jaký je vztah mezi Bohem a člověkem?

Sri Chinmoy: Bůh má živoucí Dech a jméno tohoto Dechu je člověk. Člověk má živoucí Cíl a jméno tohoto Cíle je Bůh. V Bohu je lidské uspokojení, dosažení a naplnění. Skrze člověka je Boží Uspokojení, Dosažení a naplnění. Bůh potřebuje člověka tak, jako člověk potřebuje Boha. Bůh potřebuje člověka ke Svému úplnému naplnění na zemi. Člověk potřebuje Boha, aby si uvědomil Nejvyšší. Jsme Jeho končetiny; On je naším tělem.

Jak mohu co nejlépe využít fyzický pozemský čas, ve kterém teď žiji?

Sri Chinmoy: Jsou dva druhy času. Jeden čas je pozemský čas a druhý je věčný Čas. Pozemský čas je to, co jsme vytvořili, ale věčný Čas nemůže být vytvořen. Je uvnitř nás a okolo nás.

Když žijeme ve věčném Čase, nemůžeme oddělit jednu vteřinu od druhé. Když žijeme v pozemském čase, víme, že je jedna hodina a potom je jedna minuta po jedné. Jsou to dvě oddělené minuty. Ale ve věčném Čase nedokážeme oddělit minuty nebo hodiny. Ve věčném Čase jsou jedna hodina, dvě hodiny, tři a čtyři hodiny společně. To je rozdíl mezi věčným Časem a pozemským časem. Ve věčném Čase můžeme vidět dokonale usídlenu přítomnost, minulost i budoucnost. Tento věčný Čas můžeme snadno vlastnit, když dosáhneme seberealizace.

Pro nás teď čas znamená pozemský čas, omezený čas. Čas a život vznikl společně a byli si velmi blízcí. Ale naneštěstí, když život začal hrát svou pozemskou roli, žil jen krátce; a čas, jako přítel života, se stal stejným. Oba žili krátce, ale věděli, že jejich Zdroj je věčný Život a věčný Čas.

Vezměme obyčejnou vteřinu. Tuto vteřinu můžete použít buď pro meditaci, nebo pro pomlouvání. Tuto vteřinu můžete použít, buď abyste se modlili, nebo abyste se těšili z nečistých a nebožských myšlenek. Když vědomě využíváte čas na to, abyste dělali něco božského, vstupujete do božského Času, který znamená bezčasový Čas. Když vědomě myslíte na něco božského, okamžitě přichází věčný Život a podává si s vámi ruku. Pokaždé, když chcete jít pomocí aspirace vzhůru, věčný Čas se stává vaším přítelem.

Jestliže se modlíte a meditujete, hrajete-li svou roli v duchovním životě, tak potom i když realizace stále zůstává vzdáleným pláčem, neměli byste být netrpěliví ani byste neměli mít obavy. Tehdy musíte vědět, že Boží Hodina ještě neudeřila. Vy jste hráli svou roli, přesněji, Bůh hrál svou Roli ve vás a skrze vás, ale hodina realizace ještě neudeřila.

Vím, že mantra Aum by mohla být velmi mocná. Řekněte mi, prosím, jak správně pronášet tuto mantru.

Sri Chinmoy: Lepší je opakovat Aum nahlas, ne potichu. Svým žákům říkám, že by zvuk neměl vycházet z hrdla; měl by vycházet přímo ze srdce. Zvuk „m“ by měl být alespoň třikrát delší, než zvuk „au“ a měli byste ho cítit, jak vibruje uvnitř vašeho srdce. Na druhou stranu nechte mantru vibrovat v celém vašem těle; nechte zvuk, aby prostoupil vaším tělem.

Co míníte výrazem „Nesmrtelnost“?

Sri Chinmoy: Pravá Nesmrtelnost je vědomí. Vědomí neumírá. Když mluvíme o Nesmrtelnosti, musíme si uvědomit, že to je Nesmrtelnost vědomí, o čem mluvíme. Toto vědomí, které již považujeme za nesmrtelné, se rozšíří a do popředí se dostane jen s přeměnou naší lidské přirozenosti. Nyní žijeme v nevědomém světě, ale přijde den, kdy budeme všichni vědomí, zbožštění a přeměnění. Nesmrtelnost znamená to, co věčně přetrvává a co potrvá v našem vědomí, v našem aspirujícím vědomí.

Jak na nás působí sex?

Sri Chinmoy: V duchovním životě se musíme postupně sexu vzdát. Chcete-li v tomto těle realizovat Boha, pro sex tu není místo. Musíte si ale uvědomit, že nečisté mentální představy jsou stejně škodlivé, jako fyzické vztahy. Těší-li se mysl z nečistých vitálních myšlenek, je to prakticky to samé, jako mít vztahy na hrubé fyzické úrovni.

V době meditace je zvláště důležité nedopřávat si jakýchkoliv nižších vitálních myšlenek, sexuálních myšlenek. Bude to nekonečně zhoubnější než při normálním vědomí, protože v době meditace je celková síla vaší koncentrace mimořádně intenzivní. Myslíte-li na Božskost, Mír, Světlo a Blaženost, vnikáte jako šíp Božího Království. Podobně, myslíte-li na nižší vitální myšlenky, okamžitě se stejnou intenzitou vstupujete do nižšího vitálna. Tam potom budete chyceni.

Existuje skutečně dobro a zlo?

Sri Chinmoy: Z nejvyššího duchovního pohledu neexistuje nic takového, jako zlo. Ale zkušenosti, které získáváme v našem každodenním životě, mohou být na poli projevení vyjádřeny jako dobro a zlo. Na zemi existuje dobro a zlo, ale v nejvyšším a v nejhlubším světě ducha nic takového neexistuje. Dobro a zlo pro nás existuje, když žijeme v obyčejném, se zemí spoutaném vědomí. Ale když jdeme za dvojnost, za poznání a nevědomost, za takzvanou pravdu a lež, jdeme také za dobro a zlo.

Konečná Pravda je za mentální představou. Dobro a zlo spočívá v přední části mysli. Když jdete za mysl, tehdy uvidíte, že toto dobro a zlo není konečnou Pravdou. Co je dobré pro mne, může být špatné pro někoho jiného. Co je pro někoho zlo, nemusí být zlem pro někoho jiného. Hadí jed je pro nás velmi špatný, ale pro hada není.

Z filozofického hlediska to, co někteří nazývají zlem nebo hříchem, my považujeme za nevědomost — neustálou hru Máji neboli iluze. Ten, kdo je chycen v této hře, se liší od osvobozené duše, která je oproštěna od této iluze skutečnosti. Meditací se můžeme osvobodit od nevědomosti, od iluze, a přeměnit svou lidskou přirozenost v božskou.

Je víra něco, co se zvětšuje, když cvičíme meditaci?

Sri Chinmoy: Když se modlíme nebo meditujeme, můžeme svou víru zvětšit. Víra je jako sval. Když cvičíme, naše svaly se zvětšují. Stejně tak můžeme zvětšit svou víru, když ji cvičíme. Mnoho lidí vstupuje do duchovního života ze zvědavosti. Mají velmi málo víry. Přesto je cosi nutí, aby pokračovali. Později cítí, jak v jejich nitru rozkvétá hlubší víra. Když jdete po duchovní cestě, nutně získáváte větší víru.

Je snazší získat všechny božské kvality meditací v srdci namísto meditace v mysli?

Sri Chinmoy: Jestliže meditujete v srdci, získáváte schopnost sjednotit se s čímkoliv chcete. Meditujete-li ale v mysli, nesjednocujete se; zkoušíte do něčeho vstoupit. Chcete-li vstoupit do něčího domu, abyste dostali něco, co ten člověk má, musíte buď vylomit dveře, anebo žádat majitele domu, aby vám dveře otevřel. Budete-li žádat, budete cítit, že jste cizincem, a stejný pocit bude mít i majitel domu. Pomyslí si: „Proč bych měl dovolit cizinci, aby vešel do mého domu?“ Použijete-li však srdce, okamžitě vyjdou do popředí kvality srdce — jemnost, sladkost, láska a čistota. Když majitel domu spatří, že jste srdce samo, jeho vlastní srdce se sjednotí s vaším a dovolí vám vejít. Ucítí vaši jednotu s ním a řekne: „Co chcete z mého domu? Pokud potřebujete mír, vezměte si ho. Pokud potřebujete světlo, vezměte si ho.“

A ještě jedna věc: když vstoupíte do domu svou myslí, uvidíte nějaké lahodné ovoce a okamžitě si ho zkusíte vzít. Jste spokojení, když ho získáte, dokonce i když ho nemůžete sníst všechno. Ale pokud budete používat srdce, zjistíte, že vaše schopnost přijímat je neomezená. Kromě toho, když budete používat mysl, budete se snažit si vybírat. Řeknete: „Tento kousek ovoce je lepší, tento je horší.“ Ale když vstoupíte do domu svým srdcem, budete cítit, že je tu všechno vaše, a budete z toho mít radost. Srdeční centrum je centrem jednoty. Nejdříve se s pravdou ztotožníte a poté se díky svému ztotožnění stanete pravdou.

Co to je mír a jak může být dosažen?

Sri Chinmoy: Mír je něco spontánního; je to něco, co nás spojuje. Mír je něco, co musíme šířit. Ale dokud nebudeme mít mír hluboko v sobě, tak nemůžeme očekávat mír ve vnějším světě.

Existují dvě války: vnitřní a vnější. Vnitřní válka je válka, kterou vede naše duše proti omezením, nevědomosti, pochybnosti a smrti. Vnější válka je válka, kterou vede člověk proti člověku, národ proti národu. Vnější války skončí pouze tehdy, skončí-li nejprve válka vnitřní; můžeme to také říct tak, že když ve vnitřním světě vnitřní bytost nebo duše zvítězí nad nevědomostí, strachem, pochybností a smrtí. Potom nebude ve vnějším světě potřeba válek. Bojujeme, protože hluboko uvnitř nás máme disharmonii, máme strach, obavy a pochybnost. Když budeme mít hluboko uvnitř sebe mír, radost, hojnost a naplnění, nebudeme vést války. Jak vnitřní válka, tak i vnější válka musí jednou v procesu lidského vývoje skončit.