Tři škrtící sestry: obava, žárlivost a nejistota

Návrat na obsah

Strach z neúspěchu

Musíte vědět, co neúspěch je a co dokáže. Strach nutně musí odejít, když poznáte, že neúspěch není nic ostudného, škodlivého, ničivého či bolestivého. Ciťte, že neúspěch je něco přirozeného. Když dítě začíná chodit, často zakopne a spadne. Nemá ale pocit, že zakopnutí bylo neúspěchem. Myslí si, že je přirozené se na okamžik postavit a potom zase spadnout.

Pokud o neúspěchu smýšlíte v takovém duchu – ne jako o něčem, co stojí proti skutečnosti nebo je od ní zcela vzdáleno, ale jako o něčem, co skutečnost vytváří, formuje a stává se jí, pak strach nemůže existovat. Považujeme neúspěch za něco, co je v rozporu s naším očekáváním a naší realizací Boha. Neúspěch ale není v rozporu s naší realizací. Neúspěch je něco, co nás k naší realizaci popohání. To, čemu říkáme neúspěch, je v Božím Oku jen zkušenost.

Kde je neúspěch? V těle, vitálnu, mysli nebo v srdci? Je-li neúspěch ve fyzickém těle, nevidíte skutečnost, kterou jste již dosáhli. Je-li neúspěch ve vitálnu, měli byste cítit, že to, co jste již dosáhli, jsou skutečné a hmatatelné; není to jen představa. Vidíte-li neúspěch v mysli, musíte cítit, že v tom, co vám mysl již dala, je určitá čistá pravda, čisté světlo. A máte-li neúspěch v srdci, musíte cítit: „Stokrát a miliónkrát jsem se ztotožnil se svým vnitřním Kormidelníkem, se svým Guruem, s Nejvyšším.“

Vždy berte neúspěch jako zkušenost. Nepovažujte ho za konečný výsledek nebo vyvrcholení zážitku, ale spíš jako průběh zážitku. Jestliže si myslíte, že neúspěch je konec vašeho zážitku, mýlíte se. V dlouhém závodě může člověk začít pomalu, pak ale postupně zvýší svou rychlost, a nakonec dosáhne svého cíle. Pokud si myslí, že kvůli pomalému začátku nebude schopen cíle dosáhnout, dělá politováníhodnou chybu. Nepřijde-li žádný neúspěch, přirozeně poběžíte nejrychleji. Pokud tu ale neúspěch je, berte ho jen jako začátek zkušenosti. Na konci bude úspěch. A kdo potom bude moci říci, že jste neuspěli? Váš život bude stálým pokrokem. Neúspěchem se stanete toho dne, kdy se vzdáte představy, že se budete mým bezpodmínečně odevzdaným žákem. Tento den označí váš neúspěch.

Jak se zbavit žárlivosti

Je mnoho způsobů, jak přemoci žárlivost. Obyčejný lidský způsob, jak přemoci žárlivost, je říct: „Mohl bych zpívat daleko lépe než on, ale já nechci, protože nechci ztrácet svůj čas.“ Toto je chytrý způsob, jak přemoci žárlivost tím, že budu cítit, že jsem v něčem lepší než osoba, na kterou žárlím.

Jiný způsob, jak přesvědčit sebe, že na někoho nežárlím, je myslet co nejupřímněji na to, kolikrát vám váš Mistr projevil zájem, pozornost a požehnal vás. Okamžitě pocítíte takový proud vděčnosti a radosti, že ve svém srdci už dál žádnou žárlivost nenajdete.

Třetí, velmi snadný způsob, je říct si: „Byl bych otevřeně žárlivý na tuto osobu, kdyby přede mnou stál můj Mistr?“ Můžete si myslet, že když váš duchovní Mistr není v této místnosti, tak nebude vědět, na co myslíte. Ale každá vaše myšlenka je zaznamenána ve vašem srdci. Jste-li na někoho žárliví nebo na někoho máte zlost, tak když na vás budu časně ráno meditovat, uvidím podstatu vaší žárlivosti nebo zlosti, která se projeví jako černý bod ve vašem vědomí. Nemusím se na vás koncentrovat tři hodiny, protože příjmu z tohoto bodu pocit a vím, že přichází ze žárlivosti, zlosti nebo pochybnosti.

A nakonec skutečný duchovní způsob, jak přemoci žárlivost je cítit, že jste s osobou, na niž žárlíte, jedním. Je-li například někdo lepší herec než vy, ciťte, že jste to vy, kdo hraje. Tímto způsobem můžete přemoci žárlivost a zároveň rozšířit své vlastní vědomí.

Často se můžeme ptát, zda žárlivost vznikla v nás, nebo do nás vstoupila od někoho jiného. Víme, že když máme žárlivost, tak ji na někoho zaměřujeme. Ale jestliže ráno nemáme žádnou žárlivost, a ona do nás vstoupí během velmi hluboké, vysoké, čisté a jemné meditace, když je naše mysl velmi klidná a tichá, tehdy si můžeme být jistí, že žárlivost přichází odněkud odjinud.

Obráceně, nemáme-li hlubokou meditaci, mysl může být naplněná našimi vlastními negativními vlastnostmi a žárlivost může přijít zevnitř. Nebo pokud jsme po dlouhou dobu nevyprázdnili svou vnitřní nádobu, žárlivost může být stále hluboko uvnitř. Můžeme si myslet: „Dva dny jsem na nikoho nežárlil.“ Ale jestliže jsme před tím opatrovali žárlivost po šest měsíců, pak bude hluboko zakořeněna a zabere to čas, než ji dostaneme z jejího hnízda. V hluboké meditaci si budeme tyto negativní kvality ležící nečinně uvnitř nás více uvědomovat. Ale i když nemeditujeme, obecně si jsme vědomi toho, zda na někoho útočíme, nebo někdo útočí na nás.

Naše hluboká meditace je jako léčba choroby žárlivosti. Když jsme nemocní, bereme si lék. Mnohokrát jsme trpěli žárlivostí, strachem a pochybností a známe následky. Nešťastnými nás nečiní vlastní pocity strachu, pochyb nebo žárlivosti, ale jejich důsledky, jakmile si uvědomíme, co jsme udělali.

Protože jsme již mnohokrát těmito důsledky trpěli, měli bychom ihned podniknout kroky ke svému vyléčení. Když v Indii lidé trpí malárií, lékaři předepisují chinin. Chinin je velmi hořký. Jestliže v sobě chováte žárlivost, tehdy je meditace jako chinin, velmi hořká a suchá. Ale pokud víte, že tento lék vás vyléčí z vaší horečky pochyb, strachu a žárlivosti, pak je nejlepší jej použít. V tomto případě je nejlepším lékem meditace.

Osvobození od nejistoty

Nejistota zmizí, osvojíme-li si schopnost ztotožnění. Vezměme si příklad matky a dcery. V Americe vidíme, že matka na svou dceru často žárlí, protože je její dcera krásnější nebo má vyšší vzdělání nebo lepší práci. Nikdo neobdivuje matčinu krásu, znalosti, moudrost, nebo univerzitní titul. Matčina žárlivost si bere podobu nejistoty. Řekne: „Nikdo si mě neváží. Každý oceňuje pouze mou dceru.“ Jestliže je však matka duchovní, ihned se s úspěchy své dcery ztotožní a řekne: „Přivedla jsem svou dceru na svět a patří mně, celá mně.“

Matka má veškeré právo považovat svou dceru za svou vlastní. A když svou dceru považuje za svou vlastní a ztotožní se s ní, jestliže cítí, že její dcera je pouze rozpětím jejího vlastního vědomí, tak jak se může cítit nejistá? Diváci na stadionu mohou vidět atleta, který pravou rukou dokáže velmi daleko vrhnout kouli. Každý vidí, že vrhá kouli pravou rukou, ale nikdo neřekne, že k vrhu používá pouze pravou ruku a levou ne. Samozřejmě ne! Vrhla ji pravá ruka, ale levá ruka bude hned cítit, že by také měla získat nějakou zásluhu. Dokonce i když někdo řekne: „Zvítězil pomocí pravé ruky“, levá ruka nebude žárlivá nebo nejistá. Je pravda, že levá ruka kouli nevrhla. Kdyby však levá ruka nebo nějaká jiná část těla odmítla spolupracovat, nebylo by tělo koordinované. Když pravou rukou vrháte, nezbytný je i protipohyb levé ruky a rovnováha nohou.

Při vítězství ve vrhu koulí všechny části těla cítí, že poskytnutím svých schopností přispěly k tomuto dosažení a úspěchu. Tato zásada platí také v týmovém sportu. Trofej většinou obdrží kapitán nebo vedoucí vítězného týmu, ale i ostatní hráči mají nesmírnou radost. Cítí, že je to jejich úspěch, jejich dosažení, za které jsou oceněni. Při jakékoliv činnosti by měli ostatní členové skupiny ihned cítit, že je jejich úspěchem, jejich společným dosažením, když vedoucí něco obdrží. Pokud je někde schopnost ztotožnění, tak tam není žádná nejistota. Ale pokud se nemůžeme ztotožnit s něčím, co můžeme považovat za vlastní, cítíme se nejistí.

Opatrování nejistoty

Nejistotu si pěstujeme uvnitř sebe; nedokážeme ji ohodnotit. Stejně jako dítě, které nezná rozdíl mezi pískem a mlékem. Postavíte-li před něj obojí, může sníst písek nebo může vypít mléko. Cítíme, že je nejistota nejlahodnějším ovocem, ale ve srovnání s jistotou, vnitřní radostí a sebedůvěrou není ničím. Jakmile získáme skutečnou sebedůvěru, vnitřní sebedůvěru, můžeme nejistotu a sebedůvěru porovnat a uvidět ten rozdíl. Nejistota je jako ten nejmenší mravenec, kdežto sebedůvěra je jako spojená síla miliónu slonů.