O dřevorubci a holiči¹

Dřevorubec měl dřevo na svém oslovi. „To je úžasné," řekl. „Kolik toho chceš?"

„Všechno, co máš," odpověděl holič.

A tak mu dřevorubec dal všechno dřevo a řekl: „Teď mi prosím zaplať."

„Ne,“ řekl holič. „Nejdřív mi musíš dát všechno, jinak ti nedám žádné peníze

Dřevorubec vysvětlil: „Ten poslední kus dřeva ti dát nemůžu. Je přivázaný ke hřbetu osla a vždycky tam zůstává jako základ pro nový náklad dřeva.“

Ale holič byl neodbytný: „Musíš mi dát všechno.“

„Nemůžu,“ řekl znovu dřevorubec. „Ten jeden kus vždycky zůstává na oslovi.“

„Je-li to tak, pak ti tedy nezaplatím,“ řekl holič. „Řekl jsem ti, že mi musíš dát všechno. Protože mi nechceš dát všechno a protože jsem s tebou promarnil čas, vezmu si nějaké dřevo bez placení.“

Dřevorubec se mu v tom snažil zabránit, ale holič byl tak silný, že dřevorubci nezbylo než holiči dřevo nechat.

„Ten holič je takový darebák! “ křičel dřevorubec a okamžitě se vydal za starostou, aby si na něj stěžoval.

Starosta mu řekl: „Udělej mu to samé a budete vyrovnaní.“

O několik týdnů později tedy zašel dřevorubec do holičství a řekl: „Ó holiči, jsem tak rád, že tě po dlouhé době vidím. Přišel se mnou také můj kamarád. Nejdřív ostříhej vlasy a ohol mě a pak přivedu i svého kamaráda.“

Holič se těšil, že bude mít dva zákazníky. „Úžasné,“ zatetelil se a oholil dřevorubce a ostříhal mu vlasy.

„Výborně,“ řekl dřevorubec. „Teď přivedu svého kamaráda. Až ho oholíš, zaplatím ti za nás oba.“

Dřevorubec vyšel a přivedl do holičství svého osla. „Zaplatím ti, teprve až oholíš mého kamaráda

„Ty darebáku!“ křičel holič. „Jak mám oholit osla?“

„Ale prosím tě,“ řekl dřevorubec: „však vidíš, že má vousy a jeho knír vypadá tak příšerně. Jestli ho neoholíš, nezaplatím ani za sebe. Tohle je můj jediný kamarád, můj nejlepší přítel. Potkal jsi ho před několika týdny. Nemám na světě žádného bližšího přítele než tohoto osla. Je to můj jediný kamarád.“

Holič se rozčílil. „Musíš mi zaplatit! “ Dřevorubec ale klidně odvětil: „Naposledy, když sis ode mě vzal dřevo, chtěl jsi, abych ti dal všechno. To jsem nemohl, a tak ses rozčílil a vzal sis mé vzácné dřevo bez zaplacení. Než jsem k tobě dnes přišel, řekl jsem ti, že mám přítele, který také potřebuje oholit. Když jsi neoholil mého přítele, proč bych ti měl něco platit, milý holiči? “

Dřevorubec vzal svého osla a odešel. Holič se tak rozzlobil, že okamžitě zašel za starostou. Starosta si však dobře pamatoval dřevorubcovu stížnost na holiče. A tak jen řekl: „Oko za oko, zub za zub!“