvyššího. To je moje absolutní tajemství.“

Moje tělo

Ó mé tělo, ty jsi dar od Nejvyššího. Hluboko uvnitř sebe máš nevyčerpatelné možnosti. Neporozumět tobě znamená neporozumět vybranému nástroji Boha.

Nechceš, nesmíš a nedokážeš se svou fyzickou silou porazit délku a šířku světa. Nabídni své rostoucí srdce srdcím daleko i blízko. Nabídni svou zářící duši duším okolo, dole, nahoře. Pouze potom se staneš dobyvatelem a vlastníkem celého Božího vesmíru.

Ó mé tělo, vzývej svou duši, aby tě vždy vedla. Vzývej! Nikdy tě nebude trápit monotónnost jednotvárného života. Tvůj neustálý pochod bude mít bleskovou rychlost — vzhůru k nejvyššímu, uvnitř k nejzazšímu, kupředu k nejvzdálenějšímu.

Zpívej, zpívej píseň Blaženosti v Nesmrtelnosti! Dýchej, dýchej dechem Vědomí v Nesmrtelnosti! Žij, žij život Existence v Nesmrtelnosti!

Smrt? Zemřít nesmíš. Protože tvoje smrt bude velkou ztrátou pro lidstvo a daleko větší ztrátou pro Božské. Bojuj, ó mé tělo, bojuj s nevědomostí až do samotného konce. Nikdy nedovol nevědomosti, aby tě zahalila, tvůj vnější plášť. Tvé namáhavé úsilí bude korunováno úspěchem.

Ó tělo moje, měj se věčně dobře. Nechť každý tvůj pozemský rok má triliony naplňujících let.

Bůh Věčný Snílek sní skrze tebe a s tebou. Bůh Věčná Skutečnost žije pro tebe, s tebou a v tobě.

Mé vitálno

Ó mé vitálno, moje první volba spadá na tebe. Bez tvého dynamického a ohromného vnitřního pobízení nemůže být nic vyjádřeno, nic nemůže být odhaleno zde na zemi.

Ó mé vitálno, když hluboce usneš, mou vnější existenci zachvátí nehynoucí frustrace mé mysli. Mou vnitřní existenci otráví bezmocné odevzdání mého těla Princi Tmy.

Ani nejsilnější lidská představivost tě nedokáže změřit, tvoji hloubku. Ani nejrozsáhlejší, nejjasnější lidská moudrost tě nedokáže určit, tvoji šířku.

Tvoje je nezdolná odvaha, která vyvěrá z fontány neomezených emocí. Nezabíjej své emoce, nikdy. Usmrcené emoce uvnitř, hladovějící naplnění navenek. Božsky nasycené emoce uvnitř, Bůh Věčná Blaženost odhalena navenek.

Ó mé vitálno, neznáš žádné zítra. Chceš být narozeno, chceš růst a naplnit sebe v okamžiku dneška. S nekonečnými Požehnáními Nejvyššího pochoduješ po cestě vzkvétající Nekonečnosti, záře Věčnosti a lesku Nesmrtelnosti.

Tvůj život je zelený, vždy aspirující a vždy rostoucí zelená. Tvůj dech je modrý, vše obklopující a vše přeměňující modrá.

Ó vitálno moje, v tobě je zářící naděje lidstva. S tebou je rozezvučený zvon Božskosti.

Moje mysl

Ó moje mysl, žádný pozemský řetěz tě nemůže spoutat. Neustále létáš. Nemůže tě kontrolovat žádná lidská myšlenka. Jsi věčně v pohybu.

Ó moje mysli, je pro tebe těžké věřit v neustálé naplnění mé duše. A pro mě je těžké uvěřit, že jsi odsouzena být věčnou obětí jedovatých pochybností. Běda! Zapomněla jsi. Zapomněla jsi zlaté tajemství: zůstat v pokoji ticha znamená otevřít dveře naplnění.

Ó má mysli, tvé odpovědnosti jsou ohromné. Musíš potěšit své nadřízené: srdce a duši. Pouze se svým nejvřelejším obdivem budeš moci zdolat srdce. Pouze se svou nejhlubší vírou budeš moci zdolat duši. Také musíš uspokojit své podřízené: tělo a vitálno. Pouze s tvým čistým zájmem budeš moci způsobit úsměv těla. Pouze s tvým pravým povzbuzením budeš moci pomoci vitálnu běžet neomylně k dobru, a ne k požitku.

Ó má mysli, zoufale tě potřebuji, ať už v tobě přebývat, anebo jít za tebe. Vidíš, a tím chráníš to fyzické ve mně. Sloužíš, a tím odhaluješ to duchovní nade mnou.

Ó má mysli, odhoď svůj dlouho ceněný suchý rozum. Přivítej neustále panenskou víru. Vlastni holý meč svědomí. Jsi předurčena vystoupat daleko nad bouřky strachu. Už nezůstávej v chmurných stínech smrti, které sis sama vytvořila. Obleč si zlaté šaty jednoduchosti, upřímnosti a čistoty. Nedovol vichřicím nedůvěry uhasit tvůj vnitřní stoupající plamen. Tvůj je šíp koncentrace. Tvoje je pole bleskové intuice. Tvým je bezbřehý mír.

Hle, Nejvyšší! Korunuje tě, ó mysli moje, s vavřínem Jeho nekonečné Štědrosti.

Moje srdce

Ó moje srdce, jsem na tebe božsky hrdý. Ty nemáš hanebnou a nestoudnou nemoc – obavy! Nikdy nepiješ smrtící jed — pochybnost! Nic nemůže být jednodušší než tvé čisté touhy. Nic nemůže být spontánnější než tvé zářící city. Nic nemůže být více naplňující než tvá nesobecká láska. Nic nemůže mít přímější přístup k Nejvyššímu než tvůj nejvnitřnější pláč.

Ó mé srdce, tvůj nebeský den uvnitř pozemského dne je pro realizaci Boha. Tvoje nesmrtelná minuta uvnitř prchavé minuty je pro ztělesnění Boha. Tvoje odhalující vteřina uvnitř mizející vteřiny je pro projevení Boha.

Ó mé srdce, ostatní členové rodiny se obávají Boha. Ty nikdy! Jejich trvalý strach bez světla je bez života, trvale ochromený. Ostatní činí svá vlastní rozhodnutí na cestě životem. Bůh činí rozhodnutí pro tebe. Oni chtějí zachránit lidstvo s nejtemnější nocí svého ega. Ty si přeješ sloužit lidstvu s nejjasnějším dnem svého zasvěcení. Jejich vítězství je vítězstvím nad lidstvem. Tvé vítězství je vítězstvím nad sebou samým.

Ó mé srdce, ó srdce moje, ty jsi lodí mého života. Plavíš se po nezmapovaných mořích nevědomosti a dosahuješ Zlatého Břehu Za.

Nejsem sám, ó mé srdce. Jsem s tvojí vznášející se aspirací. Ty nejsi sama. V tobě a pro tebe je můj nepodmíněný dech života.

Tvá je neochvějná vůle a neselhávající víra v Nejvyššího. Každý lupínek zářícího lotosu hluboko uvnitř tebe je neustále koupán v nektarových paprscích Transcendentální Blaženosti.

Ó sladké, sladší, nejsladší srdce moje, ty nejsi pouze Boha. Bůh je také tvůj.

Člověk a Bůh

Člověk zapomíná. Bůh odpouští. Člověk zapomíná Pravdu Boha. Bůh zapomíná nevědomost člověka.

Člověk vzlétá. Bůh vyrůstá. Člověk vzlétá v Bohu. Bůh vyrůstá v člověku.

Člověk miluje lásku, protože ji nemá. Bůh miluje lásku, protože On je veškerou láskou.

Člověk aspiruje. Bůh inspiruje. Člověk aspiruje. Hle, Bůh sestupuje. Bůh inspiruje. Hle, člověk stoupá.

Člověk pláče. Boží Soucit letí, aby se dotkl srdce člověka. Bůh pláče. Člověk posílá zprávu: „Je příliš brzy. Počkej, musíš čekat.“

Člověk je vždy pozdě v modlení a přijímání. Bůh není nikdy pozdě v naslouchání a darování. Pro rozhovor s Bohem má člověk svoji tlukoucí modlitbu. Pro rozhovor s člověkem má Bůh svoji osvěcující Blaženost. Pro spojení s Bohem má člověk svou tichou meditaci. Pro spojení s člověkem má Bůh Svůj naléhavý Mír.

Absolutní svoboda není lidským dosažením. Je to Požehnání Boha. Nejtemnější spoutání není božským dosažením. Je to nabídka člověka.

Člověk chce znát sám sebe a osvobodit sám sebe. Bůh chce odhalit Sám Sebe a projevit Sám Sebe. Člověk chce objevit Nebe na nejvyšší úrovni vědomí. Bůh chce odkrýt Nebe zde na zemi a nikde jinde.

Bůh dává člověku to, co má a to, čím je – Lásku, Radost, Mír, Blaženost a Sílu. Člověk dává Bohu to, co nemá a to, čím není – slib! Lidský slib! Lidský slib Bohu pro Boha!

Válka a mír

Člověk vynalézá válku. Člověk objevuje mír. Vynalézá válku zvenku. Objevuje mír zevnitř. Válku člověk svrhává. Mír člověk zasévá. Úsměv války je záplavou lidské krve. Úsměv míru je láskou, dole, nahoře.

Mír je veškerou pravdou, která si přeje okouzlit lidstvo. Válka je veškerou falší, která chce uchvátit lidstvo. Mír začíná v duši a končí v srdci. Válka začíná v mysli a končí v těle.

Válka zapomíná na mír. Mír odpouští válce. Válka je smrtí života lidskosti. Mír je zrodem Života Božskosti. Naše vitální vášně chtějí válku. Naše psychické emoce touží po míru.

Válka je jasnou marností v hrozivém kopí hlouposti. Mír je plynoucí Nekonečností v zářící Věčnosti.

Člověk hledá válku, když si myslí, že svět není jeho. Člověk vynalézá válku, když cítí, že může svět porazit. Člověk vyhlašuje válku, když sní, že svět se mu již odevzdal.

Člověk hledá mír, protože jeho pozemská existence jej zoufale potřebuje. Člověk vítá mír, protože cítí, že pouze v míru je jeho život dosažení a naplnění. Člověk šíří mír, protože chce překonat smrt.

Zvířecí v člověku válčí proti míru ve vnějším světě, ve světě konfliktních idejí. Božské v člověku válčí proti nevědomosti ve vnitřním světě, ve světě vrcholných ideálů.

Zvířecí v člověku chce válku kvůli válce samotné, válce, která pohltí spící svět. Božské v člověku chce mír pro mír samotný, mír, který nasytí hladový svět.

Moje lidská pýcha a moje božská pýcha

Moje lidská pýcha cítí, že mohu udělat cokoliv. Moje božská pýcha, pýcha, která se odevzdala Vůli Boha, ví, že mohu udělat všechno, pouze když mě inspiruje, vede a pomáhá mi Nejvyšší.

Moje lidská pýcha chce, aby mi svět porozuměl, mojí lásce, mojí pomoci a obětování. Moje božská pýcha, která je pocitem jednoty se vším v Bohu, si nepřeje, aby svět rozuměl mé nezištné službě. Cítí, že pokud Bůh rozumí mně, zná moje pohnutky, nemůže být většího ocenění.

Moje lidská pýcha pije horkou vodu života – utrpení, boje a pochyby – bez lžíce. Důsledkem toho je můj jazyk silně popálen. Moje božská pýcha pije tu samou horkou vodu, co víc, v nekonečně větší míře, ale používá k tomu pití lžíci, takže netrpím. Tato lžíce je lžíce osvobození, zbaveného okovů nevědomosti.

Moje lidská pýcha se bojí říct a stydí se udělat mnoho věcí. Moje božská pýcha se nebojí říct cokoliv a nestydí se cokoliv udělat, protože ví, že Bůh je Vykonavatelem i činem najednou. Koho se mám tedy obávat? Za co se mám stydět?

Moje lidská pýcha drtí lidstvo silou získanou člověkem. Moje božská pýcha osvobozuje lidstvo Silou danou Bohem.

Když říkám, že Bůh je můj a mohu Jej použít podle své libovůle, dávám útočiště své lidské pýše. Ale když říkám, že jsem Boha a moje vlastní existence je na Jeho Příkaz a u Jeho Nohou, opatruji božskou pýchu.

Materiální svět říká mé lidské pýše: „Buď uspějeme, nebo selžeme a zahyneme.“ Duchovní svět říká mé božské pýše: „Spolu se budeme snažit, spolu zvítězíme.“

Moje ticho

Moje ticho překlenuje propast mezi úspěchem mého života a zklamáním mého života. Moje ticho nezvětšuje moje nedostatky. Ani nad nimi nemhouří oko. Moje ticho přeměňuje moje nedostatky v nezdolnou sílu.

Moje ticho je stoupající oheň, který ohřívá svět mého zoufalství. Moje ticho je moje vnitřní světlo. Žádný můj problém nemůže vzdorovat řešení. Moje ticho je nesobecký šiřitel radosti k stále se rozšiřujícím obzorům.

V mém tichu se stávám člověkem ryzího charakteru, plodným spisovatelem, nenasytným čtenářem, božským milovníkem, hluboce inspirujícím a triumfálně osvobozujícím.

V mém hlubokém tichu se nikdy nestanu obětí nevědomosti, největší pohromou, která může postihnout jakoukoliv lidskou bytost. V mém vzrůstajícím tichu jsem přesvědčen, že dokonce i jako člověk na této zemi budu moci dosáhnout transcendentálních výšek, božského.

Jedině mé zářivé ticho může urychlit můj pochod k Bohu.

Moje rozšiřující se ticho mi umožňuje vidět, cítit a vlastnit uspokojení, čisté uspokojení. Již nemusím vyprávět o své temné nespokojenosti.

V aktivitě a vitalitě pyšně a chybně cítím, že se musím postarat o celý svět. V srdci ticha pokorně a neomylně zjišťuji, že je to Božskost uvnitř světa, která se postarala, stará se a navždy se bude starat o celý svět.

Ticho je mojí nekončící prosbou. Ticho je mojí bezvýhradnou přípravou. Ticho je mojí neomezenou realizací. Ticho je nezměrnou fontánou mého života zde na zemi a tam v Nebi.

To, co Boží Ticho je, je věčná Pravda. To, čemu Boží Ticho slouží, je věčný Účel. To, čím se Boží Ticho stává, je nevyhnutelné Naplnění.

Moje světelná láska

Moje světelná láska je mojí duchovní vůlí. Uvnitř je nekonečnou silou. Ve svém životě nedávám strachu žádné místo. Moje světelná láska je Božím Úsměvem uspokojení. Boží nejvyšší Láska se projevuje ve mně a skrze mě aby přeměnila mé lidské problémy v mé božské příležitosti.

Moje zvířecí lidská láska je mojí nepřirozenou zkušeností a nejistou možností. Moje božská lidská láska je mojí přirozenou zkušeností a jistou nevyhnutelností mého života ve věčném nyní.

Moje láska rozechvěle říká: „Bůh je vším Požehnáním.“

Boží Láska s úsměvem říká: „Moje dítě je veškerou vděčností.“

Láska vyzařuje život harmonie, rozjasňuje vědomí radosti a zostřuje meč intuice. Láska je vždy připravená setkat se s každým oduševnělým požadavkem člověka. Láska poráží vše, co se nepodobá Bohu. Je, vskutku, nadevše nejvyšší.

Láska mi dává mou důležitost v kosmické Vizi Boha. Nikdo na mě nepamatuje, kromě mé lásky. Mým jediným pokladem je láska. Pokladem lásky je Boží Srdce.

Láska je nepopiratelnou pravdou mé identity jako Božího syna, vybraného syna. Láska je jedinečnou kombinací Nebeské svobody a pozemské disciplíny. V Nebeské svobodě je pozemské osvobození. V pozemské disciplíně je Nebeské projevení.

Žádné časem zrozené touhy nemohou roztrhnout moji světelnou lásku. Moje světelná láska letí za rozprostřenou síť smrti. Moje je láska, která má nezrozený počátek a nesmrtelný konec.

Sebeobětování

Lidská bytost má mnoho božských kvalit. Ale nikdy nebylo, ani být nemůže, další takové nesrovnatelné božské kvality, jako lidské sebeobětování. Sebeobětování je Boží vlastní oduševnělé Poselství lidstvu všech oblastí života. Nejjasnější sebeobětování může lehce ulehčit a zmenšit nejtemnější zkoušky a stresy lidského života.

Ten, kdo je veškerou obětavostí, nemůže nikdy prožít život zklamání. Jeho je neustálé vítězství. Jeho je spontánní vnitřní radost. Co má být obětováno? Životní dech člověka. Jak obětovat? S pocitem univerzální jednoty.

Sebeobětování říká na pozvání zoufalství: „Ne.“ Sebeobětování říká na pozvání blaženosti: „Ano.“

Bůh mě tajně žehná z Nebe, když si přeji vrůst do obětování. Bůh mě otevřeně žehná na zemi, když se celá má pozemská existence stane obětováním.

Volbou člověka je radost. Volbou radosti je obětování. Volbou obětování není nic. Toto nic je skutečným odhalením všeho a naplněním člověka a Boha.

Člověk bez obětování chce svou nejmocnější silou vlastnit svět. Obětavý člověk si právem svého úplného odevzdání přeje být vlastněn světem. Milovat život znamená obětovat naši vnitřní Božskost. Obětovat život znamená přeměnit naše lidské navenek.

Když obětuji svá materiální vlastnictví, vidím Boha, jak ke mně s úsměvem přichází. Když obětuji svá odříkání, vidím Boha, jak ke mně dynamicky pochoduje. Když obětuji své duchovní dosažení, vidím Boha, jak ke mně rychle běží.

Láska, oddanost, odevzdání

Láska je čin. Oddanost je cvičení. Odevzdání je zkušenost.

Láska je realizace. Oddanost je odhalení. Odevzdání je projevení.

Láska je smyslem života. Oddanost je tajemstvím života. Odevzdání je Cílem života.

Ve své lásce vidím Boha – Matku. Ve své oddanosti vidím Boha – Otce. Ve svém odevzdání vidím Boha Matku a Boha Otce společně v jednom těle.

Láska bez oddanosti je absurdností. Oddanost bez odevzdání je marností.

Láska s oddaností byla počátkem mojí cesty. Oddanost s odevzdáním je koncem mé cesty.

Miluji Nejvyššího, protože pocházím z Něho. Jsem oddán Nejvyššímu, protože si přeji jít zpátky k Němu. Odevzdávám se Nejvyššímu, protože On žije ve mně a já v Něm.

Byl čas

Byl čas, kdy jsem se modlil k Bohu za všechny věci, které jsem chtěl. Bůh mě vyslyšel a dal mi oduševnělý pláč.

Byl čas, kdy jsem se modlil k Bohu za všechny věci, které jsem potřeboval. Můj Bůh mě vyslyšel a dal mi oduševnělý úsměv.

Byl čas, kdy jsem se modlil k Bohu pouze za Pravdu. On mě vyslyšel a dal mi oduševnělé obětí.

Byl čas, kdy jsem se modlil k Bohu, ne pro realizaci ani za osvobození, ne pro Nekonečnost ani za Věčnost, ale pro naplnění Jeho vlastní Vůle. Můj Bůh mě vyslyšel a dal mi Svůj Dech.

Byl čas, kdy Bůh chtěl, abych byl Jeho touhou. Dotknul jsem se Jeho Nohou a stal jsem se jí.

Byl čas, kdy Bůh chtěl, abych byl Jeho aspirací. Dotknul jsem se Jeho Srdce a stal jsem se jí.

Byl čas, kdy Bůh chtěl, abych byl Jeho realizací. Dotknul jsem se Jeho Duše a stal jsem se jí.

Byl čas, kdy Bůh chtěl, abych nebyl ničím jiným než Skutečností. Dotknul jsem se Lodě Jeho Snu a stal jsem se jí.

Moje přijetí Boha a Boží přijetí mě

Pryč s mojí váhající a pochybující myslí! Moje bezvýhradné přijetí Boha bude neustále schopno plně uspokojit potřeby mé aspirující duše.

Jeho jsem přijal, mého Boha, Pána Nejvyššího. Můj svět se už nikdy nemůže zhroutit. Trápení mého odvěkého strachu je nyní přeměněno v extázi srdce. Jak? Jen díky mému nejčistšímu přijetí Boha.

Byl jsem šťastný, protože do mě vložil své Poselství Naděje. Jsem šťastnější, protože mě utváří ke svému vlastnímu Obrazu. Budu nejšťastnější, protože ve mně probudí svou Věčnost a skrze mě odhalí svou Nekonečnost a naplní mě svou Nesmrtelností.

Nejsem dokonalý, daleko tomu. Dělám chyby velké jako Himaláje dennodenně. Ale můj sladký Pán není ani přísný, ani neodpouštějící. Není kárný Soud. Vždy je neustálým Soucitem.

Bůh mě přijal. Něco víc: přijal mou lidskou přirozenost tak aby si mohl být plně vědom mých přání a potřeb. Osvobozuje mě od světa zkaženého nevědomostí. Osvobozuje mě z života zatemněného stínem nemilosrdné smrti.

Moje země je spojena s Jeho Nebem skrze mé milující odevzdání a Jeho nepodmíněný Zájem. Mým osobním úsilím nemohu nikdy zlepšit sám sebe; je to jako pokoušet se natrvalo narovnat ocas psa. Musím k Bohu přijít takový, jaký jsem. Vím, že to, co vědomě nepřekonám, nemilosrdně překoná mě. Ale můj Pán mi ze své nekonečné Štědrosti říká, že On to překoná, nejdivočejší nevědomost, ve mně a pro mne.

V mém přijetí Boha se musím vzdát všeho, co by mě od Něj oddělovalo. V Jeho přijetí mne mi dal nový svět a celý svůj Dech.

Boží Vůle a moje vůle

Když se Boží vůle stane mojí vůlí, nemusím se vzdávat ničeho, protože On je se vším a ve všem. Když konám v rozporu s Boží Vůlí, zraňuji své tělo, trápím svůj život a uzavírám do klece svého ptáka duše. Když jsem v dokonalém otroctví jedovatým pochybnostem, moje vůle přestává být Vůlí Boha. Když jsem zcela poslušný nevyhnutelnosti Pravdy, vrůstám do Boží nezlomné Vůle. Když žiji život víry, Boží Vůle přeměňuje moje pozemské sny v Nebeské vize. Když žiji životem pyšného sebeprosazování, Boží Vůle na mě zapomíná, Země mě nenávidí a Nebe mě zapírá.

Objímám Nejvyššího rukama své naprosté bezmoci. On mě objímá rukama své vše ukrývající Ochrany. Mrhám Jeho Požehnáními a Soucitem. On ve mě zvětšuje svou Naději a sytí svůj Slib ke mě.

Moje vůle je otevření mého aspirujícího srdce Nejvyššímu. Medituji, ne proto, že chci, aby věděl, že na Něj medituji, ale protože chci sám sobě umožnit přijmout Jej v nekonečné míře. Během meditace, když plavu v moři lásky a oddanosti, přichází ke mě dolů. Během mé meditace, když ve mě svítá slunce moudrosti a míru, vyzdvihuje mě nahoru k Sobě.

Tiše se modlím. On tajně slyší. Obrovský pláč mého srdce stoupá vzhůru a dotýká se Trůnu Jeho Soucitu.

Nejvyšší nikdy nevyžaduje mou víru v Něj, aniž by mi před tím dal jistotu, nekonečně větší, než je potřeba, ve které mohu nalézt svou bezvýhradnou víru. Pokud Jej chci zpochybňovat, dává mi k tomu dostatek příležitostí. Skutečně, v tom spočívá velkodušnost Jeho Světla Soucitu ke mě.

Moje vůle a Boží Vůle. Když je moje vůle schválena Boží Vůlí, mé čisté srdce nemá trvalou vnitřní blaženost. Ale když mé srdce nepodmíněně a oduševněle poslouchá Boží Vůli a přijímá ji jako svou vlastní vůli, roste v mém srdci nekonečná radost a proudí skrze mé srdce věčná radost.

Moje a já

Mám nekonečné příležitosti jít k Bohu. Mám nepředstavitelné možnosti jít ke Králi Nevědomosti.

Když žiji v materiálních skutečnostech, jsem přirozená lidská bytost. Když žiji v duchovních skutečnostech, jsem nadpřirozená božská bytost.

Vlastním a jsem vlastněn rychle se pohybujícím světem. Ačkoliv jsem já sám obrovským problémem, mohu značně vyřešit bezpočet problémů světa. Jak? Pouze tím, že se stanu věrným služebníkem Boží Vůle a odevzdám svá očekávání Božímu Vedení a Jistotě.

Můj strach z Boha je překážkou mému životnímu míru. Moje láska k Bohu je předzvěstí radosti z Božího kosmického stvoření.

Dosáhnout mého Cíle bylo obtížné. Udělal jsem to. Udržet si svůj Cíl je mnohem těžší. Dělám to. Stát se mým Cílem bude nejtěžší. Udělám to, a udělám to se stoupajícím pláčem svého srdce, s hledajícím světlem své duše, s povznášejícím tichem své mysli, se silným dynamismem svého vitálna a nakonec s absolutním odevzdáním svého těla.

Modlím se k Bohu, aby přeměnil můj život v jedno dlouhé úsilí, beze strachu a bez ega, tak abych mohl získat nejvíce naplňující dosažení z nejméně slibných situací.

Každá vteřina jsou otevřené dveře k jedinečným příležitostem. Nechť dlouho trvají mé nebeské činy a krátce mé pozemské řeči.

Já nejenže mám duši. Já jsem duše. Nejsem ego. Ani žádné nepotřebuji. Ten, kdo není se mnou v mém úsilí duše, je proti mně. Ale musím vědět, že můj Bůh je také jeho Bůh. Žádný kompromis, žádný kompromis s nocí vyhrožující světu a neaspirujícím dnem.

Trpělivost

Co je trpělivost? Je to božská schopnost. Naneštěstí, my máme nejenže silný nedostatek této božské schopnosti, ale zároveň ji také velmi pošetile zanedbáváme.

Co je trpělivost? Je to vnitřní jistota o Boží bezvýhradné Lásce a nepodmíněnému Vedení. Trpělivost je Boží Síla skrytá v nás, aby utišila zuřící bouřky života.

Jestliže má selhání sílu obrátit tvůj život v samotnou hořkost, potom trpělivost má sílu obrátit tvůj život v nejsladší radost. Neodevzdávej se osudu po jednom neúspěchu. Neúspěch většinou předchází úspěchu. Ale když je jednou úspěchu dosaženo, stává se naším jménem jistota.

Měj trpělivost ve svém těle — budeš moci přijmout celý svět. Měj trpělivost ve svém vitálnu — budeš moci držet celý svět. Měj trpělivost v mysli — pak nezapomeneš, ani neztratíš svět. Měj trpělivost v srdci — potom ucítíš, že svět je nejenom s tebou a v tobě, ale pro tebe.

Čas je letící pták. Chceš ptáka chytit a zavřít do klece? Tvé nejmilejší sny budou přeměněny v plodné skutečnosti, pouze pokud budeš znát tajemství rostoucího stromu trpělivosti ve svém srdci.

Trpělivost je tvé upřímné odevzdání Boží Vůli. Toto odevzdání v žádném případě neznamená vymazání konečného já, kterým jsi nyní, ale úplné překonání tvé konečné existence do nekonečného Já.

Trpělivost k tobě v tichosti promlouvá: „Pokus se žít vnitřním životem. Nejenže uvidíš a dosáhneš svého cíle, ale také se staneš Cílem.“

Trpělivost na tebe nikdy nemůže být vložena z vnějšku. Je to tvé vlastní vnitřní bohatství, moudrost, mír a vítězství.

Radost

Radost je vnitřní světlo, které osvěcuje mou nejtemnější noc.

Když jsem radostný, Bůh mě sytí. A já sytím Boha, jen když sdílím svou radost s ostatními.

Když mám vnitřní radost, budu vždy požehnán hojností spontánnosti a kreativity.

Když se s radostí dívám nahoru, budu mít Boha jako svého Zaměstnavatele.

Když se s radostí dívám okolo, budu mít Boha jako svého Dohlížitele.

Když se s radostí dívám kupředu, budu mít Boha jako svého Odměňovatele.

Radost je moje dynamická jednota s Nejvyšším. Protože je moje duše neoddělitelně jedním s Nejvyšším, žádná výzva pro mě není příliš velká. Absolutně žádná.

Moje radost je moje víra založená v Nejvyššího. Na rozdíl od ostatních, kteří nemají víru v Nejvyššího, já si nemyslím a necítím, že jsem vždy špatný, bezvýznamný a zbytečný. Je jisté, že ti, kterým chybí víra, jsou oběťmi frustrace. Pro ně je život vyprahlou pouští, Bůh je kolosální fantazií, smrt je řvoucím lvem přímo před nimi.

Před tím, než radost mého srdce zavolá na Boha, Jeho všemocná Milost odpoví. To je skutečná pravda.

Když se pokusíme vysvětlit radost, vždy selžeme. Protože to je nejisté. Když se pokusíme okusit radost, budeme vždy úspěšní. Protože to je nepochybné.

Radost je ztělesněným mírem. Radost je odhalenou silou. Ztělesněný mír je mužský aspekt Božského. Odhalená síla je ženský aspekt Božského.

Radost mého srdce proniká do nejhlubšího. Radost mé mysli sahá k nejzazšímu. Radost mé duše dosahuje nejvyššího.

Emoce

Emoce jsou darem Boha. Naplňují naše dny milujícími myšlenkami a zářícími činy. Díky našemu zmatenému myšlení emoce zneužíváme. Emoce jsou dynamickou plností dokončování.

Emoce nám říkají, že skrze nás plyne neustále vzrůstající životní energie, která obnovuje a oživuje naši vnitřní bytost. Emoce nejen že zpříjemňují a zintenzivňují náš život, ale také probouzejí náš vnější život, aby zakusil dokonalost v každé oblasti projevení.

V emocích je tvořivé usilování. Toto usilování je věčné. Tvořivé usilování nakonec musí vstoupit do ideálu Boha, který je ztělesněnou Nesmrtelností a odhalenou Dokonalostí.

Emoce mají vnitřní vnímání božské Jednoty. Poznání intelektu tajně miluje emoce. Chápání mysli tiše miluje emoce. Moudrost srdce otevřeně a oduševněle miluje emoci.

Musíme se snažit odhalit ve svém nitru nejhlubší hloubku emocí, tak abychom se mohli stát nejširšími kanály pro božské vyjádření krásy, radosti, síly a pravdy.

Emoce nejsou zmatenou zkušeností. Je to skutečnost, která roste do dokonalosti.

Když jsou naše duševní emoce podporovány inspirací a aspirací, přicházíme do vědomého kontaktu s Nejvyšším. V naší vnější existenci potom zavládne dokonalá skutečnost.

Emoce nejsou obětí frustrace. Emoce nejsou předváděním. Je to spontánní vnitřní radost, skrze kterou vyjadřujeme sami sebe ve světě, ve kterém žijeme.

Duševní emoce jsou fontánou hojnosti. S touto fontánou vstupujeme do světa odhalující myšlenky, naplňujícího činu a přeměňující realizace.

Je svět iluzí?

Svět není iluzí. Pravá iluze nemůže být nikdy pochopitelná, zatímco svět je lehce pochopitelný, když jdeme hluboko dovnitř a podíváme se na něj naším vnitřním zrakem. Je to iluze, která je neskutečná, a ne náš svět.

Tak jako je skutečné mé tělo, stejně tak je skutečné mé Božské tělo — svět.

Nic nepochází z pusté prázdnoty. Bůh ze Své Existence — Blaženosti – Vědomí vyprojektoval vesmír. Stvořil svět. Stal se světem. Chce a stává se. S úsměvem navenek odhaluje to, čím je v tichu uvnitř.

Bůh mi dal, ale já jsem ztratil

Bůh mi dal radost. Ale já jsem ji ztratil. Ztratil jsem ji, protože jsem se vědomě a celým srdcem spřátelil s utrpením, bez Jeho souhlasu.

Bůh mi dal Mír. Ale já jsem ho ztratil. Ztratil jsem ho, protože jsem přivítal nepokojného koně vitálna aby mě nesl do světů za. To jsem také učinil bez Božího svolení.

Bůh mi dal Lásku, Svou oduševnělou Lásku. Ale já jsem ji ztratil. Ztratil jsem ji, protože jsem ve svém naprostém bláznovství objevil a objal lidskou lásku, aby byla cílem mého života. Tento velký objev jsem učinil já, já sám. Bůh nebyl vyzván, aby se účastnil mého velkolepého objevu.

Bůh mi dal Pravdu, Svoji nejvyšší Pravdu. Ale já jsem ji ztratil. Dal jsem ji, Boží Pravdu, bezvýhradně falši. Běda! Poté co ode mě faleš nenasytně přijala Boží Pravdu, nemilosrdně nenávidí mou hloupost, mou bezmocnou nevědomost. Nyní jsem úplně sám. Moje existence není ani v Bohu ani ve falši, ale hluboko uvnitř mého řvoucího sebezničení.

Moje modlitba

Moje modlitba se může usmívat pouze dvakrát. Jednou, když utiším své vnější smysly a jednou, když otevřu bránu své duše.

Moje modlitba spočívá v milování Boha kvůli Jemu Samotnému. Moje modlitba ničí chyby, zrozené i nezrozené.

Skutečnost je určena pouze jednou věcí: modlitbou – modlitba ve svém ztělesnění, modlitba ve svém dynamickém působení.

Modlitba je nejlépe vyjádřena v mém každodenním životě, když se stane spontánním, sebedávajícím odevzdáním Vůli Boha.

Hledání je lístkem do letadla v oblasti duchovnosti. Úsilí je lístek. Když hledání a úsilí sehrály své úlohy, odevzdání mne vede k mému sedadlu v letadle.

Zaslíbená zem se již víc přede mnou nemůže schovávat, pokud mě moje ryzí modlitba umožní vidět mou duši v životě a můj život v duši.

Slyšitelná modlitba je častokrát velebným sebeuspokojením. Tichá modlitba v osamělé vyrovnanosti je naplňující Věčností.

Modlitba je zápas, když chci být vševědoucí myslí. Modlitba je nektar, když chci být zcela zasvěceným životem.

Říkají, že modlitba je dcerou utrpení. Ale já říkám, že modlitba je Matkou Blaženosti.

Duchovnost

Člověk bez duchovnosti je politováníhodnou obětí okolností. Člověk s duchovností je Božím Úsměvem vítězství.

Pravý hledající není napaden úzkostí. Jeho budoucnost spočívá v přítomnosti. Jeho okamžiky jsou spjaty s neustálou příležitostí. Jeho slovník neobsahuje slovo „odkládání“. Jeho příležitost se přeměňuje ve skutečnost. Jeho skutečnost se přeměňuje v praktičnost.

Tak jako rostlina nemůže žít bez slunce a vzduchu, ani hledající nemůže žít bez duchovnosti. Duchovnost je jeho vnitřní nutností k dosažení absolutního Míru, Světla a Blaženosti. Každý hledající má svůj vlastní temperament, proto jeho způsob duchovní disciplíny musí mít svou vlastní jedinečnost. Když pozvu ostatní, aby vstoupili na mou cestu, nebo když já sám vstoupím na cesty ostatních, zavládne zmatek a konflikt.

Jsou lidé, kteří zastávají názor, že duchovnost již nežije. Upřímný hledající s nimi nemůže souhlasit. Duchovnost nezemřela a nikdy nemůže zemřít, protože Bůh učinil duchovnost jedinou nezbytností lidstva, aby vstoupilo do Jeho Věčnosti, Nekonečnosti a Nesmrtelnosti. A ta samá duchovnost je také Boží nezbytností, aby vstoupil do lidstva, jeho absolutního spoutání a divoké nevědomosti.

Duchovnost a věda

Duchovnost potřebuje Boha. Má Boha. Věda nemá žádného Boha. Ani žádného nepotřebuje.

Nejzábavnější věcí je, že věda je neustále a vytrvale vyzývána vědou samotnou. Vědecké objevy dávných dob blednou do bezvýznamnosti před vědeckými objevy dneška, zatímco realizace Krišny, Buddhy a Krista vzdorují síle námitek zvenčí i zevnitř. Je pravda, že věda poskytuje člověku všechny jeho praktické potřeby. Stejně tak je pravda, že duchovnost odhaluje člověku význam jeho života a důležitost jeho pozemské existence.

Věda odsuzuje hledajícího tím, že ho obviňuje ze strachu z Neznámého. Hledající žehná zjevné hlouposti vědy a tiše říká, že se vůbec Neznámého nebojí. Jednoduše má Neznámo rád a nemůže si pomoct, ale musí Neznámo obejmout.

Věda závisí na vnějším pokusu. Duchovnost závisí na vnitřním hledání a snaze. Vědec objevuje sílu, která velmi často ohrozí dokonce i jeho vlastní život. Duchovní hledající objevuje sílu, která vede a utváří jeho život do života božského naplnění.

Jaký by tedy měl být vztah mezi vědou a duchovností? Měl by to být vztah vzájemného přijetí a skutečného porozumění. Není rozumné, když očekáváme od vědy a duchovnosti stejnou pravdu, stejné poznání a stejnou sílu. To nesmíme dělat. Ani si nesmíme pro vědu a duchovnost stanovit stejný cíl.

Naslouchejme poselství Hmoty skrze hlas vědy. Naslouchejme poselství Ducha skrze hlas duchovnosti. Nakonec, nezapomeňme, že duchovnost je duše a věda je tělo.

Matka Země a její syn

Ó má Matko Země, moje užitečnost skončila.

„Ó můj synu, tvoje nevědomost skončila.“

Ó má matko Země, zpíval jsem svoji labutí píseň.

„Ó můj synu, ale nezpíval jsi Boží Píseň a moji píseň.“

Jaké jsou vaše písně?

„Moje píseň je aspirace a Boží Píseň je inspirace. Jestliže budeme ty a já zpívat píseň aspirace, Bůh nás přivítá. Jestliže budeš ty a Bůh zpívat píseň inspirace, přivítám vás oba.

„Když přivítám tebe a Boha, vím, že mi nabídneš tvého Boha, tvůj Cíl a od Boha získám také tebe, Jeho Duši.

„Když nás Bůh přivítá, tebe a mě, dám Mu dech své existence a ty Mu dáš plameny duše tvého osvobození.“

Květy srdce

Co můj Bůh dělá?

Co můj Bůh dělá v Nebi?
Sní.
Co můj Bůh dělá na zemi?
Bojuje.
Ve Svém Snu je Svým Cílem.
Ve Svém Boji je Svou Duší.
Co dělá Nebe?
Nebe sestupuje s Božíma Nohama Krásy.
Co dělá země?
Země stoupá s Božím Okem Čistoty.
Co můj Bůh dělá, aby potěšil Nebe?
Tančí.
Co můj Bůh dělá, aby potěšil zemi?
Pláče.

Co dalšího můj Bůh dělá? Nese mě k hlavě Svého Nebe, aby mi ukázal ztělesnění Své nejvyšší Výšky, kterou se mnou hodlá nepodmíněně sdílet. Nese mě do srdce Své země, aby mi ukázal ztělesnění Své nejhlubší Hloubky, kterou se mnou hodlá nepodmíněně sdílet.

Tady (HERE)

H představuje pokoru (humility).

Bez pokory je moje duchovnost zvláštností, moje duchovnost je marností.

E představuje věčnost eternity).

S vírou je moje duchovnost věčným bohatstvím, moje duchovnost je věčnou blažeností.

R představuje odhalení (revelation).

Bez oddanosti k Božímu sebeodhalení ve mně je můj život bezdechým mlčením, můj život je písní smrti.

E představuje evoluci evolution.

Se světlem svého odevzdání jsem Boží věčně rozkvétající a rozšiřující se evolucí. Stávám se nesobeckým spojením mezi Jeho Nekonečností a Jeho Nesmrtelností, stávám se Skutečností Jeho Vize a Jeho Vizí Skutečnosti.

Teď (NOW)

N – Ne (No)

Nutně musím říct „Ne“ příchodu tužeb: „Ne“ objetí strachu: „Ne“ jedu pochybností: „Ne“ vládě nevědomosti a „Ne“ panování smrti.

O – Otevřít (Open_) Nutně se musím otevřít Úsměvu nejzazšího Za, Lásce nejhlubšího Za a Požehnání nejvyššího Za. _W – Bez Něho a s Ním (Without and With)

Byl jsem bez Božího Snu. Nyní jsem s Jeho Snem. Byl jsem bez živoucího, ochraňujícího, překonávajícího a znesmrtelňujícího Boha. Tato moje minulost je pohřbena v mlčenlivém zapomnění. NYNÍ je se mnou Boží životní Dech, Jeho ochraňující Ticho, Jeho přeměňující Vůle a Jeho znesmrtelňující Blaženost.

Bůh je moje osobní zkušenost

Bůh je moje osobní zkušenost. V Něm spočívá má životní jistota. Se mnou je Jeho Ujištění v životě a smrti a za hranicemi času a prostoru. Žiji pro Boha. Žiji, abych Mu sloužil se svým odevzdaným srdcem a s radostí mé duše. On žije pro mě. Žije, aby se mi představil se Svou vše přesahující Vizí, aby přeměnil mou existenci ve Svou Nebeskou Skutečnost.

Když se dívám nahoru na nebe, je nezměnitelný. Když se dívám do světa, je veškerou změnou. Dívajíc se dozadu, je zahalený. Dívajíc se kupředu, je odhalený. Když se dívám dovnitř, není nikdy nový. Když se dívám navenek, není nikdy starý.

Modlil jsem se

Modlil jsem se k Bohu pro Sílu.
On řekl: „Vezmi si ji a používej ji.“

Modlil jsem se k Bohu pro Světlo.
On řekl: „Vezmi si ho a rozšiřuj ho.“

Modlil jsem se k Bohu pro Mír.
On řekl: „Vezmi si jej a odhal svou Božskost.“

Modlil jsem se k Bohu pro Blaženost.
On řekl: „Vezmi si ji a zůstaň ve svém Zdroji.“

Modlil jsem se k Bohu pro Lásku.
On řekl: „Vezmi si Mě; jsem tvůj.“

Můj osvoboditel a můj přeměňovatel

Abych poznal pravdu, musím si být vědom Nejvyššího. Abych vlastnil Pravdu, musím zůstat s Nejvyšším. Abych se stal Pravdou, musím dýchat v Dechu Nejvyššího.

Jak mohu sloužit Nejvyššímu? Uskutečňováním Jeho Myšlenky. Jak mohu odhalit Nejvyššího? Uskutečňováním Jeho Vůle. Jak mohu naplnit Nejvyššího? Uskutečňováním Jeho Pravdy.

Aspirace mé duše pláče po mém Nejvyšším — Osvoboditeli. Dech mého života pláče po mém Nejvyšším — Přeměňovateli.

Miloval jsem

Miloval jsem lidstvo. Lidstvo říká: „Již více pro mě nejsi cizincem.“

Miloval jsem Nekonečnost. Nekonečnost říká: „Již více nejsi zachycen prostorem.“

Miloval jsem Věčnost. Věčnost říká: „Již více nebudeš zachycen časem.“

Miloval jsem Nesmrtelnost. Nesmrtelnost říká: „Smrt tě již více nebude moci spoutat.“

Nakonec jsem miloval Boha. Bůh říká: „Mé dítě, odteď jsi Mě spoutalo ve svém božském objetí. Objalo jsi Nesmrtelnost, Nekonečnost, Věčnost a lidstvo.“

Tvůj nejlepší nástroj

Můj Pane, kdo je tvůj nejlepší nástroj?

Je to ten, kdo na Tebe neustále myslí?

„Ne, není. Nikdy.“

Je to ten, kdo Tě miluje celým srdcem?

„Ne, není. Nikdy.“

Je to ten, kdo je Ti neustále oddaný?

„Ne, není. Nikdy.“

Je to ten, kdo je Ti bezvýhradně odevzdaný?

„Ne, není. Nikdy.“

Kdo je tedy Tvým nejlepším nástrojem, můj Pane?

„Mým nejlepším nástrojem je ten, kdo Mě objevil jako věčně dokonalého sluhu svých tužeb včerejška, svých aspirací dneška a svých realizací zítřka.

„Ten, kdo na Mě neustále myslí, vstupuje do Mého světa nezdolné Vůle.

„Ten, kdo Mě z celého srdce miluje, vstupuje do Mého světa transcendentálního Míru.

„Ten, kdo je Mi bezvýhradně oddaný, vstupuje do Mého světa nezměrné Extáze.

„Ten, kdo se Mi bezvýhradně odevzdává, vstupuje do Mého světa nejvyššího Naplnění.

„Ale ten, kdo na Mě myslí jako věčně dokonalého sluhu svých tužeb včerejška, svých aspirací dneška a svých realizací zítřka, vstupuje do Mého světa Duše a Cíle, který je stejně tak jeho.“

Jestli je to všechno pravda

Krása mi říká, že jsem ošklivý.
Čistota mi říká, že jsem nečistý.
Upřímnost mi říká, že jsem neupřímný.

Ptám se svého sladkého Pána, jestli je to všechno pravda.

Můj Pán říká: „Jak můžeš být ošklivé, Mé dítě, když je Mé vlastní Světlo tým tělem? Jak můžeš být nečisté, Mé dítě, když je moje Božskost rodným právem tvého srdce? Jak můžeš být neupřímné, Mé dítě, když Já Sám používám tvou duši, aby hovořila skrze tvá ústa?“

Další Bůh, další člověk

Můj Bože, kolik máš roků?

„Mé dítě, povím ti to. Ale první mi řekni, kolik roků máš ty.“

Je mi jen jeden rok.

„Mé dítě, pokud je ti jeden rok, jsem o jeden den mladší než ty a o jeden den starší než ty; jeden den mladší než ty v nedokonalosti a jeden den starší než ty v dokonalosti. Dej Mi polovinu nedokonalosti, kterou máš a vezmi si ode Mě polovinu dokonalosti, kterou mám já. Nechť jsme si oba rovni.“

Co se stane, můj Bože, když se Ty a já staneme plně rovni?

„Mé dítě, když se my dva staneme plně rovni, budeš znám jako další Bůh a já budu znám jako další člověk.“

Když zapomenu, když si vzpomenu

Když zapomenu na Boha myslet jednou, usměje se.

Když zapomenu na Boha myslet dvakrát, zasměje se.

Když zapomenu na Boha myslet třikrát, rozpláče se.

Usmívá se láskyplně, protože jsem bezmocný.

Směje se hluboce, protože jsem beznadějný.

Pláče upřímně, protože jsem bezostyšný.

Když si vzpomenu myslet na Boha jednou, žehná mi.

Když si vzpomenu myslet na Boha dvakrát, pečuje o mě.

Když si vzpomenu myslet na Boha třikrát, objímá mě.

Žehná mi, můj život aspirace.

Pečuje o mě, o můj život realizace.

Objímá mě, můj život manifestace.

Když objevuji Boha

Když objevuji Boha v Něm samém, vidím žijícího, rostoucího a zářícího Boha. Když objevuji Boha v sobě, vidím hladovějícího, spícího a plačícího Boha. Když objevuji Boha v Něm samém, je věčným Poutníkem. Když objevuji Boha v sobě, je věčným Mystériem.

Objevuji Boží nekonečnou Sílu a nahlas pláči: „Dej mi Svou nekonečnou Sílu.“ Bůh říká: „Je tvoje.“ Bůh objevuje moje bezmezné slabosti a nahlas pláče: „Dej mi své bezmezné slabosti.“ Já říkám: „Ne, to je moje bohatství, absolutně moje.“

Bůh je neúspěšný, já vítězím. Bůh je neúspěšný v mém osvícení. Já vítězím ve svém zničení.

Hledal jsem a On nalezl

Hledal jsem Boží Vedení.
On nalezl můj strach.

Hledal jsem Světlo Boží Moudrosti.
On nalezl mou noc nevědomosti.

Hledal jsem Boží vše osvěcující Pravdu.
On nalezl moji všude se rozprostírající faleš.

Hledal jsem Boha, abych Jej vlastnil.
On mě nalezl, aby mi dal Sám sebe.

Hledal jsem Boha, protože bez Něj
nemohu nic udělat.

On mě nalezl, protože beze mě
nechce nic dělat.

Hledal jsem Boha.
Nyní jsem naplněn.

Bůh mě nalezl.
Nyní je projeven.

Boží návštěvní hodiny

Když vidím mého Boha v rozumu,
je Zákonem.

Když vidím mého Boha ve víře,
je Ochranou.

Když vidím mého Boha v lásce,
je Soucitem.

Když vidím mého Boha ve vůli,
je Vizí.

Když vidím mého Boha v radosti,
je Dokonalostí.

Když vidím mého Boha v Pravdě,
je Naplněním.

Můj dech vzývá Boha rozechvěle, moje duše tiše, moje srdce láskyplně, moje mysl váhavě, moje vitálno nevědomě a moje tělo ustrašeně.

Pro mého Boha existují dvě vybrané hodiny k mé návštěvě. Jednou, když je můj oduševnělý život bez shonu; podruhé, když je můj stoupající plamen života bez odpočinku.

Je můj Bůh úplný? Je můj Bůh dokonalý? Je můj Bůh naplněný?

Ó, můj Bože, jsi úplný?
„Ne, nejsem.“
Proč nejsi úplný?
„Možná ty jsi tou příčinou.“

Ó, můj Bože, jsi dokonalý?
„Ne, nejsem.“
Proč nejsi dokonalý?
„Možná ty jsi tou příčinou.“

Ó, můj Bože, jsi naplněný?
„Ne, nejsem.“
Proč nejsi naplněný?
„Možná ty jsi tou příčinou.“

Můj Bože, Ty jsi velmi chytrý Bůh.
Dáváš veškerou vinu mě.
Dobrá, přijímám.
Nyní mi řekni,
jak Tě mohu učinit úplným?
Jak Tě mohu učinit dokonalým?
Jak Tě mohu naplnit?

„Abys Mě učinilo úplným, Mé dítě,
dej Mi své srdce srdečné lásky.“

„Abys Mě učinilo dokonalým, Mé dítě,
dej Mi svůj život neživé nevědomosti.“

„Abys Mě naplnilo, Mé dítě,
dej Mi svou duši oduševnělého slibu.“

Je to všechno správně?

Svět mě miluje. Já miluji svět. Můj Pán miluje mě a svět. Ptám se svého sladkého Pána, jestli je to všechno správně.

Můj Pán říká: „Svět tě nemiluje, Mé dítě. Svět miluje pouze tvé ocenění. Ty nemiluješ svět, Mé dítě. Ty miluješ pouze obdiv světa. Ale Já miluji tebe a svět. Ty máš schopnost ocenit. Svět má schopnost obdivovat. Já mám schopnost zdokonalit. Zdokonalím tvé ocenění tím, že jej budu směřovat k Sobě. Zdokonalím obdiv světa tím, že jej budu směřovat k Sobě. Tvé slabé ocenění, Mnou zduchovněné, bude rozkvětem tvé pravé lásky k světu. Neplodný obdiv světa, mnou přeměněn, bude rozkvětem pravé lásky světa k tobě. V blízké budoucnosti budeš ty a svět milovat jeden druhého způsobem, jakým Já miluji vás oba — bezvýhradně a nepodmíněně.“

Mám sedm očí

Mám sedm očí. Mé dvě obyčejné oči mi říkají, co bych měl vidět okolo sebe. Mé oko mezi obočím – a mírně nad ním – mi říká, že tím, co vidím v nejvyšší oblasti vědomí, se mohu nakonec i stát. Mé oko v mém srdci mi říká, že pouhé vidění Pravdy není dostatečné; musím cítit Pravdu jako svou vlastní a musím cítit sám sebe jako její zcela vlastní. Moje oči uvnitř mých nohou mi říkají, že vidět znamená věřit minulosti, mé minulosti, mému běhu vzad. Moje oči uvnitř vrcholku mé hlavy mi říkají, že věřit znamená vidět budoucnost, moji budoucnost, můj běh kupředu a mé Zlaté Vše.

Moje pokora

Bůh je můj nadřízený, můj jediný nadřízený. Jsem k Němu pokorný. Toto je moje nejvyšší povinnost. Boží děti jsou mými rovnými. Jsem k nim pokorný. Toto je moje největší potřeba. Pýcha je mým podřízeným. Jsem k pýše pokorný. Toto je moje nejjistější bezpečí.

Moje pokora není sebezapřením. Moje pokora v tichosti potvrzuje to, co popravdě mám ve svém vnějším světě a to, čím s jistotou jsem ve svém vnitřním světě.

Moje pokora není nedostatkem sebelásky. Miluji sám sebe. Skutečně ano. Miluji sebe, protože ve mně hrdě dýchá nejvyšší Božskost.

Domýšlivost mi říká, že mohu lehce zničit svět. Namyšlenost mi říká, že svět je u mých nohou. Moje pokora mi říká, že nemám schopnost, ani touhu zničit svět. Moje pokora mi říká, že svět a já máme skutečnou schopnost a upřímnou touhu plakat pro dokonalou dokonalost. Moje pokora mi dále říká, že svět není u mých nohou, daleko tomu. Oduševněle nesu svět k jeho vlastní seberealizaci. Svět nese mě s láskou a otevřeně k mé vlastní manifestaci.

Když jsem veškerou pokorou, potom nepodceňuji ani nepřeceňuji svůj život. To co dělám je, že soudím svůj život přesně tím způsobem, jakým můj Pán Nejvyšší soudí můj život.

Vlastníkem mé duše je Božskost.
Vlastníkem mého srdce je upřímnost.
Vlastníkem mé mysli je jasnost.
Vlastníkem mého vitálna je schopnost.
Vlastníkem mého těla je čistota.

Buď šťastný!

Buď šťastný!
Vrosteš do Božího největšího požehnání,
Jeho nejvyšší pýchy.

Buď šťastný!
Včerejší svět se chce těšit ze svého odevzdaného dechu.
Dnešní svět se chce těšit ze svého odevzdávajícího dechu.
Zítřejší svět se chce těšit ze svého naplňujícího dechu.

Buď šťastný!
Buď šťastný ráno s tím, co máš.
Buď šťastný večer s tím, co jsi.

Buď šťastný!
Nestěžuj si. Kdo si stěžuje?
Slepý žebrák v tobě.

Když si stěžuješ, tančíš v bahně stavu nevědomosti.

Když si nestěžuješ, všechny okolnosti světa jsou u tvých nohou a Bůh ti dává nové jméno: aspirace.
Aspirace je nejvyšším bohatstvím ve světě světla a blaženosti.

Buď šťastný!

Chceš nebýt nikdy chudý?
Tak buď šťastný!

Chceš být navždy velkým?
Tak buď šťastný!

Buď šťastný!

Dostaneš to, co se ti líbí nejvíce.
Budeš tím, čím jsi nejraději.

Buď šťastný!

Když jsi šťastný,
ty a Bůh si navzájem vládnete.
Bůh ti vládne láskyplně.
Ty vládneš Bohu nerozvážně.

Když jsi nešťastný, nemilosrdně tě ovládají nepřátelské síly, otevřeně tě ovládají pochyby, triumfálně tě ovládá spoutání a nepodmíněně tě ovládá strach.

Buď šťastný!

Bůh v tobě vidí Své aspirující stvoření, Svou přeměňující realizaci, Své osvěcující odhalení a Své naplňující projevení.

Buď šťastný!

Bůh v tobě vidí dalšího Boha.
Bůh tě vidí jako dalšího Boha.
Bůh vidí tebe a Sebe jako jedno.

Ambice

Ambice. Pokud odhazuješ své ambice, zatímco jsi stále v neaspirujícím životě, hle, stáváš se nemyslící ovcí.

Ambice. Obejmi ambici ve svém aspirujícím životě, hle, stal ses zavrženým odsouzeným. Nikdy nedokážeš vyjít z konečného.

Ambice. Ve tvém vnějším životě je ambice nejvyšší výškou.

Ambice. Ve tvém vnitřním životě je ambice nejtemnější nocí.

Ambice. Ve tvém vnějším životě, čím blíže jdeš k zemi naplňující ambice, tím mocnější je tvé nadějné bezpečí.

Ambice. Ve tvém vnitřním životě, čím dále jdeš od břehu ambice, tím větší je pro tebe síla Boží Ochrany.

Před tím, než ses stal aspirantem, byla ambice nejvyšším cílem. Poté co ses stal aspirantem, je ambice nejen nízkým cílem, ale vážným úpadkem.

Buď si jist, ambice není aspirace. Ambice chce řídit svět. Aspirace pláče po službě Stvořiteli a Jeho stvoření.

Ambice je lidskou touhou, která nikdy není spokojená. Aspirace je božské velebení, navždy uspokojující.

Ambice je konec lidské realizace. Aspirace je začátek božské realizace.

Ambice je vybrané dítě člověka. Aspirace je vybrané dítě Boha.

Aspirace, aspirace, aspirace. V aspiraci žije aspirant vysoko nad nebesy. V aspiraci se aspirantovo oko stává jedním s Boží nejvyšší výškou. V aspiraci se aspirantovo srdce stává Absolutním.

Moje zaměstnání

Moje zaměstnání je zároveň mojí radostnou zodpovědností i mojí oduševnělou potřebou.

Moje jediná zodpovědnost je plnit Vůli Boha. Bůh mi dal lásku potřebnou k tomu, abych miloval svět. Bůh mi dal moudrost potřebnou k tomu, abych se stal světem. Bůh mi dal odevzdání potřebné k tomu, abych Jej poslouchal v noci konečného i ve Světle Nekonečného.

Mojí jedinou potřebou je naplnit všechny Boží Sliby světu. Bůh udělal čtyři sliby: zdokonalení lidské přirozenosti, zánik lidské smrti, produchovnění lidského těla a projevení Své vlastní Realizace na zemi.

Můj Bůh mě do ničeho nenutí, ale důvěrně mi dává pokyny k tomu, jak všechno dělat božsky.

Moje pozemské zaměstnání je vysoko nad bahnem nevědomosti. Moje božské zaměstnání vstupuje do dechu nevědomosti a přeměňuje jeho vlastní život.

Chci, aby byla atmosféra mého vnějšího zaměstnání zaplavená Božími Myšlenkami. Chci, aby bylo vědomí mého vnitřního zaměstnání formováno Božím vlivem.

Boží tajnou Žízní je ztělesnit zaměstnání mého života aspirace. Božím posvátným Hladem je projevit naplňující zaměstnání duše.

Mým vnitřním zaměstnáním je ticho. Mým vnějším zaměstnáním je odevzdání. V mém tichu vidím Boha, Věčný Dar. Ve svém odevzdání se stávám Bohem, Nekonečným Darem.

Myslím na Boha. Toto je povinnost, která mě dělá nesmrtelným. Bůh myslí na mě. Toto je Povinnost, kterou si Sám zvolil.