Zlatá labuť⁵

Tento příběh vyprávěl Buddha jako událost, která se přihodila v jedné z jeho předešlých inkarnací. Tehdy byl prostým mužem se ženou a třemi dcerami. K lidem byl vždy laskavý a rodina ho hluboce milovala. Když zemřel a vstoupil do krajiny duší, pozoroval, co se děje na zemi. Byl zarmoucen, když viděl, že jeho rodina je postižena bídou.

A tak se tedy k rodině vrátil jako nádherná zlatá labuť a své ženě řekl: „Vrátil jsem se k tobě v této podobě. Jednou za měsíc budu přicházet a nechám ti jedno ze svých zlatých per, abys ho prodala. Tak budeš schopna pokrýt své výdaje.“

Každý měsíc tedy přilétl a zanechal zlaté pero.

Žena byla velice šťastná a také dcery byly potěšeny, když viděly svého otce. Labuť vždy zůstala jen pár minut a potom odletěla.

Jednoho dne ženu něco napadlo: „Můj manžel možná nebude přicházet pravidelně, nebo si to může rozmyslet a přestane přicházet docela, anebo může zestárnout a zemřít. Až příště přijde, nejlepší bude ho chytit a zardousit, abych si mohla vzít všechna jeho pera.“

Dcery se matčiných slov zděsily: „Matko, jak vůbec můžeš na něco takového pomyslet?“

„Dobře,“ namítla matka: „nezardousím ho. Ale vytrhám mu všechna pera. Co na tom, že nebude moci létat. Však vy se o svého otce postaráte.“

„Prosím, tak hluboce ho milujeme,“ prosily dcery svou matku. „Je k nám tak laskavý. Mohl zůstat v krajině duší, a přesto k nám přichází v podobě labutě, aby nám pomohl. Podívej, jak nás má rád.“

Ale matka je neposlechla. Když pták přiletěl znovu, chytila ho za krk a vyškubala jeho pera, jedno po druhém.

Bylo to bolestivé a labuť plakala a lítostivě naříkala: „Co to děláš? Pomáhal jsem ti!“

Když matka skončila, pták nemohl bolestí létat. Náhle se všechna zlatá pera změnila v obyčejná bílá. Lakomá žena byla zoufalá a dcery byly zarmoucené. Ale co mohly dělat? Jejich matka byla tak krutá.

Matka poté pospíchala do svého pokoje a otevřela krabici, kde měla uschována nastřádaná zlatá pera. Věděla, že má dostatek zlatých per, aby pokryla výdaje rodiny nejméně na šest měsíců. Když však krabici otevřela, zjistila, že také tato pera se změnila v obyčejná bílá; už nebyla zlatá.

Tři dcery každý den krmily ubohou labuť a obklopovaly ji láskou a náklonností. Matka byla bezmocná. „Stalo se to kvůli mé lakotě,“ říkala si.

„Podívej, co jsi udělala!“ říkaly jí dcery. „Mohly jsme pohodlně žít z per, která jsi uschovala, i kdyby otec nepřilétl šest měsíců. Teď už zlatá pera nemá.“

„To je náš osud,“ řekl otec.

Labuti pomalu narostla nová pera, tentokrát však čistě bílá, až byl nakonec pták schopen odlétnout. Dcery byly šťastné, že je svobodný. Teď mohl být šťastný.

Zato matka byla smutná, ne protože pták odletěl, ale protože ji její hloupost dovedla zpět k životu bídy.