Část II — Otázky a odpovědi

Proč cítím více božskosti v květině než v kusu dřeva? Není snad božskost ve všem?

Sri Chinmoy: Božskost je ve všem. Bůh se projevuje ve mně a skrze mě, ve vás a skrze vás, v každém a skrze každého, ve všem a skrze vše. Ale na některých věcech a jednotlivcích vidíme, že tato božskost je plněji projevena. To, co nazýváte temnotou, má v sobě nekonečně malé světlo. V této místnosti je světlo, ale může být okamžitě zvětšeno. Světlo je bez konce. Existuje zářící světlo, neomezené světlo, nekonečné světlo.

Ve vědomí květiny chtěl Bůh vytvořit určité množství krásy. Bůh necítil nezbytnost učinit tuto zeď nebo kus dřeva stejně krásné jako květinu. To však neznamená, že Bůh je ke dřevu nebo ke zdi nelaskavý. Ve hře může být král i otrok. Také tam mohou být obyčejní poddaní. Všechny tyto rozdílné role jsou nezbytné. Nemůžete mít hru, kde by byli jenom králové. Ne, abyste mohli mít dobrou hru, budete potřebovat krále, ministry, poddané a další.

Také v Božím stvoření je potřeba mnoho rozličných věcí. Jestliže Bůh chce, abyste obdivovali Jeho aspekt Krásy, potom před vás dá květinu nebo hvězdy anebo nejkrásnější dítě. Pokud chce, abyste obdivovali Jeho aspekt Síly, potom před vás Bůh okamžitě přivede slona nebo lva. Chce-li, abyste obdivovali Jeho Rozlehlost, okamžitě vám ukáže rozlehlou oblohu nebo moře. Na druhou stranu, chce-li Bůh, abyste obdivovali Jeho nepatrnou, nejmenší část, potom vás nechá myslet na atom. Takže záleží na Bohu, jaký svůj aspekt chce, abyste obdivovali. Bůh má všechny aspekty; má všechny atributy. Může se ale rozhodnout, že chce, abyste obdivovali jeden Jeho určitý aspekt více než ty ostatní.

Dnes může Bůh chtít, abyste obdivovali Jeho aspekt Krásy, zítra může chtít, abyste obdivovali Jeho aspekt Míru, a pozítří může chtít, abyste obdivovali Jeho aspekt Síly. Bůh dá do vašeho vědomí jakýkoliv aspekt, který je určený pro váš obdiv.

Jaký je rozdíl mezi koncentrací, meditací a kontemplací?

Sri Chinmoy: Nejprve přichází koncentrace, potom meditace a potom přijde kontemplace. Jsou jako příčky žebříku. Nejprve se koncentrujete, potom meditujete a potom kontemplujete. Jestliže nějaká příčka chybí, můžete ztratit rovnováhu.

Když se koncentrujete, zkuste zaměřit svou jednobodovou pozornost na malý předmět. Potom jako kulka nebo šíp vaše síla koncentrace zkusí do tohoto předmětu proniknout.

Meditace je zcela odlišná. Meditace je rozlehlost. V meditaci se věnujete rozlehlé obloze nebo rozsáhlému oceánu — čemukoliv, co je větší než největší. V meditaci zkoušíte zklidnit, utišit, upokojit a vyprázdnit svou mysl, abyste se mohli sjednotit s Rozlehlostí. Když se koncentrujete, koncentrujete se na tu nejmenší možnou věc. Jako šíp zkoušíte prostoupit závojem nevědomosti. Když meditujete, jednáte s něčím, co je rozsáhlejší než nejrozsáhlejší. Všude kolem vidíte Nekonečnost.

Když kontemplujete, v té chvíli vstupujete do svého Nejvyššího Milovaného a stáváte se s Ním neoddělitelně jedním. V jednu chvíli budete hrát roli božského milujícího a On bude hrát roli Nejvyššího Milovaného. Pak si role vyměníte. Na základě vaší jednoty a ze své nekonečné Štědrosti vás Nejvyšší nechá pocítit, že vy jste Milovaným Nejvyšším a On je božským milujícím.

Během meditace vystupuje do popředí hebkost, sladkost a jednobodové uctívání. Ale při kontemplaci se s něčím slučujete a něčím se stáváte. Během meditace se ničím nestáváte; jen vidíte něco, co je rozsáhlejší než nejrozsáhlejší. Když ale kontemplujete, stáváte se objektem svého uctívání.

Při koncentraci se musíme snažit koncentrovat na něco malého a při meditaci se musíme koncentrovat na něco rozsáhlého?

Sri Chinmoy: Během meditace se nekoncentrujeme. Tehdy jen vnímáme a pozorujeme rozsáhlost kolem nás. V kontemplaci se spojujeme s Nejvyšší Skutečností a stáváme se s ní neoddělitelně jedním. Bůh Stvořitel a Bůh stvoření se v kontemplaci stali jedním. Uvnitř kontemplace je však koncentrace i meditace.

Jaký je rozdíl mezi aspirací a touhou?

Sri Chinmoy: Když toužíme, snažíme se zvětšit své schopnosti, abychom vyzvali ostatní, abychom porazili ostatní, abychom ovládli ostatní a abychom dali světu pocítit, že jsme o pár metrů — ne-li o pár kilometrů — před ním. Touha chce říct jako Julius Caesar: Veni, vidi, vici — „Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem.“ Vstoupil jsem do tvé oblasti, uviděl jsem tě a podrobil jsem si tě.

Aspirace taková není. Když aspirujeme, nepláčeme jen po své dokonalosti, ale i po dokonalosti ostatních. Aspirace říká: „Chci s tebou sdílet to, co mám. Jestliže mám dobrou myšlenku, chci ji s tebou sdílet. Obráceně chci, abys sdílel své dobré myšlenky se mnou. Sdílejme vzájemně své schopnosti a své skutečnosti.“ Aspirace hraje roli jednoty, což není nic jiného než samotná dokonalost. Jednota je dokonalost; dokonalost je jednota.

Touha se těší z pocitu oddělenosti: „Zůstaň tam, kde jsi; já zůstanu tam, kde jsem, a zkusím ti ukázat, že jsem nekonečně silnější než ty, že jsem nekonečně výš než ty. V každém aspektu života ti ukážu, že tě daleko předčím.“ Toto je poselství touhy. Aspirace ti ale řekne: „Jestliže mám něco dobrého, podělím se o to s tebou. Mám-li krásu, dám ti ji. Mám-li sílu, dám ti ji, protože chci neustále zpívat píseň jednoty.“

Aspirace vždy chce upevnit svou jednotu s každým jednotlivcem a vidět jen dobré, božské a nejlepší kvality, které každý jednotlivec má a kterými je. Objeví-li aspirace, že mám nečisté kvality nebo schopnosti, pokusí se je osvítit. Aspirace se nikdy nebude snažit předat ti nečisté kvality. Aspirace nebude skrývat mé nesnáze a nedokonalosti; bude je zkoušet osvítit. Ale nikdy ti je nenabídne. Když aspiruji, budu se modlit k Bohu, ke svému Nebeskému Otci, aby mě zaplavil světlem, abych mohl osvítit své nedokonalosti, omezení a nebožské kvality.

Touha se na druhou stranu bude snažit na tebe uvrhnout jen špatné kvality. Mám-li nějaké špatné myšlenky nebo představy, mám-li cokoliv nebožského nebo ničivého, otevřeně ti to nemohu dát. Má touha ale bude tajně zkoušet je do tebe vložit, abys také trpěl a nesl tento náklad, a tak poneseš to největší možné břímě a nebudeš mě moci žádným způsobem překonat.

Touha nás svazuje; aspirace nás osvobozuje. Touha chce vládnout nad ostatními. Aspirace chce být vždy v jednotě s ostatními. Kdykoliv dosáhne touha svého cíle, vytyčí si další cíl;, a tak touha není nikdy uspokojena. Nejprve chce jeden dům, potom dva domy, potom tři domy a na konci této cesty se tyčí zklamání. Ale když aspirujeme, když dostaneme dokonce jen kousíček světla, jsme spokojeni, protože víme, že nakonec budeme zaplaveni nekonečným oceánem světla. Právě teď nám chybí vnímavost. Jednou dostaneme více vnímavosti a naše vnitřní nádoba se stane velkou, větší, největší, a tehdy určitě uvidíme a vrosteme do nekonečného Míru, Světla a Blaženosti. Toto nejsou jen slova nebo představy; toto jsou skutečnosti, které budeme mít jednoho dne k dispozici.

Jak mohu být více připoután ke své snaze těšit Boha?

Sri Chinmoy: Místo slova „připoután“ řekněme „oddán“. Když se jedná o něco dobrého, jsme tomu oddáni; pokud je to nebožské, jsme k tomu připoutáni. Například protože milujeme svou vlast, oddáme své životy pro zlepšení své vlasti. Podobně pokud je to něco dobrého, oddáme tomu svůj život. Stejným způsobem je naše duše oddaná projevení Boha. Když se začínáme modlit a meditovat, zkoušíme těšit Boha. To znamená, že jsme

Zůstáváme-li v běžném světě, v neaspirujícím světě, světě tužeb, snažíme se potěšit a uspokojit jen sami sebe. Avšak jsme-li ve světě aspirace, snažíme se potěšit Boha. Bůh je kořenem, a můžeme-li těšit kořen, potom kmen, větve, listy, květy a ovoce budou také potěšeny. Oddejme proto sami sebe kořenu, Bohu. Pokud dokážeme potěšit Boha vnitřním pláčem svého srdce, spatříme a ucítíme v sobě Boží Lásku, Zájem, Světlo a Mír — vše, co Bůh má a čím je.

Jak můžeme mít tento vnitřní pláč? Můžeme ho mít stejným způsobem, jako vnější pláč. Když dítě pláče, protože má hlad, tak ať je matka kdekoliv, přiběhne k němu. Dítě může být v prvním patře a jeho matka ve druhém patře, ale matka k němu přiběhne, protože dítě upřímně pláče, aby ho nakrmila. Podobně pokud upřímně pláčeme po božském nektaru, po světle a blaženosti, tak nám to nutně musí Bůh dát.

Když dítě pláče, nevědomě doufá, že jeho matka přijde a donese mu jídlo. V našem případě, jako hledající to děláme vědomě. Pláčeme-li po míru, světle a blaženosti, okamžitě dostaneme odpověď. Náš pláč ale musí být upřímný. Když uvnitř pláčeme, musíme cítit upřímnou potřebu Boha. Pokud máme tuto vnitřní potřebu, Bůh ze své nekonečné Štědrosti přijde a dá nám to, co potřebujeme.

Máme-li upřímný, opravdový vnitřní pláč, všechny naše problémy budou vyřešeny. Nemáme-li však tento upřímný vnitřní pláč, pak nezáleží na tom, kolik let budeme žít na zemi, uspokojení však nenajdeme, protože skutečné uspokojení znamená zdokonalení naší přirozenosti, dokonalost našeho života.

Zkouším věřit všemu, co říkáte. Pokud je to ale pravda, proč v sobě necítím světlo a mír?

Sri Chinmoy: Je-li něco pravda, pocítíte to v největší hloubce svého srdce, ačkoli to někdy může chvíli trvat. Poté, co bylo semínko zaseto, trvá několik měsíců, než vzejde. Za rok je z něj stromek, a nakonec vyroste v ohromný banyán. Když se začínáte zajímat o duchovní život, zaseli jste semínko. Výsledky možná neuvidíte ihned.

Ucítíte světlo a mír, ale nejprve musíte mít víru. Ve vašem těle je mnoho orgánů: srdce, plíce a další. Věříte tomu, protože to říkají doktoři a další lidé. Ačkoli tyto orgány nevidíte, víte, že existují. Stejně tak, nevidíte-li něco ve vnitřním světě, nemůžete říci, že to neexistuje. Ve vnitřním životě je mnoho věcí, kterých si nemusíte být v tuto chvíli vědomi, avšak pokud se oduševněle modlíte a meditujete, pěstujete si více víry v to, o čem jste slyšeli od duchovních hledajících a Mistrů. Nakonec uvidíte, že měli naprostou pravdu.

Musíte začít s vírou — upřímnou, ryzí a vznešenou vírou. Tato víra vás neoklame. Duchovní kniha ztělesňuje světlo. Když čtete nějakou duchovní knihu, možná světlo, které je uvnitř ní, necítíte okamžitě. Ale přesto tu knihu neodložíte. Máte určitou víru v poselství, které obsahuje. Meditací na slova a myšlenky, které tato kniha ztělesňuje, nakonec opravdu světlo získáte. V knize je skrytá skutečnost. Pokud věříte v tuto skrytou skutečnost, zatímco čtete, získáte časem osvícení. Abyste však získali její podstatu, její samotné jádro, musíte knihu přečíst.

Stejně tak dříve, než pocítíte svou vlastní božskost, musíte se modlit a meditovat. Pokud svou vnitřní božskost právě teď necítíte, nebuďte smutní nebo vyvedení z rovnováhy. Upřímně se modlete a meditujte a díky vaší víře se vaše pravá božskost jednoho dne jasně objeví. Nevzdávejte se, nemáte-li vyšší zážitky nebo poznání hned poté, co jste vstoupili do duchovního života. Jestliže nyní necítíte v největší hloubce svého srdce cosi božského, osvěcujícího, naplňujícího a dokonalého, nevadí. Získat volný přístup k vnitřnímu světu trvá určitou dobu. Ale jakmile jednou získáte k vnitřnímu světu volný přístup, uvidíte, že je zaplaven světlem a blažeností.