Gopalův bratr

Toto je velice krásný příběh o Krišnovi, který také bývá nazýván Rakhal Rádža. „Rádža“ znamená král a „rakhal“ znamená pasáček krav — ten, kdo vodí krávy na pastvu.

Krišna byl král a také pasáček krav, a tak mu říkali Rakhal Rádža, Král pasáčků.

Žil jednou jeden starší muž, který byl laskavý, štědrý a zbožný. Každý den se modlil k Bohu. Když byl velice starý a umíral, řekl své ženě: „Umírám. Nechávám tě zde na zemi, ale netrap se. Bůh se o tebe postará.“

„Ty jdeš do nebe,“ odpověděla mu žena: „o tebe se Bůh postará tam.“

Tento pár měl jediné dítě, malého chlapce jménem Gopal. Když jeho otec zemřel, bylo mu sedm let. Rodina žila v lese. Byli velice chudí a měli jen jednu krávu. Když Gopalův otec zemřel, jeho matka prodávala mléko, aby se uživili. Ačkoliv byla velice chudá, byla oddaná Pánu Krišnovi. Neustále se k Němu modlila. Nikdy na Něj ani na chvíli nezapomněla. Celý její život byl modlitbou.

Gopal dosáhl věku, kdy měl začít chodit do školy. Škola byla od jeho domu daleko a Gopal musel chodit přes hustý les. Všude kolem byla divoká zvířata a on se bál. Ráno odcházel do školy s velikým strachem, a když se večer vracel, bál se ještě víc, protože už byla skoro tma. Když přišel domů, celý se třásl a strachy téměř plakal.

Jednoho dne matce řekl: „Už do školy nepůjdu. Bojím se. Musíš se mnou někoho posílat, nebo už nepůjdu.“

„Mé dítě,“ odpověděla matka: „mám ještě jednoho syna, tvého staršího bratra, a ten s tebou zítra půjde. Žije v hlubokém lese a uvidíš ho, jak pase krávy. Když na něj zavoláš, přijde si s tebou hrát. Dovede tě do školy a přivede tě zase zpátky.“

Gopal byl velice vzrušený. „Jak se můj bratr jmenuje?“ zeptal se matky.

„Rakhal Rádža,“ řekla mu matka.

Když druhého dne vešel Gopal cestou do školy do hustého lesa, zavolal: „Rakhal Rádžo, Rakhal Rádžo, kde jsi?“ Rakhal Rádža okamžitě přišel. Vypadal jako opravdový král, s korunou a pavími pery.

A tak šli Rakhal Rádža a Gopal společně ke škole. Když došli blízko ke škole, řekl Rakhal Rádža Gopalovi: „Teď už jdi sám. Až škola skončí, přijdu tě vyzvednout a dovedu tě domů.“ Takto vodil Rakhal Rádža Gopala každé ráno do školy a večer ho bezpečně přivedl domů. Gopal měl ze svého nového bratra velikou radost.

Jednoho dne se matka Gopala zeptala: „Gopale, přichází za tebou Rakhal Rádža každý den?“

„Ano, přichází,“ odpověděl Gopal.

„Říkala jsem ti to. Je to tvůj starší bratr,“ řekla mu matka.

Rakhal Rádža a Gopal spolu byli velice šťastní. Hráli v lese všelijaké hry. Rakhal nosil svému mladšímu bratrovi sladkosti a všemožné dobroty, takže Gopal byl stále šťastný. A když přišel domů pozdě, jeho matka si nedělala starosti, protože o něj pečoval Rakhal Rádža.

Za několik měsíců zemřela matka Gopalova učitele. Když v Indii někdo zemře, podle tamního zvyku se na konci měsíce uspořádá hostina. A tak měsíc poté, co zemřela učitelova matka, byla hostina pro děti ze školy. Všichni studenti se samozřejmě připravovali, že učiteli přinesou dary. Gopal věděl, že učiteli každý něco přinese, ale on neměl žádné peníze, aby mohl nějaký dar koupit. „Chci něco koupit svému učiteli,“ řekl smutně matce: „ale jsme chudí. Co mám dělat?“

„Požádej Rakhala Rádžu,“ poradila mu matka. „Něco ti pro učitele dá.“

Když ráno vedl Rakhal Rádža Gopala do školy, Gopal mu řekl: „Dnes přináší každý pro učitele nějaký dar, ale já jsem moc chudý. Nemůžeš mi něco dát?“

„Já jsem také chudý,“ odpověděl Rakhal Rádža: „ale něco ti dám.“ Gopal byl šťastný, že bude mít něco, co může dát svému učiteli.

Rakhal Rádža, který byl ve skutečnosti bůh, dal Gopalovi malý hrnek kysaného mléka, něco takového, čemu říkáme jogurt. „Vezmi si to,“ řekl. „Tvůj učitel ví, že jsi chudý. Nebude mu to vadit.“

Gopal byl šťastný, že může učiteli dát alespoň něco. Když ale přišel do školy, uviděl, že všichni jeho spolužáci přinesli drahé a krásné věci. A tak stál u dveří v rozpacích, jako zloděj. Nechtěl, aby někdo viděl, že vše, co přinesl, byla trocha kysaného mléka v malém hrnku. Ale učitel byl laskavý. Vzal si od Gopala malý hrneček a přelil kysané mléko do velkého hrnce. Věděl, že jeho služebníci brzy přinesou kysané mléko na slavnost a mohou ho přidat k té troše, co přinesl Gopal.

Když učitel přelil kysané mléko z malého hrnku do velkého hrnce, zjistil, že se stalo cosi zázračného. Množství kysaného mléka se najednou zvětšilo. Naplnilo teď velký hrnec až po okraj! Učitel užasl, jak se malé množství kysaného mléka tak zvětšilo.

Lidé, kteří během festivalu pili kysané mléko, které přinesl Gopal, neustále opakovali, jak je dobré. „Nikdy jsme nic takového ještě neochutnali!“ říkali. „Tak voní a je tak lahodné! Chuť je báječná! Vynikající!“

„To mléko mi přinesl Gopal,“ říkal všem učitel. „Je to Gopalův dar.“ Potom se Gopala zeptal: „Odkud máš ten džbánek kysaného mléka, který jsi mi dal?“

„Dal mi ho můj Rakhal Rádža,“ odpověděl Gopal.

„Kdo je to Rakhal Rádža?“ zeptal se učitel.

„Je to můj bratr, můj nejbližší přítel. Každý den se mnou chodí do školy a vodí mě zpět domů,“ řekl Gopal.

Učitel věděl, že Gopal žádného bratra nemá. Měl jen jediného příbuzného, a to byla jeho matka. A tak se zeptal: „Můžeš mi svého bratra představit?“

„Ano,“ odpověděl Gopal. „Je moc krásný. Má korunu a v ní paví pero.“ A Gopal učiteli slíbil, že ho k Rakhal Rádžovi zavede.

Když slavnost skončila a všichni odešli domů, vzal Gopal učitele k lesu. Na místě, kde se obvykle setkával se svým starším bratrem, zavolal: „Rakhal Rádžo, Rakhal Rádžo, Rakhal Rádžo!“ Ale Rakhal Rádža nepřicházel.

„Rakhal Rádžo,“ zavolal znovu: „kde jsi? Každý den přicházíš, i když tě nevolám. Teď tě volám a ty nepřicházíš. Proč jsi na mě tak zlý? Proč jsi tak krutý? Můj učitel mi nebude věřit. Bude si myslet, že jsem lhář. Přijď, prosím, Rakhal Rádžo, přijď, prosím.“ Gopal volal a prosil, ale Rakhal Rádža se neobjevil.

„Jsi lhář,“ řekl učitel. „Mléko ti dal někdo jiný.“

Gopal zavrtěl hlavou a řekl: „Ne, dal mi ho Rakhal Rádža. Nevím, proč se na mě dnes zlobí. Nevím, proč nepřichází.“ A znovu začal volat: „Rakhal Rádžo, prosím, prosím, přijď!“ Rakhal Rádža však nepřišel.

V té chvíli Gopal i učitel uslyšeli hlas přicházející z lesa, který pravil: „Gopale, dnes nepřijdu. Přicházím za tebou kvůli tvé matce. Tvá matka se ke mně modlí každý den. Modlí se ke mně neustále. Ale tvůj učitel se ke mně nemodlí. Proč bych mu měl ukazovat svou tvář? Přicházím jen k těm, kteří se ke mně modlí, kteří mě potřebují.“

Učitel pochopil, kdo Rakhal Rádža ve skutečnosti je, a byl nesmírně rád, že je Gopalova matka tak duchovní. Sám Pána Krišnu vidět nemohl, ale věděl, že je někdo, kdo ho vidět může, protože se k němu modlí každý den, a to je Gopalova matka.

Ty se také můžeš každý den ráno a večer modlit. Jestliže se budeš ráno a večer modlit, Bůh z tebe bude mít radost. Modli se ráno i večer pět minut. Tvoje máma a táta tě naučí jak. Když to tak budeš dělat, tak uvidíš, že dostaneš svého Rakhala Rádžu, který ti pomůže, kdykoliv budeš mít nějaké těžkosti nebo budeš v nebezpečí.

V tomto příběhu jsi viděl, jak Rakhal Rádža přišel a pomohl Gopalovi. Stejně tak bude muset k tobě přijít i Bůh, budeš-li mít obtíže, pokud se budeš pravidelně modlit. Když se budeš každý den modlit, tak spatříš Boha v té nejkrásnější podobě. Teď, když uvidíš překrásnou květinu nebo něco jiného, říkáš své mámě: „Podívej, jak je to krásné.“ Ale když uvidíš Boha na vlastní oči, budeš překvapen, protože je nekonečně krásnější.

Abys uviděl Boha, nepotřebuješ nic. Aby sis mohl něco koupit, potřebuješ peníze, ale abys viděl Boha, k tomu peníze nepotřebuješ. Potřebuješ se jenom modlit, a to je tak snadné, jako se napít vody. Jen se modli a získáš Jej. Až Jej budeš mít, On dá ti všechno.