Svět Za

V našem slovníku existují stovky a tisíce sladkých, smysluplných a významných slov a frází, ale „svět Za“ je všechny překonává. Musíme žít ve světě Za. Když chce někdo žít bez jídla, je blázen. Když chce někdo žít bez vzduchu, je ještě větší blázen. Když někdo chce žít bez života ve světě Za, je největší blázen.

Někteří říkají, že svět Za je jim neznámý, ale já říkám, že na svět Za pouze zapomněli. Říkají, že svět Za je daleko. Já říkám, že svět Za skryli. Říkají, že je jednodušší realizovat svět Za, než žít ve světě Za. Já říkám, že realizace Boha nás nutí cítit, že vůbec není těžké vědomě a v každém okamžiku naší existence žít ve světě Za.

Jestliže chceme žít ve světě Za, pak musíme milovat Boha a být Bohem milováni. Láska fyzická, vitální a mentální nás bude vždy svazovat. Ale láska duše, božská láska, nás osvobodí od nástrah nevědomosti. Řekl jsem Bohu: „Ó Bože, co děláš se svou božskou láskou?“ Bůh ihned odpověděl: „Svou božskou láskou ti dávám podobu, tvaruji tě a osvěcuji tvou přirozenost. Nakonec tě svou božskou láskou osvobozuji od nedokonalostí, nevědomosti a smrti.“ Bůh se mě zeptal: „Co děláš ty se svou láskou?“ Řekl jsem Bohu: „Svou láskou Tě neustále svazuji, jako dítě objímá a svazuje svou matku svojí sněhově bílou náklonností a láskou.“ Bůh plakal radostí a já jsem plakal vděčností.

Chceme-li stát tváří v tvář světu Za, chceme-li vědět, jak svět Za vypadá a chceme-li vidět tvář světa Za, pak musíme vědomě přijmout duchovní život. Duchovnost nejsou teoretické znalosti, ale praktická moudrost. Duchovnost se nespokojuje jen s nebeskou existencí Boha. Chce celému světu dokázat, že Bůh může být viděn, cítěn, realizován a projeven zde na zemi. Země je stejně jako Nebe domovem Boha a duchovnost je jazyk, který užívají Bůh s člověkem a Nebe se Zemí ke konverzaci.

Musíme znát rozdíl mezi touhou a aspirací. Velmi často jsou i upřímní hledající zmateni. Cítí, že touha a aspirace jsou jedno a to samé. Ale touha vždy omezuje naše vědomí, zatímco aspirace naše vědomí rozpíná a bere jej k tomu Nejvyššímu, Nekonečnému. Aspirace rozšiřuje obzor naší mysli, radost našeho srdce a osvícení naší duše. Ten, kdo pobývá s touhou, musí pobývat v noci nevědomosti. Ten, kdo nepobývá s touhou, může a pobývá v úsvitu poznání. Ten, kdo pobývá s aspirací, vidí skrze neprostupný svět nevědomosti a dívá se do zářivého okna vědění. Jeho je Cíl cílů — Nohy Nejvyššího.

Svět Za je ve Věčném Nyní. Pokud si troufáme cítit, že jsme Bohem vyvolené děti, zcela určitě můžeme žít ve světě Za. Musíme cítit, že jsme vším a všechno je uvnitř nás. Bůh je uvnitř nás, Bůh je i mimo nás. Musíme vědět, že naše lidská existence má význam, jen když se staneme dokonalým kanálem pro božské, abychom zde na zemi mohli projevit nejzazší Pravdu.

Život Věčný je náš, ale nevědomost naše není. Nezáleží na tom, jak lpíme na nevědomosti, ať už vědomě či nevědomě, nevědomost nás jednoho dne opustí. Dokonce i když nechceme nejzazší transcendentální Pravdu, přijde den, kdy nám transcendentální Pravda zasvitne. To je předurčeno. Pokud však vědomě aspirujeme po nejvyšší Pravdě, Světlu světa Za, uspíšíme tím svůj pokrok.

Život světa Za nás volá. Život světa Za je Světlo světa Za a Světlo světa Za je Pravda světa Za. Neduchovní světlo má vnější záři, která zahaluje náš vnitřní život a odhaluje náš vnější život. Ale duchovní světlo má vnitřní záři, která osvěcuje náš vnější, temný život. Jednoho dne budeme zářit ve Světle stále trvajícího světa Za.

Bůh má nekonečně dětí, ale jeho nejdražším dítětem je Pravda. Musíme vidět Pravdu, cítit Pravdu a vrůst do Pravdy. Bohužel řada z nás chce, aby nám Pravda pomáhala, ačkoliv se nestaráme o to, abychom v Pravdě žili. Duchovní člověk se bude vždy oduševněle, z celého srdce, upřímně a nepodmíněně pokoušet žít a bránit Pravdu. Upřímný hledající toho Nejvyššího musí žít a bránit Pravdu za jakoukoliv cenu. Nechť vrosteme do Pravdy. Pak uvidíme, že život světa Za není daleko, ale je tady, uvnitř nás. Praktikujme duchovní život a plně přijměme oduševnělé poselství duchovního vědomí.