Část I — Duše a posmrtný život

Co se děje poté, když někdo zemře?

Sri Chinmoy: Každá lidská bytost je složena z pěti částí: z těla, vitálna, mysli, srdce a duše. Když zemřeme, těchto pět částí vstoupí do svých příslušných obalů a duše se postupně vrátí zpět do světa duší. Svou cestu začne od jemného fyzického. Z jemného fyzického vstoupí do srdce a do psychické oblasti. Nakonec se vrátí do svého vlastního světa. Tam po nějaký čas odpočívá, možná šest, deset nebo čtyřicet let; to zcela závisí na Vůli Boha. Potom se duše znovu vrací do světa; převezme nové tělo a zkouší na zemi projevit Božskost.

Když jdeme po opuštění těla na onen svět, jsou zde nějaké tvary, nebo je všechno bez tvaru?

Sri Chinmoy: Když někdo zemře a jeho duše se chce podívat na příbuzné, kteří jsou ještě na zemi, vezme si obvykle podobu, kterou měl na zemi, aby ho mohli jeho příbuzní poznat. Velcí duchovní Mistři však mohou duši poznat bez ohledu na to, jakou podobu si vezme. I když bude mít duše podobu světelného sloupce, Mistr použije své třetí oko a ihned ji pozná.

Co se stane s dušemi, které odešly po práci na zemi na odpočinek? Naplní nakonec jiné světy?

Sri Chinmoy: V jiných světech je spousta místa. Tam se zabýváme Nekonečnem.

Co se stane s duší zvířete, až opustí tělo?

Sri Chinmoy: Ta má svůj vlastní svět. Každá duše má své vlastní místo. Duše svatého nepůjde na stejné místo jako duše zloděje. Světec půjde do mnohem vyššího světa. Všechno záleží na vědomí, kterého duše zde na zemi dosáhla. Zvířata tedy půjdou do světa, který je pro ně určený. Nebudou ve světě, kde jsou velmi rozvinuté duše.

Opouští někdy naše duše na vteřinu tělo, i když jsme stále naživu?

Sri Chinmoy: Během dne může duše na pár vteřin opustit tělo, ale její vědomí během té doby zůstává v těle. Toto je tvůj pokoj a všechny vibrace v něm jsou tvé. Jakmile sem někdo přijde, ihned pocítí tvé vibrace. Když ale odejdeš a nevrátíš se, potom zde nebude nic. Nevrátí-li se duše, potom se jí její vlastní tělo odcizí; její vlastní pokoj pro ni bude cizí. Pokud jde však o smrt, potom je tělo jako rozbitá klícka. Jaký má tedy smysl zůstávat v rozbité klícce?

Co se stane s duší nějakého zničeného předmětu, který vytvořil člověk?

Sri Chinmoy: Řekněme, že je zničen nějaký dům; jeho obyvatelé se potom pokusí najít jiný dům. Také v případě duše, je-li zničena její klícka, neznamená to, že nezíská nějaké jiné místo k bydlení. Jakmile duše vstoupí do procesu evoluce, bude pokračovat v práci, dokud podle své schopnosti plně neprojeví božské Světlo. Pokud je to vůle Nejvyššího, může odejít na odpočinek do světa duší, nebo může pár dní nebo měsíců strávit na zemi a potom opět vstoupit do nějaké formy. Bude však stále pracovat.

Lidské duše — zejména aspirující duše — jsou více vyvinuty v tom smyslu, že ztělesňují více světla. Právě teď sedím na židli. Jsem duchovní člověk a moje duše bude mít více světla než duše židle, na které sedím. Židle však bude činit pokrok prostě proto, že jsem přinesl dolů světlo a židle toto světlo přijme. Jiná židle nebo křeslo stejnou příležitost nedostane.

V duchovním životě je to tak, že když přijdeme k duchovnímu Mistrovi a uvidíme ho, jak mluví nebo medituje, děláme rychlejší pokrok, ať už tomu věříme nebo ne. Zde je čtyřicet nebo padesát hledajících. Tito hledající ode mne podle svých schopností něco přijímají. Každá jednotlivá duše je tedy do jisté míry sycena. Když je duše nasycena, dělá rychlý pokrok.

Když někdo zemře násilnou smrtí, trpí jeho duše stejně, jako kdyby spáchal sebevraždu?

Sri Chinmoy: Jistěže ne. Myslíš si, že když se někdo zabije při automobilové nehodě, že jeho duše nedostane příležitost znovu se modlit a realizovat Boha? Dokonce i když někdo spáchá sebevraždu, může ho nějaký duchovní Mistr zachránit a všechna jeho karma bude smazána. Pokud se ve svém dalším životě začne pod vedením nějakého duchovního Mistra modlit a meditovat, má všechny důvody doufat, že může realizovat Boha.

Když někdo spáchá sebevraždu, aby předešel smrti z rukou svého nepřítele, trpí ve vnitřním světě stejným osudem, jako jiný člověk, který si vzal život?

Sri Chinmoy: Mnohokrát se stalo, že spolu bojovali dva válečníci a když jeden z nich s určitostí věděl, že je to záležitost minuty nebo sekundy, než ho ten druhý zabije, ihned ukončil svůj život. Mnohokrát byli zajati králové, kteří nechtěli být zabiti svými nepřáteli. Zabili se tedy sami. Řekli: „Protože je předurčeno, že nás máš zabít, je pro nás lepší, když se zabijeme sami.“ Když udělali toto, říkám vám, že jednali správně. Nebudou trpět stejným osudem jako někdo jiný, jenž spáchal sebevraždu.

Bude trpět duše člověka, jenž spáchá harakiri, způsob sebevraždy, který je v Japonsku považován za čestný?

Sri Chinmoy: To zcela záleží na každém jednotlivém případě. Obvykle spáchají sebevraždu lidé, kteří se nedokáží postavit tváří v tvář skutečnosti; mají citové problémy nebo nejsou naplněny jejich touhy. Každý případ je ale odlišný a rozhodnout může jedině Bůh. Jde-li o duchovní Mistry, ti mohou opustit tělo podle své vůle. Nepoškodí však fyzické; nezastřelí se nebo něco takového. Duše odejde okultně a duchovně. Nejprve se však dovolí u Nejvyššího.

Když někdo učiní téměř nemožný pokus o záchranu něčího života a sám přitom zahyne, je to stejné jako sebevražda?

Sri Chinmoy: Musíš znát motiv. Matka vidí, jak se topí její dítě. Možná není schopna poznat, že je to Boží záměr, aby zůstala na zemi a pečovala o své ostatní děti. Ona jen vidí, že se topí její syn, a tak se ho pokusí zachránit. Když při tom zahyne, není to sebevražda.

Když občas popisuješ Nebe, tak to spíš vypadá jako peklo, kde se bojuje a podobně.

Sri Chinmoy: To je vitální Nebe. Lidé to mají rádi. Tak, jako se my hádáme, škrtíme a bojujeme, oni se tím také baví.

Může jít do Nebe někdo, jehož duše byla v pekle?

Sri Chinmoy: Obvykle musí jít nejprve na zem a konat dobré skutky. Peklo je však částí vitálního světa, a je tedy možné jít odtud přímo do Nebe. Když jim přímo pomůže Nejvyšší nebo nějaký duchovní Mistr, mohou jít některé duše z pekla do Nebe. V opačném případě musí jít na zem a získávat duchovní zásluhy.

Je možné, abychom my byli v Nebi a naše vitálno v pekle?

Sri Chinmoy: Je to docela možné. Zlostné, nevyvinuté vitálno občas zůstane v pekle, ve světě mučení. Chce-li duše opustit jemné vitálno, opustí jej. Zanechá fyzický obal na jednom místě, vitální na jiném místě a mentální na dalším místě. Potom se vrátí zpět do světa duší.

Co se stane vitálnu v hodině smrti?

Sri Chinmoy: Vitálna jsou dvě. Jedno je fyzické, to je vitálno uvnitř fyzického. To druhé je vlastní vitálno, jenž nepatří fyzickému. Je zcela oddělené, s fyzickým se neztotožňuje.

Když duše opustí tělo, lidská bytost se rozloží do pěti prvků. Vlastní vitálno vstoupí do vitálního obalu. Mysl zůstane krátký čas s vitálnem — pár dnů nebo pár měsíců — a potom se vrátí na úroveň mysli, do mentálního obalu. Duše zůstane ve vitálním obalu dva měsíce, šest měsíců, někdy i jeden rok; to záleží na každé duši zvlášť. Potom vejde do mentálního světa a pak do psychického světa.

Když je vitálno ve vitálním obalu, může značně trpět. Pokud je vitálno neosvícené a nečisté, je mučení nanejvýš nemilosrdné. Máme-li otevřené třetí oko, vidíme, že žádný lidský trest není tak těžký a krutý, jako vitální trest. Na druhou stranu, pokud vitálno svým vlastním způsobem aspirovalo, aby se ztotožnilo s duší, pokud vitálno naslouchalo duši, když byl hledající na zemi, potom ve vitální oblasti netrpí. Je-li někdo duchovně pokročilý, potom netrpí prakticky vůbec, protože zná složitosti této oblasti.

Část II — Duše a proces reinkarnace

Když se duše vrátí zpátky, vezme si zase tentýž vitální obal?

Sri Chinmoy: Může si vzít buď stejný, nebo více rozvinutý. Je to jako s nakupováním v obchodě. Něco tam prodáte a potom se vrátíte a koupíte buď svou vlastní věc, nebo něco hezčího. Namísto abyste nosili své staré náramkové hodinky, můžete si koupit nové. A někdo jiný, kdo má méně peněz, si rád koupí ty staré.

Mají všichni vitálno a mysl, která již byla použita? Používal už někdo dříve moje vitálno nebo moje srdce?

Sri Chinmoy: Duše se o to nestará, dokud nějaké má. Je to podobné jako s fotbalovým míčem nebo jakýmkoliv nástrojem. Chvíli jej používáš, a když se ti už nelíbí, vezmeš si jiný. Když se ti však určitý míč líbí, použiješ ho znovu a znovu, dokud není zcela zničen, nebo dokud ti nedá naprosté uspokojení. Záleží to také na tom, čeho chce duše dosáhnout. Občas si duše vybere velmi mocnou mysl a jindy to nepokládá za nezbytné. Když někdo hraje fotbal a hraje-li s dobrými hráči, potom bude chtít dobrý míč. Jestliže však někdo hraje jen tak se slabými hráči, použije jakýkoliv míč. Závisí to tedy na tom, s kým bude duše hrát na bitevním poli života.

Proč by si měla duše vybrat pochybující mysl nebo agresivní vitálno?

Sri Chinmoy: Duše si nebere pochybující mysl. Duše přijme určitou mysl a samou přirozeností mysli je pochybovat.

Mohla by se duše pokusit získat více osvícenou mysl?

Sri Chinmoy: Kde je nějaká zábava, když jsou všichni nejlepší na jedné straně? Kde je nějaká hra? Mysl se také vyvíjí. Když je něco v procesu evoluce, potom dosažení cíle přirozeně nějaký čas trvá. Pro tebe je významný i jeden den. V Boží Vizi je dvě stě let méně než vteřina; nic to není. Když se tady na zemi objeví velmi osvícená mysl, tak ti říkám, že vědomí země nebude schopno přijmout její světlo.

Je to jako s čistým srdcem. Čisté srdce trpí prostě proto, že je čisté. Proč trpí duchovní lidé? Pro velkodušnost svého srdce. Lidé s kamenným srdcem netrpí. Je mnoho lidí, kteří mají čisté srdce, ale nemají ho silné. Pokud však chceš zůstat na zemi, potřebuješ srdce, které je současně čisté i silné.

Co se děje, když mysl činí pokrok?

Sri Chinmoy: Pokud mysl činí pokrok, snaží se, aby si ho udržela. Když si potom příště duše vezme tuto mysl, bude to pro ni pomocí navíc. Získá-li určitá mysl nějaké osvícení, potom si jej podrží.

Ztrácí mysl některé podrobnosti ze svých pozemských zážitků?

Sri Chinmoy: Mysl si tyto věci nepotřebuje pamatovat. Je to jako bych si pamatoval, co jsem dnes jedl, jaké bylo to, co mi nějaká žákyně uvařila. Pokud však vím, že tato žákyně na mne byla velmi laskavá, že mi donesla jídlo, kdykoliv jsem chtěl, potom to stačí. Ne to, kolikrát mi jej donesla a kolikrát mi chutnalo, to si nemusím pamatovat. Budu si pouze pamatovat její nezištnou službu. Chce-li si mysl pamatovat, jaké jídlo mi přinesla, nebude toho schopna. Bude si ale schopna pamatovat její zasvěcenou službu.

Co dělají mentální bytosti ve světě mysli?

Sri Chinmoy: Někdy spí, někdy inspirují, někdy vstoupí do lidských myslí a ponoukají lidské bytosti. Náhle přijde do tvé mysli nějaká myšlenka a ty si ji nemůžeš vysvětlit.

Když si duše vybere mysl nebo vitálno, ví už, jaký bude mít život?

Sri Chinmoy: To souvisí s možnostmi. Bůh ví všechno, budoucnost však zakrývá. Ani Bůh nepoužívá svou konečnou Vizi neustále; jinak by to nebyla hra. Dejme tomu, že hra skončí za čtyřicet pět minut. Bůh může těch čtyřicet pět minut přinést okamžitě před svou Mysl. Řekněme, že dnes bude počítat od jedné do pětačtyřiceti a bude počítat každé číslo; jedna, dvě, tři, čtyři, pět, šest a tak dále. Když však druhý den řekne: „jedna“ a hned skočí na: „čtyřicet pět,“ řeknou lidé: „Jaký má smysl s Tebou hrát, když ty můžeš skočit od jedničky rovnou na pětačtyřicítku a my ne?“ To je důvod, proč Bůh takto nehraje.

Reinkarnují se někdy ženy jako muži a naopak?

Sri Chinmoy: V celém Božím stvoření se to stalo čtyřikrát nebo pětkrát. Ve velmi vzácných případech může duchovní Mistr rod změnit nebo přinést novou duši do člověka, který je již na zemi. Jedna duše může být uložena ke spánku; nebude aktivní. To se ale stalo jen několikrát.

Když sdílí nová duše lidské tělo se stávající duší, co ta si o tom myslí?

Sri Chinmoy: Jedno tělo nemůže mít dvě duše. Pokud ale původní duše prostřednictvím fyzického, vitálna a mysli nepracuje dobře, potom, je-li to vůle Nejvyššího, může být stará duše nahrazena dynamičtější a progresivnější duší.

Kdyby někdo z nás dostal novou duši, všimli bychom si toho?

Sri Chinmoy: Obyčejná lidská bytost to vědět nebude, ale pokud si duchovní Mistr přeje, aby jeho žák věděl, co Mistr udělal, pak mu to může dát pocítit. Žák tomu potom bude věřit.

Ten jedinec však bude jednat odlišně, třebaže nebude vědět proč. Bude něco dělat, ale nebude znát příčinu. Může jednat bláznivě, jako by do něj vstoupila nějaká síla. Může ovšem naproti tomu jednat odlišně i v dobrém smyslu.

Jaký je rozdíl mezi získáním nové duše a výměnou duše?

Sri Chinmoy: Když dostaneš novou duši, je to jako mít v domě dalšího přítele. Avšak místo pozvání nové duše je také možné do někoho snést kvalitu jiné osoby. Má-li jedna osoba nedostatek nějaké kvality, můžeš si tuto kvalitu půjčit od někoho jiného.

Proč se to stává?

Sri Chinmoy: Přeje-li si to Nejvyšší a jestliže hledající cítí, že potřebuje lepší mysl, že potřebuje lepší srdce nebo duši, potom to Nejvyšší schválí.

Je možné, aby lidská bytost dostala duši, která ještě nebyla na zemi?

Sri Chinmoy: Je to docela možné.

Jaký je vztah mezi individuální duší a duší země, do které se narodila?

Sri Chinmoy: Existuje mnoho zemí. Proč vstoupí určitá duše do určité země? Jsou dva základní důvody: buď to bylo duši nařízeno Nejvyšším, nebo má tuto zemi ve zvláštní oblibě. Proč se duše zajímá o určitou zemi? Protože má své vlastní vnitřní sklony. Cítí, že má nějakou zvláštní vnitřní schopnost nebo jinou kvalitu, kterou může vnést do projevení, pokud si vezme inkarnaci v určité zemi. Má-li nějaká duše dynamiku, pokusí se inkarnovat v Americe, a ne v Indii. Pokud naproti tomu pláče po vnitřní harmonii a míru, pokusí se inkarnovat v Indii. Chce-li duše nesmírnost a kombinaci mysli a srdce v mentálním a psychickém probuzení, pak se inkarnuje v Austrálii. Individuální duše může chtít určitou zemi, musíš však vědět, že i duše země si přeje určitý druh duše, aby mohla být projevena její vlastní skutečnost. Každá duše má něco zvláštního, co může nabídnout své zemi. Duše každé země tedy medituje na nejvyšší Skutečnost, aby dostala duše, které jí budou pomáhat.

Jestliže se duši líbí nějaká země, může Nejvyšší její volbu přijmout nebo odmítnout. V devadesáti devíti případech ze sta však Nejvyšší výběr duše schválí. Pokud však učiní volbu Nejvyšší, potom obvykle individuální duše nemůže změnit Vůli Nejvyššího. Na druhou stranu, tak jako my někdy neposlechneme našeho nadřízeného, může to udělat i duše. Obvykle však individuální duše Nejvyššího poslouchá, protože má více světla než pozemsky spoutané bytosti.

Každá jednotlivá duše má v zemi, která ji přijala, svou zvláštní roli. Jakmile sehraje svou roli, jde do jiné země. Duše může samozřejmě mít dvě nebo tři inkarnace v určité zemi a potom jít na jiné místo. Naproti tomu mohou mít některé duše více inkarnací na určitém místě.

Jakou roli hraje individuální duše? Je to role květu na stromě. Je-li na stromě mnoho květů, potom vypadá krásně. Každá duše je jako květ a každá země je jako strom.

Co máš na mysli, když říkáš, že je někdo východní nebo západní duší?

Sri Chinmoy: Duše není ani východní ani západní. Některé duše však měly mnoho inkarnací v určité části světa a vstřebaly vibrace tohoto místa. Ty žiješ v nějakém domě. Předáváš vibrace domu a můžeš také určité vibrace od domu přijmout. Když duše vstoupí do různých států nebo zemí, potom do ní vstoupí mentální, vitální a fyzické vibrace. Duše musí potom tyto vibrace osvítit, jinak je překryta vrstva za vrstvou nedokonalostmi těla, mysli a vitálna.

Pokud si duše vzala větší počet inkarnací na Východě, pak jí bude blízká láska k míru. Pokud si duše vzala mnoho inkarnací na Západě, potom bude mít sklon k dynamice. Západní duše si jsou vědomy své dynamiky, své vitální dynamiky a pokouší se projevovat svou skutečnost prostřednictvím dynamiky. Východní duše ztělesňují srdce, které miluje mír, a proto se pokouší nabídnout své schopnosti zejména prostřednictvím míru.

V dnešní době je na Západě nemálo upřímných hledajících. Mnozí z nich mají východní duše. Nedostávají zde náležitou duchovní potravu a jsou smutné. Na druhou stranu vědí, že to byl Nejvyšší, kdo to naplánoval. Jinak by si nemohly vzít inkarnaci na Západě. Duše nemůže udělat nic bez svolení Nejvyššího.

Část III — Poslání duše

Věděly naše duše, než vstoupily do těla, že se stanou žáky?

Sri Chinmoy: Některé to věděly. Jiné začínaly pouze s jistou možností; v jejich případě měla duše štěstí.

Vybere si duše pokaždé nějakého Mistra?

Sri Chinmoy: V některých případech je Guru předurčen. V jiných případech si nějakého Gurua vybere, až když vstoupí do lidské inkarnace. Je-li duše velmi rozvinutá, pokusí se vybrat dobrého Mistra. Nicméně jsou tu nepřátelské síly a některé duše, jež jsou velmi rozvinuté, nemusí najít Mistra nikdy.

Když nějaký žák opustí tvoji cestu, pomůže mu duše najít jiného Mistra?

Sri Chinmoy: Kde je záruka, že duše znovu získá dalšího Mistra? Pro duši je to skutečný problém. Duše může hledat, ale je mnohem snazší vrátit se zpět ke stejnému Mistrovi.

Když přijde žák do Centra, dostane jeho duše něco od tebe pokaždé, i když je on sám v nízkém vědomí?

Sri Chinmoy: Duše nemusí přijít do Centra; duše dostane světlo bez ohledu na to, kde je. Krmím duše ve vnitřním světě. Tvoje duše dostane světlo přímo ode mne. Tvá duše má však úžasný soucit se svými malými bratry a sestrami, vitálnem a myslí. Duše říká: „Tolik jsem toho dostala. Ať také oni něco dostanou.“ To je důvod, proč duše naléhavě prosí bratry a sestry: „Přijmi světlo, přijmi světlo.“ Vitálno a mysl však vždy váhají. Duše je jako žebrák; pořád úpěnlivě prosí tvé vitálno a mysl, aby naslouchali.

Guru, jak můžeš vědět, jaký byl slib tvé duše Nejvyššímu, než jsi přišel na zem?

Sri Chinmoy: Poznat, jaký byl slib tvé duše Nejvyššímu, než jsi přišel na svět, můžeš pouze stálým cítěním, že ty nejsi tělo, že nejsi mysl, že nejsi ani srdce, že jsi pouze duše. Pokud cítíš, že nemáš fyzické, pokud cítíš, že máš a že jsi jenom duše, potom vyjde přirozeně vize duše na povrch a ty budeš ihned znát slib své duše. Duše si je stále vědoma svého slibu, ale mysl si ho vědoma není. Když má však duše příležitost vyjít na povrch, potom bude mysl přesvědčena. Jestliže se mysl a srdce ztotožní s duší, pak cítí, že slib duše je také jejich slibem.

Právě teď žiješ ve fyzickém těle. Všechny tvé problémy jsou tedy ve fyzickém světě: kde budeš bydlet, co budeš jíst, jak se budeš stýkat s ostatními. Právě proto, že žiješ ve fyzickém vědomí, máš všechny fyzické problémy. Jestliže ale žiješ v duši, potom budeš mít takzvané problémy duše. Když cítím, že jsem duchovní Mistr, tak mám všechny problémy žáků a Center. Věřím-li však, že jsem básník, tak mám jen velmi málo problémů. Někteří lidé budou oceňovat mé básně a někteří nebudou, ale já za to nebudu muset nést odpovědnost. Pokud však žiji v duši, potom se mým problémem stane svět.

Slib duše, její jediný slib, je v každém okamžiku odhalit, projevit a naplnit Nejvyššího Jeho vlastním Způsobem. Odhalit a projevit Boha na zemi nanejvýš dokonale je jediný slib, který činí duše každého člověka. Tento slib činí vědomě a trvale. Jednotlivec jej však odhaluje a projevuje podle své vnímavosti, podle schopnosti své duše. Zůstaň tedy v duši a vnímej, že jsi duše, a budeš zcela jistě vědět, co bylo, je a navždy bude slibem tvé duše.

Na druhou stranu však musíš být moudrý. Pokud si myslíš, že můžeš dělat všechny možné nebožské věci a ihned uniknout tím, že řekneš: „Já jsem duše, já jsem duše,“ potom budeš jenom klamat sám sebe. Když řídíš taxi a otočíš taxametrem tak, že se jízdné prudce zvýší, potom v takovou chvíli nemůžeš říci: „Jsem nad tím, já jsem duše.“ Ne, to je absurdní. V této chvíli musíš mít pouze na mysli, že jsi vybraným nástrojem; všichni žáci jsou vybranými nástroji. Nyní se modlíš k Nejvyššímu, aby ti dal Světlo, abys mohl vyjít z nevědomosti. Můžeš říci, že jsi duše, ale když na tebe někdo zakřičí, tvoje realizace duše zmizí. Pro tvoji mysl tedy nestačí říci: „Já jsem duše, já jsem duše.“ Pocítit, že jsi opravdu duše, můžeš pouze tehdy, když máš významné zážitky nejvyšší Výšky a když tyto zážitky budou v tvých každodenních činnostech stálé. Jinak, pokud je realitou tvého života samá nevědomost, pak jen proto, že jsi v knize četl, že vše je Brahma, nemůžeš říci: „Já jsem Brahma. Já jsem nejvyšší Výška.“

Jestliže tedy pro tebe není přirozené a spontánní cítit, že jsi duše, zkus použít svou představivost. Potom se modli nanejvýš upřímně, medituj nanejvýš upřímně a oddaně, a zkus z tohoto pocitu ve svém životě udělat něco trvalého.

Má vedle poslání duše také vitálno nějaké poslání?

Sri Chinmoy: Vitálno může mít poslání, pokud je sjednoceno s duší. Jinak své vlastní poslání nemá. Poslání duše se stane posláním vitálna jenom tehdy, když se vitálno odevzdá duši a sjednotí se s ní. Tělo, mysl, vitálno a srdce nemají nezávislá poslání. Je jenom jedno poslání, a to je poslání duše.

Naneštěstí mysl, vitálno a tělo po celá staletí duši neposlouchají. Přijde však den, kdy budou muset poslouchat. Potom se poslání duše stane posláním vitálna, posláním fyzického a posláním mysli.

Tak jako se musí tělo, vitálno a mysl odevzdat duši, tak se i my jako jednotlivci musíme odevzdat Vůli Nejvyššího. Tehdy se Poslání Nejvyššího stane naším posláním. Já říkám, že mám svoje poslání, ty říkáš, že máš svoje poslání, on říká, že má svoje poslání. Avšak pouze silou našeho absolutního ztotožnění se s Nejvyšším v našem nezištném odevzdání můžeme říci, že je to naše poslání.

Můžeš mi říci, jak mohu pocítit svou duši?

Sri Chinmoy: Očekávat, že budeš právě teď na samém počátku cítit duši, je jako přijít do školy a očekávat, že dostaneš přes noc akademický titul. Učitel řekne: „Ještě jsi neprošel základní a střední školou, jak ti mohu dát akademický titul?“

Abys cítil přítomnost duše, musíš pár roků meditovat. V tuto chvíli není nezbytné cítit přítomnost duše. To, co je pro začátečníka nejdůležitější, je aspirace. Chceš dorazit do svého cíle, ale zrovna teď nemáš peníze, aby sis mohl koupit lístek. Zde je místo peněz aspirace. Když zvětšíš svou aspiraci, můžeš si ten lístek koupit. Nepokouším se zchladit tvé nadšení. Pouze si přeji říci, že závod vyhraješ tehdy, když půjdeš pomalu a jistě. Nyní neumím ani pořádně chodit. Když neumím pořádně chodit, jak mohu čekat, že budu běžet velmi rychle? Musím dosáhnout svého cíle; to je můj nejvyšší záměr. Teď je však mým záměrem vstát a naučit se chodit. Potom, když budu moci chodit, se pokusím pochodovat; když budu moci pochodovat, pokusím se běžet; když budu moci běžet, pokusím se běžet co nejrychleji. Jedině tak dosáhnu svého cíle.

Část IV — Osvobození a realizace

Guru, jaký je rozdíl mezi psychickou bytostí a duší?

Sri Chinmoy: Duši má všechno, ale psychická bytost je pouze v lidských bytostech. Není ve zvířatech nebo v neživých objektech. Psychická bytost je jako plamen, který je zažehnut v lidské bytosti. To se však nestane v první, druhé nebo třetí inkarnaci. V některých případech to trvá hezkých pár inkarnací, než se zrodí psychická bytost. Je mnoho hledajících, a jsou i zde s námi, kteří ještě naneštěstí nemají psychickou bytost, protože neměli mnoho inkarnací. Naproti tomu může někdo mít mnoho inkarnací, ale když neaspiruje, tak v něm psychický plamen zažehnut nebude. Není žádné pevné a neměnné pravidlo, podle kterého vzniká psychická bytost. Můžeme však bezpečně říci, že jednoho dne v lidské inkarnaci psychická bytost vznikne. Závisí to na upřímnosti a intenzitě vnitřního pláče hledajícího. Když psychická bytost přijde, tak ji nejprve pocítíme, potom ji uvidíme, a nakonec do ní vrosteme.

Je to duše, kdo realizuje Boha?

Sri Chinmoy: Duše už Boha realizovala. Je částí Boha a je věčně pro Boha. Je to pouze naše tělo, vitálno, mysl a srdce, které ještě nerealizovalo Boha. Duše ví, kdo je Bůh, kde je Bůh a co je Bůh; ale lidská bytost to zahlédne pouze letmo. Lidská bytost musí praktikovat duchovnost a vnitřní disciplínu a realizovat Nejvyššího.

Když lidské v nás realizuje Nejvyššího, tak v tu chvíli není rozdíl mezi námi a Bohem. V ten okamžik vitálno nezůstane vitálnem, tělo nezůstane tělem a mysl nezůstane myslí. Neoddělitelně se ztotožní a ztělesní, odhalí a projeví Nejvyššího. Mezi osvíceným vědomím a samotnou nejvyšší Skutečností není rozdíl. Právě teď cítíme, že jsou nám nejblíž náš nos nebo oči. Když ale realizujeme Boha, tak vidíme, že je nám Bůh bližší než náš nos nebo naše oči. Teď však nemáme vnitřní vizi, abychom Jej viděli.

Takže realizovat Boha musí pouze lidská bytost, ne však samotná duše. Samotná duše musí projevit Boha širému světu; to je důvod, proč duše přišla na svět.

Může mysl osvítit duši?

Sri Chinmoy: Duše je mysli nekonečně nadřazenější. Duše postupně mysl osvěcuje a zdokonaluje, a ta poté získá božské vlastnosti. Když je podřízené zcela přeměněno, pak je stejné jako nadřízené. Jsou-li tělo, vitálno a mysl přeměněné, tehdy již fyzické nespí, vitálno již není agresivní a mysl již není plná pochybností. Syn dělá na začátku chyby. Když mu potom otec nabídne svou moudrost, stane se stejně moudrý jako jeho otec. Syn však nemůže svému otci předat moudrost.

Jaký je rozdíl mezi osvobozenou duší a realizovanou duší?

Sri Chinmoy: Osvobozených duší je mnoho. Mezi osvobozením a realizací je však velký rozdíl. Osvobozená duše je osvobozena od nevědomosti, od pozemských nedokonalostí a nedostatků. Osvobodila se, ale stále se obává, že může být v kterémkoliv okamžiku napadena a že její osvobození skončí. Pamatuje si, jakým utrpením prošla, než získala osvobození. Existuje sice jen vzdálená možnost, že se vrátí do nevědomosti, ale bojí se. Avšak realizovaná duše si vytvořila s Bohem neoddělitelnou jednotu. Pro ni je Nebe i peklo úplně stejné. Ví, že tam Bůh bude. Ví, že ať už bude Boha vlastnit nebo ne, Bůh bude vlastnit ji bez ohledu na to, jak je špatná. Realizované duše mají vytvořenou jednotu. Realizace je jednota, kdežto osvobození znamená osvobození od utrpení.

Osvobozené duše jsou tedy hluboko pod realizovanými jogíny. Jsou osvobozeny od nevědomosti, ale nejsou dvacet čtyři hodin denně neoddělitelně ztotožněné s Nejvyšším. Neudělají nic nebožského; nebudou se znovu oddávat potěšením nevědomosti. Realizovaný jogín je však někdo, kdo je daleko, daleko za nevědomostí. A i když do nevědomosti vstoupí, není jí vůbec dotčen. Zůstává nad ní.

Osvobozená duše nemůže osvítit jinou osobu. Někdo může od osvobozené duše získat inspiraci a aspiraci, ale tato duše nikomu nebude schopna zaručit realizaci. Osvobozené duše ti mohou dát pouze inspiraci, abys pracoval na svém vlastním osvobození. Realizované duše mají nejenom svou vlastní realizaci, ale mohou mít také žáky, kterým tuto realizaci zkouší dát. Osvobozená duše může být velmi čistá, velmi svatá, ale nebude schopna přeměnit byť jedinou špatnou osobu. Cítí, že špatní lidé jsou skutečně špatní, a bojí se, že ji tito lidé polapí a vrátí do nevědomosti. Realizovaný člověk však řekne: „Vidím v tobě přítomnost Boha,“ a půjde za špatnými lidmi, aby je změnil.

Osvobozené duše se nestarají o přeměnu přirozenosti. Když chce plně osvobozená duše přeměnu přirozenosti, Bůh jí tuto přeměnu musí dát. Obvykle chtějí být osvobozené duše pouze osvobozeny od otroctví a nevědomosti. Realizovaná duše je však během realizace přeměněna.

Velký rozdíl je také mezi jogínem a Avatárem. Když se někdo stane jogínem, je schopen učinit všechno, ale ne ve velkém měřítku. Bude schopen mít loď a převézt nějaké pasažéry. Avatár je však pro celý svět; jeho loď je pro celý svět.

Je možné získat osvobození, aniž bychom nikdy neviděli Boha a ani s ním nemluvili?

Sri Chinmoy: Osvobozená duše bude cítit takový mír, světlo a blaženost, jakou nikdo jiný nevidí a necítí. Může dostat odpovědi na otázky od své duše nebo od nanejvýš osvícené lidské bytosti. Nebude jen moci dělat to, co dělají realizované duše. Realizované duše jsou jako milované děti. Nezáleží na tom, kdy takové děti volají své rodiče, oni přijdou, jakmile je spatří, byť třeba dělají něco mimořádně důležitého. Jediný úsměv dětí stačí. Osvobozené duše jsou však jako dokonalí džentlmeni. Budou čekat hodinu nebo dvě, aby viděly své rodiče a odejdou jen tehdy, když jim rodiče řeknou, že je dnes nemohou vidět. Realizovaná duše má však volný přístup. Skutečně realizovaná duše nemusí dvě hodiny meditovat, aby mohla vidět Boha.

Na Západě se mluví o spáse. Spása je mnohem níže než osvobození. Spása znamená svobodu od hříchu. Osvobození je však něco víc; osvobození je svoboda od nevědomosti, což je mnohem širší pojem než pouhý hřích. Osvobození se zabývá nevědomostí. A realizace se neustále zabývá vnitřními slunci.

Cítí realizovaná duše hněv?

Sri Chinmoy: Realizovaná duše může vyjádřit takzvaný hněv. Ve skutečnosti ale procvičuje božskou autoritu. Kdyby necvičila svou božskou autoritu, jež může mít podobu vnějšího hněvu, potom by nebyla schopna docílit toho, co je potřeba. A tak, je-li to Boží Vůle, jako poslední možnost dá najevo takzvaný hněv. Naše lidská mysl to může nazývat hněvem, ale ve skutečnosti je to Světlo Spravedlnosti seshora.

Obyčejná osvobozená duše se však neodváží projevit hněv. Obává se hněvu, obává se nečistoty, obává se nemalého počtu lidských nedokonalostí. Protože ví, že právě vyšla z neosvícené místnosti, a pokud se vrátí, aby ji přeměnila, může být polapena. Osvobozená duše se obává své minulosti. Realizovaná duše je však jako voják. Jakmile jednou vyjde z neosvícené místnosti, ví, že se musí vrátit zpátky dovnitř, aby bojovala za osvícení. Řekne: „Vyšla jsem ven. Nuže, ostatní chtějí také vyjít ven. Pomohu jim tedy, zachráním je, vyvedu je ven, aby mohli také realizovat.“ Na druhou stranu, skutečně osvobozená duše — duše, která je absolutně osvobozená — nakonec Boha realizuje. Přijde tedy den, kdy se také vrátí do neosvícené místnosti, aby pomohla projevit Božskost na zemi.

Když byl nějaký Avatár v jedné ze svých raných zvířecích inkarnací, věděla nějaká jeho část, kým je?

Sri Chinmoy: Ve své zvířecí inkarnaci to vědět nebude. Část jeho vědomí Avatára to bude vědět, ale jeho vědomá mysl to vědět nebude. A dokud nevíte něco pomocí mysli, potom to nemůžete znát vědomě. Když si však Avatár vezme lidskou inkarnaci, která je nekonečně rozvinutější než ta zvířecí, potom to bude schopen vědět.

Část V — Nebe

Ve své poezii hovoříš o netečnosti Nebes, ale Nejvyšší je všechno, jen ne netečný. Můžeš to vysvětlit?

Sri Chinmoy: Vezměme Nebe jako staršího bratra, Nejvyššího jako Otce a hledajícího jako mladšího bratra. Jsou tedy dva bratři a Otec. Mladší bratr pláče. Potřebuje pomoc shora, od Otce nebo od bratra. Otec má ve svém Srdci pro mladšího syna veškerou starostlivost, ale není vždy dosažitelný. Je ve svém úřadě. Starší bratr je po ruce, je ale zaneprázdněný studiem a má dost svých vlastních věcí. Je tedy lhostejný ke svému malému nešťastnému bratříčkovi na zemi, jenž potřebuje pomoc. Otec má veškerou náklonnost, veškerou starostlivost. Jakmile přijde domů, dá najevo mladšímu synovi všechnu svou náklonnost. Pro mladšího je velmi těžké přijít za Otcem bez pomoci staršího bratra. Někteří kosmičtí bohové a bohyně jsou však božsky žárliví. Většina duchovních Mistrů zažila tuto zkušenost. Kosmičtí bohové a bohyně pomáhají hledajícímu šplhat vzhůru, ale když se hledající dostane blízko k Nejvyššímu, pak jej nepovzbuzují. Naopak mu brání, aby šel dál, než jsou oni. Toto se stalo bezpočtukrát.

Někdo vyšplhal na strom a ty jsi u paty stromu. Neumíš šplhat, a ten na stromě tedy sleze dolů a naučí tě to, a ty začneš šplhat. Než dosáhneš určité výšky, vrátí se nahoru na své původní místo a čeká na tebe. Když se k němu dostaneš, tak ti nepomůže jít dál. On se nedotkl nejvyšší výšky a je nejistý. Včera jsi byl na zemi, neuměl jsi šplhat a on tě to naučil. Teď se ho chystáš překonat, tak proč by ti to měl dovolit? Když je však moudrý, řekne díky své jednotě: „On je můj malý bratr, dovolím mu tedy jít dál. Jeho dosažení je také mým dosažením.“

Říká se: „Každý chce získat vítězství, ale ne nad svým synem nebo dcerou.“ Kolik je na tom pravdy, ví Bůh. V Americe jsem se setkal s něčím, co jsem v Indii nikdy nepoznal. Amerika mi ukázala, že matky mohou být opravdu žárlivé na své dcery a otcové mohou být skutečně žárliví na své syny. Ne všechny matky a ne všichni otcové, ale mnoho, mnoho těch, kteří přišli do našeho Centra, přímo nebo nepřímo žárlili na své děti. Je zjevné, že naučili své děti jak studovat, jak obětavě plnit své povinnosti. Řeknou světu: „Moje dcera udělala toto, můj syn udělal tamto.“ Když potom svět jejich děti obdivuje, mohou z toho mít upřímnou radost. Občas ale jejich srdce hoří, protože oni sami nezískali nejvyšší vzdělání nebo neudělali to, co udělaly jejich děti. To se děje díky jejich pocitu oddělenosti.

Jak můžeš dobře vrhnout koulí, když chceš oddělovat své prsty jeden od druhého? Malíček má velmi málo síly, kdežto ostatní prsty mají ohromnou sílu. Na vrhu koulí však musí všechny prsty spolupracovat. Pokud cítíš, že je lepší nemít malíček, když cítíš, že je zbytečný, pak brzy zjistíš, že jsi bez něj bezmocný. Když se silnější nechce stýkat se slabšími, potom trpí všichni.

Na začátku se silnější vytahuje. Když slabší získá nějaké schopnosti, ten lepší se vyděsí, že by ho slabší mohl překonat. Ale ten skutečně lepší, ten, který je vždy nadřazený, je Nejvyšší. Nikdy se necítí nebo nejedná nadřazeně. Ví, že kým je On, tím jsem také já. Nikdy nedělá rozdíly. Jeho Srdce je mým srdcem. On ví, kým je; On ví, kdo jsem já. On je Stvořitelem a Stvořitel se nikdy neodděluje od svého stvoření. Nebesa nejsou skutečným Stvořitelem, takže je zde vždy nějaký problém. Nejvyšší se však vždy ztotožňuje se svým stvořením, takže pro Něj není Jeho stvoření cosi odděleného od Jeho Skutečnosti.

Jak vypadá nejkrásnější místo v Nebi?

Sri Chinmoy: Krása Nebe nemůže být vyjádřena lidským jazykem nebo pocítěna lidským srdcem. Nemůžete to vyjádřit, protože je to jiná dimenze. V Nebi má každý kosmický bůh svou vlastní úroveň. Také skuteční duchovní Mistři mají každý svou. Lidé, kteří jsou oddáni nějakému Mistrovi, řeknou, že jeho úroveň je nejkrásnější, protože tu krásu vidí skrze Mistrovy oči a Mistrovo srdce. I zde, když lidé přijdou do Centra a vidí-li Centrum skrze mne, tak se jim líbí. Když vidí mne skrze Centrum, tak v tu chvíli naleznou miliony chyb. Pokud však vidí Centrum skrze mne, bude se jim líbit. Jestliže jste se pěkně chovali, až zemřete, dám vám místo ve svém domě. Řeknete: „Ó to je překrásné,“ právě tak, jak říkáte: „Ó, Jamaica [džamajka] je tak krásná.“

Je v Nebi noc a den?

Sri Chinmoy: Není to jako pozemský den a pozemská noc. V Nebi také útočí špatné síly, nebožské, nepřátelské síly; můžete to tedy nazvat nocí. Když zde vaši mysl přepadnou nebožské síly, je to noc. Když vás obklopí božské síly, je to den. Noc jsou špatné síly, které nedělají zjevný pokrok. Cokoliv dělá pokrok, je den.

Jsou v Nebi stejné barvy jako na zemi?

Sri Chinmoy: Když vidíš v Nebi barvu, tak ji nenazveš barvou; neřekneš jméno té barvy. Jméno a forma zde náleží jiné úrovni. Vyjádříš ji světlem své duše; ale nepojmenuješ ji jako černou nebo zelenou nebo bílou.

Opustí nás v Nebi naše nedokonalosti?

Sri Chinmoy: Až se tam dostaneš, nebude to tak. Dívej se na to takto: když jdeš spát, tak si nemusíš obléci všechno své oblečení. Nemusíš si oblékat sárí, halenku, svetr a tak dále. V Nebi nemáš fyzické tělo jako tady. Tam vstupuje světlo do světla. Když se vracíš zpátky na zem, tehdy se oblékáš do různých oděvů: do vitálního světa, tohoto světa, tamtoho světa. Některé z těch oděvů mohou být nečisté, špinavé. Je tu však jistý druh dokonalosti, kterou nakonec budeš mít: dokonalost všeho, co budeš na zemi používat. To se nazývá integrální dokonalostí.

Budeme v Nebi všichni s tebou?

Sri Chinmoy: Lidé, kteří mne těší zde na zemi, určitě půjdou do mého domova v Nebi. Když mne však tady těšit nebudete, budu takový pošetilec, abych věřil, že mne budete těšit v Nebi? Tady říkáte: „Guru, prosím tě, vezmi mne do Afriky, do Austrálie. Pak budu tvým nejlepším žákem. Tady tě kvůli své žárlivosti nemohu potěšit.“ Potom začne na cestě v letadle vaše mysl přemýšlet o někom jiném a vaše žárlivost začne znovu. Lidé, kteří mě těší zde na zemi, nepůjdou pouze do Nebe, budou se mnou všude. Ať jsem kdekoliv, on nebo ona, každý, kdo je v mém vědomí, tam bude také. Uvnitř cestuji na různých úrovních. Těšíte-li mne, můžete jít na vnitřní úrovni kamkoliv, nejenom do Nebe.

Proč občas některé bytosti klesají z Nebe do nižších světů?

Sri Chinmoy: Posledních deset let se pokouším vytvořit Nebe na zemi. Někteří lidé udělají poté, co jsou se mnou pět, šest, sedm let, čelem vzad a odejdou. Takže, jak vidíš, pokušení je všude. Tady je kdosi pokoušen, aby hledal pozemské zážitky. Nebo je možná pokoušen zažít znovu něco nebožského, co udělal před deseti lety. Může být také pokoušen, aby udělal něco nového, božského. Dokonce i kosmičtí bohové mohou podlehnout pokušení. Když potom udělají chybu, upadnou.

Část VI — Kosmičtí bohové

Jaký má Pán Indra vztah k modernímu světu?

Sri Chinmoy: Pán Indra je podle naší mytologie král kosmických bohů. Podle tradice je na jednu stranu nanejvýš mocný. Na druhou stranu, protože dělá chyby, nezůstává pevně na své transcendentální výšce. Takzvaný moderní svět není veden nebo formován Indrou. Z jeho vlivu dnes vidíme jen velmi málo. Jeho vliv cítí pouze lidé, kteří studovali indickou mytologii a vědomě si s velkým Indrou vytvořili jistou vnitřní jednotu. Ani žádný jiný kosmický bůh nevede či neutváří lidstvo. Přijímat od Indry budou pouze ti, kteří aspirovali na vytvoření vědomé jednoty s jeho vědomím. Je to stejné jako s Buddhovým vědomím, vědomím Krišny nebo s vědomím Krista.

Indra si nevzal lidskou podobu, takže musíme občas použít naši mysl, abychom si ho představili. Představivost je skutečnost, to je pravda. Ale později nechá mysl celé bytosti pocítit, že to byl čirý výmysl. K Indrovu vědomí se můžeme upřímně a oddaně přiblížit. Avšak poté, co jsme s tímto bohem pomocí naší mysli navázali kontakt, to zpochybníme bez ohledu na to, jakou skutečnost jsme vybudovali nebo viděli. Říkáme tomu představivost. Této realitě říkáme představivost kvůli mysli. Když ji nazveme představivostí, tak oslabíme samotnou skutečnost mysli. Pro některé lidi je tedy Indra pouze mentálním výplodem mozku.

Pro jiné lidi však může být kosmickým bohem, který v nás i v ostatních vzbuzuje dynamiku tak, že lze porazit nevědomost, zejména na vitální úrovni. Ve Védách se k němu přistupovalo nikoli na mentální úrovni, ale na vitální úrovni. Má dynamického, bojovného ducha. Indra předává dynamického ducha těm, kteří ho vědomě potřebují.

Můžete se pokusit přiblížit k dynamickému duchu, který je jak v Indrovi, tak i v kterémkoli jiném kosmickém bohu nebo v Samotném Nejvyšším. K nejvyššímu dynamismu je možné jít skrze Indru, je to však velmi obtížné. Pokud však Indru neznáte, nevadí. Je to snazší, pokud znáte někoho na zemi, jenž vlastní dynamickou kvalitu nebo schopnost. Přiblížit se k tomu nejvyššímu Absolutního Nejvyššího je pro lidi velmi obtížné. Pokud však vidíte někoho ve fyzické nebo vitální podobě, kdo ztělesňuje schopnost dynamismu, potom je pro vás dosažení této kvality nekonečně snazší.

Moderní svět není svou povahou letargický, je dynamický; můžete říci destruktivní. Ale i když v jedné části své bytosti odpočívá, upřímně dynamiku oceňuje. Někdo ví, co potřebuje, ale nedělá to, protože to vyžaduje jisté cvičení a osobní úsilí. Moderní svět, jenž skutečně potřebuje dynamiku, ji může dostat pomocí Indry, pokud zná Indrovu schopnost. Naproti tomu, pokud někdo Indru nezná, nebo nezná Indrovo poslání, může vzývat samotnou sílu nebo dynamiku jako takovou.

Zde na Západě, pokud někdo trochu ovládá astrologii, může vzývat planetu Mars. Mars ztělesňuje stejnou kvalitu. Mezi Indrou a Marsem je však jistý rozdíl. Indrova výška zdaleka překonává výšku Marsu. Indra má osvícení na mentální úrovni, třebaže toto osvícení nemůže nebo nesmí používat neustále. Mars však nemá ani to, co se nachází na vitální úrovni.

Guru, mohl bys říci pár slov o Pánu Šivovi?

Sri Chinmoy: Pán Šiva má dva aspekty. V jednom aspektu je samý soucit. V tomto aspektu je snazší uspokojit jeho než ostatní bohy. Potěšit ostatní kosmické bohy trvá velmi dlouhou dobu, ale když chcete potěšit Šivu, můžete to udělat mnohem snadněji.

V Indii máme zvláštní list jedné rostliny. Použijete-li tento konkrétní list k jeho uctívání, potom je spokojen. Pán Šiva je velmi prostý. Celé jeho tělo je pokryto popelem. Zůstává ponořen v transu. To je Pán Šiva v prvním aspektu.

Jeho druhý aspekt nazývám transformačním aspektem. Je to naprosto správné označení, ale podle indického tradičního výkladu je to ničivý aspekt. Tančí hromový tanec ničení. Když vidí, že je svět zkažený, ničí jej svým kosmickým tancem. Tento tanec ničení je ve skutečnosti tancem očištění a transformace.

Jeden aspekt je tedy samá láska, samý soucit. Tady je spokojen a potěšen každou maličkostí. Na druhou stranu, vidí-li v nás trošku nedokonalosti, pokouší se ji zničit. Takový je Pán Šiva.

Přichází někdy Kálí a udělá něco, aby ti pomohla?

Sri Chinmoy: Rozhodně mi pomáhá. Jak by mohla být mou nejdražší matkou, kdyby mi nepomáhala?

Jakým způsobem ti Kálí a ostatní kosmičtí bohové a bohyně pomáhají?

Sri Chinmoy: Mohou mi dát náklonnost, lásku a starostlivost a odejmout některé mé bolesti hlavy. Když jsem zklamán, řeknou mi: „Ne, jen běž dál. Takový je život. Jsi určen k tomu, abys pro Nejvyššího dosáhl něčeho opravdu velkého. Samozřejmě pro to musíš tvrdě pracovat.“ Poskytují mi takovou útěchu a účast. Je to jako s matkou. Nejprve bylo dítě slabé a matka mu pomáhala. Potom se dítě stalo ve všem mnohem silnější než matka. Ale matka stále dává najevo svou starostlivost. O tom mi řekl Nolini v ášramu: „Matčino dítě je vždy dítětem až do posledního dosažení a naplnění.“ Můžeš říci, že posledním dosažením je realizace. Ale i poté musíš říkat matce: „Matko.“

Je pravda, že si kosmičtí bohové osvojují fyzickou podobu, přestrojují se a objevují se před námi, aby nás učili nebo zkoušeli? Mohou si také duchovní Mistři osvojit různé fyzické podoby?

Sri Chinmoy: V jistém smyslu je to pravda. Duchovní Mistr nebo kosmický bůh si nevytváří novou fyzickou podobu, působí však raději uvnitř a pomocí lidí nebo jiných podob, aby něčeho dosáhli nebo aby někoho inspirovali. Nevytvoří se nová fyzická podoba, ale místo toho vstoupí vědomí kosmického boha nebo Mistra do jednotlivce tak, aby mohl jednat jako nástroj.

Mistr se také může zjevit s různými tvářemi nebo může způsobit, že se jeho vlastní rysy objeví na tváři někoho jiného. Měl jsem v Portoriku žačku, která mne vzývala tak dušeplně a oddaně, že když se na ni ostatní podívali, viděli moji tvář. Já jsem muž a ona je žena, ale oni na ní jasně viděli můj obličej.

Proč vídáme bohy a bohyně jedoucí na hřbetech tygrů?

Sri Chinmoy: To znamená, že porazili zvířecí, ničivé síly. Tygr symbolizuje ničení a oni porazili ničivé síly. Říkají svým oddaným, aby byli dobří a aby aspirovali. Říkají svým žákům, že jejich zvířecí kvality jsou buď právě ničeny, nebo budou zničeny. To je důvod, proč bohové a bohyně jezdí na tygrech. Občas také jezdí na lvu. Lev znamená božské projevení.

Jsou rodinná božstva totéž, co kosmičtí bohové?

Sri Chinmoy: Rodinné božstvo vede a formuje ty členy rodiny, kteří jej uctívají. Nad rodinným božstvem jsou potom kosmičtí bohové a nad nimi je Nejvyšší.

Bývají lidské bytosti často zklamány výškou kosmických bohů, když je spatří?

Sri Chinmoy: Aspirant nebude s výškou kosmických bohů nespokojený. Právě teď slyšel duchovního Mistra říkat, že kosmičtí bohové nejsou na nejvyšším místě. Protože cítí, že kosmičtí bohové jsou vysoko, avšak ne na nejvyšším stupni, řekne: „Nechci jejich výšku.“ nebo „Půjdu daleko za ni.“ Občas hledající řekne: „Buď půjdu daleko za kosmické bohy, nebo se o to ani nepokusím.“ To se také může stát. Hledající to říká, protože je žákem duchovního Mistra. Protože Mistr řekl, že bohové nejsou na vrcholku stromu, žák cítí, že je lepší než bohové. To je však směšné. Hledající ještě ani neví, jak šplhat, a už se srovnává s kosmickými bohy, kteří došli velmi, velmi vysoko. Někteří hledající se také rádi srovnávají s velkými duchovními Mistry z minulosti, protože si myslí, že tito Mistři nebyli plně realizovaní. To je ale absurdní. Zde jsou od realizace vzdáleni milióny mil a srovnávají se s velkými duchovními Mistry.

Pro hledajícího je nemožné znát schopnosti kosmických bohů. Když tě bolí zuby, tak ti to může kosmický bůh dát do pořádku. Pokud však jde o transformaci přirozenosti, pokud musíš porazit žárlivost, pochybnosti a tak podobně, tehdy to bude skutečně těžká práce, mají-li se s tím vypořádat kosmičtí bohové. Kosmičtí bohové budou muset velmi tvrdě pracovat, protože nemají nejvyšší schopnosti, které má duchovní Mistr.

Byla někdy lidská bytost přeměněna v kosmického boha?

Sri Chinmoy: Duše kosmického boha se liší od duše lidské bytosti. Duše lidské bytosti se neustále vyvíjí. Nejprve byla v Transcendentálním Duchu; potom vstoupila do nevědomí a odtud vstoupila do minerálního, rostlinného a zvířecího života. Nyní je duše lidskou bytostí. Proč musí duše procházet tímto procesem? Dotkne-li se dna, získá větší příležitost pro lepší projevení.

Aspirant se nestane kosmickým bohem, protože ví, že má větší, mnohem větší, daleko větší příležitost naprosto se ztotožnit s Bohem a uspokojit Boha Jeho vlastním Způsobem. Kosmičtí bohové do jisté míry Boha uspokojují Jeho vlastním Způsobem. Nevezmou však na sebe starosti se sestupem na tento svět, kde je stálý boj a nevědomost. Kosmičtí bohové nechtějí vstoupit na bitevní pole života. Jsou šťastní. Chtějí zůstat tam, kde jsou. Kosmičtí bohové mají do značné míry Mír, Světlo a Blaženost, ale nestarají se o osvobození; nestarají se o realizaci a projevení. Nesestoupí na zem a nebudou plakat pro Boží projevení. Nechtějí se dostat do styku s nebožskými kvalitami. Kosmičtí bohové pouze něco dostali, řekněme milion dolarů, a na tom se zastavili. Když však jde někdo dál a sleduje cestu evoluce, když realizuje Boha, tak se nakonec stane z pohledu duchovního bohatství multimilionářem.

Takže duše kosmických bohů se liší od duší lidských bytostí. Na druhou stranu má toto pravidlo výjimky. Bylo několik lidských bytostí, které plakaly k Nejvyššímu, aby nemusely jít po cestě evoluce. Chtěly pouze zůstat s tím, co měly. Nestaraly se o projevení. Chtěly se stát kosmickými bohy a ve velmi málo případech se kosmickými bohy staly. To se však stalo jen ve dvou nebo ve třech případech. Jinak, začnete-li s duší, která se vyvíjí, bude se tato duše vyvíjet dál, a nakonec kosmické bohy překoná. Pro nás je to snadné říci, ale překonat kosmické bohy není lehký úkol. Pokud to však dokážeme, musí nás kosmičtí bohové poslouchat.

Musí duchovní Mistři, kteří překonali kosmické bohy, vůbec jednat s kosmickými bohy?

Sri Chinmoy: Jistě. Dejme tomu, že nějaký duchovní Mistr má venku zvláštní setkání a najednou začne pršet. Řekněme, že zaútočil nějaký zlý element. Nuže, co dělají kosmičtí bohové? Spí. Kosmičtí bohové, kteří mají moc nad těmito elementy, nad těmito silami, je neřídí. Co tedy udělá duchovní Mistr? Vybídne kosmické bohy. Nekonají svou povinnost, takže na ně musí promluvit. Poté, za dvě nebo tři minuty déšť ustane. To se stalo mnohokrát. Pokud by Mistr neměl tento druh spojení, nebo můžete říci nadřazenou moc nebo schopnost, myslíte si, že by přestalo pršet?

Mohl bys nám něco říci o snaze dosáhnout jednoty s Brahmou, Višnuem a Šivou?

Sri Chinmoy: Je-li někdo upřímným ctitelem Brahmy, odejde po své smrti do Brahmova světa. Brahma, Višnu i Šiva mají v Nebi své vlastní světy. Jsou to jakoby různé státy. Někteří duchovní Mistři mají také své světy. Váš Guru jeden má. Nyní je jeho svět velmi rozlehlý, ale je v něm velmi málo lidí. Avšak jednoho dne, budete-li se pěkně chovat, půjdete do mého světa.

Ve světě Brahmy je svrchovaným aspektem síla. Ve světě Višnua je svrchovaným aspektem soucit. A ve světě Šivy je svrchované vědomí transu, sebemilující vědomí transu. Je zde také svět Krišny. Krišna je přímým potomkem Višnua. Krišna má oddělený svět, soukromý svět, který Višnuovi nepatří. Je velmi krásný a oduševnělý a je velmi rozlehlý.

Když se hledající dostane do bodu, kdy je vyzván kosmickými bohy, pozná to?

Sri Chinmoy: Snadno pozná, kdo jej vyzývá.