Scéna I

NAREN (postaví se): Pojď dál. Pojď dál, prosím. Moc rád tě vidím. Dlouho jsem tě neviděl. Chci s tebou probrat tolik věcí. První věc, na kterou se tě chci zeptat, je — existuje Bůh, bratře? Zdá se mi, že žádný Bůh neexistuje. A dokonce i kdyby existoval, není v tom pro mě žádný rozdíl. Nikdy neslyší, nikdy necítí kruté bolesti chudých. Nikdy necítí utrpení krvácejícího lidstva. Bůh, který není schopen nakrmit hladovějící kouskem chleba, je lhostejný Bůh, krutý Bůh. Kdo uvěří tomu, že od takového Boha se mu dostane štěstí a spokojenosti na onom světě?

BHAVANANDA: Narene, zbláznil ses? Co je s tebou? Co to říkáš za nesmysly? Proč takhle mluvíš?

NAREN: Proč ne? Proč ne? Víš, bratře, co se stalo dnes ráno? Brzy ráno, když jsem vstal, opakoval jsem z hloubi duše Boží jméno. Má matka mi řekla: „Mlč. Od dětství se modlíš k Bohu a medituješ na Boha. A teď se podívej, co nám Bůh udělal. Tvůj otec odešel z tohoto světa a nás postihla bída, utrpení a chudoba. Nemáme žádné jídlo, žádné peníze, žádné prostředky k obživě naší rodiny. Mé srdce je zlomené. Nemohu nakrmit ani své malé děti, své sladké děti. Nebudu mít nic společného s Bohem, který nás nedokáže zbavit našeho utrpení.“ Nyní mi pověz, bratře, co mám říci své matce?

BHAVANANDA: Narene, nehledejme chyby na Bohu. Když budeš kritizovat Boha, stane se tvé rodině vážné neštěstí. Varuji tě.

NAREN: Ničeho se nebojím. Ať se stane nejhorší možné neštěstí. Co je mi po tom! Je mi to jedno.

BHAVANANDA: Narene, prosím, zajdi někdy k Thákurovi. Thákur bude velmi smutný, až uslyší, co se děje v tvém životě. On jediný tě dokáže utěšit.

(vstoupí Bhupen)

BHUPEN: Bratře, prosím, přines mi dnes bonbóny. Mám tak rád bonbóny. Prosím, nezapomeň.

NAREN: Bhupene, prosím, teď mě neobtěžuj. Mluvíme o velmi vážných věcech. Prosím, prosím, jdi pryč, Bhupene. Teď nás nech být.

BHUPEN: Půjdu, ale nejdřív mi musíš slíbit, že mi přineseš bonbóny. Nesmíš mi zapomenout přinést bonbóny.

(Bhupen odejde)

NAREN: Vidíš, bratře? Jsem jeho starší bratr a nebudu schopen splnit jeho láskyplné přání. Nemám žádné peníze, nemám ani na to, abych mu mohl koupit jediný bonbón. Ten, kdo není schopen splnit svému mladšímu bratrovi tak jednoduché přání, si nezaslouží být zván starším bratrem. Jeho život je naprostá hanba. Proč bych se tedy měl zajímat o Boha? Ne! My hinduisté uctíváme kamenné bohy, takže srdce našeho Boha zkamenělo.

BHAVANANDA: Nemluv tak, Narene. Bůh je veškerým Soucitem. Vidím, že to, co jsem slyšel od lidí, je pravda: stal se z tebe ateista.

(Bhavananda odejde)

NAREN: Skutečný přítel, opravdu! Přišel si mě vyzkoušet. Nepřišel ze zájmu o mě, ale proto, aby zjistil, jaký způsob života vedu. Nepřišel jako přítel, ale jako kritik, jako darebák, jako detektiv. Ne, už nikdy nepůjdu k Thákurovi. (Odmlčí se.) Ale běda, co to dělám? Co to dělám? Copak není realizace Boha jediným cílem mého života? Vydělávat peníze, živit rodinu nemůže být nikdy cílem mého života. Musím se zříci světa. Není jiné cesty. Musím se zříci světa a hledat Boha. Jiné cesty být nemůže.

(Naren zpívá)

Tamasa rate nayan pate
Herile jadi amar pane
Apan kare amai laho
He dayamoy karuna dane
Tomar ami abodh shishu
Ekla chali gahan pathe
Duhate more jariye dharo
Bhasiye jena na jai srote

V tmavé a beznadějné noci
na mne obracíš svůj laskavý Pohled.
Vezmi si mne a učiň mne svým zcela
vlastním nabízeje Tvůj Soucit.
Jsem Tvé nevinné dítě.
Sám kráčím po neproniknutelné,
nekonečné cestě.
Svýma rukama mě obejmi.
Nedovol mi, abych utonul a byl odnesen
rozbouřenými proudy života.