Kapitola VI: Sebeovládání
Už žádné váhání! Už žádný strach! Už žádný zmatek! První verš šesté kapitoly říká Ardžunovi, že sanjásin a jogín jsou totéž. „Ten, kdo vykonává svou povinnost bez očekávání plodů svých činů, je zároveň sanjásin (sánkhja jogín) i jogín (karmajogín).“ (6.1) Zdrženlivost a nezištný dynamismus jsou totéž.Je zbytečné dodávat, že právě zřeknutí se sjednocuje Sannjásu a Jógu. Toto zřeknutí se znamená vzdát se touhy a očekávání. Je nutno vykonat čin, správný čin. Čin není připoutání. Čin je aspirace. Čin je realizace. Gíta žádá, abychom se osvobodili od naprostého připoutání k činu, a ne abychom se osvobodili od činu. Špatné připoutání, náš nepřítel, je uvnitř nás, a ne okolo nás. Stejně tak i náš božský přítel, svoboda. Zdá se, že jsme vydáni napospas své mysli. O mysli hovoří Milton ve svém „Ztraceném ráji“: „[Mysl] dovede vytvořit peklo z Nebe nebo Nebe z pekla.“ Pravý oddaný však může snadno překonat takový žalostný osud. Jeho aspirace a odmítnutí ho sjednocují s Boží Vůlí. Oduševněle zpívá:
Vystoupím-li do Nebe, jsi tam Ty;
uložím-li se k spánku v pekle, jsi tam také.
V této kapitole používá Sri Krišna slovo „Jóga“ a “jogín“ nejméně třicetkrát. Říká Ardžunovi, pro koho je Jóga určena. „Ardžuno, Jóga není ani pro labužníka, ani pro toho, kdo vůbec nejí, není pro toho, kdo spí příliš mnoho, ani pro toho, kdo je neustále vzhůru.“
Nestřídmost a sebeumrtvování jsou stejnou měrou nevhodné. Pro nestřídmého člověka zůstane Cíl navždy daleko. Ten, kdo se drží filozofie Čárváky, žije ve světě požitku, což není nic jiného než zklamání. A zklamání je písní zkázy. Filozof Čárváka prohlašuje:
— Čárváka
Už jsme se zabývali nestřídmostí. Zaměřme nyní pozornost na sebeumrtvování. Sebeumrtvování zkoušel Buddha. A co se stalo? Poznal skutečnou pravdu, že sebeumrtvování mu nikdy nemůže dát to, co chtěl — osvícení. S radostí proto přijal střední cestu, to jest zlatou střední cestu. Nepřijal ani hladovění, ani požitkářství. S touto jedinečnou moudrostí dosáhl Buddha svého Cíle.
Ardžunova čistá upřímnost se nepřimlouvá jenom za něj, ale také za nás. Jóga znamená rovnováhu. Jak lze ovládnout nepokojnou mysl lidské bytosti? Mysl je nestálá. Neukázněná jako vítr. Krišna se ztotožňuje s úrovní ubohého Ardžuny. Samotná Krišnova útěcha je jen jiným jménem pro osvícení.
„Ó Ardžuno, mysl je nestálá, to je pravda! Zkrotit mysl není snadné. Lze ji však ovládnout stálým cvičením a odříkáním.“ (6.35)
Co cvičit? Meditaci. Čeho se zřeknout? Nevědomosti.
Krišnovo pevné přesvědčení, že „Jógy lze dosáhnout cvičením“ (6.36), mění náš zlatý sen na všenaplňující Skutečnost.
Cvičení znamená trpělivost. Neexistuje zkratka. „Trpělivost je ctností osla,“ slýcháme od různých vševědů. Netrpělivý kůň či hladový tygr v nás se okamžitě chytí tohoto velkolepého objevu. Avšak odhalující se mír a naplňující síla v aspirantovi mu jasně a přesvědčivě ukážou, že trpělivost je světlem Pravdy. Světlo Pravdy je vskutku Cílem.
Když se jednou žáci jedné velké indické duchovní osobnosti zeptali, kolik let vysilujícího cvičení ji přivedlo k realizaci, rozesmála se: „Cvičení! Mé děti, to, čemu vy říkáte cvičení, není nic jiného než vaše osobní úsilí. Když jsem byla na vaší úrovni, nerealizovaná, myslela jsem si a cítila jsem, že mé osobní úsilí tvořilo devadesát devět procent a Boží Milost jedno procento, ne více. Avšak má nebetyčná hloupost zemřela v okamžiku, kdy se ve mně zrodilo sebepoznání. Potom jsem ke svému úžasu uviděla, ucítila a pochopila, že Milost mého milosrdného Pána tvořila devadesát devět procent a mé ubohé osobní úsilí jediné procento. Tím můj příběh nekončí, mé děti. Nakonec jsem pochopila, že i to mé jedno procento byl nepodmíněný a oduševnělý Zájem mého Nejvyššího Otce. Mé děti, vy cítíte, že realizace Boha je vysilující závod. To není pravda. Realizace Boha je stále sestupující Milost.“
To, co opravdu potřebujeme, je trpělivost. Nicméně pokud nás přepadne netrpělivost, můžeme zpívat s básníkem:
Po Tobě, jenž jsi tak daleko, tápeme, abychom Tě uchopili.
Je-li ovšem naše vědomí zaplaveno trpělivostí, můžeme jedním dechem zpívat se stejným básníkem:
Ačkoliv jsi tak blízko, nedokážeme Tě obejmout.
Není neobvyklé, když z duchovní cesty občas sejde dokonce i upřímný hledající. Přestože měl víru i oddanost v hojné míře, nepodařilo se mu cestu dokončit. Tento problém znepokojuje Ardžunovo srdce. Říká Krišnovi: „Jaký osud potká člověka, který nedokázal — třebaže měl víru — ovládnout svou vášeň, jehož mysl se v okamžiku smrti vzdálila od Jógy a nepodařilo se mu dosáhnout dokonalosti, to jest realizace Boha? Nedojde zkázy jako rozervaný mrak? Je připraven o realizaci Boha i o potěšení světa. Osud jej na cestě Jógy oklamal. Nemá kam jít. Nikde pro něj není místo.“ (6.37-38)
Běda, vnitřní svět ho nepřijme, vnější svět ho odmítne a zavrhne. Je ztracen, naprosto ztracen. Když bude úspěšný, oba světy ho obejmou a budou ho oslavovat. Když selže, stane se předmětem nemilosrdného posměchu.
Ještě než Sri Krišna osvítí Ardžunovu mysl, uveďme na scénu Einsteina. Nesmrtelný vědec prohlásil:
— Albert Einstein
Učitel také říká, že ten, kdo v tomto životě sejde z cesty Jógy, vstoupí v příštím životě do požehnaného a blahoslaveného domu, aby mohl pokračovat ve svém duchovním putování.
Každá lidská inkarnace je jen krátké období a nikdy nemůže rozhodnout o ukončení věčné cesty duše. Nikdo nemůže dosáhnout dokonalosti v jediném životě. Každý musí projít stovkami či tisíci inkarnací, než dosáhne duchovní dokonalosti.
Oddaný člověk zůstává vždy v dechu svého sladkého Pána. Pro něj neexistuje opravdový pád, neexistuje zkáza a smrt. To, jak zdánlivě selhal nebo proč selhal, může být jen povrchním příběhem. Jeho skutečný příběh lze nalézt v jeho neustále radostné vytrvalosti, v jeho konečném vítězství nad nevědomostí, v jeho naprosté jednotě s Nejvyšším. Připomeňme si významný výrok Ježíše:
