Část I — Fenomén nadpřirozenosti

Fenomén nadpřirozenosti

Mít schopnost znát budoucnost by mohlo pomoct, ale lidé by se neměli modlit k Bohu, aby jim tuto schopnost dal. Měli by se k Bohu modlit jen pro naplnění Jeho Vůle.

Myslíte si, že jasnozřivost může omezit svobodnou vůli člověka? Tím, že bude znát budoucnost, ztratí možnost svobody rozhodnutí?

Sri Chinmoy: Jasnozřivost nemusí nezbytně omezit svobodnou vůli člověka. Úplně to záleží na světle moudrosti toho, kdo má poznání budoucnosti, a na jeho schopnosti s těmito předpověďmi zacházet. Mít schopnost znát budoucnost může být užitečné, člověk by se ale neměl modlit k Bohu, aby mu tuto schopnost dal. Člověk by se měl k Bohu modlit jen pro naplnění Jeho Vůle.

Znát budoucnost je dobré, jen pokud máte trpělivost, víru a moudrost používat tuto znalost správným způsobem. Řekněme, že vidíte, že se ve vašem životě v blízké budoucnosti stane něco neradostného, skličujícího a ničivého. Jelikož to víte dopředu, máte příležitost modlit se k Bohu, aby toto neštěstí odvrátil.

Na druhou stranu, když vidíte, že se má v blízké budoucnosti stát něco dobrého, božského, inspirujícího, osvěcujícího a naplňujícího, můžete začít nabízet Bohu svou upřímnou vděčnost a také se k Bohu můžete modlit, aby toto uspokojivé projevení urychlil. Bůh může vaše modlitby vyslyšet a proces urychlit, když uvidí, že si Jeho Požehnání opravdu ceníte.

Jestliže vás tedy Bůh požehná vnitřní vizí či schopností znát budoucnost, musíte tuto schopnost využívat správně. Jsou lidé, kteří mají tuto vizi, ale nejsou dostatečně moudří, aby ji používali opatrně. Když předvídají budoucí katastrofické události, vytváří v lidech zbytečný a ničivý strach, místo aby je inspirovali k tomu, aby se modlili pro ochranu či osvícení.

Existuje život po smrti? Budeme souzeni za to, co jsme udělali v tomto životě? Dostaneme trest, odměnu nebo rozsudek? Jestliže ano, bude to navždy?

Sri Chinmoy: Ano, život po smrti existuje. Smrt není a nikdy nemůže být koncem. Život a smrt jsou pro mě jako dvě místnosti. Přes den pracuji v obývacím pokoji; smrt je mou ložnicí. Abych mohl milovat Boha, sloužit Mu a těšit Jej, potřebuji oba pokoje.

Smrt je teď pro nás něčím neznámým a většina lidí se neznámého obává. Musíme si ale uvědomit, že smrt je důležitou částí Boží Kosmické Hry a přirozeným krokem našeho vývoje. Řekněme, že někdo velmi tvrdě pracuje a za svůj život udělá značný pokrok. Když však hraje hru života určitý počet let, obvykle se unaví. Člověk nemůže hrát či sportovat bez odpočinku. Potřebujeme odpočinek, abychom znovu mohli začít hrát s obnovenou energií a nadšením. Smrt je tedy pro božského bojovníka, který na zemi těžce bojoval pro Pána Nejvyššího, zcela zaslouženým odpočinkem.

Na konci pozemského pobytu přechází individuální duše do jiného světa a nabízí Absolutnímu Nejvyššímu podstatu zážitků, které měla na zemi. Absolutní Nejvyšší ze své transcendentální výšky zhodnotí její pokrok. Neexistuje ale žádné pevné pravidlo o potrestání, odměně či rozsudku. Cokoliv Bůh dělá s individuální duší — ačkoliv to může vypadat jako potrestání či odměna — dělá se svým transcendentálním Světlem vize pro její pokrok. Avšak ani ta nejhorší možná lidská bytost nebude nikdy odsouzena k věčnému trestu nebo mukám.

Důvodem, proč Bůh stvořil lidské bytosti, nebylo trestat nás, ale milovat nás a dát nám příležitost k naší postupné a jisté přeměně na božské bytosti.

Část II — Duchovní život

Duchovní život

Bůh je nekonečný a existuje nekonečně způsobů, jak si Ho uvědomit. Stejně tak je mnoho způsobů meditace. Každý jednotlivec musí objevit svůj vlastní způsob meditace pro svůj nejrychlejší duchovní růst.

Jste vegetarián. Je v duchovním životě nezbytné být vegetariánem?

Ve věku dvanácti let jsem se stal naprostým vegetariánem. Vegetariánství není součástí tradice, ve které jsem vyrůstal, a není to k duchovnímu životu nezbytné. Nicméně cítím, že nám to může do značné míry pomoci.

Když jíme maso a ryby, vstupují do nás neklidné a agresivní vlastnosti zvířecího království. Jakmile je naše mysl nebo jiná část naší bytosti neklidná a agresivní, nemůžeme mít silné a tiché meditace. Pokud však budeme jíst jen zeleninu, budou do nás vstupovat mírné kvality rostlinného království a my zjistíme, že je snazší mít vysoké a hluboké meditace. Být vegetariánem tak může být pro hledajícího velice prospěšné.

Nemohu ale říci, že někdo nebude mít vysoké zážitky nebo pro něj realizace Boha zůstane navždy daleko, pokud nebude naprostým vegetariánem. Ne, to není pravda. V minulosti byly velké duchovní osobnosti, které jedly maso a ryby. Dokonce i dnes jsou takové duchovní osobnosti, a jejich vznešené zážitky a vysoké realizace nelze zpochybňovat. Cítím však, že je pro lidi dobré osvojit si v životě cokoli, co jim může pomoct dělat rychlý, rychlejší, nejrychlejší pokrok.

Vegetariánská strava je pro upřímného hledajícího Boha prospěšná, nikoli však nezbytná.

Co říkáte během modlitby? Ke komu mluvíte? Modlil jste se někdy za druhé, pro svět, pro mír? Jak jste to dělal?

Sri Chinmoy: Když se modlím, rozmlouvám s Nejvyšším Absolutním. Mluvím s Ním buď jako žebrák s císařem, nebo jako dítě s dědečkem. Začal jsem se modlit a meditovat – můžete říci nevědomě – ve věku čtyř nebo pěti let. Od začátku své vědomé duchovní cesty jsem se ale modlil k Nejvyššímu nejen pro dokonalost ve svém vlastním životě, ale také pro jednotný svět založený na vnitřním míru. V tomto bodě mé duchovní cesty jsou všechny mé modlitby pro druhé, pro svět, pro mír.

Na druhou stranu, v nejvyšším slova smyslu není mezi mnou a „druhými“ žádné oddělení. Po dosažení své vlastní vědomé jednoty s Bohem jsem si uvědomil, že existuje jen jedna „osoba“, a tou je můj život univerzální jednoty.

Když se tedy modlím, automaticky do své modlitby zahrnuji všechny lidské bytosti na zemi. A když medituji, i to je meditace pro dobro všech duší v celém Božím vesmíru. Jakmile jste si vytvořili jednotu s Boží Vůlí, je nesmírně snadné oduševněle, mocně a bezvýhradně meditovat pro to, aby se Boží Vůle projevila prostřednictvím každé lidské bytosti na zemi.

Když voláme Boha, měli bychom používat zájmeno „Ty“? Pokud ne, jaká slova bychom měli používat?

Sri Chinmoy: Můžete říkat „Ty“ nebo se na Boha obracet kterýmkoliv jménem, které je vám příjemné, nebo se obracet na jakýkoliv aspekt, který máte rádi. Můžete se modlit k soucitnému Bohu, Bohu všemohoucímu, Bohu Milovanému Nejvyššímu nebo k jakémukoliv jinému aspektu Boha, který vás těší.

Během modlitby a meditace je dobré mluvit k Bohu svým vlastním mateřským jazykem, neboť jazyk, který jste se učili od narození, se stal neoddělitelně jedním s vaším životním dechem, který je samou prostotou, upřímností, čistotou a božskostí. A tak obzvlášť pro hledající je nejlepší, aby se k Bohu modlili jazykem, ve kterém byli vychováni.

Většinu času mluvím k Bohu chittagongským dialektem, kterým jsem mluvil v mé rodné vesnici, nebo čistou bengálštinou. Někdy mluvím anglicky, ale angličtina přichází jako poslední. Když jsem byl mladší, každý den jsem recitoval modlitby z Upanišad, indických posvátných textů, které jsou psány sanskrtem. Také jsem četl modlitby ve francouzštině, ale větší radost mi dávají bengálské modlitby. Modlím-li se k Bohu chittagongským dialektem, modlitba je spontánnější.

Část III — Osobní postřehy

Osobní postřehy

Já jsem si nevybral svou životní roli. Můj Vnitřní kormidelník mi přikázal, abych sloužil těm, kdo potřebují mé vnitřní vedení, a abych byl jejich duchovním vůdcem.

Řekl jste, že již od časného mládí jste věděl, že vaše mise bude probíhat na Západě. Bylo to vnitřní poselství, které jste dostal během svých prvních třinácti let, nebo to byl návrh vašeho Mistra? Jak se vyvíjelo vaše přesvědčení odejít na Západ?

Sri Chinmoy: Bylo to poselství z nejvnitřnějších zákoutí mého srdce, které jsem dostával docela často během svých let adolescence. Takto jsem byl vnitřně připraven na Západ odejít. Na vnější úrovni jsem odešel na Západ, až jsem potkal amerického hledajícího, který mě tam pozval, abych sloužil hledajícím na Západě.

Je pro vás Bůh Otcem nebo Matkou?

Sri Chinmoy: Bůh je mým Otcem i mou Matkou. Medituji na svého Otce-Boha pro své osvícení a dokonalost. Modlím se ke své Matce-Bohu pro Její Soucit a Náklonnost. Když si přeji slyšet píseň nekonečného v srdci konečného, jdu ke svému Otci-Bohu. Když si přeji slyšet píseň konečného v duši nekonečného, jdu ke své Matce-Bohu.

Kanoucí slzy mého srdce si okamžitě získávají mou Matku-Boha. Rozzářená radost mé duše si ihned získává mého Otce-Boha. Má Matka-Bůh hrdě říká celému světu, kdo jsem: jsem Božím vybraným nástrojem. Můj Otec-Bůh usměvavě říká celému světu, co je mým nejzazším cílem: mým nejzazším cílem je bezvýhradně sloužit svému Otci-Bohu i Matce-Bohu, zatímco přeměňují dnešního člověka na zítřejšího Boha.

Každý den brzy ráno mi má Matka-Bůh říká: „Jak se máš, mé dítě?“ A můj Otec-Bůh mi říká: „Jaké máš dnes plány, Můj synu?“ Pozdě v noci, když se chystám k odpočinku, mi má Matka-Bůh říká: „Mé dítě, sladké sny, sladké sny.“ A můj Otec-Bůh mi říká: „Můj synu, nesni o úniku z drsné skutečnosti. Bojuj statečně proti noci nevědomosti. Zvítěz! Tvá Matka i Já jsme zcela pro tebe.“

Sladký rozhovor ve voňavé zahradě mého srdce — říkám své Matce-Bohu: „Matko, když udělám něco špatného, odpouštíš mi téměř okamžitě. Jak je možné a proč to tak je, že když udělám něco špatného, Otec mě místo odpuštění osvítí?

A dělá to tak pomalu, třebaže vytrvale a jistě. Proč, proč?“

Má Matka-Bůh mi říká: „Mé dítě, takovou otázku musí zodpovědět tvůj Otec.“

Můj Otec-Bůh mi říká: „Mé dítě, rychlé odpuštění tvé Matky nemusí změnit tvou přirozenost. Mé osvícení však tvou přirozenost změnit dokáže a také ji mění. Ano, vždy ji mění.“

Má Matka-Bůh říká mému Otci-Bohu: „Když mu ale nejprve neodpustím, jak bys ho mohl osvítit?“

Se smutným úsměvem si Můj Otec-Bůh povzdychne: „Ach, pravda! Bezmocně s tebou souhlasím.“