Víra a pochybnost
Čtvrtou kapitolu uzavírá víra a pochybnost. Víra není pouhým citovým lpěním na svém vyznání. Je to živoucí vnitřní dech, toužící po objevení a realizaci Pravdy a po životě v Pravdě. Víra je cvičení, jež hledající provádí z vlastní vůle, aby se přiměl zůstat ve vševidoucí a všenaplňující Vůli Boha. Jadžurvéda nám říká, že zasvěcení rozkvétá v sebevěnování, v zasvěcení rozkvétá Milost, v Milosti rozkvétá víra a ve víře rozkvétá Pravda. Co ještě je víra? Citujme Charlese Hansona Townea:jsou tiché stromy a naslouchající zelený trávník;
zmlklé jsou hvězdy, jejichž síla se nikdy nevyčerpá;
kopce jsou němé" — a přece, jak ty mluví o Bohu!
— Charles Hanson Towne
Saṁśayātmā vinaśyati — „Ten, kdo má pochybnosti, hyne.“ (4.40) Je ztracen, naprosto ztracen. Cesta Ducha je mu odepřena. Právě tak je mu odepřeno tajemství osvícení života. Krišna říká: „Pro pochybujícího člověka není ani tento svět, ani onen svět — ne, dokonce ani štěstí.“ (4.40)
V jednom ze šesti indických filozofických systémů — v Njáje - (logice) — si všimneme, že pochybnost není nic jiného než protichůdný názor na povahu nějakého předmětu. Pochybnost vzniká ze samotného poznávání vlastností společných mnoha předmětům nebo naopak vlastností, které společné vůbec nejsou. Pochybnost je právě ta věc, které se nedostává soustavnost vnímání. Pochybnost také, sama neexistující, existuje pouze v nevnímání.
Pochybnost je všepožírající tygr. Víra je řvoucí lev, který inspiruje aspiranta, aby vrostl do všeosvěcujícího a všenaplňujícího Nejvyššího. Ubohá, slepá pochybnost, která zapomněla ryzí pravdu, že víra je nanejvýš energické a přesvědčivé ujištění života, chce otřást lodí lidského života.
Básníkova uchvacující slova pravdy do hlubin rozechvívají naše srdce:
Lepší jeden den víry
než tisíc let pochybností!
Lepší jedna smrtelná hodina s Tebou
než nekonečný život bez Tebe.
