Scéna I

RÁMAKRŠNA: Pojď dál, Kapitáne. (Kapitán se pokloní Rámakrišnovi.) Vím, že jsi četl Bhagavadgítu mnohokrát, mnohokrát. Chtěl bych od tebe slyšet něco o gópiích.

KAPITÁN: Když byl Krišna v Brindabanu, neměl žádné bohatství, ale gópie ho milovaly víc než svůj vlastní život. Jejich láska k Sri Krišnovi byla tak čistá, tak opravdová, tak božská. Daly mu své vitální touhy a duševní aspirace. Daly mu vše.

RÁMAKRŠNA: Krišno, Krišno… (Vstoupí do transu.) Kapitáne, pokračuj.

KAPITÁN: Ani největší jogíni nemohou mít volný přístup do Krišnova srdce, nemluvě o běžných jogínech. Ale gópie měly díky své oddané lásce a nepodmíněnému odevzdání vždy volný přístup do Krišnova srdce.

Oddaný: Thákure, náš největší spisovatel, Bankim Čandra, nedávno napsal skvělou knihu o Krišnovi.

RÁMAKRŠNA: Já vím. Víš, že Bankim nevěří v Radhu? Věří jenom v Krišnu.

KAPITÁN: To znamená, že nevěří v Krišnovu božskou hru Lílu.

RÁMAKRŠNA: Bankim ale také tvrdí, že sexuální život je nutný.

KAPITÁN: To je velmi zvláštní, že na jedné straně si myslí a cítí, že sexuální život je nezbytný, ale na druhé straně nevěří v božskou Lílu, božskou hru. Vidím v něm jen samé rozpory.

RÁMAKRŠNA: Ty tomu říkáš rozpory, já tomu říkám nedostatek pochopení. Pouhé studium knih a realizace Boha nejsou nikdy, nikdy totéž. Pro realizaci Boha se musíte modlit, musíte meditovat. Musíte plakat jako dítě. Dítě pláče pro svou matku a dostane ji. Když pláčete pro Nektar Božské Matky, bezpochyby ho získáte. Pijte, Nektar mé Matky Kálí, pijte, kolik chcete. Buďte nesmrtelné, mé sladké děti.