Hledající je zpěvák

Návrat na obsah

Part I — Promluvy a modlitby

Třetí oko1

Chtěl bych velmi krátce promluvit o třetím oku; potom se budeme co nejoduševněleji na třetí oko koncentrovat, meditovat a kontemplovat.

Třetí oko fascinuje ty, kdo hledají kuriozity. Naštěstí my nehledáme kuriozity. Třetí oko značně pomáhá upřímným hledajícím na jejich cestě sebeobjevování. My všichni tady jsme upřímní hledající. Upřímní hledající jsou ti, kdo si dokonale uvědomují, že k dosažení trvalého uspokojení vede jen jedna cesta, a tou je oduševnělé, bezvýhradné a nepodmíněné nabídnutí výsledků veškerých svých činností Absolutnímu Nejvyššímu. Protože upřímní hledající jsou opravdovými milovníky Boha, jejich prostřednictvím naplňuje třetí oko Boží Sen.

Třetí oko je oko světla vize. Co je to světlo vize? Světlo vize je zároveň sebepřeměňující, sebepřekonávající, Boha odhalující a Boha projevující skutečnost. Co dalšího je světlo vize? Světlo vize vyjadřuje vlastnost, že ztělesňujeme rozdíl naší zvířecí minulosti a lidské přítomnosti od naší blízké božské budoucnosti a naší daleké nejvyšší budoucnosti.

Poselství naší minulosti bylo totální ničení. Poselství naší přítomnosti je vědomé nebo nevědomé dělení. Poselství naší budoucnosti je jednota, uspokojení v jednotě. A poselství naší vzdálené budoucnosti je dokonalost v uspokojení a uspokojení v dokonalosti.

Někteří lidé zastávají názor, že není dobré otevírat třetí oko, protože když bude otevřeno předčasně, náš vnitřní pokrok skončí. Myslí si, že otevření třetího oka není přínosem. Ve skutečnosti cítí, že je to opravdovým prokletím. Hledající si ale musí uvědomit, že pokud jsou opravdu upřímní, pokud mají intenzivní vnitřní pláč, Bůh, tvůrce všeho dobrého, neotevře jejich třetí oko v nesprávný okamžik. Jsou-li upřímní, Bůh pro ně všechno udělá ve správnou hodinu. Jsou-li ale neupřímní, přirozeně mohou zaplatit pokutu, jestliže bude jejich třetí oko otevřeno předčasně.

Chce-li si hledající otevřít své třetí oko, jeho největší nepřítel je strach. Na jedné straně je sžírán touhou otevřít si třetí oko a na druhé straně se začne bát ve chvíli, kdy se v jeho mysli mihne představa, že když si otevře třetí oko, bude schopen vidět své minulé životy. To, co se stane, když si neupřímný hledající otevře třetí oko, je nanejvýš žalostné. Pokud nebyla jeho minulost uspokojující, pokud byla zcela odrazující, okamžitě je šokován. Proklíná sám sebe a ztrácí veškerou naději. Myslí si, že když byl v minulosti tak špatný, neexistuje pro něj žádná jasná budoucnost a že je odsouzen ke zkáze. Jeho mentální svět je zahalen mraky.

Když neupřímný hledající vidí budoucnost, výsledek je stejně žalostný. Vidí-li v blízké budoucnosti něco odrazujícího, hrozivého nebo smutného, vyděsí ho to k smrti. Vidí-li, že některý jeho blízký brzy umře, tak ještě před tím, než se tato událost stane, sám umírá strachem a úzkostí. Z těchto důvodů se neupřímný hledající často bojí otevřít své třetí oko. Jestliže má ale upřímný hledající hned od začátku nezkrotnou vůli vidět minulost a vstoupit do budoucnosti s postojem, kdy odevzdá výsledky k Nohám svého Milovaného Nejvyššího, strach nebude moci trýznit jeho život. Jestliže uvidí, že ve svém minulém životě neaspiroval, tak co? Je si vědom, že má zlatou příležitost aspirovat v této inkarnaci. Jen proto, že nedělal něco pozitivního nebo konstruktivního v minulosti, neznamená to, že to nemůže dělat v přítomnosti. Jen proto, že před tím nebyl počestný, není žádný důvod, proč by nebyl počestný nyní.

Když je naše třetí oko otevřené a jestliže vidíme, že se někomu má něco v blízké budoucnosti stát, musíme si uvědomit, kdo miluje tohoto člověka víc: my sami nebo Zdroj lásky. Naše láska je nyní velmi omezená. Všichni to víme. Existuje ale někdo, kdo má neomezenou, nekonečnou Lásku. Právě teď se modlíme k této Bytosti nebo k této vševědoucí, všudypřítomné, všemohoucí Skutečnosti. Tato všemilující Skutečnost má nepochybně více soucitu, více světla vize, než máme my; proto naše svatá povinnost je odevzdat se Její Vůli. Jsme-li připraveni položit výsledky, schopnosti, dosažení a ovoce naší vize k Nohám Nejvyššího, jsme v bezpečí. Máme-li otevřené třetí oko, neexistuje jiná cesta, jak dělat nejrychlejší pokrok v duchovním životě.

Když se otevře třetí oko, někdy to vytvoří obrovské vzrušení. Víme-li, že se má stát něco dobrého, uvidíme-li, že se má stát něco nanejvýš povzbuzujícího a inspirujícího, jsme nadmíru vzrušení. Toto vzrušení docela často zpozdí událost. Také odebere naši mentální vyrovnanost. Potom ve vnitřním životě znovu upadneme. A tak, když získáme povzbuzující poselství z výhody otevření našeho třetího oka, měli bychom se podívat kolem, jestli neuvidíme, že je na zemi někdo, kdo dosáhl více lásky, poznání, moudrosti a světla, než máme my. Jsme-li upřímní, musíme vidět, že byli, jsou a budou lidé, kteří dosáhli nekonečně víc než my. Když to uvidíme, okamžitě naše vzrušení zbledne do bezvýznamnosti. Můžeme být šťastní; jsme-li však nadmíru vzrušení z toho, co vidíme, že se má stát, ztratíme mentální vyrovnanost. Když ztratíme mentální vyrovnanost, nemůžeme dál dělat v duchovním životě pokrok. Neměli bychom se tedy nadmíru vzrušovat, když uvidíme, že se má něco dobrého stát, a zároveň bychom neměli propadat depresi nebo zklamání, když uvidíme vizí našeho třetího oka nepříznivou budoucnost nebo minulost.

Před tím, než jsme přijali duchovní život, oddávali jsme se potěšení nevědomosti. Když upřímně přijmeme duchovní život, zkoušíme se zbavit svých zlozvyků, a dříve nebo později se nám to podaří. To je důkaz, že jsme udělali značný pokrok. Je to důkaz, že nepatříme minulé skutečnosti, ale že patříme budoucí skutečnosti, která roste v bezprostřední přítomnosti našeho aspirujícího dneška.

Modlíme se a meditujeme s nadějí, že jednoho dne vstoupíme do transu, protože každý hledající cítí, že trans, který není ničím jiným než blažeností, je v duchovním životě nezbytný. Je to něco nanejvýš prospěšného, osvěcujícího a naplňujícího. Chci tady říct, že když si někdo otevře třetí oko, usnadňuje to nebo provází dosažení transu nebo samádhi. Když je otevřené třetí oko, můžeme běžet po mentální cestě k Bohu nejrychleji. Mentální svět je nejasný, tmavý, nečistý a nejistý. Když ale otevřeme třetí oko a jdeme po mentální cestě, okamžitě se všechno, co je nejisté, stává jistým, všechno, co je nečisté, se stane čistým, všechno, co je nebožské, se stane božským. Všechno, co je temné, je třetím okem osvíceno.

Mezi třetím okem a transem je ale jemný rozdíl. Máme dvě obyčejné lidské oči. Když je používáme, vidíme, že skutečnost je na jednom místě a člověk, který ji pozoruje je na nějakém jiném místě. Sedíte-li přede mnou a já se na vás dívám, potom jste cíl a já jsem startovní bod. Cíl a startovní bod jsou na různých místech. Toto je porozumění, které získáváme z našich lidských očí. Když ale použijeme třetí oko, tehdy vidíme, že startovní bod i cíl jsou na jednom místě. Nemohou být na dvou; jsou spolu. Když vstoupíme do transu, získáme jeden zážitek, který obvykle nezískáme z třetího oka. Třetí oko nám ukáže, že startovní bod i cíl jsou spolu. Ale vize jednoty nám nemusí dát okamžitou Blaženost. Vstoupíme-li do transu, okamžitě získáme společně univerzální i transcendentální Život; proto jsme zaplaveni Blažeností.

Když vstoupíme do transu a získáme hojnou, nezměrnou blaženost, jsme zcela uspokojení. Nevíme, kdo tuto nekonečnou Blaženost ztělesňuje. Nemůžeme vidět osobního Boha, který ztělesňuje transcendentální i univerzální Život. Pouhým vstoupením do transu nemůžeme vidět Vlastníka, Majitele. Ale můžeme-li otevřít třetí oko, můžeme vidět Absolutního Nejvyššího v Jeho jemném, osobním aspektu. Nekonečno je jedna věc a absolutní Skutečnost je něco jiného. Když vstoupíme do nejvyššího transu, těšíme se z nekonečného Míru, Světla a Blaženosti. Ale Ten, kdo tento nekonečný Mír, Světlo a Blaženost ztělesňuje, nemusí být vůbec vidět. Otevřeme-li ale třetí oko, uvidíme transcendentálního Absolutního, absolutního Nejvyššího. Absolutní Nejvyšší je daleko nad nekonečnem a nekonečným Světlem, Slastí, Mírem a Blažeností.

Náš záměr, náš cíl je těšit Absolutního; proto se modlíme a meditujeme. Cítíme-li, že nám otevření třetího oka pomůže v tom, že nebudeme napadáni strachem, pochybností, úzkostí a obavami, měli bychom určitě meditovat na třetí oko. Protože čím dřív můžeme vyčistit svou mentální džungli, tím dříve dosáhneme svého cíle, jenž je Zlatým Břehem stále se překonávajícího Za.

Nyní se budeme koncentrovat na třetí oko. Třetí oko se nachází mezi obočím a trochu nad. Na toto místo se budeme koncentrovat, meditovat a kontemplovat.

Během koncentrace si po několik minut ve třetím oku představujme oheň, hořící zlatý oheň. To, co nazýváme představivostí, není nic jiného než skutečnost existence, svět sám o sobě. A tak se koncentrujme a během koncentrace ciťme ve svém třetím oku hořící plamen. Nadechujme se prosím tak pomalu a tiše, jak je to možné. Během nádechu zkuste cítit, že se nenadechujete nosem; nadechujete skrze své čelo. Při výdechu vydechujete také svým čelem. Potom prosím ciťte přítomnost hořících plamenů ve svém čele, přesněji ve třetím oku.

Meditujme teď na třetí oko. Zároveň se nadechujme a vydechujme skrze své čelo. Nyní si prosím představujte naše Slunce nebo vnitřní slunce, které je nekonečně jasnější než fyzické Slunce. Představujte si prosím alespoň jedno slunce uvnitř vašeho čela ve třetím oku, a v tomto slunci si představujte nesčetně světelných paprsků. V tuto chvíli mějte prosím oči plně otevřené, abyste mohli vnímat rozlehlost slunce s jeho světlem a silou.

Teď budeme kontemplovat. Z duchovního pohledu je kontemplace nejsladší forma neoddělitelné jednoty. Je to jednota božského milovníka a Milovaného Nejvyššího. Jednota, která přetrvává mezi božským milovníkem a Milovaným Nejvyšším se nazývá kontemplace. Uměním kontemplace, správné kontemplace, si uvědomujeme, že nejsme jen božští hledající, ale také božští milovníci, a že Bůh je náš Milovaný Nejvyšší. My jsme jako drobné kapky, kdežto Bůh je oceán. Nespočetné množství kapek tvoří oceán, a obráceně, oceán ztělesňuje všechny kapky. Nejprve jsme si představovali plameny, potom samotné slunce. Když můžeme správně kontemplovat, sjednotíme se s Bohem Samotným. Když si Boha milující hledající a Bůh spolu hrají, zpívají a tančí, tehdy Bůh zpívá píseň mnohosti v jednotě. Když Jediný Absolutní zůstává ve svém transcendentálním aspektu a hledající a milovníci Boha Jej dosáhnou, tehdy zpívá Bůh píseň jednoty v mnohosti. Kontemplujme na třetí oko. Po několik minut se snažme cítit, že jsme milovníci plamene: budeme cítit, že jsme Milované Slunce. Takto si vzájemně prohodíme své role.


  1. SSN 1. Tuto přednášku Sri Chinmoy nabídnul během veřejné meditace v Kostele všech andělů na Manhattanu, 22. října 1976.

Hledající je zpěvák1

Hledající je zpěvák. Na rozdíl od jiných zpěváků zpívá jen dvě písně: svou píseň krásy sebedávání a svou píseň povinnosti stát se Bohem. Oduševnělý pláč jeho srdce je jeho sebedávající božská píseň. Plodný úsměv jeho života je jeho nesmrtelná píseň stávání se Bohem.

Když hledající říká Nejvyššímu: "Ó můj milovaný Pane, jsem jen pro Tebe," zpívá svou píseň o sebedávání. Když říká Nejvyššímu: "Můj milovaný Pane, Ty jsi stále se překonávající výška mé vize a stále rostoucí hloubka mé skutečnosti," zpívá svou píseň stávání se Bohem.

Když hledající říká Nejvyššímu, že jeho život je stálou oddaností věčnému Zdroji, zpívá svou píseň sebedávání. Když říká Nejvyššímu, že je oddaně a bezvýhradně sjednocen s cílem Jeho Nekonečnosti, zpívá svou píseň stávání se Bohem.

Vnitřní rozlišování hledajícího je jeho písní sebedávání. Vnitřní revoluce hledajícího je jeho písní stávání se Bohem. Vnitřní rozlišování je umění. Pomalu, neustále a neúnavně se hledající učí umění božské lásky, božské oddanosti a božské odevzdanosti. Vnitřní revoluce je také umění. Pomalu, neustále a neúnavně se hledající učí umění realizace, odhalení a projevení.

Vnitřní rozlišování není ničím jiným než inspirací v akci. Vnitřní revoluce není ničím jiným než aspirací v akci. Inspirace je pták. Tento pták nese hledajícího na svých křídlech a ukazuje mu tvář Jeho milovaného Nejvyššího. Aspirace je žebřík. Hledající se vyšplhá po tomto žebříku a dosáhne maximální výšky. Tam se stane jedním výškou Nekonečnosti a s životem Nesmrtelnosti. Bůh je s ním velmi potěšen. Bůh sestupuje po stejném žebříku. Přichází dolů a udělá hledajícího svým věrným, oddaným a bezpodmínečným nástrojem.

Bůh zde na zemi nabízí sám Sebe úplně a jeho oddaný zpěvák s ním zpívá duševně a bezpodmínečně. Zatímco zpívá píseň se svým milovaným Nejvyšším, hledající zvyšuje svou sílu realizace, mír realizace, světlo realizace a blaženost realizace. Při zpívání písně s hledajícím zpěvákem milovaný Nejvyšší projevuje svou Božskost, svou Nesmrtelnost a svou jednotu se Skutečností zde na zemi oddaně, bezvýhradně a bezpodmínečně.


  1. SSN 2. Sri Chinmoy pronesl tuto promluvu v kostele Trinity Church v Bostnu, Massachusetts, 21. června 1977.

Aspirace1

Jsem aspirant. Aspiruji. Když toužím, vyzařuji: celá má bytost vyzařuje, má fyzická realita vyzařuje, celá má tvář vyzařuje. Hledající kolem mě dostávají inspiraci z mého vyzařování, a to jim slouží tím, že zvyšuje jejich aspiraci. Takto s mou aspirací nabízím zvláštní službu těm, kteří jsou kolem mě.

Moje aspirace je mým osvícením. Když aspiruji, osvěcuji své neosvětlené, temné a skryté části. Osvěcuji svůj vlastní život nevědomosti a ti, kteří jsou v mé blízkosti získávají osvícení z mého osvícení. Tímto způsobem slouží mé osvícení hledajícím, kteří jsou kolem mne tím, že jim pomáhá osvítit jejich neosvícený a temný život. Moje aspirace je mou realizací. Byla doba, kdy jsem vesele a šíleně tančil tanec rozdělení. Tehdy jsem chtěl, aby rozdělení zcela ovládalo můj život. "Já" a "moje": to byly dvě písně, které jsem tehdy znal. Ale teď v mém životě aspirace vidím, že rozdělení nemůže vyřešit mé problémy. Je to jen moje spojení, moje jednota se Zdrojem — se stálým stromem života, který po věčnost roste v mém srdci — která může a vyřeší všechny moje problémy. Moje jednota mi říká, že existuje jen jeden Zdroj, a tomuto Zdroji patří všechny lidské bytosti a celé stvoření. V jednotě založené na pevném základě jsem spokojen daleko za svou představivost.

Má aspirace je mou dokonalostí a dokonalost je moje zkušenost ze sebepřekonávání. V každém okamžiku, díky své aspiraci překonávám své předchozí výšky a pokaždé, když překonám sám sebe, získávám novou inspiraci. Celá moje bytost je zaplavena novým svítáním inspirace. Dokonalost je mým neustálým sebepřekonáváním, aby uspokojila hledajícího ve mně i mého milovaného Nejvyššího.

Aspirace je mučení: tak říká moje letargické tělo. Aspirace je nátlak: tak říká mé vzpurné, neklidné vitálno. Aspirace je teror: tak říká má pochybující a podezřívající mysl. Aspirace je potěšení: tak říká moje plačící srdce. Aspirace je uvolnění: tak říká moje milující duše. A konečně, můj Pán Nejvyšší říká, že aspirace není nic jiného než poklad. Ze své nekonečné štědrosti mi říká, že moje aspirace není jen můj, ale i Jeho poklad.

Můj život touhy chtěl mne, mou skutečnou existenci, nevědomě zničit. Můj život aspirace mě chce vědomě zaměstnávat a učinit mě dokonalým, abych mohl neustále sloužit svému milovanému Nejvyššímu Jeho vlastním způsobem. Můj milovaný Nejvyšší mi soucitně říká, že mi dá to, co má a čím je: nekonečným Soucitem. Říkám Mu, že Mu dám to, co mám a čím jsem: malou kapkou oddanosti. Láskyplně, s úsměvem a bezpodmínečně přijme, co Mu dávám. Oddaně, oduševněle a bezvýhradně přijmu to, co mi dává On.


  1. SSN 3. Sri Chinmoy nabídl tuto promluvu v kapli Paul's Chapel na Univerzitě Columbia v New Yorku 18. října 1978.

Modlitba a meditace

Modlitba je oduševnělý pláč člověka po Bohu. Meditace je plodný úsměv člověka v Bohu.

Modlitba je osobní i univerzální. Meditace je neosobní i transcendentální.

Modlitba je petice i uctívání. Meditace je absorpce i dokonalost.

Modlitba potřebuje sprchu Božího soucitu. Meditace potřebuje věž Božího osvícení.

Modlím se za nesmrtelnost v úmrtnosti. Medituji na Nekonečnost ve Věčnosti.

Modlitba je noc, která pláče po světle. Meditace je světlo hledající blaženost.

Modlitba nám připomíná naše skryté hříchy. Meditace nám připomíná naše zapomenuté slunce.

Modlitbou Bůh říká: "Mé dítě, čekám na tebe. Pojď a uvidíš Mne."

Prostřednictvím meditace Bůh říká: "Mé dítě, počkej na Mě. Přicházím, abych tě viděl."

Modlitba je čistota, která se počítá. Meditace je zářivost, která se skládá.

Můj učitel modlitby mi ukazuje krásu oduševnělosti. Můj učitel meditace mi žehná s povinností jednoty.

Modlitba oduševněle odhaluje víru člověka v Boha. Meditace s úsměvem odhaluje Boží víru v člověka.

Můj Bůh je rozzlobený, protože se dnes ani ráno, ani večer nemodlím. Můj Bůh je smutný, protože v tomto období nemedituji bezesně a bezpodmínečně.

Bůh? Kdo, ty?
Bůh? Kdo, on? Ne!
Bůh? Kdo, já? Ne!
Kdo je tedy Bůh?
Bůh je mé hledání čistoty modlitby.
Kdo tedy je Bůh?
Bůh je mé hnízdo božské meditace.

Předtím, než se pomodlím

Můj nejvyšší Pane,
předtím, než se k Tobě pomodlím
pro temné vlastnictví,
mohu se k Tobě modlit
pro plamen odříkání?
Mohu?

Můj nejvyšší Pane,
předtím, než se k Tobě pomodlím
pro plamen odříkání,
mohu se k Tobě modlit
pro lampu přijetí?
Mohu?

Můj nejvyšší Pane,
předtím, než se k Tobě pomodlím
pro lampu přijetí,
mohu se k Tobě modlit
pro kužel světla jednoty?
Mohu?

Můj nejvyšší Pane,
předtím, než se k Tobě pomodlím
pro kužel světla jednoty,
mohu se k Tobě modlit
pro slunce odevzdanosti?
Mohu?

6.

Můj nejvyšší Pane,
hned po mé modlitbě
pro výšku aspirace,
mohu se k Tobě modlit
pro délku zasvěcení?
Mohu?

Můj nejvyšší Pane,
hned po mé modlitbě
pro délku zasvěcení,
mohu se k Tobě modlit
pro hloubku spojení?
Mohu?

Můj nejvyšší Pane,
hned po mé modlitbě
pro hloubku spojení,
mohu se k Tobě modlit
pro pláč po dokonalosti?
Mohu?

Můj nejvyšší Pane,
hned po mé modlitbě
pro pláč po dokonalosti,
mohu se k Tobě modlit
pro úsměv uspokojení?
Mohu?

Můj nejvyšší Pane,
hned po mé modlitbě
pro úsměv uspokojení,
mohu se k Tobě modlit
pro srdce vděčnosti?
Mohu?

7.

Můj nejvyšší Pane,
mám pro Tebe dva překrásné dary:
hlas mé modlitby,
ticho mé meditace.
Dnes Ti nabízím
můj dar hlasu modlitby.
Zítra Ti dám
můj dar ticha meditace.

Předtím, než medituji

Můj nejvyšší Pane,
předtím, než na Tebe medituji,
abys zničil mé nezvané, neaspirující
a nebožské světské myšlenky,
mohu na Tebe meditovat,
abys mi zaručil čisté, progresivní
a slibné světské myšlenky?
Mohu?

Můj nejvyšší Pane,
předtím, než na Tebe medituji,
abys mi zaručil čisté, progresivní
a slibné světské myšlenky,
mohu na Tebe meditovat,
abys zcela utišil mé světské myšlenky?
Mohu?

Můj nejvyšší Pane,
předtím, než na Tebe medituji,
abys zcela utišil mé světské myšlenky,
mohu na Tebe meditovat,
abys mi zaručil
ze své nekonečné Štědrosti
neústupnou světskou vůli?
Mohu?

Můj nejvyšší Pane,
předtím, než na Tebe medituji,
abys mi zaručil
neústupnou světskou vůli,
mohu na Tebe meditovat,
abys mě bohatě požehnal
ryzí, bezvýhradnou
a bezpodmínečnou světskou odevzdaností?
Mohu?

9.

Můj nejvyšší Pane,
hned po mé meditaci
na osvěcující Světlo,
mohu meditovat
na znesmrtelňující Blaženost?
Mohu?

Můj nejvyšší Pane,
hned po mé meditaci
na znesmrtelňující Blaženost,
mohu meditovat
na naplňující Jednotu?
Mohu?

10.

Můj nejvyšší Pane,
včera jsem položil k Tvým Nohám
svůj dar hlas mé modlitby.
Dnes pokládám k Tvým Nohám
dar mé tiché meditace.

Medituji

Medituji. Nemedituji ze zvědavosti. Medituji z nezbytnosti.

Nemedituji ze strachu. Medituji z lásky.

Nemedituji kvůli vlastnictví. Medituji z obětavosti.

Nemedituji na Boha, protože je velký. Medituji na Boha, protože je dobrý.

Medituji na Boha ne proto, že Bůh mi dá vše, co chci. Medituji na Boha, protože Bůh mi dá jen to, co potřebuji.

Existuje zvláštní důvod, proč medituji.

Rád mluvím s Bohem. Je tak okouzlující vypravěč a já jsem okouzlený posluchač.

Medituji, abych se odnaučil a naučil. Medituji, abych se odnaučil pozemskému připoutání vzdělání své mysli. Medituji, abych se naučil nebesky volné aspiraci svého srdce. Jsem hladovým pláčem svého srdce. Bůh je hostinou Úsměvů Jeho Srdce.

Někteří lidé si myslí, že jsem nepraktický, kdežto jiní si myslí, že nejsem upřímný. Další si zase myslí, že jsem hloupý. Všichni víme, že se dny řídí kritikou. Jak mohu v takovém případě očekávat, že jsem výjimka? Se vší upřímností ale musím světu říct, že dokonalost je v mém životě stále vzdálená. Složil jsem vnitřní slib: nebudu se bát kritiky, když budu mít pravdu; budu si všímat kritiky, když se zachovám špatně.

Meditace je rozkvétání mé sebedůvěry a důvěry v Boha. Nemám důvěru v lidské bytosti hlavně proto, že je znám, a hlavně proto, že je i neznám. Zcela důvěřuji Bohu ne proto, že jsem ve svém životě bezmocný, ale kvůli svému bezesnému srdci. Zcela důvěřuji sám sobě ne proto, že je Bůh mou jedinou volbou, ale proto, že je Svou neustálou Laskavostí.

Když nemedituji, svědomí mě trýzní, mír se přede mnou schovává, radost mě opouští a uspokojení mě přehlíží. Když medituji, Boží modré Oči mi žehnají, Boží zelené Srdce mě objímá a Boží červené Nohy mě ochraňují.

Časně ráno, když slyším Boží Hlas, otvírám své inspirované oči a medituji. Během mé ranní meditace mi Bůh říká: „Mé dítě, jdi a dokaž světu, že jsi zcela pro Mě.“ Pozdě v noci, když slyším Boží Hlas, zavírám své unavené oči a medituji. Během mé noční meditace mi Bůh říká: „Mé dítě, hleď, jsi nepochybně a věčně Mé.“

Modlitba

Co je modlitba? Modlitba je vlastnění. Co je modlitba? Modlitba je odříkání. Co je modlitba? Modlitba je naplnění.

S naší lidskou modlitbou vlastníme. S naší božskou modlitbou se zříkáme. S naší nejvyšší modlitbou naplňujeme — naplňujeme Vůli Nejvyššího oduševněle, bezvýhradně a bezpodmínečně.

Lidská modlitba říká: "Pane, dej mi." Božská modlitba říká: "Pane, vezmi mě." Nejvyšší modlitba říká: "Pane, dej mi, jestliže je to Tvoje Vůle; vezmi mě, jestli je to Tvoje Vůle. Mám pro tebe jen jedno poselství: jsem jen pro Tebe, jen pro Tebe." Lidská modlitba říká: "Pane, dej mi to, co máš, a udělej mě šťastným." Božská modlitba říká: "Pane, vezmi mě spolu se veškerým mým majetkem a udělej mě šťastným." Nejvyšší modlitba říká: "Pane, ve mně a v ostatních se prosím potěš svým vlastním Způsobem, a takto mě učiň šťastným."

Modlitba země je pomalu se rozvíjející pláč. Modlitba nebe je rychle se rozšiřující úsměv. Země se modlí za nesmrtelný život. Nebe se modlí za věčné uspokojení. Modlitba země je dokonalost Boží krásy. Modlitba nebe je uspokojení povinnosti k Bohu.

Modlitba má oduševnělého bratra: meditaci. Bůh modlitby je vysoko nad. Bůh meditace je hluboko uvnitř. Modlitba je nejsilnější intenzitou v životě hledajícího. Meditace je nejstálejší nesmírností v srdci hledajícího. Bůh modlitby je velikostí a dobrem. Bůh meditace je plností a jednotou. Když se modlím, mluvím s Bohem oddaně. Když medituji, Bůh ke mně mluví láskyplně. Takhle se těšíme ze vzájemné plodné konverzace.

Silou své modlitby jdu k Bohu. Silou své meditace přivádím Boha k sobě. Jdu k Bohu a říkám Mu, co pro mě může co nejsoucitněji dělat. Bůh přichází ke mně a říká mi, co pro Něho mohu s radostí dělat. Modlitba je historickým úspěchem lidstva. Meditace je nepřetržitým pokrokem božství. Konečným cílem modlitby je hlasitá Sláva Boží Nekonečnosti. Konečným cílem meditace je tichá Krása Boží Věčnosti.

Meditace1

Meditace je vzývání. Vzýváme Boží přítomnost. Boží přítomnost je uspokojení.

Meditace je akt vnitřního poslouchání. Posloucháme Boží diktáty. Když posloucháme oduševněle, oddaně, bezvýhradně a bezpodmínečně, získáváme uspokojení v nezměrné míře.

Meditace je přijetí. Je to přijetí života uvnitř i vně a všude kolem nás. Přijetí života je počátkem lidské spokojenosti. Transformace života je vyvrcholením Boží spokojenosti.

Meditace je sebedávání. Dáváme, co máme a co jsme. Konečné realitě dáváme to, co máme. Nekonečné Realitě dáváme to, co jsme. To, co máme, je zájem. Tento zájem nabízíme konečnému. To, co jsme, je ochota. Tuto ochotu nabízíme Nekonečnému.

Ujištění nabízíme pozemské realitě. Uznání nabízíme Nebeské Realitě. Pozemské realitě nabízíme své stálé ujištění, že jsme nepochybně a neomylně pro zemskou realitu, pro její transformaci a osvícení. Nebeské Realitě nabízíme své upřímné uznání nejvyšší skutečnosti, že jsme její a že náš zdroj je Nebeské Realita.

Meditace a modlitba jsou dva aspekty jedné a té samé oduševnělé reality. Východní svět miluje meditaci. Západní svět miluje modlitbu. Modlitba i meditace nás vedou ke stejnému cíli. Meditace a modlitba jsou jako bratr a sestra; jsou to božská dvojčata. Můžeme říci, že modlitba je ženská a meditace je mužská. Modlitba říká k meditaci: "Podívej, bratře, je tu něco vysoko nad námi. Plačme létejme, létejme a plačme, a tam nahoře získáme vše, po čem jsme toužili." Meditace říká modlitbě: "Podívej se, sestro, uvnitř nás je něco hlubokého. Ponořme se do hloubky uvnitř a zajisté získáme vše, po čem jsme od nepaměti toužili. Ponořme se hluboko dovnitř.

Sri Krišna meditoval. Síla jeho meditace nás naučila mnoho věcí. Ale nejdůležitější věc, kterou nás učil, je tato: Pravda nakonec zvítězí; světlo spravedlnosti Pravdy jednoho dne zaplaví celé pozemské vědomí.

Pán Buddha meditoval. Jeho meditace nás naučila, že tento lidský život utrpení jednou bezesporu skončí. Nesnesitelné bolesti, které každý člověk podstupuje, jednoho dne skončí a lidské utrpení se změní na božskou extázi.

Spasitel Kristus se modlil. Jeho modlitba nás naučila mnoho vznešených, oduševnělých a plodných lekcí. Poskytla nám poselství božství v jeho hmatatelné podobě. Ale jeho nejdůležitějším učením je to, že království nebeské je uvnitř nás. Toto nebeské království je Boží stvoření, Boží vize a Boží realita. Boží transcendentální vize a Boží univerzální skutečnost jsou uvnitř tohoto nebeského království.

Meditujme oddaně, oduševněle, bezvýhradně a bezpodmínečně. Z naší meditace zjistíme nejvyšší pravdu, že tak, jako potřebujeme Boha, tak i Bůh potřebuje nás. Potřebujeme Ho, abychom neustále dosahovali své nejvyšší výšky. Potřebuje nás, aby neustále projevoval svou nejhlubší hloubku.


  1. SSN 13. Sri Chinmoy dal tuto přednášku na "State University" v New Yorku ve Stony Brooku, 16. února 1977.

Část II — Otázky a odpovědi

Tvoří Bůh i na zvířecí úrovni?

Sri Chinmoy: Ano, tvoří. Bůh Samotný je v procesu stále se překonávající dokonalosti. Je to On Samotný, kdo se stává zvířetem, a je to On, kdo se stane člověkem. Bůh chce zažít sám Sebe prostřednictvím různých forem projevů. Když tvoří hrnčíř hrnec, mění neustále jeho tvar, dokud nedosáhne standardu, který ho uspokojí. Podobně se Bůh zdokonaluje prostřednictvím zvířecího království a stejně tak i prostřednictvím lidstva, protože On sám je Duchem, který sestoupil do veškeré hmoty. Toto je Jeho božská Hra.

Nemohu pochopit, jak něco stvořené Bohem může být nedokonalé. Jak může stvořit duši, která není na počátku dokonalá?

Sri Chinmoy: Bůh nehází duši do projevení nemilosrdně. Duše není sama. Bůh Sám je vždy uvnitř ní. Přišli jsme od Boha a jsme Jeho částí. Ale kde je naše uskutečnění? Kde je naše dokonalost? Vědomě směřujeme k dosažení tohoto uskutečnění a dokonalosti. Každý jednotlivec představuje Boha, ale ne každý jednotlivec Jej vědomě uskutečnil.

Absolutní Bůh, který je Nejvyšším Já, je dokonalý. To Nejvyšší, Jeden bez druhého, Bůh, který stvořil mnohost, je vždy dokonalý. Tento Bůh, který vstoupil do pozemské úrovně pro evoluci, ale přijal nedokonalost, protože přijal pozemské vědomí, které je plné omezení a nedokonalostí.

Boha nemůžeme oddělit od svého bytí ani svých nedokonalostí. Myslíte si, že Bůh není ve všech nedokonalostech, které vidíme ve světě? Bůh je všude, je však projeven do různé míry. Bůh je stejně tak ve zloději jako v čestném člověku. Je tam a zakouší zkušenost. Bůh je ve všem. Je v nejvyšším, a je také v nejnižším.

Ale my nechceme Boha, který je v nejnižším. Chceme mít Boha, který je v nejvyšším. Bůh je ve špinavé vodě stejně tak, jako v čisté, průzračné vodě. Chci-li zůstat zdráv, budu pít čistou vodu. Bůh se ve špinavé vodě neprojevuje v takové míře, abych z jejího pití získal prospěch. Ve skutečnosti bych z ní onemocněl nebo dokonce umřel. A tak Bůh ve špinavé vodě nedělá dobře mému životu aspirace.

Podobně, jestliže chci být dokonalý a sloužit Božskému, musím se stát sám božským. Kolikrát denně se člověk stává obětí nečistých, nebožských myšlenek? Ale během toho stejného dne dostává i božské, naplňující a vznešené myšlenky. Na druhou stranu ale Bůh nechce oddělovat Svou Existenci od jednoho okamžiku ke druhému, a zůstávat jen v dobrých myšlenkách. Je stejně tak v nebožském vědomí jako v aspirujícím vědomí. Jsme to my, kdo si musí vybrat, který aspekt Boha chceme. Nejvyšší, Duch, vstoupil do spící hmoty. Duch se postupně probouzí ze svého dobrovolného spánku ve hmotě. Působí pozitivně na hmotu a povzbuzuje ji, aby se vyvíjela. Říká: „Otevři své oči: musíš se stát Nekonečnem.“ S naším lidským vědomím, s naší moudrostí, s naší vědomou aspirací se musíme stát nejlepší, nejvyšší a nejvíce naplňující.

Naše běžná představa Boha je, že Bůh je nahoře a nemůže sestoupit dolů. Mohu říct, že já a můj Otec jsme jedním, ale pokud jsem obyčejný člověk, věřím, že Bůh je nahoře v Nebi a já jsem dole na zemi. Avšak ne, můj Otec zde také. Dokonce i když jsem v pekle, On je také v pekle. Můj Otec nemůže zůstat v Nebi, když já jsem v pekle. Když říkám, že já a můj Otec jsme jedním, znamená to, že dokonce i když jsem v nejhroznější hloubce, On je tam také. Jsme-li opravdu jedním, je tam, kde jsem já. A dokonce i když si nejsem vědom naší jednoty, Bůh vždy zůstává se mnou a ve mně. Jsem-li ve vězení, můj Otec tam bude také. Nikdy nemůže zůstat stát stranou ode mne, protože jsme neoddělitelně jedním.

Abych se vrátil ke tvé otázce, Bůh neříká duši: „Běž dopředu a vyvíjej se, jak nejlépe můžeš.“ On Sám je vždy s námi a v nás. Ve skutečnosti je to On, kdo je v tajnosti naším nejvyšším Já.

Jaký je rozdíl mezi vírou a domněnkou?

Sri Chinmoy: Máme sklon uvěřit všemu, co slyšíme od našich rodičů, od našich přátel, ze světa kolem nás. Když mluvíme o tom, že máme ‚víru‘, je to silnější než pouhá ‚domněnka‘. Víra se zabývá našimi silnými vnitřními přesvědčeními. George Bernard Shaw jednou řekl, že jsme neztratili svou víru v Boha, ale přenesli jsme svou víru do lékařské profese. To je často pravda. Lidé mají často větší víru v lékaře než v Boha; většina z nás má větší víru v lidské bytosti než v Boha.

Cítím, že jsem dítětem Boha, ale cítím také, bohužel, že jsem dítětem přesvědčení, tradice a různých dalších věcí. Je možné osvobodit se od všech dřívějších přesvědčení a být naprosto jedním s Bohem?

Sri Chinmoy: Ano, dítě Boha, opravdové dítě Boha může mít úplnou vědomou jednotu s Bohem. Můžeš být jedním s Bohem, aniž budeš jednat dle svých starých přesvědčení, pověr a zbytečných tradic, které jsi nasbíral od svého dětství. Tvá mysl může být zcela čistá od starých představ, tradic a přesvědčení, které jsi opatroval nebo stále opatruješ.

Mentálních nebo pozemských přesvědčení, které jste udržovali ve svém srdci a mysli, se můžete zbavit pomocí upřímné aspirace. Můžete je nahradit spontánním světlem své duše, které se projevuje jako nevyhnutelnost nebo okamžité ujištění. Tento pocit nevyhnutelnosti a ujištění, který je založen na světle duše, si můžete vytvořit ve své mysli a srdci. Tehdy můžete takzvaná pozemská přesvědčení odhodit jako staré šaty.

Není to jen možné, ale také nevyhnutelné; ve skutečnosti je to pro realizaci Boha nezbytné. Jinak budou tato stará přesvědčení v podobě příkazů společnosti nebo tradiční morálky brzdit váš duchovní pokrok.

Lidská přesvědčení jsou vždy směsí pochybnosti. Padesát procent bude víra, padesát procent bude pochybnost, nebo může být víra jedno procento a devadesát devět procent může být pochybnost. Pokud však žijete v duši a jste osvíceni světlem duše, získáte ujištění nejen od duše, ale také od nevyhnutelnosti duše, která je naprosto jedním s Boží dynamickou Skutečností a s Boží dynamickou Vizí. V tu chvíli můžete jít za všechna přesvědčení a být v přímé, neustálé jednotě s Bohem, nejvyšší Skutečností.

Žijete-li neustále v duši a projevujete její nejvyšší Pravdu, tehdy nebudou mít stará přesvědčení ve vašem životě místo.

Jakým způsobem můžeme ukázat existenci Boha člověku, který nevěří, že Bůh existuje?

Sri Chinmoy: Jediný způsob, jak můžete ukázat existenci Boha člověku, který v Boha nevěří, je svým vlastním osobním mírem, vnitřním světlem a vnitřní radostí. Nejvyššího můžete ukázat v kterékoli z nekonečných podob či nekonečných způsobů, kterými se projevuje. Protože Nejvyšší je nekonečná radost, mír, světlo, blaženost a síla, můžete Jej projevit ztělesněním těchto vlastností v sobě samých. Samotné vaše vzezření, samotná vaše přítomnost, když stojíte před oním člověkem, mu umožní pocítit přítomnost Boha uvnitř vás.

Co cítíte, jste-li v přítomnosti duchovní osoby? Cítíte mír, cítíte světlo. Ze samotné její přítomnosti ucítíte, že je v ní něco božského. Co zakoušíte? Je to ve skutečnosti Nejvyšší ve formě božských kvalit aspirujícího. A tak nejlepší způsob, jak dokázat existenci Boha, je projevit Jej ve svém vlastním životě, ve svém vlastním vědomí.

Ostatní nemůžete přesvědčit slovy, nekonečnými proslovy a argumenty. Každý intelektuální argument ukazující na existenci Boha se setká s protiargumentem. Objevíte to, jestliže studujete Západní filozofii. Tvrzení a vyvracení existence a neexistence Boha tam nemá konce. Tyto neplodné argumenty se objevovaly po staletí. Celý filozofický systém byl postaven kolem těchto intelektuálních teorií. A dokonce i když je vaše mysl osvícena moudrostí vaší duše, nestačí to k tomu, abyste přesvědčili někoho, kdo by s vámi souhlasil. Mysl toho druhého musí být do určité míry také ve spojení s jeho duší. Jen tak bude schopen přijmout vnitřní pravdu, kterou říkáte. Je zbytečné říkat, že se to stává zřídka.

Nejlepším způsobem, jak někoho přesvědčit o existenci Boha, je snažit se projevit Jeho Božskost ve svém vlastním životě. Je-li ten člověk alespoň trochu upřímný a vnímavý, uvidí, že máte cosi, co jemu chybí. Ucítí také, že vaše vlastnosti světla a míru přicházejí z jiného zdroje. Ví, že vedete duchovní život. Ví, že věříte v Boha. Uvidí a ucítí, že jste získali vnitřní mír, vyrovnanost, světlo a radost. Je-li upřímný, bude to jediný důkaz, který potřebuje. Jeho vnitřní vnímání lepšího, vyššího vědomí uvnitř vás je to, co ho přesvědčí. Toto jej přesvědčí více než tisíce slov.

Musí člověk obdržet dočasné pozastavení své karmy, aby mohl získat cennou aspiraci?

Sri Chinmoy: Duchovně se to tak neděje. Předpokládejme, že někdo udělal něco špatného. Co se potom stane je to, že mu kosmické síly, nebo tomu můžeme říkat kosmický zákon, připraví následky jeho jednání. Může se stát, že se mu stane něco špatného, ​​nebo může být tento následek pozastaven na dobu pěti nebo šesti měsíců, nebo dokonce déle. Karma se spustila, ale kosmické síly po dobu několika měsíců nebo let tohoto člověka pozorují a čekají na vhodnou příležitost. Pokud uvidí, že se během této doby snaží své chování změnit, modlí se, medituje a vede lepší život, může mu být tato karma snížena nebo dokonce zrušena. Ve skutečnosti není tento karmický dluh snížen nebo zrušen. Ne, tyto síly jsou stále aktivní. Síly, které ho chtějí potrestat, nebo můžeme říci, že mu chtějí připravit následek jeho jednání, stále fungují. Pokud se však v této dané osobě dostanou do popředí božské síly, mohou proti silám karmy bojovat. Karmické síly již začaly jednat a výsledek se blíží. Mezitím však může v této konkrétní osobě a jejím prostřednictvím začít působit božský Soucit. Tento člověk může cítit: „Dobrá, udělal jsem něco špatného, ​​ale teď dělám něco správného, ​​abych to napravil. Mám schopnost něco udělat špatně, ale mám také schopnost něco udělat správně. Ať se mi to podaří a získám Boží Odpuštění.“ Potom bude Boží Odpuštění bojovat proti jeho karmickému trestu.

Pokud je do života tohoto hledajícího zapojen duchovní Mistr, co může Mistr udělat? Pokud vidí, že má být někdo za své špatné chování potrestán, a pokud to on chce a je-li to Boží Vůle, může trest převzít sám na sebe. Nebude trpět tak, jak by trpěl hledající. Pokud bude chtít, může okamžitě odhodit bolest nebo utrpení do Univerzálního Vědomí. Pro své žáky to takto dělám.

Chtěl bych vědět, proč se při vstupu na duchovní cestu objevuje tolik překážek?

Sri Chinmoy: Musíme si tady uvědomit, co znamená opravdové a vědomé přijetí duchovního života. Než jste přijali duchovní život, měli jste všechny tyto problémy buď v podvědomé části sebe, nebo ve svém vnějším každodenním životě. Ale protože jste si jich nebyli vědomi, nevěděli jste o nich. Než jste přijali duchovní život, spali jste ve světě nevědomosti, takže jste si nebyli plně vědomi problémů, které jste měli.

Když v noci usnete, někdo může ve vašem pokoji mluvit, ale protože spíte, nevíte o tom. Podobně si myslíte, že jste předtím neměli žádné problémy. Ale to je jen proto, že jste byli v jiném světě. Jakmile vstoupíte do světa skutečnosti, což je svět duchovní aspirace, a váš vnitřní život se probudí, tyto problémy si uvědomíte.

Je to skvělá příležitost, jak udělat pokrok. V duchovním životě okamžitě víte, kdo jsou vaši nepřátelé, kdo vám stojí v cestě. Ihned získáte příležitost čelit svým nepřátelům, bojovat s nimi a transformovat je. Když se nepřítel skrývá ve tmě, nevidíte ho. Pokud ho nevidíte, jak s ním můžete bojovat? Jak ho chcete pronásledovat nebo ho zajmout a transformovat? Ale za denního světla můžete jasně vidět své překážky. Nyní, když jste více vědomí, vidíte potíže — nemusí to být nutně vnější nepřátelé, ale mohou to být vaše vlastní nedokonalosti. Čím více se blížíte ke Světlu, tím více v sobě vidíte sebemenší temnotu a cítíte, jak vás drží zpátky. Když se vědomě snažíte být dokonalí, zklame vás i jen nepatrná nedokonalost. Pokud mi řekneš, že přijdeš ve tři hodiny a přijdeš o minutu pozdě, okamžitě tě to bude trápit. „Ach, řekl jsem svému Mistrovi, že tam budu ve tři hodiny. Jak je možné, že se zpozdím o jednu minutu?“ Čím blíže jste ke Světlu, tím větší důležitost přikládáte Světlu a jasněji rozeznáte, co je tma a co je Světlo.

Nestačí jen vidět své nepřátele, abyste nad nimi zvítězili a transformovali. Také musíte mít aspiraci. Tato aspirace vám přináší nejvyšší Světlo a nejvyšší Sílu. Jedná ve vás, prostřednictvím vás a pro vás jen proto, že aspirujete. Pokud neaspirujete, tato božská Milost, božská Síla, do vás nesestoupí. Potom zůstanou ve vašem životě všechny tyto překážky po mnoho, mnoho, mnoho inkarnací.

V této inkarnaci jste však vědomě, oddaně a oduševněle přijali duchovní život. Nyní můžete dosáhnout skvělého pokroku. Dostali jste největší příležitost k překonání všech obtíží a měli byste být rádi, že si tyto překážky uvědomujete a můžete s nimi bojovat a transformovat je. Všechny vaše problémy vyřeší vaše aspirace. Když jste neaspirovali, byl to skutečný problém. Nyní můžete problémy, které vidíte, snadno překonat silou své upřímné aspirace.

Jak může člověk rozvíjet sílu vůle — mám na mysli sílu jít vpřed na duchovní cestě?

Sri Chinmoy: Musí se udělat několik věcí. Používáte termín „síla vůle“ v duchovním smyslu, tak vám řeknu, jak si můžete rozvíjet a zvětšovat sílu vůle z duchovního hlediska. Nejprve se musíte stýkat pouze s duchovními lidmi. Je pravda, že každý je Božím dítětem; jsme všichni Boží děti. Ale Bůh vás nežádá, abyste se stýkali se všemi. Žádá vás, abyste se stýkali pouze s těmi, u kterých cítíte, že duchovně aspirují. Když sedíte s obyčejným člověkem, můžete získat potěšení. Když ale sedíte s někým, kdo duchovně aspiruje, získáte božskou radost, protože jeho inspirace zvyšuje božskou sílu uvnitř vás. Síla vůle je ve všech božských kvalitách. V radosti je také obrovská síla vůle. Takže svou sílu vůle budete moci zvýšit tím, že se budete stýkat s lidmi, kteří jsou duchovní.

Tady je další způsob. Víte, že jíte dvakrát nebo třikrát denně. Jídlo dodává energii vašemu tělu, ale nenapájí vaši duši; nenaplňuje misi vaší duše na zemi. K tomu musíte strávit několik minut dvakrát až třikrát denně v meditaci. Musíte se neustále ptát sami sebe na jedinou věc: chcete Boha, anebo chcete nevědomost? Obojí stojí v každém okamžiku přímo před vámi a vy si musíte vybrat. Každý ví, že nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. A tak stojí-li tito dva pánové před vámi, okamžitě se musíte rozhodnout, kterého z nich chcete. Vyberete li si Boha, tehdy k Němu musíte přijít a vstoupit do Něj. A pokaždé, kdy shledáte, že jste vyšli z božského vědomí, musíte do něj opět vstoupit. Pokud dokážete znovu a znovu vcházet do Božího Vědomí věrně a rychle pokaždé, když z něj vyjdete, dojdete nakonec do bodu, kdy z něj už znovu nevyjdete a nevstoupíte do nevědomosti. A přijde den, kdy vaše vědomá volba Boha bude stálá a vy budete naprosto rozplynuti v Bohu, navždy.

Když začínáte svou duchovní cestu, snažte se vždy cítit, že jste Božím dítětem. Časně zrána můžete oduševněle opakovat: „Jsem Boží dítě, jsem Boží dítě.“ Okamžitě uvidíte, že cokoli je ve vás temné, nečisté a ošklivé, odejde. Později během dne, když vás nevědomost přijde pokoušet, ucítíte: „Jsem Boží dítě. Jak bych to mohl udělat? Nemohu vejít do nevědomosti.“ Opakováním: „Jsem Boží dítě,“ získáte ohromnou vnitřní sílu a silnou vůli.

Toto jsou některé způsoby, jak zvýšit vaši vnitřní sílu. Můžete cvičit všechny, ale začněte scházením se s duchovními lidmi. Měli byste ale být opatrní. Pokud následujete mou cestu, měli byste se stýkat s mými žáky. Není to proto, že na ně myslím nebo že závidím jiným duchovním hledajícím. Ale nikdo nemůže být na dvou lodích najednou. Pokud máte jednu nohu v naší lodi a druhou nohu v jiné lodi, spadnete do moře zmatku-nevědomosti. Má prosba, abyste se stýkali pouze s žáky svého vlastního Mistra, je pro vaše vlastní dobro. Skutečný Mistr nemůže žárlit na žádnou jinou cestu ani na jiného Mistra. Všichni nakonec dosáhneme stejného Cíle. Jak jsem ale řekl dříve, člověk nemůže sloužit dvěma pánům. V jedné chvíli nemůže člověk řádně sloužit dvěma duchovním Mistrům. Pokud chcete sloužit Nejvyššímu ve mně, přijďte jen sem a nechoďte na jiné duchovní místo. Pokud jste dnes tady a zítra v nějaké jiné skupině, nikdy nedosáhnete žádného pokroku. Nebudete mít nic trvalého, ani ode mě, ani od druhého Mistra. Budete jen zmatení. Pokud jste pravidelní na jakékoli cestě, rozvíjíte si vnitřní sílu vůle. Pravidelnost je velkou pomocí při vývoji síly vůle.

Jak můžeme rozpoznat, zda se jedná o vůli ega nebo o vůli duše?

Sri Chinmoy: Když je to vůle našeho ega, snažíme se něčeho dosáhnout za každou cenu. To znamená, že k tomu neváháme použít špinavé prostředky. Snažíme se něco udělat, a pokud vidíme, že se nám to nedaří, okamžitě se to snažíme dosáhnout jakýmkoli způsobem. To je vůle našeho ega. Pokud ani tehdy nedosáhneme svého cíle, proklínáme člověka, od kterého jsme něco očekávali, nebo proklínáme to, čeho jsme chtěli a čeho jsme nemohli dosáhnout.

Vůle duše má nekonečně více síly než vůle ega, ale duše využívá svou sílu jen proto, že ji Bůh inspiruje k dosažení něčeho božského. To je to, co dělá vůli duše božskou: stojí za ní Boží moc. Když upřednostníme vůli duše, první co ucítíme, je druh vnitřního přesvědčení. Z hloubi svého nitra získáváme vnitřní přesvědčení, že po nás náš Vnitřní Pilot něco chce. Cítíme jasně, čím chceme být nebo čeho chceme dosáhnout, a navíc cítíme inspiraci k tomu, abychom to udělali. Naproti tomu vůle ega nám tuto vnitřní jistotu nenabízí. Přestože nejsme vnitřně přesvědčení, snažíme se přesvědčit, že děláme správnou věc, i když používáme špatné prostředky. Snažíme se prostřednictvím své mysli, vitálna a fyzického přesvědčit sami sebe.

Když je to vůle duše, automaticky cítíme nejen vnitřní přesvědčení, ale také určitý druh vnitřní důvěry. Pokud Bůh chce, abychom vyhráli, uspěli nebo něčeho dosáhli, pak víme, že dá naší duši nezlomnou vůli. Tato vnitřní důvěra je doprovázena vnitřní radostí, někdy vnitřní extází. V případě ega se to nestane. Zatímco vykonáváme vůli svého ega, často v tom bude nějaký strach. „Možná bitvu prohraji. Možná bude moje pýcha rozbita. Možná mě ten druhý předčí.“ Probíhá neustálá bitva. I když můžeme cítit, že jsme silnější, mocnější a dynamičtější, nemáme žádnou záruku ani sebedůvěru. Obáváme se, že prohrajeme nebo nebudeme mít schopnost dosáhnout své touhy. Ale vůle duše se nebude starat o úspěch. Duše se bude starat pouze o pokrok a zkušenost.

Když se používá síla vůle duše, je to jako obrovská vlna v moři. Okamžitě zaplaví celé vědomí. Jakmile se projeví vůle duše, musíme cítit, že naše vnitřní vědomí je zaplaveno božskou energií, vnitřní radostí, vnitřní blažeností, vnitřní silou a vnitřní sebedůvěrou. Všechno negativní je smeteno obrovskou vlnou duše. Když ale použijeme vůli ega, cítíme, že sami stavíme palác. Jsme nesmírně pyšní, ale také se bojíme, že dokonce i při jeho budování se může palác rozbořit nebo se zhroutit. Se strachem přichází pochybnost. Když se strach a pochyby spojí, vidíme, jak se šíří zklamání a zkáza. Ale vůle duše je zaplavena vnitřní důvěrou, vnitřní jistotou a vnitřní jednotou s Nejvyšším. V této vnitřní důvěře je skutečné božství.

V jedné vaší básni říkáte, "Naděje ztracena, pochmurnost roste, temná jedovatá plíseň, ničení postupuje." Co může aspirující dělat, když ztratí naději?

Sri Chinmoy: Nejprve bych vám chtěl říct, proč člověk ztrácí naději. Někdo ztratí naději, protože má představu, že existuje určitá doba, určitý čas, ve kterém musí něčeho dosáhnout nebo ve kterém něčeho dosáhne. Například se rozhodneme, že za dva dny uděláme něco určitého. Navenek můžeme říct, že doufáme, že brzy něco získáme nebo něco uděláme. To ale není úplně pravda. Půjdeme-li hluboko dovnitř, uvidíme, že naše mysl už určila přesný termín. Až tento den nastane, naše vnější mysl si nemusí být vědoma toho, že to je právě ten konečný termín určený v kalendáři naší vnitřní mysli. Nicméně pokud ten den nedosáhneme očekávaného výsledku, zjistíme, že se zhroutil celý náš svět. Pokud ten den neuvidíme výsledek, budeme se cítit špatně.

Teď budu mluvit o božské naději. Božská naděje se velmi liší od lidské naděje. Obyčejná lidská naděje může být naplněna jen ve vzácných případech, protože jí chybí odhodlání, upřímnost a vědomá ochota přijmout nejvyšší pravdu.

Pokud chceme dosáhnout Nejvyššího a Nejzazšího s naší lidskou nadějí, nedokážeme to. Když Nejvyšší sestoupí a přiblíží se k naší fyzické bytosti, tehdy se naše lidská naděje vyleká. Ve chvíli, kdy uvidí rozsáhlost Skutečnosti, kterou chtěla vlastnit, pokusí se uniknout. Božská naděje je však něco, co vidělo pravdu, které nakonec dosáhneme. Jestliže víme, co je božská naděje, získáme sílu z jistoty, kterou nám poskytuje. Naději se ještě nepodařilo vynést v našem životě do popředí pravdu, jednoho dne se jí to ale podaří. Čas, který naplánoval Bůh, ještě nepřišel, ale přijde.

Lidská naděje něco očekává — řekněme pět dolarů. Jakmile dojde k naplnění, tato lidská naděje je tak rozradostněná, že obvykle ztratí svůj vnitřní klid. Začneme-li však s božskou nadějí, nikdy svou vnitřní rovnováhu a klid neztratíme. Naše božská naděje už spatřila pravdu v jejím nejvyšším aspektu. Tato pravda už jen musí získat konkrétní podobu. Naší nadějí je pouze projevit tuto pravdu. Když potom dojde k naplnění naděje, neztrácíme svou vnitřní rovnováhu, protože jsme věděli, že k tomu dojde.

Jak se můžeme vyhnout ztrátě naděje? Musíme se pokusit zbavit svou toužící mysl všech očekávání. Je to právě naše vnější mysl, která cítí, že něco potřebuje nebo něco chce. Když cítíme, že něco potřebujeme, obyčejná lidská naděje začíná hrát svou úlohu. Toužící mysl sytí naši vnější naději. Dokážeme-li se povznést nad toužící mysl a neustále zůstávat ve spontánnosti srdce, pak budeme mít neustálý pocit, že nám patří božská pravda.

Naše vnitřní srdce je vždy plné a úplné, nežádá nic. Když nic nepotřebujeme, naděje nevstupuje do hry, neboť jí vůbec není zapotřebí. A tak zůstanete-li s hořící aspirací svého srdce, bude pro pozemskou naději nemožné, aby zaklepala na vaše dveře, protože vaše božská naděje je již pro vás dostačující. Zůstáváte-li s aspirací svého srdce, jste neustále ztotožněni s Boží Vůlí, a tehdy se vaše pozemská naděje proměňuje v naději božskou.

Vaše otázka byla: „Co můžete dělat, když ztratíte naději?“ Když ztratíte naději, musíte si říci, že Skutečnost se vám musí zjevit, protože žijete ve světě aspirace. Velmi upřímně a velmi oddaně aspirujete. Víte, že děláte správnou věc. Pokud se pravda nebo naplnění, které vaše naděje viděla, ještě nemohly projevit, nemusíte se bát. Jen až ztratíte svou aspiraci, můžete cítit, že jste ztraceni.

Když jsem řekl: „Naděje ztracena … ničení postupuje,“ mluvil jsem o obyčejném člověku, který nijak neaspiruje. Je to naděje, lidská naděje, která ho na zemi udržuje naživu. V běžném lidském životě na zemi hraje naděje významnou roli. Například někteří lidé prohlašují, že pracují nezištně a podobně. Takto se však chovají pouze ti, kdo aspirují, a skutečně duchovní lidé. Devadesát devět procent lidí si svou prací jen plní své vlastní naděje a touhy. Kvůli tomu žijí, pracují, existují. Jinak by nepohnuli ani palcem.

Pro duchovního člověka to ale neplatí. Kde je pro duchovního člověka zničení? Pro něj zničení neexistuje. Chová se pouze tak, aby naplnil Boží Vůli. Boží Vůle může být naplněna dvěma způsoby: úspěchem nebo neúspěchem. Ale Bůh Sám je nad úspěchem i neúspěchem. Pokud se chcete naprosto a neoddělitelně sjednotit s Boží Vůlí, nemyslete na úspěch ani na neúspěch. Myslete jen na to, abyste potěšili Nejvyššího. Podle našeho lidského vnímání je naplněním naděje úspěch. Avšak naplnění Boží Vůle daleko přesahuje takzvaný neúspěch či úspěch, a to je to, co je nanejvýš důležité. Božské naplnění vždy přesahuje vnější výsledky. Výsledkům porozumíme a získáme z nich největší užitek, jen když se bezvýhradně sjednotíme s Boží Vůlí. Když jsme bezvýhradně sjednoceni s Jeho Vůlí, tehdy budeme nepochybně cítit, že jsme také naplněni.

Co můžete dělat, když jste ztratili naději? Ciťte jen potřebu ohně své aspirace, aby hořel jasněji a intenzivněji. Naději potom nebudete ani potřebovat. Obyčejný člověk potřebuje naději, aby učinil jakýkoli pohyb vpřed, protože bez pohybu vpřed začíná sebezničení. Bez naděje se život pro běžného člověka stává stojatou nádrží. Máte-li však upřímnou aspiraci, nemusíte se bát. Dostanete vše.

Někdy si myslíme, že jsme se odevzdali Bohu, ale později zjistíme, že část našeho ega se neodevzdala vůbec. Skryla se a poté vyšla do popředí. Jak můžeme dosáhnout úplného odevzdání? Jak můžeme celé toto ego odevzdat jako celek?

Sri Chinmoy: Podívejme se na odevzdání jako na svaly. Cvičením svaly rozvíjíme. Pokud cvičíme každý den, naše svaly se stanou silnými, silnějšími, nejsilnějšími. Odevzdání také roste pravidelným cvičením. Toto odevzdání můžeme rozvíjet každý den. Za jediný den se nemůžeme zcela odevzdat Bohu. To je nemožné. Nikdo na zemi nic takového nedokázal. Není to vaše chyba, to není moje chyba, není to ničí chyba. Abychom ale dosáhli absolutního odevzdání, musíme tuto duchovní kvalitu neustále procvičovat.

Naším největším nepřítelem je ego. Ve chvíli, kdy se chceme odevzdat, ego vstane a vzpurně se před nás postaví. Musíme vědět, kde ego skutečně žije. Ego se po většinu času skrývá v našem vitálnu. Skrývá se více v našem vitálnu než v naší mysli, a více v naší mysli než v našem srdci. V mysli a v srdci je určité ego, ale v duši žádné ego není. Duše je bez ega. Ve chvíli, kdy opustíme oblast duše, ve chvíli, kdy vstoupíme do srdce, s jeho náklonostmi, s tím, co má a nemá rádo, najdeme ego. Poté, když vstoupíme do mysli, vidíme, jak se ego náhle vynořuje — mentální ego. Když vstoupíme do vitálna, znovu je tu obrovské ego. A když vstoupíme do fyzického, je to všechno ego.

Co je z duchovního pohledu míněno realizací Boha?

Sri Chinmoy: Realizace Boha znamená uvědomění si svého vlastního Já. Když si uvědomíte své nejvyšší Já, budete vědět, že nejste nic jiného než Bůh. Podle naší indické filozofie: „Kolik lidí, tolik bohů.“ Co to znamená? Možná si myslíte, že to znamená, že existuje nespočet bohů, kteří se starají o lidské bytosti, a že bohové jsou nekonečně nadřazeni lidským bytostem a musí se o ně starat. Toto to ale neznamená. Když starověcí Hindové prohlásili: „Kolik lidí, tolik bohů,“ znamenalo to, že každý člověk je Bůh. Ale každý si to neuvědomuje. Když se stane božsky vědomým toho, čím je a co znamená, automaticky a spontánně bude vědět, že není ničím jiným než Bohem. Bůh a on jsou absolutně jedním ve vnitřním i vnějším životě.