Očekávání²

Očekávání je ospravedlnitelné, když miluji svět a chci, aby mi nabídl vděčné srdce. Očekávání je ospravedlnitelné, když se modlím k Bohu pro zlepšení, pro přeměnu, pro osvícení světa a chci, aby mi svět nabídl vděčné srdce. Očekávání je ospravedlnitelné, když se podle svých schopností upřímně, oddaně a bezvýhradně snažím pozvednout vědomí země a chci, aby mi svět nabídl vděčné srdce.

Očekávání je uspokojením, když oddaně, oduševněle a nepodmíněně čekám, až přijde Bohem vybraná Hodina, kdy budu osvobozen, osvícen, přeměněn, zdokonalen a naplněn. Očekávání je uspokojením, když v nejhlubších zákoutích svého srdce cítím, že Bůh není jen mým svrchovaným Pánem, Absolutním Nejvyšším, ale také mým Přítelem, mým věčným Přítelem a jediným Přítelem. Očekávání je uspokojením, zvláště když vím, že Bůh pro mne ve vnitřním světě všechno udělal. Toto mé poznání je založeno na mé vnitřní víře v Boha ne proto, že je pro mne veškerou Láskou, ale proto, že jsem si uvědomil něco nekonečně důležitějšího: že Bůh, můj Pán Nejvyšší, můj věčný Přítel, dělá všechno ve mně a skrze mě. Ve mně a skrze mě rozvíjí a rozšiřuje svou vlastní kosmickou Vizi. Když si uvědomím, co pro mne udělal a čím pro mne je, můj život má svůj oduševnělý smysl a svou plodnou blaženost.

Když používám to lidské v sobě, aby sloužilo nějakému účelu, mé očekávání se stává zklamáním. Když používám to božské v sobě, aby sloužilo nějakému cíli, mé očekávání je ospravedlnitelné. Když však používám svého Pána Nejvyššího, svého věčného Přítele, aby něco vyplnil, mé očekávání je uspokojením, protože mé očekávání je Světlem Jeho Vize a mé uspokojení je Blažeností Jeho Skutečnosti. Jsou jedním a nedají se oddělit.