Scéna I

HRIDAJ: Strýčku, pojďme domů. Je zima a silný vítr. Padá mlha. Vy na sebe nedáváte pozor.

THÁKUR: Jdi. Přijdu za tebou.

(Hridaj odejde)

(Thákur medituje. Znovu vstoupí Hridaj.)

HRIDAJ: Pojďte, strýčku, nezůstávejte tu dlouho. Na všechno zapomenete a pak jsem to já, kdo trpí.

THÁKUR: Co mohu dělat? Má Matka mě sem zavolala. Až mě požádá, abych šel domů, půjdu domů. Myslíš, že já netrpím, když ty kvůli mně trpíš?

HRIDAJ: Já jdu, ale nezůstávejte tu dlouho.

(Hridaj odejde)

THÁKUR (K sobě.): Spojení všech náboženství, sjednocení Východu a Západu, zasvěcení sebe sama, sebeobětování — to jsou všechno velká, velká slova, velké teorie, velké ideje, velké ideály. Kde ale jsou, Matko? Matko, mluvíš ke mně o všech těchto věcech. Jsou to tak vysoké ideály. Kde ale jsou tví oddaní vojáci? Matko, ty mi nikdy nelžeš. Kde jsou? Kde jsou tvé vyvolené děti? Ach, vyvolené děti Matky Kálí, mé srdce po vás pláče. Přijďte, přijďte. Vykonejte dílo Matky. Musíte naplnit Matku. Musíte Matku projevit na zemi.

(vstoupí Naren)

THÁKUR (S veškerou náklonností a láskou.): Ach, Narene, ty jsi přišel. Přišel jsi za mnou po tak dlouhé době. Tak dlouho jsem mluvil se světskými lidmi. Skoro jsem ohluchl z poslouchání všech stížností a neaspirujícího tlachání běžných lidí. Lidé do mě vhazují všechny své světské touhy. Nemám teď nikoho, s kým bych mohl mluvit o svém vnitřním životě. Nemám nikoho, komu bych mohl říci, co se děje v mém srdci. Narene, pověz mi, kdy zase přijdeš?

NAREN: Hned, jak budu mít příležitost, přijdu znovu. Proč na mě tolik myslíš? Proč pořád vyprávíš ostatním o Narenovi, Narenovi, Narenovi? Neznáš příběh z Purán o králi Bharatovi, který pořád myslel na svého jelena? V další inkaranci se pak stal jelenem.

THÁKUR: Máš pravdu. Ale co mohu dělat? Nedokážu na tebe nemyslet. Myslím na tebe pořád. Když tě nevidím, jsem nešťastný. (Zavře oči a mluví k Matce Kálí.) Matko, poslouchej, co mi Naren říká. (Po chvíli otevře oči a mluví k Narenovi.) Nebudu tě poslouchat. Nemáš pravdu. Matka říká, že tě vidím jako Narayana, vidím tě jako vtělení Boha. V den, kdy tě neuvidím jako inkarnaci Boha, vůbec se nepodívám na tvou tvář.

NAREN: Pokud je to pravda, proč sis mě tedy tak dlouho nevšímal? Přišel jsem k tobě, a ty sis mě nevšímal, nemilosrdně jsi mě přehlížel. Při mých posledních návštěvách jsi mi projevoval takové opovržení.

THÁKUR: Matko, Matko, slyšíš ho! (K Narenovi.) Mohu si tě nevšímat? Mohu tě přehlížet? Mohu ti projevovat opovržení? To je nemožné! Ty nechápeš; nemůžeš změřit mé vnitřní působení. Narene, řekni mi jedno. Ano, nebyl jsem na tebe hodný. Byl jsem k tobě velmi nelaskavý, velmi krutý. Proč tedy za mnou stále chodíš?

NAREN: Přicházím za tebou, abych ti naslouchal. Zbožňuji tě. Uctívám tě. Chci tě vidět, Thákure, i když ke mně nejsi laskavý. Miluji tvou přítomnost. Miluji tvou meditativní náladu. Miluji tvůj trans. Miluji všechno, co děláš, protože miluji tebe.

THÁKUR: Můj synu, zkoušel jsem tě. Chtěl jsem vidět, co se stane, když ti nebudu projevovat náklonnost a lásku — jestli se mnou zůstaneš, nebo ne. Jedině ty ode mě dokážeš snést takovou lhostejnost a pohrdání. Kdyby šlo o kohokoli jiného, už nikdy by ke mně nepřišel. Nikdo jiný by se mnou nezůstal. Kdybych takhle zacházel s kýmkoli jiným, nenáviděl by mě po celý zbytek svého života.

NAREN: Jedině díky tvému soucitu, tvé lásce jsem zůstal. Víš, že jsem hodně vznětlivý. Poskytl jsi mi ale útočiště ve svém srdci. Přivedl jsi mě do své duše a udělal ze mě svého skutečného syna.

THÁKUR (S úsměvem.): Narene, mám okultní schopnosti, nespočetné okultní schopnosti, všechny okultní schopnosti. K čemu mi ale jsou? Nejsem schopný se ani obléknout. Kdo bude používat ty schopnosti? Uvažuji o tom, že řeknu Matce, že bych ti chtěl všechno dát, všechny své okultní schopnosti. Musíš toho pro Matku hodně vykonat. Když ti dám takové schopnosti, dokážeš pro svět pracovat nanejvýš efektivně. Co bys tomu řekl?

NAREN: Pověz mi, prosím, pomohou mi tyto okultní schopnosti realizovat Boha?

THÁKUR: Ne, nemohou ti pomoci realizovat Boha. Když ale začneš pracovat pro Boha, budou ti velmi nápomocné.

NAREN: Pak o ně nestojím. Chci nejdříve Boha. Až realizuji Boha, bude záležet na tobě a na Bohu, jestli mi dáte okultní schopnosti.

THÁKUR: Výborně, výborně. Ach, můj Narene, kdo jiný je jako ty? Kdo kromě tebe nemá žádnou chamtivost? Většina hledajících touží po okultní síle, ale já dychtím dát ti své okultní schopnosti, a ty je nechceš. Ty chceš Boha, můj synu, ne okultní sílu, a Bůh je to jediné, co my všichni potřebujeme.

(Vstoupí Rakhal, Baburam a Tarup. Pokloní se Thákurovi.)

THÁKUR: Člověk musí být stoprocentně oddaný Bohu jako Naren. Jedině pak může realizovat Boha.

RAKHAL: Já vím. Jeho upřímnost na mě udělala velký dojem. Můj bratr tě bezmezně miluje, bezmezně miluje Boha. Mohu se tě dnes na něco zeptat?

THÁKUR: Samozřejmě, samozřejmě. Když neodpovím na tvou otázku tobě, komu jinému bych měl odpovídat?

RAKHAL: Řekni mi, prosím, co je podstata filosofie Vaišnavismu.

THÁKUR: Filosofie Vaišnavismu je velmi prostá. Miluj lidstvo a služ lidstvu: to je ta filosofie.

RAKHAL: Vysvětli mi to, prosím, podrobněji. Není mi to jasné.

THÁKUR: Pamatuj si jméno Boha. Pravda a ten, komu Pravda patří, jsou jedním. Pán Krišna a jeho pravý oddaný jsou jedním. Pro oddaného není celý svět ničím jiným než Pánem Krišnou. Krišna se pro něj stal vším. To si myslí a v to věří pravý Vaišnava, a je to naprostá pravda. Musíme mít soucit se všemi lidskými bytostmi. (Odmlčí se.) Ne, spletl jsem se. Kdo jsme, abychom měli soucit se všemi lidskými bytostmi? Jsme slabší než mravenci. Jaké právo, jakou schopnost máme pomáhat lidstvu? Musíme sloužit všem lidem a vědět, že tím sloužíme Bohu, protože oni všichni jsou projevením Boha. To je správný přístup. Musíme sloužit všem lidským bytostem s vědomím a pocitem, že všichni jsou projevením Boha.

TARUP: Řekni mi, prosím, jak mohu mít čistotu?

THÁKUR: Miluj lidstvo a služ lidstvu, jak nejoddaněji dokážeš. Pak budeš mít samovolně čistotu. Musíš vidět Boha ve všech lidských bytostech. Jedině potom budeš mít oddanost. A jakmile budeš mít oddanost, skutečnou oddanost Bohu, tvé srdce bude čisté.

NAREN: Jestli mi Bůh někdy dá příležitost a schopnost, budu kázat celému světu. Budu mluvit k celému světu — bohatí i chudí, bráhmani i nedotknutelní ode mě uslyší tvé poselství. Chci tvé poselství nabídnout celému světu. Požehnej mi, prosím, aby se toto mé přání splnilo.

THÁKUR: Mé požehnání už máš. Je pro vás, pro vás všechny. Zkrápěl jsem vás svým požehnáním posledních několik let. Matka hraje svou vlastní hru ve vás všech a prostřednictvím vás všech. Jste všichni jen nástroji Matky.

(vstoupí Hridaj)

HRIDAJ: Strýčku, má trpělivost je u konce. Už toho mám dost. Ty jsi opravdu zešílel. Teď vím, že budeš trpět z té zimy, a já budu trpět ještě víc.

THÁKUR: Ach, zapomněl jsem. Odpusť mi, Hridaji, odpusť mi. Pojďte, pojďte všichni, pojďte.

(Všichni odejdou kromě Narena, který si sedne na zem a zpívá se sepjatýma rukama.)

Jago amar swapan sathi
Jago amar praner pran
Jago amar chokher jyoti
Rishi kabi murtiman
Jago, jago, jago
Jago amar bishwal hiya
Byapta jaha hiranwamoy
Jago amar sei chetana
Bishwatite shesh ja noy
Jago, jago, jago
Jago amar dhyani-swarup
Jago amar baddhwa jib
Sarba jiber tandra tuti
Jago amar mukta shib
Jago, jago, jago


Vstaň, probuď se, ó příteli mého snu.
Vstaň, probuď se, ó dechu mého života.
Vstaň, probuď se, ó světlo mých očí.
Ó hledající básníku ve mně,
projev se ve mně a mým prostřednictvím.
Vstaň, probuď se, ó rozsáhlé srdce ve mně.
Vstaň, probuď se, ó mé vědomí,
které stále překonává vesmír
a svůj vlastní život Za.
Vstaň, probuď se, ó podobo mé transcendentální meditace.
Vstaň, probuď se, ó Božskosti svázaná s lidstvem.
Vstaň, probuď se, ó Osvoboditeli mého srdce, Šivo,
a osvoboď lidstvo z jeho spánku nevědomosti.