Nolini-da brání Dilipa Roye

Jednou někdo nemilosrdně Dilipa-da kritizoval za jeho zpěv, písně, všechno. Článek vyšel v časopise. Tam byly vždycky kritiky. Pracoval jsem v pokoji Noliniho-da. Dilip-da přišel jako dítě a prosil: „Nolini-da, Nolini-da, dokážeš se představit, jak mě zle kritizovali? Musíš mě teď bránit.“

Nolini-da řekl: „Co já vím o hudbě? Kdyby to byl nějaký jiný obor, kdybys mě požádal, abych napsal o tvé duchovnosti, jsem připraven tě bránit jako lev. Znám tvou vysokou duchovní úroveň a všechno o ní. Budu tě bezmezně bránit. Ale co já vím o hudbě? Jak tě budu bránit?“

Dilip-da řekl: „Ne, ne, ty to dokážeš, ty to dokážeš. Musíš něco napsat.“

Nakonec Nolini-da řekl: „Dobrá, udělám to.“

Pak Dilip Roy řekl: „Musí to vyjít ve stejném časopise. Donutím je, aby přijali tvou verzi o mém hudebním talentu.“

Ubohý Nolini-da, tento obor byl pro něj zcela nový. Ale Nolini-da byl génius, učenec. Možná neuměl zpívat, ale existoval nějaký obor, který neznal? Nolini-da si musel přečíst pěkných pár knih a ponořit se hluboko dovnitř, než začal psát. Pak napsal skvělý článek, ve kterém bránil a vysoce obdivoval hudbu Dilipa-da. Stejný časopis přijal Noliniho-da verzi o hudebním géniovi Dilipovi-da. Proto byl Dilip-da velmi šťastný a Nolinimu-da velmi vděčný.

Dilip-da vždy tímto něžným způsobem vyžadoval od ostatních velké úsilí. V tu dobu mu bylo přes padesát let. Tak tedy učinil Nolini-da Dilipa-da šťastným a učinil šťastnými Matku a Sri Aurobinda.