Kapitola XVIII: Zdrženlivost a odříkání

Ardžuna chce znát podstatu zdržení se činu, podstatu zřeknutí se výsledků činu a chce také vědět, jaký je mezi nimi rozdíl.

Pán mu říká, že sannjása je zdržení se činu, který je podnícen touhou. Tjága je zřeknutí se plodů činu.

Sannjása a sánkhja jóga jsou totožné, stejně tak i tjága a karma jóga jsou totožné.

K našemu největšímu překvapení panuje v Indii dokonce i v současnosti slepá víra, že realizovaná duše nepracuje, nemůže pracovat, nebo dokonce ani nemá pracovat na fyzické úrovni. Běda, ubohá realizovaná duše musí izolovat svou existenci od činností světa! Kdyby tomu tak bylo, potom bych věřil, že seberealizace není nic jiného než přísný trest, nežádoucí dosažení, zatížené těžkým závažím marného zklamání.

Je nadevší pochybnost, že realizovaný člověk se osvobodil od nástrah naprostého spoutání. Kdyby se svým tělem, myslí, srdcem a duší nepracoval ve světě a pro svět, kdyby nepomáhal hledajícím na Cestě, kdo jiný by byl schopen vést snažící se, plačící a aspirující lidstvo k jeho určenému Cíli?

Odříkání je nezbytné pro osvobození. Odříkání neznamená vyhasnutí fyzického těla, smyslů a lidského vědomí. Odříkání neznamená, že se člověk vzdálí na milióny kilometrů od činností světa. Odříkání neříká, že svět se oddává iluzím. Skutečné odříkání nejenže dýchá v tomto světě, ale také život světa božsky naplňuje.

Íša upanišada nás učí: „Radujte se z odříkání.“ (Íša upanišada 1) Pokusme se o to. Určitě se nám to podaří.

Správný čin je dobrý. Čin osvobozený od touhy je vpravdě nejlepší. Takovému zasvěcení se říká pravá tjága.

Někteří duchovní učitelé se domnívají, že čin je zbytečné zlo, které vede člověka k věčnému spoutání. Ostře a hrdě prohlašují, že každému činu bez výjimky je nutno se nemilosrdně vyhnout. Sri Krišna vlídně osvěcuje jejich pošetilost. Říká, že jadžňa (oběti), dána (sebedávání) a tapas (sebedisciplíně) se nesmíme vyhýbat, protože nás skutečně očišťují. Je zbytečné dodávat, že i takové činy musíme vykonávat bez sebemenšího připoutání.

Zřeknutí se povinností vůči lidstvu není projevem duchovní realizace, ba ani duchovního probuzení. Blaženost svobody není pro člověka, který opustil povinnost ze strachu před fyzickým nepohodlím nebo duševním trápením. Jeho nesprávné a nesmyslné očekávání ho neomylně zavede do světa nevědomosti, kde bude přinucen hodovat se strachem, úzkostí a zoufalstvím.

Člověk skutečného odříkání nechová nenávist k nepříjemným skutkům, je-li potřeba je vykonat, ani neprahne po konání skutků výhradně dobrých a příjemných.

Pán říká: „Zříci se veškeré činnosti není pro duši, která přijala tělo, možné. Člověk skutečného odříkání je ten, kdo se zříká plodů svých činů.“ (18.11)

Dokonalá svoboda zazáří v hledajícím a okolo něj jedině tehdy, až zcela odmítne touhu a upřímně nebude usilovat o osobní prospěch.

Gíta je odhalením duchovnosti. K duchovnosti se dříve nebo později musí obrátit všichni. Nesmí a nemůže v tom však být žádný nátlak. Nutit ostatní, aby přijali duchovní život, je vrcholem nevědomosti. Skutečný Guru ví, že jeho úloha není úlohou vrchního velitele. Nikdy nenařizuje ani svým nejdražším žákům. Pouze probouzí a osvěcuje jejich vědomí, aby mohli vidět Pravdu, cítit Pravdu, držet se Pravdy, a nakonec se stali Pravdou.

Sri Krišna předal Ardžunovi veškerou nanejvýš inspirující moudrost nespočetnými způsoby. Nakonec říká: „Ardžuno, poté, co jsem ti plně vyjevil moudrost, konej, jak usoudíš.“ (18.63)

Ještě něco musí Sri Krišna říci: „Ardžuno, říkám ti své nejvyšší Slovo, své tajemství ze všeho nejniternější. Tobě odhaluji tajemství svého Srdce, protože jsi Mi byl vždy drahý. Nabídni Mi svou lásku. Zasvěť se Mi. Klaň se Mi. Dej Mi své srdce. Bezpochyby ke Mně přijdeš. To ti slibuji. Ardžuno, jsi Mi drahý. Odevzdej Mi všechny pozemské povinnosti. Ve Mně hledej své jediné útočiště. Neboj se, nebuď smutný, osvobodím tě od všech hříchů.“ (18.64-66)

Pravda se má nabízet jen upřímným hledajícím. Sri Krišna Ardžunu jemně upozorňuje, že Pravdu, kterou se od Něj naučil, nemá nabízet člověku bez víry, oddanosti a sebekázně. Ne, nejvyšší Pravda Sri Krišny není pro toho, jenž svůj život poznamenal posměchem a rouháním.

Nyní chce Sri Krišna zjistit, zda Mu Ardžuna porozuměl, zda porozuměl Jeho odhalení. Chce také zjistit, zda se Ardžuna osvobodil ze sevření klamu a nástrah nevědomosti.

„Krišno, můj jediný Spasiteli, pryč je mé mámení. Můj klam je zničen. Získal jsem moudrost. To díky Tvé Milosti, Tvé nejvyšší Milosti. Pevně stojím, oproštěn od pochybností. Mé pochybnosti již neexistují. Jsem Ti k službám. Snažně prosím o Tvůj příkaz. Jsem připraven. Budu jednat.“ (18.73)

Lidské duši se skvěle podařilo vyprázdnit veškerou noc nevědomosti do Transcendentální Duše věčného Světla. Transcendentální Duše vítězně zpívá píseň Nekonečnosti, Věčnosti a Nesmrtelnosti v aspirujícím srdci lidského vědomí.

Vítězství, vítězství plačícímu a krvácejícímu srdci konečného. Vítězství, vítězství Záplavě Soucitu a Obloze Osvícení Nekonečného.

Září vítězství vnitřního světa! Roste vítězství vnějšího světa!

Vítězství dosaženo. Vítězství uskutečněno. Vítězství odhaleno. Vítězství projeveno.